Bylo to jako rána z nebe. Ve středu ráno jsem chvíli nedýchal. Když jsem na internetu četl, že zemřela naše sportovní legenda paní Věra Čáslavská, tekly mě slzy. Vím, že jsem nebyl jediný. Znal jsem ji osobně. Občas jsme si volali, naposledy zhruba před čtrnácti dny. Věděla, že se jedná o veliký boj s těžkou nemocí, věděl jsem to i já.
Když jsem ji volal, cítil jsem, že je ráda za každé povzbuzení. 29. dubna 2013 paní Čáslavská přijala mé pozvání do Štětí. Dopoledne jsme měli besedu v kině pro žáky osmých a devátých tříd, učiliště a střední a vyšší odborné školy obalové techniky.
Kino bylo plné do posledního místečka. Na začátku jsme filmem připomněli, proč je paní Věra legendou. Atmosféra, která v kině panovala, byla úžasná, žáci a studenti hltali každé slovo. Místní gymnastky předvedly svoje umění, za což sklidily veliké uznání.
Protože nás čekala ještě večerní beseda s veřejností, nabídl jsem svému hostu společný oběd. Po něm při kávě a troše vína, jsme si povídali. To byla pro mě asi největší odměna. Poznat člověka takhle zblízka, se hned tak každému nepoštěstí. Obohacen o spoustu nových informací a zážitků, jsem moderoval večerní talk-show.
Diváci byli nadšeni, její přítomností a dobře si uvědomovali, jak cenný a vážený host do Štětí přijel. Bylo to poznat i v jejich otázkách. Nejen já, ale i přítomní diváci poznali jak veliká osobnost a to nejen ve sportu paní Čáslavská je. Že je statečná žena, veliká bojovnice nám dokazovala po celý svůj život, stejně tak i ve chvíli, kdy bojovala o život.
Ve sportu málokdy prohrála. Souboj s těžkou nemocí nevyhrála, protože ho nemohla ovlivnit. Za to, co v životě dokázala, jak proslavila naši zemi, by měl každý Čech smeknout klobouk. Paní Čáslavská, já tak činím. Děkuji, že jsem Vás osobně poznal. Je a vždy to bude pro mě veliká čest. Nikdy nezapomenu. Čest Vaši památce!
