Kostelec nad Labem – 28. června
Letošní Speedway Friendship Cup pro něho nezačal nikterak optimálně. Z pátečního závodu v Kršku jej vyřadil pád v souboji se Slovinci v rozjížďce s číslem jedna. Nicméně krádež osobních věcí ho bolela více. Pavel Kuchař se totiž magazínu speedwayA-Z svěřil, že se na ovály může vrátit již v sobotu v Žarnovici, pakliže jej Praha povolá do sestavy.
„Chytla mě kolejka,“ vysvětluje Pavel Kuchař, co stálo za jeho úvodním pádem. „V zatáčce se mi to zvedlo na zadní. A už jsem byl v mantinelech. Mám trochu naštípnutou kyčel, ale jinak jsem v pohodě.“
Žádná závodní přestávka se ovšem nekoná. „Pokud mě nominují, příští týden jedu v Žarnovici,“ svěřuje se pražský junior. „Horší je, že nám v Kršku ukradli batoh z auta. Hned vedle ty samí lidi vykladli benzinku. V batohu jsme já a táta měli peněženky, táta i mobil. Tašku jsme pak našli kousek od stadiónu, ale bohužel prázdnou…“
Slaný – 23. června
Měl být ve startovní listině včerejšího přeboru na své domácí dráze ve Slaném. Místo toho jej sledoval z diváckého svahu se zraněnou levačkou. Pád z kvalifikace o Speedway Grand Prix 2022 v maďarském Nagyhalaszu odskákal vskutku ošklivě. Eduard Krčmář se magazínu speedwayA-Z svěřil, že svou závodní přestávku odhaduje minimálně na dva měsíce.
Eduarda Krčmáře bohužel česká závodní pauza
„Ve druhé zatáčce nás sestřelil Levišin,“ vrací se Eduard Krčmář k inkriminovanému okamžiku sobotního závodu. „V opakovačce jsem odstartoval, Wölbert odjel, já se tam chtěl nacpat a dopadlo to takhle.“
Naděje na rychlý návrat českého šampióna na ovály jsou bohužel liché. „Vypadá to špatně,“ povzdechne si. „Ruku pořádně nezvednu, mám to vytržený z pouzdra. Dva měsíce budu určitě mimo, letos se možná ani nesvezu.“
Uhlířské Janovice – 6. června
Stopětadvacítku chtěl odložit už loni. Jenže přišel Jaroslav Šůs s nabídkou tovární Shupy, kterou by odmítnul jen nejvěrnější pacient filmového psychiatra Chocholouška. Sezóna byla krátká a evropský pohár v srpnové Plzni nabízel šanci zkompletovat medailovou sadu. Vojtěch Šachl tudíž závody kolibříků opouští až letos.
Medailové tečky na konci kariéry stopětadvacítek
Vojtěch Šachl si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Ano, pan Šůs a společnost Shupa mě podpořili,“ neskrývá Vojtěch Šachl rozhodující moment, který jej v naší nejslabší plochodrážní kubatuře udržel ještě jeden rok. „Postavili mi dvě motorky a můj cíl byl jasný, vyhrát evropské zlato. Jeden bronz a jedno stříbro z evropských pohárů mám, tak jsem chtěl sbírku kompletní.“
Cílem finálové jízdy projel jako třetí, což je výsledek, za nějž by řada borců dala cokoliv, jenže aspirace Vojtěcha Šachla přece jen ležely výše… „Do semifinále šlo všechno podle plánu,“ povzdechne si. „Do finále jsem postupoval bez ztráty bodu, ale při startu jsem udělal obrovskou chybu, kterou jsem se vyřadil z boje o zlato. Jedna chyba a všechno bylo fuč. Opravdu mě to moc mrzelo, ale už se k tomu nechci vracet. Já doufám, že ty opravdové úspěchy mám ještě před sebou.“
Po chybě ve finále plzeňského evropského poháru se Vojtěch Šachl (4) dostal jen před Matěje Frýzu (8)
Shodou okolností Plzeň byla také svědkem ztráty jeho jediného bodu v klasickém mistrovství republiky stopětadvacítek. Ve všech ostatních mítincích ovšem šel od vítězství k vítězství. Pět prvních míst a z Vojtěcha Šachla byl opět mistr republiky.
„Mistrovství republiky na klasice bylo z mého pohledu pohodové,“ říká. „Ten bod v Plzni mě až tak nebolel, titul jsem obhájil, to byl jeden z cílů před sezónou a získal jsem vítězství i v Memoriálu Romana Mádyho, Takže jsem byl spokojenej‘.“
Stopětadvacítka je pro Vojtěcha Šachla již vyřešenou minulostí
PRO-TEC Speedway Mini Cup se zdál v závodnickém diáři chabařovického závodníka zdál být jen do počtu. Ostatně i v mistrovství republiky na krátké dráze Vojtěch Šachl vynechal první mítink na malé Markétě. O stříbro nakonec přišel až v posledním závodě za poměrně smolných okolností.
„Před sezónou jsme se dohodli, že krátkou dráhu budeme mít pouze jako doplněk,“ vypráví Vojtěch Šachl. „A upřednostníme klasiku jak na stopětadvacítce, tak dvěstěpadesátce. V mistráku na krátký jsme ještě měli šanci na stříbro, tak proč to nezkusit? Ale při jedné z rozjížděk v posledním závodě jsem šel zbytečně do Matěje Frýzy. I když mi stačily dva body, chtěl jsem vyhrát, ale přejel jsem čáru a byl jsem vyloučen. Škoda, že se rozhodčí Topinka nekoukal jinam (smích).“
Houpačka na dvěstěpadesátce
Nešťastný úvod dvěstěpadesátek v Pardubicích – Vojtěch Šachl svým pádem způsobil těžké okamžiky Janu Jeníčkovi
Hlavní náplní sezóny 2020 se pro Vojtěcha Šachla staly dvěstěpadesátky. Ambice byly smělé jako klenba gotické katedrály. Nakonec z osmi závodů vyhrál červencový Liberec a stal se českým vicemistrem. Nicméně Jaroslav Vaníček mu trošku utekl…
„První závod v Pardubicích jsem měl jasně rozjetý na vítězství,“ bilancuje. „Už jsem se viděl v cíli a přišel pád v poslední zatáčce z prvního místa. A do mě pak ještě Jéňa Jeníček, ten měl nakonec pěknou osmu z předního kola. Jára mě v klidu objel a vyhrál. Já byl nakonec rád za druhé místo, protože ostatní kluci také jeli dobře.“
Vojtěch Šachl bude letos závodit jen s dvěstěpadesátkou
Seriál však dával možnost nápravy. „Pak už se to se mnou vezlo,“ argumentuje Vojtěch Šachl. „Podělal jsem Slaný a Praha? Tam jsem úplně vyhořel, nic mi nešlo, jel jsem jako teta pro rohlíky. Celkově se střídaly výsledky jako na houpačce. Špatný, ještě horší a občas i lepší. Liberec byl dobrý, vyhrál jsem tam obě kubatury. Pak bylo ještě pár závodů, než přišla obrovská lekce od Poláků a Dánů ve Slaným, tam nás smázli. Také se tam potloukl Adam Bednář, tomu podle mě sebrala titul ve svěstěpadesátkách právě neúčast ve Slaným a v Liberci.“
Nižší kubatury u nás letos zatím absolvovaly tři pohárová klání a soudě dle jeho absence, se dá předpokládat, že stopětadvacítky jsou v závodnickém curriculum vitae pro Vojtěcha Šachla uzavřenou kapitolou. „Ano, jak říkáš, stopětadvacítky jsou pro mě minulostí,“ souhlasí. „Letos se budu soustředit na dvěstěpadesátky. Moc rád bych získal nominaci na evropský a světový pohár v Toruni a v Cloppenburgu. A když se to povede, tak tam neudělat ostudu.“
Další krok je pochopitelný a logický. „V prosinci mi bude čtrnáct let,“ souhlasí Vojtěch Šachl. „A já se od jara chci seznamovat s pětistovkou. A na dvě pade jezdit jenom závody.“
Vojtěch Šachl děkuje:
„Chci poděkovat rodičům, dědovi, bez nich by to nešlo. Martinovi Málkovi, to je náš veliký pomocník a Vaškovi Hromasovi, ale i Honzovi Hláčovi, který nám vždycky poradí. A když má motor exitus, tak do něj vdechne život. Společnosti Shupa za podporu v loňské sezoně, i když jsem ji nedokázal přetavit v ještě lepší výsledek, a celému klubu Chabařovice. A já budu na sobě makat!“
Vojtěch Šachl v akci
Foto: Karel Herman, Kiril Ianatchkov, Mirek Horáček a Antonín Škach
Pardubice – 22. května
Skončily tóny polské hymny na počest Patryka Dudka a svítkovský stadión se ponořil do ticha. A přitom po jeho ovále kroužily dva motocykly. Po páteční prezentaci v Pavlovicích se totiž liberecká Éčka dočkala veřejné prezentace rovněž na východě Čech.
Kromě Štěpánky Nyklové a Vojtěcha Šachla se na motocykl posadil také Greg Hancock
Oba stroje v depu vzbudily velkou pozornost ještě, než Vojtěch Šachl a Štěpánka Nyklová za jejich řidítky vyjeli na trať. Na rozdíl od pátku v Liberci Václav Milík starší tentokrát elektrický stroj neosedlal, chystal v dílně motocykly pro svého syna na dnešní polskou ligu.
Čas, aby se svěřil se svými dojmy, si ovšem našel. „Dobrý, docela jsem si zajezdil,“ usmíval se. „Motorka je ve vývoji, věřím, že to dotáhnou. Aby se vyrovnal plochodrážní pětistovce, musí být o třetinu silnější. Mají to v plánu.“
Éčka poutala pozornost už v depu
Evropu čeká evidentně ekologická budoucnost a na pranýři se objeví i spalovací motor. „Doby je taková, že všechno jde na elektriku,“ přemítal muž, který se před třiceti lety zapsal na seznam českých šampiónů. „Zaplaťpánbůh, že to někdo zkouší. Jednou může přijít, že řeknou, že se plochá dráha jinak nepojede vůbec.“
Nicméně to ticho, ticho… „Lidi chodí na plochou dráhu kvůli hluku,“ souhlasil Václav Milík. „A elektrickou motorku neslyšíš. Třeba tam dají amplión… Já jsem ale spokojenej, zablbnul jsem si. Člověk má zkusit všechno.“
Praha – 21. května
Trénink, dílna, televizní studio. Jeho program před zítřejším challenge ve Svítkově byl vskutku rozmanitý. Josef Franc se rozhodně nechce přejmenovat na Václava, ale rád by pardubickému publiku jeho idol na ovále zastoupil.
Josef Franc se chystá do Svítkova
„Dělám motorky, v sobotu na nich budu sedět,“ usmíval se Josef Franc v dílně na Markétě včera po obědě. „Špekuluju, aby to jelo. Uvidíme, jak počasí, nálada je dobrá, ale mám hodně práce.“
Tento týden byl pro pražského plochodrážníka hektický. „V úterý jsem trénoval v Praze,“ svěřil se. „V pondělí nám to počasí v Pardubicích nedovolilo a ve středu jsem byl v televizi.“
Před třemi lety se Josef Franc do finálové části evropského šampionátu dostal. „O tom mi ani nemluv,“ zakřenil se při vzpomínce na svůj tehdejší hubený zisk v seriálu. „Ale na Pardubice se už těším, je to třeba moje poslední challenge. Nepřejmenuju se na Václava Milíka, ale chtěl bych ho zítra zastoupit.“
Knížky jedou do Svítkova:
Knížky se zítra budou prodávat před branou, kde loni proběhla autogramiáda velkých postav závodu o Zlatou přilbu
Stadión se pro diváky otevře zítra úderem půl třetí. Návštěvníci budou mít možnost zakoupit si nejnovější publikaci Česká plochodrážní ročenka 2021. K mání budou rovněž dříve vydané knížky s plochodrážní tématikou.
Prodejní stoleček oproti běžným zvyklostem nenajdete za vstupní bránou na hlavní tribunu, ale někde na plácku před ní. Nechceme, aby prodejci snižovali povolenou kvótu počtu diváků.
Kopřivnice – 9. května
Řada vládních epidemických opatření dnes už platí jen na papíře, přičemž počty nakažených klesají, avšak v úterý v Praze a ve středu v Pardubicích nesměli diváci za vstupní bránu ani páchnout. Přitom úvod posunuté české plochodrážní sezóny stál za to. Favority přeboru byli přední muži loňského šampionátu spolu s trojicí excelentních pražských juniorů. Jenže sport levých zatáček jo už takový, že si čas od času nějaký šikovný závodník spálí papírové předpoklady stylem jezuity Koniáše. Kdo o výsledky obou mítinků přejel aspoň jedním okem a nebyl slepý, je mu jasné, že řeč je o Janu Mackovi.
Jan Macek se přes zimu připravil po každé stránce
Plochodrážní Vesna přišla do Čech opožděně, nicméně kopřivnický odchovanec ve vestě pražské Markéty měl pro ni pádné odpovědi na její dotěrné otázky, co dělal v zimě. „V dílně bylo hodně práce jak v Kopřivnici, tak na pražské Markétě,“ říká Jan Macek. „Udělat motorky od první šroubku po ten poslední. A po fyzické stránce hrozná makačka na sobě. Celou zimu jsme cvičili a na dráze je to znát.“
Na ní díky příslušnosti k Olympu na ní mohl vyjet v celé tréninkové sérii. „Před závoděním byly výborné,“ kvituje s uznáním. „Mívali jsme tréninky na pásku, to taky hrozně pomohlo.“
Úterní večer jej zastihl na šesté pozici oficiálních výsledků pražského přeboru. „Mohlo to být lepší,“ reaguje Jan Macek na připomínku, že pár bodíků poztrácet nemusel. „Ale bojoval jsem s nastavením motorky a nějak jsem to nedopasoval. Ale nevadí, myslím, že i přesto je to dobrý výsledek.“
V Pardubicích Jan Macek porazil i Josefa France
Nazítří v Pardubicích zlepšení vskutku přišlo, o čem ví své mimo jiné Josef Franc. „Řekl bych, že závod v Pardubicích byl asi nejpovedenější závod kariéry,“ neskrývá. „Hodnotím ho za výbornou, mám radost a chci to takhle táhnout dál.“
Jenže co bude dál, se prozatím neví… „Sezóna je velmi nejistá,“ souhlasí Jan Macek. „A budu rád za každý odjetý závod. Ale nechme se překvapit.“
