Přelouč – 1, prosince
V Rusku již vyjeli na led, což je ovšem v podmínkách kontinentální Evropy zhola nemožné. Sobotního evropského šampionátu v Tomaszowe Mazowieckem se tak většina startujících utká bez tréninku. Lukáš Hutla, který se ve startovním poli objevil díky úspěchu české plochodrážní diplomacie v souboji o uvolněné místo, je uprostřed svých příprav.
Lukáš Hutla finišuje s přípravami na odjezde | foto Karel Herman
„Dávám do kupy, co mi ještě chybí,“ říká přeloučský ledař. „V pondělí jsem byl ještě v Německu pro nový spojky. Ty starý byly už jetý, chtěly vyměnit. Teď se už budu moct soustředit na start, ne, že to táhne.“
Díky okolnostem Lukáš Hutla nevyráží do Polska optimálně připraven. „Příprava nic výraznýho, měl jsem všechno dolámaný,“ povzdechne si. „Patnáct let jsem hrál hokejbal. Jsem pobouchanej, bylo hodně ran o asfalt, třikrát jsem měl zlomený zápěstí. Teď jsem pracoval a namohl si šlachy.“
Na prahu ledařské kampaně by však bylo velkým luxusem svěřit se do lékařské péče. „Uvidí se, jestli to bude na operaci, ale mám před sezónou,“ přemítá. „Do servisu budu muset, ale až na jaře.“
Lukáš Hutla byl na nákupech v Německu | foto Lukáš Hutla
Nic se však nejí tak horké, jak se po uvaření může zdát. „Poslední tři tejdny jsem lítal na krosce, teď ještě honem posiluju,“ souhlasí Lukáš Hutla. „Dodělávám ty spojky, koupil jsem i karbec. Dneska oživíme motorky a večer budeme nakládat. Chci to Polsko odjet co nejlíp.“
Po evropském šampionátu se vrátí domů, avšak záhy opět vyrazí na cesty. „Máme v plánu příští středu odjet do Švédska a vrátit se před Vánoci. Pak je kvalifikace a liga. Dál uvidíme, už jsem v Německu něco slyšel, jestli Inzell s tou koronou vůbec dopadne…“
Praha – 11. listopadu
Ačkoliv letos nedostal moc šancí, bude pokračovat v Zielonej Goře také napřesrok, byť z extraligy sestoupila o ligové patro níže. Ostatně smlouva uzavřená na tři roky jej k takovému jednání zavazuje. Jan Kvěch, jenž dnes odevzdání klubových motocyklů pražské Markétě účetně uzavřel sezónu 2021, však doufá, že jeho polský zaměstnavatel dostojí svému slibu o větším počtu závodních příležitostí.
Jan Kvěch se v Pardubicích raduje ze třetí příčky v závodě ranku juniorského mistrovství světa | foto Pavel Fišer
„Musel jsem zůstat,“ vysvětluje Jan Kvěch, proč v Polsku nemění klubové barvy. „Mám podepsaný tři roky a oni mi řekli, že mě nepustí jinam. Tak jsem tam zůstal. Slíbili mi, že budu jezdit, uvidíme, jestli dodrží slovo. Příští rok každý extraligový tým musí mít tým do čtyřiadvaceti let. Nevím, jak je to přesně s pravidly, ale asi nepůjde, abych byl půjčenej do takovýho týmu. Ale to nemám zjištěný…“
V sedle plochodrážního motocyklu se letos naposledy objevil při rozlučce v Divišově. „Potřeboval jsem něco odzkoušet,“ svěřuje se. „Martin Málek mi půjčil motorku a všechny věci. Svez‘ jsem se po roce na Jawě. A dobrý, Martinovi to jede pěkně, má to polazený.“
Jan Kvěch využil divišovskou rozlučku k poslednímu tréninku letošní sezóny | foto Petr Hejný
Juniora pražské Markéty již netrápí následky pádu z juniorského finále světa ve Stralsundu. „Ruku už mám v pořádku,“ říká. „Chtěl jsem dojet mistrovství světa juniorů. Docela jsem zariskoval, že jsem po třech tejdnech jel v Krosně. Pak jsem na lize nechtěl jet, byl jsem jen na osmičce. Nakonec jsem jel až v Pardubicích a poslední ligu v Krosně.“
Přelouč – 3. listopadu
Listopad býval pro české ledaře signálem pro plánování nové sezóny. Jenže letos opět nabírá na síle nepříjemný fenomén. Nejistota. Koronavirová opatření nejsou zatím tak drastická jako před rokem, nicméně otazník se vznáší nad průběhem zimy. V posledních letech byla mírná, což se může projevit na složení startovního pole případného mistrovství republiky. Radek Hutla o tom ví své.
Radek Hutla je v otázce prognóz prozatím opatrný | foto Karel Herman
„Už zase hlásí, že bude mírná zima,“ svěřuje se přeloučský ledař, který se více a více stylizuje do role manažera týmu svého syna Lukáše. „Bavili jsme se o tom, že bychom jeli do Švédska trénovat. Ale to je v termínu mistrovství Evropy. Má být světová kvalifikace v Örnsköldsviku, Lukáš má domluvený, že tejden předtím a potom by měl jet za Gävle ligu. Je možný, že z Evropy v Polsku bychom jeli do Švédska, ale logičtější by to bylo obráceně.“
A co plány na domácí pořadatelské scéně? „Když by mrzlo, uděláme závody v Mělicích i v Opatovicích,“ plánuje Radek Hutla. „Ale nevěřím, že budou mrazy. A taky jsem zvědavej, kdo by mistrák jel. Já budu už jen do počtu. Nemyslím, že bych na ledě se svou fyzičkou předváděl psí kusy.“
Radek Hutla v akci před Lucou Bauerem | foto Karel Herman
Praha – 21. října
První liga vrcholila v Žarnovici. Kopřivnice nazbrojila v naději, že překoná pražskou Markétu a zmocní se přebornického titulu. V sestavě Tomáše Topinky zívala prázdnotou kolonka určená pro náhradníka. Oprávněně se dalo spekulovat, že se cestou ze světové juniorky v Krosně na Tekove zastaví Petr Chlupáč. Jeho kouč jej však nechtěl zatěžovat dalšími kilometry a závodní akcí navíc. Týden na přelomu září byl totiž nesmírně hektický, avšak pro pražského juniora také úspěšný.
Pódium bez pódia
Petr Chlupáč prožil na přelomu září a října náročné, ovšem úspěšné dny
Z pražského úhlu pohledu skončila první liga happy endem. Kopřivnice nakonec nebyla tak silná, jak původně měla. Velká dráha byla dokonale po chuti Daniely Klímy, který vylétal patnáctibodové maximum. Své i odvedli i mladíci Pavel Kuchař a Jaroslav Vaníček, takže Markéta zůstala sedět na trůně.
„Jsou, jsou,“ reaguje Petr Chlupáč na připomínku, jací jsou jeho kluboví kolegové pašáci. „O závodech v Žarnovici moc nevím. Dohodli jsme se, že nepojedu. Kluci to zvládli i beze mě, to se cení. Jsem přeborník, jsou to ale závody pro mladý, aby se rozjeli. Nejsme mistři extraligy a první liga je malá záplata.“
Z Žarnovice se v neděli večer spěchalo. Již v úterý odpoledne totiž v Březolupech vrcholil český individuální šampionát svým druhým finálovým závodem. Petr Chlupáč měl delší čas na přípravu, která se nakonec vyplatila. Nebýt třetího místa za Hynkem Štichauerem a Martinem Málkem v rozjížďce s číslem devatenáct, šel na stupně vítězů.
„Škoda tý poslední jízdy,“ souhlasí junior pražské Markéty. „Nevyšel mi vůbec start. Ale aspoň jsem to udělal divákům dramatičtější…“
Petr Chlupáč (modrá) na startu v Březolupech proti Josefu Francovi (bílá), Jakubu Exlerovi (žlutá) a Václava Kvěcha (červená)
Ano, jakoby nestačily rozjezdy o vítězství a třetí místo v závodě, ale on musel na start další dodatkové jízdy. V závěrečné klasifikaci totiž srovnal krok s Ondřejem Smetanou a čtyři kola navíc rozhodla o bronzu. Petr Chlupáč si vylosoval vnitřní dráhu. Jeho protivník byl vpředu, ale jeho klubový kolega jej podjel a ve výjezdu byl rychlejší.
„Startovní dráha byla hodně důležitá, kdo jel z jedničky, měl větší výhodu,“ konstatuje Petr Chlupáč, aby jedním dechem ohodnotil své třetí místo v mistrovství republiky. „Před Plzní jsem koukal vejš, ale nakonec jsem za třetí místo rád. Ani jednou jsem nebyl na stupních a jsem třetí. Nejel to Honza Kvěch, tak to bylo o něco lehčí.“
Náročný, ale krásný pardubický super víkend
Petr Chlupáč stojí na pódiu Zlaté stuhy
Týden však pokračoval, ačkoliv se září přelomilo do října. V pátek končila finálové série letošního juniorského mistrovství světa. Petr Chlupáč se dostal na jeho semifinálový level. Nakonec mu patřila šestá pozice a své letošní působení uzavřel závěrečnou pátou příčkou.
„Upřímně jsem rád, že jsem skončil pátej‘,“ netají se. „Po Krosnu jsem se šoupnul vejš a mý tajný přání bylo dostat se do top pěti. Těm klukům se závody nepovedly, přeskočil jsem je. Pátek a sobota byly v Pardubicích nádherný, ale v neděli mi nebylo dobře. Byla to moje první Zlatá přilba, rád jsem se svezl.“
Nicméně při Zlaté stuze vyhrál všechny své jízdy, pokud neodstartoval, všechno dohnal bojovností, ale finálový vabank mu vynesl třetí místo. „Hele, jela se zároveň Grand Prix v Toruni, Tai vyhrál všechny jízdy a ve finále byl třetí,“ usmívá se Petr Chlupáč. „Můžu si s ním podat ruku. Kdybych si vzal bílou, moh‘ jsem bejt líp. Možná jsem zachráp‘ na startu, možná se zahrabal. A jednu chvíli jsem byl až pátej. Ale na Stuze mám ještě dva roky před sebou.“
Petr Chlupáč (modrá) vede před Alexanderem Woentinem (červená) a Sebastianem Kösslerem (zelená)
Zlatá přilba a Tomíčkův memoriál v pondělí po ní byly odrazem zdravotního stavu. „Nebylo mi dobře,“ opakuje Petr Chlupáč. „Ale v tý těžký skupině, co jsem v Pardubicích měl, mi kluci tolik neujeli. V Praze jsem neměl svůj den, ráno jsem měl horečku a rozmejšlel se, jestli pojedu. A dopadlo to, jak to dopadlo. Bylo to náročnej víkend, ale pro mě hrozně krásnej. Nádherně jsem si to užil.“
Ještě jednou letos do akce
Do skvělé koncepce musely zapadnout rovněž triumfy ve volném závodě ve slovinském Kršku a kopřivnickém mistrovství republiky juniorských družstev. „Krško bylo hezký,“ odtuší Petr Chlupáč. „Ten základ se mi poved‘ hezky i semifinále. Ve finále jsem na prd odstartoval. Kdyby mě Dan Klíma neposlal na venek do materiálu, nedostal bych se dopředu. Neúmyslně mi pomoh‘.“
Petr Chlupáč v akci
Nazítří v Kopřivnici spojili své síly a výsledkem se stalo české zlato v juniorských družstvech. „Jeli jsme si pro titul, čekalo se, že vyhrajeme,“ netají se, že na severomoravského obra jeli hrát úlohu favorita. „Poděkování patří tátovi a Michalu Pospíšilovi, že ten tejden se mnou zvládli.“
Letošní plochodrážní rok se však blíží rychle ke své šachovnicové vlajce. „Ještě pojedu test match v Pardubicích proti Polákům,“ odhaluje Petr Chlupáč své plíny. „A to by měl bejt konec. Pak zimní přestávka a nová sezóna.“
Praha – 15. října
Světové finále juniorů bylo jedním z jeho hlavních cílů sezóny v jeho podání. Jenže z prvního klání ve Stralsundu se vracel s frakturami rukou. Sotva však při tréninku zjistil, že se zranění hojí natolik, že může ovládat motocykl v závodním tempu, rozhodl se pro návrat. Všechno šlo stranou, včetně mistrovství republiky jednotlivců, v němž se letos do historie nejvýraznější zapsal, že v Březolupech nedolil metyl svému staršímu bráškovi Václavovi. Naštěstí jen při tréninku. Soustředil se hlavně na mistrovství světa do jednadvaceti let. Vyplatilo se, v Pardubicích stál na pódiu a celkově obsadil šesté místo.
Jan Kvěch se v Pardubicích raduje ze třetí příčky
„Dobrý,“ odtuší při hodnocení třetího finále juniorského světa své často užívané slůvko. „Šel jsem do toho s tou rukou, v Pardubicích byla pěkná dráha, nedělala mi problémy. A tak jsem jel, na co jsem si věřil. Nakonec jsem skončil třetí a byl jsem šťastnej. Škoda toho prvního závodu.“
Ano, to je pravda. V závěrečné klasifikaci skončil Jan Kvěch šestý. Od pátého Petra Chlupáče jej dělí jediný bod, od čtvrtého Mateusze Swidnickeho tři. Bronzový Wiktor Lampart je před ním o dvanáct bodů, ale musíme vzít do úvahy, že český reprezentant vyšel ve Stralsundu úplně naprázdno. Tím pádem jakoby odjel jen dva místo třech závodů. A finále v Pardubicích dalo jeho působení skvělou tečku.
Jan Kvěch (bílá) ve finále Madse Hansena (žlutá) nedohonil
„Měl jsem nejhorší pole,“ vrací se Jan Kvěch na startovní rošt finálové jízdy pardubického závodu. „Byl jsem rád, že jsem dojel třetí. Byl jsem rychlejší než Mads Hansen. Ale nebylo, kudy ho předjet, jel lepší stopu.“
Divišov – 12. října
Před sedmi lety vyhrál v Březolupech svůj první a prozatím poslední závod ranku mistrovství republiky jednotlivců. Není divu, že před čtrnácti dny se na svém domácím ovále chtěl na pódium postavit také, přičemž skloňoval podstatné jméno závěr. Nemyslel jej však v souvislosti s pokročilým údobím plochodrážní sezóny, avšak s koncem jedné etapy své závodní kariéry. Martin Málek se magazínu speedwayA-Z svěřil s plán klasický speedway omezit.
Martin Málek vidí svou budoucnost na dlouhých tratích
„V Březolupech jsem se chtěl rozloučit bednou,“ vyprávěl v depu po rozjezdu s Hynkem Štichauerem. Zatímco Pardubičan mířil na nejnižší stupínek později, on si v depu čistil kombinézu od materiálu z dráhy. Jeho sen totiž skončil pádem v první zatáčce třetího okruhu.
„Rozhodoval start,“ vracel se ke klíčovému okamžiku dodatkové jízdy, v jejímž čele se rychle etabloval jeho protivník. „Úplně jsem tam nebyl. A pak už nebylo místo…“
Jak si však má člověk vyložit náznaky o loučení? „Klasickou plochou dráhu zásadně omezím,“ uvedl Martin Málek všechno na pravou míru. „Vede mě k tomu časová a finanční stránka. Financovat čtyři motorky je nad moje síly. A stoprocentně se budu připravovat na dlouhou dráhu.“
Vidina březolupského pódia se Martinu Málkovi rozplynula až v dodatkové jízdě
