Terenzano – 10. dubna
Zažitý stereotyp Itálie jako země prosluněné po celý rok vzal tuto neděli poněkud za své. Trojici českých závodníků, kteří se vydali do Terenzana na zahajovací kolo italské ligy, ukázal Apeninský poloostrov svou odvrácenou tvář. Zima, d隝 a na hornatých hranicích dokonce sněhové přeháňky byly tentokrát jejich společníky.


Letošní italská liga se jezdí dle rozpisu pro pět družstev. Úvodní mítink vyhrál vcelku s přehledem celek MC Montello (Matej Ferjan 20 bodů, Paolo Salvatelli 13…) s náskokem třinácti bodů před Lonigem (Steve Johnston 18, Emiliano Sanchez 16…).

Domácí Terenzano uspělo v dramatické bitvě o třetí příčku. V jeho barvách byl nejúspěšnější pardubický Tomáš Suchánek (3 3 3 4 2 = 15). Ten však měl smůlu, protože mu v postartovní tlačenici jeho druhé jízdy pomohli soupeři na zem. A po hrůzostrašném letu vzduchem úplně rozbil svůj motocykl.

O pouhých pět bodů za bronzem zaostal MC La Favorita Sarego (Norbert Magosi 13, Guglielmo Franchetti 12…). Liberecký Věroslav Kollert jedoucí v jeho vestě měl sice při svém úvodním startu pád, ale pak dodal celku pět bodů (F 2 1 1 1). A o další dva body za Saregem zaostal ASM Abato KLM podporovaný ladičem Klausem Lauschem. Družstvo však držel nad vodou pouze plzeňský Zdeněk Simota (3 2 4 3 4 4 = 20).

Závod trval více než tři hodiny a během nich se rozmočená dráha pohybovala na hranici regulérnosti. Plánovaný trénink byl navíc zrušen. A to nejen kvůli špatnému počasí, ale také proto, že fenomenální italský silničář Valentino Rossi rozehrál ve španělském Jerezu svou pou za obhajobou titulu ve třídě Moto GP. A pořadatelé z Terenzana jako správní italští tifosi museli být u toho alespoň prostřednictvím televizní obrazovky.

Hlasy z depa
„Byli jsme třetí,“ informoval magazín speedwayA-Z prostřednictvím SMS zprávy Tomáš Suchánek, který naštěstí ze svého pádu vyvázl nezraněn. „Dělal jsem patnáct bodů. Dráha byla dost náročná.“

„Věrouš je dobrej,“ komentoval zdravotní stav svého syna Věroslav Kollert starší. „Ale z motorky nic nezbylo. Pak bojoval fest, ale má se ještě co učit. V týmu s ním ale panovala spokojenost a manažer řekl, že pojede celou sezónu. Dostal týmovou kombinézu, pití a další věci. Na rozdíl od Čech, kde netušíme, za koho pojedeme, protože ze Mšena nás nepustili a teď s nimi nemáme ještě ani smlouvu, je to v Itálii super. Je výhoda, že tam závodníkům všechno platí federace, i když klub může dát peníze navíc. Kromě toho je tam o závodech ohromný klid. Vzali nás mezi sebe. Když Věrouš spadl, hned přiběhl jiný mechanik a pomáhal nám. Nějaká paní mu čistila kombinézu a brýle. Celej tým byl ve dvou boxech, radovali se třeba i z posledního místa, když závodník bojoval.“

Foto: GRS Liberec

Diedenbergen – 10. dubna
Ve včerejším druhém kole vyšší německé soutěže nastoupili hned tři čeští závodníci. Pražský Antonín Šváb neinkasoval ani jediný bod a jeho Neuenknick (Henning Bager 6) skončil hluboko v poli poražených. Za domácí nastoupili oba bratři Drymlové, přičemž oba získali shodně po devíti bodech. Úspěšnější z družstva byl jen Thomas Stange (11), jenž však podlehl v rozjezdu o druhou příčku Robertu Barthovi (13). Olching tak skončil druhý (vedle Bartha byl nejúspěšnější Martin Smolinski 12). Vítězství si odvezl suverénní Brokstedt (Niklas Klingberg 12, Morten Risager 10…).

King‘s Lynn – 10. dubna
Pražský junior Jan Jaroš je po středeční kolizi v pořádku. Zatímco jeho týmový kolega Oliver Allen odnesl incident zlomenou klíční kostí, český jezdec byl z nemocnice propuštěn. Jak magazín speedwayA-Z informoval zdroj z jeho britského zázemí, příští středu se tedy objeví v pardubické národní kvalifikaci o mistrovství Evropy.

Divišov – 7. dubna
Zatímco na ostatních stadiónech jsou již v plném proudu tréninky na rychle se blížící sezónu, mšenská dráha stále zůstává nesjízdná. Kouč tamního celku Antonín Kasper starší proto vymyslel tréninky svých svěřenců v Divišově. Jak někdejší první český profesionál v britské lize řekl magazínu speedwayA-Z, tréninky ve městečku plochodrážních motocyklů budou probíhat po tři následující víkendy a mohou se jich zúčastnit také závodníci z jiných týmů.

„Tohle soustředění jsem udělal, protože jsme ve Mšeně nestihli připravit tra,“ vysvětlil Antonín Kasper starší. „Situace je taková, že před prvním závodem ji nestihneme dát do správného stavu. Divišov nám ochotně za úhradu na dva dny stadión propůjčí.“

A co se tedy v Divišově bude odehrávat? „Jedná se o velký trénink,“ líčil vítěz Zlaté přilby 1963. „Pozval jsem proto i jiné jezdce, takže se objeví i kluci z Pardubic, Prahy, Plzně a Slaného. Celkem jich je asi patnáct a navíc tam budou i mladý na stopětadvacítkách. Právě s těmi je potřeba pracovat.“

Divišovská soustředění pod vedením Antonína Kaspera staršího se budou konat o víkendech 9. a 10., 16. a 17. a 23. a 24. dubna.

Český Krumlov – 2. dubna
Po roční přestávce se Klabo Team rozloučil se zimní ledařskou sezónou opět na hokejovém stadiónu. Po Milevsku a Táboře tentokrát přišel na řadu Český Krumlov. Diváci akce, jejíž výtěžek byl převeden na konto Stanislava Dyka, v žádném případě nelitovali. Viděli v akci borce, za nimiž by jinak museli cestovat za hranice.


Největší pozornost na sebe poutal především Antti Aakko. Exotický Fin se u nás v akci objevil vůbec poprvé. Diváci si mohli vychutnat také umění Stefana Pletschachera a Haralda Simona. Z cizinců byl přítomen i medailista šampionátu Evropy Franz Zorn. Ten však svůj ohřebovaný speciál neosedlal.

Po lednovém šampionátu republiky v Divišově byl opět k vidění kompletní reprezentační tým z mistrovství světa družstev. Ve stíhacích i exhibičních jízdách se publiku předvedli bratři Antonín a Jan Klatovský a také Jan Pecina.

Program doplnili motokrosaři. A v neposlední řadě plzeňský junior Zdeněk Simota, jenž jako jediný jezdil na šroubkách.

Foto: Pavel Fišer

Unna – 2. dubna
Březolupský plošinář Vladimír Višváder se po roční pauze opět zúčastnil tradičního závodu ve vestfálské Unně. Zajímavý podnik, jediný svého druhu v Německu, je jakýmsi přechodem ze zimní sezóny k letním bojům. Na zimním stadionu městečka vedle Dortmundu je dráha nalajnována uvnitř mantinelů hokejového kluziště a je tedy na plochodrážní poměry nezvykle krátká. Každý účastník absolvuje čtyři jízdy základního rozpisu, z něhož je oproti klasickému plochodrážnímu vyjmuta poslední série. Úspěšnější osmička pak jede semifinále a nejlepší kvartet finále. Body se jezdcům stále připočítávají, takže vítěz finálové jízdy nemusí být vždy totožný s celkovým vítězem závodu.

Každý účastník obdrží před tréninkem obě pneumatiky s již namontovanými šroubky a kvůli bezpečnosti i nástavce na blatníky. Z důvodu snahy o co největší rovnost podmínek totiž nejsou povolena vlastní kola, takže většina jezdců obvykle stráví dost času na korbě nákladního auta a vybírá tu nejvhodnější z nabízených možností. Letos však byl tenhle předzávodový rituál podstatně jednodušší a rychlejší, oproti minulým letům byla většina kol velmi kvalitní, bez vypadaných , nebo ubroušených šroubků.

Na podnik, kde víc než síla motoru rozhoduje umění, a nezřídka i trpělivost jezdců na zrádném povrchu, měl Vladimír Višváder připraven jediný stroj, starší typ BM se stojacím motorem. Trénink proto věnoval víceméně hledání převodů, stejně jako většina startovního pole.

Vlastní zahájení večerního závodu bylo pojato tradičně velkolepě – hra světel ve ztemnělé hale, ohňostroj v rámci omezených možností i pečlivé představování jednotlivých aktérů závodů. Pak už začal dramatický boj s mnoha souboji, kontakty a pády. Asi nejzajímavější duel předvedli v tomto směru Christian Hülshorst a Anders Nielsen hned v první sérii. Dán podjel domácího borce evidentně mimo vymezenou dráhu, ten mu o kolo později v tom samém místě oplatil stejnou mincí, Dán vzápětí podjel Hülshorsta opět mimo tra a tvrdý souboj na lokty skončil v poslední zatáčce pádem obou vyhecovaných aktérů. Rozhodčí pak navzdory Hülshorstovým protestům i bouřící hale vyloučil za jízdu mimo tra oba dva a hlavně místního matadora mohl tenhle okamžik při konečném sčítání bodů hodně mrzet. Právě tři body mu v závěru chyběly na vítězného Katta, který vedle rychlého a účelného stylu ukázal i dost rozvahy a jako jeden z mála nepoznal tvrdost ledové plochy při některém z pádů.

Podobně na tom byl i Steven van den Helm, kterému rozumný přístup pomohl ke třetímu stupínku. Naopak místní hvězdy Pingel, Schultz, nebo Janoschka nedokázali tlumit svůj závodnický elán a nasazení a po pádech, či kolizích končily v poli poražených.

Totéž bohužel platí stoprocentně i našem jediném zástupci. Ten sice zahájil nadějně, když v první sérii po třetím místě na startu udělal mladičkého Staneka a pak důrazně zaatakoval i vítězného Janoschku, jenže poté už na své konto nepřipsal ani bod. Nejprve prohrábl start a stíhání soupeřů přineslo jen dvojí přetočení motocyklu a konec nadějí. Třetí start byl dobrý, ale následovala drobná chyba ve výjezdu a propad na třetí místo. Při pokusu o stíhání ho jedna z kolejí natáhla a jen duchapřítomnost mladého Holanďana René van Weeleho zabránila pádu obou jezdců. Vladimír Višváder sice třetí místo udržel, ale těsně před cílem zaklapl a soupeře, který díky němu téměř zastavil, sportovně pustil. Ani v posledním vystoupení Vladimír Višváder zaplněnou halu nenudil. Z první zatáčky vyjel jako poslední, brzy potkal Angličana Colvina, pak odstavil místní hvězdu Krögera a v při útoku na první příčku ho důrazně vyšouchal Anders Nielsen. Toho využil Kröger a oba podjel, březolupský borec se pak v následujícím kole pokusil Krögera objet, ale hlubina ledové tříště na venkovním okraji oválu ho poslala do balíků slámy.

Slovensko – český hlas z depa
Vladimír Višváder: „Je to tu pořád stejné, spíš vyhrává ten, kdo jede opatrněji a vyčkává, ale to, jak jistě všichni vědí, není zrovna můj případ. Na druhé straně je to tady prima, show pro lidi, skvělá atmosféra a já si dobře zajezdím, nebo spíš zablbnu. První jízda byla O.K., ještě kolo a Janoschku bych asi udělal, druhou jsem prohrábl, ačkoliv jsem si dával majzla, pak mi to trochu natáhlo a tak jsem toho kluka pustil před sebe, on to skládal díky mně, za tohle se běžně vylučuje. V poslední jízdě jsem se dostal na venek a už jsem to neurval. Celkový dojem ale není špatný. Dobrý závody, jsem rád, že jsem tu jel a lidi si myslím, taky přišli na své.“