Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Minirozhovor, MS družstev, MS juniorských družstev

Jan Kvěch rozhodně nezahálí

Praha – 26. července
V Čechách závodil naposledy před více než měsícem při pražské první lize. A kdyby se v sobotu v jeho pražské dílně náhle neobjevil Filip Hájek, nepřijel by se podívat ani na přebor do Plzně. Na borském stadiónu však bude závodit již příští čtvrtek, kam sportovní komise AČR přeložila červnovou juniorku. Nicméně nyní má Jan Kvěch před sebou v hledáčku Speedway of Nations, kam jej Zdeněk Schneiderwind nominoval společně s Václavem Milíkem a Petrem Chlupáčem.

Tipujte:

Postoupí český národní tým do finále SoN?

View Results

Loading ... Loading ...

Do Plzně jako divák…

Jan Kvěch si na nedostatek závodů stěžovat nemůže | foto Karel Herman

„Byl jsem zrovna na Markétě a připravoval jsem si věci na neděli do Gniezna,“ vysvětluje Jan Kvěch svou přítomnost v plzeňském depu. „Přišel Fíla Hájků, jestli se nepojedeme podívat. Tak jsem řek‘, že ano.“

Nicméně s kontrakty v Zielonej Goře, Avestě a Nordjysk Elite Speedway se závodník pražské Markéty rozhodně nenudí. „Mám dva, tři závody tejdně,“ vypočítává. „Teď je přestávka v Švédsku a Dánsku kvůli Speedway of Nations. Ve Vojensu jedeme ve čtvrtek, doufám, že postoupíme. A v pátek jsou junioři.“

Ani poté se Jan Kvěch příliš nezastaví. „Další tejden bude taky krušnej,“ zamýšlí se. „Úterý Švédsko, ve středu bych chtěl jet do Dánska a ve čtvrtek je v Plzni juniorák.“

 

… i jako závodník

Jan Kvěch přijede do Plzně jako leader české juniorky | foto Karel Herman

Česká juniorka zatím přišla o jediný závod v Žarnovici, který sportovní komise AČR odvolala v obavách o naplnění startovní listiny, byť pořádající klub hledal v tomto směru řešení. Pakliže by se podobný černý scénář naplnil i v případě třech dalších mítinků, Jan Kvěch coby vítěz květnových Pardubic by se rázem stal šampiónem.

„Plzeň přesunuli, je dobře, že ji nezrušili,“ kvituje Jan Kvěch. „Mistráky se jezdí v tejdnu, což se mi hodí. Nicméně máme málo závodníků, uvidíme.“

Kolotoč závodění se však ani poté nezpomalí. „Bude extraliga v Pardubicích,“ usmívá se. „Hned pak jedeme do Cardiffu na SGP2. Budeme se rychle točit.“

Speedway of Nations 2022 ve Vojensu:

semifinále 1: Německo 1 Kai Huckenbeck, 2 Norick Blödorn, 3 Erik Riss kouč Herbert Rudolph
Polsko 1 Bartosz Zmarzlik, 2 Maciej Janowski, 3 Patryk Dudek kouč Rafal Dobrucki
USA 1 Luke Becker, 2 Broc Nicol,3 Dillon Ruml kouč Steve Evans
Lotyšsko  1 Francis Gusts, 2 Jevgenij Kosticovs. 3 Oleg Michaijlovs kouč Vladimir Ryrbnikov
Finsko 1 Timo Lahti, 2 Timi Salonen, 3 Jesse Mustonen kouč Peter Jansson
Austrálie 1 Jason Doyle, 2 Max Fricke, 3 Jack Holder kouč Mark Lemon
Ukrajina 1 Marko Levišin, 2 Stanislav Mělničuk, 3Vitalij Lysak kouč Vasyl Mělničuk
semifinále 2: Česká republika 1 Václav Milík, 2 Jan Kvěch, 3 Petr Chlupáč kouč Zdeněk Schneiderwind
Velká Británie 1 Tai Woffinden, 2 Robert Lambert, 3 Daniel Bewley kouč Oliver Allen a Simon Stead
Francie 1 Dimitri Berge, 2 David Bellego,  3 Mathieu Tresarrieu kouč Laurent Sambarrey
Švédsko 1 Fredrik Lindgren, 2 Oliver Berntzon, 3 Victor Palovaara kouč Morgan Andersson
Itálie 1 Michele Castagna, 2 Nicolas Covatti,  3 Daniele Tessari kouč Alessandro Dalla Valle
Slovensko 1 Martin Vaculík, 2 Jakub Valkovič, 3 Patrik Búri kouč Jakub Zliechovec
Slovinsko 1 Matic Ivačič, 2 Nick Škorja, 3 Anže Grmek kouč Gregor Arnsek
finále: Dánsko Leon Madsen, Mikkel Michelsen, Anders Thomsen, Rasmus Jensen, Frederik Jakobsen kouč Hans Nielsen
první tři z každého semifinále
Minirozhovor

Jan Hlačina se těší na patnácté narozeniny

Divišov – 23. července
Čtvrtlitrové podniky evropského ranku v Liberci a v Pardubicích mu nevyšly. Na severu Čech nepostoupil do finále, ze své domácí dráhy se vracel oklikou přes nemocnici. Dnes by na plzeňských Borech tak či onak absentoval, byť by poslední volné místo v šestnáctce startovní listiny prozatím nezaujal mladý Estonec Aadam Seermaa. Jan Hlačina však odpočítává posledních pád dnů od svých patnáctých narozenin, aby mohl závodit s plochodrážní pětistovkou.

 

Osudová pauza

Jan Hlačina v libereckém depu | foto Štěpán Ševčík

„Závody v Liberci pro mě nebyly dobré,“ bilancuje Jan Hlačina své třinácté místo v sobotním semifinále, z něhož cestička mezi šestnáct nejlepších nevedla. „Při tréninkových jízdách se dráha jevila jako rovná a s tvrdším povrchem. Jelo se mi na ní dobře, vyhrál jsem dva tréninkové starty. I proto jsem si věřil.“

Nicméně závod měl teprve začít. „Přišla dvouhodinová pauza,“ povzdechne si. „Během ní se mi honilo plno věcí v hlavě. Narůstal i stres, který se podepsal na mém konečném výsledku. Při první jízdě jsem neodstartoval dobře, skončil jsem třetí a už se to se mnou vezlo. Chtěl bych ale pochválit a poděkovat panu Vozárovi, že se o nás během závodu perfektně staral.“

Nešťastný let

Nešťastný náraz do pardubických vaků | foto Pavel Fišer

Nicméně druhý díl evropského poháru družstev skončily hůře, „Pardubice byly na prd,“ souhlasí Jan Hlačina. „Původně jsem si myslel, že se nesvezu, ale opak byl pravdou. Pan Vozár mě nasadil, za což mu děkuji, s Bubbou na Němce. Porazili jsme je 5:1 a tak nás dal i na Švédy.“

Osmnáctka u čísla rozjížďky se však jakoby rozhodla hrát třináctku. „Špatně jsme odstartovali a jeli jsme na druhém a třetím místě,“ líčí pardubický závodník. „V druhé zatáčce se to Bubbovi zvedlo a já trefil jeho letící motorku. To mě narovnalo a pak si toho moc nepamatuju.“

Když má mamka ruce v bok

Jan Hlačina se už těší na plochodrážní pětistovku | foto Karel Herman

Co se dělo, se Jan Hlačina dozvěděl od přítomných. „Z pozdějšího vyprávění ostatních vím, že jsem po nehodě vstal a nemohl jsem mluvit a dýchat,“ říká. „Pan Brož proto rozhodl o převozu do nemocnice. Zjistili mi, že mám zlomenou chrupavku štítné žlázy a nehybnou levou hlasivku. Doporučili mi hospitalizaci na JIPu.“

Pobyt v nemocnici naštěstí nebyl dlouhý. „Druhý den mě propustili do domácího ošetřování a tak jsem mohl s tátou domů,“ svěřuje se. „Maminka mě přivítala s přísným pohledem a rukama v bok. A poděkovat musím taky Máriovi Jiroutovi, že se mi postaral o motorky, které jsem na závodišti po nehodě nechal.“

Bude více příležitostí

Rekonvalescence by naštěstí neměla být příliš dlouhá. „Musím mít pár dnů klidový režim,“ přibližuje Jan Hlačina. „Plzeňský přebor vynechám, abych se dal do kupy. Za pár dnů mi bude patnáct a budu už moct jezdit přebory na dospělém motorku, na což se moc těším. Doufám, že i díky tomu bude více příležitostí závodit nejen zde v České republice, ale také v Polsku.“

Jan Hlačina v akci | foto Štěpán Ševčík
250ccm, Minirozhovor

Vojtěch Šachl se zapotil nejen na oválech, ale i v depu

Uhlířské Janovice – 16. července
Závody plochodrážních dvěstěpadesátek se na první pohled svou dramatičností neliší od pětistovek. Nicméně jejich pohonné agregáty vydrží méně než ty o dvojnásobném zdvihovém objemu. Vojtěch Šachl se o tom přesvědčil minutý týden v Czestochowej. Náhradní alternativa přesto stačila na sedmou pozici evropského šampionátu v Liberci. Navíc při indispozici svých parťáků Vojtěch Šachl v úterý dotáhnul český tým na čtvrtou příčku evropského poháru družstev v Pardubicích.

Střípky libereckého víkendu:

Hovoříte-li prakticky s jakýmkoliv plochodrážníkem od osmi do osmdesáti let o ploché dráze v Liberci, společným jmenovatelem jejich vyprávění se stane déšť. Sice není pravda, že pod Ještědem neprší pouze, když chumelí, deště jsou zde pravidelným návštěvníkem. Spoustu práce připravili pořadatelům rovněž v noci před nedělním finále.

Pořadatelů nakonec musel ovál zúžit posunutím vnitřní čáry | foto Pavel Fišer

Technické čáry máry

Vojtěch Šachl studuje snímky z libereckého šampionátu Evropy | foto Štěpán Ševčík

„Začalo to, že nám v Czestochowej nejela motorka,“ povzdechne si Vojtěch Šachl nad průběhem prvního závodu evropského poháru dvěstěpadesátek. „Vzali jsme lepší motor, ten se po dvou kolech rozsypal. Od té doby až doteď bojujeme s technikou.“

Nicméně čtvrtlitrové termíny nedávaly velký časový prostor. „V Liberci jsem měl Jawu od Hláčy a naše sériové GM,“ posunuje se český reprezentant v čase. „Semifinále v sobotu nebylo špatný. Od začátku jsme trefili převod. Ale druhej den se změnila dráha, jak pršelo, až na tu poslední jízdu se to povedlo.“

Jenže rozjížďka s číslem sedmnáct jeho postavení poněkud zkomplikovala. „V poslední jízdě jsem měl pád,“ říká. „Zvingloval jsem motorku. Na opakovačku jsem si vzal Jawu, osvědčila se a dovez‘ jsem tři body.“

Střípky libereckého víkendu:

V neděli se návštěvníkům měla vůbec poprvé představit nová malá dráha. Nakonec však ze záměru sešlo, motocykly na ní nevyjely, nicméně liberecký klub svůj nejnovější počin prezentoval alespoň ve formální rovině.

Věroslav Kollert, Mikkel Andersen a Adam Bednář s elektrickými motocykly na malé dráze jen pózovali | foto Pavel Fišer

Správný set up ve správný čas

Vojtěch Šachl v ošemetné situaci | foto Karel Herman

V úterý Vojtěch Šachl přijel do Pardubic coby sedmý nejlepší Evropan s plochodrážní dvěstěpadesátkou. „Jel jsem na GM,“ vypráví. „Jawu jsme zkoušeli v tréninku. Nedopasovali jsme ji, zkusili jsme GM, povedlo se nám doladit na poslední dvě jízdy. A myslím, že dobrý.“

Právě v závěru pardubického závodu se vrátil na ovál, když po pádu museli odstoupit Adam Bednář a Jan Hlačina. „Škoda, že kluci vypadli,“ lituje Vojtěch Šachl. „Na bednu jsme měli. Já na začátku nedělal body, hledali jsme nastavení, pak jsme to s mechanikem doladili.“

Vojtěch Šachl jede před Patrykem Hyjekem | foto Karel Herman
250ccm, Minirozhovor

Adam Bednář během necelého týdne prožil vzestupy i pády nejen obrazně řečeno

Jindřichův Hradec – 15. července
Těch šest dnů se neslo ve čtvrtlitrovém tempu. A byly pořádně hektické. Čtvrteční ouvertura evropského poháru v Czestochowej. Pak rychle domů a v sobotu semifinále historicky prvního ročníku mistrovství Evropy v Liberci. Suverénní postup do nedělního finále. A po jeho konci zase na pódium, tentokrát coby třetí nejlepší borec starého kontinentu. V úterý pokračování evropského poháru v Pardubicích s nešťastným pádem při duelu proti Švédům stojícím v české cestě na stupně vítězů. Adam Bednář má rozhodně, o čem vyprávět.

 

Verdikt rozjížďky s číslem pět

Adam Bednář se v neděli stal třetím nejlepším v evropských dvěstěpadesátkách | foto Pavel Fišer

„Czestochowa byla špatná,“ říká. „Závody pěkný, ale nepřálo nám štěstí. Liberec byl celkem dobrý. Semifinále se mi docela povedlo. Ve finále by se dalo říct, že jsem udělal jednu chybu, která rozhodla. Ale řadím to mezi povedenější závody.“

V Liberci se jako rozhodující ukázala rozjížďka s číslem pět. Nasazení do ní svedlo nejlepší dvojici z každého sobotního semifinále. Vedle Adama Bednáře stáli na startovním roštu Vojtěch Šachl, Kevin Malkiewicz a Mikkel Andersen.

Dán právě zde inkasoval nejdůležitější ze svých pěti trojek, Polák skončil druhý, kdežto Adam Bednář porazil jen svého krajana. A protože nikdo z první trojky do konce mítinku nepřišel o žádný další bod, stejné pořadí bylo také na stupních vítězů.

Střípky libereckého víkendu:

Hasičský přístroj se na plochodrážních závodech může zdát naprosto zbytečný. Jenže metyl hoří neviditelným plamenem. Závodník pozná požár motocyklu až ve chvíli, kdy mu začne být setsakramentsky horko. Záhy vzplanou hořlavé komponenty motocyklu a rychlý zásah požárníků se stane nezbytný, Polák Mikolaj Krok se o tom přesvědčil v sobotním semifinále.

Mikolaj Krok sleduje požár svého motocyklu | foto Štěpán Ševčík

Rozhodující moment

Rozhodující rozjížďka libereckého semifinále – Mikkel Andersen (modrá) vede před Kevinem Malkiewiczem (červená), Adamem Bednářek (bílá) a Vojtěchem Šachlem (žlutá) | foto Pavel Fišer

„Klíčová jízda v Liberci?“ přemítá Adam Bednář. „No, co k tomu dodat?! Jel jsem ze trojky. První moment byl dobrej, ale pak už mě to nedotáhlo do zatáčky. Polák mě vytáhl kousek ven, Mikkel nás podjel.“

Bílý prapor nad hlavou však nebyl na programu. „Ještě v prvním kole jsem ve druhý zatáčce zkoušel vytlačit toho Poláka ve výjezdu,“ vypráví český reprezentant. „Dali jsme ti tam babu, ale neuklapnul. Pak už jsem jenom čekal, jestli neudělá nějakou chybu, což neudělal. Škoda toho…“

Střípky libereckého víkendu:

Při vrcholných mezinárodních podnicích se v depu nesmí kouřit, ani konzumovat alkoholické nápoje. Delegovaný činovník pro životní prostředí tuto povinnost pořadatelům několikrát zdůrazňoval. Najatá ochranka však šla dále a podle svých zvyklostí z hokeje vykazovala kuřáky mimo areál.

Pakliže by si někdo z publiky chtěl zapálit, musel z areálu ven | foto Štěpán Ševčík

Pardubice byly top v negativním slova smyslu

Otec Petr se sklání nad motocyklem Adama Bednáře před opakovanou rozjížďkou s číslem dvacet | foto Štěpán Ševčík

„A Pardubice?“ otáčí Adam Bednář další stránku příběhu čtvrtlitrového týdne. „Ty byly na prd úplně, aspoň pro mě. Necítil jsem se na motorce stoprocentní a nedokázal se hodit do soustředění se. Dělal jsem chyby a byl nasranej. A pak jsem to jenom zahodil a bylo to top.“

Kdo si úterní mítink ve Svítkově nenechal ujít, ví dobře, co se odehrálo. „Měl jsem špatnej start,“ poslouží závodník pražské Markéty svým úhlem pohledu. „Ve druhým vinglu nechal místo na lajně, tak jsem to tam složil. Všechno bylo během sekundy. Jel jsem a najednou jsem ležel na zemi s bolavou nohou a prdelí. Jenom jsem doufal, aby mě nikdo netrefil zezadu.“

Střípky libereckého víkendu:

Do mistrovství Evropy dvěstěpadesátek zasáhlo pět Čechů. Když se Štěpán Ševčík dostal do semifinále, protože Slovinec Sven Cerjak neměl ještě třináct let, pouze Adam Nejezchleba byl náhradníkem. Nakonec vyjel na ovál třikrát, přičemž shodou okolností pokaždé zastupoval diskvalifikovaného Dante Johanssona ze Švédska.

Ačkoliv byl Adam Nejezchleba jediným náhradníkem, do semifinále evropského šampionátu zasáhnul | foto Štěpán Ševčík

Přání pro Jana Hlačinu

Nešťastný pád v Pardubicích | foto Karel Herman

Krizový scénář se zaplaťpánbůh nenaplnil, Alfons Wiltander se vyhnul, Jan Hlačina raději složil svůj motocykl k zemi. „Honzíkovi Hláčů přeju, ať se brzy uzdraví,“ vzkazuje Adam Bednář.

Adam Bednář v akci | foto Štěpán Ševčík
Minirozhovor

Pavel Kuchař čeká na konec prázdnin

Praha – 25. června
Pravačku vám na pozdrav nestiskne velkou silou. Není to však známka nezdvořilosti, ale následek pádu při šampionátu polských juniorských dvojic v Gniezně. Pavel Kuchař je však z nejhoršího venku, čeká na rehabilitace a mluví o prázdninovém návratu do plochodrážního sedla.

 

Pavel Kuchař se v Polsku zranil | foto Karel Herman

„V Polsku byla špatná dráha,“ vysvětluje Pavel Kuchař příčinu svého květnového pádu. „Vjel jsem do koleje a šel přes hák. Dva zlomený obratle a žebra. Odvezli mě do polský nemocnice, pak do druhý, kam pro mě přijela sanitka z Čech.“

A kdy budeme ve svých programech doplňovat body do kolonky se jménem Pavel Kuchař? „Už je to dobrý,“ informuje pražský junior o svém zdravotním stavu. „Teďka budu rehabilitovat a pak na to sednu. Snad koncem prázdnin, říkali tak tři měsíce.“

Pavel Kuchař (modrá) vodí Jaroslava Vaníčka (žlutá) | foto Karel Herman

 

Minirozhovor

Martin Málek se poprvé dostal do finálové rozjížďky mistrovství světa na dlouhých oválech

Divišov – 23. června
Do finále světového dlouhodrážního světa se dostal z challenge na klasickém ovále. Avšak když boj o titul letošního mistra světa v sobotu startoval na podobné trati v polském Rzeszowě, neskrýval rozporuplné pocity. Avšak Martin Málek je nakonec před Herxheimem pátým mužem aktuální klasifikace.

 

Rozpaky jsou vystřídány nadšením

Martin Málek je prozatím pátým mužem dlouhodrážního světa | foto Szilvia Szabo

„Trénink tak nějak proběhl,“ hledá Martin Málek správná slova, jak začít svůj rzeszowský příběh. „Dráha taková klouzačka, začaly se dělat díry a já jsem vůbec nevěděl, co s tím. Netušil jsem, co vyzkoušet za nastavení a co udělat s motorkou. Tak jsem to nechal tak. Rozpis jízdy mi vycházel tak blbě, že jsem jezdil buď po úpravě nebo až po poslední rozjížďce, kdy dráha byla zase úplně jiná.“

Nicméně úvodní světové finále odstartovalo tak či onak.  „V první jízdě jsem moc dobře neodjel,“ vybaví si Martin Málek. „Kroužil jsem poslední. Romano Hummel měl problém s motorkou, tak mi vlastně věnoval bod. Druhou jízdu jsem dojel třetí, ale bod mi zase věnoval Tresarrieu. Upadl mu deflektor, asi satisfakce za ten Herxheim (smích). No, a pak už jsme změnili převod a začalo to jít. Při rovnosti bodů se třetím Stanislawem Burzou jsem musel jít do last chance. Tam se mi podařilo vypálit a vyhrát. Takže vůbec první finále v životě, super.“

 

Vabank poslední šance

Martin Málek (111) jede před Jamesem Shanesem (93) a Mathieu Tresarrieum (56) | foto Szilvia Szabo

Postup do finále přinesl nejen vidinu pódia, nýbrž také lepšího přídělu tabulkových bodů. „Věděl jsem, že musím vypálit,“ připouští Martin Málek. „Ale ze čtvrté dráhy jsem si moc nevěřil. Start se musel opakovat, neboť jsem byl trochu nervózní a dostal jsem napomenutí. Neodjel jsem nejlíp, v druhé zatáčce jsem měl trošku loktovačku s Burzou a Harrisem. Už jsem si pomalu hledal cestu, kam poletím. Naštěstí jsem to ustál a vyprdnul se na nějaké další bláznění. Díry stejně nebylo vidět, dráha byla fakt hrozná, tak jsem raději zvolil bezpečnou jízdu domů.“

Martin Málek nakonec skončil pátý. Jeho kolegové z národního týmu, jenž si v Herxheimu plným právem zasloužil titul mistra světa, měli poněkud pech. Hynek Štichauer získal v základní části jen o bod méně než Martin Málek, v poslední šanci byl díky třetí příčce posledním nepostupujícím do áčka. A v béčku skončil čtvrtý.

Česká vlajka se neztratila ani v hledišti | foto Szilvia Szabo

„Škoda Hynka,“ kvituje březolupský šampión na dlouhé dráze. „Začal suprově a pak se to zas převrátilo. Systém závodu je fakt postavený na hlavu. Může se ti dařit celou dobu, pak pokazíš nadstavbové dvě jízdy. A najednou spadneš ze čtvrtého až na deváté místo. Pepe se, doufám, dá brzo do kupy a stihne aspoň podzimní půlku seriálu. No, a já samozřejmě děkuju taťkovi a Jardovi za super odvedenou práci v tom rychlém, zaprášeném odpoledni.“

 

Bohatý program

Páté místo bylo víc, než Martin Málek před cestou do Polska očekával. „Jsem hrozně šťastný,“ netají se. „Neboť na Rzeszow jsem si vůbec nevěřil. Nebudu měnit názor, že dlouhá dráha nepatří na plochodrážní stadióny. O to víc mě těší, že jsem se dostal až do finále. Tak uvidíme za dva týdny v Mühldorfu. Dnes mě ještě čeká první liga v Praze a semifinále Evropy na trávě v Holstedu. A pak Mühldorf.“