Je únor. Ale letošní jaro je hodně agresivní. Tlačí se na stále ještě přespříliš mladého synka jménem roku 2024 nadprůměrné teploty, před nimiž by mnohdy i rozpustilý duben zblednul závistí. Kdeže mrazy sedmnáctého roku jsou?! České ledy za sebou letos nechají v historii příliš nevýraznou stopu a je čas myslet na hlavní sezónu.
Jan Kvěch při cyklistickém tréninku poblíž Alicante | foto Jan Kvěch
Připravují se na ni jak závodníci, tak pořadatelé. Jan Kvěch se kupříkladu vydal do Španělska stejně jako mnoho našich cyklistů všech úrovní a kategorií. Do pedálů pilně šlape v okolí Alicante.
První letošní akci chystá Speedway Club Žarnovica. Na začátku března na slovenský ovál dorazí k pětidennímu soustředění Gorzow. Proto je příprava oválu v plném proudu. První trénink bude, až dorazí nové nafukovací mantinely.
Zadov – 23. ledna
Mladí plochodrážníci jsou na týdenním výcvikovém táboře na šumavském Zadově, ale počasí jim bohužel příliš nepřeje. Dneska místo na lyžích běželi na Horskou Kvildu v pohorkách. Nicméně všichni účastníci neztrácejí dobrou náladu a pilně se připravují na sezónu.
Mladí plochodrážníci pilují kondici na Šumavě | foto Zdeněk Schneiderwind
O víkendu se řada plochodrážníků objevila za řidítky plochodrážních motocyklů. Většina z nich v tréninkovém režimu kromě borců, kteří si na poli u Úhřetic střihli neoficiální Srandamač. A Romana Andrusiva, který v sobotu účinkoval v seriálu Drift-On-Ice v Jonsdorfu, ale nedělní Oberau vynechal. Uplynulý týden přinesl našim závodníkům také nové kontrakty v zahraničí.
Kromě Romana Andrusiva do Oberau nepřijel ani Nicklas Clausen, který musel domů rovnou z Jonsdorfu. Finále přineslo pořadí Ronny Weis, Richard Geyer, Sergej Malyšev a Marius Hilebrand.
Další podniky saské šroubkařské série jsou plánovány do Niesky a Chemnitz, nicméně nemají stanovené termíny. Proslýchá se, že se neuskuteční vzhledem k drahému pronájmu haly. Ať tak či onak, Roman Andrusiv v nich kvůli služební cestě do zahraničí startovat nebude.
A pokud se týká zmiňovaných kontraktů, Matouš Kameník se dohodl se Zielonou Gorou na svých startech v extralize U24. Letos bude mít česká plochá dráha své zastoupení po letech opět na Britských ostrovech. Václav Milík podepsal kontrakt ve vyšší Premiership za Birmingham.
Na koupališti v Oberau se jely šroubky bez české účasti | foto Mayk Sander
Úhřetice – 21. ledna
Odříkaného chleba největší krajíc. Vyjet s plochodrážním motocyklem na led se nepoštěstí hned tak. Ale když už, tak už. Přitom se ale tříští síly. Jedna parta vyrazila na Hrádek, Jan Hlačina zase na Rákosák u Postupic. Roman Andrusiv si zase po včerejším Jonsdorfu dopřál nedělní klid. A tak se na poli se zamrzlou vodou z říčky Novohradky za Úhřeticemi objevili jen tři borci. Vlastně čtyři, jenže zhruba dvousetmetrový ovál nebyl pro ledařský speciál Lukáše Hutly zrovna ideální. Přesto se konal hobby závod na šroubkách, v jehož epicky zamotané finálové rozjížďce se prosadil Vladimír Višváder.
David Hofman, Vladimír Višváder a Radek Chmelík na pódiu | foto Karel Herman
Na klasické ledy to není
Než se říčka Novohradka vlije do své větší a známější sestřičky Chrudimky, umí napáchat lecjakou blbovinku. Párkrát do roka je jí koryto příliš malé a pak se za Uhřeticemi nerozpakuje zaplavit silnici k Úhřetické Lhotě. A pak se musí jezdit objížďkou.
Lukáš Hutla v akci | foto Karel Herman
Jenže když se něco takového povede díky oblevě před silnými mrazy, z plochodrážního hlediska nemusí jít o katastrofu. Obzvlášť steče-li voda dolů na sousední pole, které se pokryje vrstvou ledu o síle něco mezi třemi a pěti centimetry.
Pro kostěnické hobíky pravé požehnání v jejich snech o šroubkařském Srandamači bez obav z reakce ze strany ortodoxních rybářů. Na zamrzlé louce vznikl plochodrážní ovál o délce asi dvě stě metrů, který si minulou neděli otestovala celá řada zájemců o šroubky.
Radost na ledu v podání Vladimíra Višvádera | foto Karel Herman
Dnes se však závodníci do Úhřetic trousili jako švábi na pivo. Nakonec se sešli tři se dvěma motocykly. Plus Lukáš Hutla se svým ledařským speciálem. Plocha pole měla daleko k rovnému stolu a připomínala spíše hodně hrubou rašpli. Proto na řadě míst pod ledem vznikly vzduchové kapsy.
Přeloučský ledař se během tréninku párkrát propadl. Z bezpečnostních důvodů raději sbalil krám. A vyrazil hledat větší štěstí na nedaleký Hrádek u Pardubic, kde se v akci objevili také další borci se šroubky v kolech.
Na skvělou zábavu ano
Otázka, co s načatým odpolednem, měla vcelku pragmatické řešení. Když jsou na scéně ochotní herci, proč nesehrát plochodrážní kus a nenapsat na historickou mapu českých lokalit další? A co na tom, že v podobě Srandamače nezapsaném v oficiálním kalendáři? Důležité je nadšení, a jak se říká, první motocyklový závod byl vypsán současně s druhým vyrobeným strojem.
Tréninkový pád Davida Hofmana odnesla naštěstí jen nohavice kombinézy | foto Karel Herman
Rozpis vznikl operativně dle aktuálního stavu. Protože se tři závodníci museli střídat na dvou motocyklech, jízdy na dvě kola měly po dvou účastnících. A protože na ovále byli zrovna David Hofman a Radek Chmelík, kteří se měli utkat až v rozjížďce s číslem tři, začalo se zprostředka. A pak se v rychlém tempu pokračovalo na začátek a nakonec od půlky nakonec.
Mítink neměl příliš zamotanou zápletku, to je pravda. Vladimír Višváder těžil ze svých bohatých zkušeností a k dokonalosti dovedeným propracovaným startovním manévrům. David Hofman se rychle učil a svůj nižší věk oproti plochodrážnímu dědovi doháněl bojovností.
Radek Chmelík se dostal k závodění vlastně poprvé. Loni si vyzkoušel kostěnický oválek, jenže z první účasti při letním Srandamači sešlo kvůli jeho předchozímu pádu. A ten podzimní i na druhý pokus uplaval. Ale i on si šroubky užíval a získával na rutině.
Vyhlášení vítězů znamená pouze přestávku
Vezmeme-li průběh šroubkařského Srandamače zkrátka, Vladimír Višváder pokaždé porazil oba své soupeře a David Hofman zase Radka Chmelíka. Bylo to krátké, ale krásné. Od posledního závodu u nás uběhly celé čtyři měsíce a uhřetické šroubky připomněly, že za další dva už startuje nová sezóna. Enthusiasmus byl vtíravější než mráz.
Mítink odstartoval rozjížďkou s číslem tři – na vnějšku David Hofman, uvnitř Radek Chmelík | foto Karel Herman
Celý podnik vyvrcholil finálovou jízdou dvou nejlepších. Samozřejmě, na start ve třech jeden motocykl chyběl. Vypsala se na tři okruhy. David Hofman, aby se setřela nevýhoda bohatších zkušeností, dostal výhodu. Vladimír Višváder se nepostavil na startovním roštu po jeho boku, ale měl handicap v délce poloviny kola.
Takový odstup nešlo překonat. David Hofman se prohnal cílem jako první. Jenže ani nápad zaklapnout plyn. Oba se honili po zamrzlém poli dál. Až když se hnali okolo startmaršála Jana Poříze snad podesáté, starší závodník se dostal před pardubického juniora.
Souboje Vladimíra Višvádera (vpředu) a Davida Hofmana nebraly konce | foto Karel Herman
Přestávka netrvala dlouho. Oba se opět postavili k roštu tentokrát pěkně vedle sebe. A Vladimír Višváder David Hofmana odvedl. A do třetice znovu. Tentokrát starší z obou soků stál až ve výjezdu z druhé zatáčky.
David Hofman, který včera v hokejovém dresu Litomyšle pomáhal doma porazit Chotěboř 5:2, vypálil dopředu. Ale ani tentokrát mu nebylo souzeno dojet do cíle jako první. Vyhlášení vítězů na pódiu bylo pro přítomné ledaře vlastně vyrušením. Sotva z něj sestoupili, už se na kraji Úhřetic opět ozval zvuk plochodrážních motocyklů.
Hlasy z depa
„Šroubky jsou pohodička,“ usmíval se Vladimír Višváder. „Vůně ricinu, smrděj ti rukávy. Užil jsem si to. I včera, když jsem byl u Milana Moravce a připravovali jsme motorky.“
Radek Chmelík si užil svůj závodní debut | foto Karel Herman
„Vlado byl rychlejší,“ komentoval David Hofman svou prodlužovanou finálovou honičku s Vladimírem Višváderem. „Chtěl jsem, abych byl první, nakonec mě asi v desátým kole předjel. Dobrej trénink, od října sedím poprvý na motorce.“
„Skvělý to je,“ vysvětloval Radek Chmelík, proč se pustil do dobrodružství v sedle plochodrážního motocyklu. „Plochá dráha mě baví celej život. Hezky jsem si dneska zajezdil, užil jsem si to. Kdyby tady bylo víc závodníků, ten krásnej pohár by na mě nezbyl.“
David Hofman útočí spodem na Radka Chmelíka | foto Karel Herman
Jonsdorf – 13. ledna
V otázce favoritů Drift-On-Ice není o favoritech pochybovat. Ronny Weis a Richard Geyer, otec a syn, byť nevlastní. Ve druhém díle saské šroubkařské série v Jonsdorfu starší z domácích ztratil s tím mladším bod. Chleba se lámal až ve finále. Ronny Weis si přišel vybírat startovní pozici již s nasazeným červeným povlakem na své přilbě. Přesto důkladně prozkoumal rošt, než svou volbu potvrdil. Vzápětí rozjásal zimní stadión svým excelentním triumfem ve stylu start – cíl. Jediný český zástupce Roman Andrusiv měl klíčovou rozjížďku o pódium na dosah. Doplatil však na volbu třetí dráhy v poslední šanci.
Ronny Weis ovládl závod v Jonsdorfu | foto Antonín Škach
Mrazivý den v saských lázních
Ouvertura saských šroubků ve Freitalu na konci listopadu byla pro Romana Andrusiva smolná. Přetržený rozvodový řetízek jeho motor předčasně umlčel a on musel závodit v sedle náhradního stroje od Ronnyho Weise. Jan Hlačina dal mezitím pohonný agregát do kupy a někdejší pardubický plochodrážník jej minulou neděli osadil do rámu. A dnes dopoledne se vyrazilo směr Jonsdorf!
Depo před johnsdorfským zimním stadiónem | foto Antonín Škach
Okolo poledního před místní Sparkasse Arena není živé duše. Tedy skoro, pár zaměstnanců dokola chodí. Teploměr ukazuje záporné hodnoty, ale sluníčko hřeje. Jeho paprsky propůjčují stromům vzhled doplňků figurek z míšeňského porcelánu.
Všechno se ale během půlhodiny změnilo jako mávnutím kouzelného proutku. Dorazil Ronny Weis se svým pořadatelským týmem. Hokejové hřiště se promptně stalo plochodrážním oválem. Venku vyrostlo improvizované depo. Dokonce i s plotem, který jej ohrazoval od okolního světa stejně jako kdekoliv jinde na regulérním stadiónu.
Roman Andrusiv se chystá k tréninku | foto Antonín Škach
Johnsdorfská Sparkasse Arena leží v mírném ďolíku a místy sem nedosáhne signál telefonních operátorů. Ale kdo bych si chtěl na závodech telefonovat? Ve tři začal trénink. S ohledem na stav drahého ledu spíše symbolický. Jen Dán Marius Hilldebrand dostal navíc nejen čas, ale především i rady od Ronnyho Weise, aby se mu plochodrážní speciál se šroubky v kolech dařilo krotit lépe.
Na obloze vyšel Měsíc, aby dal najevo, že večer v otevřeném depu bude hodně mrazivý. Jupiter jej na nebeskou báň zatím nevyprovázel. Astronomové si na úžasnou podívanou museli ještě chvilku počkat na rozdíl od diváků ploché dráhy. Mítink startoval úderem sedmnácté. A jak jinak než okázalou světelnou show?!
Roman Andrusiv líčí svůj triumf v rozjížďce s číslem devět:
„Konečně pěkná jízda! Líbilo se mi to. Počkal jsem si na toho Dána. Byl to můj plán jet zvenku a šoupnout to pod něho.“
Čech je mistrem haly v předjíždění
Pohotový start je na hokejovém hřišti alfou i omegou úspěchu. V rozjížďce s číslem jedna o tom přesvědčil Richard Geyer Romana Andrusiva a Mariuse Hillebranda. Ukázal přitom ideální stopu. Jako by kružítkem nakreslil téměř ideální kruh. Z výjezdu stále ven až k červené čáře hokejového hřiště.
Ronny Weis školí Mariuse Hillebranda o správné jízdě na šroubcích | foto Antonín Škach
Takřka se zadním kolem dotknout mantinelu a zase nazpět k vnitřní lajně. A tak pořád dokola, než po čtyřech okruzích přišla šachovnicová vlajka v rukou Mayka Sandera. Jinak to nešlo, protože v kalupu dokola euro centu předjíždět moc nelze.
V rozjížďce s číslem tři se o pravdivosti takové tvrzení přesvědčil sám Ronny Weis. Vpředu před ním úřadoval Richard Geyer. On se mohl stavět na hlavu a překypovat bojovností, nicméně vítězství mu nesebral. Přesto se diváci stali svědky čestných výjimek.
Marlon Dreier se ve finále šestistovkových čtyřkolek usadil na čele. Alexander Hauswald prahnul po triumfu. Nebylo divu, po pětici předchozích trojek toužil po celkovém vítězství. Vyčerpal celý rejstřík svých jezdeckých dovedností. A vskutku v posledním okruhu z pěti se mu podařilo převzít vedení. On a jeho tři pronásledovatelé zvířili tolik ledové tříště, že se pak snášela dolů jako v jakémsi gigantickém sněžítku
Drift-On-Ice je velká show | foto Antonín Škach
A pak Roman Andrusiv, mistr Jonsdorfu v předjížděcích manévrech. Ze svých prvních třech výjezdů na led bral dva body za dvě druhá místa před Mariusem Hillebrandem, jemuž šroubky moc nechutnají. Přišla rozjížďka s číslem sedm. Na jejím čele exceloval Richard Geyer. Za ním Sergej Malyšev, na něhož se pardubický plochodrážník v prvním výjezdu obořil.
Nenechal se zviklat neúspěchem, když jej v Německu naturalizovaný Rus vyvezl. O kolo později byla druhá příčka na úkor žhavého favorita. Rozjížďka s číslem devět veškeré Čechovo počínání v aktuálním seriálu dokonale zastínila.
Neměl vůbec dobrý start. S úvodním nájezdem měl ale za sebou Mariuse Hillebranda. To mu bylo málo, hned zaútočil na jeho krajana Niklase Clausena. Zdálo se, že to nepůjde, ale nakonec přece. Od druhého kola jel Roman Andrusiv ve vedení, aby posléze projel metou jako vítěz.
Roman Andrusiv komentuje své vyřazení v last chance:
„Škoda. Chtěl jsem to zkusit¨s bílou. Z předchozího startu jsem měl rychlost, ale teď jsem na ně neměl.“
Předjíždět v hale přece jen nejde
Sergej Malyšev se díky Romanu Andrusivovi vracel do temného a mrazivého depa s prázdnýma rukama již podruhé. Hned předtím v šesté jízdě při souboji s Richardem Geyerem a Niklasem Clausenem ve druhém okruhu vyděsil dvojici fotografů. Přetočil se a z oválu vyjel mezi nimi.
Roman Andrusiv (bílá) atakuje Niklase Clausena (červená) | foto Antonín Škach
V desáté jízdě odstartoval na Richarda Geyera. Nechal jej za sebou a vedoucí Ronny Weis se úvodní kolo jen otáčel, než pochopil, že útok ze strany jeho neporaženého syna tentokrát nepřijde.
Přesto nemohlo být pochyb, že právě oni dva půjdou do velkého finále bez nutnosti postavit se na start poslední šance. Po základní části se Sergej Malyšev a Niklas Clausen dopočítali čtyř bodů. A Roman Andrusiv jich měl pět.
Postavení na startovním roštu si volil jako první. Jako ideální řešení se nabízelo zvednout červený terč. Jenže on si uvědomoval, že jeho starty dnes nejsou excelentní, aby mu poskytly adekvátní výhodu. Naproti tomu bílá dráha lákala lepší orientací ve skrumáži první zatáčky. Byť se trať rozšířila posunutím vnitřní linie dovnitř, čtyři závodníci jsou přece jen více než tři.
Ronny Weis (červená) vede velké finále před Richardem Geyerem (bílá), Sergejem Malyševem (modrá) a Niklasem Clausenem (žlutá) | foto Antonín Škach
Tak tedy bílá. Jenže tentokrát byli vpředu Sergej Malyšev a Niklas Clausen. Romanu Andrusivovi nezbylo, než útočit. Ale řešení ke klíčovému skoku o jednu pozici vpřed nenašel. Stejně jako z Freitalu se domů vracel se šestou příčkou. Ve velkém finále si Ronny Weis nenechal vítězství sebrat. Zato Sergej Malyšev byl při velké chuti. Nejprve vyšachoval ze hry Niklase Clausena, aby nakonec překonal Richarda Geyera.
1. Ronny Weis, D
2 1 2 2 2
9
1.
2. Sergej Malyšev, D (RUS)
1 2 L 0 1
4
1.
2.
3. Richad Geyer, D
2 2 2 2 0
8
3.
4. Niklas Clausen, DK
0 1 1 1 1
4
2.
4.
5. Roman Andrusiv, CZ
1 0 1 1 2
5
3.
6. Marius Hillebrand, DK
0 0 0 0 0
0
4.
Roman Andrusiv měl finále na dohled | foto Antonín Škach
Praha – 19. ledna
Plochodrážní sezóna se pomalu, ale přece jen jistě blíží. Plochodrážníci musí myslet na fyzičku, až se jich jaro zeptá, co dělali v zimě. Pro nemladší závodníky, kteří nejsou zařazení ve střediscích, organizuje Zdeněk Schneiderwind soustředění na Zadově.
Na horskou chatu Cihelny v Zadově v pondělí ráno vyrazí třináct plochodrážníků. Mezi nimi kupříkladu Štěpán Ševčík, Matěj Frýza, Štěpán Melč, Luboš Hromádka, Štěpánka Nyklová, Dominik Hrbek, Jaroslav Bartek nebo Petr Kvěch. Vedle fyzické přípravy zejména na běžkách je čeká také školení o řádech.
„Je to dobré místo,“ přemítá Zdeněk Schneiderwind. „Za deset minut jsi ve stopě. Má sice pršet, ale tohle byl jediný volný termín. Chtěl jsem pro tyhle kluky udělat soustředění, myslím, že to nějaký smysl má.“
Plochodrážníci zůstanou na Šumavě až do pátku.
Plochodrážníci jsou na šumavském Zadově častými hosty | foto Zdeněk Schneidewind
