Praha – 10. května
Těžko, přetěžko lepil Zdeněk Schneiderwind svůj tým pro pokračování polského šampionátu juniorských družstev, jež naši skupinu E zavede zítra a pozítří do Gniezna. Český reprezentační kouč ladil sestavu ještě včera ve Svítkově, jenž se již halil do tmavého pláště soumraku. Z většiny úst slyšel jen ne doprovázené slůvky o školních povinnostech toho kterého závodníka či práci jeho tatínka. A tak se tým ACCR představí jen v tříčlenné sestavě Matouš Kameník, Jaroslav Vaníček a Pavel Kuchař.
Jaroslav Vaníček (červená) a Pavel Kuchař (žlutá) posílí v nadcházejících závodech tým ACCR | foto Karel Herman
Úspěšný týden má za sebou česká plochá dráha. Vydařený přebor v Kopřivnici, trofej v Plzni a poháry ve Slaném a v Divišově. Trojitý postup českých juniorů do SGP2 a jen těsné vyřazení Eduarda Krčmáře z evropského challenge. Také v ostatních závodech v zahraničí se našim borcům dařilo. A to nejen v lize. Václav Milík vyhrál Master of Speedway, Jaroslav Petrák stál na pódiu v Míšni. O tom je dnešní tradiční kompilace magazínu speedwayA-Z.
Hektický týden Václava Milíka skončil na nejvyšším stupni v Moorwinkelsdammu | foto oficiální FB Václava Milíka
Naše výprava začíná dnes již v pondělí večer v polském Rybniku. Domácí ROW v prvoligovém klání podlehl Krosnu 40:50. Václav Milík obdařil konto hostí jedenácti body (3 1 3 1 3). Další den byl pardubický kapitán ve Švédsku. Jeho Piraterna Motala v první kole švédské Bauhas Ligan porazila doma Malillu 46:43 a on skóroval třemi body (X 1 2 0 0).
Jakub Valkovič byl v úterý druhým nejlepším mužem Lublinu, který v extralize U54 doma rozdrtil Czestochowou 61:29. Jeho skóre se zastavilo na devíti bodech a čtyřech bonusech (1 2 2 2 2).
V sobotu Václav Milík absolvoval čtyřhodinový maratón v závodě Master of Speedway v Moorwinkelsdammu. v osmnácté jízdě měl sice poruchu při startu, ale postup do závěrečné části mu uniknout nemohl (3 2 3 2 E). Vzápětí vyhrál semifinále a ve finále přivedl za sebou do cíle Mateusze Szczepaniaka, Patricka Hansena a Adriana Miedzinskeho.
Jaroslav Petrák a Max Troidl míří v Míšni na nástup | foto Bára Bubnová
Tradiční Autohaus Cup se konal v sobotu v Míšni. Jednotlivé dvojice jsou sponzorovány dealery automobilových značek. Z šesti týmů byl nejlepší Autohaus Lassotta, kde startovali Poláci Jakub Sroka a Piotr Pioro. Domácí Ronny Weis a Richard Geyer ve vestách Autoeck Meissen byli druzí.
Třetí příčka připadla sestavě Autohaus Ford Grassel. Jaroslav Petrák (1 1 0 0 2) v ní měl původně startovat s Brunem Belanem, jehož nakonec reprezentační povinnosti odvelely do Krška. Pardubický matador nakonec dostal za kolegu Maximiliana Troidla, jehož znaní i češti fanoušci.
Jan Kvěch po vítězství v Gislavedu spolu s Filipem Šiterou pospíchal do Polska | foto laskavostí Filipa Šitery
Neděle se nesla plně ve znamení polských lig. Martin Vaculík skóroval dvanáct bodů (3 3 3 2 1) v domácím extraligovém duelu s Czestochowou, který skončil 50:40. Jan Kvěch musel po vítězství v Gislavedu pádit do Lodže. Jeho Zielona Gora nastoupila k prvoligovému střetnutí ve čtrnáct hodin. Oba soupeři se rozešli za smírného stavu 45:45 a pražský junior bral šest bodů s bonusem (2 2 2 0).
Petr Chlupáč se z kvalifikace v Kršku vracel do Opole. Jeho tým porazil Daugavpils 53:37 a jeho příspěvek činil dva body (X 1 1).
Divišov – 8. května
Parádní počasí provázelo pátý díl seriálu PRO-TEC Speedway Mini Cup dnes dopoledne v Divišově. Závod proběhnul bez pádů, byť v jedné zatáčce většího oválu měli všichni trochu vítr z nerovností. Ale pořadatelům dokonale klapnul záměr udržovat a upravovat dráhu. Osmička kolibříků předváděla nádherné souboje. Tony Katra sice porazil Petra Marka v desáté jízdě, ale ve finále A chyběl. V něm Karel Průša zkompletoval své maximum, když projel cílem před Petrem Markem a Davidem Hofmanem. Slánský závodník na čele průběžné klasifikace srovnal krok s Petrem Markem.
Dopolední pódium v Divišově | foto Petra Zahradníčková
Plzeň – 7. května
Dnešní kvalifikační kola světového šampionátu juniorů, dále zranění a technické potíže s motocykly způsobily, že se tréninkového závodu Talent Trophy uspořádaného na plzeňských Borech zúčastnilo pouze sedm mladých plochodrážních jezdců. Z nich pět přijelo na půllitru a dva na čtvrtlitru. O pauzách se navíc po dráze proháněl domácí Radek Podhadský na své flat trackové KTM.
Zleva Vojtěch Šachl, Adam Nejezchleba, Oliver Schmid a Adam Bednář stojí u pásky | foto Leoš Jaren
Tvůrce Talent Trophy Zdeněk Schneiderwind si jako manažer reprezentace plnil povinnosti v zahraničí a proto pověřil vedením a rozhodováním závodu Karla Kadlece. Ten se kvůli nízkému počtu startujících rozhodl pro rozpis jízd, ve kterém se všichni jezdci spolu střetávali bez ohledu na kubaturu a každý si v něm mohl odjet čtyři jízdy.
Nejlépe ze všech si vedl Vojtěch Šachl, který v žádné jízdě nenašel přemožitele. Výborně si počínal také Jaroslav Vaníček. Jediný bod ztratil hned ve své úvodní jízdě, kdy jeho drobné chyby bleskově využil Adam Bednář a později už nedal své sokovi šanci jej dostihnout.
Adam Bednář ale jinak neprožil příliš šťastný závod. Začalo to už před jeho startem, kdy neměl dispozici vlastní ocelový pantofel. Pomohl mu ale Vojtěch Šachl, který mu jej půjčil. V jeho třetí jízdě pak Adama Bednaře snažícího se dostihnout vedoucího Jaroslava Vaníčka postihl hrůzostrašný pád přes řidítka.
Adam Bednář ze svého pádu vyvázl bez zranění | foto Dominik Síbr
V té chvíli však závodníkovi pražské Markéty štěstí přálo. Ležícího ho vlastní motocykl netrefil a on tak neutrpěl žádné zranění a mohl pokračovat v závodě. V posledním startu se mu však v průběhu jízdy roztrhl řetěz a proto jí také nemohl dokončit.
O pomyslné třetí místo se spolu rozdělili domácí Oliver Schmid a pardubický Jan Hlačina, kteří shodně získali po sedmi bodech, ale během závodu se spolu nestřetli.
Adam Nejezchleba získával na těžší plzeňské dráze hlavně zkušenosti. Což se do jisté míry dá vlastně říct o všech účastnících snad s výjimkou Pavla Kuchaře, kterého trápily problémy se spojkou, a žádnou jízdu se mu nepodařilo dokončit do cíle.
Vojtěch Šachl, Praha
3 3 3 3
12
Jaroslav Vaníček, Praha
2 3 3 3
11
Oliver Schmid, Plzeň (250 ccm)
1 2 2 2
7
Jan Hlačina, Pardubice
2 1 2 2
7
Adam Bednář, Praha
3 2 X E
5
Adam Nejezchleba, Divišov (250 ccm)
0 0 1 1
2
Pavel Kuchař, Praha
ex E – –
0
Poznámka: Pavel Kuchař byl v rozjížďce s číslem jedna předjet o kolo
Mšeno – 1. května
Můžete si myslet, že sem závody mopedů nepatří, ale pokud se jezdí na plochodrážním stadiónu ve Mšeně, je to jasné. Když mi nedávno Jiří Slezák ze Štětí sdělil, že se na prvního máje ve dvanáct hodin tento závod koná, bylo mi jasné, že se musím jako divák zúčastnit. Cestu znám, je to zhruba čtyřicet kilometrů, tak jsem nalodil bratra a kamaráda a vyrazili jsme.
Závod mopedů se těšil velkému zájmu | foto Sváťa Slezáková
Cesta, která trvá obvykle pětačtyřicet minut, se však protáhla na hodinu díky několika objížďkám. A my přijeli, když již jezdci byli na dráze a spíkr je představoval publiku. Až na to, že díky technice nebylo nic slyšet nebo jen velmi špatně. Diváků byla plná tribuna jako za dob, kdy se tu jezdila nejvyšší soutěž. Mopedy byly moc hezké, a jakmile vyrazily na start, tak to bylo něco. A zvuk motorů tak ten byl moc nádherný. Nabroušené pily a zvuk neupravených mopedů, to už se neslyší.
Rozjížďky šly rychle za s sebou, poněvadž nikdo neupadl, poruchy se strojům vyhýbaly a dráha se nemusela upravovat, tak to byl fofr. A najednou tu byly dvě finálové rozjížďky. Jezdci vyrazili na trať v pěti. Ve speciálech zvítězil Jiří Slezák mladší a otec Jiří Slezák starší byl třetí.
Bývalá plochodrážní trať ožila zvukem mopedů | foto Sváťa Slezáková
V neupravených strojích byl Jiří Slezák starší třetí. Další jezdci prominou, poněvadž nebylo vůbec hlasu z reproduktorů rozumět. Ale i v parkovišti motorek se bylo na co dívat. Asi deset mopedů Stadion všech druhů i barev, s úpravami i bez úprav. Jedna krásná ČZ 150 C v červené barvě s bílými boky plášťů, Jawy 250 a 350 a dokonce jedna ze vzácných Jaw, 350 Automatic, a další již s moderními čtyřtaktními motory. A co teprve Jawa Pérák nové řady z Indie.
Sláva vítězům | foto Sváťa Slezáková
Příjemným překvapením bylo i to, že vstupné činilo pouhých padesát korun a zbytek zůstal v pokladničce na další použití. Celý den bylo pěkné slunečné počasí a tak i cesta domů proběhla bez objížděk a my přijeli okolo šestnácté hodiny domů plni dojmů a zážitků. A tak by to mělo být. A proč jsem neudělal foto? Foťák jsem nechal doma na zdi u garáže a nikdo ho nezcizil. A to je také fajn.
Slaný – 24. dubna
Pražskou extraligou dubnový pořad na českých oválech de facto skončil. To je pravda, pokud se však budeme bavit o plochodrážních pětistovkách a oficiálním kalendáři AČR. Ve Slaném totiž dvakrát hostili speciálku jedenáctého ročníku Rallye Praha Revival konané na počest slavného motoristického žurnalisty Dalibora Janka.
První návštěva
Béčková Škoda 130 LR se jménem Johna Hauglanda se v neděli ve Slaném ukázala na odiv jen na podvalníku za dodávkou promotéra | foto Antonín Škach
Nedělní dopoledne k návštěvě slánského plochodrážního areálu přímo vybízí, ačkoliv meteorologové slibují po celém území všechny možné druhy vody padající z nebe. Samozřejmě v kapalném skupenství, jelikož letošní duben se již se sněhem nablbnul ažaž.
V pátek odpoledne z pražského Ovocného trhu odstartovalo půldruhé stovky posádek v kabinách automobilů, jejichž jména zvýší tep každého motoristického příznivce, ačkoliv se po erzetách velkých rallye naplno proháněly před čtyřiceti, šedesáti lety.
Na zhruba šesti set kilometrů dlouhé trase sportovně společenské soutěže je čekalo pár Show Section, během nichž se mohli divákům představit v plném tempu.
Datsun s norskou posádkou krouží po oválu | foto Antonín Škach
První byla ve Velké Chuchli, druhá v podvečer právě ve Slaném. Bdělý občan zalarmoval městkou policii, která nezjistila žádné pochybení. Ostatně jak by také mohla, pořadatelský tým okolo závodníka Eduarda Patery je dokonale ostřílený z vrchařských závodů Edda Cup. Ze sto čtyřiceti šesti vozů se ukáže jako nejrychlejší Fiat 125 Polski.
Jeho řidič Rafal Winiarski zvládne tři okruhy za 70,8 sekund, když další tři vozy za ním zaostávají o necelé tři vteřiny. Pro zajímavost, plochodrážní speciály za podobnou dobu dají čtyři kola, což je pochopitelně dané odlišnostmi obou disciplín.
Ze Slaného soutěžící zamířili na sever. Teplický hotel Panorama předznamenal jejich sobotní program. Speciálky viděl polygon mosteckého autodromu nebo chabařovický rallyecrosový areál hned vedle plochodrážního oválu. Pak společenský večer, zábava dlouho do noci a ráno start do poslední etapy.
Legendy se vrací
Jiří Moskal a Pavel Záleský se chystají na start | foto Antonín Škach
Kolem jedenácté se na stoupání od železničního přejezdu na slánské Netovické ulici ozývá klakson liazky, kterou Petr Pour restauroval do úžasné podoby z éry, kdy Rallye Dakar ještě vedla z Paříže do senegalské metropole. V Rallye Prague Revival pokračuje již jen sto dvacet posádek.
Legendární John Haugland dorazí v Citroenu AX. Škoda 130 LR s jeho jménem v továrních boleslavských barvách připomíná slavnou i tragickou éru soutěžní skupiny B jen na podvalníku za dodávkou Edda Teamu na parkovišti za hlavní tribunou. Je skoro pusté, protože v Meileru se v neděli nemaká. Chybí kupříkladu i Josef Studenič, jenž se vrací na Slovensko.
Soutěžní vozy pod mostem na slánským depem nebývají často k vidění | foto Antonín Škach
Nicméně podívaná začíná. Datsun 240Z norské posádky se chystá na slánský ovál jako první. A brzy v plochodrážním depu stojí další automobily, o nichž se vám zdá v nejkrásnějších snech. Audi Quattro, Mercedes Benz 280, Peugeot 205, Toyota Celica…
Mezi nimi kanárkově žluté BMW 318 is, od jehož volantu nevystupuje nikdo menší než Jiří Moskal. Své jméno si vydobyl nejen s formulí Easter, ale i za volantem kamiónů Liaz v dálkových maratónech či okruzích. Na dakarské rallye mu patřily i vavříny a jeho někdejší navigátor Pavel Záleský sedí v bavoráku po jeho pravé ruce. Bohužel meteorologové nelhali. Prší, čím dál tím víc. A zdá se, že svatý Petr je placený podle počtu kapek, takže dře jak úderník zkraje padesátých let.
Déšť zatne tipec
Modrý litevský žigulík byl v neděli ve Slaném nejrychlejší | foto Antonín Škach
Bavorák posádky Jiří Moskal – Pavel Záleský disponuje po úpravě výkonem v rozmezí sto šedesáti až sto osmdesáti koňských sil. Čas 89,7 sekund jej v poslední special stage pošle na třináctou příčku. Nejrychlejší je Litevec Adomas Petrovas se svým krajanem Audriusem Šošasem. Svou šestnáctistovku Ladu proženou třemi slánskými kolečky za 79,6 sekundy.
Němec Andreas Bauer postaví svou červenou Mazdu 323 přímo na odiv čočce vašeho fotoaparátu. Za ním se na start speciálky chystají jeho krajané s polským automobilem Polonez 1600. Sedmnáctým vozem však bohužel podívaná končí.
Modrá alpinka připomněla Dalibora Janka | foto Antonín Škach
Nepřející farmář úžasnou kolonu soutěžáckých legend na přejezdu z chabařovického areálu zablokuje. Než organizátoři sjednají pořádek, mohli byste intenzitu deště hodnotit citátem Josefa Kemra ze slavného filmu Na samotě u lesa.
Šéf slánského klubu Antonín Vilde se vyměňují významné pohledy se správcem areálu Eduardem Krčmářem. Prší už sakra moc, což by se mohlo negativně odrazit na stavu dráhy. Když se opět vzhůru Netovickou nesou zvuky závodních motorů, je jasné, že tato show je bohužel over.
I tento Datsun české posádky mohl ve Slaném malovat čáry pouze na asfalt svými světly | foto Antonín Škach
Všechny úchvatné automobily zatáčejí k bráně jen proto, aby se znovu otočily a vyrazily vstříc pražskému cíli celé akce. Některé ke svému obratu sjíždí plochodrážním depem až k metylárně. Ve vratech se náhle zjeví modrý Renault Alpine A110. Na mysl vám vytane novela o modré legendě, kterou Dalibor Janek prvně publikoval na pokračování na stránkách Světa motorů v třiaosmdesátém.
Za jejím volantem však už nemůže být Vladimír Hubáček, o němž zmiňované vyprávění bylo. Zato se z ní zubí polská posádka. Zvednutý palec na odpověď nepatří jen jim, ale všem, co přiložili ruku k dílu celé akce. A tak snad zase někdy…
