AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Článek obsahuje jubilejní 12 000. fotografii publikovanou magazínem speedwayA-Z

Plzeň – 25. května
Celkem sedm perfektních startů musel Václav Milík vystřihnout při druhém podniku juniorského šampionátu v Plzni. Rozjížďka s číslem devatenáct, v níž narazil na stejně úspěšného Jana Holuba a Michaela Hádka s jedním bodem méně, se totiž musela dvakrát opakovat. Nejprve kvůli zadřenému motoru upadl Pavol Pučko, při repete zase Jan Holub. I napotřetí se však pardubický borec dostal rychle dopředu. Dojel k metě před Michaelem Hádkem, jemuž díky svým patnácti bodům sebral průběžné vedení v šampionátu.

Výheň rozpalovaná slunečními paprsky
Dusno jako v peci provázelo juniory na cestě k druhému podniku jejich domácího šampionátu. Oproti původním přihláškám chyběl René Vidner. Na dálnici na Prahu mu vypověděly službu brzdy. Plochodrážní motocykl je sice nepotřebuje, avšak dodávka ano. Pardubickému závodníkovi tudíž nezbylo nic, než porouchanou dodávku nechat opravit v servisu.

V mezičase se v klubovně plzeňského klubu měnila podoba kvalifikace. Každý pořadatel má právo mít své závodníky ve startovní listině mistrovského závodu. Daniel Hádek, debutující v sedle pětistovky, se ještě ráno chystal, jak to všem svým soupeřům v kvalifikaci natře. A nyní, jako jediný Plzeňan, byl v hlavním závodě dříve, než si stačil vyložit svůj motocykl.

Se čtyřmi přítomnými účastníky nemělo smysl kvalifikační proces natahovat do podoby malého závodu. O všem rozhodla jedna jediná jízda. Stylem start – cíl v ní triumfoval Maďar Roland Benkö. Místa v hlavní šestnáctce si s přehledem vyjeli i Dominik Hinner a Michal Klein. Další Mšeňák Zdeněk Růžička měl být při své závodní premiéře jediným náhradníkem.

Jenže Jaroslav Hladký po návratu z tréninku objevil prasklou spodní vzpěru zadního dílu rámu. Druhý motocykl neměl a svářečku se v Plzni nepovedlo sehnat. Pražský závodník proto musel na svou účast rezignovat a Zdeněk Růžička se mohl těšit na pět rozjížděk.

Úvod mítinku byl prost jakýchkoliv nečekaných překvapení. Nejprve Michael Hádek odvedl Romana Čejku, vzápětí to samé provedl Jan Holub s Eduardem Krčmářem, jehož nedostala do čela ani série dalších nájezdů. Po operativní přestávce na kropení skončil první ostrý start Daniela Hádka v pásce. „Říkal jsem mu, co má dělat, když mu táhne spojka,“ rozčiloval se v depu jeho starší bratr, aby ovšem vzápětí vyrazil pro svou spojku LZ, která v dalším průběhu závodu skončila na stroji jeho sourozence.

Václav Milík mezitím mistrovsky sehrál roli suveréna, o níž nás měl dneska přesvědčit ještě bezpočtukrát. Dramatickou situaci přinesla čtvrtá jízda a to díky akrobatickému výkonu Michala Dudka, který se vřítil do prvního oblouku jako první před Pavlem Pučkem.

„Už jsem to viděl černě,“ komentoval svou freestylovou vložku v depu, oči ještě víc na vrch hlavy než při okukování děvčat nabízejících své služby na parkovišti u benzinové stanice v Rudné, kde slánský závodník čekal na klubové kolegy. „Dal jsem to na venek, jenže jsem se přetočil a padal. Chytil jsem kolej, ta mě narovnala rovnou do prken. Jak jsem je viděl, plácnul jsem sebou a ukočíroval to.“

Pavol Pučko na nic nečekal. Ve vidině přesvědčit Milana Špinku, že by svou představu o reprezentační pětici pro Rawicz mohl ještě modifikovat, převzal vedení. Avšak Michal Dudek si něco takové nenechal líbit a z první zatáčky druhého kola vyjel v čele. „Ve druhém kole jsem aspoň věděl, kudy na něj,“ chlubil se výhodou získanou z předchozího extempore.

Zato Pavol Pučko mohl jen litovat: „Škoda, měl jsem ho, ale jsem pomalej‘.“ A pustit se do experimentování s převody. Ve druhé sérii se mu nastavení ještě nepovedlo. Zatímco Eduard Krčmář neměl na čele žádnou společnost, on v první zatáčce podjel Daniela Hádka, s nímž sváděl boj až k šachovnicové vlajce.

Pták sežral hady
Druhá pětina stmelila triumvirát vedoucích závodníků. Rozjížďka s číslem šest se opakovala kvůli pádu Rolanda Benköa, který se na repete díval z depa jako diskvalifikovaný. Jeho pád ve svůj prospěch využil Michal Dudek, jenž restart využil ke svému vedení. Netrvalo ovšem přehnaně dlouho, protože ještě před úvodním nájezdem vrátil Jan Holub vše do stavu, jaký panoval před rozblikáním červených světel.

Vzápětí byl Michael Hádek v prvním nájezdu už o celou délku motocyklu dříve než Ondřej Veverka. Jeho otec Hynek ještě netušil, jak se zapotí. Pražský závodník totiž přijel do depa s prázdným zadním kolem, nicméně sladěný rodinný tandem vše zvládnul. A nakonec série Václav Milík absolutně ignoroval touhy Romana Čejky konečně se postavit na stupně vítězů české juniorky a se stylovou suverenitou inkasoval další trojici bodů.

Mistrovství republiky juniorů je na vzestupu nejen po stránce jezdeckého zájmu, ale také kvůli ambicím startujících dosáhnout co nejlepšího výsledku. Trojice neporažených držela pospolu už jen necelých deset minut po přestávce před devátou jízdou, ačkoliv se sama navzájem měla utkat až v samotném závěru.

Jan Holub vyhrál rozjížďku s číslem devět, aniž by se mu kdokoliv postavil do cesty. Václav Milík to měl vzápětí o něco složitější. Nejprve Eduard Krčmář skočil do pásky. „To nebyla spojka, odstartoval jsem dřív než páska,“ nehledal slánský borec žádné výmluvy. Poté se na zemi opět ocitnul Roland Benkö, jemuž lékař vzápětí zatrhnul další experimenty a nechal ho stát v depu. Teprve pak pardubický závodník mohl otevřít náruč dalšímu vítězství před Stanislavem Pouznarem.

V jedenácté jízdě ovšem vítězná kosa Michaela Hádka narazila na slánský kámen. „Zvěřinec,“ nesly hlasy u vjezdu na dráhu s ohledem na příjmení bratrů Hádkových, Michala Dudka a Zdeňka Holuba, jenž svedl rozpis dohromady. Michael Hádek si však ještě přisadil. „Hadi sežerou ptáky,“ vyhrožoval sebevědomě. Start z něho udělal úspěšného proroka.

Po vylétnutí pásky vystřelil kupředu Daniel Hádek před svým starším bráškou. Jenže Michal Dudek zboural chotíkovskou veštírnu dříve než mohla vůbec vzniknout. Už na protilehlé rovince byl mezi oběma sourozenci, aby ve druhé zatáčce tomu mladšímu sebral vedení.

„Od startu paráda, pak jsem si všimnul bráchy pode mnou a Dudlík tam vletěl,“ popisoval Michael Hádek, který až v nájezdu do třetího okruhu překonal svého bratra Daniela. Zato Michal Dudek neskrýval svou radost. „Prej‘, že hadi sežerou ptáky,“ smál se. „A nakonec jim pták ulít‘!“

Dvakrát přerušené rozuzlení
Zatímco se Michael Hádek smiřoval s bodovou ztrátou, řídlo i startovní pole. Rolanda Benkö už závod sledoval jen jako divák a po pádu ve dvanácté jízdě se k němu připojil také Ondřej Smetana. „Jsem polámanej‘ a třeští mi hlava,“ líčil svůj stav. Poslední obětí náročné dráhy se stal Stanislav Pouznar, jehož odvezl sanitka po šestnácté jízdě s bolestmi za krkem.

V rozjížďce s číslem třináct nedostál Michal Dudek své pověsti specialisty na Václava Milíka. Pardubičan na něho odstartoval a třetí triumf v řadě mu nesebral ani vzduch unikající z jeho zadní pneumatiky. Michael Hádek se udržel v pásmu ataku nejvyššího stupně vítězů, když v patnácté jízdě rychle zmizel Eduardu Krčmářovi. Čistý štít si vzápětí neušpinil Jan Holub, když přerušení kvůli pádu Stanislava Pouznara jeho vítězství pouze o pár minut oddálilo.

Roman Čejka se sice namlsal, když v rozjížďce s číslem dvanáct opakované kvůli pádu Ondřeje Smetany dvakrát odstartoval na Pavla Pučka, ale nyní jeho sny o pódiu opět narazily na tvrdou realitu. Po druhém startu se zpočátku držel Jana Holuba. V první zatáčce ale neuhlídal Daniela Hádka, který tak získal první velký skalp své právě odstartované kariéry.

Nevedlo se ani Pavlu Pučkovi. Po zmiňované porážce od Romana Čejky, útočil ve čtrnácté jízdě na Ondřeje Veverku tak vehementně, až se ve druhé zatáčce kočkoval s nafukovací bariérou. Krizový moment zvládl na jedničku, avšak Milan Špinka rezignoval na možnost mít v Rawiczi závodníka svého klubu a svěřil se magazínu speedwayA-Z se složením reprezentačního týmu.

Mítink však spěl ke svému vyvrcholení a autor nasazení startovních čísel si mohl gratulovat. Triumfy Zdeňka Holuba a Daniela Hádka v sedmnácté, resp. osmnácté jízdě dozajista potěšily ego začínajících závodníků, avšak na obsazení stupňů vítězů zásadní vliv neměly. O něm se rozhodovalo zejména v rozjížďce s číslem devatenáct, na jejíž rošt postupně najeli Václav Milík, Jan Holub, Michael Hádek a Pavol Pučko!

Po vylétnutí pásky nedal Václav Milík vůbec najevo, že by své dnešní počínání neměl dotáhnout do vítězného konce. Za jeho zády jel Michael Hádek, zatímco Jan Holub ve druhé zatáčce podjel Pavla Pučka. Pražský závodník se však na začátku třetího kola ocitnul na zemi. „Ve druhým kole zvadlo,“ vysvětloval. „Zabalil jsem to, ale motor se choval normálně. Pak se kousnul a šel jsem.“

Repete nabídlo ten samý obrázek. Václav Milík vpředu před Michaelem Hádkem. Jan Holub útočil, ale ve druhé zatáčce spadl. „Chytil jsem kolejku a dal to na venek,“ popisoval. „Od půlky zatáčky to bylo suchý, přetočil jsem se a už to nevyšlo.“ Teprve napotřetí dojela pozůstalá dvojka až k šachovnicové vlajce. Václav Milík opět vpředu, Michael Hádek za ním.

Pardubičan se mohl radovat z vítězství, ale do pořadí třináctibodového Michaela Hádka a dvanáctibodového Jana Holuba mohl promluvit ještě Michal Dudek s deseti body. Pakliže jsme výše filozofovali na téma překvapení, která dokážou junioři vyprodukovat, dvacátá jízda toho byla více než pádným důkazem.

Nejlépe odstartoval Eduard Krčmář, jehož ještě před prvním nájezdem minul Roman Čejka. Michal Dudek se ovšem ze třetí příčky za svými mladšími klubovými kolegy nepovznesl. „Neodstartoval jsem a vynechal to, mladý potřebujou body,“ zlehčoval výsledek, jenž ho místo na pódium poslal na páté místo.

Hlasy z depa
„Myslím, že paráda,“ komentoval Václav Milík své patnáctibodové maximum. „To se mi ještě nestalo, abych vyhrál sedm jízd. Jednadvacet bodů bych bral, ještě ale aby to bylo placený (smích). Dráha hlubší a rozbitá, to se mi líbí. Záleželo na startech, nepředjíždělo se. A starty se mi dařily, ani jeden jsem neprohrál. Výst tabulku je krásnej‘ pocit, kdyby to bylo takhle pořád, bude to paráda.“

„Bída, bída, bída,“ povzdechl si Michael Hádek, by ve svých rukou třímal pohár za druhé místo. „Až na dvě jízdy jsem vyhrál všechno. Jednoho ptáka jsme sežrali, druhýho ne. Od startu paráda, pak jsem si všimnul bráchy pode mnou a Dudlík tam vletěl. Teď s Milíčkem to byla taky moje chyba. Na každým startu jsem se málem převrátil. Venca je průběžně o bod přede mnou, doufám, že to neudrží. Tenhle výsledek se škrtat nebude. La Reole je na termín Mšena, takže jestli to bude jako loni, bude to pěkně v prdeli.“

„Poslední jízda byla dobrá,“ říkal Jan Holub sarkasticky. „Chytil jsem kolejku a dal to na venek. Od půlky zatáčky to bylo suchý, přetočil jsem se a už to nevyšlo. Ležel jsem a teď mě bolí to samý místo na zádech jako loni. Jsem rád, že to dopadlo aspoň tak, na tuhle dráhu štěstí nemám.“

„Šlo to, pořád v pohodě,“ popisoval věčně čtvrtý Roman Čejka. „Jen malej‘ problém. Ve třetí jízdě se ulomil šteft na spojce. Udělal jsem chybu, že mě pak v opakovačce porazil malej‘ Haďas. Příště si budu dávat větší pozor. Čtvrtý místo je dobrý. Sere mi to, bedna je pořád panna. Snad se tam konečně dostanu.“

„První jízdu jsem dělal akrobacie, zkoušel baletku, přetočil se, byl z toho vyjukanej‘ a začal přepadat na hák,“ vyprávěl Michal Dudek. „Kolej mě narovnala proti prknům, jak jsem je viděl před sebou, plácnul jsem a ukočíroval to. Haďas machroval, machroval, že hadi snědí ptáky a nakonec jim pták ulít‘ (smích). Mohla bejt‘ bedna. V poslední jízdě jsem neodstartoval, vynechal, protože mladý potřebujou body (smích).“

„To nebyla spojka, odstartoval jsem dřív než páska,“ smál se Eduard Krčmář při vzpomínce na své vyloučení v rozjížďce s číslem deset. „Ani moc nejsem spokojenej‘. V sobotu jsem přidřel (při Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném – pozn. redakce). Zatáhlo se to v cíli. Dneska v pohodě, ale mohlo to bejt‘ lepší.“

„Nevím, co bych řek‘,“ krčil Pavol Pučko rameny. „Převody se na to podepsaly stoprocentně. Každou jízdu jsem jel jinej‘ převod a vůbec nevěděl, co tam dát. Starty hrůza, rovinky hrůza a zatáčky ještě horší. V poslední jízdě to ve druhým kole zvadlo. Zabalil jsem to, ale motor se choval normálně. Pak se kousnul a šel jsem.“

„Na první závod dobrý,“ svěřoval se Daniel Hádek. „Zezačátku jsem byl nasranej‘. Pak jsme dali bráškova Zubra (spojka LZ – pozn. redakce) a dobrý. Kdybych to neposral, moh‘ jsem vyhrát i v šestnáctý jízdě. Odved‘ jsem Čejena. Dobrej‘ začátek, mohlo by takovejch‘ závodů bejt víc.“

Kvalifikace:

1. Roland Benkö (H), 2. Dominik Hinner (Paha), 3. Michal Klein (Mšeno), 4. Zdeněk Růžička (Mšeno)

Poznámka: z původně přihlášených účastníků kvalifikace nepřijel René Vidner a Daniel Hádek byl nasazen přímo do hlavního závodu jako zástupce pořádajícího klubu.

Hlavní závod:

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Michael Hádek, Mšeno	3 3 2 3 2	13
3. Jan Holub, Mšeno	3 3 3 3 X	12
4. Roman Čejka, Slaný	2 2 3 1 3	11
5. Michal Dudek, Slaný	3 2 3 2 1	11
6. Ondřej Veverka, Praha	2 2 2 3 0	9
7. Eduard Krčmář, Slaný	2 3 T 2 2	9
8. Pavol Pučko, Praha	2 2 2 2 X	8
9. Daniel Hádek, Plzeň	T 1 1 2 3	7
10. Dominik Hinner, Praha	1 1 1 1 2	6
11. Zdeněk Holub, Praha	1 0 0 1 3	5
12. Stanislav Pouznar, Mšeno	0 1 2 X –	3
13. Michal Klein, Mšeno	0 0 1 1 1	3
14. Zdeněk Růžička, Mšeno (res)	0 0 0 0 2	2
15. Roland Benkö, H	1 X X – –	1
16. Ondřej Smetana, Praha	1 E X – –	1

Poznámka: Jaroslav Hladký odstoupil ze závodu kvůli prasklému zadnímu dílu rámu.

Průběžné pořadí seriálu:

	SLA	PLZ	TOT
	23.4.	25.5.
1. Václav Milík, Pardubice	13	15	28
2. Michael Hádek, Mšeno	14	13	27
3. Jan Holub, Mšeno	13	12	25
4. Michal Dudek, Slaný	10	11	21
5. Pavol Pučko, Praha	13	8	21
6. Roman Čejka, Slaný	8	11	19
7. Eduard Krčmář, Slaný	10	9	19
8. Ondřej Veverka, Praha	8	9	17
9. Zdeněk Holub, Praha	6	5	11
10. Dominik Hinner, Praha	2	6	8
11. Daniel Hádek, Plzeň	–	7	7
12. Zdeněk Vrba, Praha	7	–	7
13. Stanislav Pouznar, Mšeno	3	3	6
14. Roland Benkö, H	4	1	5
15. Ondřej Smetana, Praha	4	1	5
16. Michal Klein, Mšeno	0	3	3
17. Jaroslav Hladký, Praha	3	DNR	3
18. Zdeněk Růžička, Mšeno	–	2	2
19. René Vidner, Pardubice	2	–	2

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Plzeň – 24. května
Výkony letošního jara pasovaly Michaela Hádka na post pomyslné české juniorské jedničky. V dubnu vyhrál úvodní kolo domácích jednadvacítek ve Slaném a vedle Jana Holuba je jediným Čechem, jenž pronikl do semifinále mistrovství světa. Zítra však své postavení bude muset obhájit na dobře známé dráze na plzeňských Borech.

Právě tady úderem sedmnácté hodiny pokračuje český juniorský šampionát svým druhým dílem. By Michael Hádek letos obléká mšenskou vestu, na plzeňské dráze se stále cítí jako doma. Dokázal to také při závodě juniorských družstev, kdy se usídlil v protekčním prvním boxu, který je již léta určen domácím prominentům.

Za skutečnost, že může obhajovat postavení leadera průběžné klasifikace, může děkovat svému bratru Danielovi. Ten 5. května oslavil patnácté narozeniny, a proto se o den dříve na Borech konala juniorská družstva, by byla v plánu až nazítří. Prohození termínů hraje Michaelu Hádkovi do karet, protože zkraje května si přivodil frakturu lýtkové kosti a z juniorských družstev odstoupil už po tréninku.

Současná česká juniorská špička je naštěstí mnohem širší. A tak to Michael Hádek nebude mít nikterak jednoduché, by na misky pomyslných vah může přiložit největší porci závodních zkušeností. Navíc pravidlo škrtání jednoho výsledků zapříčinilo, že pro borce, jimž nevyšel Slaný, začíná šampionát de facto podruhé. Na stupně vítězů budou samozřejmě aspirovat Václav Milík, Jan Holub, Slaňáci i Pražané, jejichž duely dodají mítinku potřebnou jiskru.

Stejně jako ve Slaném je naplánovaná kvalifikace. Nakonec se jí zúčastní šest uchazečů o start v hlavním klání, když Jaroslav Hladký postoupil na místo omluveného Zdeňka Vrby. Závodní premiéru si odkroutí mšenský Zdeněk Růžička a také již zmiňovaný Daniel Hádek, který má na krku, že zítra nepůjdeme na Bory na juniorská družstva, ale jednotlivce.

Startovní listina:

kvalifikace:	Roland Benkö, H
	Dominik Hinner, Praha
	René Vidner, Pardubice
	Michal Klein, Mšeno
	Daniel Hádek, Plzeň
	Zdeněk Růžička, Mšeno
hlavní závod:	1 Jaroslav Hladký, Praha
	2 druhý z kvalifikace
	3 Michael Hádek, Mšeno
	4 Roman Čejka, Slaný
	5 Eduard Krčmář, Slaný
	6 Jan Holub, Mšeno
	7 vítěz z kvalifikace
	8 Zdeněk Holub, Praha
	9 vítěz kvalifikace
	10 Ondřej Smetana, Praha
	11 Ondřej Veverka, Praha
	12 Václav Milík Pardubice
	13 Pavol Pučko, Praha
	14 Michal Dudek, Slaný
	15 Stanislav Pouznar, Mšeno
	16 třetí z kvalifikace
	17 pátý z kvalifikace
	18 šestý z kvalifikace

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Slaný – 23. dubna
Michael Hádek, coby nejzkušenější závodník dnešního úrovního kola českého juniorského šampionátu, nešetřil radami v boxech ostatních závodníků. Sdílnost se mu vyplatila, protože Michal Dudek a Pavol Pučko dokázali porazit Václava Milíka. Pardubický junior však Michaela Hádka porazil, avšak k vítězství mu chyběl jediný bod na Plzeňana. O stříbrný věnec však musel svádět bitvu s Janem Holubem a Pavlem Pučkem, v němž byl úspěšný a dal jasně najevo, že posledné volné místečko v reprezentaci pro mistrovství světa je ve správných rukou.
Začátek lepších časů
Přílivem nových mladíků a vyrovnáním výkonnosti již etablovaných borců dostává česká juniorka opět dramatický náboj. Nikdo nemá nic jisté a nikdy nemusí být vůbec nic ztraceno. Dnešní podnik toho byl více než pádným důkazem. Návrat výtečných časů z prvních let aktuálního milénia signalizoval i návrat kvalifikace.

Ta se ve Slaném jela poprvé od května 2009. O čtyři volná místa v hlavním závodě se ucházela šestice závodníků včetně těch, kteří rozhodně pomýšleli na udržení se v hlavní dvanáctce. A to ještě ze startovní listiny vypadl Zdeněk Růžička. Další závodník ze mšenské líhně se zranil při čtvrtečním tréninku.

Zatímco se účastníci kvalifikace chystali do boje, přímo nasazení borci si vesměs nenechali jejich počínání ujít, aby viděli, jak se mění dráha. „Měl jsem tam devětapadesátku,“ přemítal Václav Milík. „Ale musím to změnit, hrozně to mydlí od startu a ve výjezdu jsem přetočenej‘.“

Trénink se neobešel bez pádů, o čemž se přesvědčil i Michael Hádek, jenž se na poslední chvíli dokázal vyhnout Ondřeji Smetanovi. „Všimnul jsem si ho na poslední chvíli,“ vyprávěl. „Bylo tam snad jen deset čísel.“

Pády se nevyhnuly ani kvalifikaci. Zatímco Milan Čermák byl z první jízdy vyloučen za najetí do pásky, Zdeněk Holub předvedl ukázkovou svíci. „Bolí mě prdel,“ svěřoval se, zatímco osamocený Dominik Hinner mířil na ovále vstříc své účasti v hlavním závodě. Vzápětí ho stylem start – cíl napodobil Eduard Krčmář.

Poslední příležitost získat dvě volná místa neproměnil nejprve Milan Čermák. V prvním oblouku třetí jízdy upadl a byl natolik potlučený, že rezignoval i na místo druhého náhradníka. Repete se stalo kořistí maďarského závodníka Rolanda Benköa, jehož předcházela pověst favorita umocněná ještě obrovským mercedesem. Druhý protnul metu Zdeněk Holub, zatímco Michal Klein zůstal náhradníkem.

První série nepřinesla žádná překvapení na úkor favoritů. V úvodní jízdě triumfoval Václav Milík stylem start – cíl, když ho Roman Čejka nestihnul v zahajovací zatáčce. Stejně suverénně si vzápětí počínal Michael Hádek a díky jeho suverenitě debutoval Eduard Krčmář v juniorce ziskem dvou bodů.

Rozjížďka s číslem tři viděla skvělé počínání Pavla Pučka. Pražský závodník se dostal do čela už v úvodních metrech. Roland Benkö se za jeho zády propadnul nejen za Michala Dudka, který ho objel v zatáčce po startu, ale počátkem třetího okruhu se stal obětí také René Vidnera. Jako poslední rozehrál závod vítězstvím Jan Holub.

Zašmodrchaný uzel na čele průběžné klasifikace
Obhájce titulu rozšířil své bodové konto o další tři body hned po přestávce. Pakliže Rolanda Benköa předcházela pověst favorita, tady o ní okamžitě přišel. Druhé místo mu uzmul pravidelně se lepšící Zdeněk Vrba. Také Michael Hádek se chlubil primátem neporaženého závodníka také po druhé pětině. Pakliže Ondřej Veverka pomýšlel na jeho skalp, musel revidovat své ambice a hájit druhou příčku před stupňujícími se nájezdy Reného Vidnera.

V rozjížďce s číslem sedm dal Pavol Pučko opět rázně najevo, že se slánského závodu nechce jen zúčastnit. Rychle se dostal do čela a odrazil zničující nájezd Romana Čejky vedený vnějškem první zatáčky. Eduard Krčmář inkasoval bod, avšak prasklý zadní díl rámu přidělal starosti nejen jemu, ale také jeho otci. V depu museli připravit náhradní JRM, aby nakonec zpojízdnili ostřejší GM.

První z dnešních nečekaných výsledků nabídla rozjížďka s číslem osm. I když Václav Milík předvedl fantastický start, v první zatáčce se ujal vlády Michal Dudek. „Nestih‘ jsem ho do výjezdu,“ líčil pardubický závodník ztrátu jednoho bodu.

Jako druhý se z puncem neporazitelnosti loučil Pavol Pučko. V deváté jízdě se s ním Michael Hádek vůbec nepáral. Vystřihnul start jako z plochodrážní příčky, nekoukal ani napravo, ani nalevo a upaloval dopředu. když se v nájezdu do druhého kola ohlédl, pražský závodník byl bratru deset metrů za ním. „Jak má Pučkin GM, je rychlej‘ jak hovado,“ nešetřil Michael Hádek chválou na adresu Pavla Pučka. „Bylo to nakropený a nešlo to,“ viděl on jejich duel z druhé strany barikády. „Haďas jim dal flašku, že to na mě pokropěj‘ (smích). Z výjezdu se mi do zrychlilo, ale najednou tma!“

Situace na hrotu průběžné klasifikace se zamotávala víc a víc. Michal Dudek jednoznačně triumfoval v desáté jízdě. A hned na to si první letošní vítězství připsal Roman Čejka, když v úvodním oblouku minul Rolanda Benköa. „Čekal jsem, že bude lepší,“ vzkázal na jeho adresu slánský závodník. „Líp odstartoval, ale hnedka jsem ho dohnal a předjel.“

V rozjížďce s číslem dvanáct se Václav Milík přičinil, aby Michael Hádek osaměl na průběžném čele, aniž by musel na dráhu. Pardubičan rychle zareagoval na pohyb pásky, aby v první zatáčce zavřel Jana Holuba na vnitřní čáru. „Přehazoval jsem převod,“ popisoval obhájce titulu, co předcházelo jeho dnešní první prohře. „Něco jsem zkoušel a neodjel, klasickej‘ problém.“

Zato Václav Milík měl pádné důvody ke spokojenosti. „Dobře, že jezdím poslední jízdy, není to prochcaný,“ uvědomoval si výhodu svého startovního čísla čtyři. S osmi body byl po třech sériích společně s Pavlem Pučkem, Michalem Dudkem a Janem Holubem těsně za doposud neporaženým Michaelem Hádkem. „Dudu dostal rychlost po venku,“ vracel se ještě pardubický junior ke své jediné ztrátě. „Nestačil jsem ho vyvézt. Kdo je první, volí si stopu a on byl rychlej‘ jako sviňa. Teď by to chtělo Hada…“

Ani Michael Hádek nemá maximum
Čtvrtou sérii odstartovaly dvě diskvalifikace za najetí do pásky. Prvním postiženým se stal Stanislav Pouznar, druhým Ondřej Smetana. „Hrozně to táhne, hned jsem byl v pásce,“ vysvětloval. Pro další vývoj závodu a jeho výsledek v lepší polovině jeho výsledkové tabulky však byl více určující jednoznačný triumf Eduarda Krčmáře, který se vrátil zpět do sedla GM. A samozřejmě i duel Jana Holuba a Pavla Pučka v rozjížďce s číslem čtrnáct.

Jihočech ve mšenské vestě se ukázal rychlejší hned od startu, zatímco nájezd Pavla Pučka se v úvodním oblouku minul účinkem. Patnáctá jízda se opakovala kvůli pádu náhradníka Michal Kleina ve druhé zatáčce a přinesla senzaci. Při obou startech se Zdeněk Vrba usadil před Romanem Čejkou. Tři body však nakonec inkasoval debutující Zdeněk Holub.

Schumelilo se to v posledním kole. Slánský závodník už od druhého okruhu nervózně pokukoval po motoru. Po vyloučení Michala Kleina zastupující Reného Vidnera kvůli jeho zadřenému pohonnému agregátu se však plouhal do cíle s jedinými ambicemi nenechat se předjet od rychlejších protivníků o kolo a urvat alespoň jediný bod.

„Spojka,“ odhalil zdroj svých patálií, když ve svém boxu předal motocykl starostlivě se tvářícímu Antonínu Polákovi. „Povolil se šroub na unašeči a když nefunguje spojka, motorka nejede.“ Drama patnácté jízdy však ještě nemělo skončit. V posledním výjezdu prasknul vedoucímu Zdeňku Vrbovi primární řetěz!

Rozjížďka s číslem šestnáct ovšem měla vyprodukovat drama zbrusu odlišného charakteru. Václav Milík toužil po skalpu Michaela Hádka. A vskutku, v první zatáčce se mu vnitřní stopou podařilo sebrat mu vedení. „Měl jsem mu dát větší loket, možná by klapnul,“ komentoval Michael Hádek situaci v první zatáčce se smíchem. „Ale ne, vážně, poved‘ se mu start a blbě se tady předjíždí.“

Poslední série měla rozhodnout o všem. Nicméně i borci aspirující na nižší příčky se v jejích úvodních jízdách činili. Ondřej Smetana připravil o vítězství Stanislava Pouznara, zatímco zklamaný René Vidner neviděl cíl vinou zasekávajícího se plynu. Roland Benkö ukončil své vystoupení tristně. Byl vyloučen za dvě minuty, když nestačil vyměnit kolo s neoznačenou pneumatikou, kterou si díky neznalosti pravidel nechal obout na svůj poslední start. A Eduard Krčmář o chvilku později triumfoval stylem start – cíl.

Dvacet jízd nestačilo
S mnohem větší netrpělivostí ovšem diváci očekávali poslední dvě rozjížďky. V té s číslem devatenáct Michael Hádek startující z dráhy těsně u mantinelu záhy zmizel Janu Holubovi a Michalu Dudkovi. Všichni napjatě očekávali dvacátou jízdu, v níž mělo rozmístění závodníků na stupních vítězů nabýt hmatatelnější obrysy.

Páska letěla nahoru stejně briskně jako Václav Milík dopředu. Leč v první zatáčce skončil poslední Ondřej Veverka na zemi. Blikala červená světla, ale postižený Pražan dostal ještě jednu šanci při repete. Po restartu to byl on, kdo ve svých rukou třímal nejdelší konec provazu.

„Mně se v opakovačce nemůže nikdy povýst start,“ posteskl si Václav Milík po závodě. Ale nyní měl před sebou všechny tři závody. Srdce lva mu však nedovolilo kapitulovat. Na konci úvodního okruhu jel už třetí a Zdeněk Vrba se musel dívat na jeho výfuk. Velká bitka zuřila i na čele. Na konci druhého kola vystřídal Pavol Pučko na čele Ondřeje Veverku.

Jemu však byl souzen ještě jeden propad. Ve druhé zatáčce třetího kola se kolem Pražana přehnal Václav Milík. Svým předjížděcím manévrem vyrovnal bodový zisk Pavla Pučka a Jana Holuba, zatímco Michael Hádek se už mohl těšit, jak zamává z nejvyššího stupně pódia.

„Snad už se koulí,“ filozofoval na téma možného titulu, který vzhledem ke svému datu narození může získat letos poprvé a zároveň naposledy v kariéře. Tok jeho myšlenek však přerušil příchod Pavla Pučka, který si do jeho boxu přišel vypůjčit pneumatiku pro nadcházející dodatkovou jízdu.

„Naštěstí byla sjetá, jinak bych ji nepůjčil,“ tropil si žerty. Avšak Pražan si na Michaela Hádka stěžovat rozhodně nemohl, nebo za jeho třináctibodovým ziskem stály i jeho rady.

Po startu rozjezdu se dopředu dostal Jan Holub. Václav Milík a Pavol Pučko mu viseli na deflektoru, avšak Pražan ve druhé zatáčce upadl. Sice se zvedl, avšak v té chvíli mu vidina sama sebe na stupních vítězů proletěla kolem očí do ztracena. Zato Václav Milík bojoval dál. Ve druhém kole v zatáčce u depa vedoucího Mšeňáka objel a stříbrný věnec mu mohl začít říkat pane.

Hlasy z depa
„Poradil jsem Michalovi Dudkovi a Pučkinovi a oni porazili Milíčka,“ pochlubil se Michael Hádek. „Akorát mně nikdo neporadí. Jsem spokojenej‘ jako želva a želva je spokojená jako teď já. Úplnej‘ mazec, čekal jsem, že budu vejš‘, ale zase až takhle?! Milíčkovi jsem měl dát větší loket, možná by klapnul (smích). Ale ne, vážně, poved‘ se mu start a blbě se tady předjíždělo.“

„Ztratil jsem, kde se to nedalo čekat,“ krčil rameny Václav Milík. „Nejdřív jsem nestih‘ Dudu do výjezdu. Na Pučkina jsem odlít, ale pak se tam někdo rozbil a mně se v opakovačce nemůže povést start. V rozjezdu jsem projebal start. Chtěl jsem to dát na venek, chytnul rychlost a šel ven s Pučkinem. Pak ten Holubín, ještě jsem ho předjel. Maximální radost. Druhý místo je lepší než třetí a první třeba vyjde příště, každej‘ den není posvícení.“

„Bedna sice byla, ale až třetí,“ říkal Jan Holub. „S Vencou jsem přehazoval převod, něco jsem zkoušel a neodjel. Klasickej‘ problém. S Hadem to samý, neodjel jsem. V rozjezdu jsem měl dobrej‘ start, ale pak jsem si to zkazil sám. Uvidíme, jak to půjde dál. Je třeba pravidelně sbírat body a když tohle bude nejhorší výsledek, vůbec by mně to nevadilo.“

„Dneska se mi to líbilo, všechno fungovalo,“ pochvaloval si Pavol Pučko. „Až s Haďasem to bylo nakropený a nešlo to. V další jízdě to bylo podobný. V poslední jízdě to šlo, ale v opakovačce jsem uknul lehce do Milíka a on mi to dal zpátky v tom rozjezdu. To je závodnický, ale příště ho uknu znova. Líp by se počítaly body za první místa, ale celý závody jsem si pěkně užil, bylo to dobrý. Bedna by byla lepší, ale co se dá dělat?!“

„Závody super, až na dvě jízdy,“ bilancoval Eduard Krčmář svůj debut. „Ve druhý jízdě mi prasknul zadeček. Druhá motorka nejela vůbec, hejbali jsme s předstihem, ale nejelo to stejně. Tu jednu jízdu jsem jel na Jawě a pak jsme dali dohromady zase GM. Po startu jsem tam byl, ale málem zboural nafukovačky. Deset punktů je dobrejch‘.“

„Jsem nasranej‘, nezastíral Michal Dudek. „Škoda posledních dvou jízd. Říkám mechanikům, že to moc točí, a zmenší předstih, ale nekoukli se na to, že se jede hned po úpravě. A Veverka mi pak dá! Ztracený ještě nic není, je to první závod. Kdyby se tenhle škrtal, bylo by to dobrý, ale znáš to, je to buď a nebo. Jednou se zadaří a jednou ne.“

„Už bych tu bednu měl konečně odpanit,“ zamýšlel se Roman Čejka nad skutečností, že mu vavřínové věnce stále unikají. „Technika taky dneska zklamala. V poslední jízdě jsem si ale za tu nulu moh‘ sám. Posral jsem start. Jinak to bylo v pohodě. Nevadí, jedeme dál. V tý předposlední jízdě byla škoda defektu. Zrovna v jízdě, kde jsem měl udělat nejvíc bodů.“

„Měl jsem problém s nastavením motorky,“ připouštěl Ondřej Veverka. „Dráha byla tvrdá a mydlila. Ve třetí jízdě jsem vyměnil motorku, bylo to dobrý, akorát ta poslední jízda byla tragická, komická a nevím co všechno. Nebylo to nejhorší, ale uvidíme. Musím zopakovat tu poslední jízdu a dotáhnout ji do konce.“

Kvalifikace:

	01	02	03
1. Dominik Hinner, Praha	1.
2. Eduard Krčmář, Slaný		1.
3. Roland Benkö, H		2.	1.
4. Zdeněk Holub, Praha	X		2.
5. Michal Klein, Mšeno		3.	2.
6. Milan Čermák, Mšeno	T		X

Hlavní závod:

1. Michael Hádek, Mšeno	3 3 3 2 3	14
2. Václav Milík, Pardubice	3 2 3 3 2	13+3
3. Jan Holub, Mšeno	3 3 2 3 2	13+2
4. Pavol Pučko, Praha	3 3 2 2 3	13+1
5. Eduard Krčmář, Slaný	2 1 1 3 3	10
6. Michal Dudek, Slaný	2 3 3 1 1	10
7. Roman Čejka, Slaný	2 2 3 1 0	8
8. Ondřej Veverka, Praha	2 2 1 2 1	8
9. Zdeněk Vrba, Praha	1 2 2 2 0	7
10. Zdeněk Holub, Praha	0 0 1 3 2	6
11. Ondřej Smetana, Praha	0 1 0 T 3	4
12. Roland Benkö, H	0 1 2 1 M	4
13. Stanislav Pouznar, Mšeno	1 0 0 T 2	3
14. Jaroslav Hladký, Praha	1 ex 1 0 1	3
15. Dominik Hinner, Praha	0 0 0 1 1	2
16. René Vidner, Pardubice	1 1 0 – E	2
17. Michal Klein, Mšeno (res)	0 0 X 0	0

Poznámka: Milan Čermák odstoupil z postu druhého náhradníka, Jaroslav Hladký byl v rozjížďce s číslem sedm, kde skončil poslední, vyloučen za ztrátu deflektoru.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Slaný – 21. dubna
V sobotu odpoledne startuje ve Slaném český juniorský šampionát. Z jeho účastníků v mnoha statistikách nejvíce září Michael Hádek. Dokázal se na stupně vítězů prosadit ještě v soubojích se staršími závodníky v éře panování Filipa Šitery a Matěje Kůse. Dvakrát se bezprostředně zapojil do boje o titul, ale nakonec musel gratulovat někomu jinému. Nyní na prahu své poslední juniorské sezóně prahne po titulu.

Dokonce se neváhal vsadit s Janem Holubem, který mu zlatou medaili vyfouknul loni, o sud dvanáctistupňového piva, že letos bude šampiónem on. Jenže dvojice Plzeňanů, jenž v této sezóně vozí mšenské vesty, poněkud pozapomněla na zbytek startovního pole. V něm jsou dozajista borci, kteří už v sobotu nastoupí s nasazením srovnatelným s dopravními policisty, kteří se v rozsáhlé akci mají o víkendu vrhat na vše, co vyjede na české silnice.

V této souvislosti se skloňuje především jméno Václava Milíka. Pardubický závodník prožívá skvělý úvod sezóny. A pakliže něčeho litoval, tak jen prázdné pneumatiky v poslední rozjížďce test matche Zlaté přilby a Mšena, jež mu zabránila popustit uzdu svému temperamentu jízdou po zadním kole.

Mistrovství republiky juniorů se vůbec zdá, že bude vše jen ne nudnou záležitostí, v níž by dominoval jediný suverén. Velkou motivaci má i Michal Dudek. Vedle Michaela Hádka a Václava Milíka je totiž jediným mužem startovní listiny, který si vychutnal vítězství alespoň v jednom klání jednadvacítek. To se prozatím nepodařilo ani Janu Holubovi, který bude obhajovat loňský titul.

Zapomenout nelze ani na Pavla Pučka. Při nastavení svých klubových GM se stále ještě učí, ale když mu vše sedne, je k neporažení. Jako při poslední rozjížďce úterní první ligy, kdy nedal ani náznak šance Michaelu Hádkovi s Janem Holubem. Na pódium by se rád konečně vyhoupl i Roman Čejka a mnozí další. Motivaci dozajista zvýší i vidina reprezentační vesty v kvalifikačním kole mistrovství světa ve Lvově.

Po roce opět přijde ke slovu kvalifikace. Nastoupí do ní jediný cizinec, Maďar Roland Benkö, velikánská slánská naděje Eduard Krčmář, čerstvý import ze stopětadvacítek Dominik Hinner a Zdeněk Holub a mšenský potěr. Pro nudu tedy ve Slaném nezbude žádný prostor už od samotného počátku.

Bilance stupňů vítězů v jednotlivých závodech:

	2007	2008	2009	2010	TOTAL	celkem pódium
Michal Hádek	0-1-0	0-1-2	0-1-1	2-0-1	2-3-4	9
Jan Holub				0-3-2	0-3-2	5
Václav Milík			0-0-1	2-0-0	2-0-1	3
Michal Dudek			1-0-0	0-1-1	1-1-1	3
Pavol Pučko			0-0-1	0-0-1	0-0-2	2

Startovní listina a umístění v předchozích sezónách:

	2006	2007	2008	2009	2010
1 Stanislav Pouznar, Mšeno					20.
2 vítěz kvalifikace
3 Roman Čejka, Slaný			15.	10.	4.
4 Václav Milík, Pardubice			12.	8.	6.
5 Zdeněk Vrba, Praha					11.
6 Michael Hádek, Mšeno	14.	4.	4.	5.	2.
7 druhý z kvalifikace
8 Ondřej Smetana, Praha					19.
9 třetí z kvalifikace
10 René Vidner, Pardubice			26.	15.	15.
11 Pavol Pučko, Praha		15.	8.	3.	5.
12 Michal Dudek, Slaný	18.	13.	6.	7.	3.
13 Jan Holub, Mšeno		14.	5.	9.	1.
14 Ondřej Veverka, Praha				16.	10.
15 Jaroslav Hladký, Praha				19.	13.
16 čtvrtý z kvalifikace
17 pátý z kvalifikace
18 šestý z kvalifikace
kvalifikace:
Roland Benkö, H
Milan Čermák, Mšeno					22.
Dominik Hinner, Praha
Zdeněk Holub, Praha
Michal Klein, Mšeno
Eduard Krčmář, Slaný
Zdeněk Růžička, Mšeno

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Jan Holub a Michael Hádek se vsadili, kdo získá letošní titul juniorského mistra republiky. Samozřejmě každý z nich tipoval sám sebe. Nicméně bylo by chybou zužovat okruh kandidátů na pouhé dva borce. Magazín speedwayA-Z se zamýšlí nad seznamem přihlášených závodníků a ohlíží se do historie juniorského mistrovství, jehož historickým tabulkám vévodí Josef Franc se třemi zlatými medailemi.
Historické ohlédnutí:
Pojem junior byste v československém motoristickém sportu našli už před druhou světovou válkou. Označoval však začátečníka, který si ke svému přechodu mezi seniory musel nejprve vyjet patřičný počet bodů. Tento systém zanikl v první polovině padesátých let. Roku 1969 se konal juniorský přebor ČSSR. Šlo však o předkvalifikaci do mistrovství republiky jednotlivců, přičemž věková hranice byla stanovena na třicet let. Některé prameny se zmiňují i o druhém ročníku, nicméně žádné bližší hodnověrné informace se nedochovaly.

Nicméně věková kategorie do jednadvaceti let se hlásila ke slovu. Jiří Jirout vyhrál 22. září 1973 juniorský předzávod před Zlatou přilbou ČSSR, který ovšem ještě nenesl název Zlatá stuha. Na sklonku října vedl Antonín Kasper soustředění závodníků mladších jednadvaceti let v Čakovicích. Během dvou dnů se konaly tři závody a na nejvyšší stupeň vítězů se postupně postavil liberecký Josef Rybář, březolupský Stanislav Kučera a žarnovický Ján Danihel.

V sezóně 1974 se uskutečnil premiérový ročník mistrovství republiky juniorů, čímž tehdejší Československo o tři roky přeběhlo mistrovství Evropy FIM. Premiérový mítink 30. dubna v Kopřivnici se stal kořistí Jiřího Jirouta, jenž po pádu v rozjížďce s číslem čtyři neznal už nic jiného než vítězství. Pardubický závodník trávící vojenskou službu v pražské Rudé hvězdě se nakonec ozdobil titulem už na sklonku června v Břeclavi, aniž by musel absolvovat poslední kolo v Žarnovici.

Mistrovství republiky juniorů, a už s přídomkem ČSSR, ČSFR či ČR, patří k nejstarším domácím plochodrážním šampionátům. Starší jsou pouze jednotlivci, družstva a ledy a do pádu komunistického režimu i mistrovství Slovenska, které si dokázalo na rozdíl od svého českého protějšku udržet jakousi autonomii, by plnilo kvalifikační roli pro mistrovství republiky jednotlivců.

V úvodních dvou letech se juniorský šampionát konal jako seriál závodů. Sezóna 1976 zažila vznik systému, který na našich oválech vydržel celých dvacet let. Do finálového seriálu vedla cesta ze dvou semifinálových skupin, v nichž byl rovněž větší počet závodů. V jednaosmdesátém se poprvé konala předkvalifikace. Později se odsunula na podzim předcházející konkrétní sezóně a ve svých nejlepších letech přivedla do dep až bezmála šest desítek nových adeptů plochodrážního řemesla.

Počínaje sezónou 1997 se systém juniorského šampionátu vrátil k podobě seriálu závodů. Případný přetlak ve startovní listině se od roku 2003 řeší kvalifikací předcházející konkrétnímu podniku. Jedinou změnou bývá prakticky jen počet nezapočítávaných výsledků, jenž se v posledních letech ustálil na jednom.

Není čas na lámání rekordů:
Věkový limit jednadvaceti let je neměnný, takže nedává juniorským závodníkům šanci na překonávání rekordů v počtu získaných zlatých medailí. Jedinou šancí je snižování věku, která od původních sedmnácti dostala přes šestnáct na současných patnáct let.

A tak není divu, že se v listině mistrů setkáváme s mnoha jmény. Teprve nezapomenutelný Antonín Kasper dokázal roku 1981 svůj titul z předchozího roku obhájit. V dalším roce už v domácí juniorce nestartoval. Podobná situace panovala i o dvě desítky let později. Bratři Drymlovi se šampionátu nikdy nezúčastnili. Mladší Lukáš je mistr světa v jednadvacítkách a Evropy v devatenáctkách, avšak na domácí scéně zlato logicky nemůže vlastnit.

Hattrick se povedl až Josefu Francovi, jenž se stal juniorským šampiónem v letech 1998, 1999 a 2000. Se třemi tituly suverénně vévodí historickým tabulkám a jeho mladší následovníci k němu mohou prozatím jen vzhlížet. Vedle Antonína Kaspera (1980 a 1981) se mezi juniorské mistry dvakrát zapsali Pavel Ondrašík (1995 a 1996), Tomáš Suchánek (2002 a 2003), Miroslav Fencl (2001 a 2004), Filip Šitera (2006 a 2007) a Matěj Kůs (2008 a 2009).

Jednu zlatou medaili v portfoliu svých úspěchů mají Jiří Jirout (1974), Štefan Eliáš (1975), Luboš Tomíček st. (1976), Pavel Karnas (1977), Josef Jůza (1978), Jaroslav Drahoš (1979), Petr Kubíček (1982), Petr Vandírek (1983), Ivan Pacák (1984), Bohumil Brhel (1985), Jan Holub prostřední (1986), Vladimír Kalina (1987), Gašpar Forgáč (1988), Bořivoj Hádek (1989), Jiří Hurych (1990), Jan Fejfar (1991), Tomáš Topinka (1992), Jiří Štancl mladší (1993), Marián Jirout (1994), Richard Wolff (1997), Martin Málek (2005) a Jan Holub nejmladší (2010).

Za bezmála čtyři desítky let se našli jen dva synové, kteří dokázali napodobit své otce a zapsat se mezi juniorské mistry republiky. Prvním byl Marián Jirout, jenž v Chabařovicích v červenci 1994 vyhrál dvacet let po svém otci Jiřím. Druhým se stal až loni v říjnu v Praze Jan Holub, jenž triumfoval bezmála čtvrtstoletí po Janu Holubovi prostředním.

V ostatních případech byl slabší buď otec nebo syn, případně předek nestihnul v juniorce startovat jako v případě Jiřího Štancla. Dvojitý zápis unikl Vaculíkovým. Zdeno podlehl v Kopřivnici roku 1975 v rozjezdu Štefanu Eliášovi, synovi Martinovi vzalo předloni primát jen zranění.

Mistrovství republiky juniorů 2011:
Pakliže byste se zeptali Michaela Hádka, zda by chtěl ve svých jednadvaceti letech juniorský titul, dozajista by vám odpověděl charakteristickým ‚no, jejej, tuten rok bych ho chtěl‘. Ve středu po test matchi Pardubic se Mšenem uzavřel sázku s Janem Holubem. Kdo prý nevyhraje letošní juniorku, zaplatí sud dvanáctky.

Jenže oba Plzeňané, kteří letos tráví sezónu v mšenských barvách, zapomínají na další borce. Především Václav Milík se zjara prezentuje jako buldozer schopný převálcovat kohokoliv. Jsou tu i Slaňáci, Roman Čejka, Michal Dudek, za nimiž v žádném případě rozhodně nebude příliš zaostávat Eduard Krčmář. Konkurenci přitvrdí Pražané Pavol Pučko a Ondřej Veverka a další. Ze stopětadvacítek se valí nová vlna patnáctiletých mladíků s vysokými ambicemi a schopnostmi vytvořit z juniorského šampionátu nesmírně lákavou podívanou.

Cesta za titulem šampióna ovšem nebude žádnou procházkou růžovým sadem. Závodníky čeká celkem osm závodů na všech typech drah a pouze jediné zaváhání se promíjí, protože se opět bude škrtat jeden nejhorší výsledek. Výhodou jsou i skvěle načasované termíny, když každý měsíc nabídne jeden podnik. S výjímkou července samozřejmě, kdy se bude závodit hned dvakrát.

Aranžmá letošní juniorky tedy vypadá více než dobře. Za těchto okolností nezbývá než se těšit na poslední dubnovou sobotu, která ve Slaném vše odstartuje. Katalyzátorem kvalitní podívané se bezesporu stane i poslední volná reprezentační vesta pro mistrovství světa, pro níž je jediným kritériem úspěch na slánském ovále.

Přihlášení závodníci do MR juniorů 2011:

Grepl PDK Mšeno I
HÁDEK Michael	08. 05. 1990
HOLUB Jan	07. 08. 1991
ČERMÁK Marek	26. 02. 1995
ČERMÁK Milan	11. 01. 1994
KLEIN Michal	11. 07. 1991
POUZNAR Stanislav	06. 02. 1994
AK Slaný
ČEJKA Roman	27. 08. 1993
DUDEK Michal	20. 09. 1990
KRČMÁŘ Eduard	26. 03. 1996
PRŮCHA Michal	21. 06. 1996
MUSIELAK Slawomir (PZM)	03. 06. 1990
MUSIELAK Tobiasz (PZM)	18. 08. 1993
PK Plzeň
HÁDEK Daniel	05. 05. 1995
AMK ZLATÁ PŘILBA Pardubice
MILÍK Václav	22. 05. 1993
VIDNER René	31. 08. 1993
ŠTĚROVSKÝ David	30. 06. 1996
AK MARKÉTA Praha
BRUMMER Jiří	06. 06. 1993
HINNER Dominik	19. 12. 1995
HLADKÝ Jaroslav	03. 05. 1994
HOLUB Zdeněk	19. 02. 1996
PUČKO Pavol	30. 06. 1991
ŠKURLA Michal	09. 06. 1996
SMETANA Ondřej	02. 05. 1995
VEVERKA Ondřej	07. 12. 1992
VRBA Zdeněk	29. 03. 1995

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Karel Herman a Josef Štěpánek

Mistrovství republiky juniorů už léta nabízí skvělé boje. Nejmladší adepti plochodrážního řemesla dokáží prolévat slzy v případě neúspěchu stejně intenzívně jako šampaňské hrdlem cestou ze stupňů vítězů. A na dráze bojují jako lvi o každý bod. Letos se seriál rozšířil na sedm zastávek napříč celou republikou. Pravidla však zůstávají beze změn.

Znamená tedy absence změn, že se český juniorský šampionát vypracoval k dokonalosti? „Nikdy není nic dokonalé,“ odmítá Petr Moravec, předseda VV SPD podobné myšlenky. „Nejlepší by bylo mít juniorský mistrák a spolu s ním juniorský přebor. Rovněž počet sedmi závodů by tomuto tvrzení nahrával. Jedou se prakticky na všech typech drah a mistr je tak zcela komplexní.“

V letošním roce se junioři postupně představí ve Slaném, Plzni, Pardubicích, Divišově, Mšenu, Praze a vše vyvrcholí v Liberci. Z českých stadiónů tím pádem budou chybět pouze Svitavy, Březolupy a Chabařovice. Další výhodou seriálu je jeho rovnoměrné rozložení do celé sezóny, kdy se od dubna až do září uskuteční každý měsíc alespoň jedno kolo. V pravidlech zůstává zakotveno rovněž škrtnutí jednoho nejhoršího výsledku.

Kromě evropského šampionátu na travnaté dráze se prostor pro kvalifikaci do reprezentace zachovává už jen šampionátu do jednadvaceti let. Majitelé posledního místa a náhradníci budou známí po prvním podniku koncem dubna ve Slaném.

„Je to šampionát, jehož alespoň jedno finálové kolo bude absolvováno před začátkem závodů mistrovství světa,“ vysvětluje tuto exkluzivitu Petr Moravec. „Z mistrovství republiky na dlouhé na trávu je to obdobné. Mimochodem ostatní soutěže to mají v nominačních kritériích, která se již několik let nemění, jako alternativu také. Třeba individuální finále ale začíná až v srpnu a mistrovství světa v červnu. Je to o zájmu pořadatelů a jejich datumových požadavcích.“

Hlasování spojená s MR juniorů na rozšířeném zasedání VV SPD 11. prosince:

předkladatel:	návrh:	výsledek:
VV SPD	navržený systém	pro40 : proti0

Mistrovství republiky juniorů do 21 let řečí pravidel:
Startují jezdci kterým v den konání závodu je nejméně 15 let a v roce konání šampionátu dosáhnou maximálně věkové hranice 21 let (jezdci narozeni v roce 1990 a mladší).
V závodě startují jezdci přihlášení držitelem licence soutěžícího. Do závodu budou přijati přihlášení jezdci s platnou licencí vydanou FMS AČR. V závodě může startovat i držitel jiné národní licence FMN.
Toto mistrovství se řídí Přílohou N 073 Národních sportovních řádů Mistrovství České republiky jezdců do 21 let na ploché dráze.

KVALIFIKACE
V případě, že k některému ze závodů Mistrovství České republiky juniorů bude přihlášeno více jak 16 jezdců, uskuteční se kvalifikační jízdy přihlášených jezdců k doplnění startovní listiny. Místo ve startovní listině závodu mají zajištěnou vždy jezdci, držitelé licence vydané AČR na 1. – 12. místě průběžné klasifikace mistrovství, pořadatel finále má právo mít ve finále minimálně jednoho svého jezdce. Tím bude případně nejlépe umístěný jezdec pořadatele v této kvalifikaci. Pokud to bude jezdec který skončí na horším než posledním postupovém místě tak z kvalifikace postoupí jezdec pořadatele na úkor posledního kvalifikovaného jezdce do závodu.

FINÁLOVÉ ZÁVODY
Uskuteční se seriál závodů Mistrovství České republiky. Každému jezdci se do celkové klasifikace šampionátu nezapočítá jeden nejhorší výsledek ze všech uskutečněných závodů v seriálu. Mistrem České republiky pro rok 2011 se stane jezdec, který získá po této úpravě nejvíce bodů.
Při rovnosti bodů po skončení seriálu je rozhodujícím kritériem v případě pořadí na 1. – 3. místě dodatkové jízda a na ostatních místech lepší dosažený výsledek v posledním finálovém závodě.

Kvalifikační smysl:	první závod ve Slaném určí posledního reprezentanta a náhradníky pro mistrovství světa juniorů
Pneumatiky:	dvě nové hrany, jezdec si může nechat označit ještě jednu hranu pro absolvování případné dodatkové jízdy
Přihlášky:	31. ledna 2011

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)