Liberec – 13. května
Když jsem se svého času dozvěděl, že zřejmě končí plochá dráha v Liberci, přepadly mě chmury, smutek a nostalgie. Myšlenky se vracely do města pod Ještědem na doby, kdy tam působil pan Třešňák, Ferda Tomašovič, v depu plechové hangáry, ligové souboje, kdy proti sobě nastupovaly Chabařovice a Liberec.
Za Liberec Minařík, Rybář, Kalous, Špinka, Pecina a další. Za Chabařovice Zobal, Podhola, Svoboda, Bohouš a Milan Polákovi, Morávek, moje maličkost a další jezdci. Vždy jsem se těšil, protože mi to v Liberci jelo, ale hlavně tam byla perfektní sranda a kamarádské vztahy.
No, a když se začalo mluvit o tom, že se plochá dráha v Liberci obnoví, měl jsem radost a přál jsem Věroušovi a všem ostatním, aby všechno vyšlo. Vím moc dobře, co to obnáší, obzvláště v dnešní době. Ale povedlo se. Kratší ale o to zajímavější dráha, krytá hala v depu, nová věž rozhodčích a nové sezení pro diváky. Zkrátka speedway koutek, jak se patří.
V době, kdy se spousta zařízení hodně ruší, dokázal Věrouš doslova nemožné. Byla jen otázka času, kdy se po mnoha pěkných závodech pojede něco takového, jako je zítřejší mistrovství Evropy. Když jsem četl sestavu, která tam pojede Jedrzejak, Laguta, Pavlic, Bjerre, Klindt , čtyřnásobný mistr světa na dlouhé dráze Kylmäkorpi a mnoho dalších včetně našich českých jezdců, musím konstatovat, že to bude závod, který by si neměl český fanoušek nechat ujít.
Moc se těším, ale jsem i také smutný, moc bych si přál, kdyby mohl tento závod vidět i Saša Kopecký, který toho tolik pro plošinu udělal a byl v Liberci doma. Já ale věřím, že tam nahoře tu možnost mít bude a že dostane čestnou loži. Já na něho budu myslet a věřím, že i ostatní.
Tak tedy Věrouši, držím palce, ať všechno klapne a dopředu gratuluji. Nashledanou zítra v patnáct hodin v Liberci v Pavlovicích.
Foto: archív autora
