Klidné a pohodové Vánoce nejen čtenářům magazínu speedwayA-Z, nýbrž i všem lidem dobré vůle.

Lausanne – 5. prosince
Dvacátého září byla obyčejná sobota. Přesto pro řadu lidí svátek, obrovský svátek. Tisíce diváků si v ochozech svítkovského stadiónu užívaly pardubický plochodrážní supervíkend. A Ervín Krajčovič svůj druhý titul mistra světa ve flat tracku. Nazítří se v Le Castellet světovým šampiónem ve vytrvalostních silničních závodech stal Karel Hanika. A do třetice se v říjnu ze zlata v mistrovství světa v kategorii veteránů v dálkových rallye radoval David Pabiška.

Okázalou ceremonii pořádala motocyklová federace FIM již popatnácté. Na pódiu v Lausanne se před zraky bezmála tisíce návštěvníků a delegátů sto dvaceti jedné národních federací prezentovali vítězové šedesáti čtyř mistrovství světa v šesti disciplínách.

Ředitel pro motoristické podniky promotéra Warner Bros Discovery Jean Baptiste Ley na pódiu dekoroval plochodrážníky. Tino Stjernegaard Olsen za SGP4, Villads Pedersen v SGP3, Nazar Parnickij v SGP2, Zach Wajtknecht na dlouhé dráze, Martin Haarahiltunen na ledové a Evín Krajčovič ve flat tracku.

Nakonec šel na scénu opět sám šéf FIM Jorge Viegas. Pogratuloval a předal zlaté medaile nejprestižnějším šampiónům motocyklového světa, nevyjímaje Bartosze Zmarzlika.

Praha – 15. listopadu
Jako každý rok tak i letos v půli listopadu a v sobotu od osmé hodiny začala schůze závodníků veteránů v budově AČR s neměnným programem dle scénáře. Před zasedáním probíhalo promítání historických filmů a fotek. Úderem desáté hodiny a svoláváním zvoncem odstartovala akce úvodním slovem předsedy Evžena Erbana.

Pokračovalo slovo zástupce AČR. Po něm Evžen Erban vyzval k odsouhlasení pomoci dotace parku Františka Šťastného v Kochánkách, což bylo schváleno jednohlasně. Částka tisíc korun měsíčně.

Následujícím příspěvkem uctil Evžen Erban památku letos zesnulých členů klubu. Poté jsme všichni drželi minutu ticha. Tentokrát vsedě.

A došlo na tu veselejší stránku schůze. Předávání plaket oslavencům 80, 85, 90 a 95 let. Někteří se dostavili osobně. Těch byla většina, jiní se ale i omluvili a další vůbec nepřišli bez omluvy. Následovala diskuze, ve které padala i ostrá slova na některé lidi, přítomné i nepřítomné.

Po ukončení diskuze Evžen Erban všechny přítomné pozval na malý oběd. Podával se řízek se šťouchaným bramborem. A to se dostavili úplně všichni, celé dopoledne se všichni mohli občerstvit různými nápoji včetně pivka i kávy.

Na začátku se jako vždy platily příspěvky již na rok 2026. Při této příležitosti jsem zjistil, že už jsem členem klubu dvacet let, což je pro mě hodně dlouhá doba. Po obědě se všichni rozcházeli do svých domovů.

Malé Kyšice – 8. listopadu
Číslo třináct nemusí být pokaždé nešťastné. Přesně tolik ročníků Setkání z minulého století se již v Malých Kyšicích uskutečnilo, budeme-li počítat i to poslední minulou sobotu. Každoroční setkání bývalých závodníků Rudé hvězdy Praha a příznivců plochodrážního sportu se vydařilo navzdory číslici se špatnou pověstí.

Jako čestný host dorazil Miroslav Zlatník. Dlouholetý náčelník moto oddilu Rudé hvězdy, který šestnáctého listopadu oslaví osmdesáté deváté narozeniny. Nemohl chybět Jiří Štancl, Jiří Svoboda, Ladislav Hradecký, Luboš Tomíček, Zbyšek Holý, Stanislav Urban, Petr Vandírek, Stanislav Klenovec, Vladimír Dvořák, Pavel Mrňa a další včetně soutěžáků a motokrosařů.

Večer plynul ve znamení skvělé zábavy. Jedním z bodů jeho programu se stalo promítání fotografií a vyhodnocení nejzajímavější z nich. Zvítězil snímek Jana Vernera zachycující jeho dravý styl jízdy na ledové dráze.

Dvaadvacátá hodina přinesla zavíračku. Naštěstí. Jinak by se smích, vyprávění a cinkot skleniček od motocyklových legend nesl do tmy až do půlnoci. Minimálně.

Vyznavači jednostopých vozidel, kteří se ve Slaném sdružují okolo Petra Bagra Pavláta, jenž oslovil místní plochodrážní klub, že v srpnu uspořádají spanilou jízdu ze Slaného směr rekreační kemp ve Zbečně u řeky Berounky v CHKO Křivoklátsko. A to na počest bývalého reprezentanta a odchovance slánského klubu Romana Matouška. Padl návrh, že AK Slaný posléze vybere místo na umístění pamětní desky tohoto závodníka.

Celkem logicky bylo určeno místo v depu závodních strojů a sice stěna oddělující depo od schodiště směrem do diváckého zázemí. Po skončení sportovní sezony se v sobotu 18. října v odpoledních

hodinách, kdy na slánském stadiónu dopoledne proběhla brigáda na sundání ochranných bariér, se pánové Zdeněk Ryska a Rudolf Belan se svými syny pustili do opravy určené betonové zdi.

Provedli určité zednické úkony a na toto místo posléze zabudovali pamětní desku Romana Matouška.  Poděkováni si za tento přístup zaslouží  nejen uvedená čtveřice ze slánského klubu, ale především motorkáři okolo Petra Pavláta, kteří tuto akci iniciovali a navíc i finančně podpořili.

Do budoucna by na této stěně slávy každoročně měla být umístěna i další jména ze slánské bohaté plochodrážní historie.

Pardubice – 8. listopadu
V osmdesátých letech šéfoval restauraci na křižovatce ve Svítkově pan Picko. Dobře se u něho vařilo a točilo se dobré pivo. Tehdejší plochodrážníci to k němu neměli daleko a podnik si nemohli vynachválit. Syn hostinského Picka Petr se potatil. Provozuje svítkovský hostinec Na Špici. A protože tradice je prostě tradice, v sobotu lokál bývalými závodníky jen přetékal. Nebylo divu, slavilo se čtyřicet let od založení VTJ Racek Pardubice.

Vojenský klub dovolil pokračovat v plochodrážní kariéře mladým mužům, kteří se nedostali do RH Praha či SVS Pardubice, i během povinné dvouleté základní služby. Oficiálně vznikl šestého ledna roku 1986.

Na české plochodrážní scéně působil až do začátku aktuálního milénia a jeho vesty oblékaly desítky závodníků. Jejich srazy jsou vcelku pravidelné. Blížící se čtyřicetileté jubileum se stalo logickou záminkou pro další z nich.

Organizátoři Radek Hutla, Petr Grolmus a Zdeněk Holub pro jeho konání zvolili hostinec Na Špici. Útulné prostředí a vynikající jídla za skvělé ceny si vychutnalo bratru padesát lidí. Nasadili si památeční čepice a oblékli do vest se čtyřicítkou na zádech.

V sále se tvořily kroužky, v nichž se vzpomínalo na společná léta na oválech. Mnozí veteráni se nepotkávají často. Z Mariánských Lázní dorazil Jiří Kocourek, ze Svitav Drahoslav Sauer. František Kalina či Gašpar Forgáč dlouhou cestu nevážili. Stejně jako Marián Jirout, o kousek dál to měli Miroslav Škubal a Vlastimil Červenka od Zlína či Jan Pecina od Liberce. Vladimír Višváder se objevil pozdě.

Rackové využili příležitosti, aby popřáli k letošním osmdesátinám Evženu Erbanovi, jenž byl spolu s Josefem Laštovkou prvním trenérem celku. Také on byl hostem v bratru padesátičlenné společnosti stejně jako Lubomír Vozár, který družstvo dlouhá léta koučoval.