Slaný – 30. května
Ve svých dvaadvaceti letech se v září roku 2007 loučil se svou kariérou vskutku parádně. Ve Slaném vyhrál rozlučkovou jízdu Františka Liebezeita, jenž se ve stejný den pověsil závodní kombinézu na hřebík, a pak stál na nejnižším stupínku Memoriálu Antonína Vildeho. O sto procentní jistotě svého plochodrážního důchodu však tehdy hovořil poměrně opatrně. A vskutku, napřesrok se vrátil na jeden extraligový závod, posléze koketoval i s dlouhou dráhou, ale do sedla usedl předloni v belgickém Heusden-Zolderu. Nyní však Patrik Linhart plánuje start ve slánském přeboru, přičemž jeho výsledek rozhodne o jeho další kariéře.
Patrik Linhart pojede červnový přebor ve Slaném
„Nevím, jestli je to comeback,“ přemítá Patrik Linhart. „Chci se svýzt. Mám čas, jsem doma, pracuju v Čechách. Zatím pojedu přebor ve Slaným a uvidím, jak to bude. Když to půjde hezky, pojedu dál. Když nebudu stačit motorově, vynahradím to srdíčkem.“
Někdejší mistr republiky dvojic a vítěz extraligy plánoval zasáhnout do kontrolního závodu v Kostěnicích, avšak jeho záměry překazil déšť. „Hezky jsem se svez‘,“ odmítá, že by mu počasí zkazilo minulou sobotu. „Odjížděl jsem spokojenej‘.“
Patrik Linhart se v Kostěnicích náramně bavil, byť stav oválu nedovolil závodit
Votice – 20. května
Evropské stříbro za čtvrt roku, světový bronz za necelých pět měsíců. To byla jeho bilance v kubatuře kolibříků po vstupu na ovály roku 2017. Předloni už stopětadvacítku odložil a ani dvěstěpadesátce nevěnoval přehnanou pozornost. Soustředil se na pětistovku, s níž loni platil za dravou plochodrážní štiku, ačkoliv kvůli úrazu musel bezmála čtvrt roku stát. Daniel Klíma se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se chce stále posunovat nahoru, až sezóna dvou dvacítek v letopočtu konečně odstartuje.
Nešťastný Daugavpils
Daniel Klíma si povídal s magazínem speedwayA-Z
Táhlo mu na šestnáct, takže jeho předloňské rozhodnutí soustředit se výhradně na pětistovky mělo zdravou logiku. „No, ono ani moc závodů na dvěstěpadesátce nebylo a na stopětadvacítku jsem byl už větší,“ souhlasí Daniel Klíma. „Dostal jsem od Zdeňka Schneiderwinda nabídku zatrénovat si na pětistovce. A to mě zaujalo nejvíc.“
V sedle plnoobjemového plochodrážního motocyklu neztrácelo tempo jeho závodní kariéry svůj švunk. Loni si vyjel místo v kvalifikaci mistrovství světa juniorů a debutoval v něm ve Stralsundu třináctým místem.
„Byla to pro mě velká zkušenost,“ bilancuje závodník pražské Markéty závod, v němž jednu rozjížďku vyhrál. „Byl jsem rád, že jsem se tam dostal. Akorát škoda, že se nepovedlo víc jízd.“
Pochopitelně nemohl utéct z hledáčku Filipa Šitery, jehož pozvánky do nároďáku na sebe nenechaly dlouho čekat. Při liberecké Evropě šel postup jen kousíček okolo našeho omlazeného družstva. Smůla se v českých boxech usadila rovněž při evropském poháru v Plzni. Ale černá série vyvrcholila v semifinále mistrovství světa v Daugavpilsu. Přitom Daniel Klíma zprvu ukázal výfuk Maksymu Drabikovi.
Daniel Klíma v akci
„Na tyto závod moc dobře nevzpomínám, protože se mi ani v jednom z nich nedařilo.“ zamračí se. „No, v Daugavpilsu to začalo dobře, akorát v posledním kole jsem si to pokazil sám. Už jsem se viděl v cíli, nesoustředil se na jízdu a udělal chybu, ze který byl zbytečnej‘ pád.“
Triumfální Divišov
S juniorským nároďákem v Liberci
Fraktura ruky mu zajistila nechtěný program na letní prázdniny. „Byla to pro mě dlouhá doba,“ povzdechne si Daniel Klíma. „Byla to pro mě dlouhá doba. Chodil jsem na rehabilitace a snažil se dá ruku co nejdřív dohromady. Když jsem se konečně zbavil sádry, chtěl jsem co nejdřív sedět na motorce. Ale nebylo to na trénování, ani na závody.“
Řešení přinesl motokrosový motocykl. „S tátou jsme pořídili krosku, abych aspoň držel v rukách řidítka a trénoval,“ vypráví Daniel Klíma. „Filip Šitera mi volal, jestli bych nechtěl jet v Polsku dvojice. Tak jsem zkusil první trénink v Divišově. Docela to šlo, ale ruka mě furt dost bolela. Tak jsem comeback odložil, abych si s ní znovu nic neudělal. Motorku jsem ještě neměl moc v rukách.“
Na ovály se Daniel Klíma vrátil až první zářijový den v rámci poháru přátelství v Žarnovici. V době jeho léčby měl naštěstí český juniorák přestávku po dvou úvodních květnových podnicích. V Plzni mu chyběl ke stupňům vítězů jediný bod, v Praze už bylo třetí místo jeho. Nakonec přišel zářijový triumf v Divišově a celkové třetí místo v seriálu.
Daniel Klíma (modrá) v souboji s Janem Kvěchem (bílá) a Jánem Mihálikem (žlutá)
„Na závod v Praze vzpomínám rád, protože to byla moje první bedna v jednotlivcích,“ připouští. „V junioráku, i přesto že mi chyběly body, jsem moc chtěl bejt‘ na bedně. Tak jsem do toho v Divišově chtěl dát maximum. A nakonec se povedlo, že jsem závod vyhrál. Byl jsem moc šťastnej‘, že se to povedlo takhle krátce po zranění.“
Zlatá Žarnovica
V Žarnovici spolu s Petrem Chlupáčem vybojovali titul v českém šampionátu juniorských družstev
V extralize Daniel Klíma závodil za INTERTEAM. Dlouho to vypadalo, že je s ním na cestě za zlatem. Nakonec však skončili třetí a tak svůj první titul mistra republiky vybojoval spolu s Petrem Chlupáčem při šampionátu českých juniorských družstev v Žarnovici. Na slovenském ovále měl přitom posílit Kopřivnici, avšak po zranění Jana Kvěcha operativně zamířil do pražské sestavy. Se svým kolegou řádili jako černá ruka a neztratili jediný bod.
„Bylo moc fajn, že se mi pan Vopat ozval, jestli bych chtěl jet extraligu právě za něj,“ ujímá se Daniel Klíma opět slova. „Nebýt jeho, asi bych se do extraligy dlouho nepodíval. Bylo to moc fajn, byla to pro mě další možnost se zlepšovat v závodění. A jsem zvědav, jak to bude tuhle sezónu, protože by se mělo jet bez cizinců. A nevím, jak bez nich chtěj‘ složit týmy. V Žarnovici byl taky dobrý závod, myslím, že jsme byli s Petrem dobrá dvojice. Byli jsme oba na ten závod dobře připravený a dařilo se nám.“
Se svou účastí v mistrovství republiky jednotlivců původně nepočítal – na snímku z Březolup se Zdeňkem Simotou a Petrem Chlupáčem
Mezi plusy loňské sezóny Daniela Klímy patří také debut v mistrovství republiky jednotlivců. V Praze byl náhradník, ale do dalších závodů se již kvalifikoval z přeboru. Náramně mu vyšla Plzeň, ale také Březolupy s vítěznou rozjížďkou nebyly špatné. A jak hodnotí své dvanácté místo celkově?
„Ani jsem nečekal, že se zúčastním mistráku,“ svěřuje se. „No, nebyl to špatný výsledek. Ale pokud se tento rok mistrák pojede, budu dělat vše, aby to dopadlo líp. Rád bych se dostal aspoň do prvních osmi míst.“
Blbý koronavirus
Letos mohl zatím jen trénovat
Letos se však závodit ještě nezačalo. „Prošel jsem si trochu zimní přípravu, chodil jsem cvičit s Tomášem Topinkou,“ líčí Daniel Klíma, kterak prožil období mezi letopočty, a plynule přechází do žhavé přítomnosti. „Snažím se nadále trochu cvičit, abych zlepšil fyzičku a líp ovládal motorku. Posranej‘ virus moje plány celkem narušil. Člověk se přes zimu připravuje, je natěšenej‘, až konečně vjede na dráhu. A těsně před začátkem se všechno pokazí. Je to už moc dlouhý čekání, ale aspoň, že budou přebory.“
První přebor startuje v Pardubicích za čtrnáct dnů a Daniel Klíma má za sebou první tréninky. „Chtěl jsem se hlavně prosadit na mistrovství světa a na mistrovství Evropy,“ krčí rameny. „Bohužel plno závodů je zrušeno, ale zase je moc fajn, že některé kluby nám umožnily trénovat. Nemůžu se dočkat, až konečně začne sezóna naplno a začne se závodit.“
Ve svých touhách není rozhodně osamocený. „Doufám, že se v sezóně bude dařit, a že se budu posouvat dál a zlepšovat se,“ rozvíjí své ambice. „Uvidíme, jak to bude vypadat v průběhu sezóny. Snad se to uvolní a bude víc závodů.“
Daniel Klíma v akci
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Daniel Šilhán st.
Žarnovica – 17. května
Konronavirová plochodrážní pauza může být i k něčemu dobrá. Třeba k operaci kýly, jež se původně měla konat až na podzim. A tak závodník může být v červnu už dokonce po rekonvalescenci a pustit se do závodního programu, jehož plánované zbytky ještě letošní rok na oválech nabídne. David Pacalaj se magazínu speedwayA-Z svěřil, že už odpočítává dny, které jej dělí od výjezdu na ovál.
Nešťastný konec jara
David Pacalaj si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Loňská sezóna byla těžká,“ povzdechne si David Pacalaj. „Zezačátku šlo všechno, jak mělo. Byl jsem super připravený. Jenže přišlo zranění, které mě zastavilo. Potom chvíli trvalo, než jsem se rozjezdil. A přišel konec sezóny…“
Slovenský junior vzal loňský rok poněkud hopem, ale ostatně od chvíle, kdy se jako vůbec první zapsal na seznam juniorských mistrů Slovenska, uběhlo v Hronu za Městským stadiónem hodně vody. „Závod to byl fajn,“ vzpomíná David Pacalaj na duben 2019. „Myslím, že letos to bude ještě lepší. A diváci se budou mít, na co se dívat.“
Dobré časy skončily na sklonku jara, když se z Güstrowa vracel s poraněnou nohou. „Ne tréninku bylo všechno fajn,“ vypráví, co se přihodilo. „Motorka jela, jak měla. Ale při první jízdě jsem se z druhého místa propadl na třetí. V poslední zatáčce mě začal předjíždět další jezdec. Sebralo mi to nohu do kola a motorka přestala jet.“
Nic není zadarmo
David Pacalaj odstartuje sezónu zároveň s koncem své rekonvalescence
Velkou motivaci k návratu do sedla přinášelo finále evropského poháru do devatenácti let, které v půli srpna hostila Žarnovica. David Pacalaj byl v semifinálových bojích jediným startujícím Slovákem. Postoupil by tak či onak. Avšak on se nesmířil s takovou výhodou a v Pardubicích si vybojoval postup se vším všudy.
„Šel jsem do kvalifikací, abych si porovnal, jak to tom jsem v porovnání s ostatními,“ nabízí David Pacalaj vysvětlení. „Abych věděl, co zlepšit, a co doladit. A taky, aby se nepovídalo, že jsem to místo dostal zadarmo. V Žarnovici jsem neměl svůj den, nevyšlo mi to. Byl jsem zklamaný.“
David Pacalaj, Jan Kvěch a Daniel Klíma na stupních vítězů loňské juniorky v Praze
Třináctá příčka však pochopitelně šla také na vrub předchozí závodní pauzy. Zklamání před domácím publikem přinesla rovněž česká juniorská družstva, při nichž Žarnovicu z trůnu sesadili Petr Chlupáč a Daniel Klíma. A pak extraliga, kde všechno zprvu směřovalo k vítězství INTERTEAMu.
„Titul jsme nezískali,“ vyhýbá se David Pacalaj otázka, zda netlačil na svého strýce Martina Vaculíka, aby v závěru přece jen přijel aspoň na jeden ze dvou zbývajících závodů. „Neměli jsme takový tým jako na začátku. Jinak bychom skončili lépe.“
Už aby byl červen
Zdeno Vaculík a David Pacalaj se prochází po ovále v Divišově
Na ploché dráze se dá spoustu věcí dohnat hned v další sezóně. „Zimu jsem strávil zimní přípravou,“ říká David Pacala. „Jako každý rok jsem makal, aby to bylo lepší než minulý rok.“
Mikroskopický virus se postaral, že sezóna naostro odstartuje až v červnu. „Už se těším,“ nezastírá. „Chci bojovat o nejvyšší místa na pódiu. Akorát jsem ale po operaci kýly, která mě dost odstavila od tréninku. Snažím se dát do kupy, abych nic nezmeškal. Bude to těžké, ale cítím se fajn. A děkuju všem sponzorům, rodičům, své rodině a klubu. A pozdravuju fanoušky.“
Hronské Klačany – 13. května
Loňská sezóna v jeho podání nebyla špatná. Nebyla však ani excelentní, když mu mnohá dobrá umístění sebraly poruchy. Proto se usilovně pracoval na letošní plochodrážní kampani, která bude jeho poslední mezi juniory. Když dal v práci výpověď, vypukla koronavirová pandemie. Na ovál ještě nevyjel, protože žarnovická radnice tvrdošíjně odmítá povolit tréninky na Městském stadiónu. Nicméně Jakub Valkovič se magazínu speedwayA-Z svěřil s přesvědčením, že konečně odstartuje také on.
Antibiotikum na mechanický vir
Jakub Valkovič si povídal s magazínem speedwayA-Z
Rok a pád dnů nazpět se Jakub Valkovič musel vyrovnávat s velkým zklamáním. Při dubnovém mistrovství Slovenska, které prvně zažilo i juniorský šampionát našich východních sousedů, živil nemalé ambice. Vskutku svou druhou jízdu vyhrál. Jenže pak to šlo ráz na ráz. Motor, primární řetěz, sekundární řetěz.
„Byly to pro mě smolné závody,“ povzdechne si, že třetí místo mezi juniory rozhodně nevyvážilo osmnáctou příčku v celkové klasifikaci. „Tolik poruch se mi nikdy předtím na jednom závodě nestalo. Bylo to velké zklamání. Myslím, že jsem tehdy měl na víc.“
Nicméně technické problémy se slovenskému juniorovi nevyhýbaly ani nadále. Praskaly řetězy, praskaly rýny. Ale na letošek investoval do motocyklu po Martinu Vaculíkovi v naději, že právě tímto směrem vede cesta k nápravě.
Jakub Valkovič vede před Martinem Málkem a Michalem Tomkou
„Vždy jsme všechno zkontrolovali před závody nebo jízdou,“ zapřísahá se Jakub Valkovič. „A stejně se někdy něco pokazí, s tím neuděláme nic. Přibyla nová motorka do techniky. A tak věřím, že mě už smůla bude obcházet.“
Procházka loňskou sezónou
Smolná páska v Plzni jej stála stupně vítězů v závodě české juniorky
Ale pojďme ještě k loňské sezóně. Jakub Valkovič v ní celou extraligu až na výjimky s INTERTEAMem strávil ve slánské vestě. Se středočeským klubem se nakonec radoval ze stříbra. Avšak ke zlatu nebylo daleko…
„Myslím si, že to byla pro mě dobrá zkušenost,“ přemítá. „Byl jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet jezdit za jiný tým. Také výsledky už byly v extralize lepší až na pár výjimek. Stříbro pokládám za úspěch. I když potom mě mrzelo, že to nebylo zlato. Moc nechybělo…“
Jakub Valkovič v akci
Sympatický výkon předvedl rovněž při mistrovství republiky dvojic v Kopřivnici, kde se mu dařilo i při ligách, až by si jeden myslel, že zdejší obrovský ovál je přesně podle jeho závodnického gusta. „Kopřivnici mám rád,“ vyznává se. „Dobře se tam cítím, vždy přijde hodně fanoušků a také mi sedí dráha. Nastavení motorky je podobné Žarnovici.“
V české juniorce by mu nesporně slušelo aspoň jedno umístění na pódiu. Bohužel na něj nedosáhl. Zklamaný byl i v žarnovických juniorských družstvech. Ján Daniel z něho a Davida Pacalaje vytvořil první žarnovický pár. Jenže Petr Chlupáč a Daniel Klíma měli podobné ambice. A dokázali je přetavit ve zlaté medaile.
Extraliga mu přinesla spoustu zkušeností
„V juniorce jsem měl na pódium nejblíže v Plzni,“ vzpomíná Jakub Valkovič. „Tam jsem ale v jedné jízdě ťuknul do pásky. Byl jsem vyloučený a to mě obralo o třetí místo. V juniorce jsem vždycky pokazil jednu jízdu sám nebo selhala technika. U nás v Žarnovici nebyl můj den. Mrzí mě, že jsem Davidovi nepomohl bodově víc. A nevyšlo nám to na první místo.“
Škoda, že nejezdil přebory, odkud by se mohl kvalifikovat do českého individuálního šampionátu. „Vypustil jsem je,“ říká. „Někdy se kryly termíny s jinými závody. Anebo nám to nevyhovovalo. A když bych měl jezdit přebory, tak je chci odjezdit všechny.“
Divná sezóna
Jakub Valkovič vyhlíží první letošní plochodrážní trénink
Letošní sezóna Jakuba Valkoviče netradičně už začala. „Tento rok byla příprava trošku těžší,“ popisuje. „Chodil jsem do práce, domů jsem se vracel pozdě a večer jsem byl unavený. V únoru jsem dal výpověď, abych se mohl dostatečně připravit na sezónu. Chodil jsem do posilovny, kde jsem si i zaběhal. Jezdil jsem na kole, a když jsem už zlepšilo trochu počasí, jednou dvakrát týdně jsem trénoval motokros.“
Jenže od března je všechno vzhůru nohama. „Měl jsem dohodnutou práci,“ povzdechne si Jakub Valkovič. „Ale kvůli koronaviru to padlo. Aspoň dočasně. Našel jsem si teď jinou práci, aspoň dokud se sezóna nějak nerozběhne. Trávil jsem čas doma, práce okolo domu a trénoval jsem motokros podle možností. Na ovále se u nás zatím netrénuje, míváme brigády na stadiónu, ale už se opatření trochu uvolňují. A tak si myslím, že každou chvíli by se mohlo začít v Žarnovici aspoň trénovat.“
Jakub Valkovič děkuje:
„Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě podporují, svým rodičům a celé rodině. Speedway Clubu Žarnovica a sponzorům.“
Zielona Gora – 10. května
Zůstat doma pro přebory nebo jet do Polska a být v karanténě i bez záruky místa v sestavě extraligové Zielonej Gory. Jan Kvěch toto dilema již vyřešil. Nechal se od Filipa Šitery dovézt na hraniční přechod, kde si jej převzal trenér. Pražský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil s důvody, které jej nakonec dostaly do sousední země.
„Rozhod‘ jsem se na poslední chvíli,“ říká Jan Kvěch. „Teď mám přípravu sám. Musím bejt doma, bydlím u jezera, ale můžu chodit ven a cvičit. Motorky mám zatím v Česku, uvidím, jak to bude. Snad se to uvolní. Když se nic nezmění, mám v plánu si je přeložit na hranici. Mechanika by mi půjčili tady.“
Praha – 9. května
Červnovému začátku polské extraligy předchází přísná opatření. Dnes se do Rybniku vydal Václav Milík a do Zielonej Gory Martin Vaculík, avšak jeho klubový kolega Jan Kvěch s odjezdem váhá. Čtrnáctidenní karanténa by se mu nemusela vyplatit, pakliže nemá garantované místo v sestavě. Navíc se již za necelý měsíc začne závodit v českém přeboru, kde se zaručeně ke slovu dostane.
Jan Kvěch zatím netuší, jestli pojede do Polska
„Dobře se trénovalo, jednou jsem vynechal,“ vrací se Jan Kvěch ke dvěma akcím ve Svítkově, aby vysvětlil, proč minulý týden chyběl. „Ani jsem nechtěl, bylo zbytečný tam jezdit, měl jsem práci. Než začne sezóna, tréninků ještě bude.“
A co extraliga u našich severních sousedů? „Jestli pojedu do Polska, nevím,“ pokrčí rameny. „Musel bych bejt čtrnáct dnů v karanténě. A pak s hranicemi nazpátek nevím, jak by to bylo. To bych musel v Polsku zůstat. Ještě to řeším, nevím. Druhá věc je, že nevím, jestli by mě postavili. Musel bych mít jistotu, že pojedu. Plán B je, že bych jezdil přebor.“
Ve středu ve Svítkově
Dobrá zpráva je, že operovaná pravačka úřadujícího českého juniorského šampióna je již v pořádku. „Už je dobrá, všechno v pohodě,“ usmívá se. „Ve středu ale asi v Pardubicích nebudu. Ještě ale uvidím, jak to bude. Ala myslím, že po těch prvních závodech se to rozvolní, že pustí i ty hranice.“
