Archiv pro rubriku: Minirozhovor

Jan Kvěch prožívá stříbrné léto

Praha – 3. září
V úterý na poslední závod české juniorky na pražské Markétě s největší pravděpodobností nenastoupí. Po nešťastném pádu na plzeňských Borech již nemá šanci na titul. Jelikož mu v říjnu bude dvaadvacet, zlatá medaile z českého šampionátu z devatenáctého roku v jeho sbírce zůstane jediná. Nicméně Jan Kvěch je žhavým kandidátem na juniorského vicemistra světa a s českým národním týmem prožil excelentní, vpravdě stříbrné léto.

 

Překvapení pro Poláky

Jan Kvěch letos ukázal záda hodně svých soupeřů | foto Pavel Fišer

Úspěšné období začalo na konci července postupem do finále Speedway of Nations ve Vojensu. „Super závody,“ rozjasní tvář. „S Vencou jsme se dostali do finále. V něm nám chyběly tři bodíky, abychom jeli o pódiové umístění.“

Byl to pech. Český nároďák naposledy získal medaili v mistrovství světa družstev, když Jan Kvěch ještě nebyl na světě. Stříbro z Pardubic z října 1999 je v klenotnici našich plochodrážních pokladů přece jen zaneseno vrstvou prachu.

„Přesně víme, která jízda nám nevyšla,“ netají se pražský junior. „Bylo to s Austrálií. Vencovi nevyšel start, mně ulít‘ šteft a spálil jsem spojku. Ale úplně super výsledek, byli jsme před Poláky! Byli z toho vyjukaní, že je porazili Češi. Ukázali jsme, že s nimi chceme závodit a vyhrávat!“

 

Napřesrok na SoN2 jen jako fanoušek

Stříbro ve Vojensu ovšem cinklo o den dříve při Speedway of Nations 2, do něhož se letos přestylizovalo tradiční mistrovství světa juniorských družstev. „Nechybělo tolik ke zlatu,“ zamýšlí se Jan Kvěch. „Dvě kola jsme nad Poláky vedli.“

Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Matouš Kameník i bez světového stříbra patřili zítra k favoritům | foto Petr Makušev (Sport Photo)

Stříbrnými medailemi jsme se ovšem ve světové juniorské soutěži ozdobili před osmi lety v Pardubicích. „Stříbro je suprovej výsledek,“ přemítá Jan Kvěch. „Povedenej závod. Jediný, co bylo blbý, že ve finálový jízdě jsme neměli štěstí. A tím pádem jsme se propadli na druhý místo.“

Pro Jana Kvěcha šlo o úspěšné loučení s juniorským věkem. „Myslím, že je to suprovej výsledek,“ opakuje. „A kluci aspoň budou mít napřesrok, co napravovat. Já si přijedu zafandit a můžu si všechno vynahradit v seniorech.“

 

Blamáž v Cardiffu

První finále SGP2 o titul juniorského mistra světa na pražské Markétě neproběhlo pro Jana Kvěcha zrovna optimálně. Vypadnutý vypínač zapalování na startu finálové jízdy znamenal konec všem nadějím na pódiové umístění. O to větší motivace pro Cardiff!

Jan Kvěch (žlutá) pykal vyloučením za útok Benjamina Basso (žlutá) | foto Pavel Fišer

„Na něj jsem se hodně soustředil,“ říká. „Jeli jsme juniorák v Plzni. Matěj mě sundal, vyhodil jsem si rameno. Strávil jsem tejden v Polsku na rehabilitacích, dali mě dohromady. Před poslední jízdou c Cardiffu jsem ztrácel jedinej bod.“

Pořadatelé čelili kritice kvůli stavu dráhu a z ostudy kabát si měl střihnout také sudí. „V poslední jízdě jsem jel před Cierniakem,“ vzpomíná Jan Kvěch. „Opakovali se ve třech. Byl jsem před Dánem. Neviděl jsem, jak spadnul, ani jsem necítil kontakt. A přesto vyloučili mě!“

 

Pohled upřený na Toruň

Po skandálu při květnovém Long Track of Nations v Mühldorfu poškodil rozhodčí českého závodníka rovněž v Cardiffu. Za normálních okolností by šla nespravedlivá diskvalifikace napravit v nadstavbové části a tabulkové body by ztrátu kompenzovaly. Nicméně semifinále a finále bylo nakonec bez náhrady zrušeno.

Jan Kvěch se těší do Toruně | foto Pavel Fišer

„Škoda,“ pokrčí Jan Kvěch rameny. „Myslím, že když se odjelo dvacet rozjížděk na takový dráze, semifinále a finále se mohly jet také. Já jsem na tom prodělal.“

V aktuální klasifikaci je Pražan druhý za leaderem Mateuszem Cierniakem. „Je to o dvanáct bodů. Což je velkej rozdíl,“ má bleskurychle spočítáno. „Teď se musím soustředit na Toruň, kde si doufám spravím chuť.“

 

Další výzvy

V neděli v dánském Slangerupu vyvrcholil evropský šampionát dvojic. „Super závody,“ kvituje Jan Kvěch stříbrnou medaili vylovenou z oválu, který se ještě ráno koupal v záplavách dešťové vody. „Dánové jeli pěkně, měli to najetý. My s Václavem byli jediní, kdo je porazil. Potom jsme ale udělali chyby. Bylo na vítězství, ale druhý místo je taky dobrej výsledek. A mám větší motivaci příští rok vybojovat titul.“

Jan Kvěch (žlutá) při slánské extralize vede před Václavem Milíkem (modrá) a Jakubem Jamrogem (červená) | foto Pavel Fišer

Když hovoříme o prvenstvích, domácí v juniorech mu jednou provždy uteče… „Půlku závodu jsem ztratil v Plzni, v Kopřivnici,“ bilancuje. „V úterý v Praze vypadá, že nepojedu. Na titul by to už nestačilo. Zůstane mi jeden, moh‘ jsem udělat víc, ale to jsou úvahy a teorie. Letos mi to prostě překazil pád.“

Nicméně zůstává tu šampionát jednotlivců a konec konců také extraliga. „V Plzni můžu zaútočit,“ připouští Jan Kvěch. „Ztrácím dva body na Václava. Je to závod jako každej jinej, budu se snažit. V extralize ve Slaným začátek slabší, pak jsme pozměnili nastavení, udělali to jinak a povedlo se druhý místo. Slaný trošku odskočilo, budeme muset v Liberci zabojovat.“

Petr Chlupáč si náramně užil obě Speedway of Nations

Brandýsek – 20. srpna
V sestavě českého nároďáku, ať již velkého či juniorského se neobjevil ani poprvé a rozhodně ani naposledy. Letošní Vojens byl však mnoha ohledech kromobyčejný. Nejen kvůli stříbrné medaili ze Speedway of Nations 2, ale především díky týmového duchu. Přitom při tréninku se Petr Chlupáč ptal sám sebe, co s těmi svými pomalými časy v království dánském vlastně pohledává.

Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Matouš Kameník se ZDeňkem Schneiderwindem na stupních vítězů SON2 | foto Petr Makušev (Sport Photo)
Skvělá týmová spolupráce Petra Chlupáče (modrá) a Jana Kvěcha (červená) přinesla úspěch | foto Petr Makušev (SportPhoto)

Program české výpravy se změnil na třídenní, když Česká republika postoupila z druhého místa do finále Speedway of Nations. „Kluci jeli nádherně,“ kvituje počínání Václava Milíka a Jana Kvěcha jejich náhradník. „Ani mě nemrzí, že jsem se nesvez‘. Nechtěl jsem se jim do toho šťourat. Měli to rozjetý dobře.“

V pátek ale přišel na řadu juniorský Speedway of Nations 2 a Petr Chlupáč přenechal post náhradníka Matouši Kameníkovi. „Pro mě to byla docela zvláštní dráha,“ zvážní. „V pátek jsem měl o tréninku nejpomalejší časy z celý startovky. Kdyby tehdy někdo řek‘, že budeme druhý, bral bych to všema deseti.“

Cesta ke světovému stříbru nebyla jednoduchá | foto Petr Makušev (SportPhoto)

A ono ano. „Honza byl vůdčí osobnost,“ uznává Petr Chlupáč. „Já přispěl pár bodíkama a vyšlo to hezky. Strašně se mi líbilo, jak jsme byli jeden tým a pomáhali jsme si. Dlouho jsem to neviděl. Matouš Kameník makal, s Honzou jsme komunikovali o dráze, Venca nám radil, Luboš Vrtáček od Maxe Fricka taky. To se povedlo.“

K dokonalému happy endu ve stylu hollywoodského trháku chyběla jen další medaile z finále Speedway of Nations. „Pokazila se jedna jízda,“ říká Petr Chlupáč. „Kdyby se povedla ta s Austrálií, dopadlo by to. Třeba jindy…“

Jeden z klíčových duelů s Brity | foto Petr Makušev (SportPhoto)

Václav Milík je namotivovaný na Glasgow

Pardubice – 10. srpna
Je v laufu, v dokonalým laufu! Proti takovému tvrzení by protestovali učitelé češtiny, nicméně plochodrážní fanoušci ani náhodou. Jeho patnáct bodů při středečním pardubickém dokonalém triumfu v extralize zapadlo do konceptu posledních dnů. Od medaile při Speedway of Nations chyběl kousíček, nicméně příští sobotu se ve skotském Glasgow jede o postup do Speedway Grand Prix. A Václav Milík nechce hrát druhé housle.

 

Škoda jediné rozjížďky

Václav Milík chová smělé plány | foto Karel Herman

Český nároďák v dánském Vojensu překvapil už ve čtvrtek, když se s přehledem z druhé příčky dostal do sobotního finále. „Super,“ odtuší své hodnocení jeho kapitán. „Postup byl prima, ale jedna jízda mě tam stejně štvala. Ztratili jsme bodáky, prohráli jsme, ale na to se historie neptá, postoupili jsme a to bylo super.“

V pátek šli do akce junioři, kteří se ozdobili druhým místem. „Kluci měli stříbro, bylo to skvělý,“ září Václav Milík. „Nebudu říkat, že je to škoda. Vidíš ty týmy, co tam byly, ale viděl jsem to na zlato. Stalo se, co se stalo. To se stane každýmu. Byl to záhul. Vzala to Discovery, tam se cejtíš jako profík. To bylo hezký, ale vydržet bylo těžký. Já si jejich stříbro užil.“

Český medailový příběh však mohl mít v sobotu večer pokračování při finále Speedway of Nations. „Krásný, super,“ bilancuje Václav Milík. „Mrzí mě jízda s Austrálií. S Maxem Frickem jsem od začátku sezóny ved‘ na souboje 3:1. Víme, že má český mechaniky, byl jsem napumpovanej, cuknul jsem si a málem šel do pásky.“

Trest však přišel i tak. „Rozhodčí to nechal jet,“ pokračuje český kapitán. „Sám jsem se potrestal. Kdybych jim body sebral, jeli jsme last chance. Nikdo od nás nic nečekal a my jsme mohli mít medaili. Loni jsme byli patnáctý, letos pátý.“

 

Z evropského šampionátu dál cesta už nevede

Napřesrok se však na scénu vrací světový pohár družstev, jenž se na sklonku července pojede ve Wroclawi. „To bude těžší,“ uvažuje Václav Milík. „Změní se systém, pojede se v pětkách. S Kvěchounem se mi jezdí krásně ve dvojici, je to super kluk. Bylo krásný postoupit do finále, bylo tam třináct závodníků SGP a mně se povedlo bejt třetí nejlepší.“

Český nároďák ve Vojensu: Jan Kvěch, Václav Milík a Petr Chlupáč | foto Petr Makušev (Sport Photo)

Z Dánska se závodníkovi pardubické Zlaté přilby vracelo domů krásně. „I pro mě samotného to bylo dobrý,“ netají se. „Teď se mi nedařilo, měl jsem pád v kariéře. A zase jsem začal všechny porážet. A co jsme ve Vojensu udělali pro Českou republiky, mě těší doteď.“

Nicméně na obzoru jsou nové výzvy. „Evropa se mi nedaří,“ zvážní. „V Rybniku jsem neměl den. Nerad se tam vracím, nemám nejlepší vzpomínky, když jsem tam závodil v extralize. Nikdy se mi tam nechce. V Güstrowě to teď bylo lepší, ale nepovedla se mi poslední jízda. Ambice byly větší.“

Přitom z evropského šampionátu vede cestička do světa velkých cen. „Rád bych se tam dostal,“ připouští Václav Milík. „Přes Evropu vidím, že je to už nereálný.“

 

Skotské naděje

Ve středu pomáhal poslat Zlatou přilbu na čelo extraligové tabulky | foto Karel Herman

A tak zbývá Glasgow, kde se příští sobotu uskuteční ostře sledovaný challenge. „Do toho dám všechno,“ plánuje. „Párkrát mi postup utek‘. I když jsem třeba o bod nepostoupil, nepodíval jsem se ani na prvního náhradníka.“

Proto bych chtěl teď udělat výsledek. Dostat se do Grand Prix rovnou. Nebo zajet takovej závod, aby si vzpomněli na Čechy s divokou kartou. Ta nová společnost teď může přemýšlet jinak.“

Naděje umírá poslední. „Bylo by to dobrý pro českou plochou dráhu,“ uvědomuje se. „Věřím, že mě to nakopne, abych udělal výsledek. Zvedlo by to u nás úroveň plochý dráhy.“

 

Startovní listina challenge o SGP 2023 v Glasgow:

1 Oliver Berntzon (S), 2 Václav Milík (CZ), 3 Daniel Bewley (GB), 4 Max Fricke (AUS), 5 Andrzej Lebeděvs (LAT), 6 Rasmus Jensen (DK), 7 David Bellego (F), 8 Andeers Thomsen (DK), 9 Szymon Wozniak (PL), 10 Chris Holder (AUS), 11 Rohan Tungate (AUS), 12 Robert Lambert (GB), 13 Jack Holder (GB), 14 Dominik Kubera (PL), 15 Kai Huckenbeck (D), 16 KIm Nilsson (S), 17 Drew Kemp (GB), 18 Connor Bailey (GB)

Václav Milík v akci | foto Karel Herman

 

Josef Franc plánuje zářijový Roden

Pardubice – 10. srpna
Sám o sobě žertem mluví jako o maskotu pražského klubu. Kdyby to byla pravda, včera večer by v takové roli musel selhat na plné čáře. Extraligu sledoval z tribuny společně se svou rodinkou, leč seznam ztrát Markéty výrazně převýšil zisky. Ještě před tím se však Josef Franc objevil u stolu s prodejem knih, kde se věnoval fanouškům, a pochopitelně se v krátkých chvilkách volna rozhovořil o svých plánech.

 

Josef Franc plnil všechna přání | foto Eva Palánová

„Mám neschopenku do konce září,“ svěřoval se. „Snad to urychlím, ale prognóza doktora je, abych na motorku zapomněl ještě tři měsíce.“

Nicméně říkejte něco takového plochodrážníkovi, který svůj první závod absolvoval na podzim pětadevadesátého roku!

„Minulej tejden jsem byl na kontrole,“ pokračoval Josef Franc ve svém vyprávění. „Ve čtvrtek před Plzní mi sundali sádru.“

Za tři měsíce bude vládnout kalendáři listopad, který nemá plochou dráhu vůbec v oblibě.

„Rád bych se sklouznul v Rodenu…“ připomněl vrchol světového šampionátu na dlouhé dráze, než se šel věnovat dalšímu zájemci o autogram.

Josef Franc by se rád vrátil za řidítka na konci září | foto Eva Palánová

Jan Kvěch má v myšlenkách Cardiff, Cardiff a jen Cardiff

Zielona Gora – 6. srpna
Historie se mnohdy opakuje častěji, než by měla. A to platí i pro českou plochou dráhu. A její juniorský šampionát. V něm mu obhajoba jeho jediného titulu z roku 2019 pokaždé sebrala smůla, která se evidentně ujala scénáristického pera také předevčírem na Borech. Co čert nechtěl, Jan Kvěch po krachu svého Brovstu odmítnul nabídku jiného dánského klubu, aby se mu před SGP2 v Cardiffu proboha nic nestalo.

 

Jan Kvěch závod v Plzni nedokončil | foto Pavel Fišer

„Nečekal jsem, že někdo přiletí zezadu,“ připouští Jan Kvěch, že incident z rozjížďky s nechvalně proslulým číslem třináct byl pro něho překvapením. „To je vždycky nejhorší, když to nečekáš.“

V plzeňské nemocnici se ale moc neohrál. „Měl jsem vykloubený rameno,“ svěřuje se. „Ale teď už jsem v Polsku, aby mě dali do kupy. Rameno je pochroumaný, říkali, že vazy, ale dají mě do kupy, abych jel v Cardiffu.“

Velšská metropole bude nejbližším závodem, kde se Jan Kvěch představí, což před středeční extraligou v Pardubicích není dobrá zpráva pro Markétu. „Extraligu určitě nepojedu,“ plánuje. „Jsem tady do středy, mám procedury, budou mě dávat do kupy.“

Jan Kvěch chce určitě stihnout SGP2 v Cardiffu | foto Pavel FIšer

Martin Málek je již doma

Divišov – 3. srpna
Nedělní volný závod na dlouhé dráze v německém Pfarrkirchenu se pro něho měl stát další přípravou na mistrovství světa. Jenže podobný záměr vůbec nevyšel. Ani v jedné z dvojice úvodních rozjížděk neviděl cíl. Navíc si přivodil škody na svých motocyklech, které však naštěstí byla závažnější než na jeho těle. Martin Málek byl již v pondělí propuštěn z nemocnice do domácího ošetřování.

 

Martin Málek je již v domácím ošetřování | foto Szilvia Szabo

„No jel jsem, aspoň se o to pokoušel, dvě jízdy, dvě zničené motorky, silný otřes mozku a předevčírem mě pustili z nemocnice,“ vypráví Martin Málek. „Nic zlomeného, ale jsem dotlučený jak nikdy, bolí mě celé tělo, hlavně hlava a vůbec si nedokážu říct, jak dlouho budu mimo.“

A co se vlastně na ovále v Pfarrkirchenu odehrávalo? „V první jízdě jsem neviděl a skončil v mantinelu, spíše v nafukovačkách,“ vysvětluje březolupský závodník. „A v druhé jízdě jsem jel blízko za Hynkem, hluboká dráha, koleje a blbě mě to natáhlo a škrtl si o něj a probral se až v nemocnici.“