Mořina – 24. srpna
V sobotu začala série jeho umístění na stupních vítězů. Spolu s Prahou dominoval úvodnímu dílu poháru přátelství v Nagyhalaszu. O dva dny později skončil druhý při Velké ceně Debrecenu. Předevčírem si v pardubickém přeboru předjetím Zdeňka Simoty řekl o rozjezd, aby se v něm zmocnil druhého místa. Ondřej Smetana se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by nerad sestupoval ze stupňů vítězů nejen zítra při přeboru ve Svitavách, nýbrž i pozítří při legendární Zlaté přilbě SNP v Žarnovici.
Ondřej Smetana by nerad sestupoval z pódií ani o víkendu
„V Maďarsku jsem byl na bedně dvakrát, potřetí v Pardubicích, chtěl bych v tom pokračovat ve Svitavách a v Žarnovici,“ říká Ondřej Smetana, který si ovšem uvědomuje, že chtít rozhodně automaticky neznamená mít. „Ještě se uvidí, budou to těžký závody.“
Avšak závody nejsou jednoduché vlastně nikdy. „V Nagyhalaszu jsme s klukama překvapili,“ uvědomuje si pražský závodník. „Domácí doufali, že vyhrajou, Ukrajinci si věřili. Ale my jsme vyhráli už v půlce závodu, tak všichni koukali. I v Debrecenu se mi závodilo super, dráha mi sedla a motorku jsme nastavili dobře. Chtělo by to tak pokračovat.“
Ondřej Smetana v akci
Ondřej Smetana bude každopádně jedním z favoritů zítřejšího přeboru ve Svitavách, nicméně v neděli v Žarnovici se aspirantů na úspěch sejde přece jen víc. On sám ví, jak ošidný může být specifický rozpis Zlaté přilby SNP. Při svém předloňském debutu díky pomocným kritériím nepostoupil do závěrečné části, ale před rokem už dojel ve finále pátý.
„Budu se snažit dostat co nejdál,“ osnuje svou strategii. „Startovka není tak nabitá. Hlavně se probojovat do finále! A tam se uvidí, jak to tam dopadne, to se nikdy neví.“
Žarnovica – 22. srpna
Ještě před dvěma léty prožíval Zlatou přilbu SNP v boxu Martina Vaculíka. S jeho žlutou přilbou nakonec vyrazil na startovní rošt finálové jízdy, čímž dal v zásadě najevo, že se jeho strýc o své dráze již rozhodl. Loni už v nejstarším slovenském motoristickém podniku už účinkoval sám. Nicméně z pozice náhradníka vyjel na ovál jen jednou. Čas se však nedá zastavit, takže v neděli se přijde podívat na nástup jako jeden z dvaceti regulérních účastníků. David Pacalaj v těchto dnech prožívá poměrně hektické období, byť vynechává oba české přebory v Pardubicích i ve Svitavách.
David Pacalaj předloni nesl přilbu svému strýci Martinu Vaculíkovi na finálový rošt
„Z Nagyhalaszu mám zranění zad, které si dávám do kupy a ve čtvrtek jedu na Ukrajinu,“ vysvětluje, že jej zaměstnává pohár přátelství, jehož úvodní kolo v Maďarsku mu nevyšlo. „Neměl jsem to dobře nastavené, byl to smolný den. Ale den předtím v Polsku mi to šlo.“
To je pravda, protože jej od pódia při MACEC Cupu v Rawiczi dělil jen kousek. „Jezdilo se mi super, ale jeden bod na bednu mi chyběl, do předposlední jízdy jsme měli stejně bodů,“ komentuje David Pacalaj, aby se smíchem odvrátil otázku, kdože v neděli ponese na volbu finálových pozic přilbu jemu, když Martin Vaculík pojede polskou extraligu. „Uvidíme. Chci ale zajet co nejlíp.“
Ústí nad Labem – 21. srpna
Červená dráha již ve finálových rozjížďkách žarnovických závodů sehrála svou klíčovou roli. Před deseti lety z ní Zlatou přilbu SNP málem vyhrál Martin Gavenda. O nějakých jedenáct měsíců později odtud vyrazil za slovenským titulem Tomáš Suchánek. Podobný příběh napsal i letos v dubnu Zdeněk Holub. Vyhrál titul slovenského šampióna a nyní se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by se vůbec nebránil získat double v neděli při 55. Zlaté přilbě SNP.
Úřadující slovenský šampión Zdeněk Holub by se v neděli rozhodně nebránil vyskočit na nejvyšší stupínek také při Zlaté přilbě SNP
Slovenský šampionát spolu s Memoriálem pořádá Speedway Club Žarnovica, zatímco AMK Žarnovica má ve své gesci Zlatou přilbu SNP. Nicméně závodníkům akce obou klubů mnohdy splývají. A to tím spíše, pakliže se oba mítinky až do roku 2015 konaly dle stejného rozpisu.
„Slovenskou přilbu jsem už jel,“ není v tomto směru výjimkou ani Zdeněk Holub. „Bylo to v roce 2014, možná 2014. Rozbil jsem se ve finále s Rempalou. A od tý doby jsem na jejich Zlatý přilbě nebyl.“
Jenže zmiňovaný incident se odehrál během mistrovství Slovenska anno domini 2015, takže pražský závodník bude v neděli při Zlaté přilbě debutovat. „Mám málo závodů a tak jsem rád, že mě do Žarnovice pozvali,“ říká, přičemž dodává, že tento týden bude mít poměrně hektický. „Ve středu rovnou po Pardubicích jedu do Rovna na pohár přátelství. A odtamtud rovnou do Žarnovice, takže přebor ve Svitavách nestíhám.“
Červená přilba ve finále slovenského šampionátu byla jedním z rozhodujících faktorů triumfu Zdeňka Holuba
Pokud by si v neděli nechal v Žarnovici nasadit na hlavu nádherně stylizovanou vojenskou přilbu účastníka SNP, rozhodně by si již mítink nepletl se slovenským šampionátem, jenž vyhrál zkraje letošního dubna. „Bylo by krásný udělat double,“ zasní se na okamžik, aby rychle oběma nohama přistál na pevné zemi. „Ale nechám se překvapit.“
Zdeněk Holub (červená) na začátku cesty za slovenským titulem letos v dubnu
Poole – 1. srpna
Před současnými tropickými vedry se dá nejlépe ukrýt u vody. On to dobře ví, takže se dnes koupal ve vlnách kanálu La Manche. Nebo spíše English Channel, jelikož dlel na jeho anglické straně, kde se francouzská verze názvu úžiny mezi Keltským a Severním mořem příliš nenosí. Večer se možná sveze v Poolu, aby pak spěchal zpátky do Čech. V neděli má být klíčovou postavou slánského 3tonu při žarnovické extralize. A ještě o čtyřiadvacet hodin dříve se v Liberci postaví na start mistrovství republiky dvojic po boku Ondřeje Smetany. Zdeněk Simota se magazínu speedwayA-Z svěřil, proč se jezdecké spojení s dvěma triumfy ve slánském Memoriálu Antonína Vildeho poprvé objeví rovněž v šampionátu republiky.
Zdeněk Simota přijede z Anglie na víkend do Čech a na Slovensko
„Ležíme u moře,“ popisoval Zdeněk Simota okolo jedné hodiny po obědě, co právě dělá, aby ovšem vyvrátil spekulace, že se do ostrovní monarchie vydal finalizovat smlouvu s nějakým z místních klubů. „Byl jsem tady za známýma, ale večer se jdeme podívat do Poolu, jedou s King’s Lynn.“
Přitom není vůbec vyloučeno, že se v akci objeví také plzeňský závodník. „Mám motorky s sebou,“ říká. „Možná, že budu trénovat. Uvidíme, jak to půjde, v Anglii musí bejt‘ konec závodu do dvaadvaceti hodin.“
Ať už jeho trénování dopadne jakkoliv, nazítří bude muset otočit čumák své dodávky směrem k českým tropům. Sobota se totiž nezadržitelně blíží a s ní rovněž šampionát dvojic, kde nastoupí za svou Plzeň spolu s Ondřejem Smetanou. Spolu v letech 2017 a 2018 vyhráli dva Memoriály Antonína Vildeho.
„Plzeň mi řekla, ať si vyberu, koho chci,“ vysvětluje svou volbu. „Jeho taťka mi zaplatil Vildeho, tak jede na oplátku. Jsem rád, že ho Praha uvolnila, takže můžeme jet spolu.“
Dvojnásobní vítězové Memoriálu Antonína Vildeho spolu poprvé pojedou také v mistrovství republiky
Loni na plzeňských Borech nastoupil Zdeněk Simota po boku Jasona Doyleho. Ambice na titul se ale vytratily, když hvězdný Australan nenechal v první zatáčce Plzeňanovi dost místa. A Lenka Felixová po jeho pádu propásla šanci získat označení velkorysá sudí, byť tomu okolnosti přímo nahrávaly.
„Loni na to dali peníze HBC fans,“ chechtá se Zdeněk Simota nad hypotézou, že se světovému šampiónovi letos pomstil za promarněnou příležitost stát se českým mistrem ve dvojicích. „Letos řekl, že na to nemaj‘ peníze. Ve startovní listině v Liberci není žádnej‘ cizinec. Bude to hodně vyrovnanej‘ závod.“
Jeden titul a čtyři bronzy
Jaroslav Petrák se v pardubick0m semifinále v srpnu 2002 snaží ubránit Zdeňku Simotovi
Na kalendáři byla středa 28. srpna roku 2002 a v pardubickém Svítkově se konalo druhé semifinále mistrovství republiky družstev. Na svou premiéru v šampionátu se chystal rovněž Zdeněk Simota, tehdy sedmnáctiletý junior. Dnes je k nevíře, že hájil barvy dokonce až třetího páru Mšena. Nicméně tehdy jim s bezmála o čtvrt století starším Karlem Průšou přece jen pár bodů na postup chybělo.
Napřesrok Petr Moravec prosadil svůj záměr konat šampionát dvojic dle britského modelu, který jej nadchnul o rok dříve, když pobýval v Anglii při světovém poháru družstev. V Březolupech měl Zdeněk Simota opět o poznání staršího parťáka, Karla Kadlece, jehož myšlenka vrátit se na ovály po letech pauzy jen kvůli veteránským závodům na dlouhé dráze vzala rychle zasvé.
Po boku Karla Kadlece před patnácti lety v Březolupech
Také třetí účast Zdeňka Simoty v českých dvojicích přinesla jeho spojení se starším kolegou Petrem Vandírkem. Ale také velký úspěch. Plzeňský junior sice v semifinále upadl, ale v malém finále vyzráli na pražský Olymp. Bohumil Brhel odpadl vinou poruchy motocyklu z prvního místa a Luboš Tomíček byl sám krátký, aby ohrozil vedoucí tandem Petr Vandírek – Zdeněk Simota.
Dvojice dostávala jen jeden pohár a Petr Vandírek dodnes vzpomíná, že jej nechal Zdeňku Simotovi, který byl ve svých devatenácti letech z takové ceny pochopitelně na větvi. Jenže mladý junior stoupal po plochodrážních žebříčcích výše a výše. Napřesrok již působil v britské lize, takže v Divišově chyběl.
Jeho otec Zdeněk na druhý den ráno rychle sháněl výsledky, protože jeho bohémská nátura mu velela patřičně uctít spoustu kamarádů u stánku s občerstvením. Bylo teplo, takže raději odjel ještě před vrcholem závodu. Nicméně přátelství není jen fráze, takže když mu syn dopoledne volal, mohl jej informovat, že na mistrovský trůn usedli slánští Patrik Linhart a Pawel Staszek.
První pódium ve dvojicích s Petrem Vandírkem ve Mšeně před čtrnácti lety
Vrátil se až po třech letech v barvách fanouškovského uskupení HBC, s nímž jej spojovalo pouto také v dalších sezónách. Tehdy v Divišově obhájil tři roky starý bronz a vytvořil ojedinělý rekord, když jako jediný stál v mistrovství republiky dvojic na pódiu s otcem i synem, protože jeho kolegou byl Adam Vandírek.
Vážný úraz páteře jej pustil do šampionátu dvojic až roku 2009, ovšem v týmu Františka Liebezeita spolu s Filipem Šiterou po postupu z kvalifikace vypadl ve skupině. Sezóna 2010 zastihla plzeňského borce opět v týmu HBC, jemuž se povedlo spojit se s Centrem sportu ministerstva vnitra, které dodalo Josefa France. A výsledkem se stal mistrovský titul.
Jediný titul s Josefem Francem v Divišově v září 2010
Následovala horší léta, ale také comeback do ligy v monarchii královny Alžběty II. Spojení s HBC fans však neslo své ovoce. Jan Trojánek po svém odchodu z Divišova provedl obrat o sto osmdesát stupňů a z liberálního podnikatele se stal politikem za hnutí stojící na neomarxisticky levicové části politického spektra.
Výsledkem se stala dohoda s plzeňským klubem a Zdeněk Simota dostal dvakrát hvězdného kolegu. Poprvé Mateje Žagara, který se před branami pražské Markéty zjevil naprosto nečekaně, podruhé Jasona Doyleho, když z původního záměru o povolání Grega Hancocka sešlo. Výsledkem se stala dvě třetí místa, byť v případě loňské Plzně dostala fair-play přece jen trošku přes prdýlku.
Start po boku Jasona Doyleho loni přinesl Zdeňku Simotovi další statistický primát – nikdo jiný totiž v celé historii našeho šampionátu dvojic nestartoval s mistrem světa jednotlivců
Jenže loni bylo loni a letos je letos. Zdeněk Simota v sobotu dorazí do Liberce coby exmistr republiky z před osmi lety a držitel dalších čtyř bronzových medailí. Co se pod Ještědem odehraje je stále ve hvězdách. A nejlepší způsob, jak to zjistit, je být od patnácti hodin při tom rovnou v ochozech.
Zdeněk Simota v mistrovství republiky dvojic:
sezóna:
finálový závod:
tým a kolega:
umístění
7.9.2003
Březolupy
PK Plzeň – Karel Kadlec
5./skupina A
5.7.2004
Mšeno
PK Plzeň – Petr Vandírek
bronz
29.7.2007
Divišov
HBC&Rarach Fans Team – Adam Vandírek
bronz
8.8.2009
Liberec
DaK Moto Jablonec – Filip Šitera
3./skupina B
11.9.2010
Divišov
HBC&Vrates/CS MV – Josef Franc
mistři
3.9.2011
Březolupy
HBC&Vrates/Divišov – Jan Jaroš
4.
11.8.2012
Mšeno
PK Plzeň + AK Divišov – Filip Šitera
4./skupina A
31.8.2013
Březolupy
DaK Moto Team Liebezeit – Jan Holub
4./skupina B
6.9.2016
Praha
PK Plzeň – HBC&Vrates – Matej Žagar
bronz
8.5.2017
Plzeň
PK Plzeň – HBC&Vrates – Jason Doyle
bronz
4.8.2018
Liberec
PK Plzeň – Ondřej Smetana
?
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Antonín Škach
Praha – 22. července
V české juniorce, která vyvrcholí příští neděli v Divišově, zatím neztratil jediný bod. Po maximech v Praze a v Plzni byl na nejlepší cestě, aby se ve svých jednadvaceti letech stal mistrem republiky. Nicméně zlomená klička z juniorského mistrovství světa v Daugavpilsu otřásla jeho ambicemi. Filip Hájek se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že byť dnes nejede druhé světové finále v Leszně, chce své postavení v domácím šampionátu potvrdit na ovále.
Tipujte:
Loading ...
Filip Hájek věří, že v neděli bude hájit své postavení v české juniorce přímo na divišovské dráze
„Pohyblivost je špatná, není tam taková ta jistota,“ vysvětluje Filip Hájek, proč se nakonec rozhodl v Leszně nestartovat. „Ale příští tejden chci začít trénovat. Snad to půjde…“
Poté co Patrik Mikel po pádu nedokončil druhý závod české juniorky v Plzni, jsou nejbližšími pronásledovateli pražského juniora jeho kluboví kolegové Petr Chlupáč a Jan Kvěch. Na Filipa Hájka ztrácí pět bodů. O další dva pozadu je David Pacalaj, zatímco Patrik Mikel na páté pozici je za leaderem již o deset bodů.
„Mám pět bodů náskok, bylo by hezký vyhrát titul,“ uvažuje Filip Hájek, který však navzdory svému odhodlání stojí oběma nohama na pevné zemi. „Kluci jsou rozjetější a já mám měsíc pauzu.“
Trojice vedoucích závodníků čeksé juniorky: Filip Hájek, Jan Kvěch a Petr Chlupáč
Marmande – 13. července
Před evropským finále na travnaté dráze měl zprvu vyhlídky vidět asi jako Jan Žižka před oblehnutím hradu Rábí. Nicméně, když se koncem pracovního týdne jeho oko zlepšilo, nestálo cestě do Francie nic v cestě. Nakonec nelitoval, protože po druhém místě v challenge o dlouhodrážní světového finále 2019 zaznamenal další skvělý výsledek. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil, že věří, že napřesrok bude mít v áčku lepší výsledek.
Ovál v Tayacu určil pořadí evropského šampionátu na travnaté dráze
„Pomalu jsem myslel, že do Francie ani nevyrazím,“ začíná Martin Málek své vyprávění. „V pondělí mi vlítla při broušení nějaká nečistota do oka a nevypadalo to se mnou vůbec dobře. V úterý i ve středu jsem chodil po očním oddělení, ale nakonec se to podařilo vytáhnout. Do čtvrtku se to zklidnilo a hlavně jsem i začal zase vidět.“
Od té doby to s Martinem Málkem bylo lepší a lepší. „V Tayacu jsme si to docela užili,“ pokračuje. „Sice dráha se měnila jak přesýpací hodiny, bylo dost pádů, každý jel na doraz, ale konečně se mi podařilo dostat do finálové jízdy. Bodové výsledky mi poslaly do finále B, chyběl bod, ale výhrou jsem si áčko jen potvrdil.“
Improvizovaný box Martina Málka
Nakonec se před volnými dny na pláži a dnešním pouťákem v Marmande mohl chlubit šestou příčkou. „Dráha v Tayacu je ale fakt hodně specifická,“ dostává se Martin Málek k finále A. „Nakonec to byla velká klouzačka. Nebylo jednoduché odstartovat a něco vymyslet. Ale myslím, když se přede mnou plácal i mistr světa Tresarrieu na domácí dráze, že jsem asi tak nejhorší výsledek nepředvedl. Chtěl bych moc poděkovat taťkovi, Gabči a klukům z Kopřivnice Ríšovi a Ivanovi za perfektní spolupráci! Snad to finále zase někdy zopakuju a už to tak neposeru na startu jako teď! (smích).“
Loading ...
