Žarnovica – 17. května
Konronavirová plochodrážní pauza může být i k něčemu dobrá. Třeba k operaci kýly, jež se původně měla konat až na podzim. A tak závodník může být v červnu už dokonce po rekonvalescenci a pustit se do závodního programu, jehož plánované zbytky ještě letošní rok na oválech nabídne. David Pacalaj se magazínu speedwayA-Z svěřil, že už odpočítává dny, které jej dělí od výjezdu na ovál.

 

Nešťastný konec jara

„Loňská sezóna byla těžká,“ povzdechne si David Pacalaj. „Zezačátku šlo všechno, jak mělo. Byl jsem super připravený. Jenže přišlo zranění, které mě zastavilo. Potom chvíli trvalo, než jsem se rozjezdil. A přišel konec sezóny…“

Slovenský junior vzal loňský rok poněkud hopem, ale ostatně od chvíle, kdy se jako vůbec první zapsal na seznam juniorských mistrů Slovenska, uběhlo v Hronu za Městským stadiónem hodně vody. „Závod to byl fajn,“ vzpomíná David Pacalaj na duben 2019. „Myslím, že letos to bude ještě lepší. A diváci se budou mít, na co se dívat.“

Dobré časy skončily na sklonku jara, když se z Güstrowa vracel s poraněnou nohou. „Ne tréninku bylo všechno fajn,“ vypráví, co se přihodilo. „Motorka jela, jak měla. Ale při první jízdě jsem se z druhého místa propadl na třetí. V poslední zatáčce mě začal předjíždět další jezdec. Sebralo mi to nohu do kola a motorka přestala jet.“

 

Nic není zadarmo

Velkou motivaci k návratu do sedla přinášelo finále evropského poháru do devatenácti let, které v půli srpna hostila Žarnovica. David Pacalaj byl v semifinálových bojích jediným startujícím Slovákem. Postoupil by tak či onak. Avšak on se nesmířil s takovou výhodou a v Pardubicích si vybojoval postup se vším všudy.

„Šel jsem do kvalifikací, abych si porovnal, jak to tom jsem v porovnání s ostatními,“ nabízí David Pacalaj vysvětlení. „Abych věděl, co zlepšit, a co doladit. A taky, aby se nepovídalo, že jsem to místo dostal zadarmo. V Žarnovici jsem neměl svůj den, nevyšlo mi to. Byl jsem zklamaný.“

Třináctá příčka však pochopitelně šla také na vrub předchozí závodní pauzy. Zklamání před domácím publikem přinesla rovněž česká juniorská družstva, při nichž Žarnovicu z trůnu sesadili Petr Chlupáč a Daniel Klíma. A pak extraliga, kde všechno zprvu směřovalo k vítězství INTERTEAMu.

„Titul jsme nezískali,“ vyhýbá se David Pacalaj otázka, zda netlačil na svého strýce Martina Vaculíka, aby v závěru přece jen přijel aspoň na jeden ze dvou zbývajících závodů. „Neměli jsme takový tým jako na začátku. Jinak bychom skončili lépe.“

 

Už aby byl červen

Na ploché dráze se dá spoustu věcí dohnat hned v další sezóně. „Zimu jsem strávil zimní přípravou,“ říká David Pacala. „Jako každý rok jsem makal, aby to bylo lepší než minulý rok.“

Mikroskopický virus se postaral, že sezóna naostro odstartuje až v červnu. „Už se těším,“ nezastírá. „Chci bojovat o nejvyšší místa na pódiu. Akorát jsem ale po operaci kýly, která mě dost odstavila od tréninku. Snažím se dát do kupy, abych nic nezmeškal. Bude to těžké, ale cítím se fajn. A děkuju všem sponzorům, rodičům, své rodině a klubu. A pozdravuju fanoušky.“

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Pavel Fišer

Hronské Klačany – 13. května
Loňská sezóna v jeho podání nebyla špatná. Nebyla však ani excelentní, když mu mnohá dobrá umístění sebraly poruchy. Proto se usilovně pracoval na letošní plochodrážní kampani, která bude jeho poslední mezi juniory. Když dal v práci výpověď, vypukla koronavirová pandemie. Na ovál ještě nevyjel, protože žarnovická radnice tvrdošíjně odmítá povolit tréninky na Městském stadiónu. Nicméně Jakub Valkovič se magazínu speedwayA-Z svěřil s přesvědčením, že konečně odstartuje také on.

 

Antibiotikum na mechanický vir

Rok a pád dnů nazpět se Jakub Valkovič musel vyrovnávat s velkým zklamáním. Při dubnovém mistrovství Slovenska, které prvně zažilo i juniorský šampionát našich východních sousedů, živil nemalé ambice. Vskutku svou druhou jízdu vyhrál. Jenže pak to šlo ráz na ráz. Motor, primární řetěz, sekundární řetěz.

„Byly to pro mě smolné závody,“ povzdechne si, že třetí místo mezi juniory rozhodně nevyvážilo osmnáctou příčku v celkové klasifikaci. „Tolik poruch se mi nikdy předtím na jednom závodě nestalo. Bylo to velké zklamání. Myslím, že jsem tehdy měl na víc.“

Nicméně technické problémy se slovenskému juniorovi nevyhýbaly ani nadále. Praskaly řetězy, praskaly rýny. Ale na letošek investoval do motocyklu po Martinu Vaculíkovi v naději, že právě tímto směrem vede cesta k nápravě.

„Vždy jsme všechno zkontrolovali před závody nebo jízdou,“ zapřísahá se Jakub Valkovič. „A stejně se někdy něco pokazí, s tím neuděláme nic. Přibyla nová motorka do techniky. A tak věřím, že mě už smůla bude obcházet.“

Procházka loňskou sezónou

Ale pojďme ještě k loňské sezóně. Jakub Valkovič v ní celou extraligu až na výjimky s INTERTEAMem strávil ve slánské vestě. Se středočeským klubem se nakonec radoval ze stříbra. Avšak ke zlatu nebylo daleko…

„Myslím si, že to byla pro mě dobrá zkušenost,“ přemítá. „Byl jsem rád, že jsem si mohl vyzkoušet jezdit za jiný tým. Také výsledky už byly v extralize lepší až na pár výjimek. Stříbro pokládám za úspěch. I když potom mě mrzelo, že to nebylo zlato. Moc nechybělo…“

Sympatický výkon předvedl rovněž při mistrovství republiky dvojic v Kopřivnici, kde se mu dařilo i při ligách, až by si jeden myslel, že zdejší obrovský ovál je přesně podle jeho závodnického gusta. „Kopřivnici mám rád,“ vyznává se. „Dobře se tam cítím, vždy přijde hodně fanoušků a také mi sedí dráha. Nastavení motorky je podobné Žarnovici.“

V české juniorce by mu nesporně slušelo aspoň jedno umístění na pódiu. Bohužel na něj nedosáhl. Zklamaný byl i v žarnovických juniorských družstvech. Ján Daniel z něho a Davida Pacalaje vytvořil první žarnovický pár. Jenže Petr Chlupáč a Daniel Klíma měli podobné ambice. A dokázali je přetavit ve zlaté medaile.

„V juniorce jsem měl na pódium nejblíže v Plzni,“ vzpomíná Jakub Valkovič. „Tam jsem ale v jedné jízdě ťuknul do pásky. Byl jsem vyloučený a to mě obralo o třetí místo. V juniorce jsem vždycky pokazil jednu jízdu sám nebo selhala technika. U nás v Žarnovici nebyl můj den. Mrzí mě, že jsem Davidovi nepomohl bodově víc. A nevyšlo nám to na první místo.“

Škoda, že nejezdil přebory, odkud by se mohl kvalifikovat do českého individuálního šampionátu. „Vypustil jsem je,“ říká. „Někdy se kryly termíny s jinými závody. Anebo nám to nevyhovovalo. A když bych měl jezdit přebory, tak je chci odjezdit všechny.“

Divná sezóna

Letošní sezóna Jakuba Valkoviče netradičně už začala. „Tento rok byla příprava trošku těžší,“ popisuje. „Chodil jsem do práce, domů jsem se vracel pozdě a večer jsem byl unavený. V únoru jsem dal výpověď, abych se mohl dostatečně připravit na sezónu. Chodil jsem do posilovny, kde jsem si i zaběhal. Jezdil jsem na kole, a když jsem už zlepšilo trochu počasí, jednou dvakrát týdně jsem trénoval motokros.“

Jenže od března je všechno vzhůru nohama. „Měl jsem dohodnutou práci,“ povzdechne si Jakub Valkovič. „Ale kvůli koronaviru to padlo. Aspoň dočasně. Našel jsem si teď jinou práci, aspoň dokud se sezóna nějak nerozběhne. Trávil jsem čas doma, práce okolo domu a trénoval jsem motokros podle možností. Na ovále se u nás zatím netrénuje, míváme brigády na stadiónu, ale už se opatření trochu uvolňují. A tak si myslím, že každou chvíli by se mohlo začít v Žarnovici aspoň trénovat.“

 

---

Jakub Valkovič děkuje:

„Chtěl bych poděkovat všem, kteří mě podporují, svým rodičům a celé rodině. Speedway Clubu Žarnovica a sponzorům.“

---

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Martin Búri

Zielona Gora – 10. května
Zůstat doma pro přebory nebo jet do Polska a být v karanténě i bez záruky místa v sestavě extraligové Zielonej Gory. Jan Kvěch toto dilema již vyřešil. Nechal se od Filipa Šitery dovézt na hraniční přechod, kde si jej převzal trenér. Pražský junior se magazínu speedwayA-Z svěřil s důvody, které jej nakonec dostaly do sousední země.

„Rozhod‘ jsem se na poslední chvíli,“ říká Jan Kvěch. „Teď mám přípravu sám. Musím bejt doma, bydlím u jezera, ale můžu chodit ven a cvičit. Motorky mám zatím v Česku, uvidím, jak to bude. Snad se to uvolní. Když se nic nezmění, mám v plánu si je přeložit na hranici. Mechanika by mi půjčili tady.“

Foto: Jan Kvěch

Praha – 9. května
Červnovému začátku polské extraligy předchází přísná opatření. Dnes se do Rybniku vydal Václav Milík a do Zielonej Gory Martin Vaculík, avšak jeho klubový kolega Jan Kvěch s odjezdem váhá. Čtrnáctidenní karanténa by se mu nemusela vyplatit, pakliže nemá garantované místo v sestavě. Navíc se již za necelý měsíc začne závodit v českém přeboru, kde se zaručeně ke slovu dostane.

 

„Dobře se trénovalo, jednou jsem vynechal,“ vrací se Jan Kvěch ke dvěma akcím ve Svítkově, aby vysvětlil, proč minulý týden chyběl. „Ani jsem nechtěl, bylo zbytečný tam jezdit, měl jsem práci. Než začne sezóna, tréninků ještě bude.“

A co extraliga u našich severních sousedů? „Jestli pojedu do Polska, nevím,“ pokrčí rameny. „Musel bych bejt čtrnáct dnů v karanténě. A pak s hranicemi nazpátek nevím, jak by to bylo. To bych musel v Polsku zůstat. Ještě to řeším, nevím. Druhá věc je, že nevím, jestli by mě postavili. Musel bych mít jistotu, že pojedu. Plán B je, že bych jezdil přebor.“

Dobrá zpráva je, že operovaná pravačka úřadujícího českého juniorského šampióna je již v pořádku. „Už je dobrá, všechno v pohodě,“ usmívá se. „Ve středu ale asi v Pardubicích nebudu. Ještě ale uvidím, jak to bude. Ala myslím, že po těch prvních závodech se to rozvolní, že pustí i ty hranice.“

Foto: Petr Makušev

Třebusice – 8. května
Kdyby se Jan Kvěch před šesti lety na pozvání Jiřího Bendy ze Shupy nepřijel s tatínkem a brášky podívat na závody stopětadvacítek na malé Markétě, byl by právě on českou juniorskou jedničkou. Nicméně o takové postavení se snažil i tak a před rokem juniorku dokonce rozehrál jako leader. O zlato sice posléze přišel, ale titulem se kromě obou ligových divizí ozdobil ještě v juniorských družstvech shodou okolností právě pod manažerskou taktovkou Jana Kvěcha. Kdeže však loňské sněhy jsou, letos mohl pouze trénovat. Petr Chlupáč se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že volného času o plochodrážních i školních prázdninách rozhodně nazbyt nemá.

 

Mistrovská mise splněna při juniorských družstvech

„Posral jsem si to v Praze,“ reaguje Petr Chlupáč, sotva mu připomenete loňskou juniorku. „Spadnul jsem a ještě ztratil další body. Jinak by to dopadlo asi jinak.“

Nakonec se však radoval Jan Kvěch, který kvůli zraněné ruce zvažoval, zda přece jen závěr šampionátu nevypustí, aby se soustředil raději na pardubické mistrovství světa. Právě vinou jeho pádu Petr Chlupáč srovnával rok staré účty v Žarnovici spolu s Danielem Klímou.

„Den předtím jsme byli v Maďarsku,“ vypráví. „Honza si tam nakřápnul ruku. Udělalo se to jiným způsobem, ale naštěstí to vyšlo.“

Pražský tandem neměl na slovenském ovále konkurenci. Porazil všechny své soupeře maximálním poměrem 5:1. Vysoké prohře před zraky domácího publika se nevyhnuli ani David Pacalaj s Jakubem Valkovičem, kteří prahli po obhajobě primátu z roku 2018.

„Měli jsme s Danem plán, kdo pojede venek, kdo vnitřek,“ líčí Petr Chlupáč, přičemž ocení i Jana Kvěcha, z něhož se přes noc stal kouč. „Honza byl dost dobrej‘ manažer. Ale asi ho štvalo, že nejel. Byly to hezký závody.“

 

Po prázdninách ani vidu, ani slechu

Pandemie nemoci Covid 19 letos zapříčinila, že na závody můžeme zatím pouze vzpomínat. „Aspoň, že se pojedou přebory,“ kvituje Petr Chlupáč plán sportovní komise rozběhnout plochodrážní kolotoč příští měsíc. „Že se sezóna rozjíždí pomalu, je problém. Člověk se celou zimu připravuje na semifinále mistrovství světa juniorů. A teď mu řeknou, že nemůže jet.“

Čekání je už dlouhé. „Teď si maximálně, co můžu dělat, jednou tejdně si zatrénovat,“ povzdechne si. „Pracuju na fyzičce, mám domácí práce a ještě školu. Koncem měsíce mám závěrečky. Nezdá se to, ale žádný prázdniny to nejdou.“

Naštěstí všechno nasvědčuje, že nás budou čekat již jen pozitivní zprávy. „Důležitý jsou přebory,“ komentuje pražský junior. „A taky, aby nás pouštěli do Polska a do zahraničí. Tohle čekání je strašný, nic příjemnýno pro žádnej‘ sport, nejen plochou dráhu.“

 

Na jinou dráhu

Polská extraliga začíná příští měsíc, o nižších ligách jasno není. „Z Polska zatím žádný informace nemám,“ nemůže sloužit žádnými novinkami ani Petr Chlupáč, jenž se upsal prvoligové Toruni. „Ideální by bylo, kdyby tu čtrnáctidenní karanténu zrušili.“

Opatření, jaká nemají v novodobé historii obdoby, však dopadají také na české soutěže. „bylo by fajn vyhrát extraligu jako loni,“ zamýšlí se Petr Chlupáč. „Ale pokud vím, zredukovali ji. A bez cizinců, nevím, jak chtějí složit týmy. To ale není na nás závodnících, to je na vyšších mocích, my to můžeme maximálně odjet.“

A než se rozběhne čtveřice červnových přeborů trénovat. „Ve středu bych měl bejt na tréninku,“ souhlasí Petr Chlupáč. „Buď Pardubice nebo Plzeň, jestli nás tam pustěj‘. Chtělo by to už jet na jinou dráhu. Mělo by se trénovat i v Chabařovicích, chtěj‘ tam úterky, čtvrtky a soboty.“

Foto: Petr Makušev, Karel Herman a Mirek Horáček

Mladá Boleslav – 2. května
Ještě před pár lety by měl o svém prvomájovém programu naprosto jasno. Již nad ránem by byl ve Mšeně, aby opět své jméno zapsal na seznam vítězů Memoriálu Emila Sovy. Avšak středočeský ovál s královským Bezdězem na horizontu již závody nehostí. A také on byl nucen pověsit kombinézu na hřebík a pracuje jako reprezentační kouč. Filip Šitera se magazínu speedwayA-Z svěřil, že řeší nejen nominaci v modifikovaném světovém šampionátu juniorů, ale i polský exil kapitána národního týmu.

 

„S Mončou jsme fakt přemejšleli, že bychom odjížděli,“ reaguje Filip Šitera se smíchem na připomínku svého řádění při prvomájových závodech ve Mšeně. Ale vraťme se raději k Čarodějnicím, které strávil nejen u ohýnku s rodinou, ale také ve Svítkově.

„Dobrej‘ trénink,“ pochvaluje si. „Hlavně, že se může jezdit. Super, samozřejmě zaplaťpánbůh, že můžeme trénovat. Snad to brzo otevřou. Vaškovi Milíkovi se v červnu narodí dítě a on by nebyl u toho.“

Extraliga našich severních sousedů totiž startuje právě v šestém měsíci letošního roku. „Potřebuje Polsko,“ říká Filip Šitera. „Musí ale dodržet čtrnáct dnů karanténu. Čtrnáct dnů předtím bude trénovat, takže osmýho května tam musí bejt‘. Po karanténě dva tréninky a rovnou liga.“

A jak to bude s českou nominací pro juniorské mistrovství světa, do jehož finálové části se budou závodníci po zrušení kvalifikačního procesu nominovat od zeleného stolu. „Hele, neví se, kolik budeme mít míst,“ odpovídá Filip Šitera. „Stopro jedno, ale bylo by super, kdybychom dostali dvě.“

K navýšení kvóty by mohl přispět i fakt, že se v Čechách pravidelně jezdí nejen finále, ale i kvalifikace, a v neposlední řadě loňské výkony Jana Kvěcha. „Honza byl šestej‘,“ připomíná reprezentační kouč. „Skončili Drabik a Smektala, je teda mezi top čtyřkou. Bylo by fajn mít to jedno místo navíc, pan Moravec na tom pracuje.“

Foto: Petr Makušev