Daugavpils – 13. srpna
Druhý závod finálovsé série mistrovství světa juniorů v lotyšském Daugavpilsu přinesl triumf Darcy Warda. Australan se ovšem musel v dodatkové jízdě vypořádat s Maksimem Bogdanovsem, jenž se udržel na špici průběžné klasifikace. Na pódium se prosadil ještě Artjom Laguta, který ve druhém rozjezdu porazil Patricka Hougaarda. Slovák Martin Vaculík skončil osmý, Matěj Kůs desátý.

Gdaňsk – 17. července

V letošním roce se poprvé v historii rozhodne o mistru světa v kategorii jezdců do 21 let v seriálu tří závodů. Nového mistra světa budeme korunovat první říjnový víkend u nás v Pardubicích. Úvodní závod vyhrál v sobotu v Gdaňsku Lotyš Maksims Bogdanovs.

Celý závod se uskutečnil na dráze zkrápěné deštěm, místy připomínající močál, nikoli regulérní závodní ovál. Pořadatelé dělali co mohli, ale regulérní podmínky v souboji s počasím připravit neuměli. Po bezmála čtyřicetistupňových vedrech přišel zhruba hodinu a půl před závodem nad Gdaňsk d隝 a ten vytrval celý závod.

Mezinárodní jury závodu se nakonec rozhodla závod uskutečnit. Zhruba po třech a hodinách kdy bylo odjeto dvanáct jízd, závod zastavila a vzhledem k tomu, že byla odjeta více jak polovina závodu určila pořadí úvodního závodu. O jeho výsledku rozhodoval především start a schopnost jezdců udržet se na motocyklu. Nejlépe se s danou situací vyrovnal Maxim Bogdanovs, ten všechny své tři starty vyhrál což se nepovedlo žádnému z dalších jezdců a byl vyhlášen vítězem.

Druhý skončil Dán Patrick Hougaard, ten se spolu s Lotyšem na dráze nepotkal, vyhrál své úvodní dvě jízdy, ale při třetím startu podlehl svému krajanovi Bachovi. Čtyři jezdci pak získali šest bodů, na třetí stupeň vítězů se z nich postavil Chorvat Pavlic, protože jako jediný z nich dokázal vyhrát dvě své jízdy.

Jediný Čech ve finále Matěj Kůs chtěl v úvodu finálové série využít znalost gdaňské dráhy, protože za tamní klub jezdí v polské lize. Jenže tato znalost mu byla při jejím stavu na nic. Navíc mu ještě při druhém startu, kdy velmi dobře odstartoval zastavil rozhodčí nadějně rozjetou jízdu pro letmý start jednoho z jeho soupeřů. V jejím opakování, které odstartoval britský rozhodčí Jim Lawrence za nejvydatnějšího deště se našemu jezdci už tak dobře odjet nepovedlo. Nakonec si na své konto připsal celkově tři body a obsadil dvanácté místo.

„Bylo to strašné, prakticky všechno bylo dnes proti ploché dráze. Počasí, stav dráhy a o rozhodčím snad ani nebudu mluvit. Dal si za cíl odjet dvanáct jízd a to se mu povedlo. Ovšem za jakou cenu. Znehodnotil celý úvodní finálový závod. Měl štěstí , že se nikomu nic nestalo. K výsledku. Je nepříjemné nabrat na začátku seriálu šestibodovou ztrátu, ale věří, že s celkovým výsledkem ještě něco provedu,“ řekl po skončení závodu český jezdec.

Zdroj: AMK Zlatá přilba Pardubice

Gdaňsk – 17. července
Tragédie, parodie na plochou dráhu a chyba jury, že se závod konal. Takové komentáře z úst závodníků vesměs provázely první finále mistrovství světa juniorů v Gdaňsku. Na vině byl d隝 a rozbahněná dráha. Martin Vaculík dokonce nabízel svou kombinézu rozhodčímu, a si jde zkusit jízdu na bahně sám. Nakonec byl mítink ukončen po třech sériích, což je z hlediska dlouhodobého seriálu nejhorší alternativa. V té době měl nejvíce bodů Maksim Bogdanovs. Na stupních vítězů mu dělali společnost Patrick Hougaard a Jurica Pavlic. Martin Vaculík skončil osmý, Matěj Kůs dvanáctý.

Landshut – 26. června
Historie klání nejlepších světových juniorů se začala psát ve druhé polovině sedmdesátých let jako mistrovství Evropy s tím, že bylo otevřeno i talentovaným mladíkům z jiných kontinentů. Řada z nich si vedla velice dobře, například Shawn Moran, či Australan Steve Baker se dokonce mohou pyšnit titulem mistra Evropy. Protože i šampionát samotný projevil dostatečnou životaschopnost, dočkal se po více než deseti letech existence povýšení na mistrovství světa. Jako první hostitel světového finále bude už navždy uváděna slánská dráha, historicky prvním mistrem světa juniorů pak sympatický Švéd Peter Nahlin. Další výrazná změna přišla až letos. Po vzoru Grand Prix zrušila FIM jedno světové finále a vypsala sérii tří závodů, které rozhodnou o nejlepším junioru planety.

O čtrnáctce stálých účastníků, které doplní dvojice jezdců na divokou kartu, rozhodly semifinálové závody v Kršku a Landshutu. Ten druhý se sice konal jen pár desítek kilometrů od našich hranic, ale česká plochá dráha v něm bohužel neměla žádné zastoupení. Hrstka českých fanoušků tak byla pochopitelně nejvíc zvědava na výkon Slováka Martina Vaculíka. Jeho start byl přitom dlouho otázkou. Před čtrnácti dny zlomená klíční kost znamenala pro slovenský supertalent obrovskou komplikaci a hodně velké zatínání zubů. Sám Martin po závodě mluvil o tom, že své zranění navzdory veškerým emocím cítil a to hodně silně. Touha a odhodlání po postupu mezi juniorskou světovou extratřídu byla ale silnější, než bolest a tak se žarnovický jezdec s hodně zatnutými zuby postavil na start s jasným cílem – postoupit do finálové části MS. Už v tréninku působil velice dobře a dvěma druhými místy v úvodních jízdách zaznamenal velice slušný vstup do závodu. Vítězství ve třetí sérii ho pak na dosah přiblížilo vytouženému cíli a další tříbodový zisk ho definitivně poslal mezi nejlepší světové juniory. Dva body z posledního vystoupení pak stačily na to, aby si slovenský borec odvezl stříbrný věnec za celkové druhé místo.

Vítězem závodu se stal další velký švédský talent, teprve devatenáctiletý Dennis Andersson. Ten při své nenápadné, ale velice efektivní jízdě těžil hlavně z výborných startů. Ty byly na tvrdé a rychlé dráze základním stavebním kamenem úspěšného výsledku. Své by o tom mohl vyprávět třeba úřadující mistr světa Australan Darcy Ward. Obhájci titulu vyšel snad jediný start v závodě a navzdory nesporným kvalitám a obrovskému nasazení neměl postup jistý do poslední rozjížďky. Poslední bod zaručující postup doslova vydřel na domácím Wölbertovi.

Obrovskou radost přinesla landshutská dráha domácím borcům. S postupem Kevina Wölberta se víceméně počítalo, ale mimořádně bojovný výkon podpořený dostatečnou kvalitou katapultoval mezi světovou elitu i skoro místního Franka Fachera z nedalekého Olchingu. S přehledem se do finále kvalifikoval i Dán René Bach, který předvedl oproti loňsku obrovský výkonnostní vzestup. Ten, kdo viděl dvacetiletého Dána v loňském semifinále juniorských družstev v Pardubicích, či evropském finále devatenáctek v Tarnowě, musel mít snad pocit, že jde o jiného závodníka.

Velkým zklamáním skončilo naopak semifinále v Landshutu pro polskou plochou dráhu. Poláci navyklí na úspěchy posledních let berou poklidný postup Macieje Janowského v podstatě jako povinnost. Stejné to mělo být i Artura Mroczky. Ten ale předvedl málokdy vídanou chybu, díky níž určitě nebude na závod rád vzpomínat. Ve svém posledním vystoupení si jel v pohodě pro dva body a jasný postup, jenže si špatně spočítal kola a zaklapl plyn už po třetím projetí cílovou rovinkou. Když si vše uvědomil, byli soupeři, a jak se později ukázalo i postup, dávno pryč. Ke cti kapitána polské juniorské reprezentace nutno říct, že po závodě nehledal žádné výmluvy a sportovně přiznal svůj omyl. Další dva jeho krajané Szymon Kielbasa a v extraligové Plzni startující Slawomir Pyszny skončili hluboko v poli poražených. Podobně dopadli i oba ruští zástupci Andrej Kudrjašov a Kiril Cukanov (startuje s ukrajinskou licencí) a také stejným jazykem mluvící Lotyš Vjačeslav Girickij, mnohými považovaný za horkého adepta na postup.

Foto: Zdeněk Flajšhanz

Krško – 26. června
Druhé semifinále juniorského mistrovství světa v Kršku označil Milan Špinka za závod bez vyhraněného favorita. Nakonec se jím stal Maksim Bogdanovs, jenž ani jednou nepoznal hořkost porážky. Na stupně vítězů se stanuli ještě Patrick Hougaard a Vadim Tarasenko. Šestý mezi sedmi postupujícími je i Matěj Kůs. Manažer české reprezentace zatelefonoval bezprostředně po skončení závodu do redakce magazínu speedwayA-Z.

„Bylo to napínavé až do konce,” svěřil se Milan Špinka. „A že vypadnou Justin Sedgmen, Slawomir Musielak nebo Przemyslaw Pawlicki nepočítali ani oni. Nejlepší jízda byla ta s číslem patnáct. Matěj s Patrickem Hougaardem se v ní třikrát nebo čtyřikrát předjeli.”

A jak Milan Špinka hodnotí výkon českého reprezentanta? „Jel dobře, bez chyby, bezvadně, vybojoval body,” nešetří Milan Špinka superlativy. „Hned v první jízdě dal Pavlicovi.”