Divišov – 13. května
Dlouhodrážní premiéra Martina Málka při nedělním šampionátu republiky bohužel nebyla jen plná superlativů. Bolavé noze však nevěnoval pozornost, jenže ona se mu připomněla sama. Předevčírem se po svítkovském depu při semifinále mistrovství republiky pohyboval o berlích a pro sobotní evropské semifinále v Daugavpilsu jej musí nahradit Jan Holub. Březolupský borec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že bližší informace o svém stavu se dozví po vyšetření v pardubické nemocnici, kterou mu promptně zajistil primář Tomáš Brož.
Martin Málek před svým lázeňským debutem
„Položil jsem si nohu,“ popisuje Martin Málek, co se stalo v rozjížďce s číslem sedm mariánskolázeňského závod. „Chytil jsem díru a ustřelilo mi to nohu bokem. Bolelo to, ale bylo to jakž takž, tak jsem dojel.“
Jenže druhý den bylo zle. „Po neděli se mi to rozleželo,“ pokračuje Martin Málek. „Ráno jsem přemýšlel, kam se vypravím do nemocnice. Nakonec mě napadlo zavolat Petru Moravcovi, jestli by mi to nedomluvil u pana Brože.“
Když mu Miroslav Musil plácal uznale po ramenou, netušil, co jej druhý den čeká
První diagnóza zní přetržené vazy a poškozený meniskus. „Dneska jdu na magnetickou rezonanci,“ konstatuje čtvrtý muž českého dlouhodrážního šampionátu. „Uvidím, moc dobře to nevypadá.“
Poslem dobrých zpráv není jeho odvolání z Daugavpilsu.
„Pan Brož se mě ptal, jestli chci jet,“ říká Martin Málek. „Kdybych musel, asi bych to odjel. On mi řekl, co a jak a já to nechal plavat, takže říkal, že jsem jediný rozumný plochodrážník. Od ploché dráhy mám už zničené rameno a nohu budu ještě potřebovat.“
Volduchy – 8. května
Určitě by se podepsal pod tvrzení, že mistrem republiky chce být každý. A že skutečnost, že se mezi dlouhodrážní šampióny ještě nezapsal zvyšuje jeho apetit po zlatu tím spíše, že nahlas začíná mluvit o odchodu do závodnického důchodu. Richard Wolff, který přesně před týdnem mával z pódia pouťáku v německém Lübbenau, se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by v neděli v Mariánských Lázních svého mistrovského panictví milerád zbavil.
Rcihard Wolff se netají touhou po dlouhodrážním titulu mistra republiky
„Určitě je to poslední šance, stoprocentně,“ komentuje a se smíchem dodává. „Ale zaslech‘ jsem, že na titul jednou jiný. Prej‘ mladý a perspektivní. Nechám se překvapit…“
Richard Wolff má za sebou prozatím jeden závod. „V Lübbenau dobrý,“ bilancuje. „Akorát jsem to měl ovlivněný, že jsem během závodu neměl sílu. Když jsem se vrátil domů, zjistil jsem proč. Měl jsem devětatřicet teplotu. Ležel jsem, ale už začínám zbrojit na mistrák.“
Někdejší finalista světového dlouhodrážního šampionátu se v domácím mistrovství dočkal prozatím jedné bronzové a dvou stříbrných medailí. „Nesmíme se nikoho bát, to je jasný,“ odmítá předčasné kapitulace. „You never know. Jak říkal Pavlíka Ondrašíka mechanik Milánek, padesát náhod a titul jeden.“
Loni dojel Richard Wolff ke svému druhému stříbru
Milan Mihule dobře věděl, o čem mluví, protože Pavel Ondrašík dosedl na mistrovský trůn, když přede jedenácti lety před ním ve finálové jízdě zůstal stát Markus Eibl s přetrženým řemenem. „Necháme to osudu,“ nenechává se Richard Wolff vtáhnout na tenký led prognóz a spekulací. „Já používám frázi, že papír snese všechno. Ať si ale každej‘ říká, co chce, Richard Wolff je připravenej‘ si to s nima v neděli rozdat.“
Richard Wolff bude chtít zvedat palce nahoru také letos
Jako důkaz o jeho aktuální formě by mohl posloužit právě páteční Lübbenau. „Janoschka a Diener o tolik rychlejší nebyli,“ přemítá Richard Wolff. „Já jsem finále posral. Udělal jsem něco, abych byl rychlejší. Navíc dlouho svítilo červený světlo, najednou se rozsvítilo zelený a hned letěla páska. Nechci nic říkat, asi to bylo domluvený. Ale já jsem nebyl připravenej‘, měl jsem těžší převod a neodjel jsem. Byl jsem rychlejší než Paul Cooper přede mnou. Nepředjel jsem ho, ale celkově mi to dalo třetí místo na bedně.“
V posledních dvou letech byl ve finálové jízdě v Mariánských Lázních pokaždé rychlejší Josef Franc… „Jsem skromnej‘,“ vytuší Richard Wolff směřování otázky. „Tak moje skromný přání je bejt‘ šampiónem. Skromnost nade vše, ale je tam sedmnáct dalších článků mezi řidítkama a sedadlem. Uvidíme, necháme se překvapit…“
Účinkování Richarda Wolffa v mistrovství republiky na dlouhé dráze:
datum závodu:
umístění:
20. června 1998
6.
29. dubna 2003
7.
28. září 2004
po pádu v tréninku nestartoval
18. června 2006
7.
5. května 2007
8.
27. července 2008
5.
17. května 2009
7.
16. května 2010
bronz
21. května 2011
9.
29. dubna 2012
4.
12. května 2013
stříbro
10. května 2014
stříbro
Roku 2007 skončil Richard Wolff osmý
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
První stříbro předloni – na pódiu s Josefem Francem a Andy Appletonem
Plzeň – 7. května
V současné době je na roztrhání. Minulý prodloužený víkend strávil na dlouhých oválech v Lübbenau a v Parchimu, ten nadcházející zase v Mariánských Lázních. V souvislosti s prvním kolem veteránské série ELVS a českého dlouhodrážního šampionátu řeší nejen omluvy Michaela Hádka a Jana Holuba, ale spoustu dalších organizačních záležitostí. A do toho musí připravit své vlastní tři motocykly. Karel Kadlec se magazínu speedwayA-Z svěřil, že si sobotu a neděli v západočeských lázních chce především užít.
Karel Kadlec nechce dělat ostudu, ale rozdávat radost
„Práce je plno,“ říká Karel Kadlec. „Musím připravit tři motorky, dělal jsem auto a taky svou práci, abych se uživil. Musím ještě sehnat duši, zjistil jsem, že mám v jednom kole utrženej‘ ventilek. Mám tři kola a teď potřebuju všechny tři.“
Plzeňský nezmar totiž v sobotu pojede veterány a v neděli zasáhne do šampionátu republiky. „Nejede se v jeden den, to je lepší pro klid,“ vítá návrat dvoudenního závodního schématu. „Teď se nikam nehoním, když nebudu v áčku, nebudu. Loni jsem byl dvakrát na stupních a pak jsem marodil celej‘ rok. Pojedu, abych nedělal ostudu a udělal si radost.“
Otázky startovní listiny:
Při loňských pokusech s dlouhodrážním motocyklem Michalu Škurlovi asistoval Josef Franc
Dle posledních informací nedokázal Michael Hádek dotáhnout do úspěšného konce otázku zapůjčení motocyklu. Nepřihlásil se ani Jan Holub. V sedle stroje z pražské Markéty pojede Michal Škurla, který si dlouhodrážní ovál vyzkoušel při tréninku před loňským mistrovstvím světa, ale dva dny otevřených dveří zmeškal vinou zranění ruky z Prague Open. Z pozice náhradníka by se měl povznést Klaus Peter Gerdemann.
Zveřejnění nejnovější verze startovní listiny se očekává dnes.
Loni se Karlu Kadlecovi závod v Mariánských Lázních vyvedl – v jeden den mu přinesl pódium ve veteránech a finále v misttrovství republiky
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Pardubice – 23. dubna
Početná společnost, která se včera večer sešla v jeho dílně na svítkovském stadiónu, rozhodně neměla v plánu slavit pardubický triumf ve třetím díle mezinárodního šampionátu dvojic. Na přetřes totiž přišly především logistické záležitosti s přepravou vybavení do Berwicku a jeho samotného zpátky na úterní pražskou extraligu. A Hynek Štichauer se mezitím magazínu speedwayA-Z svěřoval, že v jadranské lize, jehož se šampionát v ústním podání už nikdy nezbaví, stál letos na stupních vítězů zřejmě naposledy.
Oficiální servis Berwicku prezentuje Hynka Štichauera jako mladíčka, takže řada lidí může být překvapena, jaký vousáč se jim po čtyřech letech vrátí
„Snad se Tomášovi bude dařit i s jiným parťákem,“ komentoval triumf, jímž si Pardubice upevnily postavení na čele aktuální tabulky průběžného pořadí. „Teď toho mám moc. Chci se koncentrovat a jezdit v Anglii. Nechci to uspěchat a zranit se, ale chci se tam chytit.“
Hynek Štichauer vyráží na Britské ostrovy dnes se svou dodávkou, aby se už v sobotu v barvách Banditů postavil hostujícímu Sheffieldu. „Je to už nějakej‘ pátek, co jsem tam jel,“ komentuje otázku, zda znalost dráhy v souvislosti s jeho dřívějším angažmá může přinášet výhodu. „Pokud tam nepřijedeš, nevíš, jestli to bude výhoda nebo ne. Nic jinýho nepřišlo, tak jsem se rozhod‘.“
V pondělí Hynek Štichauer usedne na letadlo na pražskou Ruzyni. Hned následující den totiž na Markétě pokračuje svým druhým kolem extraliga a on by rád Slanému dovezl více bodů než při pardubické ouvertuře.
Hynek Štichauer chce pro Milana Macha vozit více bodů než v Pardubicích
Žarnovica – 18. dubna
Na začátku sezóny si v uplakané Lublani připomněl loňské semifinále mistrovství Evropy dvojic v maďarském Debrecenu. Tehdy jeho pád neskončil jen zničeným motocyklem, ale odskákalo to rameno. Následovala dlouhá přestávka, nicméně on tvrdě makal, aby se do sedla vrátil. I když neprožívá zrovna optimální duben, nepodává se defétistickým myšlenkám. Patrik Búri se magazínu speedwayA-Z svěřil, že se potřebuje především rozjezdit a sbírat body už dnes ve Slaném.
Pevná vůle a touha po závodění pomáhá zpátky do sedla
Patrik Búri si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Sezóna 2014 byla do značné míry poznamenaná frakturou ramenní kosti,“ začíná Patrik Búri své vyprávění rovnou od podlahy, vlastně od nešťastného květnového semifinále evropských dvojic v Debrecenu. „Vlastně jsem odjel dva závody a ve třetím si dolámal ruku. Přišla stopka od doktorů na tři měsíce. No, nechtěl jsem si přiznat, že nestihnu mistrovství Slovenska, a že mě později kvůli nevyježděnosti nezavolají na ZP.“
Avšak slovenský junior neseděl se založenýma rukama nad hrníčkem s rozlitým mlékem a neutápěl se žalem nad svým nešťastným osudem. „Měsíc po operaci jsem začal makat, cvičil jsem s rukou, abych ji nepřetížil, ale rozhýbal. Jezdil jsem do Banské Bystrice na rehabilitace k paní Halajové. Měsíc a půl po operaci jsem se dokázal přitáhnout na hrazdě, tedy zvednout celou váhu svého těla.“
Červenec s důležitým mezníkem slovenského kalendáře se rychle blížil. „Dělal jsem všechno proto, abych mohl zase jezdit,“ svěřuje se Patrik Búri. „Necelé dva měsíce a mohl jsem si zapsat první trénink po operaci. Myslím si, že to bylo o pevné vůle a chtění se vrátit se. První závody byly těžké. Ruka bolela a byl jsem tím omezený. Velmi jsem chtěl, až jsem na to doplatil. Ale přišla Zlatá přilba SNP a myslím, že to byl můj nejlepší výsledek v sezóně 2014 na domácí dráze. Když to tak shrnu, bylo fajn, že jsem se dal tak rychle do kupy a stihnul jsem odjet ještě hodně závodů.“
Až se jaro zeptá na zimní program, bude odpověďmi zaskočeno
Patrik Búri v akci
Loňská sezóna dešťů posunula závodění v Čechách až na neobvyklé podzimní termíny. Patrik Búri tak ještě na sklonku října absolvoval dva závěrečné podniky juniorského šampionátu. Vzhledem k začátku rekonstrukce oválu na žarnovickém Městkém stadiónu byla možnost sedět na motocyklu o to vítanější. Jenže o slovo se hlásila paní zima.
„Letos byla pro mě zima krátká,“ přebírá opět otěže vyprávění. „Dostal jsem se na vysokou školu a měl jsem toho velmi moc. Ale naštěstí jsem si vybral školu, která mně pomáhá i po fyzické stránce. Studuju tělesnou výchovu a geografii. A právě tělesná výchova dává pořádně zabrat. Mám zkoušky teoretické, ale i praktické. Hodně plavu, hraju futsal, běhám na atletice, cvičím při gymnastice, hraju tenis a dokonce chodím na aerobik. Myslím si, že už to cítím na motorce, že jsem se po fyzické stránce na sezónu připravil dobře.“
Závody se však nevyhrávají jen v tělocvičně, ale také v dílně, proto Slováci vyrazili na zkušenou do továrny GM. „V Itálii byl trenér Daniel a pán Mesiarik,“ přibližuje cestu na Apeninský poloostrov. „Klub zařídil zaučení se v GM. Zaučovali se na našich motorech. Víme přesně, co v kterém motoru je nové, a jak se chovají. Je jen škoda, že v Žarnovici nemáme potřebné vybavení na repase motorů. Je to otázka možná třech, čtyřech a doufám, že už bude možné opravovat větší závady motorů také u nás na Slovensku.“
Výlet do Slovinska za všechny peníze
Patrik Búri se na začátku sezóny plánuje především rozjezdit se
Hned první dubnový víkend vyrazil zúročit zimní dřinu na bodový příděl při závodech. Slovenské mladíky čekal debut v jadranských dvojicích v Lublani. Odtud se přesunuli do Krška na ouverturu společného slovinsko – chorvatského šampionátu.
„První dva závody mi vůbec, ale vůbec nevyšly,“ povzdechne si Patrik Búri při vzpomínce na velkou ránu a odstoupení celého družstva. „Byly příliš brzké a zbytečně unáhlené. Ukázalo se aprílové počasí. Do oběda svítilo sluníčko, potom bylo pod mrakem a nakonec od dvanácti začalo pršet. A pršelo celý závod. Neměli jsme s chalanmi hodně natrénováno. Možná dva, tři tréninky a to si ještě každý z nás vybral jeden špatný trénink, kde byl problém s řetězy nebo pády. Vůbec nebylo kdy startovat na pásku.“
Ve slovinské metropoli skočili Slováci do závodění rovnou oběma nohama. „V Lublani jsem měl první start na pásku,“ říká Patrik Búri. „A hned pád. Startoval jsem z první pozice, z druhé Gregorič, z třetí Čarada a nakonec Škorja. Měl jsem slabý start, ale motorka před zatáčkou neskutečně zrychlila. Gregorič se díky mému slabšímu startu dostal na vnitřní stopu dráhy a tím mě zavřel.“
A v ten moment Partrik Búri prožíval opravdu horké chvilky. Všechno by bylo v pořádku, kdyby motorka nezačala zrychlovat,“ popisuje. „Asi dvakrát jsem měl dotyk svým předním kolem o jeho zadní. Nedalo se to udržet a v dané situaci ani ubrat. Byl jsem totiž už příliš blízko u Makse a ubrat by znamenalo pád i s ním. Nic jiného mi nezbylo, než pustit motorku. Padla tak nešťastně, že mi to ohnulo vidli, střední rám a dokonce palivová nádrž byla prasknutá.“
Nálada poklesla hluboko pod bod mrazu. „Pršelo dál a organizátoři to nechtěli zrušit,“ pokračuje Patrik Búri. „Tak při vzpomínkách na Debrecen a skutečností, že je začátek sezóny, jsem odmítl dál startovat. Krško potom bylo pro mě trápení a ne ježdění. Neuměli jsme doladit motorku, aby startoval, dráha a počasí se stále měnilo. Chvíli svítilo slunce, chvilku pršelo a párkrát se prohnal i sněhová bouře.“
S plánem bodovat, bodovat a bodovat
Patrik Búri trénuje v Žarnovici
Duben však nastrojil další pohromu. „Konečně jsme měli v Žarnovici trénink na pásku a stalo se něco, co si nikdo nepřeje,“ povzdechne si Patrik Búri. „V první jízdě s Adamem Čaradou jsem vyhrál, povedl se mi start. Ve druhé zase naopak, Adam měl perfektní start a vedl. Do druhé zatáčky měl velkou rychlost, motorku zlomil tam, aby jel vnitřní částí dráhy. Tam se mu to kouslo a už nestačil pustit motorku.“
Všem přítomným se zatajil dech. „V plné rychlosti narazil do mantinelu,“ líčí Patrik Búri pád svého kamaráda. „Zůstal ležet v bolestech a nezbylo nic jiného, než zavolat záchranku. Potvrdila se zlomenina stehenní kosti a dlouhodobé léčení. Doufám, že se z toho dostane rychle, a že ještě v této sezóně spolu budeme hájit slovenské barvy.“
Dnes se Patrik Búri představí v prvním kole českého juniorského šampionátu, kde loni sedmým místem zaskočil nejen celou řadu svých soupeřů, ale především sám sebe. „Loni mi první závod v sezóně vyšel nad očekávání,“ svěřuje se. „Slaný jsem si zapsal mezi dráhy, které se mi líbí. Dokonce jsem byl zaskočený, kolik lidí přišlo na juniorku. Bylo vidět, že lidé ze Slaného žijou plochou dráhou. Navázat by bylo super, ale nemám velké oči, potřebuji se na začátek sezóny rozjezdit. Nechám se překvapit. Hlavně ať neprší!“
A co plány do letošní sezóny? „Velké nemám,“ odpovídá. „Potřebuji bodovat v juniorce, v jadranské lize dvojic a hlavně bodovat na domácích závodech. Konkrétní cíle na umístění si nedávám, nechávám tomu volnost. Budu rád, když se nezraním a možná překvapím svými výsledky a bojovností.“
Patrik Búri děkuje:
„Chtěl bych poděkovat rodině, že akceptuje mé absence doma, bratrovi Martinovi, mechanikům Ferovi, Miňovi a Marošovi. Dál lidem, kteří mi pomáhají. Velké díky patří i sponzorům: Duo-Ados, Speedway clubu, Fuchs, SMF, Beny, Broart, General trucking, JUMATI, Petrovi Cvangovi, K system, Gufero ZH, Bartfay, Spirit a Renovacia dverí Antol.“
Po tvrdé dřine při loňské ZP SNP nechyběl
Foto: Martin Mesiarik, Mirek Horáček a Antonín Škach
Třebsín – 18. dubna
Sezóna se ani ještě nestačila pořádně rozběhnout. Ve dvou jízdách Prague Open, kde chtěl bojovat o svou další velkou cenu, inkasoval po bodu. V rozjížďce s číslem dvanáct se konečně dostal dopředu, avšak skončil v nafukovacím mantinelu. Po přestávce se objevil na ovále pražské Markéty ještě jednou. Cíl ovšem neviděl, bolela ho pravá ruka. A pozdější lékařské vyšetření odhalilo frakturu, které přináší nemilou závodní přestávku. Michal Škurla, který dnes přijede na juniorku do Slaného jako divák, ji odhaduje zhruba na měsíc.
Michal Škurla během nešťastného Prague OpenMichal Škurla se dnes musí bohužel jen dívat
„Blbě jsem se tam zamotal,“ vrací se Michal Škurla ke svému pádu při Markéta Open. „Kůsák mi to tam poslal. Dojel jsem k nafukovačkám, škrtnul jsem si a šel.“
Protože nebyl diskvalifikovaný, pospíchal napříč travnatým prostředkem stadiónu do depa. Otec Tomáš spolu s Pavlem Ondrašíkem v jeho patách nesli poničený motocykl.
„Zkusil jsem ještě jednu jízdu,“ pokračuje pražský junior. „A zjistil jsem, že to nejde. Je to zlomený. Naštěstí to není tříštivá, ale normální zlomenina. Mám to tak na měsíc, takže se do Slanýho pojedu jen kouknout.“
