Březolupy, jedenáctý říjnový den letošního roku, druhé a zároveň závěrečné finále mistrovství republiky jednotlivců, rozjížďka s číslem sedmnáct. Startmaršál srovnal Josefa France, Matěje Kůse, Martina Gavendu a Václava Milíka. Připažil, poodešel a rozhodčí Pavel Kubeš zmáčkl startovací tlačítko. Matěj Kůs letí dopředu a pod svou přilbou si uvědomuje, že jej při jeho rychlosti již nikdo nedožene. Osazenstvo depa se tísní u modrého zábradlí a vzájemné pohledy vyjadřují jasně. Matěj je opět po čtyřech letech mistr! Jenže ve druhé zatáčce se Martin Gavenda po nájezdu Václava Milíka ocitne na zemi. Nikdo z přítomných prozatím nemůže tušit, že o tom, kdo letos vystřídá na mistrovském trůně Aleše Drymla, rozhodne až dvakrát opakovaný rozjezd. Historie už obdobné situace zažila a ne vždy je řešila dodatková jízda. Magazín speedwayA-Z se podíval na případy, kdy šampaňské ještě nestříkalo ani po skončení poslední rozjížďky posledního závodu.
Jediné lepší umístění navíc
První dva ročníku mistrovství republiky jednotlivců ještě pod jurisdikcí Autoklub republiky Československé se konaly v rámci velkých mezinárodních závodů na našem území. Naši závodníci brali mistrovské body dle umístění. Nejlepší jich dostal deset, na desátého zbyl jeden, zatímco cizinci logicky nebodovali vůbec.

Mistrovství republiky Československé v jízdě na plochých škvárových drahách, jak zněl oficiální název šampionátu, samozřejmě ve svých reglementech řešilo i otázku rovnosti bodů po posledním závodě. První kritérium byl větší počet lepších umístění v jednotlivých závodech, druhé potom vyšší počet lepších výsledků ve vzájemných jízdách.

Bodová rovnost nastala hned ve druhém ročníku v sezóně 1950, kdy po posledním podniku v Plzni měli pardubičtí Rudolf Havelka a Miloslav Špinka po čtyřiapadesáti mistrovských bodech. Rudolf Havelka však v Pardubicích, Brně a Třinci skončil jako nejlepší Čechoslovák, takže titul připadl jemu. Miloslav Špinka se tímto primátem mohl pochlubit pouze v Bratislavě a právě v Plzni.

Nešlo přitom jen o titul, ale také o velké peníze. O třiceti tisících si dnešní plochodrážní šampión může nechat jen zdát. Rozdíl oproti tehdejší měně je však nejen v nominální, ale především v reálné hodnotě.

Vyrovnaná šedesátá léta
Československá elita šedesátých let byla nesmírně vyrovnaná. A to ruku v ruce s malým počtem finálových závodů, z nichž se jeden ke všemu škrtal, zvyšovalo pravděpodobnost, že bude zapotřebí na konci šampionátu řešit bodovou shodu.

Mistrovské body zůstávaly zachovány, jako druhé kritérium však převážilo skóre z jednotlivých jízd. Přesně tato zásada byla uplatněna v srpnu roku 1963 při posledním závodě v Žarnovici u Luboše Tomíčka a Karla Průši. Závodník pražské Rudé hvězdy měl o dva malé body více než jeho žatecký soupeř a třetí titul byl jeho.

O dva roky později však shodou okolností rovněž v Žarnovici vstávaly sportovním komisařům vlasy hrůzou na hlavě při zjištění, že nejvíce mistrovských bodů v konečné klasifikaci má hned trojice závodníků.

Ze hry o titul vypadl jako první Antonín Kasper, protože měl o jeden malý bod méně než Luboš Tomíček a Pavel Mareš. Ve prospěch pátého a posledního titulu Pražana, jehož památku dodnes připomíná populární memoriál, rozhodlo, že se v trojdílné finálové sérii mohl chlubit dvěma skalpy Pavla Mareše. A prohrál s ním pouze jednou.

A do třetice z šedesátých let. Jan Holub první ze svých dvou titulů v sezóně 1968 vyhrál, protože měl o jediný malý bod více než Luboš Tomíček.

Další primát fenoména
Sedmdesátá léta se však nesla pod taktovkou Jiřího Štancla. Fenomenální borec rok co rok přesvědčoval ostatní československé závodníky, že jej mohou sice občas porazit, ale pravidelně porážet nikoliv.

I když mu obhajobu prvního primátu v roce 1971 překazil jeho klubový kolega a vrstevník Václav Verner, počínaje sezónou 1972 přicházel titul Jiřího Štancla se stejnou pravidelností jako Vánoce. V červnu 1981 měl na dohled jedenáctý primát celkem a desátý v řadě za sebou.

Do cesty se mu postavil Aleš Dryml. Vůbec poprvé v celé československé historii přišel ke slovu rozjezd o mistra republiky. A Jiří Štancl rozšířil úctyhodný seznam svých primátů o další, když se mu podařilo svého pardubického rivala dojet a předjet.

Mšeno se vymyká rutině jednodenních finálových vyvrcholení
V své seriálové podobě zažil šampionát republiky dodatkovou jízdu o mistra poprvé, ale také naposledy. Čtyři kola o titulu rozhodla až v devadesátém. Zářijové finále v Žarnovici uplavalo a první šampión z jediného závodu vzešel až počátkem října v náhradní lokalitě pražské Markéty.

Jenže po dvaceti jízdách měli Antonín Kasper a Zdeněk Tesař po čtrnácti bodech. V rozjezdu rozhodl start, díky němuž Antonín Kasper slavil svůj čtvrtý domácí individuální titul. Zdeněk Tesař poté zmizel na Britské ostrovy a na český mistrovský trůn se posadil až při svém ojedinělém návratu do našeho šampionátu o pět let později.

Mšeno za časů Oliby pořádalo čtyři finále v řadě, což je samo o sobě ojedinělé. Punc jejich zvláštnosti kromě premiéry umělého osvětlení v šestadevadesátém dodávají i dva tříčlenné rozjezdy o mistra. V tom prvním se prosadil Tomáš Topinka, o rok později zase Antonín Kasper.

Výjimečný šampionát musí nabídnout výjimečnou podívanou
V osmadevadesátém se finále jelo ve Slaném. A po explozi motoru Antonína Kaspera nepřipustil Bohumil Brhel ani stín pochybností, že by neměl k primátům z Čakovic 1992 a Chabařovic 1993 přidat další zářez. O rok později v Divišově si Michal Makovský počínal neméně suverénně.

Bodovou rovnost na svém konci nepřinesl ani návrat k seriálové podobě ve stylu velkých cen v v letech 2000 – 2001. A pak v následujících šesti sezónách byl pat po skončení šampionátu naprosto vyloučen. Aspirant na prestižní titul mistra republiky musel totiž nejprve postoupit do finálové jízdy a pak v ní porazit tři své stejně motivované protivníky.

Roku 2008 byl seriál zpátky a hned o rok později rozhodoval o šampiónovi opět rozjezd. Lukáš Dryml ve Svitavách nejenže vygumoval tříbodový náskok Josefa France, ale s pražským bojovníkem se posléze vypořádal také v rozjezdu.

V posledních třech letech rozjezd korunuje mistra až by se dalo říct, že standardně. Znovu můžeme pozorovat stejný stav jako před padesáti lety, kdy více vážných uchazečů má pouze dvě závodní příležitosti zaútočit na zlato.

I když Václav Milík směřoval ke svému druhému titulu stejně neomylně jako střelka kompasu k severnímu magnetickému pólu, díky pádu si situaci pořádně zkomplikoval. Na druhou stranu se dostal na čelo historických statistik.

Vyrovnal rekord Antonína Kaspera mladšího, který ke dvěma ze svých sedmi mistrovských titulů musel také do rozjezdu. Ovšem v celé historii českého plochodrážního sportu není nikdo jiný než on, kdo by na startovní rošt nejdůležitější dodatkové jízdy přijel pokaždé ve třech po sobě jdoucích letech.

Tři sekundy mohou stát titul
Individuální titul je stejně výjimečný jako za časů Hugo Rosáka, Luboše Tomíčka či Jiřího Štancla. A tak i současná plochodrážní garnitura produkuje kromobyčejnou podívanou. Přitom o zápisu mezi šestadvacet mužů, jimž se doposud povedlo ozdobit se titulem mistra republiky, rozhodují maličkosti.

Nevěříte-li, změřte si, jak dlouho trvá vyslovit slovíčka jednadvacet, dvaadvacet, třiadvacet. Dospějete k výsledku plus mínus tři sekundy. Přesně stejná doba stála Antonína Kaspera titul v jednašedesátém.

Konec čtvrtého finálového závodu v prastaré hornické Krupce jej zastihl se čtrnácti body. Jenže přesně tolik měli i Luboš Tomíček a František Richter. Tady však nešlo jen o vavřínové věnce, ale zejména o osm mistrovských bodů do závěrečné klasifikace. Kdo by je z této trojice dostal, slavil by zlato.

Aby to bylo horší, všichni tři měli stejnou bilanci umístění z jízd. Ke slovu přišel součet časů ze všech rozjížděk. Luboš Tomíček v něm byl o tři sekundy rychlejší, což mu garantovalo titul. Naopak Antonín Kasper obsadil až třetí příčku za Františkem Richterem.

Ironií osudu coby jeden z velikánů naší ploché dráhy nikdy nezískal žádný domácí titul, nepočítáme-li triumf Viktorie Žižkov v Poháru Světa motorů 1967. Ale abychom stanuli oběma nohama na pevné zemi, v jeho nejlepších letech mu československá plochodrážní scéna nenabízela tolik příležitostí jako dnes. Po zrušení ligy se mezi lety 1963 a 1968 konal pouze republikový šampionát jednotlivců.

Bodové shody na hrotu závěrečné klasifikace mistrovství republiky jednotlivců:

15. října 1950	Plzeň	pat čtyřiapadesáti tabulkových bodů po šesti závodech vyřešil větší počet lepších výsledků, jichž měl Rudolf Havelka lepší než Miloslav Špinka
4. srpna 1963	Žarnovica	po třech závodech měli Luboš Tomíček a Karel Průša po 140 mistrovských bodech – rozhodly body z jízd Luboš Tomíček 29 vs. Karel Průša 27
8. srpna 1965	Žarnovica	po třech závodech se Luboš Tomíček, Pavel Mareš a Antonín Kasper dostali na 180 mistrovských bodů – body z jízd vyřešily třetí místo Antonína Kaspera (41), jelikož zbývající dva jich měli dvaačtyřicet – Luboš Tomíček získal titul, protože na dráze dvakrát Pavla Mareše porazil
16. června 1968	Polepy	Jan Holub a Luboš Tomíček se po čtyřech závodech ocitli na čele s dvaatřiceti body – ve prospěch jihočeského závodníka rozhodl jediný bod součtu skóre jízd
28. června 1981	Plzeň	po čtyřech závodech měli Jiří Štancl a Aleš Dryml po pětapadesáti bodech – Jiří Štancl získal svůj desátý titul v řadě, když svého protivníka v průběhu rozjezdu předjel
9. října 1990	Praha	první ročník šampionátu s jediným finálovým podnikem zakončili Antonín Kasper a Zdeněk Tesař se čtrnácti body – v rozjezdu se prosadil pražský závodník
17. srpna 1996	Mšeno	rozjezd třináctibodové trojice přinesl výsledek Tomáš Topinka, Antonín Kasper a Bohumil Brhel
15. srpna 1997	Mšeno	finále ve Mšeně přineslo tříčlenný rozjezd třináctibodových, jenž skončil pořadím Antonín Kasper, Bohumil Brhel a Václav Milík
12. září 2009	Svitavy	Lukáš Dryml v dodatkové jízdě porazil Josefa France
6. října 2012	Mšeno	Václav Milík v rozjezdu odstartoval na Lukáše Drymla
25. září 2013	Plzeň	Aleš Dryml v rozjezdu odvedl Václava Milíka
11. října 2014	Březolupy	ve druhém opakování rozjezdu dojel Václav Milík před Josefem Francem a Matějem Kůsem

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a archív autora

Březolupy – 11. října
Druhé finále mistrovství republiky jednotlivců v Březolupech bylo oproti pondělní Praze závodem naruby. Od začátku se prosazovali závodníci, jejichž bodové konto na Markétě příliš nezbytnělo. A to i na úkor favoritů, jimž se průběžné vedení vzdalovalo. Jedinou konstantou se zdál Václav Milík, jenž svým pěti pražským trojkám na jižní Moravě přidával další sestřičky. V rozjížďce s číslem dvanáct protáhl spodem nájezd do druhé zatáčky a posunul se před vedoucího Zdeňka Holuba. Stále zvyšoval svůj náskok a v hlavě mu zrál plán projet pod šachovnicovou vlajkou po zadním kole. V poslední zatáčce se ohlédl, zda svým počínáním nikoho za sebou neohrozí. Přitom ubral plyn, zadní kolo se mu protočilo, zastavilo a šokovaný stadión mu místo třech bodů připisoval pád. Příběh pardubického juniora skončil happy endem, avšak jen Osud se svou věrnou družkou Štěstěnou vědí, proč nakonec z nejvyššího stupínku pódia nemával Matěj Kůs, Josef Franc či Tomáš Suchánek. Nicméně držme se materiálních pozemských věcí a podívejme se, jak Mirek Horáček skrz svůj Nikon viděl Pardubičanův pád, který v konečném důsledku nejstarší motoristický šampionát naší země zkomplikoval.

Foto: Mirek Horáček

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Březolupy – 11. října
Druhé finále v Březolupech bylo úplně jiný závod než pondělní Markéta. Řada borců, kteří pomýšleli na vysoké umístění, ztrácela jako kupříkladu Tomáš Suchánek či Jan Holub, jemuž činilo obtíže najít optimální set up, když dráha ztvrdla. Naproti tomu Martin Málek zaváhal jen v rozjížďce s číslem sedm a nakonec skončil na nejvyšším stupni vítězů s největším pohárem a lákavou obálkou od Libora Karáska, bývalého starosty Uherského Hradiště, pro nejlepšího domácího závodníka. Anebo Zdeněk Holub, který skončil druhý po rozjezdu s Josefem Francem. Nic ovšem nenasvědčovalo, že se dočkáme dramatického boje o titul. Václav Milík měl na svém kontě již šest bodů, když mířil s obrovským náskokem do cíle rozjížďky s číslem dvanáct. V posledním výjezdu se ohlédl, zda neohrozí nikoho svým vítězným wheelie. A bum! Už se sbíral z prachu dráhy! Nato jej porazil nedostižný Martin Málek a v poslední jízdě byl vyloučen za kolizi s Martinem Gavendou. Matěj Kůs dnes ze sebe odevzdával úplně všechno a Josefa France přesedlání na druhý motocykl učinilo úplně jiným závodníkem. Tři body náskoku Václava Milíka se během pár okamžiků rozplynuly jako český zlatý poklad v devadesátých let a on musel do rozjezdu s oběma Pražany. Napětí ve vzduchu by nešlo rozkrájet ani motorovou pilou. Na zemi se ocitl nejprve Václav Milík a při repete i Josef Franc. Rozhodčí Pavel Kubeš byl ale stejně hodný jako Mikuláš v sirotčinci, takže i napotřetí stanuli na startovním roštu všichni tři uchazeči o titul. Kupředu letěl Matěj Kůs, v úvodním výjezdu jej vystřídal Josef Franc. Ovšem Václav Milík je oba přelstil stylem pražského skořápkáře a po dvou letech se vrátil na mistrovský trůn.

Václav Milík je jedinou konstantou závodu vzhůru nohama
Sluníčko na obloze se postaralo o skvělé odpoledne a pěkně hřálo závodníky, kteří v duchu březolupské tradice obešli cestou na nástup celé kolečko v protisměru. Miloš Plzák a Josef Mizera převzali ocenění ke svým významným životním jubileím, diváci pohlédli do tváří osmnáctce finalistů, která se měla postarat o dnešní vyvrcholení nejstaršího motoristického šampionátu naší země.

„Běda mu, jestli mu ty tři body budou v Březolupech chybět,“ láteřil Vladimír Vopat, když jeho chráněnec a potenciální ze Josef Franc vypadl v poslední jízdě kvůli pádu v první zatáčce. Pražanovo manko na vedoucího Václava Milíka se ovšem zvýšilo hned v rozjížďce s číslem jedna.

Josef Franc v ní sice nejlépe odstartoval, nicméně Martin Málek měl v rodinném prostředí dostatek času připravit motocykly i sám sebe. V prvním oblouku pražského závodníka objel a ze svého tempa zvolnil až po projetí cílem. Nad třemi body ztráty od Václava Milíka v pondělí večer přemítal rovněž Matěj Kůs. V rozjížďce s číslem dva však musel k trojce přidat další jedničku.

Jan Holub se totiž evidentně rozhodl, že šanci na celkové stupně vítězů bude držet za pačesy a v prvním oblouku minul Michala Škurlu. Matěj Kůs měl sice rychlý start, nicméně z pozice nejdále od vnitřního okraje dráhy se nedostal dál než na třetí místo. Rozhodně neměl v úmyslu zvedat ruce vzhůru a kapitulovat. Ve druhém okruhu zlomil motocykl ve druhé zatáčce pod Michala Škurlu a sebral mu druhou příčku.

A Tomáš Suchánek, třetí z nejbližších pronásledovatelů Václava Milíka, dopadl v první sérii úplně nejhůř. Na leadera průběžné klasifikace narazil již ve třetí jízdě. Odstartoval hned za ním, avšak po průjezdu první zatáčkou bylo všechno úplně jinak. „Vencovi se to rozjelo a mě odstavil,“ vyprávěl o okolnostech v prvním oblouku, kde jej vzápětí minuli Eduard Krčmář a Hynek Štichauer.

V depu se chystala rozjížďka s číslem čtyři a všem již bylo jasné, že oproti pondělní Praze půjde o závod vzhůru nohama. Svým rychlým startem to potvrdil i Zdeněk Holub, i když Pavel Kubeš promptně stiskl tlačítka červených světel. „Neměl jsem letmák, mám takovou reakci,“ viděl celou situaci pražský junior.

Nicméně při repete vystřelil dopředu Martin Gavenda. Zdeněk Holub měl před sebou ještě Romana Čejku, s nímž ovšem zúčtoval již na konci první zatáčky. Ve výjezdu z druhé zatáčky objel Martina Gavendu. Shodou okolností se však měl stát prvním poraženým vítězem. V páté jízdě opět prokázal největší pohotovost při letu pásky vzhůru ke slunečnému moravskému nebi.

Tomáš Suchánek musel v první zatáčce objíždět Josefa France celou věčnost. Přesto se však ještě v úvodním výjezdu mihnul okolo Zdeňka Holuba, jemuž se v dalším průběhu rozmotalo rolo brýlí. Na cestu nápravy se vydal rovněž Matěj Kůs, který nejlépe odstartoval v rozjížďce s číslem osm.

Hynek Štichauer po něm vytrapoval, ale již v prvním nájezdu se ocitl na zemi stejně jako Michal Dudek. Repete proběhlo se všemi čtyřmi a Matěj Kůs při něm zahrál ještě hlasitější sólo. Spolu s Martinem Gavendou, Janem Holubem a jeho jmenovcem Zdeňkem se dělili o průběžné druhé místo dnešního závodu.

Václav Milík však třímal otěže pěvně ve svých rukou. V šesté jízdě slavil dnešní druhý triumf a upevnil své postavení leadera průběžné klasifikace. Odstartoval hned za Romanem Čejkou. Vnějškem první zatáčky se ale dopředu řítil Jan Holub. Až v půlce druhé zatáčky se dostal před slánského juniora, který se urputně bránil. Jenže Václav Milík již jejich šarvátky využil ve svůj vlastní prospěch.

Mistrovství republiky startuje znovu
Třetí série začala gordický uzel dnešního mítinku a potažmo celého šampionátu ještě těsněji. Josef Franc přesedl na druhý motocykl. V rozjížďce s číslem devět se do role strůjce překvapení stylizoval Michal Dudek, když vypálil jako první. Jan Holub držel vnitřní stopu v první zatáčce, avšak Josef Franc byl po vnějšku rychlejší. Pražan se v nájezdu do druhého kola přeřítil také okolo Michala Dudka, jenž si druhou příčku už ostrážil.

Ještě hůře než Jan Holub skončil Eduard Krčmář. „Něco mi v nájezdu klepalo na motorce, nevím, co to bylo,“ vysvětloval své odstoupení. Po dvou úvodních dvojkách už věděl, že se útok na medaile ve stylu loňské Plzně letos konat nebude. Martin Gavenda mohl v desáté jízdě splakat nad výdělkem mnohem hůře.

S pěti body mohl prozatím směle pomýšlet na pódium. Jenže po nepříliš zdařeném startu jej v první zatáčce o třetí místo připravil Filip Šitera, jenž si vyšlápnul rovnou i na Hynka Štichauera. Do druhého okruhu již Padubičan vjížděl opět jako druhý, nicméně vedoucího Michala Škurlu již nemohl dostihnout ani náhodou.

Martin Málek mohl dnes želet jen sedmé jízdy, po jejímž startu zaostal za Eduardem Krčmářem a excelujícím Martinem Gavendou. „Po startu bylo husto a pak jsem v jízdě ztrácel,“ říkal. Z porážky si však vzal ponaučení a změnil převod. By na něj v rozjížďce s číslem jedenáct odstartoval Matěj Kůs, on se před něho dostal za půlkou první zatáčky.

Ke zvratům dnešního podniku v rozjížďce s číslem dvanáct přispěl Václav Milík. A nešlo o žádnou trošku do mlýna. Se Zdeňkem Holubem, který po vylétnutí pásky vyrazil do čela, si poradil, když protáhl nájezd do druhé zatáčky.

Nikým neohrožován mířil vstříc třetímu triumfu v řadě. Od mistrovského trůnu jej dělil schůdeček tak maličký, že by jej hravě překročil i nejmenší ze sedmi trpaslíků. V posledním výjezdu se ohlédl, jak velký má náskok, aby nikoho neohrozil svým vítězným wheelie. A bum, přetočil se a spadl.

„Ubral jsem si plyn,“ kál se. „Zadní kolo se protočilo, zastavilo a bylo to!“ Místo třech bodů nic. Osm rozjížděk před koncem celého letošního finále, začínalo mistrovství republiky jednotlivců takřka od začátku. Matěj Kůs se Václavovi Milíkovi přiblížil v celkové klasifikaci již na pouhopouhé dva body.

Šanci na vysněný titul však cítil i Josef Franc. Jaroslava Petráka ve třinácté jízdě minul již v první zatáčce. A když ve druhé zatáčce druhého kola svého staršího klubového kolegu podjel také Hynek Štichauer, byl Pražan již několik světelných let vpředu.

Třikrát o mistra
Matěj Kůs to v pozici rázem objeveného korunního prince neměl jednoduché. Zdeněk Holub si před startem rozjížďky s číslem čtrnáct nechal od svého táty ještě seřídit spojku. A pak triumfoval stylem start – cíl a upevnil svou vedoucí příčku v závodě. Matěj Kůs zůstal vzadu. Po závodě bude mluvit, že se sebe na ovále nechal úplně všechno. A právě čtrnáctá jízda je také jedním z důvodů, proč se proti jeho tvrzení nemůže najít žádný argument.

Ve výjezdu na protilehlou rovinu se dostal před Filipa Šiteru. Bleskově se pověsil na Eduarda Krčmáře. Projeli do druhého kola a v nájezdu do jeho úvodní zatáčky se Matěj Kůs nacpal pod slánského závodníka. Na výjezdu jej začal vyvážet, nicméně Eduard Krčmář po jeho pravici podlehl až na začátku druhého oblouku.

Osud však evidentně chtěl, aby Matěj Kůs neztratil nic ze své ztráty na Václava Milíka. Pardubičan se na startovním roštu patnácté jízdy objevil na poslední chvíli. Opět exceloval Martin Málek. Václav Milík se zbavil Michala Škurly, avšak místní eso na vedoucí pozici již nedohnal.

Napětí skvělého závodu gradovalo. V rozjížďce s číslem šestnáct Martin Gavenda ve druhém oblouku vytlačil Tomáše Suchánka z vedení. Pardubičan sice bez větších patálií vyhrál osmnáctou jízdu. Kdyby nepřišel o čtyři body, stal by se právě mistrem republiky.

Rozpis závodu totiž svedl Josefa France, Matěje Kůse a Václava Milíka na start sedmnácté jízdy. Pražané již byli na startovní rovince, když Václav Milík stál pod sjezdem z depa a kroutil hlavou. Jeho mechanik Vladimír Kalina běžel nahoru do boxu. Jeho závodník vyjel záhy za ním se slovíčkem, jež v italštině znamená zatáčka na rtech.

Limit však stihnul. Po vylétnutí pásky se dopředu dostal Josef Franc. Za sebou měl Matěje Kůse, který jej v nájezdu do druhé zatáčky podjel. Václav Milík byl čtvrtý. Dral se dopředu spodní stranou druhého oblouku. Na jeho výjezdu však kolidoval s Martinem Gavendou. Moravan skončil pádem a jeho motocykl díky děsivé energii střetu utrhnul ocelovou trubku hrazení.

„Přišla rána…“ bylo všechno, co si Martin Gavenda mohl z incidentu vybavit. Václav Milík byl diskvalifikován. A depem se šířil výsledek jednoduché rovnice. Pakliže Josef Franc vyhraje, dočkáme se tříčlenného rozjezdu o zlatou medaili! Václav Milík zatím seděl s hlavou dlaních ve svém boxu, kde atmosféra štípala stejně jako silná slivovice. Hlavu v dlaních, učiněná hromádka neštěstí.

Když však Josef Franc a Matěj Kůs přijeli na rošt, neodolal a šel se podívat, jak to vlastně s titulem, který už chtěl oslavit wheelie ve dvanácté jízdě, vypadá. Nyní byl nejlepší po startu Josef Franc. Matěj Kůs chtěl mistrovskou bitvu vyřešit ve svůj prospěch již teď a tady. Sunul se vpřed vnějškem první zatáčky, avšak jako kolega postřehl nebezpečí včas.

A bylo to! Osmatřicet rozjížděk letošního mistrovství republiky neurčilo nic víc, než že šampión vzejde z trojice Matěj Kůs, Josef Franc a Václav Milík v jediném rozjezdu! Zbývala však otázka dnešního závodu, jejíhož řešení se ochotně ujal Martin Málek. Po triumfu v devatenácté jízdě se mohl chystat na nejvyšší stupínek pódia.

„Nevešel jsem se tam v první zatáčce,“ zdůvodňoval Zdeněk Holub své třetí místo, které ho poslalo do rozjezdu o stříbro. Soupeřem mu byl Josef Franc, který ho odvedl, nicméně v myšlenkách spíše dlel u klíčového boje o mistra. Ve třetím kole zastavil a za příčinu označil svůj motocykl. „Šprajcnul se plyn a přestalo to fungovat,“ ukazoval.

Rozjezd o mistra byl ovšem šálek zcela jiného čaje. Šance na zlato, které mu naposledy před třemi lety vzal hloupý kryt primárního řetězu, se chopil Matěj Kůs. Po vylétnutí pásky uháněl dopředu. Josef Franc útočil vnějškem první zatáčky, ovšem Václav Milík upadl.

Pavel Kubeš blikal červenými světly, ale k repete pozval celou trojici. Matěj Kůs opět vystřelil dopředu. Josefa France však zavřel, nicméně ten o pár metrů později upadl. Znovu stop, znovu do depa a znovu start ve třech.

„Show must go on,“ procedil Josef Franc skrze svou přilbu, když jej Zdeněk Schneiderwind přetlačil přes hranu depa. Také nyní byl nejrychlejší Matěj Kůs. V první zatáčce šel dopředu Josef Franc, avšak ve výjezdu se přes oba mihnul Václav Milík.

Už ani nevěřil, že si Štěstěnu obměkčí. Nejdřív se mu nechtělo ani závodit, nicméně po tolika přerušeních mu všechny závodní spínače v hlavě zase sepnuly. Josef Franc se musel smiřovat s dvou milióntým titulem vicemistra. A Matěji Kůsovi zůstaly oči pro pláč. Vždy kdo by sakra neplakal, kdyby mu ona slepá Spravedlnost provedla podobný kousek! I když červené oči dokáže udělat i všudypřítomný prach z oválu.

Hlasy z depa
„Viděl jsem to, že jsem úplně blbej‘,“ říkal Václav Milík, když se do depa vracel již jako dvojnásobný mistr republiky. „Otočil jsem se z prvního místa, chtěl jsem zvednout motorku na zadní. Ale ubral jsem si plyn, zadní kolo se protočilo, zastavilo a bylo to. Pak remíza s Martinem Málkem. Nakonec jsem bojoval, ale ukli jsme to sebe s Gavendou a já byl vyloučenej‘. V rozjezdu byly obrovský nervy. Nechtělo se mi závodit, byl jsem psychicky rozhozenej‘, moh‘ jsem vyhrát s velkým náskokem. Upad‘ jsem, musel jsem, bylo to na těsnačku. Jak se to opakovalo, zapomněl jsem na tu chybu, co mi pořád ležela v hlavě. Neměl jsem dobrej‘ start, ale vymyslel jsem první zatáčku. Jsem šastnej‘, bylo to zajímavý až do konce.“

„Výborný,“ odpověděl Josef Franc na otázku magazínu speedwayA-Z, jaké v něm dnešní závod zanechal dojmy. „Nástup jsem měl hodně špatnej‘. Nefungovalo to. Skočili jsme na druhou motorku a jsem rád. Překvapivě jsem se dostal do rozjezdu o titul. Byly nervy, připadal jsem si jako o Zlatý přilbě, pořád jsem seděl na motorce.“

„Bojoval jsem, jak jsem moh‘,“ svěřoval se Matěj Kůs. „Snažil jsem se dát na dráze úplně všechno. Dvakrát jsem už měl titul, byla by to hrozná odměna. Ale kulic pokládali motorky tak dlouho, až to vyšlo jinýmu. Jel jsem fér, tvrdě a hlavou každou jízdu. Počítal jsem každej‘ bod a dal do toho úplně všechno.“

„Až na tu druhou jízdu,“ limitoval Martin Málek svou spokojenost při vzpomínce na třetí místo za Eduardem Krčmářem a vítězným Martinem Gavendou. „Změnili jsme převod. Po startu bylo husto a pak jsem v jízdě ztrácel. Škoda dvou bodů, ale dneska to bylo super. Paráda zakončit na domácí dráze vítězstvím. Super dneska, nevím, co bych řekl, skvělá dráha, podařilo se.“

„Dneska pěkný,“ kvitoval Zdeněk Holub své pronikavé zlepšení oproti pondělku. „Druhá jízda mi nevyšla. A pak ta pátá. Nevešel jsem se tam v první zatáčce, bylo tam moc lidí. S druhým místem jsem určitě spokojenej‘. Jak se nedařilo v Praze, dneska se dařilo víc. Aspoň, že jsem v top osmičce a nebudu muset příští rok jet semifinále.“

„Ve třetí jízdě jsem to úplně pokazil,“ svěřoval se Martin Gavenda. „Bohužel. Dlouho jsem se rozmýšlel, na čem vlastně pojedu. A myslím, že jsem zvolil dobře. Teď akorát ukončit sezónu…“

„Zkurvil jsem, co šlo,“ sypal si Tomáš Suchánek popel na hlavu. „V první jízdě jsem dobře odfáral. V první zatáčce se to Vencovi rozjelo a tím mě odstavil. Třetí jízdu jsem promydlil na startu a nemoh‘ to přilepit. Takže na hovno, skončil jsem v bramborách. To je nejhorší pozice, bedna není. Jak to Venca zkurvil, úplně se mi to otevřelo na titul. Ale to bych musel od začátku tahat.“

„Pomejšlel jsem výš,“ přiznával Hynek Štichauer. „Nevím, nebyli jsme prostě dost rychlí. Šourali jsme se v motoru. Zjistili jsme, že to původní bylo lepší, vrátili jsme to zpátky a tím přišli o body. To rozhodlo, že nejsem sedmej‘, ale až devátej‘. Jsem věčnej‘ náhradník. Nevím, co bych ti řek‘, rozhodně z toho nejsem odvázanej‘.“

„Nějak mi to dneska nešlo,“ netajil se Eduard Krčmář. „Ta dráha mi nepasuje, doladil jsem to až na poslední jízdu. Co se dá dělat, stávaj‘ se i horší věci.“

„Začátek dobrej‘,“ bilancoval Jan Holub. „Ale pak blbý. Nevím, co se stalo, dráha se hrozně změnila. Ztvrdlo to a já to na tom tvrdým neumím doladit. Měli to po venku pořádně rozbránovat. (smích). Ale nic nenaděláš…“

1. Martin Málek, Březolupy	3 1 3 3 3	13
2. Zdeněk Holub, Praha	3 2 3 3 1	12+3
3. Josef Franc, Praha	2 1 3 3 3	12+R
4. Matěj Kůs, Praha	2 3 2 2 2	11
5. Martin Gavenda, Praha	2 3 0 3 1	9
6. Tomáš Suchánek, Pardubice	0 3 1 2 3	9
7. Hynek Štichauer, Pardubice	1 2 2 2 2	9
8. Václav Milík, Pardubice	3 3 F 2 U	8
9. Eduard Krčmář, Slaný	2 2 E 1 3	8
10. Jan Holub, Mšeno	3 2 1 1 0	7
11. Michal Škurla, Praha	1 0 3 1 2	7
12. Filip Šitera, Mšeno	1 0 1 0 2	4
13. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 2 1 1	4
14. Michal Dudek, Slaný	1 1 2 0 0	4
15. Roman Čejka, Slaný	0 1 E 0 1	2
16. Patrik Mikel, Březolupy	0 0 1 0 0	1
res Ondřej Smetana, Praha		DNR
res Michal Klein, Mšeno		DNR

Konečné pořadí seriálu:

	PHA	BŘE	TOT
	6.10.	11.10.
1. Václav Milík, Pardubice	15	8	23+3
2. Josef Franc, Praha	11	12	23+2
3. Matěj Kůs, Praha	12	11	23+1
4. Tomáš Suchánek, Pardubice	12	9	21
5. Martin Málek, Březolupy	6	13	19
6. Eduard Krčmář, Slaný	11	8	19
7. Jan Holub, Mšeno	11	7	18
8. Zdeněk Holub, Praha	5	12	17
9. Hynek Štichauer, Pardubice	7	9	16
10. Martin Gavenda, Praha	4	9	13
11. Michal Škurla, Praha	5	7	12
12. Michal Dudek, Slaný	7	4	11
13. Filip Šitera, Mšeno	5	4	9
14. Roman Čejka, Slaný	7	2	9
15. Jaroslav Petrák, Pardubice	1	4	5
16. Patrik Mikel, Březolupy	1	1	2
NC Ondřej Smetana, Praha	DNR	DNR	–
NC Michal Klein, Mšeno	DNR	DNR	–

Foto: Miroslav Horáček

Praha – 6. října
Bezprostředně po skončení prvního finále šampionátu na pražské Markétě měl napilno Petr Moravec. Předseda VV SPD postupně obcházel všechny plochodrážníky, aby si z jeho rukou vylosovali startovní čísla na sobotní vyvrcholení nejstaršího motoristického šampionátu naší země. A by verdikt Karla Voborníka srazil Josefa France až na čtvrtou příčku průběžné klasifikace, Pražan bude na jihu Moravy jedničkou.

Rozlosování startovních čísel na druhý finálový závod v sobotu v Březolupech:

1 Josef Franc (Praha), 2 Filip Šitera (Mšeno), 3 Martin Málek (Březolupy), 4 Patrik Mikel (Březolupy), 5 Michal Škurla (Praha), 6 Jan Holub (Mšeno), 7 Jaroslav Petrák (Pardubice), 8 Matěj Kůs (Praha), 9 Tomáš Suchánek (Pardubice), 10 Václav Milík (Pardubice), 11 Eduard Krčmář (Slaný), 12 Hynek Štichauer (Pardubice), 13 Zdeněk Holub (Praha), 14 Roman Čejka (Slaný), 15 Martin Gavenda (Praha), 16 Michal Dudek (Slaný), 17 Ondřej Smetana (Praha), 18 Radim Chod (Slaný).

Foto: Wojta Zavřel (www.wojta-foto.cz)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 6. října
Na startovním roštu rozjížďky s číslem sedmnáct dnešního prvního finále šampionátu republiky jednotlivců stanul Václav Milík v pozici jediného neporaženého borce se skalpy Tomáše Suchánka, Josefa France i Matěje Kůse. Od vítězství jej dělil jen kousíček. Avšak z pozice od mantinelu nestihl oba pražské juniory a upadl. K repete přijel Pardubičan se zablácenou kombinézou a přilbou, ale především s motocyklem nedopasovaným na aktuální stav dráhy. Do čela vystřelil Zdeněk Holub, toužící si spravit chu po odepsání motoru v jedenácté jízdě. Nicméně pardubický plochodrážník s ním svedl fantastickou bitvu, ve třetím kole mu definitivně sebral vedení a s patnácti body vyhrál nejen dnešní mítink, ale vlastně i polovinu celého finále. Do Březolup v sobotu přijede s náskokem třech bodů, protože Josef Franc se užuž chystal mlsat sladké kremrole, jenže rozhodčí Karel Voborník mu je znepříjemnil odporným rybím tukem. Nejenže jej napomenul na kolečko v protisměru dvacáté jízdy, ale především jej diskvalifikoval za pád v první zatáčce, zatímco předtím byl za podobný incident milosrdný nejen ve zmiňovaném případě Václava Milíka, ale i Eduarda Krčmáře. Tomáš Suchánek, na jehož úkor si v závěru o sto procent vylepšil své konto Martin Málek, se rázem s Matějem Kůsem rozjížděl o druhé místo. Nakonec je jednoznačně sebral závodník domácího klubu.

Václav Milík se ujal vedení
Emoce včerejší Zlaté přilby nestačily ještě vychladnout. A český termínový kalendář již servíroval další vybranou pochoutku. První finále šampionátu jednotlivců nešetřilo ambicemi určit půlmistra, který bude v sobotu v Březolupech na nejkratší cestě k titulu. Navíc velká část účastníků dnešního závodu si po včerejší účasti v pardubickém závodě všech závodů hodlala spravit chu. Vždy s uspokojením svůj výkon kvitoval jen Josef Franc, o jehož touze vybojovat vedle svým způsobem náhradního titulu v podniku ČSMS rovněž zlato z autoklubáckého mistrovství, byl popsán již nejeden řádek.

Za jeho ziskem dnes rozhodně nevyrazil tempem plíživého slimáka. Rozjížďku s číslem jedna, v níž diváky bavil prakticky jen Roman Čejka svým marným tlakem na třetího Michala Škurlu, opanoval ve stylu start – cíl. A podobně si počínal také po první přestávce, během níž se oválu dostalo delšího bránování. V osmé jízdě odpálil jako střela a se soupeři se viděl zase až v depu.

Po dvou sériích mu mohl konkurovat jedině Václav Milík. Loňský vicemistr a při neúčasti obhájce titulu Aleše Drymla de facto aktuální muž číslo jedna ve třetí jízdě záhy zmizel z dohledu Filipa Šitery. Mšenský závodník pokračoval ve svém obdivuhodném comebacku a odsunul za svá záda Martina Gavendu a Patrika Mikela. Radost mu však zkalila sedmá jízda, z níž se vrátil s jedním bodem, ale pěšky. Svému mechanikovi Romanu Dolečkovi přivedl motocykl se zadřeným motorem.

Ale zpátky k Václavu Milíkovi. Tomu totiž rozlosování přihrálo na start šesté jízdy Tomáše Suchánka a Jana Holuba, kteří své skóre dnes na Markétě otevřeli vítězstvím. Pardubičan v rozjížďce s číslem tři v první zatáčce objel Matěje Kůse, čemuž Eduard Krčmář se Zdeňkem Holubem mohli pouze přihlížet. Jan Holub zase svým rychlým startem ve čtvrté jízdě zaskočil Hynka Štichauera a Martina Málka. Hynek Štichauer si na svoje vlastní startovní manévry stěžoval, navíc v rozjížďce s číslem osm přišel o dva body kuriózním způsobem. „Natáhla mě díra a já si vytáh‘ chcípák,“ líčil své extempore z druhé zatáčky, jehož okamžitě využili Martina Gavenda a Zdeněk Holub.

Václav Milík však byl prost veškerých patálií. V oné šesté jízdě opět odstartoval nejrychleji ze všech. Tomáš Suchánek po venku úvodního oblouku stačil předčit pouze Romana Čejku, jenž po dvou nulách rozhodně nevěřil, že jej čeká ještě povedený večer.

Markéta, kde obvyklé nepříliš početné divácké řady zhoustly přílivem anglických, německých a polských návštěvníků prodlouženého pardubického víkendu, ovšem očekávala duel obou neporažených o hrot průběžné klasifikace v rozjížďce s číslem dvanáct.

Start vyšel lépe Josefu Francovi. Jenže ten se musel bránit nájezdu Matěje Kůse, který tušil cestu dopředu vnějškem úvodní zatáčky. Josef Franc mu v tom úspěšně zabránil, leč Václav Milík už ve výjezdu nechal oba Pražany za svými zády.

Josef Franc odmítal ztratit více než jeden bod
Po třech sériích jízd se Václav Milík mohl těšit neotřesitelnému vedení. Josef Franc, jehož až do dvanácté jízdy s nikým neprohrál, mohl vedle Pardubičanových devíti bodů položit osm vlastních. Na stejnou hodnotu se dostal i Tomáš Suchánek. V rozjížďce s číslem devět odstartoval jako první, nicméně Hynek Štichauer se evidentně rozhodl, že si své bodové konto rozšíří právě na jeho úkor.

Na protilehlé rovince se vskutku dostal před svého staršího klubového kolegu. Jenže ten si něco takového rozhodně nechtěl nechat líbit. Okamžitě přešel do protiútoku, aby se ve druhém okruhu po spodní straně vrátil zpátky.

Třetí pětina dnešního závodu posílila rovněž aspirace Eduarda Krčmáře a Jana Holuba. Slánský junior se po úvodní jedničce vydal na cestu vítězství. V první zatáčce rozjížďky s číslem pět vzal z jedné vody na čisto Martina Málka a Michala Škurlu. Jan Holub zase úřadoval v jedenácté jízdě, v níž ambiciózního Michala Dudka hlídal jako oko v hlavě.

Po třetí úpravě pražské dráhy přišla také rozhodující chvíle Matěje Kůse, který se trefil do optimálního set-upu. Jana Holuba to stálo bod, Michala Škurlu dva a Martina Gavendu hned tři. Pořadí na absolutním čele však zůstávalo stále stejné. Václav Milík na svůj čtvrtý triumf musel odstartovat hned dvakrát. Karel Voborník totiž musel v rozjížďce s číslem patnáct rozsvěcovat červená světla.

„Nebylo tam místo,“ vysvětloval Eduard Krčmář. „Duda mi vzal přední kolo, ale to se stává.“ Michal Dudek vzal svého mladšího kolegu na tandemu do depa a k repete se vrátili všichni čtyři. Václav Milík nezaváhal ani tentokrát. Zatímco Michal Dudek nakonec neviděl cíl vinou prasklého primárního řetězu, Hynek Štichauer se usadil před Eduardem Krčmářem. Slaňák v poslední zatáčce nasadil mohutný předjížděcí manévr po vnějšku, nicméně Pardubičan v něm četl jako v otevřené knize.

Josef Franc zůstával v těsném závěsu Václava Milíka. V rozjížďce s číslem šestnáct učinil důležitý krok, když se v průběžné klasifikaci zbavil doprovodu Tomáše Suchánka. A to prakticky hned s letem pásky, po němž se usadil ve vedení. „Zkoušel jsem to, ale nešlo to,“ vnímal jejich duel Tomáš Suchánek.

Revoluce bodově strádajícího proletariátu šampionátu zdramatizovala závěr
První finále mistrovství republiky bylo parádní tečkou za pěti dny vyplněnými plochodrážním závoděním. A co mohlo být lepším důkazem o vyrovnanosti závodu než fakt, že vítěznou dráhu vedoucím borcům zkřížili závodníci, kteří už po šestnácti jízdách mohli upírat své naděje maximálně k sobotní březolupské odvetě? Jako kupříkladu Zdeněk Holub.

Loni musel na vyvrcholení šampionátu jednotlivců rezignovat kvůli zranění nohy z test matche proti polským juniorům. Letos dostal od VV SPD divokou kartu, avšak dnes měl po osmi jízdách v kolonce u svého jména pouhopouhý jeden jediný bod. A mělo být hůř!

Jeho spolužáci z dopravní průmyslovky by mohli porovnat, jestli se ve škole hlásí stejně vehementně jako na startovním roštu jedenácté jízdy. Vzápětí se otočil jako na obrtlíku, aby se vrátil v sedle druhého motocyklu. Ten po vylétnutí pásky poskočil dopředu, ale to bylo všechno.

„Zkoušeli jsme druhou motorku,“ vysvětloval, co se to vlastně stalo. „Jestli bude lepší od startu, pořád se to zvedá. Pak jsem pustil spojku a ještě před tím tam byl ten zvuk…“ V rozjížďce s číslem čtrnáct už ztrojnásobil svůj bodový zisk, aby se v sedmnácté jízdě neváhal pustit do křížku s Václavem Milíkem. A doposud neporažený leader závodu skončil v první zatáčce na zemi.

„Holoubek mně nenechal místo, hnal se na venek,“ viděl incident Václav Milík. Neměl však mnoho času na filozofické úvahy, jelikož Karel Voborník také tentokrát ctil úzus první zatáčky. Pardubičan se zablácenou levou polovinou své pestrobarevné kombinézy a přilby stanul v sedle druhého motocyklu u pásky právě včas.

Michal Škurla vedl jen krátce, než jej v první zatáčce vystřídal Zdeněk Holub. Václav Milík se na protilehlé rovince posunul na druhou příčku. A se vzpomínkou, že vychytané nastavení je v motorce odstavené v depu, se ihned pustil do stíhání vedoucího Pražana. Ve druhé zatáčce druhého kola se dostal moc ven a Václav Milík jeho chybu okamžitě ztrestal.

Nicméně sám hned v dalším oblouku předvedl to samé. Zdeněk Holub se vrátil dopředu a Václav Milík ho musel opět předjíždět. Sotva projel cílem, s patnácti body se stal neotřesitelným vítězem dnešního klání. Nicméně boj o další stupínky také zkomplikovali závodníci z nižší poloviny výsledkové tabulky.

Revoluci bodově strádajících začal již prakticky Roman Čejka ve čtrnácté jízdě. Nejprve jej sice zastavila červená světla, jelikož páska se na své pravé straně nezvedla. Napodruhé však slánský závodník nepoznal hořkost porážky. A než na něho Zdeněk Holub stačil zaútočit, musel se sám bránit Filipovi Šiterovi.

V osmnácté jízdě Roman Čejka odsoudil Hynka Štichauera k třetí příčce. Jako vítěz projel pod šachovnicovou vlajkou Matěj Kůs. A počítal, jak počítal, vycházelo mu celkové čtvrté místo. Jenže přišla rozjížďka s číslem devatenáct. „Nějaký den blbec, málo jsem se vyspal,“ říkal Martin Málek, jemuž dealerský den v Jawě sebral čas na přípravu Jawy, takže šampionát rozehrál s jediným GM.

Dvě nuly z předchozích sérií byly rychle zapomenuty, když Martin Málek v první zatáčce minul Michala Dudka a poté až do cíle odrážel Tomáše Suchánka. Pardubičan zkusil poslední nájezd v závěrečném zatáčce, ale nakonec se musel smiřovat s druhou prohrou a stejným bodovým ziskem jako Matěj Kůs.

Rozhodující kamínek do mozaiky obsazení pódia musel v rozjížďce s číslem dvacet přiložit Josef Franc. Pražan přijel k roštu, objel ho zleva po trávě a projel si kolečko v protisměru. Karel Voborník mu udělil napomenutí, nicméně mnohem horší byla diskvalifikace za pád v první zatáčce.

„Neměl jsem, kam jet,“ argumentoval marně. V repete si triumf připsal Eduard Krčmář, který s ním srovnal před Březolupy krok. Matěj Kůs a Tomáš Suchánek se tím pádem nerozjížděli o třetí, nýbrž o druhé místo. Domácí borec měl navrch již od vylétnutí pásky.

Hlasy z depa
„Bylo to dobrý až do poslední jízdy,“ vyprávěl Václav Milík. „Holoubek mě nenechal místo, hnal se na venek. Pustil jsem motorku, bolí mě noha, chyt‘ jsem se za něco. Na opakovačku nebyla dopasovaná motorka. Venek už ve druhým výjezdu nejel, zkoušel jsem to na špičku a čekal, až Holoubek vyskáče. Zadařilo se, jsem spokojenej‘.“

„Dneska dobrý závody,“ pochvaloval si Matěj Kůs. „Začal jsem hůř, dráha byla hodně zbránovaná. A jak pojedu dnešní závody, se rozhodlo po třetí jízdě. Rozhodl jsem se správným směrem v nastavení. Děkuju mechanikovi Jirkovi, sponzorům a rodičům.“

„Dobré‘ začátek, ale jak se změnila dráha, nešlo to,“ líčil Tomáš Suchánek. „Celou sezónu mám problém na tvrdým. Když je hlubina, letí to jako svi. Lepší než loni, uvidíme v Březolupech, nic není ztracený. Tři body ztráty, to je nic. Jeden defekt nebo pád, jak se o tom přesvědčil Pepča. Škoda toho Málka, to mě mrzí nejvíc. Zkoušel jsem to každou jízdu, jak na Pepíčka, tak i tady.“

„Jel jsem ze čtyřky a odjel jsem z ní,“ nemohl se Josef Franc dotknout své diskvalifikace v rozjížďce s číslem dvacet. „Neměl jsem, kam jet. Rozhodnutí rozhodčího hodnotím negativně, měl rozhodovat férově. Vencu sestřelili, ale Eda šel sám. V Březolupech se budu snažit, nechci nic vzdávat, jsou to závody.“

„Dobrý až na dvě jízdy,“ podmiňoval Eduard Krčmář svou spokojenost. „To jsem neodjel. Nenaladil jsem motorku, ale nechci to na to svádět. Zatáhnu v Březolupech, doufám, že bude bedna.“

„Dobrý, dobrý,“ liboval si Jan Holub. „Ale radost mi zkazila poslední jízda. Byl jsem tam první, když Pepe padnul. Škoda, moh‘ bejt‘ rozjezd. Všechno vycházelo, dráha byla pěkná. Topas má u mě malý bezvýznamný plus. V Březolupech uvidíme, budu se snažit, co to půjde. Dráha tam bejvá taková závodivá. Bylo by dobrý něco dokázat po tom, co jsem zatím v seniorech vytvářel.“

„Špatný starty,“ vystihl podstatu svých potíží Hynek Štichauer. „Nemůžu se s tím srovnat. Asi jsem moc chtěl a dělal harakiri. V tý druhý jízdě mě natáhla díra a já si vytáh‘ chcípák. Dal jsem ho zpátky, ale byla z toho nula. Dvojka by byla lepší…“

„To byla jediná jízda, co se mi trošku povedla,“ vracel se Zdeněk Holub ke svému duelu s Václavem Milíkem. „Netrápí mě, že jsem to neudržel, jako ty čtyři předchozí jízdy.“

1. Václav Milík, Pardubice	3 3 3 3 3	15
2. Matěj Kůs, Praha	2 3 1 3 3	12+3
3. Tomáš Suchánek, Pardubice	3 2 3 2 2	12+2
4. Josef Franc, Praha	3 3 2 3 X	11
5. Eduard Krčmář, Slaný	1 3 3 1 3	11
6. Jan Holub, Mšeno	3 1 3 2 2	11
7. Roman Čejka, Slaný	0 0 2 3 2	7
8. Hynek Štichauer, Pardubice	2 0 2 2 1	7
9. Michal Dudek, Slaný	2 2 2 E 1	7
10. Martin Málek, Březolupy	1 2 0 0 3	6
11. Zdeněk Holub, Praha	0 1 E 2 2	5
12. Filip Šitera, Mšeno	2 1 R 1 1	5
13. Michal Škurla, Praha	1 1 1 1 1	5
14. Martin Gavenda, Praha	1 2 1 0 0	4
15. Jaroslav Petrák, Pardubice	0 0 0 1 0	1
16. Patrik Mikel, Březolupy	0 0 1 0 0	1
res Ondřej Smetana, Praha		DNR
res Michal Klein, Mšeno		DNR

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Michal Kohout

Praha – 6. října
Od čtvrtečního pozdního odpoledne nám každý den servíruje lákavé plochodrážní pochoutky z termínového kalendáře. Ani dnešek se rozhodně nebude vymykat průměru. Na pražské Markétě startuje finálová část mistrovství republiky jednotlivců svým prvním dílem. Jelikož Aleš Dryml z účasti rezignoval, v sobotu v Březolupech budeme svědky střídání na mistrovském trůně. Tipovat letošního šampióna je nesmírně ošidné, jelikož první body se budou rozdávat až po osmnácté hodině. A řada adeptů si touží spravit chu po včerejší Zlaté přilbě.

„Zejtra bude bedna,“ prohodil včera Filip Šitera. Zrovna vyklízel svoje depo po třech vylučovacích skupinách, v nichž jej charakterizovaly bleskové starty, nezměrná bojovnost, ale bohužel i handicap čtyřměsíční pauzy. Síly ubývaly rychle, smysl pro humor nikoliv. „Ale na tu bednu si půjdu stoupnout už před závodem!“

Martin Málek opodál měl ke smíchu daleko, protože jej v jeho druhé jízdě zastavila porucha zapalování. „Musím to naladit na zítra a uvidíme,“ nechal se slyšet. K dnešnímu mistrovskému večeru s nadějemi vzhlíželi i Hynek Štichauer, Eduard Krčmář, Tomáš Suchánek a o Václavu Milíkovi ani nemluvě. A konec konců i Zdeněk Holub, který se za řidítka včera dostal jen, když vezl Eduardu Krčmářovi náhradní motocykl na start vylučovací rozjížďky.

Svítkovský stadión včera z českých závodníků opouštěl spokojený pouze Josef Franc. „Obrovský úspěch,“ komentoval své prozatím životní osmé místo. „Zejtra v tom musím pokračovat. Kupředu zpátky ni krok!“

Startovní listina a způsob kvalifikace:

1 Michal Škurla, Praha	SF 2014 – 6.
2 Roman Čejka, Slaný	SF 2014 – 4.
3 Michal Dudek, Slaný	MR 2013 – 8.
4 Josef Franc, Praha	MR 2013 – 3.
5 Eduard Krčmář, Slaný	MR 2013 – 4.
6 Tomáš Suchánek, Pardubice	MR 2013 – 5.
7 Matěj Kůs, Praha	MR 2013 – 6.
8 Zdeněk Holub, Praha	divoká karta
9 Patrik Mikel, Březolupy	SF 2014 – 7.
10 Václav Milík, Pardubice	MR 2013 – 2.
11 Filip Šitera, Mšeno	divoká karta
12 Martin Gavenda, Praha	SF 2014 – 2.
13 Martin Málek, Březolupy	MR 2013 – 7.
14 Jan Holub, Mšeno	SF 2014 – 3.
15 Jaroslav Petrák, Pardubice	SF 2014 – 5.
16 Hynek Štichauer, Pardubice	SF 2014 – 1.
17 Ondřej Smetana, Praha	SF 2014 – 8.
18 Radim Chod, Slaný	SF 2014 – 9.

Foto: Jiřina Šifaldová