Žarnovica – 28. dubna
Poslední neděle letošního dubna byla ošklivá. Sice nedošlo na bujaré orgie dešťových kapek, jak slibovali meteorologové. Ale mrholení už chvílemi aspirovalo na označení slabší déšť. A byla také zima, protože se stupnice teploměru nedostala ani do poloviny pátečních devětadvaceti stupínků. Pořadatelé z žarnovického Speedway Clubu měli pádný důvod ke spěchu, jelikož je čekalo celkem šestadvacet rozjížděk. Tero Aarnio šel v Memoriálu Ladislava Eliáše od vítězství k vítězství a jeho triumfální šňůru utnul až Josef Franc ve dvacáté páté jízdě. V té chvíli však měl Fin za sebou již porážku Martina Vaculíka, což jej při bodové rovnosti se slovenským esem poslalo na nejvyšší stupínek pódia. Václav Milík byl třetí, ale na finálovou jízdu o mistra Slovenska zvolil dle svých slov šílené nastavení. Jeho motocykl odstartoval jako na atomový pohon, nicméně poté neměl dle svého majitele potřebnou rychlost. Jenže Martin Vaculík byl až třetí, takže Václav Milík vedl. Když se však miláček domácích tribun, jehož ze všech udělených autogramů musí bolet ruka ještě nyní, vypořádal s Finem, pustil se i do pardubického kapitána. Podjel ho v první zatáčce třetího okruhu, aby zbývajících tři a půl kola vlastně jen kontroloval svůj náskok, zatímco Václav Milík uhájil druhou pozici před Tero Aarniem. Synovec slovenského šampióna David Pacalaj vyhrál juniorský titul, když mu jeho největší rivalové poněkud usnadnili situaci. Michal Tomka v deváté jízdě raději spadnul, aby nezpůsobil větší melu. A nešťastný Jakub Valkovič měl pořádné techtle mechtle s paní smůlou, když se mu ve třech závěrečných rozjížďkách nejprve zadřel motor a pak mu nejprve prasknul primární a nakonec i sekundární řetěz.
Vyrovnaná podívaná
Dnešní neděle zrovna nebyla pěkným dnem. Z vrstvy šedivých mraků tu a tam ukápla nějaké slzička, nicméně závod Eliášův memoriál gradující ve finálové jízdě o slovenského šampióna ohrožen nebyl. Výměna Petra Chlupáče za Stanislava Mělničuka, jenž si včas neobstaral povolení ke startu od své federace, byla poslední.
Pravda, nervy pořadatelů napínal ještě Vjačeslav Monachov. Na své cestě z evropské kvalifikace v Poznani musel zastavit kvůli poruše své dodávky. Nicméně Jevgenij Sajdulin se projevil jako skutečný kamarád, pro svého krajana se vrátil a na palubě svého vozu ho dovezl do Žarnovice.
Na nástupu stáli včas stejně jako třiadvacet jejich soupeřů a kopřivnický Jan Macek v roli náhradníka. Po okázalém představení, na něž si v Žarnovici potrpí, se krátce po čtvrt na čtyři zvedla opona úžasného dramatu.
Jako první se na seznam vítězů dnes zapsal Martin Vaculík. Někdejší systém českého přeboru, jenž byl dnes opět použit, totiž startovní číslo jedna posílá na start na začátku každé série stejně jako klasická formule šestnácti plochodrážníků. Start rozjížďky s číslem jedna sice zvládl lépe Bartosz Kowalski, ovšem slovenské eso nemělo sebemenších problémů ujmout se vedení již v úvodním oblouku.
Tero Aarnio hned vzápětí potvrdil pověst, která jej předcházela. Již v první zatáčce minul Stanislawa Burzu a připsal na své konto čtveřici bodů. Ve třetí jízdě byl Norbert Magosi v cíli s desetimetrovým náskokem před Michalem Tomkou. Oba již byli v posledním kole, když Luboš Šmondrk musel svítit červenými světly kvůli pádu Martina Gavendy ve druhé zatáčce třetího kola, takže se nemuselo jet znovu.
Z duelu Pražanů ve čtvrté jízdě vyšel lépe Josef Franc, který Zdeňka Holuba změřil již s vylétnutím pásky. Seznam úvodních vítězů byl kompletní po rozjížďce s číslem pět. Matic Ivačič těsně před jejím startem přesednul na druhý motocykl. V jeho sedle držel v šachu Václava Milíka. Jenže Pardubičan Slovince zlehka oťukával, aby svou snahu korunoval na cílové rovince třetího okruhu. Jako vítr se po ní přehnal okolo Matice Ivačiče a otevřel své skóre čtyřmi body.
Tero Aarnio vyhrál rozjížďku s číslem šest stylem start – cíl. létajícího Fina předcházela skvělá pověst, takže jeho triumf by nemusel být šokující novinkou, kdyby ovšem na jeho štítě nezůstali Martin Vaculík s Václavem Milíkem! Pardubičan přitom držel v šachu miláčka žarnovických tribun až do druhého oblouku, v němž se vnější stopou posunul na druhé místo.
Ve druhé pětině si čisté konto vedle finského borce udrželi ještě Josef Franc a Norbert Magosi. Pražan zatroubil velké sólo v sedmé jízdě, aby jej Maďar napodobil o tři rozjížďky později. Mezitím tribuny rozjásal také Jakub Valkovič.
Michal Tomka popisuje svůj pád v rozjížďce s číslem devět:
„Vtrhnul jsem mezi Chlupa a Davida. Nevěděl jsem, co dělat. Radši jsem to přetočil, možná jsem měl podržet, ale nechtěl jsem Chlupa srazit.“
Start deváté jízdy se musel opakovat, když se ulil Michal Tomka, který si za svůj skutek od Luboše Šmondrka vysloužil žlutou kartu. Jenže po repete to měl horší. Vedl Jakub Valkovič, ale za ním se to mlelo. Právě Michal Tomka chtěl v duelu o druhé místo s Petrem Chlupáčem a Davidem Pacalajem říct své pádné slovo.
Jenže ve druhé zatáčce upadl. Sice se vrátil do sedla, avšak po necelém okruhu zůstal raději moudře stát. Jakub Valkovič si užil aplaus diváků. Z pětice slovenských juniorů byl na čele samostatné klasifikace premiérového národního šampionátu do jednadvaceti let nejlepší. Jenže Štěstěna jej knokautovala stylem, o němž by Rambo natočil další celovečerní film.
V jedenácté jízdě neobjel ani dvě kola, než zadřel motor. Rozjížďku s číslem sedmnáct vedl, ale prasknul mu primární řetěz. A do třiadvacáté jízdy se ani nerozjel, jelikož se jeho sekundární řetěz roztrhnul již na startovním roštu. Co čert nechtěl, již ve druhém oblouku svítila červená světla, kdy Ján Mihálik skončil po útoku Michala Danka na zemi.
Druhý titul do rodiny
Slovenského juniorského titulu se tak zmocnil David Pacalaj. Spolu se svým dědečkem Zdeno Vaculíkem bedlivě sledovali stav dráhy i vývoj závodu. Ke konci mohli být oba spokojeni. V rozjížďce s číslem patnáct dotíral na Jevgenije Sajdulina. Rus mu ulehčil život, když zůstal stát na začátku posledního okruhu. Čtyři body na kontě Davida Pacalaje ozdobily čtveřici jeho třetích míst a byly klíčovým faktorem v boji s Michalem Tomkou a Jakubem Valkovičem.
Nicméně pojďme zpět k Memoriálu Ladislava Eliáše, který byl opět nominačním kritériem nejlepší šestice pro boj o slovenský titul. Po prohře s Tero Aarniem se Martin Vaculík vrátil na vítěznou dráhu již v jedenácté jízdě. Připravil přitom o punc neporazitelnosti Norberta Magosiho a Josefa France. Maďar jezdil po celou dobu druhý, zatímco Pražan si třetí příčku musel vyvzdorovat na Jakubu Valkovičovi, než odpadl, a Stanislawu Burzovi.
Další trojku Martin Vaculík inkasoval hned v šestnácté jízdě, v níž po raketovém startu neměl sobě rovného. Tero Aarnio si však na něho udržel jednobodovou převahu. V rozjížďce s číslem devatenáct se nechal dokonalým startem vynést do čela hned po vylétnutí pásky. A v první zatáčce odrazil smělý útok Norberta Magosiho, jenž udeřil vnějším obloukem vykrouženým těsně okolo nafukovacího mantinelu. Nebral si přitom bílé rukavičky, takže si od Luboše Šmondrka vykoledoval napomenutí za nesportovní chování.
Finově triumfální kose nastražil kámen až Josef Franc v rozjížďce s číslem pětadvacet. Start poslední jízdy Memoriálu Ladislava Eliáše musel být opakován, když se Patrik Mikel ocitnul polapený v pásce. Když se šlo na věc podruhé, pražský lišák nezaváhal. Ujal se vedení a odvracel všechny nájezdy Tero Aarnia, dokud je nepřivítala šachovnicová vlajka.
Martin Vaculík prve kraloval jednadvacáté jízdě, v níž jeho synovec David Pacalaj srdnatě, leč marně bušil na druhého Vlačaslava Monachova. I když skončil se stejným počtem bodů jako Tero Aarnio, v Seveřanův prospěch rozhodl výsledek jejich vzájemného duelu.
Třetí na pódiu memoriálu byl Václav Milík. Pardubičan spolu se svými mechaniky Miroslavem Mihulem a René Vidnerem celý závod experimentoval s nastavením. Vcelku se jim dařilo, jelikož s výjimkou třetí příčky za Martinem Vaculíkem a vítězným Tero Aarniem v šesté jízdě neznal nic než vítězství.
Ve čtrnácté jízdě vládl od startu až do cíle, v osmnácté se na úkor Davida Pacalaje, jenž vydržel odolávat Josefu Francovi takřka celý okruh, posunul již v první zatáčce. A nakonec v rozjížďce s číslem dvaadvacet opět neohroženě triumfoval ve velkém stylu.
Josefu Francovi chyběl k pódiu bod, do finále o slovenského šampióna pronikli i Norbert Magosi a Zdeněk Holub, obhájce titulu. O jejich umístění musel rozhodnout los, v němž byl Pražan úspěšnější. Šlo také, kdo z nich si bude vybírat dráhu dříve. Jako první pochopitelně dostal šanci Tero Aarnio, který sáhnul po bílém terči.
Martin Vaculík komentuje svůj mistrovský titul:
„Moc si vážím vítězství. Ve finále se mi nepovedl start, pode mnou stáli rychlí jezdci. Děkuji jim ze férovou jízdu. Byla to krásná rozjížďka, věřil jsem si.“
Martin Vaculík dle svého zvyku dlouho zkoumal zbývající dráhy, až zvolil žlutou. Václav Milík preferoval modrou, Josef Franc si stoupnul pod něho k vnitřní čáře. Zdeněk Holub upřednostnil pátou dráhu, čímž Norberta Magosiho poslal až k mantinelu.
Po vylétnutí pásky byli nejrychlejší Václav Milík a Martin Vaculík. Jenže první zatáčkou se mezi ně řítil Tero Aarnio. Zatímco Pardubičan Finův útok ustál, miláček domácích tribun klesl na třetí příčku. Tu mu vzápětí sebral Josef Franc. Jenže Martin Vaculík se pustil do boje.
Záhy se vypořádal s Pražanem a předčil i Fina. A jak byl rozjetý, v první zatáčce třetího okruhu podjel i Václava Milíka. Na pardubického kapitána zle dotíral rovněž Tero Aarnio. Byť si Václav Milík stěžoval, že nové nastavení mu pomohlo na startu, ale připravilo jej o rychlost, Finův nápor ustál a protnul metu těsně před ním.
Hlasy z depa
„Určitě jsem rád,“ radoval se Martin Vaculík. „Byly to kvalitní závody a bylo vidět, že moje vítězství nebylo už stoprocentně jistý. Tero Aarnio bylo hodně rychlý, je to kvalitní jezdce, což potvrdil. Nebyl to pro mě neznámý pojem, takže jsem věděl, že je kvalitní jezdec. A také Vašek je jezdec světového formátu. Moc si vážím vítězství.“
„Jsem spokojenej‘,“ konstatoval Václav Milík. „Hodně jsme toho rozlouskli. S finále ale nejsem spokojenej‘. Prohrát vyhranej‘ start není dobrý. Právě před finálovkou jsme udělali drastický změny, start dobrej‘, ale pak to nejelo. Třeba za rok. Gratulace Martinovi, jel pěkně, byl rychlej‘, je vidět, že je tady doma.“
„Pěkný závody, co ti mám povídat?“ pochvaloval si Josef Franc. „Ve finále jsem chytnul hranu, nechtěla mě pustit. Už jsem viděl, jak jsem v prknech. Jsem rád, možná to byl zatím můj nejlepší závod. Kdyby byla bednička, byl bych šťastnej‘. Sám jsem si to pojebal, ale mám radost, že motorka fungovala dobře.“
„Pěkný závody,“ ztotožnil se Zdeněk Holub se svým starším klubovým kolegou. „nabitý, super závody. Finále bylo krásný, super. Šel jsem si za svým, akorát to finále… Nedá se nic dělat. Třeba napřesrok…“
„Dobré,“ odtušil David Pacalaj komentář ke svému zisku titulu juniorského mistra Slovenska. „Ke konci to bylo lepší, jelo to líp. Škoda, že závod nezačal až teď. Už mi to jede dobře, dopasovali jsme motorku. Je potřeba se ponaučit a jít dál.“
„Hezky se jezdilo,“ netajil se Petr Chlupáč. „S tátou jsme trošičku špekulovali. Než jsme nastavili motorku, uběhly tři rozjížďky. Motali jsme se, ale ve čtvrtý jízdě to už bylo nastavený pěkně. Myslím, že to nebylo
„Škoda té jedné jízdy,“ připomínal Michal Tomka svůj nešťastný pád v rozjížďce s číslem devět. „Škoda, byla to chyba, ty body mi teď chyběly. Mohl jsem být před Davidem. Škoda…“
„Zklamaný jsem hodně,“ nepřekvapil Jakub Valkovič. „Dobře to začalo, ale pak přišly ty tři rozjížďky. Jednou motor, pak primár a nakonec sekundár. Dobře to bylo rozjetý, jsem zklamaný. Měl jsem dobře nakročené na mistra.“
„Sbíral jsem jedničky celý závod,“ vyprávěl Ján Mihálik. „Zkusili jsme druhou motorku, ale bezúspěšně. V poslední jízdě jsem se soustředil na start, byl jsem tvrdý. A ve druhé zatáčce mě atakoval kolega. Dokázal jsem závod dojet s bolestmi, snad to do juniorky v Plzni přejde. Děkuju fanouškům, že mi fandili, vážím si toho!“
19. Memoriál Ladislava Eliáše a MR juniorů:
| MR U21 | ||||
| 1. | Tero Aarnio, FIN | 4 4 4 4 3 | 19 | |
| 2. | Martin Vaculík, SK – Žarnovica | 4 3 4 4 4 | 19 | |
| 3. | Václav Milík, Pardubice | 4 2 4 4 4 | 18 | |
| 4. | Josef Franc, Praha | 4 4 2 3 4 | 17 | |
| 5. | Zdeněk Holub, Praha | 3 1 4 3 4 | 15 (los) | |
| 6. | Norbert Magosi, H | 4 4 3 3 1 | 15 (los) | |
| 7. | Matic Ivačič, SLO | 3 3 3 3 2 | 14 | |
| 8. | Andrej Kobrin, UA (MAMS) | 2 0 3 3 4 | 12 | |
| 9. | 1. | David Pacalaj, SK – Žarnovica | 2 2 4 2 2 | 12 |
| 10. | Bartosz Kowalski, PL | 3 3 2 1 3 | 12 | |
| 11. | Petr Chlupáč, Praha | 2 3 2 2 3 | 12 | |
| 12. | 2. | Michal Tomka, SK – Žarnovica | 3 F 3 2 2 | 10 |
| 13. | Stanislaw Burza, PL | 3 4 1 1 0 | 9 | |
| 14. | Vjačeslav Monachov, UA | 1 2 3 0 3 | 9 | |
| 15. | Martin Gavenda, Březolupy | X 1 0 4 2 | 7 | |
| 16. | Jevgenij Sajdulin, RUS | F 2 E 4 1 | 7 | |
| 17. | Niels Oliver Wessel, D | 1 2 1 2 1 | 7 | |
| 18. | 3. | Jakub Valkovič, SK – Žarnovica | 2 4 E E E | 6 |
| 19. | Milen Manev, BG (MAMS) | 1 0 2 0 3 | 6 | |
| 20. | Martin Málek, Březolupy | 1 1 2 1 1 | 6 | |
| 21. | Patrik Mikel, Pardubice | 0 3 1 1 T | 5 | |
| 22. | 4. | Ján Mihálik, SK – Žarnovica | 1 1 0 1 2 | 5 |
| 23. | Niklas Säyriö, FIN | 0 0 1 2 0 | 3 | |
| 24. | Richards Ansviesulis, LAT | 2 0 1 0 0 | 3 | |
| 25. | 5. | Michal Danko, SK – Žarnovica | 0 1 F 0 U | 1 |
| 26. | Jan Macek, Kopřivnice (res) | 0 | 0 |
Poznámka: o vítězství rozhodl lepší výsledek vzájemné jízdy; žlutá karta Michal Tomka v rozjížďce s číslem devět; Tero Aarnio napomenutí rozhodčího za nesportovní jízdu v rozjížďce s číslem devatenáct
Mistrovství Slovenska:
| 1. Martin Vaculík, SK – Žarnovica |
| 2. Václav Milík, Pardubice |
| 3. Tero Aarnio, FIN |
| 4. Josef Franc, Praha |
| 5. Zdeněk Holub, Praha |
| 6. Norbert Magosi, H |
Foto: Karel Herman
Loading ...
