Praha – 26. července
Pouze tým, který reprezentoval českou republiky v letošním světovém poháru družstev, má jistou účast ve finále šampionátu republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Ostatní závodníci se o postup do závodu dotovaného částkou sto tisíc korun, jež bude rozdělena dle umístění, musí nejprve kvalifikovat v semifinále.

Semifinále je na Markétě na programu ve čtvrtek 23. srpna a jak už bylo řečeno, nebude se týkat Aleše a Lukáše Drymlových, Václava Milíka, Josefa France a Matěje Kůse, kteří byli dosazeni přímo. V současné době probíhá rozesílání přihlášek.

Rozpis rozjížděk bude stanoven po sumarizaci došlých přihlášek, které mají termín na vrácení do 15. srpna. A podle Tomáše Topinky, který má šampionát jednotlivců ČSMS pod palcem, není vyloučen ani model pro více než šestnáct závodníků, i když na Markétě usilují o ryze českou startovní listinu. Každopádně je jisté, že do finále plánovaného na 15. října postoupí nejlepších jedenáct.

Foto: Petr Makušev

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 8. května
Úvodní finále mistrovství republiky jednotlivců pod gescí AČR se stalo kořistí Matěje Kůse. Pražský závodník, by na úvod porazil Aleše Drymla, neměl ovšem počátek cesty k obhajobě loni ztraceného titulu jednoduchou. V rozjížďce s číslem čtrnáct upadl, avšak rozhodčí Pavel Kubeš přiřknul vinu za incident Lukáši Drymlovi. Pardubičan, který se v poslední zatáčce probil spodem před Matěje Kůse, ovšem zavinění popíral. Další verdikty z věže, které jak už to bývá vesměs vyvolaly podobné reakce jako prohlášení českého premiéra o zvýšení sazby daně z přidané hodnoty, bohužel měly vliv i na další pořadí. Josef Franc byl z repete šestnácté jízdy vyloučen za prošvihnutí dvouminutového limitu a spolu s ním to odskákal i Michael Hádek. Když nakonec Josef Franc prohrál s Alešem Drymlem, obhájce titulu skončil druhý o bod před svým mladším bratrem. Dlouhý závodní den v Divišově vyvrcholil nadstavbovým Memoriálem Josefa Leifra. Martin Málek si na něj vyměnil karburátor jel rázem jako vyměněný a ozdobil se triumfem.

Festival trablů
Loni se Lukáš Dryml nemohl zapojit do boje o obhajobu svého titulu, který mu předloni na podzim sebral Matěj Kůs. Zjara se však po svém zranění vrátil úspěšně do sestavy eastbournských Orlů. Dnešní rozjížďka s číslem jedna jasně prokázala, že je trojnásobný šampión zpátky i na českých oválech.

Na pohyb pásky nejrychleji zareagoval Michael Hádek. Jenže Lukáš Dryml letěl dopředu, jakoby mu z výfuku šlehaly plameny. Šachovnicová vlajka ho přivítala coby neohroženého vítěze. Při dojezdu do cíle stačil ještě vztyčeným palcem popřát zlom vaz svému bratru Alešovi, jenž stál u vrat výjezdu na dráhu připravený k rozjížďce s číslem dvě.

Jenže sotva se obvyklý koloběh jízd stačil rozběhnout jako dobře namazané soukolí, zlomyslný osud do něho nasypal zrnka písku. Páska se otevřela jen na pravé straně a na dráhu zamířila kropička. Sotva Vladimír Šíma spatřil bývalou červenou hasičskou casku v akci, jako blesk pádil do depa Martina Málka. Avšak březolupský závodník nechtěl narychlo měnit nastavení motocyklu.

Symbolický duel úřadujícího mistra se svým předchůdcem na českém plochodrážním trůně zahájil lépe Aleš Dryml. Jenže Matěj Kůs vedl útok vnějškem první zatáčky, který ho dostal do čela. „Ještě jsem se necejtil ve svý kůži,“ svěřoval se Aleš Dryml po závodech.

Ani třetí jízda nebyla z těch klidných. Nejlépe odstartoval Zdeněk Simota, avšak když ho Václav Milík objížděl zvnějšku první zatáčky, oba se srazili a spadli. Plzeňský závodník dojel do depa silou motoru, Pardubičan dorazil pěšky. „Zvedlo se mu to a vzal mě přední kolo,“ popisoval, zatímco pohled na pokroucené přední vidlice mu dával najevo, že do repete musí přesednout do sedla druhého motocyklu.

Když se páska rozjížďky s číslem tři zvedla podruhé, nejdelší konec provazu uchopil Josef Franc. Václav Milík sice útočil vnější stranou, avšak Pražan nesnížil své odhodlání zůstat v čele. Čtvrtá jízda naneštěstí s sebou přinesla další problém. Nesvítící zelené světlo bylo promptně opraveno, ale v první zatáčce se přetočil Ronny Weis. „Warum, warum?,“ divil se, sotva se dozvěděl o svém vyloučení. Poukazoval na úzus první zatáčky, ale první série skončila krátce před šestnáctou hodinou bez něho triumfem Filipa Šitery, který ve druhé zatáčce sebral vedení Zdeňku Holubovi.

Druhá pětina vyprofilovala nejžhavější favority. Aleš Dryml v rozjížďce s číslem pět předčil Filipa Šiteru. Jeho mladší bratr Lukáš ještě v úvodním nájezdu minul Zdeňka Simotu, jenž se mohl chlubit nejlepším startem. V sedmé jízdě prodloužil svou neporazitelnost po raketovém startu i Josef Franc. Rovněž Matěj Kůs dospěl k řešení rovnice stylem, že dvě jízdy se rovnají šest bodů.

V rozjížďce s číslem osm na ně musel startovat dvakrát. Při prvním pokusu totiž v první zatáčce upadl Zdeněk Holub. Repete ve čtyřech však nepřineslo změnu v osobě pražského suveréna a profitoval z něj jen Václav Milík. V sedle náhradního motocyklu nyní vyzrál na Tomáše Suchánka už s letem pásky.

Nečekaná rozuzlení
Když Josef Franc v rozjížďce s číslem devět v prvním oblouku objel Zdeňka Holuba a vydal se za další trojkou, na pronikavou změnu na čele průběžné klasifikace to rozhodně nevypadalo. Na pražského juniora urputně útočil i Martin Málek, jenž se dočkal úspěchu ve druhém okruhu. Ve druhé zatáčce Zdeňka Holuba podjel.

O kolo později však na tom byl Zdeněk Holub ještě hůř. Po pádu zůstal ležet pod nafukovacími vaky a otřesený skončil v sanitce. „Lek‘ jsem se, že mě podjede,“ vysvětloval později v depu argumentací na téma přibližujícího se Michaela Hádka. Nakonec však vyvázl z incidentu nezraněn, avšak s motocyklem to bylo mnohem horší. „Je to velbloud jako prase,“ použil pražský závodník netradiční, leč dokonale výstižné přirovnání.

Při repete se čekalo dlouho na Josefa France. „Signalizace dvou minut je tady v depu hodně bídná,“ říkal Pražan později. Sotva se objevil na dráze, startmaršál se chopil černého praporu a terče svou žlutou barvou odpovídající povlaku na jeho přilbě. Jenže zároveň s ním se za stejný prohřešek musel do depa vrátit i Michael Hádek, shodou okolností trpělivě čekající u pásky na příjezd Josefa France. Nyní však na plochodrážní obdobu trestu smrti stačilo, že se po Pražanově diskvalifikaci otočil.

Zatímco pískot publika dal jasně najevo, co si o současné podobě výkladu dvouminutového pravidla myslí diváci, časomíra se rozběhla podruhé. Náhradník Michal Škurla posléze celé kolo přidělával Martinu Málkovi další starosti, kterých měl březolupský závodník s nastavením stroje už tak nad hlavu.

Josef Franc právě přišel o vidinu pódia, zatímco jak Lukáš Dryml, tak Matěj Kůs pokračovali ve vítězné sérii. Pardubičan se na počátku rozjížďky s číslem deset přetahoval se svým starším bratrem Alešem, jemuž lépe vyšel start. Jenže od první zatáčky už tahal za pilku sám. Matěj Kůs hned v jedenácté jízdě triumfoval stylem start – cíl.

Po čtrnácté jízdě však měl zůstat pouze jeden leader, jelikož rozpis svedl na startovní rošt čtrnácté jízdy Matěje Kůse a Lukáše Drymla. Aby toho nebylo málo, společníky jim nedělalo žádné křoví svolné hrát v dramatu dnešního tropického odpoledne pouze podřadnou roli. Josef Franc stále mohl zamotat vývojem závodu a stejnými ambicemi přetékal i Filip Šitera. Mšenského závodníka od maxima dělily jen prohry s Alešem Drymlem, o níž už byla řeč, a Tomášem Suchánkem. Pardubičan mu sebral v rozjížďce s číslem dvanáct vedení už z prvního výjezdu.

Čtrnáctá jízda však nebyla prosta problémů už od svého počátku. Lukáš Dryml s Matějem Kůsem letěli dopředu, avšak za jejich zády upadl v první zatáčce Josef Franc. Vynutil si opakování, k němuž byl přizván také on. Po vylétnutí pásky se historie s Matějem Kůsem a Lukášem Drymlem na čele opakovala. Ovšem s tím rozdílem, že Pražan byl vpředu. Jenže o pár metrů později bylo všechno jinak, protože se z výjezdu ze druhé zatáčky ujal vedení Josef Franc.

Lukáš Dryml stupňoval svůj tlak na Matěje Kůse. Ve druhé zatáčce se na něho tlačil spodní stranou v zatáčce u depa. Matěj Kůs své postavení uhájil, což ovšem útočné ambice pardubického závodníka nezchladilo. V závěrečném oblouku se znovu sunul pod Matěje Kůse. Dostal se dopředu, však takřka vzápětí pražský závodník upadl.

„Musím říct, že to tam dal chytře a překvapil mě,“ uznával Matěj Kůs, ovšem svou vinu za svůj pád odmítal. „Bylo to loket na loket a on mi vzal přední kolo.“ K této verzi se přiklonil i Pavel Kubeš, který Matěji Kůsovi přidělil dva technické body a vyloučil Lukáše Drymla.

„Nedotk‘ jsem se ho, byl jsem o půl motorky před ním,“ hájil se Lukáš Dryml a ve svém spravedlivém rozhořčení připomínal rozčileného lva v kleci. „Věřil jsem si na něj, počkal jsem si do posledního kola. Složil jsem to dřív a on to nějakým záhadným způsobem na mě položil.“

Dramatický tropický závěr
Dva verdikty od rozhodcovského pultu věže v neprospěch neporažených závodníků ruku v ruce s vítězstvím Josefa France v nešastné čtrnácté jízdy dokonale zamotaly pořadím na čele průběžné klasifikace. Na jejím absolutním hrotu se hřál Matěj Kůs s jedenácti body. Na záda mu začal dýchat desetibodový Aleš Dryml, když v rozjížďce s číslem patnáct v první zatáčce minul Zdeňka Holuba udivujícího svými excelentními starty. Na základě výsledků rozjížďky s číslem čtrnáct měli Josef Franc a Lukáš Dryml o další bod méně. A pak následovala plejáda borců s osmi body na kontě.

Nejsmutnější z nich byl Filip Šitera, který ve čtrnácté jízdě bodoval až po diskvalifikaci Lukáše Drymla. „Je zelený světlo a startmaršál stojí ještě před páskou, že na ní nevidím,“ láteřil. Ztotožnil se s ním rovněž Aleš Dryml. „Startmaršál nás ještě rovná a už svítí zelený světlo,“ dával svému mšenskému rivalovi za pravdu.

V ostatních případech ovšem bylo osm bodů na kontě odrazem zlepšující se tendence. Ve skvělém rozpoložení zastihl dnešní mítink Martina Gavendu. Prohrával s favority, avšak s dokonalou pravidelností bral samá druhá místa, o něž neváhal srdnatě bojovat. Hned v první jízdě o tom přesvědčil Tomáše Suchánka. V rozjížďce s číslem patnáct zase svedl urputnou bitku se Zdeňkem Simotou a Zdeňkem Holubem.

Václav Milík nebyl spokojený s motorem náhradního motocyklu, proto do něj společně se svými mechaniky zamontoval pohonný agregát ze stroje pokrouceného během úvodního pádu. Správnost jejich postupu ukázala třináctá jízda, které pardubický junior vládnul od vylétnutí pásky až k šachovnicové vlajce, by zlí jazyková zdůrazňovali trošičku ulitý start. Od třetí série se lepšil i Tomáš Suchánek. Dvanáctá jízda viděla, kterak v úvodním výjezdu minul Filipa Šiteru. O čtyři jízdy později to samé provedl Ondřeji Veverkovi, jenž nakonec posloužil jako chutné sousto rovněž bodově vyhladovělému Martinu Málkovi.

Každopádně na poslední sérii byly karty namíchány zajímavě. Matěj Kůs vyrazil po startu sedmnácté jízdy vstříc celkovému vítězství, avšak situaci mu nechtěně zkomplikoval Michael Hádek. Po nedělní kvalifikaci světového šampionátu na dlouhé dráze v Mühldorfu se do kratičké divišovské dráhy nemohl ani vejít. Po dvou nulách a tvrdé diskvalifikaci se rozhodl ze závodu odstoupit. Nakonec ovšem změnil své rozhodnutí a nastoupil do sedmnácté jízdy. Efektní pirueta však ukončila jeho dnešní účinkování s konečnou platností.

Matěj Kůs tím pádem musel ke svému vítězství odstartovat ještě jednou. Znovu se ujal vedení, avšak Zdeněk Simota se evidentně rozhodl zgustnout si na potenciálním vítězi. Stupňoval svůj tlak, jež dosáhl svého maxima v poslední zatáčce. Její vnitřní stranou se snažil urvat vítězství, které by dnes bylo jeho jediné. Matěj Kůs ovšem věděl, která bije, a protnul metu o polovinu předního kola dříve.

Hned vzápětí stále lepšící se Ondřej Veverka odstartoval na Lukáše Drymla, avšak Pardubičan sjednal nápravu ještě v první zatáčce. Ondřej Veverka klesl i za Zdeňka Holuba. Na sklonku třetího okruhu se však dokázal vrátit zpět, navíc Zdeněk Holub v poslední zatáčce upadl.

Václav Milík nemohl udělat pro stupně vítězů více, než vyhrát předposlední rozjížďku ve stylu start – cíl. Martin Gavenda v ní dovezl páté druhé místo v řadě, přičemž držel v šachu Filipa Šiteru. Ten už několikrát byl takřka vpředu, avšak Martin Gavenda ho pokaždé odrazil.

Václav Milík napjatě očekával výsledek rozjížďky s číslem dvacet. Jenže Aleš Dryml zhatil všechny konspirační naděje na rozjezd. A to nejen jemu, ale i Josefu Francovi, kterému ukázal výfuk už při startu. Pardubičan sám sobě pojistil druhé místo a svému bratrovi třetí.

Dlouhý závodní den v Divišově ovšem nekončil. Na programu byl devátý ročník Memoriálu Josefa Leifra. Jeho první semifinále se opakovalo kvůli letmému startu Václava Milíka. Při repete už úřadovali Josef Franc s Tomášem Suchánkem. Ve druhém semifinále se Zdeňkovi Simotovi nechtělo měnit žlutý povlak, s nímž vyjel na ovál, za modrý, který mu byl určen. O barvu samozřejmě nešlo tolik jako o místo na startovním roštu.

Radek Fanta s Petrem Leifrem ho přímo u vrat do depa přesvědčili, aby místo návratu do boxů směřoval k pásce. Plzeňan nelitoval, protože v nájezdu do posledního kola sebral vedení Martinu Málkovi. Ve finále mu to ovšem Březolupák triumfem ve stylu start – cíl vrátil i s úroky. Sám si ale nasadil brouka do hlavy, jak by prve dopadl, kdyby si karburátor vyměnil už během hlavního závodu.

Hlasy z depa
„Doufám, že jsem zpátky na cestě za titulem,“ svěřoval se Matěj Kůs bezprostředně po svém vítězství. „Dneska byly těžký závody a těžkej‘ den. Vítězství je zasloužený. Ta jízda s Lukášem nebylo nic spornýho. Já ho respektuju jako závodníka a říkám, že je u nás nejlepší. Bylo to loket na loket a on mi vzal přední kolo. Musím říct, že to tam dal chytře a překvapil mě. Držel jsem si lajnu, ohlídnul jsem se přes rameno, on byl kolem na trávě. Ale ještě jeden závod je před námi a každej z náš může bejt‘ mistr.“

„No comment,“ nebylo Aleši Drymlovi do řeči. „Udělej si objektivní názor sám. Druhý místo je dobrý, ne, napiš chvalitebný výkon. První tři rozjížďky jsem nebyl spokojenej‘ sám se sebou a s technikou. Necejtil jsem se a kazil starty. Až pak jsem se vrátil a cejtil se zase ostrej‘.“

„Užíval jsem si to,“ rozpovídal se Lukáš Dryml. „Líbí se mi tady. Přijedeš sem, jsou tu perfektní lidi. Ty dělaj‘ závody. Bar jak někde ve Švédsku, spousta diváků, nádhera! Je to moje oblíbený místo. No, co se dá dělat, když narazíš na člověka, co zkurví závody. Ne mně, ale lidem. Dáváme do toho prachy. Nikoho jsem neposlal, věřil jsem si na něj, počkal jsem si. Byl jsem půl motorky před ním, skládám dřív a on to na mě nějakým záhadným způsobem položil. A vyloučili mě. Je to od mezinárodního rozhodčího Pavla Kubeše podraz. Měl by bejt‘ fér. Na co bylo zelený světlo, když ještě startmaršál nedal ruce dolů?! Věřím si, jdu do druhýho finále se ztrátou, ale proč se nervovat?! Nevylejvám si emoce, to ne, ale zamrzí to. Fandíme tomu tady, proto nejezdím jen v Anglii, kde maj‘ rozhodčí cit. Proto je Aleš ve vedení Pardubic, aby svou snahou, chytrostí a uměním jednat v obchodě to šlo dopředu.“

„Myslím si, že by to byly pěkný závody, kdyby se to nejelo v Divišově,“ odtušil Josef Franc. „Je to tady všechno přirezlý, zarezlý. Potom to divný rozhodnutí. Signalizace dvou minut je tady hodně bídná. Té diskvalifikace je samozřejmě škoda.“

„Na hovno,“ odpověděl Václav Milík na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak se mu dnes jelo. „Hned v první jízdě mě sundal Simoák. Zvedlo se mu to, vzal mě přední kolo. Já šel přes hák a palice mě bolí ještě teď. Byly ohnutý vidlice a druhej‘ motor nejel. Nakonec jsme ho přendali z rámu do rámu. Kdybych jel celej‘ závod na něm, výsledek by byl lepší.“

„Na hovno, co ti mám říct?,“ kontroval Filip Šitera protiotázkou. „Buď se něco sere nebo to kurvím já. Víš, jak to je. Zrovna v nejdůležitější jízdě ti tam stojí startmaršál. Když to řekneš rozhodčímu, odpoví ti, že mu to řekne. Ale ta jízda je už pryč. Ale je to jedno, teď se chci soustředit na extraligu.“

„O mistráku je škoda mluvit,“ mávnul Martin Málek rukou. „Jsem ve stresu,unavený a pak přišlo takové rozhození po první jízdě, co to nakropili. Nechtěl jsem hned po první jízdě něco měnit. Nešly mi starty, nemoh‘ jsem se soustředit, potom se zdálo, že blbne karburátor. Přehodili jsme ho na Memoriál a pak to bylo dobré. Dráha se dost měnila, špatně to kropili. Jednou to klouzalo, pak to bylo suché, těžko se do toho strefit. Ale s Memoriálem jsem spokojený, takže dobré.“

1. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 2 3	14
2. Aleš Dryml, Pardubice	2 3 2 3 3	13
3. Lukáš Dryml, Pardubice	3 3 3 U 3	12
4. Josef Franc, Praha	3 3 M 3 2	11
5. Václav Milík, Pardubice	2 2 1 3 3	11
6. Martin Gavenda, Praha	2 2 2 2 2	10
7. Tomáš Suchánek, Pardubice	1 1 3 3 1	9
8. Filip Šitera, Mšeno	3 2 2 1 1	9
9. Martin Málek, Březolupy	1 1 3 2 0	7
10. Zdeněk Simota, Plzeň	1 2 1 1 2	7
11. Ondřej Veverka, Praha	0 1 1 1 2	5
12. Roman Čejka, Slaný	0 0 0 2 1	3
13. Michal Škurla, Praha (res)	2 1	3
14. Zdeněk Holub, Praha	2 0 X 0 F	2
15. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	X 1 0 0 1	2
16. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	1 0 0 0 0	1
17. Michael Hádek, Plzeň	0 0 M – X	0

Poznámka: Jan Jaroš se omluvil kvůli nemoci.

9. Memoriál Josefa Leifra:

		SF1	SF2	FIN
1.	Martin Málek, Březolupy		2.	1.
2.	Tomáš Suchánek, Pardubice	2.		2.
3.	Josef Franc, Praha	1.		3.
4.	Zdeněk Simota, Plzeň		1.	4.
5.	Václav Milík, Pardubice	3.
	Martin Gavenda, Praha		3.
7.	Roman Čejka, Slaný	4.
	Michal Škurla, Praha		4.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Divišov – 7. května
Zítra se v Divišově nepojede pouze první z dvojice finálových závodů šampionátu republiky AČR. Celý program odstartuje úderem poledne prvním kolem mistrovství republiky stopětadvacítek na krátké dráze. Nutno ovšem dodat, že pod gescí AČR, jelikož jeho protějšek pod hlavičkou ČSMS má za sebou již dvě kola. Celý program uzavře už devátý ročník Memoriálu Josefa Leifra, kde fanoušci z uskupení HBC@Vrates přilákali skvělou jezdeckou společnost.

Kdo by na sklonku prázdnin před osmi lety tušil, že nadstavbové klání po první lize na pražské Markétě čeká taková dlouhá budoucnost? Nicméně aktivita čtveřice fanoušků se nezastavila před žádnými překážkami a zítra se vzpomínkový závod na pražského funkcionáře pojede už podeváté.

Forma závodu je stále stejná. Z každého semifinále postoupí nejlepší dvojice do finále, zatímco pro poražené celá akce skončí. Malé finále totiž nebude opět na programu. Nicméně Radek Fanta slíbil, že nás při jubilejním desátém ročníku HBC@Vrates chtějí překvapit. „Plánujeme jet celý závod,“ svěřil se.

Jezdecké obsazení 9. Memoriálu Josefa Leifra:
Josef Franc (Praha), Václav Milík (Pardubice), Jan Jaroš (Mšeno), Michael Hádek (Plzeň), Tomáš Suchánek (Pardubice), Zdeněk Simota (Plzeň), Martin Málek (Březolupy), osmý závodník bude nominován na místě

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Divišov – 7. května
Finálová série mistrovství republiky jednotlivců pod hlavičkou AČR začíná poměrně brzy. Až proklatě brzy, uvážíme-li redukci seriály na dva závody, přičemž mistr bude vyhlášen ve Mšeně až za předlouhých pět měsíců. Dochází k paradoxní situaci, kdy se někteří finalisté teprve dostávají do ostrého tempa, což ovšem nikterak nesnižuje jejich odhodlání porvat se zítra v Divišově o nejlepší postavení v průběžné tabulce.

Tomáš Suchánek má zatím za sebou jen dva rakouské a jeden český pouák, přesto srší sebedůvěrou. „Aspoň o to jedno místo bych se chtěl zlepšit,“ směje loňský vicemistr. „Uvidíme. Snad to motory vydržej‘ a budou starty. Žádná speciální příprava není, všechno mám ready už od zimy. Akorát vyhodím motor ze Slanýho a dám tam svoji raketku. Chtělo by to patnáct bodů, pak patnáct při extralize v Pardubicích a budu odpočívat.“

Nicméně konkurence houstne a do šampionátu se vracejí Lukáš Dryml a Josef Franc, kteří dostali od VV SPD divoké karty. Aleš Dryml v Mariánských Lázních vyhlásil, že se jeho letošní mise po českých oválech bude orientovat na tituly v extralize a jednotlivcích. Matěj Kůs se loni přesvědčil, o kolik bývá obhajoba těžší, by mu definitivní šanci vzala diskvalifikace za prohřešek v mnoha očích malicherný. Jsou tu i další, kteří se v individuálním mistrovství republiky dokážou motivovat k excelentním výkonům.

„Každej‘ má šanci,“ souhlasí Tomáš Suchánek. „Uvidíme, jakej‘ to bude pro mě den. Nesmím nic zkurvit, musím se dobře vyspat. A pak nechrápat na startu. To tam bude důležitý.“

Výhodu startů si uvědomuje i Martin Málek, jenž řadí divišovský ovál mezi své oblíbené. „Je potřeba, aby to v úterý startovalo,“ říká, avšak v otázce ambicí po rozšíření své sbírky trofejí z Divišova by si nejradši dal ruku před ústa. „Nijak to neplánuju. Vrátil se Pepíček, je v dobré formě. Lukáš jede dobře, Aleš a Matěj taky. Budou to vyrovnané závody, uvidíme, komu to sedne.“
Z finalistů, kteří se představili v sobotu ve Slaném, si poněkud zkomplikoval život Zdeněk Simota. V rozjížďce s číslem dvanáct musel opustit druhé místo kvůli zadřenému motoru. Přesto byl spokojený s pohárem za vítězství, ale při zmínce o Divišovu poněkud zvážněl. „Uvidíme, doufám, že se budou dařit starty,“ krčil rameny.

Jeho kolega z vítězného týmu HBC@Vrates Michael Hádek filozofoval. „Buď vyhraješ, nebo prohraješ,“ dospěl k řešení ve stylu Chytré Horákyně. „Po iks letech se vracím do mistráku. Budu bojovat, každej‘ závod je dobrej‘. Letos jsem jel ve Slaným svůj čtvrtej‘ závod, z toho jeden byl na dlouhý.“

Startovní listina a cesta účastníků do finále:

1 Michael Hádek, Plzeň	SF – 4.
2 Lukáš Dryml, Pardubice	divoká karta
3 Martin Gavenda, Praha	SF – 1.
4 Tomáš Suchánek, Pardubice	MR2011 – 2.
5 Aleš Dryml, Pardubice	MR2011 – mistr
6 Martin Málek, Březolupy	MR2011 – 8.
7 Roman Čejka, Slaný	SF – 6.
8 Matěj Kůs, Praha	MR2011 – 3.
9 Ondřej Veverka, Praha	SF – 5.
10 Zdeněk Simota, Plzeň	MR2011 – 7.
11 Josef Franc, Praha	divoká karta
12 Václav Milík, Pardubice	MR2011 – 5.
13 Filip Šitera, Mšeno	MR2011 – 6.
14 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	SF – 3.
15 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	SF – 2.
16 Jan Jaroš, Mšeno	MR2011 – 4.
17 Zdeněk Holub, Praha	SF – 7.
18 Michal Škurla, Praha	SF – 8.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 18. dubna
V poměrně velkém počtu poruch při semifinále šampionátu jednotlivců AČR v Pardubicích hrály prim přetržené primární řetězy. Ty v konečném důsledku snížily úroveň dramatu. Kdyby Michal Škurla kvůli němu neopustil vedení ve dvaadvacáté jízdě, rozjíždělo by se hned pět závodníků o postup. Takhle se Michal Škurla mohl utěšovat náhradnickým postem a vidinou úsěpchu v konkurečním šampionátu ČSMS. Ronny Weis tak zamířil na druhou příčku pódia mezi neporazitelného Martina Gavenda a Patrika Nagyho. A o zbývající tři finálové vesty se konal rozjezd ve čtyřech.

Pád a prošvihnutá jízda sebraly Martinu Gavendovi sobě rovné
Šest volných míst a dva náhradnické posty ve finálové části mistrovství republiky jednotlivců AČR byly kromobyčejným katalyzátorem jezdeckého zájmu. V minulosti se jeho přebytek řešil kvalifikacemi, letos přišel ke slovu rozpis pro dvacet závodníků. Tolik borců v českém semifinále startovalo už před čtyřmi lety v Kopřivnici, ale tehdy se každý z nich postavil na start pouze čtyřikrát. Systém na pětadvacet rozjížděk tak dnes prožil svou premiéru.

Příliš husté síto stanovilo strategii pro úspěch jednoznačně. Každý bod byl klíčový a každá prohra mohla mít fatální důsledky. Kdo by se tedy divil skleslé náladě Zdeňka Holuba během druhé úpravy dráhy? V rozjížďce s číslem jedna neohroženě proniknul první zatáčkou před Ronnyho Weise, aby posléze mařil jeden Němcův útok za druhým. V posledním oblouku s vytrčenou pravou nohou ve stylu Vladimíra Višvádera.

„Koukám, že tam někdo jede, tak jsem tam dal nohu,“ svěřoval se o chvilku později ve svém boxu. Jenže v sedmé jízdě zůstal stát s poruchou zapalování ještě během prvního okruhu. Martin Gavenda mezitím odvrátil nájezd Patrika Nagye. A protože prve ve čtvrté jízdě za sebou nechal Ondřeje Veverku, Michaela Hádka a Vladimíra Višvádera už během úvodních metrů, stal se prozatím prvním z neporažených.

Po deseti jízdách však jeho příkladu následovali slánští junioři. Eduard Krčmář se na vítěznou dráhu vydal v rozjížďce s číslem dvě, kdy si po skvělém startu ani neměl čas všímat souboje Michala Dudka s Tomášem Jůzou v prvním oblouku. Stejně suverénně si počínal i v osmé jízdě, takže se opět největší drama odehrávalo za jeho zády. Stanislav Pouznar v první zatáčce přeskočil Ondřeje Smetanu, leč prázdná zadní pneumatika mu zabránila bodovat vůbec.

Roman Čejka svého prvního triumfu dosáhl se stejnou lehkostí jako jeho mladší klubový kolega. Ve třetí jízdě panoval od startu až do cíle, zatímco Krzysztof Nowacki zvládal odvracet nápor Michala Kleina. V rozjížďce s číslem devět se však musel slánský junior bránit sám. Startovní manévr jej vynesl do čela před Ronnyho Weise, jenž ho posléze urputně proháněl celá čtyři kola.

Jenže slánským juniorům nebylo dopřáno, aby létajícímu Martinu Gavendovi sekundovali dlouho. Eduard Krčmář se s pražským Moravanem střetnul v rozjížďce s číslem jedenáct, avšak oba je svým skvělým startem zaskočil Michal Klein. Z prvního výjezdu vylétl na čele Martin Gavenda, avšak mšenský závodník držel druhé místo.

Před druhou zatáčkou však upadl. Eduard Krčmář už nemohl nic dělat a po střetu s padajícím Mšeňákem letěl až do bariéry. Okamžitě pro něho vyrazila ambulance, avšak slánský závodník odešel po svých. Otřesený však nemohl v závodě pokračovat, což později potvrdil slovy: „Vůbec nevím, co se stalo.“

Repete s Jaromírem Otrubou coby jediným soupeřem Martin Gavenda proměnil v další velké sólo. Roman Čejka ho vzápětí napodobil, když nebezpečného Ondřeje Veverku připravil o druhé místo Ondřej Smetana. Slánský závodník však z vedení vypadl hned na začátku čtvrté série, přičemž prohrál de facto sám se sebou.

Soupeři už stáli na roštu šestnácté jízdy, leč po Romanu Čejkovi nebylo ani vidu, ani slechu. Konečně vyrazil z boxu v zadní části depa a hnal se plným tryskem na ovál. Práh na dráhu doslova přeskočil, ale to už na digitální časomíře svítily pouze čtyři červené nuly. A tak se mohl pouze otočit a vyjete zpátky do kopečka ke svým mechanikům. „Zapomněl jsem, že mám jízdu,“ láteřil za doprovodu nadávek na svou adresu, které by klidně mohly sloužit jako zvuková kulisa tvrdého pornofilmu.

Kromě pódia nebylo jasné vůbec nic
Smůla obou Slaňáků zamotaly postupovou zápletkou. K dramatu přispěl i samotný Martin Gavenda. Dosavadní suverén totiž na startu osmnácté jízdy zaváhal a mohl jen sledovat, jak Michal Škurla v první zatáčce objíždí Reného Vidnera. Avšak role pasivního pozorovatele, jak se o vítězství perou jiní, mu neseděla a do druhého okruhu najížděl jako první už on. „Trošku jsem to podcenil, ale zabojoval jsem,“ svěřoval se později.

V ten moment byl jeho nejbližším sousedem v průběžné klasifikaci Ronny Weis. Ten se do Svítkova vrátil podruhé během více než patnácti let minulou středu. Perfektně však vystihnul nastavení motocyklu. Na úvod nestačil dohnat Zdeňka Holuba a potom Romana Čejku, nicméně nikdo další už dnes před ním do cíle dorazit neměl.

V rozjížďce s číslem třináct rychle zmizel ze startovního roštu. A když se Patrik Nagy v zatáčce u depa druhého okruhu spodní stranou posunul pod Michala Škurlu, vedoucího Němce už ohrozit nedokázal. Ve dvacáté jízdě měl proti sobě pouze Ondřeje Veverku, na něhož odstartoval. Pražan kousal, kousal, ale cestu k předjetí nenašel, což ho později motivovali k přiznání: „Jízdu s Ronnym jsem posral!“

Ronny Weis další triumf ve stylu start – cíl přidal v rozjížďce s číslem dvaadvacet. V těch chvílích už věděl, že může být nejhůře druhý. Patrik Nagy sbíral zpočátku jednu dvojku za druhou, aby po osudné diskvalifikaci Romana Čejky sám ovládl šestnáctou jízdu. V předposlední rozjížďce objel Vladimíra Višvádera už v první zatáčce a jeho skóre se zastavilo na dvanácti bodech.

Bylo jasné, že v semifinále českého šampionátu skončí na stupních vítězů dva cizinci. O vítězi se rozhodlo až na úplný závěr. Martin Gavenda měl tak velký apetit na body, že na něho nestačil ani Roman Čejka. Zatímco Pražan v červeném se mohl chystat na pěší výlet na nejvyšší stupeň, slánský borec zdaleka netušil, jakou roli bude hrát ve finále.

Jedenáct bodů neměl jenom on, ale i Ondřej Veverka, Michael Hádek a Zdeněk Holub. Chyběla jen dvě kola a mezi aspiranty na poslední tři místa ve finále byl i Michal Škurla. Jenže stejně jako předtím Krzysztofu Nowackemu, René Vidnerovi a Stanislavu Pouznarovi i jemu prasknul primární řetěz. A to zrovna ve chvíli, kdy mu dva body už nedokázali sebrat ani Michal Dudek, ani Michal Klein. „Posral bych se z toho,“ nadával Michal Škurla. „V životě mi neprask‘ řetěz, až teď když o něco jde!“

A tak zatímco si přeplněné depo začalo ulevovat vyklízením motocyklů a dalších závodnických propriet, chystal se čtyřčlenný rozjezd na závěr. I když prakticky každý závodník se bezpočtukrát vyjádří, že žádné kdyby v ploché dráze neplatí, tady se nešlo onoho slůvka nedovolávat. Nejžárnější příklad poskytl Roman Čejka. O technické smůle Zdeňka Holuba již byla řeč, i když tomu Štěstěna svou nepřízeň vynahradila hned v rozjížďce s číslem patnáct. Vítězství získal, až když se v poslední zatáčce roztrhnul primární řetěz vedoucího Reného Vidnera.

Ondřej Veverka litoval především dvanácté jízdy, o níž už byla řeč, a také rovněž zmiňované prohry s Ronny Weisem. V třiadvacáté jízdě ovšem dokázal uštvat Zdeňka Holuba a vydobýt si poslední šanci v rozjezdu. Michaelu Hádkovi k ní zase pomohl Adrian Rymel. Po třech sériích totiž plzeňskému závodníkovi poradil dokonalé nastavení motocyklu a ten šel záhy od vítězství k vítězství.

Po triumfech v posledních dvou sériích vystřelil rychle do čela také v dodatkové jízdě. Ondřej Veverka a Roman Čejka hned za ním, zatímco Zdeněk Holub uzavíral řadu. Během čtyř kol si každý dával bedlivý pozor, aby o svou pozici nepřišel, takže finálovou tajenku víceméně rozhodl už start rozjezdu.

Hlasy z depa
„Báječné,“ shrnul Martin Gavenda své pocity. „Jel jsem sem s pocitem, že chci vyhrát. A vyšlo to. V předposlední jízdě jsem to trošku podcenil, ale zabojoval jsem. Ani bych nevěřil, že moje vítězství vypadalo lehce. A lehký to taky nebylo. Teď bych chtěl zamíchat kartami v boji o mistra.“

„Lepší než minulý týden,“ porovnal Ronny Weis semiifnále s předcházejícím přeborem. „To jsem byl v Pardubicích poprvé od roku 1995, kdy jsem jel Zlatou stuhu, a celý závod pršelo. Všechno jsem musel zkoušet, ale dneska už bylo všechno super. Jsem ve finále českého mistrovství a to je vynikající.“

„Bída a utrpení,“ hodnotil Michael Hádek svou letošní závodní premiéru, by našel cestu do finále. „První tři jízdy byly utrpení. Jednou jsem vyhrál, ale motorka byla všelijaká. Aďa Rymlů mně poradil a pak to byla střelba. Pražáci se zlepšili, kdybych jel juniory, letos bych titul neudělal. Ale Milíčka bych spráskal vždycky (smích). Dneska si většina lidí myslela, že bych moh‘ vyhrát, ale hovno, hovno, slavný soude. Ale hlavní je postup.“

„Spokojenej‘ nejsem, ale postoupil jsem, takže je to docela dobrý,“ bilancoval Ondřej Veverka. „Ale pátý místo, s tím nemůže bejt‘ nikdo spokojenej‘. Posral jsem dvě rozjížďky. A ani mi nepřipomínej‘, že mi moh‘ prasknout primár! To slovo pro mě neexistuje, už je mrtvý. Štěstí, že jsem neposral ještě ten rozjezd.“

„Docela by to šlo, všechno fungovalo, myslím, že jsem moh‘ bejt‘ druhej‘,“ krčil rameny Roman Čejka. „Ale v šestnáctý jízdě došlo k chybě, byla to moje chyba. Zapomněl jsem nastoupit na jízdu. Nestih‘ jsem to. V rozjezdu nebyly nervy, věřil jsem, že se do finále dostanu a nakonec se to povedlo. S velkým štěstím. Šestý místo, aspoň tak.“

„Paráda,“ zářil Zdeněk Holub. „Kdyby nebyl ten defekt, bylo by to ještě lepší. Přestala jet cívka, vyměnil jsem ji a bylo to lepší. Jsem náhradník, škoda, ale snad se ve finále svezu, je to ještě daleko.“

„Do prdele, to je škoda,“ zněla bezprostřední reakce Michala Škurly, když zjistil, že ho defekt vyřadil z rozjezdu o přímý postup do finále. „Prasknul mi řetěz, nevydržel, už se mu tam asi nelíbilo. V životě mi neprask‘ řetěz, až když o něco jde. To bych se z toho posral!“

„Chyběl kousek,“ uvědomoval si Ondřej Smetana. „Měl jsem udělat ještě tři body. Ale dobrý, bavilo mě to, škoda, ve finále letos nebudu. Jede se ještě mistrák ČSMS, tam se budu snažit postoupit. Ale říkám, že než bejt‘ náhradník a zasrat si motorku jenom na tréninku je horší než tohle.“

„Nevím, přijel jsem sem s tím, že bych postoupil,“ protáhl Michal Dudek obličej. „Zkouším nový GM a chybí mi zkušenosti. Laborovali jsme s tím a až na poslední dvě jízdy jsme na to přišli. Snad to v úterý na extralize bude lepší, tam bych toho chtěl udělat víc. Doufám, že to bude líp než tady.“

„Po první jízdě jsem usoudil, že motor po dvanácti závodech už němá rychlost,“ tvrdil Vladimír Višváder. „Jel jsem na náhradním. Bral jsem ho jako tutovku, ale něco se tam děje, asi zapalování. A devítka guma na tu tvrdou dráhu nebyla vhodná.“

„Na stojáku se mi jede líp,“ vysvětloval Tomáš Jůza, proč jako jediný nemá v rámu ležatý motor. „Ale tady je to už pomalý a na rovinkách nestíhám. Zkusil jsem to minulej‘ tejden o přeboru, ale dnes byla dráha tvrdá. Zkusil bych stojáka ještě na malý dráze, ale tady je to od startu dobrý, ale pak už to nestíhá.“

„Dvakrát guma, jednou řetěz, na dílně se vyhrávaj‘ závody.“ uvědomoval si Stanislav Pouznar. „Ale už tomu začínám přicházet na kloub na dráze, příště to bude lepší. Škoda těch defektů, jinak to bylo super a líbilo se mi to.“

1. Martin Gavenda, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	2 2 3 3 3	13
3. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	2 2 2 3 3	12
4. Michael Hádek, Plzeň	1 3 1 3 3	11+3
5. Ondřej Veverka, Praha	2 3 1 2 3	11+2
6. Roman Čejka, Slaný	3 3 3 M 2	11+1
7. Zdeněk Holub, Praha	3 E 3 3 2	11+0
8. Michal Škurla, Praha	3 2 2 2 E	9
9. Ondřej Smetana, Praha	1 2 2 2 1	8
10. Michal Dudek, Slaný	2 1 0 2 2	7
11. Eduard Krčmář, Slaný	3 3 F/R – –	6
12. Vladimír Višváder, Mšeno	0 0 3 1 2	6
13. Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	2 E 2 1 1	6
14. René Vidner, Pardubice	1 1 1 1 2	6
15. Tomáš Jůza, Pardubice	0 1 0 2 1	4
16. Jaromír Otruba, Pardubice	0 1 2 1 0	4
17. Stanislav Pouznar, Mšeno	1 0 1 F 1	3
18. David Štěrovský, Pardubice	0 2 F – R	2
19. Michal Klein, Mšeno	1 0 X 0 1	2
20. Michal Průcha, Slaný	0 1 0 0 0	1

Poznámka: z přímo nasazených nestartoval Jan Holub; do finále postoupilo prvních šest a další dva jako náhradníci.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Pardubice – 12. dubna
Včera se ve Svítkově jelo nejen o první body do přeboru jednotlivců, avšak rovněž o volná místa v semifinále mistrovství republiky jednotlivců AČR, které se bude konat příští středu opět v Pardubicích. Těch bylo původně k mání deset, ale vinou zranění nasazených semifinalistů Hynka Štichauera a Jaroslava Petráka se z postupu mohou radovat i Michal Klein, Michal Průcha a v roli náhradníka i Jaromír Otruba.

Startovní listina a kvalifikační cesta jednotlivých účastníků:

1 Jan Holub, Plzeň	nasazen	9. MR 2011
2 Michal Dudek, Slaný	nasazen	13. MR 2011
3 Michal Průcha, Slaný	kvalifikován	15.
4 Vladimír Višváder, Mšeno	kvalifikován	5.
5 David Štěrovský, Pardubice	kvalifikován	9.
6 Zdeněk Holub, Praha	kvalifikován	10.
7 Eduard Krčmář, Slaný	nasazen	10. MR 2011
8 Roman Čejka, Slaný	nasazen	14. MR 2011
9 Michael Hádek, Plzeň	nasazen	divoká karta
10 Michal Škurla, Praha	kvalifikován	6.
11 Stanislav Pouznar, Mšeno	kvalifikován	7.
12 René Vidner, Pardubice	kvalifikován	11.
13 Michal Klein, Mšeno	kvalifikován	14.
14 Ondřej Veverka, Praha	nasazen	15. MR 2011
15 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	kvalifikován	3.
16 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	kvalifikován	4.
17 Tomáš Jůza, Pardubice	kvalifikován	8.
18 Krzysztof Nowacki, PL – Slaný (ACCR)	kvalifikován	13.
19 Martin Gavenda, Praha	nasazen	12. MR 2011
20 Ondřej Smetana, Praha	nasazen	17. MR 2011
21 Jaromír Otruba, Pardubice	kvalifikován	16.
NS Jaroslav Petrák, Pardubice	nasazen	11. MR 2011
NS Hynek Štichauer, Pardubice	nasazen	divoká karta

Foto: Wojta Zavřel