Praha – 30. května
Dnes odpoledne se pražská Markéta měla zaplnit opět kolonami pestrobarevných dodávek. Obvyklý trénink měl však získat úplně jiný rámec. Milan Špinka ho plánoval pojmout stylem přípravného závodu pro světový pohár družstev. Leč počasí se postavilo proti.

„Pršelo celou noc a také teď to nevypadá na obrat k lepšímu,“ vysvětloval Milan Špinka dnes nad ránem magazínu speedwayA-Z, proč musel hodit ručník do ringu. „Další podobný závod je však naplánován na úterý 4. června. Ale předpověď také není moc dobrá.“

Junioři mají v plánu soustředění na semifinále mistrovství Evropy juniorských družstev v pondělí 10. června. O dva dny později bude pražská Markéta hostit test match Česká republika vs. Polsko. Netradiční středa musela přijít ke slovu vzhledem k závazkům polských závodníků ve švédské lize.

Foto: Wojta Zavřel

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Pardubice – 25. května
Před rokem přijel Patrik Mikel do Blijhamu coby čtrnáctiletý chlapec, který měl velký sen. Stal se vítězem evropského poháru a dnes v Pardubicích v dalším ročníku soutěže byl favoritem číslo jedna. Březolupský závodník s překvapivě silným stiskem v ruce nezaváhal. Po dvou triumfem sice jeho skalp získal Mike Jacopetti, avšak ve finále A byl Patrik Mikel v sedle továrního motocyklu Shupa jediným režisérem. Na stupně vítězů, které pořadatelé premiérově přichystali pod věží rozhodčího, s ním vyskočili Zach Wajtknecht a Darrel de Vries. Chabařovický Adam Fencl skončil třetí ve finále B, v němž Filip Hájek upadl. Zbývající čeští reprezentanti se sešli na startu finále C.

Štěstí nade všechno
Skončila divišovská juniorka a kolona osobních automobilů a dodávek vyklidila depo nečekaně rychle. Nebylo divu, za půldruhé hodiny startoval v Pardubicích evropský pohár stopětadvacítek. A na svítkovský stadión to bylo okolo osmdesáti kilometrů. Gumball Rallye, tajný závod, jehož účastníci se předevčírem prohnali Moravou, přinesla startujícím možná stejné zážitky, které se odehrávaly dnes na silnicích vedoucích do Pardubic. Kromě Ladislava Štěrovského, do jehož dodávky vrazila neopatrná řidička z protisměru, se všichni dostali do cíle v pořádku. A co bylo důležité, rovněž včas, a už preferovali trasu přes Kolín či Heřmanův Městec.

Zatímco Divišov se s nimi loučil pláčem studeného deště, svítkovský stadión se topil v paprscích sluníčka chystajícího se zapadnout. Šestadvacet borců se svým doprovodem zaplnilo depo do posledního místečka. Stopětadvacítky neprodukují rámus srovnatelný s pětistovkami, nicméně i tak stála zvuková kulisa jednoznačně zato. Jenže koncert motorů uala česká státní hymna a po slavnostním nástupu přišel ke slovu ostrý úvod.

Pouhé tři rozjížďky základního rozpisu daly závodu sice rychlý spád, avšak závodníkům vyslaly jasný vzkaz. Stačí jedno jediné zaváhání a rozhodující finále A je v trapu. Nekřiklavější příklad poskytnul Mike Jacopetti. Německý závodník je v českém prostředí důvěrně známý a to nejen ze závodů kolibříků.

Jeho maminka Bianca je přítelkyní Charly Ebnera, jehož Mike Jacopetti doprovázel i na naše závody. Nyní však sám mohl těžit z rad rakouského ledaře ve svém boxu. V rozjížďce s číslem jedna nakonec připravil o třetí místo Adama Fencla. Avšak cestou na startovní rošt osmé jízdy mu vypověděl službu motocykl. Charly Ebner se okamžitě rozběhl do kopce pro depa pro druhý stroj.

Ale co čert nechtěl, ani ten nechtěl nastartovat. Mike Jacopetti zatím chodil po dráze s nasazenou přilbou se zeleným povlakem jako lev v kleci. Nakonec mu po vypršení časového limitu nezbylo, než jít zpátky do depa. A dívat se, jak jeho místo u roštu zaujímá náhradník Dušan Hlaváček. I když ve třetí sérii jako jediný dokázal porazit Patrika Mikela, brány finále A mu zůstaly uzavřeny.

Ve své smůle však nebyl rozhodně sám. Marcel Studzinski v rozjížďce s číslem čtyři uštval Nielse Olivera Wessela. A v nájezdu do první zatáčky posledního kola pronikl do čela. Na startu jedenácté jízdy mu však explodoval motor. Kyle Bickeymu zase na počátku druhé jízdy prasknul řetěz. A Filip Hájek by mohl posloužit jako kapitola sama o sobě.

Neohroženě za druhým titulem
Pražanovi nikterak nebylo líto, že jako jediný musí oželet účast v divišovském juniorském šampionátu. V Pardubicích tušil, že může udělat mnohem větší poprask ve startovní listině. V rozjížďce s číslem dvě se vnějškem první zatáčky prokousal na první místo. Darrel de Vries, jeden z adeptů na titul, měl v té době už bezmála pětimetrový náskok.

Čtyři body za druhé místo Filip Hájek inkasoval rovněž v páté jízdě, kdy protínal metu hned za Zachem Wajtknechtem. Ovšem z nabité rozjížďky s číslem jedenáct nevytěžil víc než čtvrtou příčku. Dohromady měl deset bodů. Na stejnou hranici se vzápětí dostal i Mika Meijer, když z první zatáčky vyjel první před Stevenem Labouyriem. Právě vítězství před Francouzem, který minulý měsíc oslavil jedenácté narozeniny a byl tak nejmladším účastníkem dnešního klání, ho nakonec poslalo do áčka na úkor pražského závodníka.

Většina českých reprezentantů se sešla na startovním roštu finále D. V něm nakonec triumfoval stylem start – cíl Joris Georges. Josef Novák, Václav Verner a Roman Mády se seřadili hned za ním. V céčku nebyl z našich nikdo, avšak do finále B se vedle Filipa Hájka dostal i další debutant v evropském poháru Adam Fencl.

Chabařovický závodník na sebe upozornil především v rozjížďce s číslem šest, kdy půl kola čelil náporu Miky Meijera. A podlehl mu až v nájezdu do první zatáčky druhého kola. Desátou jízdu dokonce vedl, než ve druhém kole podlehl ambiciózním Jarno de Vriesovi a Igoru Kopecovi.

Finále B bylo předčasně ukončeno kvůli pádu Fiipa Hájka, po němž Pražan skončil v sanitce s nalomenou loketní kostí. Repete se stalo kořistí Mike Jacopettiho, který protnul metu před Kyle Bickeyem a Adamem Fenclem.

Ve finále A se poutala pozornost českých diváků především na Patrika Mikela. Březolupský borec dal najevo velký hlad po obhajobě loňského zlata už svým triumfem v rozjížďce s číslem tři, v níž uštval Igora Kopece. Zuby vycenil také v souboji s Darrelem de Vriesem v sedmé jízdě. Pocit poraženého mu přichystal až Mike Jacopetti v rozjížďce s číslem jedenáct. Patrik Mikel tady však ztratil jediný bod.

V klíčové jízdě o titul si však počínal s jistotou zkušeného rutinéra, k čemuž ho jeho loňské zlato konec konců předurčovalo. Zatímco fatální závada motoru vyřadila Igora Kopece už na startovní čáře, Patrik Mikel mířil nezadržitelně do čela. Ve výjezdu měl náskok pět metrů, ale Zach Wajknecht se nehodlal vzdát. Až pod šachovnicovou vlajkou měl březolupský závodník jasno, že je králem evropských stopětadvacítek také letos.

Hlasy z depa
„Jsem tam, jsem první, první, kdo to obhájil,“ zářil Patrik Mikel. „Začátek byl dobrej‘ a ve finále jsem si za tím šel. Dvojka, trojka, zatáčka venek lajna. Ohlíd‘ jsem se, byl pode mnou. Byl tam až do posledního výjezdu a zkoušel to až do posledního metru. Jsem úplně brutálně spokojenej‘. Vloni jsem to jel jako prcek se snem vyhrát. Vyšlo to a teďka jel jako jinej‘ člověk, co už něco dokázal. A potřebuje na to navázat, že nekončí. Udělal jsem pro to všechno. Taka mě naučil venek. Děkuju mu, děkuju rodině, děkuju Shupě, děkuju všem. Byl to boj, měl jsem to v rukách. Čtyřventil letěl, bylo to bezchybný.“

Foto: Wojta Zavřel