Vechta – 12. září
Pouze patnáct rozjížděk se stačilo uskutečnit během včerejšího třetího finále světového šampionátu na dlouhé dráze ve Vechtě. Pak přišel silný déšť a se závodem byl před semifinále veta. V té chvíli měl nejvíce bodů na svém kontě Michael Härtel, který svou druhou divokou kartu proměnil ve druhé pódiové umístění, tentokrát na nejvyšším stupínku. Společnost na stupních vítězů mu dělali Richard Hall a Erik Riss, Josef Franc skončil osmý.

Zdeněk Schneiderwind líčí závod ve Vechtě:

„Pepe měl výborný začátek, když z venku vyhrál. Pak byl druhý. Potom jsme ale nenašli to správný nastavení motorky. Pepe špatně odstartoval a v první zatáčce upadl a v další jízdě dojel čtvrtý. Před semifinále začalo pršet a závod byl zrušen. Ale příští závod v Morizes to budou hodně vyhrocený závody.“

 

Eenrum – 16. srpna
Joonas Kylmäkorpi se dnes zapsal jako vítěz také ve druhém finálovém závodě světového šampionátu na dlouhé dráze v Eenrumu. Na stupních vítězů mu dělali společnost Erik Riss a Jannick de Jong. Ti se k vavřínům na poslední chvíli probojovali přes Josefa France, jemuž by stříbro ještě vylepšilo už tak povedený den.

Zdeněk Schneiderwind komentuje druhý finálový závod v Eenrumu:

„Dnes hodně velká spokojenost. Pepe skončil čtvrtý, ale tři kola jezdil druhý. Pak to vsadil úplně na venek Mark Riss a v posledním kole jako přes kopírák i Jannick de Jong. Ale za celý den si Pepe zaslouží pochvalu před natočenou vétřieskou. Doufám, že by to takto mohlo fungovat, protože si dnes dokázal, že může změřit úplně všechny. Neporazil jen Erika Risse, ale dokázal na něho odstartovat.“

Josef Franc (zelená) měl stupně vítězů na dohled

Foto: oficiální tiskový servis FIM

Werlte – 26. července
Challenge dlouhodrážního mistrovství světa na rychlém ovále ve Werlte se stalo jednoznačnou kořistí Němců. Obsadili čtyři z pěti postupových míst, když jejich hegemonii narušil pouze Mathieu Tresarrieu, který nakonec připravil o finále rutinéra Bernda Dienera. Triumfoval Kai Huckenbeck, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Jörg Tebbe a Mathias Kröger. Josef Franc byl desátý, Richard Wolff šestnáctý.

Challenge ve Werlte očima Zdeňka Schneiderwinda:

„Závody odložili ze soboty, nepřišel hurikán, ale stejně pršelo, Josef Hukelmann se rozhodl dobře. V neděli bylo perfektní počasí, ale ani Pepe, ani Wolfík se s tím nesrovnali. Pepe má zablokovanej‘ krk a nohu ze Staphorstu, jednu jízdu si kopnul z druhého místa a spad‘ na poslední.“

 

Werlte – 25. července
Challenge světového šampionátu na dlouhé dráze se dostalo do křížku s počasím. Oblast okolo Werlte dostala od meteorologů výstrahu před přívalovými dešti a silnými větry, který by mohly nabrat intenzitu hurikánu. Závod byl proto pro jistotu odložen na zítřek. Trénovat se začne o půl desáté dopoledne, závodit o další čtyři hodiny později.

Mühldorf – 28. června
V německém Mühldorfu se předminulou neděli za krásného a horkého letního počasí jel závod mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Současná česká okurková sezóna se jakoby přímo nabízela k ohlédnutí slovem i obrazem za triumfem Angličanů i naším šestým místem.

Plochodrážní závody na dlouhé dráze jsou zvláštní motoristickou disciplinou. Mně osobně připomínají staré filmové dokumenty, na kterých v oblacích prachu se ženou odvážní muži na zvláštních strojích. Co se změnilo od počátků motoristického sportu, jsou především logy sponzorů pokryté kombinézy závodníků a pochopitelně žen, které jedou neméně odvážně a rychle než chlapi. Startuje se v šesti a tato zvláštnost si vyžaduje i určitý formát týmového mistrovství světa. Účastní se šest čtyřčlenných družstev a v patnácti jízdách se střetne každý s každým. V žádném týmu se neobjevila žena, ale pár jich diváci přece jen viděli ve vložených závodech plochodrážních sajdkárů. Jedna ryze dámská posádka dokonce vyhrála jednu z kategorií. Úžasná podívaná.

Hlavní závod dne, světový šampionát měl jasného favorita a překvapivého vítěze. Domácí Německo obhajovalo titul a jediného potenciálního soupeře místní spatřovali ve Francouzích se skvěle jedoucími bratry Tresarrieu – Stephanem a Mathieum. Francouzi, ani Němci nezklamali, ale titul si odvezli zástupci Velké Britanie. Výsledky a výpověď trenéra českého národního týmů už jste na stránkách magazínu speedwayA-Z našlo. Co z výsledku nelze vyčíst, je vývoj turnaje.

Podívejme se na české družstvo. Skončilo v uvozovkách tradičně na posledním šestém místě o bod za pátými Nizozemci a o deset bodů od stupňů vítězů, ale na můj vkus ostudu určitě neudělalo. Zásluhou na tom měl především Josef Franc. Paradoxem proto je, že máme-li někomu vyčítat ztrátu tak potřebného jednoho bodu, je to právě Josef Franc.

Po suverénních třech kolech na čele jízdy číslo dvanáct proti bodově nejbližším přemožitelům Nizozemcům, se nechal předjet v posledních metrech Jannickem de Jongem, který v žádné jízdě neskončil hůř než druhý. Prostě taková je plochá dráha, takže Josefu Francovi radši nic nevyčítejme. Ani zaváhaní proti silným Francouzům, kde skončil s jediným bodem v jedině jízdě dne, která skončila dokonalým KO 12:3. No a co?

Se dvěma Josefy Francema by Česká republiky byla na bedně, se třemi mohla bojovat o zlato. Richard Wolf začínal s nulou proti pozdějším vítězům z Velké Britanie a pak ponechal své místo na startu Michalu Škurlovi, který taktéž nebodoval pro změnu proti Němcům. Jinak Richard Wolff dojel pro celkem sedm bodů. Nováčkovi Michalu Dudkovi se povedl úžasný vstup do závodu na druhém místě a ihned vzápětí bodoval ještě jednou, tentokrát na předposledním pátém místě.

Na začátku to vůbec nevypadalo špatně. S Bríty to bylo těsně 7:8, s Němci o něco hůř 6:9, Nizozemci nás porazili 8:7 a mohlo to byt klidně 9:6, jak je zmíněno výše, KO 12:3 s Francouzi a nakonec zase těsná prohra 7:8 s nečekaně úspěšnými Finy. Jinými slovy já si na výsledek vůbec nezakládám a užíval jsem si krásné a napínavé jízdy.

V oblacích prachu se hodně předjíždělo a něco málo přes 4000 diváků se skvěle bavilo a hlasitě fandilo. Párkrát pozlobila páska, která zůstala na jedné straně na místě, a starty se opakovaly. V předposlední čtrnácté jízdě došlo k jedinému pádu dne, kdy to domácí Michael Härtel přehnal s dravostí a nikým nezaviněně se ocitl na zemi. Tím zdramatizoval souboj domácích proti Francouzům, ale populární syn slavného otce Erik Riss dosáhl své jediné výhry a jeho jediný partner po vyloučení Härtela Jörg Tebbe skončil na místě druhém. Výsledné 9:6 poslalo Němce do rozjížďky o stříbro proti Finům. Erik Riss po dvě kola tvrdě bojoval s nejúspěšnějším Finem Aki Pekka Mustonenem, který nejdřív útokům neodolal a pak jeho motocykl měl defekt. Domácí mohli oslavovat.

Závěrem zaslouženě zvítězili Britové s nejvyrovnanějším tříčlenným týmem a publikum mělo skvělou podívanou. Nevím, zda systém mistrovství světa družstev je ten nespravedlivější, ale vidět šesticí rychlých plochodrážních motocyklů letět do první zatáčky je skvělou podívanou. Pak typická poloha vleže s levou rukou uprostřed řídítek a s naplno otevřeným plynem má neopakovatelné romantické působení. A o to na dlouhé draze asi jde?

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Tayac – 4. července
Triumfem bratří Tresarrieu skončila včera druhá kvalifikace dlouhodrážní mistrovství světa v Tayacu. Na stupně vítězů se s nimi vešel ještě Richard Hall. K postupu do challenge mířil i jediný český reprezentant Martin Málek. Po pádu ve své poslední rozjížďce si do Čech veze postavení náhradníka, nýbrž naneštěstí i zlomenou klíční kost. Březolupský závodník se magazínu speedwayA-Z svěřil, že má z dlouhé dráhy vskutku smíšené pocity.

„Měl jsem to dobře rozjeté,“ vrací se Martin Málek k průběhu včerejšího závodu. „Moje body z jízd byly dva, tři, čtyři a tři. V poslední jízdě se mi zadřel v jednom nájezdu motor z druhého místa. Přeletěl jsem přes řidítka a zlomil si kličku.“

Po slibném začátku dlouhodrážní kariéry prožívá Martin Málek smolnou sérii. „Mám z té dlouhé docela smíšené pocity,“ říká. „Druhý závod, druhý úraz. Ale jsou to docela střelci.“

Martinu Málkovi nezbývá než za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z popřát rychlé uzdravení. Jeho start v zítřejším šampionátu republiky dvojic ve Slaném je samozřejmě vyloučen a Březolupy budou muset najít k Patriku Mikelovi někoho jiného.

Ilustrační foto: Mirek Horáček