AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 19. července
Počínající noc svým chladem připomněla blížící se podzim. Lubomíra Vozára kromě bundy a druhé cigarety v životě, kterou mu ochotně připálil Milan Špinka, hřálo také vědomí, že jeho svěřenci porážkou Mšena a ziskem hned třech tabulkových bodů učinili další klíčový krok na své dráze do play-off. Mšeno jim však bylo více než rovnocenným soupeřem. Zprvu jsme viděli čtyři remízy a na vyrovnaný stav se utkání vrátilo opět po rozjížďce s číslem sedm. Vzápětí Pardubice třemi triumfy pronikly do čela, avšak Petr Vandírek kontroval dvěma triumfy, z nichž ten druhý s žolíkem mu přinesl osm bodů naráz. Před nominačními jízdami vedly Pardubice o pět bodů, ale remíza Rune Holty a Aleše Drymla za zády Grega Hancocka mohla v jejich části boxů rozpoutat euforii radosti.

Vítězství nad elektřinou, remíza s hosty
Poměrně silný vítr rozháněl sporadické dešové mraky, avšak pod jedním z jeho poryvů se u mšenského nádraží ulomila větev a při svém pádu přetrhla elektrický drát. Část městečka se vmžiku ocitla bez proudu a mezi postiženými lokalitami byl i plochodrážní stadión. Nafukovací vaky ležely pod bariérami jako zplihlé pytle a stánkaři se museli svým zákazníkům omlouvat za teplé pivo. Pouze Michal Pospíšil, bývalý chabařovický závodník, který kdysi oblékal i mšenskou vestu, měl frontu, která jeho stánek obtáčela. Ve své prozíravosti si totiž s sebou přibalil i dieselový agregát.

Vývoj závodu však naštěstí nesklouznul směrem ke katastrofickému scénáři a časový harmonogram nabral jen asi dvacetiminutové zpoždění oproti původnímu plánu. „Jo, jo, jde to,“ odpovídal Václav Milík na otázky směřující k jeho levačce, sotva se vrátil z tréninku. Obavy byly na místě a zvyšoval je fakt, že pardubického juniora bolely prsty, jichž používá při pouštění spojky.

Lubomír Vozár s ním počítal hned do rozjížďky s číslem jedna, v níž nahrazoval Davida Štěrovského. René Vidner zůstal v rozpise dle plánu. „Ještě mě to bolí,“ vracel se k nepříjemnému pádu z českého přeboru minulou středu ve Svítkově. „Zkusím první jízdu, pak a kdyžtak jede Štěrák.“

Improvizaci se nevyhnul ani Petr Vandírek. Po Stanislavu Pouznarovi nebylo ani vidu, ani slechu a on musel na zasedání jury vysvětlit, co se děje. „Tak jsem jim řek‘, že jsem ho jednou viděl s cigaretou, a proto jsem mu zakázal, aby chodil,“ žertoval mšenský kouč v boxech. V rozjížďce s číslem jedna tak byl parákem Michala Kleina náhradník Patrik Nagy.

Úkol neztrácet body ve prospěch svých vrstevníků, jímž Petr Vandírek své juniory pověřil, se však v první jízdě málem ukázal jako nadlidský. S vylétnutím pásky dopředu vystřelili Václav Milík s René Vidnerem. Na jejich cestě za pětibodovým maximem je nezastavili domácí mladíci, ale červená světla, jelikož Miroslav Topinka vyhodnotil start jako letmý.

Při repete sice Václav Milík triumfoval stylem start – cíl, avšak René Vidner zůstal za oběma Mšeňáky. Ke všemu už na protilehlé rovince zajel na trávník a odstoupil nejen z jízdy, ale i ze závodu, jak prve hlásil. Smírný výsledek, jímž závod začal, měl v průběžném stavu vydržet pořádně dlouho. V rozjížďce s číslem dvě se o to postaral Jan Jaroš.

Mšenský závodník oblečený v nové efektní červenobílé kombinéze byl naposledy vidět při květnovém Memoriálu Antonína Vildeho ve Slaném, avšak ke klíčovému extraligovému klání nešel rozhodně bez přípravy. Nyní vyjel z úvodní zatáčky jako první a na konci druhého kola vedl už o bratu pět metrů před Rune Holtou a Alešem Drymlem.

„Měl jsem štěstí,“ vyprávěl o svém triumfu, který rozjásal osazenstvo mšenských fanoušků na tribunách. „Nepoved‘ se mi start, ale prokormidloval jsem tam.“ Mšeňáci mohli mít radost i na začátku třetí jízdy. Filip Šitera nejlépe odstartoval, zatímco Michal Klein byl třetí. Průjezd prvním oválem však vyšel lépe hostům.

Lukáš Dryml pronikl spodní stranou do čela. „Viděl jsem ho tam,“ popisoval své předjetí mšenský závodník. Na protilehlé rovince byl třetí David Štěrovský, avšak Michal Klein ho dokonale přelstil ve druhé zatáčce druhé kola. Naznačil útok zprava, aby se vmžiku přehnal pro bod z opačné strany.

Rozjížďka s číslem čtyři přinesla první dnešní start Lukasze Jankowskeho. Polský závodník svůj mšenský comeback po jedenácti letech proměnil ve vítězství, když se v úvodním výjezdu po vnější straně přehnal okolo Aleše Drymla. Pardubický kapitán však spolu s Tomášem Suchánkem představovali neprostupnou hráz pro Patrika Nagye. Maďarský junior jel ve čtyřech úvodních jízdách třikrát a málem nestihl dvouminutový limit.

Místo 5:1 přišlo 1:5
Aby čtyři rozjížďky skončily nerozhodně, česká extraliga po svém návratu ke stylu dvojutkání ještě nezažila. Petr Vandírek cítil, že je čas pro útok. V záloze měl Grega Hancocka a během první přestávky zvažoval, má-li jím v páté jízdě vystřídat Jana Jaroše nebo Filipa Šiteru. Nakonec zůstal sedět Jan Jaroš a radovat se mohly Pardubice.

Po vylétnutí pásky totiž začali úřadovat Lukáš a Aleš Drymlovi. Mladší pardubický bratr na čele počkal na svého staršího sourozence, aby vytvořili ideální pár. Jenže ve druhé zatáčce mezi ně pronikl Greg Hancock. Lukáš Dryml proto bleskově změnil strategii a ujel Američanovi o nějakých třicet metrů. Aleš Dryml na Grega Hancocka vytrvale dotíral a ve třetím okruhu ho v zatáčce u depa takřka podjel.

I když nakonec zůstal třetí, Pardubice zaznamenaly své první vítězství, které je v průběžné klasifikaci dostalo o dva body před své hostitele. V rozjížďce s číslem šest Václav Milík nepustil vedení ani na okamžik. Patrik Nagy s Michalem Kleinem však nedopřáli Davidu Štěrovskému možnost bodovat ani v jeho druhé jízdě.

V sedmé jízdě Lukáš Dryml opět zaskočil všechny svým startem. Jenže v prvním výjezdu se dostal příliš daleko na venek a Grega Hancock se spodní stranou posunul do čela. Za jejich zády nedal Jan Jaroš ani náznak šance Tomáši Suchánkovi. Mšeno oplatilo Pardubicím porážku 4:2 z páté jízdy a stav byl opět nerozhodný 21:21.

Osmá rozjížďka vypadala jako její sestřička s číslem dvě obšlehnutá přes kopírák. Náhradník Patrik Nagy opět zastupoval nepřítomného Stanislava Pouznara po boku Jana Jaroše, zatímco Lubomír Vozár nahradil René Vidnera po boku Aleše Drymla Rune Holtou. Tentokrát však pardubická dvojice nepřipustila žádný kompromis.

Jan Jaroš se sice po startu pohyboval na druhém místě za Alešem Drymlem. Ten ho ovšem zavřel, zatímco Rune Holta mohl komfortně po vnějšku převzít vedení. Když Pardubičané proburáceli pod šachovnicovou vlajkou, vedl jejich tým o čtyři body. Petr Vandírek však před devátou jízdou zažíval horké chvilky ze zcela jiného důvodu.

Technik na hraně depa u sjezdu na dráhu zjistil, že Lukasz Jankowski má pneumatiku obutou obráceně. Mechanik však stačil přímo na místě otočit kolo, aby označená hrana směřovala na správnou stranu. O chvilku později odčinil Tomáš Suchánek svou předchozí nulu, když triumfoval stylem start – cíl.

Lukasz Jankowski ohlídal svou druhou příčku, by se Václav Milík snažil vehementně o opak. Michal Klein po třech třetích místech skončil poslední. „Na Milíčka ještě nemám,“ vystihl pravý stav věcí. „Ale progres nahoru tam pořád je.“

Rozjížďka s číslem deset přinesla nejlepší start Filipa Šitery. Lukáš Dryml i Greg Hancock se drali první zatáčkou dopředu, avšak pardubický borec upadl. Miroslav Topinka na věži rozsvítil červená světla, avšak ovladače vylučovacích světel zůstaly jeho prstem nedotčeny. Opakování se od prvního pokusu lišilo stejně jako noc ode dne.

Lukáš Dryml předvedl start, jemuž se nedalo vytknout vůbec nic. Za jeho záda se zařadil Václav Milík. Greg Hancock a Filip Šitera byli rázem ti druzí a už nedokázali otočit vývojem jízdy ve prospěch domácích. Když starmaršál kouzlil s šachovnicovou vlajkou, byly Pardubice v čele již o deset bodů.

Závodníci tiší nervy lépe než nikotin
Opakování desáté jízdy se všemi čtyřmi závodníky po závodech skloňovalo mšenské osazenstvo boxů jako jeden z klíčových momentů své porážky. Na druhou stranu si byli se svými hosty v podstatě kvit, jelikož červená světla v samotném začátku zastavila rovněž spanilou jízdu pardubických juniorů. Nicméně Petr Vandírek měl k defétistickým náladám vskutku hodně daleko a přemýšlel o odvetě. Mezitím však musel skousnout ještě jednu maximální porážku v rozjížďce s číslem jedenáct.

V ní se vedení ujal Rune Holta. Jan Jaroš se neohroženě tlačil vnitřkem první zatáčky na druhé místo před Aleše Drymla. Povedlo se a před ním byl už jen Rune Holta. Jenže ten se s ním vůbec nemazlil a ve třetím kole se ho nekompromisně zbavil v zatáčce u depa. Aleš Dryml byl přitom ve střehu a než by člověk řekl švec, byl druhý.

„Ještě ne,“ kroutil Petr Vandírek hlavou v reakci na tázavé pohledy, zda už tentokrát zvedne tabulku s namalovaným žolíkem. Magazínu speedwayA-Z přitom umožnil nahlédnout pod pokličku své taktiky. „Teď pojede Greg místo Honzy, ale nemůže jet žolíka, protože už jel taktickou rezervu. Žolík bude Lukasz Jankowski až potom.“

Karta mšenského kouče začala vycházet, k čemuž pomohla i obrovská smůla Lukáše Drymla. Rána, která se na protilehlé rovince ozvala z jeho motoru, vyděsila diváky až na hlavní tribuně. Greg Hancock o chviličku předtím v první zatáčce objel Rune Holtu. Jeden bod Jana Jaroše přinesl domácím triumf 4:2. A nadešel okamžik žolíkového útoku.

Lukasz Jankowski si dal na čas, než se objevil u vjezdu na ovál a v kroužku překvapených byl i Lubomír Vozár. „Nikdo mě žolíka nenahlásil,“ čílil se. „Kdybych to věděl, dám tam Holtu!“ Nicméně stalo se a žádný protest nebyl nakonec podán. Mšenský žolík vystřihnul brilantní start, zatímco Greg Hancock se přes Aleše Drymla posunul do vedení vnějškem první zatáčky.

V čele jezdil až do poslední zatáčky, kde pustil svého kolegu před sebe. Mezi domácími fandy to vřelo radostí a po triumfu 8:1 se domácí tým dostal o pět bodů za záda vedoucích Pardubičanů. Nicméně do konce zbývalo odjet ještě dvě rozjížďky.

V té s pořadovým číslem čtrnáct slavil Greg Hancock triumf stylem start – cíl. Rune Holta si však pojistil druhou pozici, aby však Aleš Dryml v úvodním oblouku druhého kola podjel třetího Jana Jaroše.

Po remíze stačil Pardubičanům v poslední rozjížďce jeden jediný bod, ale historie české extraligy pamatuje případy, kdy se jasné záměry zhroutily jako domeček z karet. „Kluci, žádný blbosti, stačí nám jeden bod,“ upozorňoval Aleš Dryml svého bratra Lukáše a Václava Milíka, kteří čekali u vrat, jelikož Greg Hancock opakující jízdu dostal navrch další dvě minuty.

Lubomír Vozár cítil potřebu uklidnit nervy a podruhé ve svém životě požádal o cigaretu. Ochotně mu jí připálil Milan Špinka stojící opodál, který se ochotně ujal role lektora pro svátečního kuřáka. „Nefuň do toho, musíš táhnout,“ instruoval pardubického kouče, jehož cigareta se nechtěla zapálit.

Pardubičtí závodníci se však svým výkonem nakonec postarali o lepší tišící prostředek pro nervy svého kouče než nikotinová tyčinka. O dalším triumfu Grega Hancocka nemohlo být sebemenších pochyb. Ovšem Václav Milík se usadil hned za ním a jeho záda před útočnými choutkami Lukasze Jankowskeho zezadu jistil Lukáš Dryml.

Na konci druhého okruhu se však z motoru Václava Milíka vyvalil zlověstný dým signalizující neblahý konec pohonného agregátu. „Zbylo z něho jen zapalování,“ povzdechl si později otec pardubického juniora při sčítání škod. Lukáš Dryml převzal druhé místo a jeho dva body převýšily nutné minimum pro pardubický triumf okořeněný o bonus přesně o sto procent.

Hlasy z depa
„Dobrý závody,“ pochvaloval si Lukáš Dryml. „Dobře se mi jezdilo a dařilo se mi. Chtěl bych poděkovat divákům, hlavně našim, za atmosféru. Myslím, že nemohli vidět lepší závody. Bylo to dramatický od začátku do konce.“

„Na tohle vítězství jsme museli tvrdě pracovat,“ svěřoval se Rune Holta na mikrofon Miloslava Čmejly. „Byly to dobré závody, výborná dráha, od začátku jsme viděli, že to se Mšenem bude těžké. Ale tvrdá práce se nám vyplatila.“

„Ruka docela v pohodě, ale bolelo to,“ hlásil Václav Milík. „Ale šlo s tím jet, když na to člověk nemyslel. Paráda, v poslední jízdě jsem chtěl zabodovat a rozlít‘ se motor. Je to s ním špatný, páč je KO, jenom zápalko zbylo.“

„Dneska jsem s výsledkem spokojenej‘,“ netajil se Aleš Dryml. „Pěkně nás stáhli, mně ta pátá jízdě nevyšla, přenastavili jsme to moc. Ale jsem spokojenej‘ s výsledkem celýho týmu. Co si s loňským mistrem může člověk přát?! Samozřejmě, že letos směřujeme k titulu my!“

„Vyhráli jsme, ale já jsem si moc nezajezdil,“ svěřoval se Tomáš Suchánek. „Jednu jízdu jsem stál. Trápil jsem se s nastavením. Na tu poslední jízdu to bylo lepší, ale dvě rozjížďky se mi nepovedly. Už jsme ve finále a možná předběžně i mistři.“

„Jsem smutný, že jsme prohráli,“ neskrýval Greg Hancock. „Ale musím gratulovat Pardubicím. Byly lepší tým, i když to byl vyrovnaný závod.“

„Udělal jsem, co se ode mě očekávalo,“ říkal Michal Klein. „Bylo důležitý, aby nám v juniorskejch‘ jízdách neutekli. Milíček je pro mě ještě nechytatelnej‘, ale jinak jsem dělal maximum, co se od mě čekalo. Škoda, jak spadnul Lukáš, tam se to pro nás zlomilo. Jeli jsme na 5:1 a skončili 1:5.“

„Špatný,“ krčil Filip Šitera rameny. „Nevím, co se děje, kdybych to věděl, řek‘ bych ti to. Začalo se mi dařit v Anglii, myslel jsem, že už je to v pohodě, ale není. Je to na hovno, prohráli jsme, navíc doma. Už by se to mohlo začít otáčet.“

1. ZP Pardubice			48
David Štěrovský	– 0 0 – –		0
Lukáš Dryml	3 3 2 3 E	2	13
René Vidner	R – – – –		0
Tomáš Suchánek	2 0 3 – 0		5
Aleš Dryml	1 1 2 2 1	1	8(4)
Rune Holta, PL	2 3 3 2	2	12
Václav Milík	3 1 3 1 2	E	10(2)
2. Grepl PDK Mšeno			45
Michal Klein	1 1 1 0 –		3(3)
Filip Šitera	2 0 – 0 –		2
Stanislav Pouznar
Lukasz Jankowski, PL	3 1 2 0 1 6*	1	14
Jan Jaroš	3 – 1 1 –	0	5
Patrik Nagy, H (ACCR)	2 0 0 2 0		4
Greg Hancock, USA	2 3 1 3 2	3 3	17(1)

Poznámka: Stanislav Pouznar nepřijel

Celkové skóre vzájemných duelů obou soupeřů:

Pardubice vs. Mšeno:

100:86

bonusový bod si připsaly Pardubice

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Pardubice	5	239:220	9
2. Praha	3	155:121	6
3. Slaný	5	217:243	4
4. Dak Plzeň Divišov	3	133:142	2
5. Mšeno	4	175:193	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Michal Kohout

Mšeno – 19. července
Petr Vandírek si před dnešním důležitým domácím duelem proti Pardubicím neužívá příliš mnoho klidu. Včera večer se mu totiž omluvil Przemyslaw Pawlicki. Startovní číslo čtyři tedy poveze do boje Lukasz Jankowski. Mšenský kouč se ovšem magazínu speedwayA-Z svěřil, že na rozdíl od sestavy se jeho ambice nemění.

„Omluvil se, že je unavenej‘,“ vysvětluje Petr Vandírek absenci Przemyslawa Pawlickeho, který skončil včera třetí v semifinále polského juniorského šampionátu v Grudziadzi. „Včera jel v Polsku a v Lonigu ho v sobotu čeká juniorské mistrovství světa.“

Něco podobného polský junior už Mšenu provedl, když se omluvil z duelu proti Slanému kvůli údajně vykloubenému ramenu. Petr Vandírek tehdy vyřešil situaci oslovením Madse Korneliussena. Dán na něho udělal dojem svými patnácti body s jedním bonusem, že s ním původně počítal i na dnešek.

Jenže jeho King’s Lynn dnes zajíždí v rámci britské Elite League do Swindonu, což bezesporu sehrálo svou roli při pozvánce Przemyslawa Pawlickeho. Když se omluvil, muselo Mšeno rychle hledat náhradu. „Vypadalo to na Ryana Fishera,“ říká Petr Vandírek. „Ale byl problém s přepravou motorek z Anglie.“

Nakonec nezbylo než povolat Lukasze Jankowskeho. Ten už roku 2000 pomáhal Mšenu v první lize k postupu do extraligy. A když se tam po odstoupení Březolup dostalo od zeleného stolu, jednou oblékl jeho vestu v roce 2001. Protože byla změna nahlášena více jak čtyřiadvacet hodin před závodem, není považována za změnu v nahlášení sestav, takže by Petr Vandírek mohl v duchu řádů teoreticky udělat ještě jednu změnu.

„Nemůžu to mít nikdy v klidu,“ vzdychá Petr Vandírek. „Už bych rád jednou zažil klidný vítězství, než se nervovat.“ Na mšenské touze vrátit se do vítězné role se tedy evidentně nemění vůbec nic. „Greg udělá sedmnáct, Lukasz čtrnáct, Filip s Honzou po deseti, to už je jednapadesát bodů a to nám bude stačit,“ směje se Petr Vandírek. Vzápětí zvážní a upřesňuje: „Když Filip s Honzou udělají po deseti, jsem spokojenej‘.“

Foto: Wojta Zavřel

Mšeno – 19. července
Tři závody, které má Mšeno v letošní extralize za sebou, přineslo obhájcům třech předchozích titulů jeden jediný bod za domácí remízu se Slaným. Není proto divu, že středočeský klub vnímá dnešní utkání jako zlomové. Ve hře jsou dva body a bonus navrch, které by se Mšenu vskutku náramně hodily. Avšak podobné choutky mají i Pardubice, které prozatím klopýtly pouze v domácím mači s Prahou.

S nadějí na návrat starých časů
Aby si Mšeno připsalo trojbodový maximální zásah, musí své hosty dnes večer předčit alespoň o dvanáct bodů. Svítkov totiž české části jeho sestavy tradičně nechutnal, zatímco domácí v něm byli na koni a zvítězili poměrem 52:41. Petr Vandírek je ovšem dnes optimistou.

„Myslím, že to bude docela dobré a doufám, že to bude návrat do starých časů,“ svěřuje se s připomínkou éry, kdy šlo Mšeno od vítězství k vítězství. Že nemluví do větru, může svědčit i remíza se Slaným, který si před měsícem nabrousil nůžky na přestřižení šňůry mšenských domácích triumfů. „Máme všem, co vracet. Když vyhrajeme o více než jedenáct bodů, jsme zpátky ve hře o finále.“

Do sestavy Mšena se konečně vrací Jan Jaroš, jehož trápila zlomená kůstka v kotníku. „Honza se vrací,“ říká Petr Vandírek. „Byl tady v sobotu trénovat. Uvidíme, jestli se chytne, doufám, že jo.“ Jan Jaroš bude v základní části spolu s Filipem Šiterou, Przemyslawem Pawlickim a povinnými juniory Stanislavem Pouznarem a Michalem Kleinem. Jako náhradníky byli nominováni Patrik Nagy a Greg Hancock.

„Greg je stálice,“ komentuje mšenský kouč své zahraniční posily. „Przemek je velká naděje do budoucna a to nejen v Polsku. A nám zajel vždycky pěkně. Doufám ve vítězství, byl bych rád, kdyby to dopadlo. A to dopadne, když nám zajedou všichni závodníci.“

S přesným tipem však Petr Vandírek nechce operovat. „Nevím, chceme vyhrát, takhle ti to řeknu,“ tvrdí odhodlaně. „Ale oni jsou dobří. Aleš, Lukáš, Rune, Suchoš, když odlítne, je nechystatelnej‘. Snad to dopadne, na dnešku nám hodně záleží.“

Stejná sestava i strategie
Na tři tabulkové body si ovšem brousí zuby i Pardubice, jejichž výchozí pozice pro večerní duel je přece jen výhodnější. Stačí jim zvítězit a bonusový bod získají i v případě své porážky o méně než jedenáct bodů. Takový scénář si však na východě Čech rozhodně nepřipouštějí.

„Mají poslední šanci,“ říká o svých dnešních hostitelích Lubomír Vozár, který včerejší den strávil na plzeňském soustředění dvěstěpadesátek. „Ale my jim to zkusíme znepříjemnit. Jede jim Honza Jaroš, teď trénoval celý týden, takže to bude vyrovnané.“

K vyrovnanosti duelu ovšem přispěl i on sám. Na stadión s majestátním královským Bezdězem na horizontu dorazí se stejným týmem, který před čtrnácti dny v Divišově rozesmutnil trojkoaliční družstvo. Místo zraněného Hynka Štichauera opět zaujme Rune Holta, jehož přítomnost v týmu pozitivně kvitoval i kapitán Aleš Dryml.

„Rune se osvědčil a vítěznou sestavu nebudeme měnit,“ vysvětluje pardubický manažer, jemuž dělá mírné starosti stav jeho juniorů. „Záleží na Vaškovi. Chtěl zůstat s tou rukou v klidu a netrénoval. Ale ve Mšeně to zná a zatrénuje si před závodem. Snad bude OK i Rencek.“

Také Pardubice staví na strategii cizince a nejsilnějšího juniora na pozici náhradníka, což se dnes odrazilo na startovním čísle třináct Rune Holty a čtrnáctce Václava Milíka. V základní části figurují bratři Drymlovi, Tomáš Suchánek, René Vidner a David Štěrovský. „Je to osvědčená strategie, i když Ben Barker ve Slaném zklamal,“ tvrdí Lubomír Vozár.

Situace, kdy plný radosti po svém divišovském vítězství nechal magazín speedwayA-Z nahlédnout do svých desek s předvyplněným programem, však nechce opakovat. „Nebudu tipovat,“ směje se. „Oni musí bojovat, je to opravdu vyrovnané, stačí jedna nebo dvě jízdy a je všechno úplně jinak. Jak Mšeno nevyhraje, nemá už šanci.“

Historické okénko:
Mšeno, 20. srpna 1978: Pardubice si do Mšena přijely pro svůj první titul
Roku 1971 dostala československá vyšší ligová soutěž nový název extraliga a zároveň i rozpis čtyřčlenných družstev. Ten byl jakoby přímo ušitý na míru závodníkům RH Praha, která postupně získala absolutní jezdeckou elitu narozenou na přelomu čtyřicátých a padesátých let.

Výsledkem se stala léta absolutní pražské vlády jen občas přerušená vítězstvím konkurenčního celku v některém z jednotlivých závodů. Jenže v dubnu 1978 přijeli Pražané do Svítkova bez Jiřího Štancla, obou bratří Vernerových a Petra Ondrašíka. Naproti domácí byli v plné síle. A by Aleše Drymla, který se vrátil z ročního působení ve Slaném, přibrzdil prasklý řetěz a přetržení pásky, slavili triumf.

Druhý den v Plzni se Pražané zvedli ze čtvrté na druhou příčku, ale Pardubice opět vyhrály. V červenci byla už Praha v plné síle. Kontrovaly triumfy na Markétě, Slaném a v Plzni. Pardubice ovšem byly pokaždé za nimi a uhájily čelo tabulky. Své postavení navíc upevnili na konci července, kdy doma předčily Pražany o deset bodů.

Vyvrcholení extraligy 1978 přinesla druhá půle srpna. Ve Slaném stáli na nejvyšším stupni Pražané. Pardubice za nimi zaostaly o šest bodů. Tehdy se družstvům nedávaly tabulkové body, ale pro určení pořadí byly směrodatné pouze body z jízd. Pardubice jich před mšenským vyvrcholením měly 250, Praha 239.

Do Mšena, které bývalo jakousi druhou dráhou pražské Rudé hvězdy, přilákal boj o extraligového mistra 2500 diváků. Počasí mohlo sloužit jako příklad letního ideálu, avšak závodníci žehrali na stav dráhy, jež měla blízko hranici regulérnosti.

Aleš Dryml měl ve své úvodní jízdě pád, ale vrátil se do sedla a zachránil alespoň jeden bod. Pražané doplatili na poruchu Jiřího Štancla, ale přesto se ujali vedení. Pardubice, kterým chyběl Petr Kučera a junior Jiří Šmída, se jich držely jako klíště. V konečném součtu skončily druhé o sedm bodů, což jim ovšem garantovalo titul naprosto minimálním rozdílem čtyř bodů.

Dnes patří Pardubice k automatickým kandidátům na titul v každém extraligovém ročníku, avšak jejich první zlato musíme brát v dobovém kontextu. Východočeský tým se do extraligy probojoval v sezóně 1972 a pouze o čtyři roky později nemusel svou extraligovou příslušnost potvrzovat v kvalifikaci. Úspěch z před čtyřiatřiceti lety byl proto o to překvapivější. Jistě nebude na škodu připomenout si jména borců, který tehdy pod taktovkou Josefa Laštovky do Svítkova přivezli první titul: Aleš Dryml, Emil Sova, Jiří Jirout, Petr Kučera, Evžen Erban, Roman Podaný a Jiří Šmída.

Oficiálně nahlášené sestavy:

PDK Grepl Mšeno:	1 Michal Klein
	2 Filip Šitera
	3 Stanislav Pouznar
	4 Przemyslaw Pawlicki, PL
	5 Jan Jaroš
	6 Patrik Nagy, H (ACCR)
	7 Greg Hancock, USA
ZP Pardubice:	8 David Štěrovský
	9 Lukáš Dryml
	10 René Vidner
	11 Tomáš Suchánek
	12 Aleš Dryml
	13 Rune Holta, PL
	14 Václav Milík

Bonusové východisko:
Na své domácí dráze porazily Pardubice Mšeno poměrem 52:41. Aby dnes Mšeno získalo bonus, musí zvítězit alespoň o dvanáct bodů. Jakýkoliv jiný výsledek přiřkne bonusový bod Pardubicím.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II), Wojta Zavřel, Michal Kohout a archív autora

Mšeno – 17. července
Pardubice v letošní extralize nevyhrály prozatím jenom své domácí střetnutí s Prahou, ale v ostatních případech proměnily ambice svých soupeřů v hromádky popela. Pozítří je čeká odveta ve Mšeně, kde by mohly získat hned tři tabulkové body, jelikož k mání bude i bonus. Jejich sestava je variací na stejné téma. Pořádně silný tým budou mít i domácí, kteří se konečně touží odlepit ode dne tabulky a pokusit se zabušit na brány play-off. Petr Vandírek dnes večer ohlásil rovněž jméno Jana Jaroše, který naposledy závodil zkraje května, a který v sobotu testoval mšenskou dráhu i sám sebe po zranění kotníku.

Sestavy pro čtvrteční duel:

Grepl PDK Mšeno:	1 Michal Klein, 2 Filip Šitera, 3 Stanislav Pouznar, 4 Przemyslaw Pawlicki (PL), 5 Jan Jaroš, 6 Patrik Nagy (H – ACCR), 7 Greg Hancock
ZP Pardubice:	8 David Štěrovský, 9 Lukáš Dryml, 10 René Vidner, 11 Tomáš Suchánek, 12 Aleš Dryml, 13 Rune Holta (PL), 14 Václav Milík

Foto: Michal Kohout

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Divišov – 5. července
První polovina extraligového duelu mezi DaK Moto Plzeň-Divišov a Pardubicemi byla vskutku vyrovnaná, jak se dalo předpokládat. Hosté se sice ve druhé jízdě ujali vedení, avšak domácí je v půlce závodu vystřídali. Jenže jejich handicapem se nakonec ukázala kolize mezi Martinem Vaculíkem a Rune Holtou ve druhé jízdě. Slovenský závodník měl problémy s lopatkou už po svém dánském pádu minulý týden. Nyní si ji musel chladit a dle svých slov cítil bolest jako od nožů. Přesto absolvoval ještě tři rozjížďky, avšak nakonec mítink nedokončil. Františku Liebezeitovi chyběl strategický hráč, a když poslal do boje Mateje Žagara jako taktika, musel jet žolíka Jan Holub v poslední jízdě. Naproti tomu Lubomír Vozár byl na koni a to nejen v otázce dvou silných náhradníků. Pardubice zvítězily o čtrnáct bodů a mohou směle prohlašovat, že překonaly jednu z překážek na cestě do play-off.

Domácí s handicapem zraněného Martina Vaculíka
Bouřkové mraky na nebi a pekelné dusno, před nímž nebylo kam utéct, dotvářely předzávodní kulisy závodu. František Liebezeit nechal reportéra magazínu speedwayA-Z nahlédnout do svého pracovního programu, kde mu vyšlo skóre 46:44. Lubomír Vozár ovšem jen kroutil hlavou a nechával své desky pevně zavřené. Snad litoval, že si Aleš Dryml odvezl svůj vítězný motor z race-off s sebou do Anglie na světový pohár družstev.

Pardubický kouč se rozhodl neuznávat kompromis hned od začátku. Václav Milík před závodem pomáhal Davidu Štěrovskému naladit karburátor, aby s ním hned po nástupu vyrazil na startovní rošt rozjížďky s číslem jedna místo René Vidnera. Závod odstartoval remízou. Václav Milík si už během třech okruhů vypracoval patnáctimetrový náskok na Daniela Hádka s Janem Holubem, zatímco David Štěrovský na body nedosáhl.

Útok Pardubičanů však pokračoval. Nejlepší start druhé jízdy vystřihl Aleš Dryml. V první zatáčce ho na čele vystřídal Rune Holta, avšak společně s ním se svezl i Martin Vaculík. Slovenský závodník si ovšem v nájezdu do druhé zatáčky škrtnul o zadní kolo Rune Holty a oba skončili v nafukovacích vacích.

Rune Holta odešel do depa po svých. „OK,“ odpověděl Františku Kalinovi, který mu spěchal v ústrety zjistit zdravotní stav svého závodníka. Martin Vaculík zůstával ležet. Na ovál musela sanitka, avšak vítěz poslední Grand Prix naštěstí dorazil do svého boxu pěšky. Z repete byl diskvalifikován, ale na svých ústech měl mnohem horší novinku.

„Něco mi střelilo v lopatce,“ hlásil. Jeho starostlivý otec Zdeno vedle dozoru nad motocykly i mechaniky se musel starat i o led, který by svým chladem tišil synovu bolest. Mezitím Rune Holta s Alešem Drymlem předvedli Zdeňku Simotovi přímo v praxi, jak se ideálním způsobem jezdí dvojice. Aleš Dryml se za vraty depa zastavil u svého mladšího bratra, který se chystal na rozjížďku s číslem tři.

Z přilby do přilby se nesly poslední rady, na něž Lukáš Dryml reagoval souhlasným přikývnutím. Jan Holub reagoval bleskurychle na let pásky, avšak vnějškem první zatáčky se před něho hnali Václava Milík s Lukášem Drymlem. Ten však uklouzl, ale udržel motor v chodu. Briskně skočil zpátky do sedla a jel dál, dokud v posledním kole nepoznal, že i ten poslední bod visí mnohem výše, než může dosáhnout.

„Jel jsem ve skupině a uklouz‘ na vodě,“ vysvětloval příčiny svého pádu. Václav Milík na čele stačil vzdorovat náporu Mateje Žagara jen na začátek třetího kola, v jehož úvodním oblouku se Slovinec posunul dopředu. První vítězství dostalo domácí o dva body za Pardubice, avšak ty odpověděly obdobnou mincí.

Daniel Hádek měl před startem čtvrté jízdy potíže se zhaslým motorem. Sám po dráze tlačil motocykl a nakonec se mu ho podařilo uvést zpátky do chodu. Po vylétnutí pásky však do vedení zamířili Tomáš Suchánek s René Vidnerem. I když je Michael Hádek v prvním výjezdu rozdělil, Pardubice upravily skóre na 10:14.

Rychle odvrácená ofenzíva trojkoalice
Na obzoru stály mraky a žár dával najevo, že středočeský městys se může každou chvíli začít otřásat pod náporem silné bouřky. V rozjížďce s číslem pět byl nejrychlejší na startu Aleš Dryml. Ještě před úvodním nájezdem ho ovšem překonal Matej Žagar. A Zdeněk Simota příkladu svého kolegy následoval ve výjezdu.

Za svými zády měl ovšem Lukáše Drymla. Ve druhém kole se mu ho v první zatáčce nepodařilo podjet, což ovšem neznamenalo neutralizaci Pardubičanova útočného potenciálu. Na začátku třetího okruhu nemohl neztrestat chybu Zdeňka Simoty, před něhož se v nájezdu do posledního kola vrátil také Aleš Dryml.

Zdeněk Simota vzápětí sundal brýle už na rovince u depa, kam zamířil, aniž by projel cílem. „Spojka,“ určoval diagnózu nemocného motocyklu. Nezbylo mu, než do dalšího průběhu závodu připravit rezervní stroj. Ztráta jeho bodů domácí mrzela tím spíše, dokázali-li Pardubice v dalších dvou rozjížďkách porazit.

Jan Holub řešil své problémy se zády bandáží a léky, avšak v šesté jízdě před sebe pustil Václava Milíka jen na krátký úsek mezi první zatáčkou a cílem úvodního kola. Daniel Hádek musel střežit Reného Vidnera jen do druhého okruhu, v němž pardubický junior zůstal stát. „Motor,“ krčil v depu rameny. „Asi propálenej‘ píst.“ Bez starostí ovšem nebyl ani Daniel Hádek. „Vidnerovi jsem dal, ale pak jsem si myslel, že mi uchází zadní kolo,“ přibližoval své obavy ze ztráty už prakticky jistého bodu.

V sedmé jízdě odstartoval nejlépe Martin Vaculík. Matej Žagar v prvním oblouku předjel Lukáše Drymla, poté převzal vedení a spolu se slovenský závodníkem dojeli na jediný vítězství poměrem 5:1, jehož trojkoalice dnes dosáhla. Na tabuli výsledků se objevily číslice 22 a 20. „Zkurvil jsem start,“ neskrýval Tomáš Suchánek. „Nepromydlil jsem, ale vylítlo t nahoru, že jsem to těžko stihnul.“

Jak rychle se domácí dostali do čela, tam o něj přišli. Zdeněk Simota se v sedle druhého motocyklu objevil, když z limitu zbývala zhruba půlminuta. A nakonec ze čtvrtého místa opět předčasně zmizel ve svém boxu. Aleš Dryml měl znovu nadmíru povedený start, avšak ani tentokrát mu nepomohl k vítězství. Na rovince vedl Rune Holta, avšak ve druhé zatáčce ho předčil i Martin Vaculík.

Slovenský závodník nejprve útočil vnějškem. Když ho Aleš Dryml začal zavírat, přesunul se na vnitřní stranu, aby tudy pronikl na druhou příčku. Poté bleskově zkrátil vzdálenost od Rune Holty, ale při svém nájezdu spodkem závěrečného oblouku na cílové metě o chloupek zaostal. Pod stále černější oblohou se Tomáš Suchánek s Václavem Milíkem bez větších problémů vypořádali s Janem Holubem a Michaelem Hádkem. A za stavu 25:29 byli domácí rázem zase ti druzí.

Čestná prohra
Do desáté jízdy vystřelili Lukáš Dryml s Václavem Milíkem rychlostí blesků, kterými vyhrožovalo černočerné nebe. Záhy se však rozsvítila červená světla a rozjížďka byla přerušena kvůli letmému startu. Na podruhé byl vpředu Matej Žagar, avšak oba Pardubičané nepustili k bodům Daniela Hádka.

Rozjížďku s číslem jedenáct opanoval Rune Holta stylem start – cíl. Aleš Dryml mířil od mantinelů rovnou za jeho zády, avšak Martin Vaculík byl po vnitřní stopě v úvodním výjezdu rychlejší. Zdeněk Simota se ale nedokázal povznést z poslední příčky.

Sotva se Martin Vaculík vrátil do depa, měl pro Františka Liebezeita špatnou zprávu. Sykaje bolestí, přenechal své zadní kolo Janu Holubovi a odstoupil ze závodu. Šestibodová ztráta umožnila trojkoalici vůbec poprvé taktizovat. A její kouč toho samozřejmě musel využít. Do dvanácté jízdy poslal Mateje Žagara jako taktickou rezervu místo Michaela Hádka.

Jenže Rune Holta s Lukášem Drymlem si se Slovincem pohráli jako kočka s myší. Po dokonalém startu předvedli špičkovou práci v páru a nedali Mateju Žagarovi se Zdeňkem Simotou ani náznak šance. Strategie Františka Liebezeita se vmžiku obrátila proti svému autorovi. Místo zvratu ve svůj prospěch domácí rázem ztráceli už deset bodů. A po odstoupení Martina Vaculíka se vynořila kardinální otázka, do čích rukou vložit žolíka.

Zato Lubomír Vozár byl v ideální pozici, aby definitivně zvrátil vývoj utkání ve svůj prospěch. Nepotřeboval mnoho, v zásadě mu stačila remíza z rozjížďky s číslem třináct. Proti podobně jednoznačnému závěru se postavil Matej Žagar, jehož bleskový start katapultoval do čela. Jan Holub se s ním ztotožnil a mezi Alešem Drymlem a Tomášem Suchánkem pronikl na druhou příčku za zadní kolo svého slovinského paráka.

Avšak v úvodního výjezdu vyjel jako druhý opět Aleš Dryml, který se projevil jako opravdový týmový kapitán. Otáčel se, hledal Tomáše Suchánka, brzdil Jana Holuba. Nedopřál si klidu, dokud se Tomáš Suchánek na počátku druhého okruhu vskutku neprobil na třetí příčku. První kapky, které na své trajektorii z nebes poháněné zemskou gravitací dopadaly na vyprahlou zem, mohly mít pro Pardubičany chu šampaňského.

I kdyby nakrásně domácí proměnili zbývající dvě jízdy ve svá velikánská sóla, hostům by stačil k triumfu už jeden jediný bodík, pakliže by jejich soupeř nekontroval žolíkem. František Liebeziet však prokázal, že umí nejen vyhrávat, ale dokáže pevně čelit i prohře. Na čtrnáctou jízdu povolal vedle Zdeňka Simoty i náhradnici Michaelu Krupičkovou.

„Odkud jedeš?,“ ptal se jí Lukáš Dryml, když se celá čtveřice seřadila před vraty z depa. „Takže mě necháš?,“ smála se v odpovědi dívka v zeleném. Jenže Lukáš Dryml se s Tomášem Suchánkem jali úřadovat hnedle po startu. Zdeněk Simota však prožil vnitřní výbuch sazí. Z výjezdu se řítil spodní stranou a zavřel Tomáše Suchánka na mantinel. A Michaela Krupičková přitom o chvíli později neměla daleko ke svému prvnímu extraligovému předjetí své kariéry.

Jenže Lukáš Dryml je stejně jako jeho bratr týmový hráč. Ve třetím kole zpomalil Zdeňka Simotu ve druhé zatáčce natolik, že se Tomáš Suchánek dostal zpátky na druhou příčku. Čtrnáct bodů ztráty už trojkoalice nemohla dohnat, přesto František Liebezeit povýšil Jana Holuba na žolíka. Zatímco Matej Žagar slavil triumf stylem start – cíl, pardubický tandem Rune Holta – Václav Milík přímo prakticky dokázal, že nula přičtená k nule je zase jenom nulou.

Pro Václava Milíka, který v posledním kole zadřel motor, šlo o konec se šastným koncem. „Jenom mě nasralo, že jsem nemoh‘ jezdit po zdaním, jak jsem zvyklej‘,“ nenechal si své neštěstíčko jen sám pro sebe. Lubomír Vozár ovšem nad takovými stesky jen mávnul rukou. Triumf nad soupeřem, který by mohl ohrozit jeho svěřence na cestě do finále, způsobil, že se konečně nechal přesvědčit, aby odhalil výsledky svých předzávodních prognóz.

Dveře do své manažerské kuchyně však čtenářům magazínu speedwayA-Z pootevřel jen na malou škvírku. „Vyšlo mi, že vyhrajeme,“ připustil, by přesná čísla naneštěstí pro historii, která se jednou přece jen zeptá, zmizela v propadlišti dějin. „O moc ne, o dva body.“

Hlasy z depa
„Vyhráli jsme, takže dobré,“ zářil Václav Milík. „Akorát jsme celej‘ závod laborovali s motorkou. Byl tady táta, ani jsem nevěděl, že přijel. Štelovali jsme převody a nedoštelovali to. Zajel jsem si finálovou jízdu, ale v posledním kole jsem to zadřel a nemoh‘ jsem jezdit po zdaním, jak jsem zvyklej‘. Musíme vyhrát celou extraligu. Hezky jsme se rozjeli, teď potřebujeme body, doufám, že to klapne a budeme mistři. Jen tak dál až do finále!“

„Vyhráli jsme krásně,“ svěřoval se Lukáš Dryml. „Já ale procházím velmi těžkým obdobím ve svým životě. Mám jistý citový problémy, trápím se delší dobu. Doteď jsem to snášel, ale tenhle tejden to na mě dolehlo. Mám rád svou rodinu a svý blízký. Co mě podporujou a držej‘ nad vodou. Moc jim za to děkuju. Mám problém se závoděním, s koncentrací, doufám, že spravedlnost bude na mý straně. A vrátím se nejen po sportovní stránce. Dneska jsem nezávodil, ale vozil se. V první jízdě jsem jel ve skupině a uklouz‘ jsem na vodě, snažil jsem se celej‘ závod dát se do kupy. S Runem jsme pak porazili Žagara. Byla to nejlepší jízda, ale není to v pořádku. Musím to napravit, je mi jednatřicet a musím zvážit, co dál v plochodrážní kariéře.“

„Vítězně,“ reagoval Tomáš Suchánek na obligátní otázku magazínu speedwayA-Z, jak dnešní závod viděl. „Všechno šlapalo, škoda nuly, zkurvil jsem start. Našel jsem si měkoučký místečko. Nepromydlil jsem, ale vylítlo to nahoru, že jsem to těžko stihnul. Nastavení bylo dobrý, play-off asi bude, ještě je porazíme doma a pak uvidíme.“

„Vyhráli jsme, spokojenost,“ nechal se slyšet Aleš Dryml. „Bylo jasný, že budou doma kousat, a že Vaculík se Žagarem budou rychlí, bylo taky evidentní. Martin se nakonec zranil. Úkol je splněn, spokojenost. Mně chyběla rychlost, starty byly super. Tým šlapal dobře, Rune je dobrej‘ parák a budeme doufat, že bude mít víc volnejch‘ termínů.“

„Měl jsem pád v Dánsku a dneska mi střelilo něco v lopatce,“ říkal Martin Vaculík. „Může to být naštípnuté nebo utrhnuté. S doktorem jsme konstatovali, že to chce magnetickou rezonanci co nejrychleji. Bolí to, je potřeba to vyšetření udělat. Když jedu, je to, jak když mě píchají nože.“

„Na prd,“ posteskl si Jan Holub. „Nevím, ale jsem hrozně pomalej‘. Už jsem z toho zoufalej‘. Jedno vítězství a pak samej‘ prd. Není to, co bejvalo. Mám svázáný záda a beru na ně prášky.“

„Prostě mi to nejelo,“ rozhodil Zdeněk Simota rukama. „Jedna motorka mi odešla, ta druhá je spíš na velkou dráhu a tady nefungovala. Chtělo to úplně jinou motorku. Na týhle můžeš dělat klikyháky a nejede to. Příště to bude lepší.“

1. ZP Pardubice			52
David Štěrovský	0 – – – –		0
Lukáš Dryml	R 2 1 2 2	3	10(1)
René Vidner	– 1 E – –		1
Tomáš Suchánek	3 0 3 – 1	2	9(2)
Aleš Dryml	2 1 1 1 2		7(2)
Rune Holta, PL	3 3 3 3	2	14
Václav Milík	3 2 2 2 1	1	11(3)
2. DaK Moto Plzeň-Divišov			38
Jan Holub	1 1 3 1 0	0*	6(1)
Matej Žagar, SLO	3 3 3 3 1 3	3	19
Daniel Hádek	2 0 1 – 0		3
Michael Hádek	2 – 0 – –		2
Zdeněk Simota	1 R R 0 0	1	2
Martin Vaculík, SK	X 2 2 2		6(1)
Michaela Krupičková		0	0

Aktuální extraligová tabulka:

	závody	skóre	body
1. Praha	3	155:121	6
2. Pardubice	4	191:175	6
3. Slaný	5	217:243	4
4. Dak Plzeň Divišov	3	133:142	2
5. Mšeno	3	130:145	1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Wojta Zavřel

Divišov – 4. července
Uplynulé tři týdny zkomplikovaly extraligový život Slanému, který přišel o pět tabulkových bodů. Ty by se mu náramně hodily do krámu, aby jimi zkřížil cestu Pardubic do play-off. Východočeský tým zítra zajíždí do Divišova, kde po jejich skalpu prahnou závodníci DaK Moto Divišov-Plzeň. Trojkoalice se namlsala čtvrteční porážkou Slaného na Borech. A pokud by dokázala počnout vítěznou sérii, byl by to pádný argument pro finálový postup. František Liebezeit je ovšem opatrný, ale ani Lubomír Vozár se nechce předem stylizovat do role favorita duelu, jenž byl kvůli dešovým přeháňkám definitivně potvrzen dnes v poledne.


Vyrovnanost prognózou, mokrý ovál realitou
Před duelem se Slaným se František Liebezeit svěřil se svým propočtem, který výrazně favorizoval jeho tým. Minulý týden se trojkoaliční kouč prakticky trefil, by paní Smůla řádící ve slánských boxech jako španělská chřipka pro něho udělala minimálně stejnou práci jako jeho závodníci na borském ovále.

Dnes však byl při odpovědích střízlivý jako čerstvě vyléčený alkoholik. „Bude to vyrovnaný,“ pouštěl se do řeči jen zvolna. „Když vyjdou odhady, bude to vyrovnaný, když nevyjdou, co zmůžeš?! Mám silný cizince, ale oni mají ve formě Čechy a navíc Rune Holtu. A výkon Aleše se vyrovná zahraniční posile. Favority jsou Pardubice. Drymlové to v Divišově umí oba, Suchánek už tady taky předved‘ dobrý jízdy a o Vaškovi ani nemluvím.“

František Liebezeit se evidentně rozhodl nenechat nic náhodě a útočit už od rozjížďky s číslem jedna. Když zjistili, že v ní Pardubice mají juniory, kontroval Janem Holubem a Danielem Hádkem. Michaela Krupičková, jenž v poledne nastoupí v mistrovském klání stopětadvacítek, bude tím pádem náhradnicí. Druhá vesta rezervisty bude připravena pro Martina Vaculíka, zatímco Matej Žagar bude v základní sestavě stejně jako oba čeští senioři Michael Hádek a Zdeněk Simota.

„Pojede se na mokru,“ připomíná František Liebezeit nedávné slejváky, které se v tropických dnech směle vyrovnají monzunovým dešům. „Ale dráha bude závodivá. Mokrý je to už teďka, ještě dopoledne jsme řešili, jestli to odvolat, ale teď v poledne jsme se rozhodli, že to risknem‘.“

Nabízí se otázka, zda pro celek není nevýhoda mít dvě domácí dráhy. „Všichni závodníci jsou zkušení,“ odmítá trojkoaliční manažer tuto myšlenku. „Mají najetý všechny dráhy. Kalkul domácí – nedomácí proto nefunguje. Pokud si nepostavíš dráhu na sebe a nenatrénuješ na ní, domácí dráhu nebudeš mít nikde v Čechách. Kromě samozřejmě Pardubic, kde musíš mít motor.“

I když tentokrát nechce František Liebezeit svěřovat s přesným tipem na výsledek, přesto magazínu speedwayA-Z své prognózy odhalil. „Tipuju vyrovnanej‘ závod při opimistický variantě,“ říká. „Nerad bych dopad‘ jako v Praze. Jsme teď jediný, kdo může Pardubice zastavit na cestě do play-off a podle toho to na nás postavili.“

Divišovský ovál výhodnější plzeňského
Sestava Pardubic na zítřek přitom ovšem není zase tak nečekaná, vezmeme-li v úvahu neschopenky Hynka Štichauera a Jaroslava Petráka, jenž minulý týden uvažoval o comebacku při přeboru ve Svítkově příští středu. Otázku, kdo bude za daných okolností zahraniční posilou, vyřešil klub povoláním Rune Holty.

„Musí,“ odpovídá Lubomír Vozár na otázku, proč jede právě norský rodák naturalizovaný v Polsku, který se tak poprvé u nás představí na jiné dráze než v Pardubicích a v Praze. „Ostatní jedou. Zorro ve Švédsku, Ben Barker semifinále v Anglii.“

Letmý pohled do karet odhaluje, že pardubický manažer chce opět operativně taktizovat. Na místech náhradníků má totiž špičkového cizince Rune Holtu se skvělým juniorem Václavem Milíkem, což mu umožňuje účinně nahradit prakticky kdykoliv a kohokoliv, aniž by musel kalkulovat s výraznější bodovou ztrátou. A to disponuje spolehlivou seniorskou trojicí Aleš Dryml, Lukáš Dryml a Tomáš Suchánek, kteří jsou nominováni v základní sestavě vedle povinných juniorů Davida Štěrovského a Reného Vidnera.

„Oni nazbrojili taky,“ připomíná Lubomír Vozár, že v otázce posil domácí rozhodně nezůstali za Pardubičany pozadu. „Proč se nás bojí? Maj‘ Vaculíka a Žagara. Bude to vyrovnaný závod. Hlavně, aby počasí vyšlo, to je základ.“

Případné vítězství by Pardubice posunulo o notný kus dopředu směrem k extraligovému finále. A vyrovnalo jejich tabulkovou bilanci s nepřemožitelnou Prahou, jež však má k dobru jeden závod. „Nemáme, co ztratit, uvidíme po závodech,“ nechce se Lubomír Vozár pouštět na tenký led ošidných prognóz. „Pro nás je lepší Divišov než Plzeň, ta nám moc nesedí.“

V jednom má ovšem Lubomír Vozár jasno a shoduje se se svým trojkoaličním protějškem. „Bude záležet na každý jízdě,“ tvrdí. „Aby někdo porazil Žagara, jak zajede Milík, jestli bude porážet Holuba, jak zajede Hádek a Simota. Tipovat výsledek ale nebudu.“

Historické okénko:
Divišov, 21. června 1992: Pardubice odjely z Divišova s těsnou jednobodovou prohrou
Počet plochodrážníků z Divišova a jeho okolí nikdy nestačil na vznik samostatného družstva, které by se pod hlavičkou městečka proslulého produkcí plochodrážních motocyklů pustilo do pravidelného zápolení. To ovšem neznamená, že by se naše liga Divišovu vyhýbala.

V ligovém pravěku, kdy proti sobě zápolila družstva na krajské bázi, několikrát poskytl stadión oběma ligám. Jistě není bez zajímavosti, že právě tady se objevil první cizinec. Je dodnes záhadou, jak mohl Švéd Kurt Eldh v říjnu osmapadesátého roku startovat jak za RH Praha, tak plzeňský krajský tým. A jak bylo nasazení borce, který si přijel do Divišova okouknout stoje ESO, vůbec legislativně možné.

Znovuobnovený stadión měl v říjnu 1990 premiéru v podobě finále mistrovství republiky družstev, jehož zúčastněným týmům garantoval dle reglementů naprosto neutrální prostředí. O dva roky později se dočkal extraligového duelu. Klub totiž úzce spolupracoval se Slaným, jehož vestu v devadesátých letech oblékali divišovští Tomáš Uher, Robert Král, Aleš Filip a později i Jan Hlačina.

Slovo dalo slovo a první letní den roku 1992 jel Slaný jeden ze svých extraligových závodů v Divišově, kde mu shodou okolností byly soupeřem Pardubice, které se na ovále pod bájným Blaníkem objeví i zítra. Milan Mach se tehdy na své východočeské protivníky notně posílil. Vedle Romana Matouška, který dorazil z Anglie, za jeho celek hostovali pražští junioři Antonín Šváb a Tomáš Topinka. Pardubice dorazily v plné své české síle a navíc je posílil Vladimír Višváder, tehdy junior na soupisce prvoligového Racku.

Utkání poznamenala celá řada pádů. Celkem sedmkrát blikala červená světla, aby přerušila rozjetou jízdu. V rozjížďce s číslem pět dokonce dvakrát. Na zemi se ocitli Roman Pergler, Tomáš Topinka a Robert Král na straně domácích, z hostů Josef Laštovka, samozřejmě mladší, Jiří Štovíček a Vladimír Višváder. Skóre bylo ovšem vyrovnané a ani jeden z manažerů nemohl sáhnout po taktické rezervě, k níž mohl nastoupit kdokoliv s lichým startovním číslem, prohrával-li jeho tým alespoň o šest bodů.

V jedenácté jízdě Jan Schinágl porazil slánského Daniela Boháče a Gašpar Forgáč uzmul poslední bod Romanu Perglerovi. Pardubice se tím pádem dostaly o tři body před Slaný. Čtyři další rozjížďky skončily nerozhodně. Z napětí visícího ve vzduchu takřka ještě panenského léta by šla napájet menší vesnice. Tomáš Topinka s Romanem Matouškem vytvořili nepřekonatelný tandem, na němž si Jan Schinágl a Gašpar Forgáč vylámali zuby. Skóre se zastavilo na 45:44 ve prospěch domácího Slaného.

Porazit Pardubice nebylo tehdy věcí každodenního extraligového pořádku. Zkraje devadesátých let byl vedle Prahy Slaný jediným týmem, jemuž se podobný husarský kousek porazil. Na vrub pardubických ztrát oné doby šla už jen remíza v Chabařovicích o rok dříve, o níž už v historickém okénku byla řeč.

V tabulce extraligy 1992 skončily Pardubice stříbrné před bronzovým Slaným. Ten se už nikdy do Divišova nevrátil a divišovské publikum vidělo již jen dvakrát první ligu. Extraliga se sem vrátí zítra po dvaceti letech. Zdejší stadión přitom vůbec poprvé poskytne domácí prostředí divišovskému týmu, by jen ve třetině koalice.

Oficiálně nahlášené sestavy:

DaK Moto Plzeň – Divišov:	1 Jan Holub
	2 Matej Žagar, SLO
	3 Daniel Hádek
	4 Michael Hádek
	5 Zdeněk Simota
	6 Martin Vaculík, SK
	7 Michaela Krupičková
ZP Pardubice:	8 David Štěrovský
	9 Lukáš Dryml
	10 René Vidner
	11 Tomáš Suchánek
	12 Aleš Dryml
	13 Rune Holta, PL
	14 Václav Milík

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Kevin D. Gipp