AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 30. září
Po čtyřech dnech vytrvalých dešů si mšenští pořadatelé s přípravou dráhy pořádně mákli. I proto se jim triumf domácího celku ve finále extraligy stal jistou formou odměny. Pražané mu zpočátku vzdorovali a po třech jízdách dokonce vedli o dva body. Jenže nejprve přišli o Josefa France, který zůstal otřesený po svém pádu v rozjížďce s číslem tři. Podobný osud stihl o šest jízd později také Rafala Dobruckeho, jenž si poranil ruku. Mšeňákům se problémy prakticky vyhýbaly a díky skóre 54:39 získali druhý extraligový titul historie klubu.

Psychologická válka a těsné vedení Olympu
Tah Mšena, které pro finále místo Vladimíra Višvádera, jemuž se obnovilo zranění ruky, angažovalo pardubického Aleše Drymla, vyvolal řadu spekulací. Rodák ze slovenského Zohoru za celou letošní sezónu absolvoval jednu jedinou rozjížďku. V Plzni ji vyhrál, aby vzápětí odstoupil se stejnou omluvou na zraněné zápěstí.

Díky tomu měl average 3,00 a tak ho mohl nahradit prakticky jakýkoliv jiný Čech s platnou licencí. V tomto směru bylo liteře reglementů učiněno zadost. Pár hodin před utkání však Praha napadla důrazným protestem samotné řády. A především skutečnost, že bodový průměr by měl být kalkulován na dlouhodobějším základě a k hostování závodníka z jiného klubu by mělo dojít až po personálním vyčerpání celé soupisky.

Pražané vedli před závodem psychologickou válku. Nechali si předložit licenci dráhy, zkontrolovat mantinely a další opatření administrativního charakteru. Na jury znovu vystoupili se svými argumenty proti řádům. Její předseda Zdeněk Felix nakonec vykázal z místnosti zástupce hostí i domácích a členové jury posléze rozhodli závod uspořádat dle znění reglementů.

V boxech mezitím všechny zaměstnávala dráha. Vydatné deště na ní byly hodně znát, avšak stejně tak nezměrné úsilí pořadatelů uvést ji do regulérního stavu. Petr Vandírek se pozdravil s Grzegorzem Walaskem, jenž nahradil původně plánovaného Piotra Protasiewicze. „Rafal Dobrucki na této dráze nezajede,“ byla jedna z informací, kterou se mšenský kouč dozvěděl z úst polského závodníka. „Dlouho jsem s ním jezdil v jednom klubu a vím, že hlubinu nemá rád.“

Vladimír Vopat postavil svůj tým ve stejném duchu jako v pardubickém semifinále, zatímco jeho sok plánoval útok až v závěrečných fázích. V první jízdě se oba soupeři rozešli smírně. Nicki Pedersen s přehledem zvrátil nájezd Aleše Drymla, zatímco Jan Jaroš ohlídal Zdeňka Simotu.

Juniorská jízda potvrdila sílu pražských mladíků. Nejprve se kvůli letmému startu musela rozblikat červená světla. Pavol Pučko si raději nechal dolít metyl, aby vzápětí s Matějem Kůsem před předním kolem inkasoval pět bodů. Povinný bod dodal Mšenu Stanislav Pouznar, protože Pavel Fuksa upadl v první zatáčce. „Zvedlo se mi to,“ odtušil domácí junior s mírným pokrčením ramen.

Dvě rány do pražských řad
Praha vedla poměrem 4:8, když na ovál vtrhly traktory. „Je to o držku,“ komentoval Vladimír Vopat častější frekvenci úpravy dráhy. „A to jeli dvacet metrů za sebou!“ Ani sám netušil, jaká prorocká slova právě vyřknul. V rozjížďce s číslem tři se dostal dopředu Nicki Pedersen. Za sebou měl Grega Hancocka s Janem Jarošem. Josef Franc se prodral mezi ně, avšak na protilehlé rovince skončil v hrozivém pádu.

„Dal jsem si do paličky,“ povzdechl si Josef Franc, pro něhož dnešní závod předčasně skončil. „Vlít‘ tam Jarošák a rozházel to tam. Umím padat, ale vždycky si dám do palice!“ Aleš Dryml musel se svým druhým startem v rozjížďce s číslem čtyři počkat, takže si našel čas na pár slov.

„Dráha je těžká,“ připustila pardubická hvězdná posila mšenského týmu. „Pereme se s tím a chce to přemejšlet‘. Ale určitě je těžká.“ Mezitím při repete třetí jízdy se Greg Hancock rozhodl udávat tempo. A stejně jako ve finále sobotní italské velké ceny ukázal výfuk Nicki Pedersenovi.

Jan Jaroš dodal poslední bod, díky němuž pražský náskok zhubnul o dva body. A hned vzápětí šlo Mšeno do čela, když Grzegorz Walasek s Alešem Drymlem odvedli Rafala Dobruckeho a Zdeňka Simotu. Praha ovšem odpověděla útokem. Po vyřazení Josefa France musel Vladimír Vopat změnit strategii. Řešení bylo nasnadě, Matěj Kůs nahrazoval svého zraněného kolegu a nikoliv Pavla Pučka.

Matěj Kůs si v páté jízdě počínal mistrovsky a odrazil soustředěný nápor Grega Hancocka. A Pavol Pučko uhlídal Pavla Fuksu. Díky nerozhodnému stavu začínalo finále prakticky znovu. Jenže oběma soupeřům se od sebe nechtělo ani nadále. Nicki Pedersen hrál velké sólo. Aleš Dryml s Filipem Šiterou, který vystřídal Jana Jaroše, odsoudili Zdeňka Simotu k třetí nule za sebou. Aby ji však získal, musel se zvednout i s motocyklem po pádu v první zatáčce posledního kola.

V rozjížďce s číslem sedm odstartovala druhá část mšenské ofenzívy. Grzegorz Walasek a Aleš Dryml už od vylétnutí pásky diktovali tempo Rafalu Dobruckemu s Matějem Kůsem. Pražský junior nakonec přímo z posledního kola zamířil rovnou ke svému boxu. Mšeno bylo rázem o čtyři body vpředu, ale Pražané dokázali reagovat pouze dvěma remízami. A navíc je neopustila smůla.

V rozjížďce s číslem osm řádil Aleš Dryml jako černá ruka. Zdeněk Simota dnes poprvé skóroval dvěma body. Pavol Pučko protnul metu hned za ním. V první zatáčce ho sice objel Pavel Fuksa, avšak v prvním výjezdu druhého okruhu mu to Pražan vrátil vnitřkem i s úroky. Z tlačenice v první zatáčky deváté jízdy nejvíce vytěžil Nicki Pedersen.

Ve druhé zatáčce ovšem upadl Rafal Dobrucki. Víc než diskvalifikace ho ovšem bolela zraněná ruka, která vysokému Polákovi zabránila v další účasti. Při opakování to Nicki Pedersen neměl vůbec jednoduché. Nejprve ho pronásledoval Grzegorz Walasek. Ke konci jízdy převzal jeho úlohu nájezdníka Jana Jaroš, takže světový exmistr neměl chvilku klidu ani k šachovnicové vlajce.

Žolíkový triumf a řada pražských proher a maximálně remízy
V rozjížďce s číslem deset se mšenské vedení znovu navýšilo. Greg Hancock skvěle odstartoval, Aleš Dryml se zařadil za jeho záda a Zdeněk Simota s Matějem Kůsem byli rázem ti druzí. „Ten výjezd z první zatáčky, jak chytneš tu kolej…?,“ komentoval Aleš Dryml stav dráhy.

Skóre utkání se vyhouplo na 34:26 a čas uzrál na nasazení žolíka. „Matěj pojede místo Pavla Pučka a Nicki místo Dobruckeho jako joker,“ organizoval Vladimír Vopat svůj tým před jedenáctou jízdou. Petr Vandírek však zachovával bohorovný klid. „Grzegorz jim stejně odjede,“ věřil svému jezdci.

V tomhle směru se ovšem mšenský manažer mýlil. Dopředu letěl Matěj Kůs, jehož v první zatáčce vystřídal Nicki Pedersen. Pražský junior nakonec v předposledním oblouku podlehl tlaku Grzegorze Walaska. Pavel Fuksa neviděl cíl a neobjevil se na startovním roštu ani po úpravě dráhy. „Zadřeno,“ konstatoval suše. „Motor má hodně nalítáno. Už při tréninku to začalo brnět.“

Strategický tah Vladimíra Vopata přinesl Praze sedm bodů. Stav utkání byl 39:36. Osamocený Grzegorz Walasek udržel bilanci obou týmů na stejné úrovni. V rozjížďce s číslem dvanáct vyhrál stylem start – cíl, by pražské barvy hájil Nicki Pedersen podporovaný náhradníkem Richardem Wolffem.

Vzápětí však Mšeno udeřilo opět plnou silou. Náhradník Filip Šitera s takticky jedoucím Gregem Hancockem za zády nepustili Pavla Pučka s Richardem Wolffem ke slovu. „Už tomu titulu začínám věřit, ale pořád se bojím,“ svěřil se Petr Vandírek se svými pocity poté, co nasadil závodníky do nominačních jízd.

Jeho obavy však byly liché. Aleš Dryml s Filipem Šiterou triumfovali v rozjížďce s číslem čtrnáct před Matějem Kůsem a Zdeňkem Simotou, by kmenový závodník domácích měl v první zatáčce plné ruce práce. „Na stojánku to vrčí, ale na dráze nejede,“ nechal se Zdeněk Simota slyšet s vyjádřením na adresu svého motoru.

Místo Nickiho Pedersena se v poslední jízdě ve vratech depa objevil Richard Wolff. „Nicki? Proč? K čemu?,“ reagoval Vladimír Vopat kaskádou protiotázek na dotaz, kde zůstala jeho hvězda. „Dva dny závodil ve Švédsku, je utahanej‘, nechal jsem ho stát, o nic nešlo.“
<br>
Poslední rozjížďka celé letošní extraligy přinesla demonstraci domácích barev. Grzegorz Walasek a Greg Hancock za sebou nechali Matěje Kůse a Richarda Wolffa prakticky zároveň s vylétnutím pásky.

Jejich pětibodový maximum upravilo konečné skóre na 54:39 a potvrdilo druhý titul Mšena v řadě za sebou. „Jsem rád, dal jsem tomu sto procent a jel jsem maximum, titul si zasloužíte,“ vzkázal Aleš Dryml divákům prostřednictvím mikrofonu Miloslava Čmejly.

Hlasy z depa
„Šestnáct bodů s bonusama, to je nejlepší výsledek,“ bilancoval Aleš Dryml. „Jsem moc rád, že jsem moh‘ přispět Mšenu k titulu. Před závodem hrály nervy, byl jsem pod tlakem, kdybych nebodoval, lidi se po mně svezou. Jsem rád, že jsme vyhráli před domácím publikem. Vlado se zradil a podle těhle pravidel se jede první rok. Pravidla nejsou dokonalý, ale moje hostování bylo v rámci regulí. Praha protestovala, ale měli by si přečíst pravidla. Vladův average je 3,00 a já jsem pod ním. Byl to chytej‘ manažerskej‘ tah. Myslím si, že některý jiný týmy by se měly učit.“

„Dobrý, myslel jsem si, že to bude horší, když mě Vanďa dal až od půlky závodu, ale dobrý,“ komentoval Filip Šitera. „Vstup jsem měl rozpačitej‘, pak mě Greg podržel, měl jsem blbej‘ převod. Ukázali jsme všem, co nám házeli klacky pod nohy, že dokážeme vyhrát, i když máme slabší juniory.“

„Super, jsme mistři,“ jásal Jan Jaroš. „Paráda. Tentokrát to bylo vostrý. Byl to boj. Ale pro nás to dopadlo dobře. Jeli se mi dobře, dráha byla dobrá. Po včerejších deštích jsem nevěřil, že se pojede. Chlapi od dráhy předvedli něco neuvěřitelnýho.“

„Jsem rád, že jsme se dostali do finále,“ přemítal Matěj Kůs. „Druhý místo je pěkný, ale pocit prohrát ve finále zná každej‘. Domácí nás rozdrtili. Byli dobří, dráha těžká, nepamatuju si, že by tu taková někdy byla. První dvě jízdy jsem měl dobrý. Ve čtvrtý jízdě to Nicki zlomil a mě to vyhodilo z rytmu, jsem po nemoci. Nelíbí se mně, jak si pomohli domácí. Dali najevo, že se nás bojí, ale z našeho pohledu nemorálně.“

„Škoda, měli jsme na to,“ litoval Pavol Pučko. „Ale zbourali se nám dva střelci. A jejich body chyběj‘. Dráha byla hodně divoká. Pak jsem se srovnala, ale to už bylo pozdě.“

„Celkově blbý,“ krčil rameny Zdeněk Simota. „Dráha byla špatná, první zatáčky rozbitá a nebezpečná. V předposlední jízdě jsem si myslel, že zadírám. Na stojánku to vrčí, ale na dráze nejede.“

„Sláva vítězům, čest poraženým,“ říkal Richard Wolff. „Dva pády, Pepe s banglou hlavou a Rafal s rukou a je to.“

1. Grepl PDK Mšeno		54
Jan Jaroš	1 1 – 2 –	4(1)
Greg Hancock, USA	3 2 2 3 2 2	14(3)
Aleš Dryml, Pardubice	2 2 2 3 2 3	14(2)
Grzegorz Walasek, PL	3 3 1 2 3 3	16(1)
Pavel Fuksa	F 0 0 E –	0
Stanislav Pouznar	1	1
Filip Šitera	1 3 2	6(2)
2. PSK Olymp Praha		39
Nicki Pedersen, DK	3 2 3 3 6* 2 –	19
Josef Franc	X – – – –	0
Zdeněk Simota	0 0 0 2 1 0	3
Rafal Dobrucki, PL	1 1 X – –	2
Pavol Pučko	2 1 1 – 1	5(2)
Matěj Kůs	3 3 R 0 1 1 1	9
Richard Wolff	1 0 0	1(1)

Konečné pořadí extraligy:

1. Mšeno

2. Praha

3. Pardubice

4. Plzeň

5. Slaný

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Praha a Mšeno – 30. září 14:45
Před malou chvílí zveřejnil pražský Olymp text svého protestu proti nasazení Aleše Drymla do mšenské sestavy na dnešní finále extraligy. Magazín speedwayA-Z promptně získal vyjádření manažerů obou celků. Zatímco Vladimír Vopat stojí za argumenty z klubového dokumentu, Petr Vandírek poukazuje na ustanovení řádů.

„Podřídili jsme se pravidlům a jedeme podle nich,“ obhajuje Petr Vandírek oprávněnost nominace pardubického závodníka. „Žádné řády jsme neporušili. Nemůžeme za to, že se Vladovi obnovilo zranění. Jinak by určitě jel, protože si to zaslouží. Pražané jsou profíci a mají z nás strach? My jsme amatéři, ale možná to děláme lépe.“

„To, co tam je napsané,“ vysvětluje Vladimír Vopat důvody svého protestu s poukázáním na obsah dopisu adresovanému VV SPD. „Aspoň by to mělo sloužit, že se řády někam pohnou. Mám informace, že hodně lidí pokládá krok Mšena za znevážení ploché dráhy v Čechách. A proč bychom z nich měli mít strach? To bychom tam vůbec nejeli. Nepřísluší mi hodnotit celek Mšena, ale proč nechají stát vlastní jezdce jako třeba Tomáše Topinku?“

Praha – 30. září 14:30
Rozhodnutí nasadit Aleše Drymla místo Vladimíra Višvádera pro dnešní finále extraligy nastartovalo různé reakce. Petr Moravec z postu předsedy VV SPD upozornil Petra Vandírka, aby při prvním dnešním zasedání jury podal důkaz o zranění Vladimíra Višvádera. Vedení AK Markéta před malou chvílí podalo k rukám šéfa české ploché dráhy protest, jenž zveřejňujeme v plném znění.

Text protestu PSK Olymp Praha zaslaný k rukám předsedy VV SPD:

Rozhodný protest proti zařazení Aleše Drymla do finálové sestavy PDK Mšeno

Vážený pane předsedo,

zařazení Aleše Drymla do sestavy PDK Mšeno je zneužití podpůrného pomoci družstvu, které se dostane do potíží z důvodů zranění svých jezdců a v tomto duchu bylo i VH PD přijato. Zneužití tohoto pravidla družstvem Mšena je v rozporu s dosud uplatňovaným pravidlem počítání průměrů v roce 2010 a navíc nese dle našeho názoru všechny znaky podvodu.

Před nahlášením povinné sestavy jsme vycházeli z posledního platného average jezdců ve které jezdec Višváder nebyl vůbec uveden.

Pravidlo o průměru se totiž vztahuje skupině čísel. Viz“Česká encyklopedie Akademie věd – Průměrná hodnota, přiřazená podle určitého pravidla dané skupině čísel.“

dále viz.:

Wikipedie

Aritmetický průměr je statistická veličina, která v jistém smyslu vyjadřuje typickou hodnotu popisující soubor mnoha hodnot. Aritmetický průměr se obvykle značí vodorovným pruhem nad názvem proměnné. To znamená součet všech hodnot vydělený jejich počtem. Z toho jasně vyplývá, že průměr musí být odvozen od sčítání čísel a ve shodných pramenech je sčítání definováno jako jedna ze základních operací v aritmetice, která nejjednodušším tvaru sčítání kombinuje dvě čísla, sčítance, do jednoho čísla, nazývaného součet. Na sčítání více než dvou čísel lze nahlížet jako na opakované sčítání; tuto proceduru můžeme nazvat sumace.

Z uvedeného je patrno, že pravidlo o průměru nelze v daném případě použití a průměr stanovit z následujících důvodů:

– Průměr není výsledkem operace vycházející z více hodnot

– Průměr není odvozen od součtu a ze samotné definice tedy není průměrem

– Průměr nevychází ani z ustálených a dlouhodobě používaných pravidel uplatňovaných o rozhodném sportovní oboru

Dále uvádíme další fakta podporující skutečnost, že se jedná o nepřípustné zneužití příslušného pravidla.

Vítězství jezdce, který dostane příležitost v pouze v jedné jízdě v závodě, jež v očích celé sportovní veřejnosti nese nádech pohrdání sportovním chováním a sportovním duchem u obou klubů a spíše připomíná, že jde to něco…. za něco…. Toto počínání vykazuje známky podvodného jednání za účelem získání neoprávněného prospěchu.

Takovéto jednání je mimo jiné i úmyslné poškození dobrých mravů a ve sportu, kde je proklamována čistota soupeření a určitě zde nemá co dělat. Všechny vyspělé demokracie a jejich praxe to i v plochodrážním sportu jasně stanovuji po kolika závodech či jízdách se stanovuje bodový průměr sportovce/jezdce na jízdu či závod. Tyto pravidla zároveň vycházejí i z uvedených teoretických premis a poznatků. Pokud se průměr nedá stanovit tak se používá průměr z minulého roku, anebo stanovují takový počáteční průměr, který nedovolí zneužít toto uvedené pravidlo!!! VV SPD má v případě nejasností právo dát v průběhu soutěže upřesňující výklad nejasných pravidel, které by neznehodnotilo celou soutěž.

Takto postupuje CCP FIM standardně již několik let při výkladech pravidel nových soutěží a ACCR se zavazuje takovéto jednání respektovat. Pokud však v plochodrážním sportu v ČR její řídící orgán nestojí o nastavení pravidel v duchu Fair play, tak jak je tomu u FIM, vystavuje se precedentu do příštích let s kterým náš klub nechce mít nic společného. Nese to totiž od samého začátku všechny znaky podvodu a skutečnosti že jde o promyšlený čin, který má poškodit celou soutěž a přinést některým účastníkům neoprávněný prospěch.

Je to urážka řízení plochodrážního sportu v ČR, kdy za jezdce druhé kategorie, který nedostal příležitost ani v jednom vítězném závodě PDK Mšeno je pro finále nahrazen současným nejúspěšnějším českým jezdcem. Bylo by jistou formou mezinárodního znemožnění vrcholní národní sportovní autority, kdyby ACCR se svými pravomocemi takovouto nepřípustnou aplikaci řádů, by jen mlčky připustil.

Připuštění takovéhoto zcela nesportovního jednání by významně poškodilo pověst nejen finálového závodu a celé soutěže, ale i plochodrážního sportu jako celku. Takovéto jednání by zákonitě od plochodrážního sportu odrazovalo příznivce, sponzory i další společenské sportovní instituce a autority.

Proto v zájmu pověsti plochodrážního sportu vyzíváme tímto protestem Výkonný výbor svazu ploché dráhy o přijetí řešení spočívající v urychleném rozhodnutí o obsahu našeho protestu a stanovení nepřípustnosti startu jezdce Aleše Drymla. Přijetí tohoto závěru VV svazu ploché dráhy je nezbytné do začátku zasedání JURY před dnešním finálovým závodem. V případě, že rozhodnutí VV SPD neobdržíme bude tato skutečnost zaprotokolována do zápisu jury a zároveň si vyhrazujeme právo přijmout další rozhodnutí a opatření v souladu splatným řády a ustanoveními.

S pozdravem

Ing. Vladimír Vopat

Manager teamu AK Markéta při PSK Olymp

JUDr. Petr Ondrašík

Místopředseda Auto klubu Markéta při PSK Olymp

Mšeno – 29. září
Dvacet utkání základní části extraligy přineslo vyřazení Slaného. Středočeský klub si vybral opět pořádnou dávku smůly a černý Petr v jeho rukou se stal dozajista obrovským překvapením. Obě semifinálová klání byla posléze plná emocí. Plzeňané brali své vyřazení stoicky, protože už postup pokládali za úspěch. Avšak Pardubičané se s ním smiřovali dlouho, a to tím spíše, bránili-li svou dráhu do posledního dechu. Zbyly dva celky. Mšeno a Praha se v zítřejším finále ve Mšeně střetnou o titul. Oba po něm prahnou, mají ambiciózní sestavy a manažeři neskrývají touhu po zlatu, ale ani respekt ze soupeře. O to větší bude radost vítěze, ale i zklamání poraženého.


Touha pokračovat v tradicích
Vítězná sestava se nemění. Toto pravidlo uznává i Mšeno, by na druhou stranu letos prohrálo pouhá dvě utkání, takže by bylo nesmírně těžké tuto filozofii v dlouhodobé soutěži naplnit beze zbytku. Nicméně pro zítřejší finále musel Petr Vandírek improvizovat a bude se muset obejít bez jednoho ze zahraničních pilířů. „Protas podepsal závody v Rusku za hodně peněž,“ vysvětluje mšenský kouč a zároveň jedním dechem dodává, že ho v sestavě zastoupí Grzegorz Walasek. Nečekaným šokem je však angažmá Aleše Drymla místo zraněného Vladimíra Višvádera. „Vlado má něco s rukou,“ říká mšenský kouč. „Obnovilo se mu zranění.“

Vladimír Višváder měl navlas stejný problém i v Plzni, kdy z utkání vycouval už po první jízdě. Protože ji vyhrál a šlo o jeho jediný start v extralize anno domini 2010, s average 3,00 ho může na hostování zastoupit kdokoliv. Celá záležitost má ovšem jeden háček. Vladimír Višváder smí jet první závod až v úterý. A přitom v pondělí v Praze končí mistrovství republiky jednotlivců a při Zlaté přilbě měl plnit úlohu náhradníka.

V ostatních ohledech je mšenská sestava standardní. Hlavním trumfem domácích bude Greg Hancock, který v sobotu mával v italském Terenzanu z pódia velké ceny. A ve finále za sebou nechal i Nicki Pedersena, s nímž se utká také zítra. Jan Jaroš oblékne vestu s jedničkou, zatímco na postu náhradníka stane Filip Šitera a juniory budou Pavel Fuksa se Stanislavem Pouznarem.

„Už na jaře jsme si řekli, co chceme,“ komentuje Petr Vandírek ambice svého klubu. „A zatím to vychází. Zbývá poslední krůček k titulu. Děláme pro to všechno, ale bude potřeba ani tak ne mít štěstí jako spíše nemít smůlu. Chceme potvrdit, že Mšeno doma neprohrává. Oni jsou dobří a mají dobrého juniora. To víš, že bychom rádi vyhráli, jenže oni také!“

Odhodlání i bez zákonů o pravděpodobnosti
„Bude pršet, hlásí to,“ neopustil Vladimíra Vopata jeho pověstný humor ani při odpovědi na otázku magazínu speedwayA-Z, jak to zítra bude ve Mšeně vypadat. „Půjdeme do toho s vervou. Teď už se toho moc dělat nemůže. Je to finále a jeli jsme spolu už dvakrát. Budou rozhodovat maličkosti, mohlo by to být vyrovnané.“

Na rozdíl od svého hostitele nastupuje pražský tým do finálového utkání naprosto ve stejném složení, které se v semifinále ukázalo být tím správným receptem na Pardubice. Nebude chybět ani Nicki Pedersen, ani Rafal Dobrucki, kteří se ze všech pražských cizinců projevili jako nejlepší. Z českých borců v základní sestavě figurují Josef Franc a Zdeněk Simota. Výhodou na straně hostí je tradičně silný juniorský tandem Matěj Kůs – Pavol Pučko. Vestu náhradníka oblékne Richard Wolff.

Cítí se tedy pražský kouč kousek od titulu? „To je ještě hezký kousek,“ reaguje. „Ale v posledních letech se už vystřídali všichni. Teď je řada na nás. A nebo se to snad nestřídá pravidelně podle nějakého klíče (smích)?“

Nicméně odložíme-li žerty i matematické zákony o pravděpodobnosti, faktem zůstává, že pražský Olymp je k extraligovému triumfu nejblíže od roku 2003, kdy ho získal naposledy. „Uvidíme, pro nás je úspěch už postup do finále,“ netají se Vladimír Vopat. „6. května večer na námi každý ohrnoval nos. Se Slaným jsme prohráli třetí závod doma. Nakonec jsme ukázali, že se s námi musí počítat, a už zítra vyhraje ten lepší nebo šastnější.“

Sestavy nahlášené dnes k 19:30:

Grepl PDK Mšeno:	1 Jan Jaroš
	2 Greg Hancock, USA
	3 Aleš Dryml, Pardubice
	4 Grzegorz Walasek, PL
	5 Pavel Fuksa
	6 Stanislav Pouznar
	7 Filip Šitera
PSK Olymp Praha:	8 Nicki Pedersen, DK
	9 Josef Franc
	10 Zdeněk Simota
	11 Rafal Dobrucki, PL
	12 Pavol Pučko
	13 Matěj Kůs
	14 Richard Wolff

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II) a Jiří Havlíček

Mšeno – 24. září
Celek Grepl PDK Mšeno včera v semifinálovém extraligovém klání porazil Plzeňany. Postoupil do finále a bude tak organizovat letos už šesté utkání. V závodě, v němž bude příští čtvrtek hostit pražský Olymp, se rozhodne o vítězi celé soutěže. O majitelích ostatních medailových sad je už rozhodnuto.

Vyřešená tajenka finále extraligy:

Datum:	Utkání:	Předchozí vzájemný duel:
30.9.	Mšeno vs. Praha	Soupeři letos Mšeno na jeho domácí dráze dost trápili. A Praha nebyla výjimkou. V poslední jízdě už jí stačilo jen druhé místo. Zdeněk Simota dorazil k pásce současně s nulami na časomíře, avšak byl vyloučen. Na rozhodnutí sudí Lenky Felixové dodnes panují protichůdné názory. Televizní záznam, jímž argumentují její obhájci, ovšem neukazuje záběr na hodiny. A jediný, kdo se v krátkém šotu nehne od pásky, je právě vyloučený Zdeněk Simota. Duel tak skončil jednobodovým vítězstvím Mšena.

Klíč k vyřešení konečného pořadí extraligy:

mistr:	vítěz finále
vicemistr:	poražený finalista
třetí místo:	Pardubice
čtvrté místo:	Plzeň
páté místo:	Slaný

Foto: Petr Leifr

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 23. září
Semifinálový duel Mšena s Plzní začal dvojicí vzájemných 5:1, ale poté už získali vrch domácí. Hosté se snažili, ale evidentně měli špatný horoskop. Krzysytof Stojanowski přišel o druhé místo vinou praslému sekundárnímu řetězu, který navíc zničil celou spojku. Posléze v relativně snadné jízdě po boku Grzegorze Zengoty nasazeného jako žolík pár sekund před vypršením limitu zjistil prázdnou pneumatiku. Jan Holub v rozjížďce s číslem čtrnáct zase zastavil kvůli červeným světlům. Jenže ta byla koncová nějakého auta. Petr Vandírek měl navíc situaci pevně ve svých rukou a po triumfu 50:43 dovedl Mšeno do finále.
Rejstřík plzeňských překvapení se záhy vyčerpal
„Bejvám nervózní víc,“ svěřoval se Petr Vandírek chvilku po návratu ze slavnostního nástupu. V týmu musel udělat jedinou změnu. Ondřej Smetana byl dostal angínu, ale jeho onemocnění se vyřešilo samo telefonátem Tomáše Topinky, jenž projevil zájem v dnešním závodě startovat.

Ani v plzeňském táboře nebyl ani náznak paniky. „Dáme se do toho a uvidíme,“ říkal Vladimír Kosina. A na připomínku magazínu speedwayA-Z, že jeho tým může jedině překvapit, dodal: „Překvápko by bylo pěkný.“ O jedno se postaral Krzysztof Stojanowski už v úvodní rozjížďce, který před závodem zavzpomínal na titul, který tu před šesti lety vybojoval s Adrianem Rymelem, slovy: „Bylo to fajn.“

Domácí Greg Hancock a Jan Jaroš po perfektním startu jeli od prvního výjezdu dvojici. To však nebyl pro Poláka signál, aby hodil flintu do žita a mával bílým praporem. Naopak, ve druhém kole zaútočil v zatáčce u depa tvrdě na Jana Jaroše. A v mžiku jel před ním na druhé příčce.

Jenže takřka okamžitě zpomalil a hned za roštem zastavil. Po návratu do boxu mohl začít sčítat škody. Prasklý sekundární řetěz mu totiž dokonale zničil spojku. Mšeňáci mohli zaknihovat vítězství 5:1, avšak dobře tušili, že juniorská jízda může odhalit slabiny jejich družstva. Avšak vyrovnání skóre dozajista nečekal ani ten největší pesimista v řadách jejich příznivců.

Michael Hádek letěl dopředu současně se startovní páskou. Jiří Brummer však v první zatáčce objel Pavla Fuksu, který se snažilo odvetu, ale málo. Plzeňané spolupracovali jako ukázková dvojčata a Michael Hádek svého mladšího kolegu hlídal. „Jel jsem na půl plynu,“ připouštěl později v cíli.

A jak viděl své první extraligové vítězství Jiří Brummer? „Překvapivě je tu dobrá dráha,“ odpovídal. „Partyzána jsem se bál jen v prvním vinglu. Pak jsem o něm nevěděl.“ V rozjížďce s číslem tři však měli zase vrch domácí. Greg Hancock s Filipem Šiterou se vyhřívali na čela a Jan Holub se je marně snažil rozdělit. Martin Gavenda byl čtvrtý a navíc projížděl pod šachovnicovým praporkem s prázdnou zadní pneumatikou.

Další úder schytali hosté hned vzápětí. Grzegorz Zengota perfektně odstartoval do čtvrté jízdy, avšak Piotr Protasiewicz se ujal vlády vnějškem první zatáčky. V dalším oblouku se Krzysztof Stojanowski protáhnul spodní stopou na třetí místo. Avšak Tomáš Topinka zaskakující za Jana Jaroše ukázal srdce bojovníka. A na stejném místě byl v následujícím okruhu třetí zase on.

Mšeno odskočilo na náskok šesti bodů. A ani v následujících rozjížďkách nedovolilo hostům, aby z něj ukrojili by jen sebemenší kousíček. V páté jízdě Filip Šitera před sebe nepustil ambiciózní juniorské duo Jan Holub – Michael Hádek. Hned nato vstoupil Krzysztof Stojanowski do vskutku exkluzivního klubu přemožitelů Grega Hancocka.

Polský závodní vypálil rychle kupředu. Jenže Američan s Janem Jarošem si za jeho zády hravě poradili s Michaelem Hádkem, jehož Vladimír Kosina vyslal na ovál jako taktickou rezervu. Remíza nemohla vývojem utkání otočit, a to tím spíše zaznamenalo-li Mšeno další triumf už v rozjížďce s číslem sedm.

Piotr Protasiewicz v ní triumfoval stylem start – cíl. Grzegorz Zengota útočil marně. A Jan Holub se stal už v úvodní zatáčce obětí Filipa Šitery. Ten však rychle pospíchal vstříc svým mechanikům Vladimíru Kalinovi a Romanu Dolečkovi. „Natáh‘ se řetěz a ohnul i koš,“ hlásil jim škody v předtuše výměny celé spojky.

Mšeno učinilo další krok vpřed
Po sedmi jízdách byl stav utkání 25:17. Osm bodů ztráty opravňovalo Plzeň, aby nasadilo žolíka. Vladimír Kosina tuto strategickou možnost zvažoval, avšak nakonec ji odložil. O pár sekund později možná litoval. Tomáš Topinka se předčasně ocitnul v pásce a putoval o patnáct metrů zpátky na trestnou čáru.

Krzysztof Stojanowski a Michael Hádek si po vylétnutí pásky mohli na čele dělat prakticky co chtěli. Tomáš Topinka stačil v úvodním oblouku předčit pouze benjamínka Stanislava Pouznara. Mšenský náskok se ztenčil na pouhé čtyři body, ale na hrubý pytel patří hrubá záplata. V deváté jízdě jí přišili Piotr Protasiewicz s Gregem Hancockem, kteří nedali Grzegorzi Zengotovi s Martinem Gavendou ani náznak šance.

Plzeň byla přesně tam kde o dvě jízdy předtím. V rozjížďce s číslem deset Vladimír Kosina už nezaváhal a poslal Grzegorze Zengotu do akce navíc a v roli žolíka. Parákem mu byl Krzysztof Stojanowski. Ovšem ten na startovním roštu zjistil, že mu unikl vzduch ze zadní pneumatiky. Otočil se, aby hledal spásu u svých mechaniků. Jenže deset sekund před vypršením dvouminutového limitu bylo na jakýkoliv zásah příliš pozdě.

Být v plzeňských boxech Italové, divili by se, proč se tolik mluví o zatáčce. Český slangový výraz pro prodejnou ženu v jejich mateřštině totiž neznamená nic jiného. Plzeňský pech byl o to větší, že Grzegorz Zengota neměl na čele konkurenci. Rychle zmizel Janu Jarošovi z dohledu. A Tomáš Topinka, který zaskočil na Filipa Šiteru pracujícího na svém motocyklu, nakonec protnul metu setrvačností.

Plzeň snížila svůj odstup na pět bodů. Ale maximem jejího počínání se stalo, že tento stav dokázala zmrazit v následujících třech jízdách. V té jedenácté Piotr Protasiewicz opět nenašel sobě rovného, i kdyby ho hledal s lucerničkou v ruce. Grzegorz Zengota a Michael Hádek však nepustili Pavla Fuksu vůbec ke slovu.

Po přestávce zahrál Piotr Protasiewicz své velké slovo ještě jednou. Od mantinelu nezadržitelně zamířil do vedení. Jan Holub s Martinem Gavendou neměli žádnou práci se Stanislavem Pouznarem.

Grzegorz Zengota dnes ani jednou nedokázal porazit Piotra Protasiewicze, avšak Grega Hancocka ano. Poprvé se tak stalo v rozjížďce s číslem třináct, kdy se úhelným kamenem jeho úspěchu stal skvělý start. Nicméně Gregu Hancockovi s Filipem Šiterou stačilo dojet za ním, protože s ubývajícím počtem jízd do konce závodu stoupala mšenská šance na vítězství.

Život Filipa Šitery však znepříjemňoval Michael Hádek. Především od druhého kola stupňoval svůj tlak. Z posledního výjezdu letěl vnitřkem, avšak Filip Šitera mu zkřížil dráhu. A v cyklistickém spurtu byl o pár centimetrů na metě dříve. „Škoda, že se to nejede na pět kol, třeba bych ho udělal,“ litoval plzeňský junior.

Mšenské vítězství definitivně přišlo s rozjížďkou s číslem čtrnáct. Filip Šitera vyhrál start. Z prvního výjezdu letěl dopředu Jan Jaroš. A současně s ním i Jan Holub. Ten však záhy zpomalil. Zaostal vzadu, znovu se rozjel a jeho gesta směrem k věži rozhodčího vysvětlil, že viděl červené světlo.

„Nevím, co to bylo, ale bylo to červený světlo, který blikalo jako kráva,“ říkal. Šlo však zřejmě o automobil projíždějící okolo stadiónu. Na výsledku se nemohlo nic změnit a Mšeno díky 5:1 mohlo slavit postup do finále. „Příště už nezastavím ani při normálním červeným světle,“ komentoval plzeňskou prohru zklamaný Jan Holub.

Do poslední jízdy Petr Vandírek nenasadil Piotra Protasiewicze a dal prostor Tomáši Topinkovi. Krzysztof Stojanowski zase nahradil Michaela Hádka v roli taktické rezervy. Grzegorz Zengota vystřihnul druhou porážku Grega Hancocka. Krzysztof Stojanowski dodal jeden bod. A Plzeň se tak s extraligou rozloučila se vztyčenou hlavou.

Hlasy z depa
„Dobrý, postoupili jsme,“ pochvaloval si Filip Šitera. „Trošku jsme měli technickej‘ problém ve třetí jízdě a museli spravovat spojku. Natáh‘ se řetěz, ohnul i koš a museli jsme to celý měnit. Díky mechanikům Kaldovi a Dolkovi. Za tejden to bude stejný. Zase budu po finále říkat, že jsme vyhráli!“

„Moc nenamluvím, pospíchám za rodinou, maj‘ angínu“ měl Jan Jaroš napilno. „Dobrý, super, postoupili jsme do finále. Bude to tuhej‘ boj, už se těšíme.“

„Kdybych nepřijel, nic se nestalo, moc jsem nepomoh‘,“ glosoval Tomáš Topinka svůj výkon na mikrofon spíkra Miloslava Čmejly. „Když mě příští týden zavolají, přijedu.

“
„Tři jízdy byly pechové, jinak se jelo dobře,“ nechal se slyšet Krzysztof Stojanowski. „Jel jsem v české extralize až poslední závod, ale lepší jednou na konec než nikdy. Dráha byla dobrá, jen v první zatáčce trošku koleje. Škoda, že jsme nepostoupili, moc nechybělo. Měl jsem defektů jako nikdy. Celou sezónu jsem měl bez nich a teď tohle.“

„Dneska jsem si to konečně užíval,“ přiznával Michael Hádek. „Motor šlapal, já taky fungoval. Ale holt lepší vyhrál. Čtvrtej‘ flek je lepší než poslední, Mšeno nám ale hodně v posledním závodě pomohlo, jinak by to čtvrtý místo nebylo.“

„Závod začal nadějně,“ komentoval Jan Holub. „Ale pak už to moc nadějný nebylo. Dráha byla dobrá, ale nevím… Když jsem odstartoval, moc jsem nejel.“

1. PDK Grepl Mšeno		50
Greg Hancock, USA	3 3 2 2 2 2	14(1)
Filip Šitera	2 3 1 – 1 2	9(3)
Jan Jaroš	2 – 1 – 2 3	8(2)
Piotr Protasiewicz, PL	3 3 3 3 3 –	15
Pavel Fuksa	1 0 – 0 –	1
Stanislav Pouznar	0 0 0	0
Tomáš Topinka	1 1 1 0	3(1)
2. PK Plzeň		43
Martin Gavenda	1 0 – 0 1	2(1)
Jan Holub	1 2 0 – 2 R	5
Krzysztof Stojanowski, PL	E 0 3 3 M 1 1	8
Grzegorz Zengota, PL	2 2 1 6* 2 3 3	19
Michael Hádek	3 1 0 2 1 0 –	7(3)
Jiří Brummer	2	2(1)

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)