AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Filip Šitera byl smolařem Zlaté stuhy. Dostal se až do semifinálové jízdy, kde však vypadl. Zato v úvodních rozjížďkách Zlaté přilby skončil z Čechů nejlépe. Svůj úvodní start totiž proměnil ve vítězství. Výtečnou nástupní pozici před zítřejším pokračování ovšem mají i všichni jeho krajané. Josef Franc a Luboš Tomíček skončili na druhém, Marián Jirout na třetím. Pechově začal nejstarší plochodrážní závod světa pro Martina Smolinského. Němec byl po tréninkové pádu v bezvědomí odvezen do nemocnice.

První rozjížďky vylučovacích skupin Zlaté přilby:

1 – Filip Šitera, Alessandro Milanesse, Atila Stefani, Roberto Haupt, Izak Šantej, res Jaroslav Petrák

2 – Stanislaw Burza, Fredrik Lindgren, Marian Jirout, Zbigniew Suchecki, Fritz Wallner, Jannick de Jong

3 – Jernej Kolenko, Josef Franc, Krzysztof Kasprzak, Robert Barth, Joachim Kugelmann, res Jaroslav Petrák

4 – Jurica Pavlic, Luboš Tomíček, Steve Johnston, Sandor Tihanyi, Andrij Karpov, Guglielmo Franchetti E

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 14. října
Znamenitým výsledkem pro české barvy skončila dnešní Zlatá stuha. Do finálové jízdy tradičního předzávodu Zlaté přilby se probojovalo hned trio našich borců. Po startu jim sice uletěl Christian Hefenbrock, ale další místa na stupních vítězů nám už neunikla. Z velikánské bitvy o stříbro nakonec vyšel nejlépe Luboš Tomíček. Ten v závěru stahoval i vedoucího Němce, ovšem k jeho přestižení mu dle jeho slov chyběla ještě dvě kola. Matěj Kůs sebral Hynku Štichauerovi třetí místo před domácím publikem. Za nimi protnuli metu Jurica Pavlic a Martin Vaculík.

Češi vesměs v pohodě
Nový háv Zlaté stuhy s pěti závodníky na startu každé jízdy změnil mnohé. Avšak základní charakter závodu, kdy vítězství bere první ve finálové jízdě, zůstal zachován. Základním předpokladem úspěchu bylo především udržet se po šestnácti základních rozjížďkách mezi prvními deseti. A v semifinále a finále děj se vůle boží.

Sedmička českých závodníků a jeden Slovák rozehráli závod různě. Po dvou sériích na tom byl nejlépe Luboš Tomíček. V úplně první rozjížďce dne svedl důraznou bitvu o druhé místo s Matějem Kůsem. Ten se od svého staršího klubového kolegy nenechal podjet ani ve druhé zatáčce druhého kola, ani vzápětí při vjezdu do třetího okruhu. Jenže ve druhém oblouku předposledního kola přece jen musel kapitulovat.

Vzhledem k duelu obou Pražanů měl Jurica Pavlic na čele volné pole působnosti, aby zvítězil ve stylu start – cíl. Své velké sólo zopakoval i v rozjížďce s číslem pět a s osmi body osaměl v čele průběžné klasifikace. Luboš Tomíček se však zařadil hned za něj. V sedmé jízdě válčil s Grzegorzem Zengotou, jenž ho na chvilku dokonce na chvilku zbavil vedení. Avšak Pražan dostal na začátku druhého kola situaci znovu pod svou kontrolu.

Na sedm bodů se po dvou sériích dostal také Hynek Štichauer. Účinkování domácího borce připomínalo vystoupení Luboše Tomíčka. Na úvod se musel smiřovat s porážkou od Martina Vaculíka. „Chtěl bych co nejlepší výsledek,“ ozývalo se z pod přilby šestnáctiletého slovenského závodníka cestou na rošt. A by nejlépe odstartoval Hynek Štichauer, z úvodního oblouku vyjel jako první právě Martin Vaculík. „Dobré,“ komentoval své počínání. „Podařil se mi start a pak už to šlo.“

Zato Hynek Štichauer se musel prát. Společně se Slovákem se okolo něj přehnal i Wojciech Druchniak. Pardubický borec však útočil a v nájezdu do druhé zatáčky byl ve druhém kole už před ním. Zato v šesté jízdě nenašel Hynek Štichauer vůbec přemožitele. krátce po startu minul Pavla Fuksu, aby posléze jeho čtyřem bodům už nestálo nic v cestě.

Triumfem začal i Filip Šitera. V rozjížďce s číslem tři perfektně odstartoval. A Grzegorz Zengota si při svém nájezdu akorát v prvním nájezdu vylámal zuby na jeho zadním kole. „Je to teprve první jízda,“ uvědomoval si Filip Šitera po návratu do svého boxu. „Uvidíme, jak to půjde dál. Nejdůležitější je dostat se do finále.“ V rozjížďce s číslem pět však jeho plán dostal mírnou trhlinku. Filip Šitera odstartoval takřka současně s Juricou Pavlicem. V prvním oblouku ho však překonal i Max Dilger.

Problémová cesta do vyšších sfér
Sedmibodoví Hynek Štichauer a Luboš Tomíček a Filip Šitera s jedním bodem méně byli na dobré cestě do nadstavbové části. Tam se konec konců vydal i Matěj Kůs. Jak už bylo řečeno, na úvod přišel o druhé místo v duelu s Lubošem Tomíčkem, ale při jeho druhém startu jej už trojice bodů neminula.

Zato Antonín Galliani, Martin Gavenda a Pavel Fuksa se jakoby v úvodních jízdách nemohli najít. Do problémů se nečekaně dostal také Martin Vaculík. Po prvním vítězství přišla studená sprcha v podobě nuly z páté jízdy. Slovenský závodník neodstartoval a už se mu nepovedlo své páté místo vylepšit.

Nicméně situace Martina Vaculíka se příliš nelepšila ani vzápětí. Rošt jedenácté jízdy opouštěl jako třetí za Wojciechem Druchniakem a Grzegorzem Zengotou. Jenže po pádu Matěje Kůse v první zatáčce se startovalo znovu. Tentokrát byl Martin Vaculík poslední. Na konci druhého kola předčil Wojciecha Druchniaka. Statečně se bil i s Matějem Kůsem o třetí místo až do cíle, z jejich rvačky ale vyšel lépe Pražan.

Pět bodů po třech sériích už bylo pro Martina Vaculíka na pováženou. A to tím spíše, vykoupal-li se Antonín Galliani na konci závodu v kádi se živou vodou. V patnácté jízdě držel krok s Filipem Šiterou a Grzegorzem Zengotou. A po chybě plzeňského závodníka se ochotně natáhl pro jeho druhé místo.

Skončil se sedmi body a bylo mu jasné, že o jeho dalším bytí či nebytí rozhodne výsledek Martina Vaculíka v poslední jízdě základního rozpisu. Christian Hefenbrock v ní čtvrtým triumfem zkompletoval své šestnáctibodové maximum. Matěj Kůs s Martinem Vaculíkem však po Němcovi tvrdě šli. Pražana ovšem ve druhé zatáčce popadla kolej a vystřelila jeho přední kolo do výše.

Matěj Kůs krizový moment zvládl, avšak Martin Vaculík za něj zaplatil propadem na čtvrté místo. Naštěstí pro svůj další osud stihnul v předposlední zatáčce překonat Kevina Wölberta. Tím pádem srovnal bodový krok s Antonínem Gallianim. Úvodní vítězství jej však zvýhodnilo, takže uklízet box mohl pražský jezdec.

Balit ostatně mohli také Pavel Fuksa a Martin Gavenda. „Na postup je to určitě,“ říkal Martin Gavenda s notnou dávkou sarkasmu v hlase po třech sériích, v nichž své konto zatížil pouhými čtyřmi body. „Ale na postup domů.“ Nicméně cenné zkušenosti z prvního výraznějšího mezinárodního klání se mu budou dozajista hodit. A stejně tak i Pavlu Fuksovi.

Slibná očekávání
Luboš Tomíček, Hynek Štichauer, Filip Šitera a Matěj Kůs se ve druhé polovině základního rozpisu vyhnuli všem extempore s možnými fatálními důsledky. Luboš Tomíček se dokonce stal druhým nejlepším závodníkem úvodní části, když vítěznou sérii Jurici Pavlice utnula jeho závěrečná porucha.

V rozjížďce s číslem deset měl na pražským závodníkem zpočátku vrch Hynek Štichauer. Ten si své vedení uhlídal i po průjezdu první zatáčkou. Ovšem Luboš Tomíček útočil ze všech sil. A jeho snaha se dočkala korunovace úspěchem ve druhém kole. Ve třinácté jízdě skončil Luboš Tomíček po vyřazení Jurici Pavlice druhý za Maxem Dilgerem.

Druhou příčkou se se základními jízdami rozloučil i Hynek Štichauer. Ve čtrnácté jízdě nejlépe odstartoval, ovšem zezadu se probíjel Dán Kenneth Krusse Hansen. V prvním oblouku překonal Christopha Demmela. A ve třetím kole byl ve stejném místě na řadě i Hynek Štichauer.

Matěj Kůs a Filip Šitera měli poněkud divočejší dráhu do semifinále. Matěj Kůs upadl v první zatáčce rozjížďky s číslem jedenáct, ale mohl nastoupit i při restartu. V něm uhájil třetí místo v bitvě s Martinem Vaculíkem. V šestnácté jízdě dokázal ustát i nebezpečně vypadající wheelie a udržet se na druhém místě za neporazitelným Christianem Hefenbrockem.

Na něm si prve ve dvanácté jízdě vylámal zuby i Filip Šitera. Zatímco Němec po vylétnutí pásky nezadržitelně směřoval do čela, před plzeňského šampióna se dostal i Guglielmo Franchetti. Jeho časy strávené na druhém místě však byly ohraničeny protilehlou rovinkou, na níž ho Filip Šitera předjel.

Ten poté dorážel i na Christiana Hefenbrocka, ovšem ten své hájemství ubránil. O vítězství se Filip Šitera pral také v rozjížďce s číslem patnáct. Lépe odstartoval Grzegorz Zengota, ale Plzeňák ho v prvním oblouku objel. Polák si ovšem udržel vnitřní linii a takřka současně se vrátil zpátky do vedení.

Leč druhá zatáčka zastihla na prvním místě zase Filipa Šiteru. Grzegorz Zengota neskládal zbraně. A v prvním výjezdu druhého kola se znovu mihl okolo Filipa Šitery. Tomu se nakonec na konci třetího kola zvedl motocykl na zadní, z čehož okamžitě profitoval Antonín Galliani.

„Přešel jsem na druhou motorku,“ popisoval Filip Šitera drama patnácté jízdy, když se vrátil do depa. „Honili jsme se. On mě vyvezl. Já ho nakonec chtěl vyvýzt od lajny. A nakonec jsem byl rád, že jsem nešel na držku.“

Dramata v české režii
Všechny předchozí boje však byly zapomenuty, když závod dospěl do semifinálové úrovně. Nejlepším katalyzátorem v ohni pod kotlíkem motivace byl kvalifikační klíč, který do finálové jízdy propustil pouze tři nejlepší semifinalisty.

První semifinále rozjásalo českou část publika. Luboš Tomíček rychle zbavil vedení Juricu Pavlice, aby od té doby nepustil vedení z rukou. Dopředu se dral i Martin Vaculík. V první zatáčce za sebou nechal Kennetha Krusse Hansena. A na začátku druhého kola objel i Juricu Pavlice. „Dobré,“ použil Martin Vaculík při hodnocení svého semifinálového účinkování své oblíbené slovíčko. „Změnil jsem převod a konečně ta motorka jela.“

Ve druhém semifinále jsme měli v ohni hned tři želízka. Jízda se bohužel stala konečnou stanicí pro Filipa Šiteru. Zbyla na něho pozice až u mantinelu a soupeři se s ním po vylétnutí vůbec nemazlili. „Vyvezli mě až já nevím kam,“ posteskl si plzeňský závodník, jemuž se rázem rozplynul sen o stupních vítězů.

V čele mezitím úřadoval Christian Hefenbrock. Ovšem za jeho zády se strhla mela. Matěj Kůs se zuby nehty držel druhého místa, na nějž si dělali čáku také Hynek Štichauer a Max Dilger. A ke všemu se Filip Šitera rozhodl, že první zatáčkou jeho show neskončila.

By dělal na motocyklu úplné maximum, poslední místo si nevylepšil. Hynek Štichauer se nakonec ubránil Maxi Dilgerovi, takže Česká republika měla ve finále hned trojí zastoupení.

Jenže všem českým závodníkům vypálil rybník Christian Hefenbrock. Nekoukal napravo, ani nalevo a pádil vstříc svému šestému vítězství, které mu zajistilo celkový triumf. V první zatáčce zavřel Luboše Tomíčka, což se ukázalo jako rozhodující krok. Pražan s velice rychlým strojem zkracoval Němcův náskok, ale k předjetí mu dle jeho slov minimálně dvě kola chyběla.

Na třetí příčce se usadil Matěj Kůs. Hynek Štichauer na něj v první zatáčce pokusil zaútočit, ale sám se stal obětí Jurici Pavlice. Nechtěl se však vzdát jen tak a častoval Chorvata jedním útokem za druhým. A vskutku, v prvním oblouku třetího kola se vrátil zpátky na čtvrté místo. Na útok na stupně vítězů však nebylo ani pomyšlení. Jurica Pavlic usiloval získat ztracenou pozici a pardubický závodník se musel ze všech sil bránit. I když byl Chorvat v předposlední zatáčce takřka úspěšný, nakonec protnul metu jako pátý.

Hlasy z depa
„Neptal jsem se, asi na mě zapomněli,“ smál se Luboš Tomíček otázce, proč se ve startovní listině objevil až jako náhrada za zraněného borce. „Asi si v Pardubicích mysleli, že mi je už jednadvacet.“ A nakonec jeho záskok skončil druhým místem. „Mám dva motory,“ vysvětloval pražský junior. „Jeden je schovanej na Tomíčkův memoriál, protože je lepší na menší dráhy a odjede od startu. Tenhle od startu neodjede.“ Ve finálové jízdě ovšem odjel všem kromě Christiana Hefenbrocka. „Po druhým místě v základní části a prvním v semifinále by mě šestý místo ve finále mrzelo,“ vysvětlil Luboš Tomíček. „Hefenbrock mě zavřel na lajnu a přetočil jsem se. Ale motor mi jel a v Pardubicích je to víceméně o motoru. Stahoval jsem Hefenbrocka, ale během prvního kola mi hodně ujel. Kdyby se finále jelo na šest kol, přiblížil bych se mu.“ Luboš Tomíček dojel ke svému nejlepšímu výsledku v předzávodě Zlaté přilby. „Jsem spokojenej,“ netajil se. „Ne úplně, vždycky může bejt líp. Mý výsledky v Pardubicích nikdy nebyly nic speciálního. Vždy jsem se trápil. Teď už to šlo.“

„Spokojenost,“ vystihl Matěj Kůs své pocity jedním slovem, aby vzápětí ovšem odhalil svou výzvu do budoucna. „Ale ještě je tam ta první příčka. Chybělo mi štěstí a odvaha dohromady. Výkon nebyl maximem. Mám propíchlou nohu a ještě výron, takže nemůžu jet na sto procent. Děkuji Bohoušovi Brhelovi, hodně mi pomohl. Mám od něj motor.“ A jak pražský junior prožíval finálovou jízdu? „Neodstartoval jsem,“ vzpomínal. „Kalda mi poradil, a to dám pod ně. Dal jsem to tam a ono to vyšlo.“

„Jsem rád aspoň za tu bramboru,“ řekl Hynek Štichauer magazínu speedwayA-Z. „Poslední dvě kola mě bolely ruce. Škoda, že si na tu jedničku stoupnul Luboš. Ale jsou to závody. Dráha byla připravená dobře. Ale dneska je to obráceně, než jsem se to tady učil.“

„Nevyšlo to,“ klopil Martin Vaculík hlavu po finálové jízdě. „Nevím proč. Startovní pozice byla dobrá. Nevyšlo to.“ Být pátý při premiéře v prestižním juniorském závodě však není špatný výsledek. „Poslední místo ve finále je hrozné,“ nesouhlasil Martin Vaculík. „Totálně jsem to pokazil.“

„Na hovno,“ cedil zklamaný Filip Šitera slova ze svých úst, když projel cílem semifinálové jízdy na poslední příčce a boj o vavříny pro něho skončil. „Vybíral jsem si dráhu jako předposlední. Zbejvala už jen čtyřka a pětka. A všichni mě vyvezli až já nevím kam.“ Pro vítěze všech juniorských šampionátů české republiky je desátá příčka ze Zlaté stuhy dozajista zklamáním. „Chtěl jsem na bednu,“ připustil Filip Šitera. „A pak to zkurvím v semifinále. Poslední dobou se mi nedaří vůbec.“

„Co se dá dělat,“ pokrčil Antonín Galliani nad výsledkem posledního závodu své juniorské kariéry, v němž nepostoupil do nadstavbové části jen díky horšímu počtu lepších výsledků. „Je jedno, že to byl můj poslední juniorskej závod. Ale příští rok to bude těžší.“ Při rovnosti bodů s Martinem Vaculíkem de facto o Slovákově postupu rozhodlo jeho vítězství. „Ani jeden start mi nevyšel,“ zněl komentář z úst Antonína Gallianiho. „Na týhle dráze se těžko předjíždí. Je to tady o startu a o motoru. A to když někomu vyjde, je to dobrý. Já měl problémy s technikou, příčiny zatím nikdo neví.“

„Tož takové…,“ nemohl Martin Gavenda najít ta správná slova, kterými by vystihl svůj debut ve Zlaté stuze. „Dalo se to. Byly problémy se spojkou. Jináč pěkný závody.“

„Zazávodil jsem si,“ říkal Pavel Fuksa po rozjížďkách základního rozpisu, v nichž byl vyřazen. „Možná by to bylo lepší, kdybych měl lepší startovní pozice. Pořád čtyřky, pětky. To nebylo dobrý. Jsem spokojenej, ale mohlo to bejt lepší. Ale jsem spokojenej.“

			SMF1	SMF2	FIN
1. Christian Hefenbrock, D	4 4 4 4	16		1.	1.
2. Luboš Tomíček, CZ	3 4 4 3	14	1.		2.
3. Matěj Kůs, CZ	2 3 2 3	10		2.	3.
4. Hynek Štichauer, CZ	3 4 3 3	13		3.	4.
5. Jurica Pavlic, CRO	4 4 4 E	12	3.		5.
6. Martin Vaculík, SK	4 0 1 2	7	2.		6.
7. Grzegorz Zengota, PL	3 3 4 4	14	4.
8. Max Dilger, D	3 3 3 4	13		4.
9. Kenneth Krusse Hansen, DK	2 3 3 4	12	5.
10. Filip Šitera, CZ	4 2 3 2	11		5.
11. Antonín Galliani, CZ	2 1 1 3	7
12. Martin Gavenda, CZ	1 2 1 1	5
13. Pavel Fuksa, CZ	0 2 0 2	4
14. Wojciech Druchniak, PL	2 2 0 0	4
15. Frank Facher, D	1 0 1 2	4
16. Kevin Wölbert, D	0 1 2 1	4
17. Guglielmo Franchetti, I	1 1 2 E	4
18. Christoph Demmel, D	E 0 2 E	2
19. Maks Gregorič, SLO	1 0 0 1	2
20. Manuel Nowotny, A	0 1 E 0	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Olching – 8. října
Při oslavách Roberta Bartha v německém Olchingu si dali dostaveníčko také zástupci všech pořadatelských zemí ledařského seriálu Golden Spike 2007, aby dojednali veškeré podrobnosti těchto prestižních závodů pro nadcházející sezonu. Své zastoupení zde samozřejmě měli i divišovští pořadatelé v čele se svým šéfem Milanem Hajným. A to přesto, že není jasné, jestli se letos Golden Spike vůbec uskuteční na českém území.

Promotéři letošního ročníku připravili několik podstatných změn, jak v systému závodu, tak se startovní listinou. Zvýšené finanční náklady na jednotlivé podniky a zvýšené odměny pro jednotlivé jezdce dávají záruku účasti kvalitního pole oproti minulému ročníku. Jezdci jsou smluvně vázáni . Novinkou je také systém, při kterém každý závod bude začínat kvalifikací, které se zúčastní osm jezdců a čtyři nejúspěšnější si vybojují právo účasti v hlavním závodě, který se bude skládat z dvaceti jízd.

Divišovská Jawa nabídla pro celkového vítěze nový motor, ale ostatní promotéři po dlouhé debatě toto gesto od českých pořadatelů nepřijali. Motor tedy zůstane jako cena pro vítěze divišovského podniku. Divišovští pořadatelé byli zároveň požádáni o výrobu hlavní ceny pro prvního muže celého seriálu závodu. Jedná se o 50 cm vysoký hřebík na podstavci.

Nejvíce emocí a problémů nadělala spojitost dvou závodů ve švýcarském Flimsu a bohužel našeho Divišova v krátkém časovém rozpětí jdoucím po sobě. V sobotu 20. ledna večer se má jet ve Švýcarsku a v neděli po poledni v Divišově. Tyto dvě míst jsou vzdálena od sebe zhruba 800 km.

Jak řekl Milan Hajný: „V tom je zakopaný pes. Hledali jsme jiná řešení, ale Flims si tvrdě stojí za svým termínem z důvodů pronajmutí stadionu. Byl nám nabídnut jiný termín, a to 29. prosince. Takoví blázni zase nejsme, nikdo nám nezaručí počasí a ještě k tomu je to mezi svátky. Jednoznačně si stojíme za lednovým termínem, který už se nám dvakrát osvědčil. Jediný náhradní termín pro nás možný je 4. února, ovšem se musíme ještě důkladně poradit na zasedání našeho pořadatelského týmu, který se koná příští pátek v Divišově. Na rozhodnutí máme do 5. prosince, kdy je termínová uzávěrka.“

Kalendář závodů:

6.1.	St. Johan (Rakousko)
7.1.	Steingaden (Německo)
20. 1.	Flims (Švýcarsko)
21. 1.	Divišov (Česká republika)
9. 3.	Assen (Holandsko) – není jisté, zda se pojede
25. 3.	Erfurt (Německo)

Startovní listina:

1 Antonín Klatovský, CZ

2 Markus Skabraut, A

3 Sebastian Gegenbauer, D

4 Jan Klatovský, CZ

5 Johnny Tuinstra, NL

6 Německo (Gunther Bauer, Stefan Pletschacher)

7 Holandsko (René Stellingwerf)

8 Rakousko (Franz Zorn)

9 Švýcarsko (Simon Gartmann)

10 Švédsko (Per-Olof Serenius, Stefan Svensson)

11 Finsko (Anti Akko, Jouni Seppänen)

12 volná karta pořadatele

13 vítěz kvalifikace

14 druhý z kvalifikace

15 třetí z kvalifikace

16 čtvrtý z kvalifikace

17 rezerva – pátý z kvalifikace

18 rezerva – šestý z kvalifikace

Kvalifikace:

1 Rakousko

1 Švýcarsko

1 Německo

1 Holandsko

1 Česká republika

3 volná místa pořadatele

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Pardubice – 11. října 22:00
Dnes pardubičtí pořadatelé zaplnili díry ve startovní listině víkendové Zlaté přilby, které vznikly odstoupením zraněného Zdeňka Simoty a Norberta Magosiho, jemuž maďarská federace odebrala licenci. Místo nich se objeví Piotr Protasiewicz a Sandor Tihanyi. Další Maďar, Attila Stefani, zastoupí Angličana Richarda Halla. Také on se omluvil kvůli zranění. Další novinkou, která z města perníku dorazila, je informace o závodnících přímo nasazených do čtvrtfinálových skupin.

Dnešní změny ve startovní listině Zlaté přilby:

start.číslo	původní obsazení	nové obsazení
3	Richard Hall,GB	Attila Stefani,H
16	Norbert Magosi,H	Sandor Tihanyi,H
32	Zdeněk Simota,CZ	Piotr Protasiewicz,PL

Do čtvrtfinále budou nasazeni:

Scott Nicholls, Hans N. Andersen, Christian Hefenbrock

Simon Stead, Nicki Pedersen, Hynek Štichauer

Leigh Adams, Andreas Jonsson, Kenneth Bjerre

Jason Crump, Sebastian Ulamek, Jesper Jensen

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)

Březolupy – 11. října
Startovní číslo dvacet ponese při sobotní Zlaté stuze Martin Gavenda. Jeho příjmení se tak ve startovní listině slavných pardubických závodů objevuje přesně po deseti letech. Otec Jaroslav vypadl už ve vylučovací skupině Zlaté přilby, ovšem o rok předtím se při své premiéře v nejstarším plochodrážním klání světa dostal až do malého finále. Rozhodně stojí za to porovnat debuty otce a syna legendárních kláních, a to tím spíše, odehrály-li se za diametrálně odlišných okolností.

Cesty do sedla plochodrážního motocyklu mohou být přímé i klikaté. Z Jaroslava Gavendy se stal plošinář díky omylu svého učitele z učiliště. Dotyčný pedagog totiž jednou ve třídě zmínil, že v Březolupech pořádají nábor mladých motokrosařů. Protože se sedmnáctiletému Jaroslavu Gavendovi terénní závody líbily, neváhal ani na okamžik. Jaké však bylo jeho překvapení, když se na březolupské návsi setkal s plochodrážní Jawou!

Nicméně u sportu levých zatáček zůstal. Nástup jeho kariéry zbrzdila vojna. Po dvou letech začínal prakticky na novo. Všechno musel okoukat nebo si nechat poradit. Rodiče se sice jednou na plochodrážních závodech objevili, avšak po pár jízdách vyklidili pole. Největší úspěchy březoluspkého selfmademana se proto dostavily poměrně nenápadně.

Zlomový bod kariéry přišel až v jednatřiceti letech. Březolupy pořádaly finále mistrovství republiky jednotlivců. A Jaroslav Gavenda v něm skončil čtvrtý. Okamžitě se zvedly hlasy, že šlo o náhodu. A že na domácí dráze by něco podobného dokázal každý.

Březolupský borec bydlící v těsném sousedství stadiónu se však v první půli devadesátých let postaral, že podobné názory rychle zapadly. Přesto, když se počátkem září 1995 chystal do Pardubic na Zlatou přilbu, ve startovní listině figuroval jako záskok. „Zavolali mě až v pátek, že jim někdo vypadl,“ vzpomíná Jaroslav Gavenda s odstupem jedenácti let. „Naložili jsme motorku a jeli.“

Rok 1995 se do historie Zlaté přilby zapsal experimentem, kdy se po sobotní Zlaté stuze konaly hned dvě rozjížďky z každé skupiny. Jaroslav Gavenda hned napoprvé vyhrál, ve druhé skončil pátý. V neděli však postoupil do čtvrtfinále, odkud k velikánskému překvapení všech doprovodil Tonyho Rickardssona a Ryana Sullivana do semifinále. Mezi nejlepších šest se už neprobojoval a dojel pátý v malém finále. Celkovou jedenáctou příčkou ovšem zaujal natolik, že se v jeho boxu po závodech vytvořil slušný špalír novinářů.

„Dnes si už skoro nic nepamatuju,“ říká Jaroslav Gavenda skromně, aby si přece jenom nakonec na pár faktů vzpomněl. „V sobotu pršelo. Všichni přeladili na hlubokou dráhu, ale já nechal všechno, jak to bylo. A na tvrdé dráze to potom všechno fungovalo jako sviňa. A tak to skončilo až v malém finále.“ Zas až tak jednoduché to však březolupský závodník neměl. Na ležáku mu prasknul rám a on musel od semifinále válčit se stojatým motorem. „Všechno šlo ztuha,“ říkal novinářům v roce 1995. „Na starém stojáku jsem už rok neseděl. A jako jediný jsem měl pneumatiky Barum, ostatní jeli Dunlopky.“

V další sezóně vypadl Jaroslav Gavenda, který mezitím dobyl zlatou přilbu ve slovenské Žarnovici, už ve vylučovací skupině. Rok na to nedostal pozvání, pak byl zraněn a v devětadevadesátém končil kariéru. V rodinné tradici tak bude pokračovat až letos jeho syn Martin. Na rozdíl od svého otce, který debutoval ve Zlaté přilbě v pětatřiceti, on poprvé ochutná atmosféru Zlaté stuhy už v osmnácti. Potomek tím pádem získá také další rodinný primát, protože Jaroslav Gavenda v juniorském závodě nikdy nestartoval. „To víš, z Březolup to do Pardubic bylo vždycky daleko,“ krčí rameny.

A jak se Martin Gavenda na svou premiéru chystá? „Rovnám vidlicu, měním rámy a lepím blatníky,“ líčí opravárenské práce na motocyklech poničených během pádů z obou test matchů proti polskému výběru do devatenácti let. „Motor je připravený. Teď už jen poladit spojku.“ V době kdy se jeho otec probil až do malého finále Zlaté přilby mu bylo zrovna osm. „Jeho si na Zlaté přilbě nepamatuju,“ připouští. „To jsem si asi ještě hrál s panenkama (smích). Ale viděl jsem to na videu. Je to ale už hrozně dávno…“

Účast Jaroslava Gavendy ve Zlaté přilbě:

1995

4. vylučovací skupina:

4.j – Jaroslav Gavenda, Conny Ivarsson, Marián Jirout, Mirko Wolter, Renato Kušter, Heinrich Schatzer X

8.j – Marián Jirout, Conny Ivarsson, Mirko Wolter, Jaroslav Gavenda, Renato Kušter, Heinrich Schatzer

12.j – Conny Ivarsson, Jaroslav Gavenda, Mirko Wolter, Renato Kušter, Marián Jirout, Heinrich Schatzer E

celkově ve skupině – 9 bodů, 2. místo a postup do čtvrtfinále

3. čtvrtfinálová skupina:

15.j – Tony Rickardsson, Jaroslav Gavenda, Ryan Sullivan, Laszlo Bodi, Ben Howe, Stefano Alfonso

19.j – Ryan Sullivan, Tony Rickardsson, Laszlo Bodi, Jaroslav Gavenda, Stefano Alfonso, Ben Howe X

23.j – Stefano Alfonso, Jaroslav Gavenda, Laszlo Bodi, Ryan Sullivan, res Richard Wolff, res Jaroslav Petrák

celkově ve skupině – 8 bodů, 3. místo a postup do semifinále

2. semifinálová skupina:

26.j – Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Ronnie Correy, Jaroslav Gavenda, Aleksander Ljatosinskij, Vladimir Kolodij

28.j – Ronnie Correy, Tomáš Topinka, Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda

30.j – Tony Rickardsson, Vladimir Kolodij, Jaroslav Gavenda, ostatní nestartovali

celkově ve skupině – 5 bodů, 5. místo a postup do malého finále

Malé finále:

Václav Milík, Vladimír Kolodij, Ryan Sullivan, Alexander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda, Ray Morton

celkově – 11. místo v závěrečné klasifikaci

1996

1. vylučovací skupina:

1.j – Ryan Sullivan, Olli Tyrvainen, Segej Kuzin, Václav Milík, Aleksander Ljatosinskij, Jaroslav Gavenda

5.j – Václav Milík, Ryan Sullivan, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda

9.j – Václav Milík, Olli Tyrvainen, Jaroslav Gavenda, res Miroslav Štens, Aleksander Ljatosinskij, Sergej Kuzin E

celkově – 3 body, 6. místo a vyřazení ze závodu

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Lubomír Hrstka a archív autora

Praha – 11. října
Zatímco v Pardubicích finišují s přípravami na Zlatou stuhu a Zlatou přilbu, pražští pořadatelé s nimi v ničem nezadají v souvislosti se svým Memoriálem Luboše Tomíčka. Ten startuje příští pondělí úderem devatenácté hodiny. Avšak už potřetí v řadě se na Markétě bude závodit už odpoledne. Závod se začátkem v 16:00 se však poprvé stane kvalifikací pro večerní program. Magazín speedwayA-Z pátral po dalších podrobnostech.

Program tradičního večerního klání je už standardní. Po dvaceti jízdách základního rozpisu postoupí pět nejlepších závodníků do finále. A jejich pořadí po průjezdu cílem určí také celkové pořadí závodu.

V předběžné startovní listině figuruje osm zahraničních jmen. Milan Špinka, manažer závodu, prozatím nespecifikoval českou část startovní listiny. Mnoho českých závodníků se navíc přihlásilo i do odpolední kvalifikace. Ale i v tomto případě byli prozatím zveřejněni pouze zahraniční borci.

Systém kvalifikace nebyl ještě upřesněn. Vše záleží na skutečném počtu závodníků, který se v pondělí v pražských boxech sejde. Milan Špinka však prozradil, že o postupujících do večerní části programu by měla rozhodnout rozjížďka ve stylu poslední šance.

Už dnes je však jistá výše vstupného. Je jedno, jestli budete stát nebo sedět na nejlepších místech, za vstup na stadión zaplatíte jednotnou taxu Kč 150,-. Pospíšit na stadión byste si ovšem měli nejen proto, aby na vás zbyla skvělá místa.

Vedle plochodrážního závodění uvidíte spoustu dalších atrakcí. V průběhu klání předvedou své extrémní skoky jezdci free style motokrosu a Milan Špinka slibuje také atraktivní roztleskávačky a soutěž o hodnotné věcné ceny.

Předběžná podoba startovní listiny:
Fredrik Lindgren, Andrij Karpov, Jurica Pavlic, Kenneth Hansen, Pawel Hlib, Jannick de Jong, David Howe, Mattia Carpanese.

Do kvalifikace jsou přihlášeni:
Grzegorz Zengota, Maciej Piaseczynski, Marcin Jedrzejewski, Guglielmo Franchetti, Christoph Demmel, Mathias Bartz, Frank Facher a spousta blíže nespecifikovaných českých závodníků.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II)