Pardubice – 27. října
Rozjezdem proti Maksu Gregoričovi při šampionátu republiky jednotlivců pod gescí ČSMS letošní sezóna pro Václava Milíka rozhodně neskončila. O prvních dvou listopadových víkendech v argentinském Bahia Blanca vyvrcholí finálová série juniorského mistrovství světa. Mezitím se pardubický junior chtěl svézt na rozlučkách v Žarnovici a v Pardubicích, pro které musel motocykl poskládat ze zbylých dílů. Jeho ostré stroje totiž už mířily na druhou stranu Zeměkoule.

„Teď už se musím zabalit já,“ říkal Václav Milík, zatímco místo radovánek doprovázejících tradiční Becher Cup sledoval traktor rozorávající dráhu. „Motorky jsou už tejden pryč. Odešly PPL-kou na dobírku (smích).“

Dostat závodní motocykly do Jižní Ameriky ovšem není zdaleka tak jednoduché. Každý závodník má hrazenou přepravu bedny na vybavení o hmotnosti dvě stě padesát kilogramů. „Naložili jsme dvě motorky,“ popisuje závodníkův otec. „Už se tam váhově nevešly třeba boty. Anebo fukar. Buď si ho půjčíme přímo tam anebo nebudeme chladit.“

Přitom se proslýchá, že Aleksander Loktajev poslal do Argentiny jediný motocykl. „To mi přijde jako riziko,“ netají se Václav Milík starší. „Bude tam ještě jeden pouák a na tři závody může bejt‘ jedna motorka málo.“ S sebou do letadla je možné vzít si maximálně dvacetikilogramové zavazadlo, jinak je potřeba doplácet nadváhu.

Dva závody v Argentině představují poměrně výrazný zásah do rozpočtu. „Třeba ubytování vyjde na třináct tisíc,“ vypočítává Václav Milík starší. „Od FIM jsou placený dvě letenky a letecká přeprava motorek.“

Milíkovým pomohly staré kontakty z Polska, které se rychle obnovily při pardubickém super víkendu. „Nemuseli jsme pořizovat vlastní bednu, půjčil nám svoji,“ kvituje otec šampióna AČR. „A zadarmo ji dovezli do Stuttgartu. A pak nám ji zase odvezou do Polska.“

Pardubický závodník vyráží na cestu dnes večer. „Letím v 19:30,“ svěřuje se. „Letíme do Frankfurtu a odtud přímo do Buenos Aires. Tam se všichni potkáme a letíme do Bahia Blanca.“ I když měl zájem o služby Adriana Rymela, který argentinské prostředí zažil na vlastní kůži, bude ho doprovázet otec.

„Nakonec se mnou letí Chuck,“ směje se při použití přezdívky, kterou je Václav Milík starší známý nejen v Bernardově a blízkém okolí. „Chtěl jsem Aďu, říkal, že by tam zařídil mechaniky. Ale už jsme poslali svoje pasy a nešlo to změnit.“

Na rozdíl od kontinentálních závodů letí oba Milíkovi do neznáma. „Bude to pěknej‘ vejlet,“ těší se pardubický závodník. „Je to ale cesta do neznáma. Co jsem slyšel, objednali nám hotel. Motorky by se měly připravovat na staďáku.“

Mezi sobotními finálovými šampionáty juniorského mistrovství světa budou mít evropští závodníci možnost nastoupit ještě v jednom volném závodě v Bahia Blanca. „Ještě nevím, jestli ho pojedu,“ uzavírá Václav Milík.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Lubomír Hrstka a Eva Palánová

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 13. října
I když polští závodníci kvůli sérii zranění odstoupili z dnešního finálového podniku světového juniorského šampionátu juniorů, přesto se v Pardubicích hrála hymna našich severních sousedů, Maciej Janowski šel od vítězství k vítězství. A by v rozjížďce s číslem sedmnáct podlehl Andrzeji Lebeděvsovi skončil jako vítěz. V rozjezdu o druhé místo porazil Michael Jepsen Jensen Aleksandra Loktajeva. Z plejády českých závodníků byl nejlepší jedenáctý Eduard Krčmář, který se dokonce dvakrát ocitnul ve vedení jízdy.

Slibné čtyři body bez potomků
„Teď jsem se zastavil,“ vydechl si Eduard Krčmář starší, sotva zasedl zhruba hodinu na lavičku před stánkem s občerstvením v depu. Ještě včera musel zakoupit tři nová kola, když se jim na jejich původních utrhaly šrouby na rozetách. „Dělal jsem lamely, sekla se spojka, musel jsem to ještě předělat.“

Vzhledem k sérii zranění se do hlavní šestnáctky dostalo hned pět českých závodníků. Václav Milík je stálým účastníkem finálové série, Eduard Krčmář a Jan Holub dostali divoké karty a Zdeněk Holub s Romanem Čejkou se dočkali povznesení z náhradnických postů na čísla osm a šestnáct.

Stejně početné zastoupení měli dnes ve Svítkově už jenom Dánové, jenže našim nebyla kvantitativní převaha pranic platná. V prvních fázích závodu vystrkoval růžky prakticky jen Zdeněk Holub.

V rozjížďce s číslem dvě nechal za sebou svého jmenovce Jana i včerejšího vítěze Pontuse Aspgrena prakticky současně s vylétnutím pásky, aby proburácel cílem hned za loňským šampiónem Maciejem Janowskim. Pražský junior inkasoval dva body rovněž v osmé jízdě, v jejíž druhé zatáčce podjel Eduarda Krčmáře, zatímco na čele kraloval Michael Jepsen Jensen, leader celého seriálu.

Čtyři body vypadaly slibně, jenže Zdeněk Holub jejich počet do konce závodu už nerozmnožil. „Nevím, bojoval jsem, ale body nebyly,“ krčil závodník rameny. V jedenácté a ve čtrnácté jízdě zaostal vzadu po startu. Skórovat mohl zase až v rozjížďce s číslem sedmnáct, v jejíž druhé zatáčce se nekompromisně natlačil před Mikkela B. Jensena.

Dáni si ovšem něco podobného nechtěl nechat líbit. I když byl Zdeněk Holub tvrdým oříškem k rozlousknutí, poradil si s ním ve třetím okruhu. V nájezdu do druhého oblouku českého závodníka podjel a odsoudil ho k celkovému čtrnáctému místu. Za ním byli Jan Holub a Roman Čejka, kteří nepokrytě hovořili o nepovedeném mítinku.

Dvakrát na čele
Václav Milík, jenž na stadión dorazil těsně před koncem přejímky, zase láteřil na své nepovedené starty. „V Pardubicích jsem snad v životě neodstartoval dobře,“ svěřoval se po závodech. Zatímco při včerejší Zlaté stuze doháněl klasický plochodrážní handicap bojovnou jízdou, v dnešní konkurenci to bylo přece jenom o poznání obtížnější.

V rozjížďce s číslem tři zaostal na metě jen o pár centimetrů za druhým Nicolaiem Jakobsenem. V sedmé jízdě, restartované kvůli pásce Andrzeje Lebeděvse, mohl jen sledovat, jak se Mikkel Michelsen snaží ohrozit vedoucího Macieje Janowskeho. V rozjížďce s číslem jedenáct se mu startovní manévry konečně začaly dařit.

Odjel prakticky stejně jako Mikkel Michelsen, jenže v první zatáčce ho objel Nicklas Porsing. Václav Milík se ho v následujícím oblouku pokoušel vytlačit, ale nepovedlo se mu záměr dotáhnout do konce.

A tak teprve v šestnácté jízdě výraznějším způsobem rozmnožil své doposud tříbodové konto. Michael Jepsen Jensen se tu po předchozím zaváhání vrátil do vítězné fazóny, Pontus Aspgren se kočkoval s nafukovacím mantinelem a Andrzej Lebeděvs navzdory slibnému nájezdu vnějškem první zatáčky zůstal vzadu.

Za těchto okolností neměl Václav Milík velkou honičku s inkasem dvou bodů. Jenže své konto už v poslední sérii nerozmnožil. Po kontaktu s vedoucím Maciejem Janowskim v první zatáčce se přetočil a upadl. Z repete byl diskvalifikován a skončil třináctý. Pozici nejlepšího českého závodníka v závodě mu sebral Eduard Krčmář.

Začátek v jeho podání byl vskutku dietní, jelikož v osmi jízdách dobyl jediný bod. „Byl jsem ještě rozhozenej‘ ze včerejška,“ připomínal Eduard Krčmář své páteční martýrium. V rozjížďce s číslem deset se ale stal prvním českým závodníkem, který rozjásal české tribuny.

V první zatáčce proniknul na druhou příčku, aby v následujícím oblouku pokračoval v nájezdu spodní stranou a sebral Andreji Lebeděvsovi vedení. Lotyšský talent se dokázal vrátit zpátky v nájezdu do třetího kola, avšak světlé chvíle slánského juniora ještě neskončily.

Ve třinácté jízdě zůstal viset za Aleksanderem Loktajevem a Maciejem Janowskim, avšak v rozjížďce s číslem devatenáct opět proniknul do vedení. Stal se hrotem skupiny, která se v úvodní zatáčce prohnala kolem Mikkela Michelsena. Jenže Dán, který se po rychlém startu propadl na čtvrté místo, spadl hned ve druhém oblouku.

Při repete byl nejrychlejší Pontus Aspgren. Eduard Krčmář se dral dopředu spodní stranou první zatáčky. A vskutku na protilehlé rovince byl dřív než včerejší vítěz. Ten ovšem protáhl nájezd do druhé zatáčky a vrátil se do čela. Eduard Krčmář zaknihoval dva body, celkově šest a umístil se na jedenácté příčce.

Na čele beze změny
Omluva polského kontingentu se bohužel nešastným způsobem podepsala na závodě, jehož hlavním motivem se stalo především, kolik bodů dokáže Maciej Janowski umazat z náskoku Michaela Jepsena Jensena v průběžné klasifikaci.

Obhájce loňského titulu se v tomto směru činil více než znamenitě. Rozjížďky s čísly dvě a sedm dokázal vyhrát stylem start – cíl. Do cesty se mu dokázal postavit až právě Michael Jepsen Jensen ve dvanácté jízdě. Ani leader průběžné klasifikace neměl na svém kontě ani jednu ztrátu, i když na něho v rozjížďce s číslem jedna odstartoval Aleksander Loktajev.

Byl to také Dán, kdo opanoval situaci po startu vzájemné konfrontace obou neporažených závodníků. Maciej Janowski se nakonec přece jen probil dopředu, ale z pozice suveréna se netěšil dlouhou. Hned v rozjížďce s číslem třináct ho odvedl Aleksander Loktajev.

Ten mířil vysoko, avšak v sedmnácté jízdě ho v rozletu zabrzdil Andrzej Lebeděvs, který ho předčil vnějškem první zatáčky. Vzápětí v osmnácté jízdě opakované kvůli pádu Václava Milíka zvítězil Maciej Janowski, který se tak mohl těšit na cestu na nejvyšší stupínek dnešního pódia.

A když Michael Jepsen Jensen v úvodní zatáčce rozjížďky s číslem dvacet podjel Nicklase Porsinga, bylo jasné, že ho čeká rozjezd o stříbro s Aleksanderem Loktajevem. V něm odstartoval lépe Dán, který si postupně vypracoval náskok poloviny kola. Mnohem více ho ovšem mohla těšit skutečnost, že by Maciej Janowski ukrojil jeden bod, stále zůstává před prvním mítinkem v Bahia Blanca leaderem průběžné klasifikace s náskokem třech bodů.

Hlasy z depa
„Dobrý, ale první dvě jízdy jsem zkurvil,“ líčil Eduard Krčmář. „Byl jsem ještě rozhozenej‘ ze včerejška. Pak jsem byl dvakrát první, ale dělal jsem chyby a předjeli mě. Škoda poslední jízdy, byl jsem tam, ale zastavili to. Ale rozhodně to bylo lepší než včera, jsem nejlepší z Čechů.“

„Závody dobrý,“ hodnotil Václav Milík. „Přijeli jsme dýl. Myslel jsem, že mám motorky nastavený dobře, ale neodstartoval jsem ani jeden start. Zkoušeli jsme hodně změn, ale v Pardubicích jsem snad nikdy v životě neodstartoval.“

„Jsem spokojenej‘,“ nezastíral Zdeněk Holub. „První dvě jízdy byly bomba, tam jsem byl maximálně spokojenej‘. Pak nevím, co se stalo. Bojoval jsem, ale body nebyly. Dráha byla sice houpavější, ale nějak mi to nevadilo.“

„Juniorská kariéra skončila tím nejhorším způsobem,“ komentoval Jan Holub skutečnost, že dnes absolvoval svůj poslední závod v juniorské věkové kategorii. „Letos to bylo špatný. Nic moc. Dnes tady byla úplně jiná dráha než včera. Nesedlo mi to a nebylo to ono. Už jsme tady s Hadem starý voli, musíme sehnat na příští rok nějaký dobrý angažmá.“

„Pro mě to byl takovej‘ závod prostě se svýzt a porovnat trošku síly se světem,“ vysvětloval Roman Čejka své motivační faktory. „Je vidět, že je o pár kroků dál. Budu muset na tom pracovat. Asi po osmý jsem letos zadřel motor. Mám dojem, že je to na krizi, budu to muset na příští rok pořešit.“

1. Maciej Janowski, PL	3 3 3 2 3	14
2. Michael Jepsen Jensen, DK	3 3 1 3 3	13+3
3. Aleksander Loktajev, UA	2 3 3 3 2	13+2
4. Mikkel B. Jensen, DK	3 2 2 3 1	11
5. Andrzej Lebeděvs, LAT	2 T 3 1 3	9
6. Pontus Aspgren, S	0 3 2 0 3	8
7. Nicklas Porsing, DK	3 1 2 0 2	8
8. Nicolai Jakobsen, DK	2 1 1 2 1	7
9. Dakota North, AUS	0 0 1 3 2	6
10. Mikkel Michelsen, DK	1 2 3 E X	6
11. Eduard Krčmář, CZ	0 1 2 1 2	6
12. Sam Masters, AUS	1 2 0 1 1	5
13. Václav Milík, CZ	1 1 1 2 X	5
14. Zdeněk Holub, CZ	2 2 0 0 0	4
15. Jan Holub, CZ	1 0 0 2 0	3
16. Roman Čejka, CZ	0 E 0 1 1	2

Foto: Wojta Zavřel a Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Pardubice – 11. října
Když FIM vyhověla pardubickým návrhům na přidělení divokých karet a míst náhradníků pro sobotní páté finále juniorské světového šampionátu, které v zásadě vycházely ze situace poplatné českému mistrovství, mohli jsme se těšit na pět domácích závodníků na nástupu. Z poslední verze startovní listiny je však navýsost jasné, že účinkování celé pětice neskončí jen slavnostním zahájením.

Na vině je vlna zranění, která zasáhla polské juniorské řady. Ze hry dle očekávání nakonec vypadli také Tobiasz Musielak, Damian Adamczak a Piotr Pawlicki, takže červenobílé barvy ponese do boje pouze Maciej Janowski.

Vzniklé díry byly zalepeny jednak povýšením Romana Čejky a Zdeňka Holuba z postů rezervistů do hlavní šestnáctky, a jednak dodatečným povoláním lotyšského talentu Andrzeje Lebeděvse.

Kdo bude nakonec náhradníkem, rozhodne jury závodu na svém zítřejším zasedání.

Aktualizovaná startovní listina:

1 Aleksander Loktajev, UA

2 Dakota North, AUS

3 Mikkel Michelsen, DK

4 Michael Jepsen Jensen, DK

5 Jan Holub, CZ

6 Pontus Aspgren, S

7 Maciej Janowski, PL

8 Zdeněk Holub, CZ

9 Václav Milík, CZ

10 Mikkel B. Jensen, DK

11 Nicolai Jakobsen, DK

12 Eduard Krčmář, CZ

13 Sam Masters, AUS

14 Nicklas Porsing, DK

15 Andrzej Lebeděvs, LAT

16 Roman Čejka, CZ

Foto: Wojta Zavřel

Pardubice – 4. října
Dnes zveřejnila FIM startovní listinu finálového závodu světového juniorského šampionátu, jenž bude v rámci pardubického super víkendu vloženo na sobotu mezi páteční Zlatou stuhu a nedělní Zlatou přilbu. Pardubický návrh na přidělení divokých karet a náhradnických míst byl respektován, takže se můžeme těšit hned na pět našich borců.

Vedle stálého účastníka seriálu Václava Milíka pojedou na divoké karty Eduard Krčmář a Jan Holub, se sedmnáctkou a osmnáctkou budou na svou příležitost čekat Roman Čejka a Zdeněk Holub.

Startovní listina:

1 Aleksander Loktajev, UA

2 Dakota North, AUS

3 Mikkel Michelsen, DK

4 Michael Jepsen Jensen, DK

5 Jan Holub, CZ

6 Pontus Aspgren, S

7 Maciej Janowski, PL

8 Damian Adamczak, PL

9 Václav Milík, CZ

10 Mikkel B. Jensen, DK

11 Nicolai Jakobsen, DK

12 Eduard Krčmář, CZ

13 Sam Masters, AUS

14 Nicklas Porsing, DK

15 Piotr Pawlicki, PL

16 Tobiasz Musielak, PL

17 Roman Čejka, CZ

18 Zdeněk Holub, CZ

Foto: Wojta Zavřel