Togliatti – 25. a 26. února
Okolnosti nebyly národnímu týmu ledařů při jeho obhajobě bronzu z loňského Berlína vůbec příznivě nakloněné. Zranění ruky, které si Andrej Diviš přivodil při srpnovém tréninku na motokrosovém motocyklu, mu sebralo celou sezónu. Na sklonku roku se Antonín Klatovský z Arjeplogu vracel s frakturou klíční kosti. A nakonec problémy s financováním, které se řešily na poslední chvíli. Přesto se však trio Antonín Klatovský, Jan Klatovský a Jan Pecina vrací z Togliatti opět ozdobeno bronzovými medailemi. Magazín speedwayA-Z si o tom povídal s Miroslavem Topinkou, který český tým v Rusku koučoval.
Klidně deset kol, ale hlavně body!
„Dojmy jsou fantastický, o tom žádná,“ netají se Miroslav Topinka. „Když se přiveze medaile, je to vždy skvělý. V Togliatti z Čechů všeho všudy tři jezdci, tři mechanici, moje dcera a já a skončili jsme na pódiu. Kluci medaili moc chtěli.“
Nicméně borců se stejnými aspiracemi bylo plné depo. Čeští závodníci zatížili své konto maximálním ziskem již ve své sobotní první rozjížďce proti Nizozemcům. „Stellingwerf odstartoval, ale kluci šli po něm,“ říká Miroslav Topinka. „Předjeli ho a když se pak snažil o odvetu, spadnul a šel ven. Opakovaná jízda pak byla jasná.“
Vysoko Češi zamířili rovněž v rozjížďce s číslem pět proti Rakušanům a o čtyři jízdy později v duelu s Němci. „S Rakušany Tonda perfektně odstartoval,“ líčí Miroslav Topinka. „A Harald Simon ho udělal až v poslední zatáčce. Potom nám odlít‘ Günther Bauer. V posledním vinglu se Honzovi podařilo ho vyvézt. Tonda to vsadil pod ně a z remízy bylo rázem vítězství 5:1.“
Rozjetí jihočeští bratři šli do boje s doposud neporaženými Rusy ve správném rozpoložení. „Tonda šel v první zatáčce mezi Rusy,“ popisuje Miroslav Topinka souboj Antonína Klatovského s Nikolajem Krasnikovovem a Danilem Ivanovovem v rozjížďce s číslem dvanáct. „Ale skončilo to jeho pádem. Polský rozhodčí pískal rozumně a nevyloučilo ho. Ale Rusové jedou úplně jinej‘ led.“
Duel s domácími fenomény našim závodníkům přinesl druhou a poslední prohru večera. „Antti Aakko odstartoval a nedal jim šanci,“ komentuje český manažer šestnáctou jízdu proti Finům, aby jedním dechem začal vyprávět o rozjížďce s číslem devatenáct. V ní jsme za dramatických okolností porazili Švédy 4:2.
„Honza se pral o vítězství, že přehlíd‘ i šachovnicovou vlajku,“ vypráví Miroslav Topinka. „A v posledním vinglu pátýho kola šel na hubu. Řekl jsem mu se smíchem, a klidně odjede i deset kol, ale hlavně doveze body.“
Štěstí přeje připraveným a těm, co chtějí
Konec sobotního večera zastihl český tým na čtvrté příčce se stejným bodovým ziskem jako měli Finové, zatímco Rakušané se mohli pochlubit převahou pouze dvou bodů. „Rozjetý to bylo fantasticky,“ hodnotí Miroslav Topinka a pozitivně kvituje atmosféru v týmu. „Navzájem se hecovali a aby takhle spolupracovali jsem ještě neviděl.“
Nádherný stadión nabídl ledařům perfektní zázemí. „Jedinej‘ problém speciálně první den bylo, že hustě sněžilo,“ vypráví český manažer. „Stáli jsme u depa a do protilehlých zatáček ani neviděli.“
Nedělní program českého týmu otevřela střetnutí se skandinávskými družstvy. Nejprve nám Švédové vrátili prohru 4:2, aby si posléze Antti Aakko zopakoval sobotní remízu. „Potom přišla jízda s Rusy,“ ujímá se Miroslav Topinka opět role vypravěče. „To byla pro ně jednoznačná záležitost. Pak jsme ale dali 5:1 Němcům.“
Do konce závodu zbývalo českým borcům vyjet na ovál už jen dvakrát. „Kluci se mě ptali, kolik bodů ještě potřebujeme,“ popisuje Miroslav Topinka. „Odpověděl jsem, že by to teď chtělo porazit Rakušany 5:1 a na poslední jízdu pošleme náhradníka Pecku. Když to slyšel, jen si klepal na čelo.“
Ale to už startovala osmatřicátá jízda. „Napřed to vypadalo, že prohrajeme 1:5,“ vrací se Miroslav Topinka zpět k nedělnímu odpoledni. „Ale pak to Zornovi kleklo a my remízovali 3:3. Pokud by pak Finové prohráli s Rusy, stačily by nám v úplně poslední jízdě jenom dva body. Rusové doopravdy vyhráli a my mohli nakonec nechat ujet René Stellingwerfa, protože ty dva body by stejně někdo dovezl.“
Závěrečná remíza s Holanďany českému týmu s definitivní platností zajistila obhajobu loňského bronzu. „Euforie byla obrovská nezastírá Miroslav Topinka. „Honza Klatovský to prožíval poprvé, loni v Berlíně byl v nemocnici. Pecka toho moc nenamluví, ale radost na mě byla vidět.“
Miroslav Topinka rovněž analyzoval okolnosti, které náš národní tým k úspěchu přivedly. „Šastné rozhodnutí bylo, že všichni tři jeli do Ruska jedním autem,“ vypočítává. „Pomohli si, hecovali se, atmosféra byla perfektní. Rozhodující bylo i to, že jsme měli vyrovnanou dvojici. Tu měli už jen Rusové a Rakušané, ostatním někdo silnější chyběl. A naši kluci chtěli, chtěli víc než ostatní. A také jim přálo štěstí.“
Foto: Renáta Topinková
