AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Vechta – 15. září
Joonas Kyllmäkorpi vyhrál poslední finálový závod světového šampionátu na dlouhé dráze ve Vechtě a zpečetil tak svůj třetí titul v řadě. Za jeho zády protnul metu finálové jízdy Martin Smolinski, jenž v závěrečné klasifikaci skočil na druhou příčku. Josef Franc uhájil skvělý bronz, když ho o body připravily patálie s rychlostní skříní a nevýhodná startovní pozice ve finálové jízdě.

Program začínal pátečním tréninkem. „Byl úplně na draka,“ netají se Zdeněk Schneiderwind, který svého chráněnce doprovázel také tentokrát. „Dráha byla úplně jiná než dneska.“

Naštěstí se všechno obešlo bez problémů a Josef Franc rozehrál své účinkování v rozjížďce s číslem dvě nad Theem Pijperem, s nímž se v průběžné klasifikaci dělil o druhé místo. Navíc Martin Smolinski, prozatím stále čtvrtý, skončil v první jízdě až třetí.

Jenže v páté jízdě na pražského závodníka opět udeřila smůla. „Neskočila mu tam dvojka, ale neutrál,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. By Josef Franc zaostal vzadu, dokázal protnout metu jako čtvrtý. Při dalším svém vystoupení zvítězil, avšak ve dvanácté jízdě podlehl Martinu Smolinskemu. Na něho ztratil další bod v semifinále. Zatímco Němec své semifinále vyhrál, on v tom druhém dojel druhý za Joonasem Kyllmäkorpim.

Ztráta z nešastné rozjížďky s číslem pět si vybrala další daň. „Vybíral si dráhu pro finále jako třetí,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „Zbyla na něho dvojka, neodstartoval a skončil šestý.“ Na udržení Theo Pijpera to stačilo, jenže Martin Smolinski byl v cíli hned za Joonasem Kyllmäkorpim a v konečné klasifikace pražského závodníka o dva body překonal.

Bronz však zůstává skvělým úspěchem ve výkladní skříni české plochodrážní reprezentace. „Zaplapánbůh, že má medaili,“ oddechl si Zdeněk Schneiderwind. „Vybojoval si to a zaslouží si ji.“

Foto: Jiří Georgiev

Morizes – 8. září
Další rozhodný útok za medailí ve světovém šampionátu na dlouhé dráze podnikl Josef Franc krátce před včerejší půlnocí. Ve francouzském Morizes opět stanul na nejvyšším stupínku, kdy pod sebou měl Jörga Tebbeho a Stephana Katta. Před vyvrcholením ve Vechtě příští sobotu stále vede Joonas Kyllmäkorpi (123), zatímco Josef Franc se dělí o druhou příčku s Theo Pijperem se ztrátou sedmnácti bodů a Martin Smolinski má ještě o čtyři body méně. Zdeněk Schneiderwind bezprostředně po triumfu svého chráněnce vytočil telefonní číslo magazínu speedwayA-Z, aby se svěřil s podrobnosti.

„Závody hezký, Pepe vyhrál, super výkon, bomba,“ chrlil ze sebe slova ilustrující počínání pražského borce. „Odved‘ výbornej‘ výkon. A to z vylosování vůbec neměl radost, spíš to byla smůla. Ale od první do poslední jízdy bojoval.“

Hned v rozjížďce s číslem jedna porazil Martina Smolinskeho, jednoho ze svých bezprostředních soupeřů v boji o medaile. V šesté jízdě byli před ním v cíli Stephan Katt a Joonas Kylmäkorpi, v osmé zase Cameron Woodward. V desáté jízdě už Pražan opět zvítězil.

O jeho postupu do nadstavbové části nemohlo být ani sporu. „Jeho semifinále se třikrát opakovalo,“ ujímá se Zdeněk Schneiderwind opět role vypravěče. „Pepe jel ze dvojky a vždycky na něho z lajny odstartoval Woodward. Až konečně napotřetí odstartoval Josef. Na finále si vzal venek, odlít‘ a ostatní už neměli šanci.“

Josef Franc má ve finálovém seriálu dlouhodrážního mistrovství světa vskutku obdivuhodnou bilanci dvou vítězství a dvou druhých míst, když na pódiu nestál pouze jedenkrát. „Dneska si to všechno vybojoval zezadu,“ nešetří Zdeněk Schneiderwind slovy chvály. „Motorka šlapala a Pepeho zdobí bojovnost. Teď mažeme domů, na Vechtu jsou dobrý vyhlídky, ale to nechce teď řešit, chce to nechat v klidu.“

Ilustrační foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Třebusice – 24. srpna
Josef Franc se v letošní sezóně stal jedním z hlavních dodavatelů skvělých výsledků. Diváky rozjásal nejen při SGP České republiky, ale také ve finálovém seriálu mistrovství světa na dlouhé dráze. Po druhých místech ve Forsse a Marmande a neuvěřitelném triumfu v Groningenu ho počátkem září čeká rozhodující boj v Morizes a Vechtě. A právě německý závod můžete sledovat na vlastní oči, jelikož Pepčo Racing Fan Club sonduje divácký zájem o autobusový zájezd.

„Podpořme Pepeho v životní sezóně,“ láká fanklub české fanoušky, aby se týden před challenge v Mariánských Lázních fandili Josefu Francovi při útoku na stupně vítězů závěrečné klasifikace a stali se i bezprostředními svědky korunovace nového světového šampióna.

Předpokládaný odjezd závodu je v sobotu 15. září okolo 8:00 z Kladna, návrat zpět je ihned po večerním závodě s předpokládaným příjezdem do Kladna v dopoledních hodinách v neděli.

Protože organizátorům nejde o profit, ale zaplacení nákladů na pronájem autobusu, konečná cena je odvislá od počtu účastníků. Neměla by však překročit 2500 korun a to včetně vstupenky.

Zájemci se mohou hlásit na redakčním e-mailu magazínu speedwayA-Z, který je vydavatelstvi@speedwayA-Z.cz do úterý 28. srpna. Organizátoři je prosí, aby uváděli nejen své jméno a příjmení, ale i telefonní číslo z důvodu operativnější komunikace.

Foto: Jiří Bayer

Marmande – 14. července
Páteční večer nezastihl Josefa France v nejlepším rozpoložení. Z race-off světového poháru družstev ve švédské Malille se hnal na západ Francie ke čtvrtému finálovému závodu na dlouhé dráze ve francouzském Marmande. Po dvou jízdách měl na svém kontě devět bodů, ale mítink musel být kvůli dešti po rozjížďce s číslem sedm zastaven a přeložen na sobotní dopoledne. Pražský závodník se znovu pustil do boje, aby mu nakonec druhý triumf v řadě sebral Joonas Kylmäkorpi až v posledním zatáčce před cílem.

„Teď když jedeme domů autem a já vím, že byl Pepe druhej‘, tak bych mohl říct, že přeložení závodu nevadí,“ přemítal Zdeněk Schneiderwind za volantem své dodávky dnes krátce po půlnoci. „Ale jak nikdy moc netipuju, tak věřím tomu, že by v pátek ty závody vyhrál. Jel s takovou chutí a lehkostí, s dráhou si poradil nejlíp ze všech. A to si zřejmě myslela i většina závodníků.“

Nicméně Josef Franc ze svých ambicí neslevil ani v sobotu odpoledne. „Tím vůbec nechci snižovat jeho sobotní výkon,“ pokračuje Zdeněk Schneiderwind ve svém vyprávění. „Protože opět jel a bojoval s obrovským nasazením, ale v pátek si myslím, že by to bylo ještě o chlup lepší. A nebo taky ne…“

Navzdory deštivému počasí byl ovál v dobrém stavu. „Dráha v Marmande po několika letech experimentů, kdy nápady na hlubší a závodivější dráhu odneslo hodně závodníků zraněním, se zase vrátila na starou klasiku,“ svěřuje se Zdeněk Schneiderwind. „A to je tvrdá dráha. Úrovni závodu to jenom pomohlo.“

Pražský závodník se záhy opět vydal vstříc finálové rozjížďce. „Pepe opět bojoval jako lev, ale na startu už oproti pátku byly hluboký koleje, se kterejma se vyrovnal, ale ostatní ještě lépe,“ líčí Zdeněk Schneiderwind. „Stejně jako minulej‘ tejden předvedl souboj s Theo Pijperem, o kterým se bude dlouho mluvit. Do finále postupoval jako čtvrtý a vybral si start úplně zvenku.“

Jenže těsně před finálovou rozjížďkou se do Marmande vrátil hustý slejvák. Nejlépe odstartoval Theo Pijper, ale v prvním oblouku ho vystřídal Josef Franc a vzápětí i Joonas Kylmäkorpi. „Pepe j po startu všechny obtáh,“ vypráví Zdeněk Schneiderwind. „A hned jim ujel a vypadalo to dobře.“

Ovšem průtrž mračen měnila povrch dráhy každou ze svých tisíce kapek. „Ve vteřině to byla klouzačka,“ říká Zdeněk Schneiderwind. „Toho lišácky využil Kylmäkorpi a po venku v řezance Pepeho objel. Ale i tak je Pepeho druhý místo prostře bomba.“

V průběžné klasifikaci Josef Franc poskočil na třetí příčku o čtrnáct bodů za Theo Pijpera, na něhož má Joonas Kylmäkorpi na čele ještě patnáctibodový náskok. Stejně bodů jako pražský závodník má před zářijovým vyvrcholením šampionátu v Morizes a Vechtě i Martin Smolinski, který se ve druhé zatáčce dostal před Theo Pijpera na druhou pozici.

Ilustrační foto: Jiří Bayer

Groningen – 7. července
Již loni měl Josef Franc v holandském Groningenu našlápnuto ke skvělému výsledku ve finálové sérii dlouhodrážního mistrovství světa. Jenže mítink byl předčasně ukončen. Velká chvíle pražského závodníka přišla včera, když ve finále číslo tři protnul finálovou metu jako vítěz před Aki Pekka Mustonenem a Theo Pijperem. Joonas Kyllmäkorpi, obhájce dvou předcházejících titulů, skončil až čtvrtý. Cesta k vítězství ovšem nebyla zcela bez problémů, jak magazínu speedwayA-Z telefonicky nahlásil Zdeněk Schneiderwind.

„Pepemu to vloni v Groningenu šlo, tak jsme měli dobrej‘ základ na nastavení motorky,“ říká Zdeněk Schneiderwind. „Technické problémy nás ani tady neopustily. Převodovka si dala říct, ale po dvou kolech v tréninku jsme vyndávali pro změnu motor.“

Nicméně Josef Franc rozehrál závod porážkou Martina Smolinskeho. „Pepe včera předvedl výbornej‘ výkon,“ říká Zdeněk Schneiderwind s uznáním. „Motorka jela hodně dobře.“ Po úvodní pětce dojel Pražan dvakrát třetí. V obou případech zvítězil Aki Pekka Mustonen, před Josefem Francem byl nejprve Cameron Woodward a potom Theo Pijper.

Rozjížďka s číslem deset však viděla Josefa France opět ve vítězné fazóně. „Zezadu postupně předjížděl Pijpera a v posledním kole i Katta,“ líčí pražský trenér. „To byla vysoká škola na dlouhý dráze. A to že vyhrál finále, jen potvrdil, že se včera zkrátka dařilo. Všechno se sešlo, jak mělo.“

Semifinále ještě přineslo Josefu Francovi třetí příčku, ale finále proběhlo plně v jeho režii. Před Marmande, které se tradičně jede v pátek v předvečer francouzského státního svátku, figuruje na čtvrté příčce průběžné klasifikace o tři body za Jörgem Tebbe a jedenáct za Theo Pijperem, když Joonas Kyllmäkorpi má na čele obrovský náskok.

Tóny české státní hymny byly pro celý tým Josefa France neskutečným zážitkem. „Ten kutnohorskej‘ kluk si to plně zaslouží,“ souhlasí Zdeněk Schneiderwind. „Že má talent a hlavně, že je to dříč, jsem věděl hned od začátku. A doufám, že takovejch‘ nádhernejch‘ chvil při písničce Kde domov můj zažijeme ještě hodněkrát. Pepe na to má.“

Ve chvílích úspěchu ovšem Zdeněk Schneiderwind nezapomíná na slova díků subjektům, bez nichž by dlouhodrážní tým Josefa France nemohl existovat. „Pepeho vítězství je odměnou všem,“ říká. „Jak pro Centrum sportu MV, tak všem sponzorům jako FuchsOil, Stuha, Vašek Matuna, Jitka Kern a hlavně Michalovi Stárkovi a Vláďovi Vopatovi, bez kterých by asi Pepe do dlouhý nikdy nešel.“

Ilustrační foto: Jiří Bayer