Praha – 7. října
Večer si ještě netroufl sám sobě říkat noc. Nálada české části publika pětapadesátého ročníku Memoriálu Luboše Tomíčka poklesla pod bod mrazu, byť ručička teploměru byla nad touto hodnotou dost vysoko. Hynek Štichauer, Jan Macek a Daniel Klíma již měli zabouchnutá vrata finálové jízdy. Posledně jmenovaný se loučil obrovskou ráno roztržené mitasky, když již měl druhou vítěznou jízdu na dosah. Navzdory epickému triumfu nad Nielsem Kristianem Iversenem v rozjížďce s číslem osmnáct, při němž tribuna explodovala nadšením, se mezi nejlepší pětku nekvalifikoval ani Adam Bubba Bednář. A pak se Jan Kvěch vracel do depa se sklopenou hlavou. V úvodním výjezdu finále skončil na zemi. Jenže vše se mělo v dobré otočit. Český šampión dostal druhou šanci v repete. Vytrvale atakoval vedoucího Roberta Chmiela. Na polského borce dotíral zevnitř, aby jej přelstil velkorysým vnějším obloukem v předposlední zatáčce. Po předloňském třetím místě a druhém z minulé sezóny se dočkal triumfu ve slavném pražském závodě.

Jan Kvěch neprohrává

Odpoledne přecházelo v podvečer, který se rozhodl opustit klišé, že při Tomíčkově memoriálu je pokaždé zima. Tři minuty před osmnáctou hodinou vyrazili závodníci na nástup, kam je již podruhé vyprovázely děti. Tempo bylo svižné nejen kvůli televiznímu přenosu a během okamžiku letěla páska k obloze poprvé.

V rozjížďce s číslem jedna se vedení ujal Michele Castagna. Za sebou měl Jana Macka, na něhož ale dotíral Luke Becker. Postavou malý Američan ve třetím kole českého borce podjel v zatáčce u depa. To mu bylo málo, takže v posledním oblouku sebral Italovi vedoucí příčku.

Jan Macek se ohlíží za rozjížďkou s číslem jedna:

„Nevyšel mi start. Bohužel. Nechal jsem se blbě podjet po lajně. Neměl jsem to otevřít, ale neměl jsem silnou motorku. Změnili jsme nastavení.“

---

První jízda publikum s převahou českých diváků navnadila, druhá rozbouřila. Adam Bubba Bednář se usadil v čela a přivedl za sebou do cíle Roberta Chmiela, Leona Flinta a Celinu Liebmann. Důvod k radosti zůstával také nadále. Jan Kvěch vystřihl start jako z partesu. Chuť na trojku měl ovšem i Mads Hansen a nechtěného wheelie českého šampióna nemohl nepotrestat.

Ve druhé zatáčce se Dán dostal dopředu. Český šampión jej ale ztrestal spodní stranou první zatáčky ve třetím okruhu. Potlesk ochozů vítal Jana Kvěcha jako vítěze i nadále. Sedmou jízdu vyhrál stylem start – cíl. Rozjížďku s číslem deset jakbysmet.

S devíti body byl jednou nohou ve finálové jízdě. Zato Adam Bubba Bednář si své postavení poněkud zkomplikoval. V sedmé jízdě, v níž Jan Kvěch kraloval, útočil na druhého Matice Ivačiče. Jenže po chybičce na konci druhého kola klesl na poslední pozici za Noricka Blödorna.

Příležitost k nápravě se pražskému junioru naskytla ve dvanácté jízdě. Dojel v ní druhý za Luke Beckerem, který si připsal třetí primát. Adam Bubba Bednář disponoval prozatím pěti body. Přesto měl z českých borců největší ambice stát se finalistou.

Jan Macek zvýšil své ambice druhým místem za Nielsem Kristianem Iversenem v páté jízdě, ale po třetím místě disponoval jen čtyřmi body. Hynek Štichauer naskočil do závodu na poslední chvíli. Pavlu Fuksovi volal, aby mu pomáhal s motocykly, až včera večer. Tři výjezdy na ovál přetavil v zisk pouhých dvou bodů. Daniel Klíma, jenž zápasil s nastavením motocyklu, dokonce pouze jeden. O to větší překvapení Pražan servíroval v dalším průběhu závodu.

Druhou šanci nelze promarnit

Před třináctou jízdou vyjely stopětadvacítky na ovál podruhé. Střídaly se s dvěstěpadesátkami na úvodu každé série. Jízdy obou slabších kubatury se skládaly ze třech kol z úsporných důvodů s ohledem na časové okénko ve vysílání České televize.

Rozjížďka s číslem třináct byla dílem okamžiku. Jejím pánem se stal Daniel Klíma. Usadil se před Adamem Bubbou Bednářem, Janem Mackem a Sebastianem Kösslerem, jemuž dnešní mítink nikterak nesedl. Pražský závodník konečně kápnul na správné nastavení svého motocyklu.

Pádný důkaz o tom podal v rozjížďce s číslem devatenáct. Matic Ivačič v ní vedl jen necelé. Poté jej na čele vystřídal Daniel Klíma. Jel suverénně v čele až do cíle třetího kola. Po pár metrech se ozvala ohlušující rána, která byla slyšet napříč celým oválem až do depa.

Prasklá pneumatika mu nesebrala postup do finále, protože sedm bodů by i tak bylo málo. Nicméně Daniel Klíma přesto ovlivnil podobu závěrečné jízdy večera. Ubral bod Adamu Bubbovi Bednářovi, jenž mu měl v konečném součtu sakramentsky scházet. Přitom pro postup nemohl udělat v osmnácté jízdě víc.

Odstartoval jako pánbůh a usadil se na čele. Niels Kristian Iversen si evidentně nebyl jistý, zda mu dva body budou stačit na postup. Letěl dopředu, jenže mladý Čech jej na konci prvního okruhu zavřel. Dánovi se vedlo úplně stejně i nadále. Ať se pokusil převzít vedení spodní nebo vnější stranou, Adam Bubba Bednář ho před sebe nepustil.

Tribuny explodovaly vlnou nadšení. Leč matematika má své neúprosné zákony. Deset je méně než jedenáct. Adam Bubba Bednář se s jedničkou ve společnosti nule v součtu svého skóre stal nejlepším vyřazeným. Niels Kristian Iversen se mezi nejlepších pět dostal s jedenácti body, v čemž mu pomohla hlavně dvě úvodní vítězství.

Jakési předčasné finále Dána totiž čekalo v rozjížďce s číslem šestnáct. Odstartoval v ní nejlépe, jenže v prvním oblouku jej podjel Jan Kvěch. Luke Becker se dočkal první dnešní porážky, když protnul metu coby třetí. Český šampión zaznamenal první prohru až sedmnácté jízdě. Nedostal se v ní před Roberta Chmiela, jenž byl nesmírně pohotový při vylétnutí pásky.

Polák se díky tomu mohl pyšnit jedenácti body a jeho účast ve finále se měnila v realitu. Záhy dostal stoprocentní jistotu stejně jako Jan Kvěch. O Nielsi Kristianovi Iversenovi již šla řeč. Poslední dva členy šťastné pětky dodala rozjížďka s číslem dvacet. Luke Becker se v ní vrátil na vítěznou dráhu. V úvodním oblouku předčil Noricka Blödorna, který také skončil s jedenácti body.

Jan Kvěch hovoří o finálové jízdě:

 „První start se poveď, druhej úplně ne. Zbyla tam jedna kolej. Lidi byli úžasný, hnali mě dopředu. Trošku jsem Robertovi brnkal na nervy, snažil jsem se ho předjet. Snažil se mě zavírat na vnitřek a já ho předjel zvenku. Mám velkou radost, je to jeden z nejlepších výsledků v sezóně.“

---

Brána depa se naposledy otevřela, aby jí prošli aktéři závěrečného dramatu. Jako první Josef Franc, který tlačil motocykl Jana Kvěcha. A Filip Šitera s přilbami ve svých rukou. Konečně se ukázal i samotný český závodník. Za mohutného jásotu a potlesku si vybral modrou dráhu na startovním roštu.

Postupně přišli na řadu jeho čtyři soupeři, které posléze Filip Hájek srovnal u startovní pásky. Jan Kvěch předvedl raketový start. Projel první zatáčkou, ale na začátku protilehlé rovinky vrazil do bariéry. Jízda byla přerušena červenými světly.

Josef Franc vezl poškozený motocykl do depa, Adam Bubba Bednář pomohl Filipu Šiterovi s přilbou. Jan Kvěch kráčel po protilehlé rovince se sklopenou hlavou. Ani nevnímal aplaus diváků. V boxu jej zastihla zpráva, že se bude opakovat se všemi, protože na vině přerušení byl neregulérní start. Impuls pro tým připravit druhý motocykl.

Na ovále již byli Norick Blödorn a Robert Chmiel, když se objevil Jan Kvěch. Diváci v ten moment neznali nikoho jiného z celé pětky, jež vyjela na ovál. Vrata z depa byla již zavřená, když se u nich objevil Josef Franc. Za řidítky opraveného stroje si vymohl vjezd na trať, aby jeho závodník přesedl do sedla ideálně nastaveného motocyklu.

Tentokrát byl vpředu Norick Blödorn. V první zatáčce se okolo něho přehnal Robert Chmiel, ve druhé i Jan Kvěch. Na začátku druhého okruhu upadl Niels Kristian Iversen, ale motocykl dopravil do bezpečí včas. Jan Kvěch mezitím oťukával Roberta Chmiela, než ho v úvodním oblouku závěrečného okruhu přelstil.

A tak se konečně dočkal nejvyššího stupínku pódia. Okolo tři čtvrtě na devět do oken tiskového střediska bušila ozvěna ohňostroje. Žurnalisté čekali na tiskovou konferenci s nejlepší trojici, aby zkompletovali příběh jubilejního Tomíčkova memoriálu.

Hlasy z depa

„Dneska jsem se před závodem necejtil komfortně,“ připouštěl Jan Kvěch. „Po dvou pádech v Pardubicích jsem byl odřenej, blbě se mi spalo. Vím, kde byla chyba v první zatáčce finále. Těžko říct, jestli jsem měl bejt vyloučenej, těžko říct, jestli se na startu někdo hejbal. Já jsem přijel závodit, vždycky chci vyhrát, byla tady super atmosféra.

„Honza měl být vyloučený,“ tvrdil Robert Chmiel na tiskové konferenci. „Ale nebyl. V opakované jízdě jsem ho viděl vedle sebe a pak mě předjel. Vítězství bylo blízko, včera v Pardubicích taky. Ještě musím napravit koncovku. Nelámu nic přes koleno, chci se bavit. Spokojenost, lepší druhé místo než desáté. Atmosféra byla dobrá, podobná jako na Grand Prix, takové fanoušky mám rád.“

„Myslím, že to bylo lepší, než jsem čekal,“ přemítal Norick Blödorn. „Zbyla na mě červená dráha, ale Honza spadnul, přišla druhá šance. Robert vyhrál start a Honza dělal svou práci. Ve finále jsem byl o víkendu už dvakrát v Pardubicích, ale na pódiu až dnes tady.“

„Rozjásal jsem tribuny i sám sebe,“ připouštěl Adam Bubba Bednář. „Bylo mi řečeno, když dojedu v poslední jízdě první, postoupím do finále. Šel jsem do toho hlava nehlava. A když jsem ho udělal, řekli mi, že finále stejně nejedu. Potřeboval jsem se uklidnit. „Šel jsem se projít. Mrzelo mě to. Ale když to zrekapituluju, jsem šťastnej. Loni jsem dělal tři body, letos deset. Jak do Zlatý stuhy, tak Memoriálu jsem šel s tím, ať jsem lepší než oni, což se povedlo. Chtěl jsem se kouknout do finále, ale mám na to čas. Počkám na příští rok.“

„Prostě na hovno,“ ulevil si Jan Macek.  „Neměli jsme to úplně rychlý, jak bychom chtěli. Dráha byla hrozně těžká, to mi sice vyhovuje, ale ten grip nebyl. Byly chvilky, kdy to jelo, ale taky kdo to nejelo. Ale těch šest bodů jsem si vybojoval.“

„Začátek stál za hovno,“ nebral si Daniel Klíma servítky. „Nastavil jsem motorky, myslel jsem, že budou fungovat jinak. Dráha divočejší, měl jsem dobrý starty, ale pak byl problém. Udělali jsme změny a pak to fungovalo. Nakonec bohužel přišel defekt pneumatiky.“

Ukázkové jízdy slabších kubatur na tři kola: