Praha – 9. dubna
Speedway Grand Prix České republiky absolvoval již čtyřikrát. Divokou kartu mu přidělili v letech 2003, 2012 a 2013 a před osmi lety byl prvním náhradníkem. Před třemi lety se blýsknul třemi vítěznými jízdami, avšak loni se na čísla mezi šestnáctou a osmnáctkou nedostal. Josef Franc se magazínu speedwayA-Z svěřil, že ani letos v šanci nedoufá, nicméně zítřejší triumf by mu každopádně udělal radost.
Na autogramiádě před svým parádním výkonem v květnu 2012
„Doufám,“ odtuší Josef Franc na otázku, zda plánuje zkomplikovat život plochodrážním mladíkům během Prague Open. „To se dozvíme až v sobotu, nebudu předbíhat.“
Přitom mítink, který bude určující pro majitele vesty minimálně s číslem sedmnáct pro českou velkou cenu, přinese jeho první ostrý výjezd na ovál během letošní sezóny. „Bude to moje letošní premiéra, nedělám si žádný naděje,“ konstatuje. „Chtěl bych, aby to dobře dopadlo a byl v plný formě.“
Přimíchat se do soubojů mladší generace však pro ostříleného matadora zní lákavě. „Chci jim zavařit,“ netají se svými ambicemi. „Vím, že i když vyhraju, velkou cenu nepojedu. Karty jsou už rozdaný, jsou tam určitě zákulisní boje. Jedu, aby nás bylo šestnáct. A když vyhraju, budu mít radost.“
Nicméně zítřejším Prague Open plochodrážní sezóna anno domini 2015 rozhodně nekončí, ba právě naopak. „Teď se soustředím na trénink v Mariánkách,“ odhaluje Josef Franc své plány na nejbližší období. „Pak je extraliga, to je momentálně můj cíl. A pak Anglie. Tam jedu s Káčou Kadlecem mistrovství Evropy.“
A co bude dál? „Začnu shánět závody,“ reaguje úřadující vicemistr republiky. „Nevím, jestli mě budou chtít v Polsku. Od toho se to bude odvíjet, chtěl bych se zase vrátit do Anglie.“
Po souboji s Václavem Milíkem při loňském prvním finále mistrovství republiky jednotlivců na Markétě
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Wroclaw – 8. dubna
Nejlépe umístěný český závodník při sobotním Prague Open získá minimálně startovní číslo sedmnáct pro SGP České republiky. Nicméně pro něho je pozice náhradníka přece jenom nízký cíl. Stejnou roli hrál už dvakrát, tudíž by si samozřejmě rád zopakoval loňskou divokou kartu. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil, že byl po dnešním tréninku ve Wroclawi konečně spokojený.
Při loňské SGP v Praze se Václav Milík stal součástí autogramiády
„Šestnáctka by měla bejt‘ cíl,“ komentuje své ambice pro sobotní Prague Open Václav Milík, který přes zimu strávil spoustu času přípravou v polské Wroclawi. „Byl jsem tam každej‘ tejden, a když jsem se na dva dny dostal domů, byl jsem rád.“
Po dráze Olympijského stadiónu v metropoli Dolního Slezska se proháněl také dnes. „Všechno šlape,“ neskrývá spokojenost. „Ještě ladím motory, testuju, protože se mi ještě něco nedařilo, ale už jsem na to přišel. O tréninku mi to dneska jelo.“
Další prověrku nabídne již zítřejší sparing, k němuž Wroclaw vyráží do Zielonej Gory. „Pak vyrazím do Prahy,“ plánuje. V neděli večer jej čeká debut v polské extralize, když Wroclaw míří do Toruně.
Václav Milík by rád získal divokou kartu také letos
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)
Březolupy – 8. dubna
Po zimě, kterou aprílové počasí návratem sněhových přeháněk o kousíček prodloužilo, měl začít závodit již v sobotu při Prague Open. Hned poté plánoval výjezd do Mariánských Lázní, aby si vyzkoušel dlouhou dráhu. Jenže poraněný kotník ho připoutá k domovu minimálně o dva týdny. Martin Gavenda se magazínu speedwayA-Z svěřil, že by v průběhu příštího týdne chtěl začít s tréninkem.
„Mám úraz, pochroumaný kotník,“ vysvětluje svou absenci zkraje sezóny, nicméně o jeho příčinách se nechce příliš šířit. „Nešťastná náhoda.“
Každopádně si zranění nepřivodil při tréninku v sedle plochodrážního motocyklu. „Říkali tři týdny,“ popisuje, jak dlouho by měl stát. „A to bylo minulý týden. Chci to urychlit a od příštího týdne začít trénovat. To mám kontrolu, tam mi řeknou víc.“
Ve startovní listině Prague Open je nahradí Michal Dudek a jisté je, že zmešká rovněž otevřené dveře mariánskolázeňské tisícovky. „Uvažuju o tom už delší dobu,“ vysvětluje, co jej na dlouhé dráze láká. „Ale teď to padá, dva nebo tři týdny nebude nic.“
Praha – 8. dubna
I když ze svých velikonočních plánů musel škrtnout dva ze tří závodů, je s uplynulým víkendem navýsost spokojený. V sobotu triumfoval v Osterpokalu v Güstrowě, byť si jeho finálovou bitvu s Kai Huckenbeckem užili spíše diváci, protože on sám si německé hrozby všimnul až na poslední chvíli. Nyní se ovšem soustředí na Prague Open. Zdeněk Holub se magazínu speedwayA-Z svěřil, že v boji o místa ve startovní listině české velké ceny rozhodně nehodlá spoléhat na klubovou protekci či filozofii Pražanů preferovat závodníky mladších ročníků.
Zdeněk Holub na cestě za triumfem v Güstrowě
„Hele, pěkný,“ líčí svůj güstrowský triumf. „Na to, jak všude chcalo, v Güstrowě bylo pěkně, svítilo sluníčko, i když byla zima. Dráha byla tvrdší, dělali často úpravy, báli se kvůli Best Pairs, aby se jim to neroztrhalo. Zvládnul jsem to nastavit, abych bodoval.“
Body však byly určujícím faktorem pro postup do finálové jízdy, která určila pořadí na stupních vítězů. „Ani jsem si ho nevšim‘,“ říká na adresu Kai Huckenbecka. „Až v posledním výjezdu jsem si ho zaregistroval. Předtím jsem ho slyšel jen jednou, asi ve druhým kole.“
Nicméně Němec nedokázal strhnout triumf na svou stranu. „Bylo to překvapení,“ netají se Zdeněk Holub se svými pocity z posledního oblouku. „Ale naštěstí jsem to stihnul. Z videa je vidět, že průjezd cílem byl hodně natěsno.“
Myšlenky pražského juniora již však v tuto chvíli dlí především u Prague Open. „Možná bude ve čtvrtek trénink,“ přemítá. „Musím se v připravit v klidu. Mohlo by to vyjít…“
Zdeněk Holub se v historii SGP České republiky dostal na start dvakrát, pokaždé v roli náhradníka, nicméně odmítá myšlenku, že by mu letos mohla pomáhat klubová příslušnost k vysněné šestnáctce. „Musí se závodit a vyzávodit si to,“ má v tomto směru naprosto jasno. „Podle toho závodu se uvidí. Člověk musí bejt‘ naladěnej‘. V sobotu uvidíme!“
Pavel Ondrašík, sportovní ředitel AK Markéta, na téma rozhodování o majiteli divoké karty:
„Bude to tak, že Prague Open je jedno z hlavních kritérii. Nejlepší český jezdec bude mít minimálně vestu se startovním číslem sedmnáct tak, jako tomu bývalo v případě Markéta Open.“
Zdeněk Holub již ve svých myšlenkách dlí u sobotního Prague Open
Svého otce Vladimíra, který v osmdesátých letech patřil k oporám žarnovické Preglejky, nikdy v akci nezažil. Narodil se totiž až osm let poté, co pověsil svou kombinézu na hřebík. Přesto se vydal v jeho šlépějích. Ostrý závodní debut prodělal loni a zítra jej ve slovinské Lublani čeká start do druhé závodní sezóny své kariéry. Žarnovický junior Michal Tomka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že závodnické geny ve šroubovici své DNA objevil již dávno.
Nepopsatelné pocity při jízdě na ovále
Michal Tomka si povídal s magazínem speedwayA-Z
„Jasně, že jsem to věděl,“ reaguje Michal Tomka na připomínku oněch osmi let, které dělí jeho narození s koncem kariéry svého otce. „Mnohokrát mi vyprávěl, jak poctivě chodili pracovat na dráhu, aby mohli trénovat. Jak cestovali na závody, jaké vzpomínky má, a jaké příhody zažil na závodech. Ale v akci jsem ho bohužel nikdy neviděl.“
Když býval malý, plochá dráha se do Žarnovice vracela dvakrát, třikrát do roka. „Už jako malý chlapec jsem s otcem chodil na závody,“ vypráví. „Vždy jsme se sázeli, která přilba vyhraje. Já jsem vždycky podle jména vsadil na toho, o kterém jsem slyšel. Otec ale znal všechny a věděl, kdo asi vyhraje. Proto jsem vždycky prohrál.“
Dětská fantazie Michala Tomky pracovala naplno. „Jako malý jsem s otcem chodil na každý závod, který tady byl,“ netají se. „Vždy jsem si představoval, jak tam mezi nimi jezdím i já. Tehdy se mi tak příjemně rozbušilo srdce a věděl jsem, že něco z ploché dráhy po otcovi v sobě mám.“
Plochodrážní sen se začal plnit v roce 2011. „Začal jsem s AMK Žarnovica, který mi poskytl starší motorku na první rok,“ dostává se Michal Tomka k prvním řádkům svého opravdivého plochodrážního životopisu. „Ale větší podporu mi poskytl Speedway Club, tak jsem k nim nakonec přestoupil. Splnil se mi sen a konečně jsem mohl říct, že jezdím plochou dráhu. A ten pocit na dráze byl a je nepopsatelný.“
Stopětadvacítky na Slovensku neexistují a mladí adepti plochodrážního řemesla začínají rovnou na půllitrech. Výjimkou nebyl ani Michal Tomka, který ve třinácti zahájil intenzivní trénink.
„Tréninky ve Speedway Clubu byly a jsou každou středu a pondělí,“ přibližuje. „Probíhaly bez problémů. Vždy předem určená služba roznesla fukary na nafukovací mantinely. Každý si nachystal svoje vybavení, cisternista polil dráhu a trenéři si postupně pouštěli jezdce na dráhu.“
Skvělý debut napotřetí
Čas utíkal jako voda, do druhé poloviny letopočtu se dostala čtrnáctka a Michal Tomka se měl v červnu postavit v českém šampionátu do devatenácti let na pražské Markétě na start svého
Michal Tomka v akci
prvního závodu. „Byl jsem rozhodně nastartovaný, ale i mírně ve stresu, když jsem zjistil, že mě čekají první závody,“ líčí žarnovické své pocity před svým debutem, který se nakonec nestal.
„Byli jsme připravení a motorky jsme měli naložené v autě,“ pokračuje. „Všechno jsme si připravili, abychom druhý den ráno mohli už jen nasednout. Ale když jsme to naložili, zavolal předseda našeho Speedway Clubu, že se nikam nejede. Žádné nervy se nekonaly. Zasmáli jsme se nad tím, ale bylo nám to určitě líto, protože jsme oba dva už byli připravení.“
Mistrovství republiky do devatenácti let se na pražské Markétě odložilo vzhledem k malému počtu přihlášených závodníků. Michal Tomka se tím pádem svého závodního debutu dočkal až koncem července. Na programu bylo nejprve sobotní utkání jadranského poháru družstev Slovensko vs. Slovinsko a druhý den národní šampionát našich východních sousedů.
„Moje první závody zrušili v půlce kvůli špatnému počasí,“ povzdechne si. „Bylo mi to velmi líto, protože jsem měl na kontě tři body a věřím, že bych ještě něco vybojoval. Ale dráha se dala do kupy a na druhý den jsme to na mistrovství Slovenska rozbalili.“
Do světa letěla neuvěřitelná zpráva, že se domácí mladík vyšvihnul na jedenáctou příčku dvacetičlenného startovního pole. „Nečekal jsem, že se dostanu na jedenácté místo, ale jezdilo se mi super a přálo mi štěstí,“ komentuje svůj výkon. „První jízdu jsem narazil do mantinelu kvůli jámě ve výjezdu. Ale vstal jsem a odkráčel. Všichni si mysleli, že už pojedu se strachem, ale mě to nakoplo a nakonec jsem dosáhl podle mě skvělé jedenácté místo, což je na první závody skvělé.“
Vidina progresu na prahu nové sezóny
V polovině letních prázdnin nabízel termínový kalendář Michalu Tomkovi další možnosti. Absolvoval rovněž Zlatou přilbu SNP, legendární podnik, který jel i jeho otec Vladimír. Ten si ovšem na post náhradníka musel počkat až do svých třiadvaceti, když mu povinná vojenská služba sebrala dva roky kariéry.
„Jet Zlatou přilbu byl pro mě zážitek,“ neskrývá. „Protože vím, že Zlatá přilba má dlouholetou tradici. Bylo mi řečeno, že jestli dosáhnu dobrý výsledek, pojedu na Zlatou stuhu do Čech. To bylo pro mě překvapení. Ale protože jsem po hustém dešti neustál problém se slídami a dost si narazil hlavu, nic víc si nepamatuju.“
První letošní trénink v Žarnovici
V rámci české juniorky se konečně představil také českým divákům. „V Liberci jsem si závody užil,“ vypráví. „Dosáhnul jsem pět bodů, když jsem se shořelou spojkou jel jedno kole a dojel do cíle ještě před Jannikem Kleinem a tak jsem získal dva body za druhé místo. Celkově jsem byl se svým debutem v české juniorce spokojený.“
Hodně se mu musel líbit především závěrečný dvojzávod ve Svítkově. „Pardubická dráha nemá daleko od naší, protože je široká,“ říká Michal Tomka. „Jezdilo se tam super. Zklamala spojka mojí chybou, když jsem na sedadle motorky nechal položenou hadru, a jak jsme nakopli motor, spadla na spojkový koš. Později se nám vznítil vzduchový filtr. Tak jsme byli nuceni pokračovat na Jawě. Sice se nemůže GM rovnat, ale příjemně překvapila v jízdě, když jsem odstartoval na prvním místě před Václavem Milík. Ale potom zvítězil zkušenější.“
Po Pardubicích nastala plochodrážní zima, která však již nyní dospěla ke svému konci. „Zimní přípravě jsem se věnoval pod palcem mého bratra, který cvičí už více než pět let,“ svěřuje se Michal Tomka. „První trénink v této sezóně byl skvělý. Super jsem si zatrénoval bez technických problémů nebo pádů. V této sezóně už musí být vidět nějaký pokrok, je už totiž třeba něco namlít. Už to musí být jen lepší a lepší.“
Michal Tomka děkuje:
„Nakonec bych chtěl poděkovat všem lidem, co ve mně věří, všem, co mi pomáhají a dodávají mi odvahu. Také mému otcovi jako skvělému trenérovi a koučovi a Speedway Clubu za dobré podmínky na ježdění a skvělou podporu. Na závěr bych chtěl dodat, že se těším na sobotní závody v Lublani a pondělní v Kršku.“
Michal Tomka v akci
Foto: Mirek Horáček, Antonín Škach a archív Michala Tomky
Slovenští závodníci při loňské ZP SNP: Adam Čarada, Martin Vaculík, Michal Tomka a Patrik Búri
Chotíkov – 22. března
Po pražské Markétě, která jako každoročně zažila primát v otázce začátku tréninků, se v uplynulém týdnu ozýval zvuk motorů také ve Slaném, Březolupech, Chabařovicích, Žarnovici a Plzni. Západočeský trénink byl speciální, že po více než roční pauze usedli do sedel plochodrážních motocyklů bratři Michael a Daniel Hádkovi. Zatímco pro mladšího šlo o jednorázovou záležitost, ten starší odstartoval druhou etapu své závodnické kariéry. Magazínu speedwayA-Z se svěřil, že ovšem na sklonku měsíce bude na jednání chotíkovského zastupitelstva potřebovat polštářek.
„Dojmy, dojmy…“ přemítá nad otázkou, jak se mu včerejší svezení na borském ovále zamlouvalo. „Prdel zažila středověk, jak ji má votlačenou (smích). Ještěže jednání zastupitelstva máme až třicátýho března, v nejhorším to jistí ňákej‘ pohodlnej‘ polštářek.“
Avšak odložme přece jenom žertíčky stranou. „Supr,“ bilancuje Michael Hádek svůj doposud krátký comeback. „Sice jsem už zapomněl, jak se jezdí na venku, ale při troše dobrý vůle to půjde se na tom udržet. Odreagování je to supr, aspoň na chvíli zapomínám zas na problémy a mám čistou hlavu. Teď už jen ubrat ňáký to kilo, udělat něco se stařečkem motorem a můžu se klouzat po zadku až do haleluja.“
A jaký program si tedy exmistr republiky stanovil na nejbližší dny? „Práce a práce,“ krčí rameny. „Úterý trénink na fotbale, středa na plochej‘, čtvrtek fotbal, o vejkendu brigáda na plochej‘. A pořád dokola. Jinak plány ňáký žádný velký nemám, jen si to prdlat na přeborech, porážet Milíčka s Edou a bude to dobrý.“
V půlce dubna je na pořadu mariánskolázeňské tisícovky soustředění ve stylu náboru nových dlouhodrážních nadějí. „Když si nějak přehodím směnu v teplárně, tak se tam určitě ukážu,“ přemítá. „Mám celej‘ tejden odpolední, ale snad to ňák udělám. Výhrůžka, že jim jako politik zbourám spalovnu by snad mohla stačit.“
Zatímco Michael Hádek plánuje závodit, jeho mladší bratr bohužel nikoliv. „Říkal, že se sem tam sveze, ale závody, že asi ne,“ konstatuje Michael Hádek. „Svou motorku si prodal a já mám z druhý jen polotovar. Včera se svez‘, plešoun jeden, a ještě to nezapomněl.“
