AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 15. října
Josef Franc připouštěl, že jeho smolné vyřazení ve včerejší vylučovací skupině pardubické Zlaté přilby bylo tou správnou motivací pro mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Pro triumf byl rozhodnut udělat cokoliv, samozřejmě v duchu fair play. Začal vítězit hned od začátku, přičemž úhelným kamenem se stala rozjížďka s číslem čtrnáct. V její předposlední zatáčce přechytračil Matěje Kůse, do té doby rovněž neporaženého závodníka. Dvacátá jízdě proti juniorům se pak už pro Josefa France stala pouhou formalitou. Matěj Kůs se stal vicemistrem, v rozjezdu o třetí místo odvedl Václav Milík Makse Gregoriče, s nímž prve v rozjížďce s číslem sedmnáct svedl jeden z nejkrásnějších soubojů dnešního večera.

Dva domácí se perou o titul
Báječné počasí pardubického víkendu bylo fuč jakoby mávnutím kouzelného proutku. Teplota šla dolů, oblohu pokryly šedivé mraky, avšak dešové kapky se z nich spouštěly naštěstí jen sporadicky. Boj o individuálního mistra republiky pod jurisdikcí ČSMS však sliboval zahřát prokřehlé publikum.

Hned v rozjížďce s číslem jedna se Václav Milík jal začít dokazovat oprávněnost hlasů, které mu dávali naději usednout na mistrovský trůn i v podniku druhé federace. Zatímco v Pardubicích se mu během třech dnů nevyvedl dle jeho představ snad ani jeden start, nyní udával tempo hned po vylétnutí pásky. Přivedl do cíle Eduarda Krčmáře, Romana Čejku a Michala Škurlu. Ten ovšem projel pod šachovnicovou vlajkou setrvačností. „Prasknul mně úplně novej‘ primár,“ objasnil zdroj svých trablů v cílové rovince.

Jenže na mistrovský post není nikdy jen jeden kandidát. Jan Jaroš, jehož dnes trápila viróza, v rozjížďce s číslem dvě opakované vinou pádu Zdeňka Holuba v první zatáčce, záhy za svá záda odkázal Patrika Nagye. Josef Franc se ve třetí jízdě hladce vypořádal s Martinem Málkem, Janem Holubem a Lubošem Tomíčkem. Vzápětí se do role suveréna stylizoval také Matěj Kůs, o čemž by mohli barvitě vyprávět Maks Gregorič, Michal Dudek a Martin Gavenda.

Matěj Kůs byl první, kdo na své úvodní vítězství dokázal navázat rovněž ve druhé sérii. A přitom svým triumfem přetrhl vítěznou šňůru Václava Milíka ještě dříve, než jí pardubický junior mohl vůbec začít splétat. Zatímco Pražan dlel suverénně na čele, on mohl hovořit o štěstí, když ve druhé zatáčce chytil předním kolem o vnitřní obrubník oválu. Nejenže situaci ustál, ale navíc nepřišel ani o druhé místo.

Zopakovat vítězství z první pětiny se podařilo už jen Josefu Francovi. Po martýriu včerejší Zlaté přilby přímo sršel po výtečném výsledku. A nyní uletěl Maksi Gregoričovi jako raketa. Slovinec v jasně zelených barvách ale dokázal zkomplikovat život Janu Jarošovi, jehož prostě nepustil před sebe.

Druhá série byla konečnou pro Luboše Tomíčka, který zůstal stát rovnou na startovním roštu rozjížďky s číslem osm. „Jel jsem podle řádů AČR,“ bylo jediné, co na téma svého odstoupení pražský závodník uvedl.

Boj o hrot průběžné klasifikace však hořel s neztenčenou intenzitou i nadále a oba leadeři zaznamenali další triumfy. Na Josefa France ovšem v deváté jízdě odstartoval Václav Milík. Pražan však nechtěl uznávat ztráty jakéhokoliv druhu. Z úvodního výjezdu šel vnějškem, po protilehlé rovince se posunul na Pardubičanovu úroveň, aby Pražanův posun před jeho přední kolo ve druhém oblouku klapnul vskutku jen taktak.

Jenže ve druhé zatáčce druhého okruhu se Václav Milík ocitnul na zemi a zavinění bylo přiřčeno Martinu Gavendovi. Při repete už Josef Franc žádné kočkování nestrpěl a přivedl si Václava Milíka do cíle za sebou jako na provázku. Zato Matěj Kůs si postavení zkomplikoval. Při útoku na Jana Jaroše, jenž na něho ve dvanácté jízdě odstartoval, upadl v první zatáčce.

K repete dorazil s bahnem až na zádech. Tentokrát odstartoval lépe on, avšak červená světla blikala kvůli letmému startu. Teprve na potřetí se Matěj Kůs ujal vlády bez problémů. Po Janu Jarošovi se sápal také Martin Málek, jenže toho mšenský borec vyvezl ve druhé zatáčce. Přitom ho předčil i Michal Škurla, který málem předjel i Jana Jaroše.

O bronz je třeba rozjezd
Duel obou Pražanů o titul měl dojít ke svému rozuzlení při jejich vzájemném střetnutí v rozjížďce s číslem čtrnáct. Její start poslal do vedení Matěje Kůse. Ten však neměl ani zdaleka vyhráno. Josef Franc v prvním oblouku objel Eduarda Krčmáře a hned se pustil do svého vedoucího týmového kolegy.

Matěj Kůs však měl oči snad i vzadu, protože se pokaždé objevil ve správný čas na tom pravém místě, aby se útočníkovi postavil do cesty. Přesto však podlehl v úvodní zatáčce závěrečného okruhu. „V nájezdu jsem mu naznačil, že půjdu ven,“ vysvětlil, jak se Josef Franc přes něho dostal dopředu. „Vrátil jsem s k lajně, ale tím jsem zabrzdil motorku a on mě předjel.“

A jak vnímal klíčový okamžik Josef Franc? „Pěkná jízda,“ kvitoval celý průběh rozjížďky s číslem čtrnáct. „Nechtěl jsem Matěje sestřelit a věřil, že to vyjde.“ Po čtvrtém vítězství se ocitl na prahu mistrovského pódia.

Matěj Kůs už nemohl udělat víc, než vyhrát devatenáctou jízdu. Po dokonalém startu se mu to podařilo. Dojel do cíle s pořádným náskokem na Romana Čejku a pak se čel dívat, jak si ve své závěrečné rozjížďce povede Josef Franc. Z bezprostřední blízkosti mohl z tribunky u depa sledovat, jak si jeho starší kolega vítězstvím stylem start – cíl pojistil první individuální titul v domácí seniorské soutěži.

Zatímco Josef Franc a Matěj Kůs mohli přijímat gratulace k titulům mistra, resp. vicemistra, boj o bronz nebyl ani zdaleka vyřešen. Jak už to chodí, okruh kandidátů se začal zužovat ve čtvrté sérii. Jako první vypadl Patrik Nagy. Maďarský závodník s českou licencí dokázal nahromadit sedm bodů. Jedenáctou jízdu vyhrál, když za pomocí úžasné vnější stopy, držel v šachu útočícího Jana Holuba. Jenže do konce mítinku se nemohl chlubit už ničím, protože dvě čisté nuly mu k radosti nedávaly sebemenší důvod.

Martinu Málkovi zase nevyšlo druhé opakování dvanácté jízdy. Přišel o spojkový šteft a s nulou také vyhlídky na pódium a jak sám později přiznával i o chu. O cenné body přišli i Eduard Krčmář, Jan Jaroš a Martin Gavenda.

I když prohrál s Matějem Kůsem a Josefem Francem, byl nejblíže k bronzu Václav Milík. A to tím spíše, když Maks Gregorič, který rovněž podlehl oběma pretendentům mistrovského trůnu, ztratil bod také v rozjížďce s číslem šestnáct. To na něho odstartoval Michal Škurla, na němž si Slovinec vylamoval zuby až k šachovnicové vlajce.

Jenže Maks Gregorič se vrátil do hry na poslední chvíli po skvělém startu do rozjížďky s číslem sedmnáct. Václav Milík se zdržel, když v prvním výjezdu byl nucen vyvážet Martina Málka. Pardubičan se přesto dostal do bitevní vzdálenosti. Ve třetím kole se v zatáčce u depa hrnul dopředu po vnější straně.

Bleskově se ale přesunul na vnitřek, aby do posledního kola vjížděl jako vedoucí závodník. Avšak Maks Gregorič okamžitě kontroval a vynutil si repete jejich souboje v rozjezdu o bronz. V něm byl však Václav Milík suverénem. A po skvělém startu se se slovinským borcem viděl zase až v depu, když se divil jeho nové pneumatice. Nicméně výklad řádů konkurenčního AČR, kdy na rozjezd může závodník použít novou hranu, nikdo jiný nezpochybnil. Mistr republiky AČR tím pádem nesestoupil z pódia ani v soutěži ČSMS.

Hlasy z depa
„Je to blbý, ale abych se snažil vyhrát, musel jsem zkazit Zlatou přilbu, ta mě trošku nabudila,“ svěřoval se Josef Franc. „Myslím, že jo. Byl jsem tak nadrženej‘, že mě v rámci pravidel nemohlo nic zastavit. Kous‘ jsem se a strašně se mi to líbilo.“

„Dneska se titul rozhodnul v mý jízdě s Pepou,“ uvědomoval si Matěj Kůs. „Zabojoval a ukázal, že má srdce bojovníka. Byl rychlejší. Jel jsem bez chyb, držel si tu lajnu. Chtěl jsem držet nervy na uzdě. V nájezdu jsem mu naznačil, že půjdu ven a vrátil se k lajně. Zabrzdil jsem motorku a on mě předjel. Chtěl jsem vyhrát, ale Pepe má vynikající sezónu.“

„Bylo to fajn celý závody,“ říkal Václav Milík. „Ale celej‘ víkend jsem nemoh‘ odstartovat. Tady to šlo, je to kratší dráha. Jsem třetí, ale Matěj má víc zkušeností a Pepe jel pěkně. Jede tady dobře jako na dlouhý, tak jsem nikoho neviděl ještě jet. Jsem spokojenej‘, jeden titul už mám stejně v kapse.“

„Dobrý, ale moh‘ jsem mít dva, tři body víc,“ bilancoval Eduard Krčmář. „Bylo to tady tvrdý, pořád jsme dělali předstih a o zub jsme šli až v poslední jízdě. Pátý místo není špatný, ale moh‘ jsem bejt‘ do tý čtyřky. Měl jsem porazit ještě toho Slovince, ale venek nešel. A s tím Martinem jsem se hrozně otevřel a on mě podjel.“

„Viděl jsem to, jak to bylo,“ nechtělo se Janu Jarošovi příliš do řeči. „Mířil jsem vejš. Nebylo mi úplně nejlíp, zápasím s nějakou virózou.“

„Začátek super,“ vyprávěl Martin Málek. „Ale potom na tři starty jsem nebyl soustředěný a na tom třetím mi ještě ulítl šteft ze spojky. A jednu spojku jsem už měnil po tréninku. Lepší umístění bylo stejně pryč, tak jsem ji tam nechal. Dráha se měnila a rozhodla ta třetí jízda. A nula mě vzala takovou tu chu.“

1. Josef Franc, Praha	3 3 3 3 3	15
2. Matěj Kůs, Praha	3 3 3 2 3	14
3. Václav Milík, Pardubice	3 2 2 3 2	12+3
4. Maks Gregorič, SLO	2 2 3 2 3	12+2
5. Eduard Krčmář, Slaný	2 2 2 1 3	10
6. Jan Jaroš, Mšeno	3 1 2 2 2	10
7. Martin Málek, Březolupy	2 3 0 2 1	8
8. Martin Gavenda, Praha	0 3 U 3 1	7
9. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	2 2 3 0 0	7
10. Michal Škurla, Praha	0 1 1 3 2	7
11. Roman Čejka, Slaný	1 0 1 1 2	5
12. Jan Holub, Plzeň	1 0 2 1 0	4
13. Ondřej Veverka, Praha	1 1 1 F 1	4
14. Ondřej Smetana, Praha (res)	1 0 1	2
15. Zdeněk Holub, Praha	X 1 1 F –	2
16. Michal Dudek, Slaný	1 0 E – –	1
17. Michal Průcha, Slaný (res)	0 0 0	0
18. Luboš Tomíček, Praha	0 E – – –	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Praha – 15. října
Startovní listina večerního mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS doznala jedné změny. Jan Holub nakonec dospěl k rozhodnutí, že kývne na pražskou nabídku obsadit místo přímo nasazeného závodníka. Dostane startovní číslo devět po Ronny Weisovi, jehož do české metropole nepustí pracovní povinnosti.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšeno – 6. října
Kolem ploché dráhy se pohybuji téměř půl století a byl jsem u korunovace celé plejády našich nejlepších jezdců. A proto jsem nechyběl ani druhou zářijovou neděli roku 1991 při finále jednotlivců v Březolupech. Zde jsem shlédl zajímavý finálový závod, na jehož konci vystoupil na stupeň nejvyšší jezdec s číslem pět Václav Milík starší. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl s vítězem svést do Pardubic a být u prvních neformální ch oslav jeho vítězství.

A tuto sobotu jsem po druhé vítězné jízdě Milíka juniora přišel za jeho tátou do boxů mšenského plochodrážního stadionu a připomněl mu jednadvacet let starou historii, kdy on tehdy vyhrál a já byl u toho!

Krátce jsme zavzpomínali a protože atmosféra finále rychle houstla, nechtěl jsem dále rušit. Při odchodu mu tak trochu odvážně řekl: „Dnes tvůj mladej‘ vyhraje!“

A pak vše probíhalo jak probíhalo a Venca mladší čaroval. Po dvaceti rozjížďkách plný počet bodů a rozjezd o mistra.

Drama vrcholilo a nakonec k obrovské radosti obou Václavů to vyšlo!

Foto: Lubomír Hrstka

Praha – 11. října
I když se před třemi lety Tomíčkův memoriál rozešel se Zlatou přilbou, Pražané udržují i nadále zaběhnutou tradici, že se na Markétě závodí i v pondělí po pardubickém super víkendu. Tentokrát tady vyvrcholí mistrovství republiky jednotlivců pod jurisdikcí ČSMS. Václav Milík v něm má jedinečnou možnost získat dva mistrovské tituly ze soutěže jednotlivců v jediné sezóně, což naše bohatá historie doposud nepamatuje. Nebude to mít ovšem jednoduché, by Tomáš Topinka se při doplnění startovní listiny pěticí nasazených pořádně zapotil.

Původní záměr byl vyhradit finálová místa členům českého národního týmu, který se letos dostal do play-off světového poháru družstev. Na tuto nabídku ovšem pozitivně reagovali pouze Josef Franc, Matěj Kůs a Václav Milík. První dva závodí za pražský klub, pardubický junior je na seznamu závodníků podporovaných prostřednictvím Centra sportu Ministerstva vnitra.

„Poslali jsme pozvánku i bratřím Drymlovým,“ říká Tomáš Topinka. „Oficiálně se ještě nic nevrátilo, ale co jsem s nimi mluvil, tvrdili, že se toho účastnit nebudou.“

Tomáš Topinka se přitom nechtěl vydat cestou, že dvojici pardubických bratří nahradí závodníci, kteří se v srpnovém semifinále umístili níže než na jedenácti přímo deklarovaných postupových místech.

„Začali jsme ty místa nabízet klukům, co byli v době semifinále zranění,“ svěřuje se Tomáš Topinka. „Postupoval jsem podle výkonnosti. Nabíd‘ jsem to Tomáši Suchánkovi, ten to odmít‘ taky. Hynek Štichauer měl víceméně tu samou odpověď. Honzovi Holubovi to bylo zakázáno. Tomu nerozumím, je to poslední závod sezóny a jede se o slušný peníze.“

Nakonec na nabídku svého trenéra kývnul Ondřej Veverka. Na druhé volné místo se posunul Ronny Weis a semifinále produkovalo také dva náhradníky, jimiž se stanou Michal Průcha a Ondřej Smetana.

S výjimkou pardubických a trojkoaličních závodníků se v pondělní večer na pražské Markétě utká kompletní česká špička. Boj o titul nebude jednoduchou záležitostí a protáhne se bezesporu až do závěrečných fází, o čemž svědčí i skutečnost, že Matěj Kůs a Josef Franc na sebe narazí teprve v rozjížďce s číslem čtrnáct, kde se jim o společnost postarají Eduard Krčmář a Patrik Nagy.

Startovní listina:

1 Václav Milík, Pardubice*

2 Eduard Krčmář, Slaný

3 Roman Čejka, Slaný

4 Michal Škurla, Praha

5 Zdeněk Holub, Praha

6 Ondřej Veverka, Praha*

7 Jan Jaroš, Mšeno

8 Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)

9 Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)

10 Martin Málek, Březolupy

11 Josef Franc, Praha*

12 Luboš Tomíček, Praha

13 Matěj Kůs, Praha

14 Michal Dudek, Slaný

15 Maks Gregorič, SLO

16 Martin Gavenda, Praha

17 Michal Průcha, Slaný

18 Ondřej Smetana, Praha

Poznámka: přímo nasazení závodníci jsou označeni *.

Foto: Eva Palánová

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 6. října
Po květnovém závodě v Divišově byl z finalistů českého šampionátu AČR nejblíže titulu Matěj Kůs. Odstoupením Aleše Drymla se jeho vyhlídky dnes odpoledne ještě zvýšily. V šesté jízdě sice prohrál s Lukášem Drymlem, jenže ten se prve musel sklánět před Václavem Milíkem. Avšak Mšeno není evidentně pro Matěje Kůse zemí zaslíbenou. A stejně jako loni mu vítězství nebylo souzeno ani letos. V šesté jízdě se ocitl na zemi a v repete neuhlídal Václava Milíka. A nula v devatenácté jízdě znamenala definitivně konec zlatým ambicím. Na body ho přeskočili Lukáš Dryml a Václav Milík. Mladší z dvojice Pardubičanů zajel dnes fantastický závod. Po pěti vyhraných jízdách nezaváhal ani v rozjezdu o titul. Pátou příčku z Divišova tak nemohl více vylepšit, navíc se stal prvním českým závodníkem v celé historii, který triumfoval v šampionátu jednotlivců před svými dvacátými narozeninami.

Ze semifinále se postupovalo i půl roku po jeho skončení
Startovní listina se stala předmětem změn. Ještě v týdnu přišly omluvy od Michaela Hádka a Ronnyho Weise a včera také od Aleše Drymla. Petr Moravec však neměl klidu, by volná místa zaplnil náhradníky Zdeňkem Holubem a Michalem Škurlou a také dalším v pořadí z pardubického semifinále Ondřejem Smetanou.

Dopoledne šéfovi české ploché dráhy zazvonil mobil a z jeho druhé strany se hrnula slova z úst Zdeňka Simoty, že včera spadl a nemůže přijet. A tak do finálové části šampionátu AČR nakonec promluvil i Michal Dudek, i když v dubnovém semifinále ve Svítkově laboroval se svým novým GM až přespříliš.

„Nejdřív jsem neměl jet, pak jsem měl bejt‘ náhradník a teď jsem už v závodě,“ glosoval slánský závodník svůj rychlý postup. I když Eduard Krčmář dostal narychlo nabídku plnit úlohu rezervního závodníka, přijel z chabařovického soustředění SCM jen jako divák. Do akce se chystalo jen šestnáct borců.

V prvních fázích závodu hrálo vše do karet Matěji Kůsovi. Sotva v depu zmizela modrá kropička, která operativně pokropila tra po první jízdě, hrnul se leader průběžné klasifikace na ovál. Po vylétnutí pásky se dostal do tvrdé konfrontace s Martinem Málkem.

„Sukli jsme se a on mi ohnul hák,“ líčil březolupský závodník, který musel zastavit ještě v průběhu prvního okruhu a posléze si jít vypůjčit nový hák do boxu Romana Čejky. Mezitím Matěj Kůs stíhal vedoucího Zdeňka Holuba, kterého hned v druhém oblouku vytlačil na venek.

Jeho dvoubodový náskok, který si v Divišově vyjel na Lukáše Drymla, se hned v rozjížďce s číslem čtyři ještě zvýšil. Pardubický borec perfektně odstartoval před Václavem Milíkem, ale zvnějšku první zatáčky nabíral velké zrychlení Tomáš Suchánek. Sunul se dopředu, ale v prvním výjezdu mu Lukáš Dryml přehradil cestu a Tomáš Suchánek se ocitnul na zemi.

„Předjížděl jsem Lukáše, on se na mě podíval, jak to dělá,“ líčil Tomáš Suchánek. „Jak mě viděl, šel hned on lajny k prknům. Měl by bejt‘ vyloučenej‘!“ Lukáš Dryml však své zavinění odmítal. „Kontakt tam byl,“ připouštěl. „Ale neviděl jsem to, byl jsem vpředu.“ Karel Voborník, jenž se na věži loučil s kariérou rozhodčího kvůli věkovému limitu, pozval k repete celou čtveřici závodníků.

Jenže v nastalém shonu si Tomáš Suchánek zapomněl otevřít přívod paliva. I když svou chybu promptně napravil, zůstal vzadu. A když nikdo z jeho soupeřů neodstoupil, sám zajel ze čtvrtého kola rovnou do depa.

Nyní na startu exceloval Václav Milík. „Když jsem mu prve vynadal za ten start, jenom se na mě podíval a řekl ‚neboj, tenhle start byl jen zkušební‘,“ vyprávěl později Václav Milík starší. Jeho syn mířil do úvodní zatáčky jako první. Lukáše Drymla měl těsně za sebou, toho ovšem z vnější strany tísnil Michal Škurla.

Václav Milík z tlačenice vytěžil maximum. Zůstal na čele po i po průjezdu první zatáčkou a inkasoval své první tři body. Avšak jak již bylo řečeno, první krok za titulem se nejlépe povedl Matěji Kůsovi. Toho ovšem hned v rozjížďce s číslem šest očekávalo důležité střetnutí s Lukášem Drymlem.

Václav Milík osaměl na čele průběžné klasifikace
Očekávaná šestá jízda viděla nejlepší start Lukáše Drymla. Matěj Kůs na něho zaútočil vnějškem první zatáčky. Pardubičan ovšem nechtěl ustoupit ani o píď a nájezdníka před sebe nepustil. Matěj Kůs se v rozjížďce s číslem devět sám ocitnul v postavení obránce. Michal Škurla namlsaný dalším stopětadvacítkářským titulem z Chabařovic na něho útočil, jenže jeho zkušenější klubový kolega si ho pohlídal.

V depu rozdával úsměvy, což na předchozích extraligových finále byla v jeho podání naprosto nevídaná věc. Nebylo divu na čele průběžné klasifikace měl tříbodový náskok. Zdálo se, že je rozhodnuto. A tak si všichni příchozí vychutnávali dramatický závod, po jehož třech pětinách měl Matěj Kůs osm bodů stejně jako Lukáš Dryml a Josef Franc, avšak jemuž vévodil neporažený Václav Milík.

Pardubický junior přitom nenašel rozjížďku s přídomkem jednoduchá ani s lucerničkou v rukou. V sedmé jízdě mu rozpis přihrál do cesty Jana Jaroše. Mšenský závodník se kvůli svým počínajícím potížím se zraněnou nohou nemohl zúčastnit divišovského finále, ale o to víc prahnul po výsledku před svým domácím publikem.

Jenže hned v rozjížďce s číslem jedna se mu do cesty postavil Martin Gavenda, jehož slibně rozjetý plán na útok na stupně vítězů však bohužel vzal za své už ve druhé sérii. A nyní na Jana Jaroše odstartoval také Václav Milík. Jeho otec Václav už v depu v žádném případě nemohl žehrat na potomkovy starty.

Jeho syn se zatím soustředil na svůj duel s Josefem Francem. S Pražanem ho spojovalo postavení neporažených závodníků po dvou sériích. Ve třetí jízdě Josef Franc objel vnějškem první zatáčky Romana Čejku, v té osmé odvedl Michala Škurlu, který především v půli mítinku vystrkoval růžky. V desáté jízdě se však dočkal první porážky.

Přitom však Josef Franc skvěle odstartoval. Ale Václav Milík se ukázal po vnější straně rychlejší. Dostal se dopředu, dotáhl své úsilí až do vítězného konce a osaměl na čele průběžné klasifikace. Jen málokdo si v té době uvědomil, jak rychle stoupá nahoru rovněž v celkovém pořadí. Pozornost se zatím spíše upírala na Lukáše Drymla, který po své úvodní prohře se svým juniorským kolegou a porážce Matěje Kůse pokračoval ve vítězné dráze i ve třetí sérii.

Stalo se tak v rozjížďce s číslem jedenáct, jejíž start zvládl nejlépe Filip Šitera. Jan Jaroš na něho útočil zvnějšku, avšak Filip Šitera do něho narazil. „On by mně tam taky nenechal místo,“ tvrdil Filip Šitera a připomínal: „Jsou to závody, je to finále!“

Jan Jaroš si to sice zamířil do mantinelů, ale situaci ustál, by se odrazil a vjel na trávník. Bleskurychle se orientoval, vrátil se zpátky na ovál a ještě stačil předjet třetího Patrika Nagye. „Tohle je grasstrack?,“ divil se Maďarův otec Robert a dodával: „Měl to zastavit a vyloučit ho!“ Přitom v roli poškozeného se mohl cítit i Jan Jaroš, protože nebýt jeho duchapřítomnosti, krizová situace skončila pádem, kdy by stejně blikala červená světla.

Pokud byl vedle Filipa Šitery ještě někdo, kdo nelitoval, že Karel Voborník nezmáčkl knoflík stop světel, byl to Lukáš Dryml. V krizové situaci v prvním výjezdu se stylem skutečného šampióna sám dostal do vedení, které mu už nikdo nemohl sebrat.

Nečekaný scénář se proměnil v realitu boje o titul
Čtvrtá série jízd začala napovídat, že to s majitelem letošní zlaté medaile nemusí být tak jednoznačné. Ve třinácté jízdě se Lukáš Dryml prezentoval další porážkou nebezpečného konkurenta. Ještě jednou se od startovního roštu vrátil ke svým mechanikům vyčkávajícím u vrat z depa. A by měl Josef Franc lepší reakci na pásku, do první zatáčky najížděl jako první on.

Šestnáctá jízda ukrojila z celkového náskoku Matěje Kůse další bod. Nejlépe odstartoval opět Filip Šitera. A zatímco se Václav Milík hnal rychle dopředu, Matěj Kůs neměl místa nazbyt a upadl ještě před úvodním nájezdem. Karel Voborník nyní se stiskem červeného knoflíku nezaváhal.

Druhý start nabídl téměř stejnou podívanou, i když naštěstí už bez pádu pražského závodníka. Filip Šitera byl zpočátku opět nejpohotovější. Matěj Kůs ho však záhy minul, ale Václav Milík byl ještě v úvodním nájezdu rychlejší než oba dva.

Sotva se pardubický junior už počtvrté prohnal cílem, v průběžné klasifikaci dvojdílného finále nastala vskutku nečekané situace. Matěj Kůs byl se čtyřiadvaceti body stále ještě na jejím čele. Jenže Lukáš Dryml se dostal už o jediný bod za něho. A Václav Milík ztrácel na leadera dva body. Inu, plochá dráha dokáže být někdy pořádně vrtošivá dáma.

Václav Milík nemohl udělat víc, než relativně snadnou rozjížďku s číslem sedmnáct vyhrát ve stylu start – cíl před Romanem Čejkou. Co bude se šampionátem dál, napověděla devatenáctá jízda. Na její startovní rošt vedle Matěje Kůse zamířili ještě Jan Jaroš, Josef Franc a Tomáš Suchánek.

Posledně dva jmenovaní už sice ztratili šanci na vavříny v celkové klasifikaci, avšak o to víc se pustili do boje o dnešní vavříny. Zejména Tomáš Suchánek, který po svém počátečním zaváhání porážel soupeře se stejnou razancí jako zavěšená koule u ruských kuželek.

A i když tentokrát nejlépe odstartoval Josef Franc, Tomáš Suchánek vyjel z první zatáčky jako první. I když se Pražan ještě jednou dokázal do vedení vrátit, od druhého oblouku druhého kola jezdil jako první Tomáš Suchánek. Vynutil si tím rozjezd o druhé místo s Josefem Francem, v němž však Pražan tahal za delší konec provazu.

Avšak zpět k rozjížďce s číslem devatenáct. Matěj Kůs v ní nenašel recept, aby se dostal alespoň před třetího Jana Jaroše. Bylo jasné, že se na trůn nevrátí ani po roční pauze. Už nyní měl Václav Milík v celkovém součtu o bod výše. A to samé mohl dokázat i Lukáš Dryml, pakliže by triumfoval ve dvacáté jízdě.

To se v souboji s trojicí pražských juniorů stalo vzápětí realitou a o titul musel být vypsán další rozjezd mezi oběma pardubickými borci. Václav Milík se ho nemohl dočkat. Sotva se před ním otevřela vrata z depa, vyjel na dráhu. Lukáš Dryml nelenil, vyrazil hned za ním a během pár sekund oba zkameněli na startovním roštu.

Rozhodl start. Václav Milík starší už v depu na samém konci modré plechové řády dávno zapomněl na výtku, kterou svému synovi uštědřil po přerušení rozjížďky s číslem čtyři. Václav Milík byl v úvodní zatáčce první a na čele vydržel celá čtyři kola. „Věřil jsem si, ale že bych takhle odstartoval na Lukáše, to ne,“ kroutil hlavou novopečený mistr republiky, který zasedl na trůn jednadvacet let po svém otci.

„Prohrál jsem to už na startu, „ nehledal Lukáš Dryml žádné výmluvy. „Mně není dvacet, abych tady bláznil, on je mladej‘.“ A v tom měl pardubický borec, jenž právě přišel o možnost připsat si už čtvrtý primát své kariéry, naprostou pravdu. Ještě nikdy se mistrem naší země nestal žádný český závodník, který by ještě neoslavil své dvacáté narozeniny. Mladší byl pouze Slovák Martin Vaculík, který před pěti lety triumfoval ve Slaném ve svých sedmnácti letech.

Hlasy z depa
„Mám radost,“ zářil Václav Milík. „To jsem neviděl, takoví borci taky byli a já je porazil. Je to neuvěřitelný, nepočítal jsem, že to takhle pojede. Parádní výkon, děkuju zase Bohoušovi Brhelovi. Motor jel nevídaně, co dodat… V rozjezdu jsem si věřil, ale že bych na Lukáše takhle odstartoval, to ne. Jednadvacítky jsou mi už jedno, devatenáctky by byly taky, ale tohle je úspěch. Příští rok chci ještě víc titulů. Ale pořád tomu nevěřím, já mistr, to si děláš prdel.“

„Docela mě ještě irituje rozhodnutí rozhodčího Kubeše,“ litoval Lukáš Dryml svého vyloučením v květnovém Divišově. „Člověk se nadře a pak je takhle vyloučenej‘. Chtěl jsem to dotáhnout do konce a vyhrát, ale díky rozhodnutí pana Kubeše jsem přišel o dva body. Dnes jsem jezdil hlavou, nevyšlo to, ale spokojenej‘ jsem. Jel jsem pěknej‘ závod. Prohrál jsem rozjezd, předtím v jízdě s Vencou jsem neměl ještě doladěnou motorku. V rozjezdu odstartoval dobře, já to prohrál na startu. On je mladej‘, mně není dvacet, abych tady bláznil.“

„Nejsem spokojenej‘, ztratil jsem body v Divišově,“ kazil první závod celkový dojem i Josefu Francovi. „Chtěl jsem tady vyhrát, ale nepovedlo se. „Je to škoda, že se mistrovství republiky jezdí na nejhorší dráze v republice, ale popral jsem se s tím. Třetí místo je úspěch, neúspěch, chtěl jsem víc, ale jsou to závody. Zkazil jsem to hlavně v Divišově, maj‘ tam na hovno signalizaci. Přišel jsem o tři body a to se táhlo až do dneška. Ale člověk se musí naučit i prohrávat. Vencovi to přeju, je to největší talent český plochý dráhy.“

„Dobrý, až na tu první jízdu,“ svěřoval se Tomáš Suchánek. „Předjížděl jsem Lukáše, on se na mě podíval, jak mě viděl, šel z lajny k prknům. Měl bejt‘ vyloučenej‘. V tom spěchu jsme nestíhali a já si zapomněl zapnout metyl. Mohla bejt‘ bedna, v tý první jízdě bych vyhrál, po tom venku se to rozjíždělo. Tak příští rok, budu zase čekat, ale ono to přijde. Na Zlatou přilbu mám nazbrojíno, jestli to bude startovat jak o extralize, je šance.“

„Zezadu,“ žertoval Filip Šitera nad obligátní otázkou magazínu speedwayA-Z, jak viděl dnešní závod. „Začal jsem se chytat v posledních jízdách. Cíl byl udržet osmý místo.“

„Začátek byl dobrý,“ nebylo Martinu Gavendovi do řeči. „Pak to stálo za hovno. Sral jsem to a nic mi nevycházelo.“

„Jsem spokojenej‘,“ netajil se Roman Čejka. „Motor je pořád rozbitej‘, nefunguje mi to. Nevím, co s tím. Uvidím příští rok. Chci koupit nový motor, třeba bude fungovat. Byl by v tom čert, abych se netrefil. Zkusím GM off set, ten má excentrický kliky. Potom uvidíme.“

„Rozhodla první jízda,“ rozhodil Martin Málek rukama. „Sukli jsme se a Matěj mi ohnul hák. Dostala se mi tam noha a pěkně to bolelo. Neměl jsem se, kam hnát, a doslovně jsem to dojel. Jen v poslední jízdě jsem potřeboval něco zkusit.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Lukáš Dryml, Pardubice	2 3 3 3 3	14
3. Josef Franc, Praha	3 3 2 2 2	12+3
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	E 3 3 3 3	12+2
5. Matěj Kůs, Praha	3 2 3 2 0	10
6. Jan Jaroš, Mšeno	2 2 1 3 1	9
7. Filip Šitera, Mšeno	1 2 2 1 2	8
8. Martin Gavenda, Praha	3 1 1 2 0	7
9. Roman Čejka, Slaný	2 E 1 2 2	7
10. Martin Málek, Slaný	E 1 2 0 3	6
11. Zdeněk Holub, Praha	2 1 0 1 2	6
12. Michal Škurla, Praha	1 2 2 0 1	6
13. Michal Dudek, Slaný	1 0 1 1 1	4
14. Ondřej Smetana, Praha	0 0 0 1 1	2
15. Ondřej Veverka, Praha	0 1 0 0 0	1
16. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	1 F 0 0 0	1

Konečné pořadí šampionátu jednotlivců AČR:

	DIV	MŠE	TOT
1. Václav Milík, Pardubice	11	15	26+3
2. Lukáš Dryml, Pardubice	12	14	26+2
3. Matěj Kůs, Praha	14	10	24
4. Josef Franc, Praha	11	12	23
5. Tomáš Suchánek, Pardubice	9	12	21
6. Filip Šitera, Mšeno	9	8	17
7. Martin Gavenda, Praha	10	7	17
8. Martin Málek, Březolupy	7	6	13
9. Aleš Dryml, Pardubice	13	NS	13
10. Roman Čejka, Slaný	3	7	10
11. Jan Jaroš, Mšeno	NS	9	9
12. Michal Škurla, Praha	3	6	9
13. Zdeněk Holub, Praha	2	6	8
14. Zdeněk Simota, Plzeň	7	NS	7
15. Ondřej Veverka, Praha	5	1	6
16. Michal Dudek, Slaný	NS	4	4
17. Ondřej Smetana, Praha	NS	2	2
18. Ronny Weis, D – Slaný (ACCR)	2	NS	2
19. Patrik Nagy, H – Mšeno (ACCR)	1	1	2
20. Michael Hádek, Plzeň	0	NS	0

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Pardubice – 5. října
I když mistrovství republiky pod hlavičkou AČR vyvrcholí až zítra odpoledne ve Mšeně, jedna věc je jistá již nyní. Aleš Dryml rozhodně neobhájí svůj loňský titul, protože se dnes odpoledne ze závodu bohužel omluvil.

Pardubický kapitán ještě není v pořádku po pádu při středečním extraligovém finále ve Svítkově. Vidí stále rozmazaně a lékaři mu doporučují týden klidu. Jeho účast na Zlaté přilbě však ohrožena není, dokonce figuruje v ohnisku plánu jeho příprav.

Startovní čísla, která si finalisté vylosovali hned po květnovém divišovském klání, se tedy opět mění. Šestnáctku po Aleši Drymlovi dostává Michal Škurla, jenž se do Mšena vydá oklikou přes Chabařovice, kde vrcholí šampionát AČR stopětadvacítek na krátké dráze.

Na sedmnáctce krále kolibří kubatury nyní figuruje Ondřej Smetana, zatímco na post druhého náhradníka byl narychlo povolán Michal Dudek.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)