Archiv pro rubriku: Minirozhovor

FotoStory Pavla Fišera – příprava Eduarda Krčmáře na plochodrážní rok 2015

Jel jsem s manželkou z masopustu ve Vinařicích okolo stadiónu ve Slaném. Kouřilo se z dílny z komínku, řekl jsem si, že tam někdo bude, stavím se na návštěvu. Otevřu dveře a tam celá Krčmářovic rodina s mechanikem Jakubem Růžičkou navíc. Hlavní topička Jitka udržovala místnost vyhřátou, ostatní pracovali na motocyklech. Na sezónu chystají tři, velký Eda pokrčil rameny, že při ceně kolem 220 tisíc za jednu to ani jinak nejde. Takže mnoho štěstí v nové sezóně!

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Adam Čarada přes zimu nezahálí, aby nová sezóna dopadla co nejlépe

Žarnovica – 18. února
Českým fanouškům se nejprve představil jako fotbalista. Když k nám předloni v září přijel poprvé na juniorský šampionát, ve Mšeně zrovna jednala jury závodu, jestli závod na dráze poničené dešti vůbec pustí. Slovenská výprava si čekání zkrátila po svém, odněkud vytáhla fotbalový míč a pustila se do střílení na bránu. O rok a půl později již není jméno Adam Čarada vůbec neznámé. Jeden z nové vlny slibných slovenských juniorů se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jeho prvním motocyklem vůbec byl až plochodrážní speciál.

Nejšastnější chlapec světa se prohání na plochodrážním motocyklu po žarnovické dráze
„Než jsem začal jezdit na ploché dráze, nevěnoval jsem se žádnému sportu, ani jsem nejezdil na žádné motorce,“ začíná Adam Čarada svoje vyprávění. Městský stadión v Žarnovici však byl sám o sobě velkou motivací. A to tím spíše, když ožil zvukem plochodrážních motocyklů.

„Už jako malý chlapec jsem snil, že jednou budu jezdit na plochodrážním ovále,“ říká. „Chodil jsem se dívat na každé závody. A vždycky jsem toužil tam být a jezdit s ostatními jezdci.“

A tak se jednoho pěkného dne roku 2013 do sedla plochodrážního motocyklu posadil i Adam Čarada. „Už jsem to nevydržel, měl jsem strašnou touhu jezdit na plochodrážní motorce,“ přibližuje okolnosti zrodu nového závodníka. „Nakonec se mi podařilo nějak přemluvit rodiče, že bych se na tréninku zkusil svézt. Na začátku jsme jezdili na klubové motorce dva, což mi vůbec nevadilo, protože jsem si na sílu motorky ještě zvykal. Poprvé, když jsem na ní seděl a jezdil na ní, bylo to pro mě to nejkrásnější, co může být. Byl jsem ten nešastnější chlapec na světě.“

Přišel ostrý debut v rámci mistrovství Slovenska anno domini 2013. Do konce sezóny moc dalších závodů nestihnul, o to více se těšil na rok 2014. Jenže jeho vstup do českého mistrovství juniorů poznamenal pád v rozjížďce s číslem čtyři dubnového závodu ve Slaném.

„Ano, měl jsem ošklivý pád a právě na začátku sezóny,“ vybavuje si Adam Čarada. „Nebylo to nic moc, ale naštěstí se mi nic vážného nestalo. Dal jsem se do kupy a jel dál. I z takových pádů si jezdec musí sebrat ponaučení. Bohužel je to tvrdý sport, ve kterém se bolestivě platí většinou za svoje chyby.“

Dvanácté místo v českém juniorském šampionátu je jen začátek
Česká juniorka pokračovala hned v úterý na pražské Markétě, kterou však slovenský junior musel vynechat. Šlo o jeho jedinou absenci, protože v dalších kolech šampionátu nechyběl. Nepřehlédnutelný byl zejména v mlhavém říjnovém dvojzávodě v pardubickém Svítkově. Jeho výfuk si prohlížel dokonce Eduard Krčmář spěchající za svým druhým titulem mistra republiky do jednadvaceti let.

„Vynechal jsem jen jeden závod,“ bilancuje Adam Čarada své dvanácté místo v závěrečné klasifikaci. „Snažil jsem se jet všechny závody, protože každý závod mi dá o něco víc. Nakonec jsem skončil na dvanáctém místě. Hodnotím ho tak, že jsem celkem spokojený, ale tento rok to chci dotáhnout od něco výše. V Pardubicích se mi závody vydařily. Všechno šlo, jak mělo, dráha byla jako lusk. Snažil jsem se, jak jsem jen mohl, až se nakonec všechno vydařilo.“

Nemohl uniknout pozornosti kouče Jána Daniela při jeho nominaci na závody jadranského poháru družstev. Logicky zasáhl rovněž do mistrovství Slovenska. A také debutoval v legendární Zlaté přilbě SNP. Dříve ji sledoval jako divák, avšak nyní se dočkal aplausu zaplněných tribun.

„Jsem strašně rád, že jsem tyto závody mohl jet,“ netají se. „Na ZP SNP jsem sice nastupoval v pozici náhradníka, ale od druhé série jsem už musel nastoupit. Hned ve své první jízdě jsem skončil druhý, což mi dodalo ještě větší chu a sebedůvěru. Každé závody, které se jezdí na domácí dráze, jsou specifické, a už to byla jadranská liga, mistrovství Slovenska nebo ZP SNP.“

Vyvrcholením dosavadní kariéry mladého závodníka, který letos v srpnu oslaví sedmnácté narozeniny, se staly reprezentační starty. Když Martin Vaculík rezignoval na účast v kvalifikaci o Speedway Grand Prix, nahradil ho právě on. A v Pardubicích jej během evropského juniorského semifinále opět viděli i čeští diváci.

„Jsem rád, že jsem se mohl zúčastnit a vyzkoušet si zajezdit ti se špičkovými jezdci, i když jsem byl jen v pozici outsidera,“ komentuje svou účast a dodává, že během zimní přestávky nezahálí. „Zimní příprava probíhá poctivě a pořádně. Minimálně třikrát do týdne makám ve fitku. Dělám všechno pro to, abych mohl tuto sezóně odjezdit co nejlépe.“

Adam Čarada děkuje:
„Chtěl bych poděkovat svým rodičům, že mi vůbec dovolili dělat takový riskantní sport a tím mi splnit můj sen. A svému manažerovi Andrejovi Trvalcovi, který se stará o všechny potřebné věci, které potřebuji okolo ploché dráhy. Svému dědečkovi Štefanu Trvalcovi, který mě v tomto sportu podporuje a pomáhá mi. Bez podpory rodiny bych to sám nedokázal.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV), Mirek Horáček, Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a Antonín Škach

Ondřej Smetana myslí už na sezónu 2016

Mořina – 29. ledna
Je dalším českým závodníkem, který uzavřel smlouvu s některým polským klubem. Avšak v Poznani se na ligové bázi začne závodit až napřesrok. Nicméně na místním přebudovávaném stadiónu plánují závody i letos a ke všemu s kontraktem v kapse jde hostovat v barvách jiného klubu. Ondřej Smetana magazínu speedwayA-Z vysvětlil, proč se tady upsal na dva roky.

„Došlo k tomu tak, že jsme s Jardou Líbalem sháněli nějaký to Polsko,“ říká Ondřej Smetana. „Ozvali se jen z Poznaně, kde to po několika letech dávaj‘ dohromady a pojedou ligu až v roce 2016. Letošní rok mě můžou půjčit do jinýho klubu. Ale v Poznani pojedu všechny pouáky, abych se seznámil s dráhou a fanoušky a pak se uvidí…“

Padl již nějaký konkrétní klub, v němž by se pražský junior mohl představit? „Tam, kde by měli zájem,“ reaguje Ondřej Smetana. „Ono je důležitý, že mě vůbec můžou půjčit. Nemít tuhle smlouvu, tak šanci svézt se v Polsku vůbec nemám.“

Pražského juniora s největší pravděpodobností čeká rovněž hostování v české extralize. „Pořád budu na soupisce za Markétu,“ svěřuje se. „Ale je domluvený, že budu půjčovanej‘ do Mšena celej‘ rok. Je to z toho důvodu, kdyby mě Praha potřebovala zpátky.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Eduard Krčmář chová v polské lize velké aspirace

Slaný – 28. ledna
Loni se s rawiczkými Medvědy skvěle etabloval ve druhé polské lize. Po povedené sezóně se dal očekávat kontrakt ve vyšší soutěži nebo prodloužení spolupráce s klubem ve městě na půl cesty mezi Wroclawí a Lesznem. Avšak místo toho přišel podpis v klubu, jehož loňské svízele přivedly z extraligy až do druhé ligy. Eduard Krčmář se však magazínu speedwayA-Z svěřil, že se Gdaňsku upsal s vidinou dosažení velkých věcí.

„Váhal jsem, jestli Rawicz, dostal jsem víc nabídek,“ říká Eduard Krčmář. „Nakonec jsem podepsal v Gdaňsku. Chtěl bych se totiž s tím týmem dostat do první ligy.“

Slánský závodník se v baltském přístavu objeví již tento týden. „Dneska v noci tam jedeme,“ konstatuje. „V pátek máme setkání s klubem, sponzorama a fanouškama.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Josef Franc se znovu stal Vlkem

Praha – 26. ledna
V souvislosti se svým podpisem pro Holsted v dánské lize, kde bude v letošní sezóně jediným českým plohcodrážníkem, se svěřoval se svým přáním startovat v polské lize. Rovnice jednání nakonec přinesla výsledek s podpisem pod smlouvou s druholigovým Krosnem, kam se po tříleté přestávce vrací na svou pátou sezónu v barvách klubu. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že chce kontrakt maximálně využít.

„V Krosně jsem už jezdil,“ řekl Josef Franc. „Je to sice daleko, ale budu se snažit, abych si otevřel dvířka zase kousek dál.“

Čtenáři magazínu speedwayA-Z se již nyní mohou těšit na další komentáře Josefa France v exkluzivním rozhovoru, který je ve stadiu redakčních příprav.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

David Havlíček nejen závodí, ale také produkuje flattrackové stroje

Flat track se v Čechách jezdí ve třech kategoriích rozdělených podle roku výroby motocyklu. Prozatím nejoblíbenější z hlediska účasti českých jezdců se stala kategorie FT Classic, kde startují motocykly vyrobené do roku 1989. Už od jejich vzniku v nich startuje David Havlíček. Pojďme si závodníka, který je neustále ve své dílně a vylepšuje svůj závodní park, představit podrobněji.
„Vrtám se v tom od malička, ale závodit jsem začal v roce 2011 v kategorii veteran flattrack,“ vypráví David Havlíček o své minulosti v motoristickém sportu. „Od roku 2012 závodím v kategorii FT Classic. O tom, že něco jako flattrack existuje, jsem se dozvěděl od Ondřeje Hrůzy. A když mi řekl, že na to, aby si člověk zazávodil, stačí jen trochu předělat motorku, bylo rozhodnuto.“

Jeho výběr flattrackových kategorií je impozantní. Prošel od veteránů do classiců a nyní hovoří dokonce o prestižní FT1. Co jej motivuje, že pořád staví nové a nové stroje?

„Podle toho, co se zrovna válelo na ponku, zrovna to bylo NSU 250 OS z roku 1930,“ odpovídá David Havlíček. „To zanedlouho nestačilo, takže jsem pořídil Suzuki DR 400 a přestavěl, aby mohlo jezdit v kategorii Classic. Pak následovala Yamaha XT 550, se kterou závodím dodnes. Do veteránů jsem loni postavil konkurenceschopnou Jawu 350. Poslední kategorie, která mi zatím byla zapovězena, byla FT1, takže když se naskytla dobrá koupě Yamahy YZ 450, bylo zase rozhodnuto. No, a proč stavím pořád něco nového? Mě to prostě baví a co se týká flat tracku, zajímá mě, na jaké motorce si to půjde co nejvíc užít.“

Náhodný výběr byl ovšem jen u veteránského NSU. „Jak jsem už říkal, u první motorky to opravdu bylo zrovna to, co bylo na ponku, pak už jsem ale přemýšlel a snažil vybrat nějakej‘ kompromis mezi cenou a výkonem,“ zdůvodňuje David Havlíček, proč zvolil právě tyto motocykly. „Proto, když se v inzerátu objevila stará suzuka , skočil jsem po ní. Jestli si dobře vzpomínám, tak ta vyšla i s nákupem na necelých čtyřicet tisíc. Časem se ukázalo, že to nebyla zas až tak perfektní volba, a proto jsem se rozhodl pro Yamahu XT, hlavně kvůli dostupnosti a finanční nenáročnosti náhradních dílů, jak nových tak starších. A pořizovací cena téhle motorky je taky velice slušná.“

Avšak David Havlíček se nespokojil s jednou verzí svojí Yamahy. „Ta moje za ty tři roky prošla několika fázemi vývoje,“ říká a pouští se do objasňování detailů. „Zkoušely se různé zadní i přední tlumiče, ráfky, pneumatiky a to samozřejmě něco stálo, což radši ani nechci počítat, ale tak, jak je motorka připravená teď, troufám si říct, že podvozkově je vyladěná, dala by se přestavba realizovat řekněme za padesát tisíc. Závodní Jawa 350, kterou jsem loni připravil pro třídu veteran, je taky provedena ve špičkové kvalitě a na jediném loňském testování, které jsme prováděli kvůli nastavení, ukázala, že s přehledem může bojovat o místa nejvyšší. Její cena tomu ale také odpovídá (smích). Paradoxně nejlevněji se zatím jeví přestavba motorky pro kategorii FT1. Přenastavení tlumičů, jiné přední kolo a flattrackové pneumatiky, to všechno se dá pořídit za dvacet tisíc. Na druhou stranu zase pořizovací náklady jsou u FT1 několikanásobně vyšší než u ostatních kategorií.“

Avšak flat trackeři netráví čas jen v dílně. „Jednoznačně první závod a první mávnutí startovním praporkem,“ svěřuje se David Havlíček se svým největším zážitkem, aby rovnou přiblížil své jezdecké a stavitelské cíle pro rok 2015. „Letošní rok bych chtěl dokončit všechny svoje rozestavěné motorky, pokusit se o vybudování tréninkové dráhy někde na Třebíčsku a moc nepadat při závodech.“

David Havlíček děkuje:
„Díky rodině, kamarádům a každýmu, kdo je ochotnej‘ udělat něco navíc, protože jen díky tomu u nás vlastně flat track existuje.“

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz) a archív Davida Havlíčka