Lamothe-Landerron – 10. září
Sobotní půlnoc se přelomila do neděle, když z francouzského Lamothe-Landerron dorazila skvělá zpráva. Eduard Krčmář skončil druhý v mistrovství Evropy juniorů, když v rozjezdu o titul podlehl Dimitri Bergemu. Druhý z Čechů ve startovním poli Zdeněk Holub skončil desátý.
Stralsund – 28. srpna
Finále evropského šampionátu juniorských družstev skončilo bez překvapení. Popáté v řadě a posedmé celkově se z titulu radovali Poláci. Dánové posílili svůj tým, který v Daugavpilsu těnsě vyřadil Čechy o Mikkela B. Andersena, a s přehledem inkasovali stříbro. Domácí Němci šli na stupně vítězů poprvé po osmi letech, zatímco Švédové byli čtvrtí.
Togliatti – 20. srpna
Necelých deset tisícovek diváků se staly svědky třetího finále evropského šampionátu v Togliatti. Cílem finálové jízdy se prohnal jako první Grigorij Laguta, jemuž na stupních vítězů dělali společnost Antonio Lindbäck a Leon Madsen. Václav Milík skončil šestý, když byl v rozjížďce poslední šance diskvalifikován za zavinění pádu Nickiho Pedersena. Martin Vaculík byl devátý. Čelo průběžné klasifikace je stále vyrovnané, novým leaderem je Antonio Lindbäck. Grigorij Laguta s Václavem Milíkem na něho ztrácejí dva body a celá top desítka je v rozpětí šesti bodů.
Riga – 13. srpna
Déšť provází evropský šampionát dvojic. Předloni se v Divišově závod posunoval o měsíc, loni v Debrecenu na druhý den. Letos v Rize došlo k nejhorší možné situaci ze sportovního hlediska. Závod byl přerušen po osmnácti jízdách, přičemž výsledky se počítaly ve chvíli, kdy měly všechny týmy stejně. Rozpis soutěže dvojic tuto možnost nabízí po rozjížďce s číslem čtrnáct. Poláci už slavili titul, avšak nakonec na ně nezbyla žádná z medailových příček. Litovat mohli i Češi, jimž ručník v ringu sebral vidinu na bronz. Milan Špinka se magazínu speedwayA-Z svěřil, že lituje, že se závod nepřeložil na neděli.
„Celej‘ den pršelo,“ vypráví Milan Špinka. „Celej‘ tejden předtím bylo krásně, v neděli taky. Akorát tu sobotu pršelo. Maj‘ to tam prokletý, rušili už Grand Prix. Pršelo, pršelo, pršelo, jen ve tři hodiny, kdy závod začínal, nepršelo.“
Mezníkem se stala rozjížďka s číslem čtrnáct, kdy podnik dospěl do stadia, kdy se mohly výsledky započítat. „Půl hodiny se upravovala dráha,“ líčí český kouč. „Závod pokračoval, ale pršelo víc. V osmnáctý jízdě spadnul Puodžuks z prvního místa. Poláci už měli odjeto, byli mistři Evropy, slavili a teď to zastavili.“
V té chvíli měli Češi nejtěžší soupeře za sebou. „Byla to velká škoda,“ komentuje Milan Špinka předčasný konec závodu. „V poslední jízdě nás čekali Němci, prohrávali pořád 1:5. Ital Covatti tam jel jako dělová koule. Mokro, nemokro, nasadil v nájezdu a držel. Ale Vašek taky. Jen v první jízdě na něj odstartoval Puodžuks. On a Covatti byli šampióny dne.“
Jenže zatímco Nicolas Covatti nakonec slavil skutečný titul, českému týmu patří pátá pozice. „Jak jury rozhodla, že je konec, všichni jsme řvali,“ popisuje Milan Špinka. „Myslel jsem, že s Dány pojedeme líp, ale ne. Bylo to 3:3. Měli jsme pořád naději na 5:1 a moh‘ bejt‘ rozjezd.“
Pakliže závod spláchne déšť, vyšší moci se dá stěží bránit. Avšak konat závod se záměrem předčasného konce je ze sportovního hlediska nejhorší možné řešení. Pro soutěž dvojic, kde objektivní výsledek vznikne po duelech každého s každým po jednadvaceti jízdách, to platí dvojnásob.
„Kdyby závod přeložili na neděli, bylo krásný počasí,“ konstatuje Milan Špinka. „Pětadvacet stupňů, úplně se to otočilo. Velká škoda, měli jsme smůlu, nejeli jsme nejlehčí jízdu. Ale tak to je, byli jsme smutný, ale co můžeš dělat?! Štěstí nám nepřálo ten den.“
Liberec – 16. srpna
Flattracková sobota začala v Liberci jako z hororu. Celou noc lilo, jako měl být konec světa. Když jsme se sešli a viděli, co se děje, hned se začalo makat. Jen málokdo věřil, když jsem říkal, že odpoledne budeme kropit.
Deštivý zaátek soboty jako z hororu
Liberecké družstvo po vítězném tažení na domácí dráze – jen málokdo porazí domácí doma
Do tréninku se podařilo vše připravit a dráha byla jako na mistrovství světa. Jezdci si pochvalovali, že se nemusí kropit, to ovšem vydrželo jen do začátku závodu. Žíznivá dráha se lehounce průběžně upravovala a závod se povedlo dotáhnout až do cíle. Italové měli dvojnásobnou radost, když se jim donesla zpráva o úspěchu v Rize.
Kluk z plakátu, tak by se doslova dal nazvat Ital Marco Buzzi, který původně ani neměl v plánu závodit v Liberci a dokonce zvažoval konec závodění. Když mu poslali plakát, kde je v plné kráse tak neodolal a v Liberci si dojel pro super čtvrté místo.
A propos, dráha jako na světový šampionát a mistrovství Evropy dvojic. Liberec dostal ještě jeden dárek na rok 2017. Po závodech semifinále evropského šampionátu jednotlivců by se mohli naši jezdci ukázat na nejkratší dráze u nás v šampionátu starého kontinentu v soutěži dvojic.
Mezinárodní mistrovství ČR už Liberec dokázal v roce 2009 dovést do zlatého konce. Byla by to velká čest ukázat náš stadión v dalších závodech ME a a přitom pomoc našemu národnímu týmu. Vše je zase na úplném začátku a tak nám držte pěsti. My se vám odvděčíme krásnou plochou dráhou.
Riga – 13. srpna
Pověsti o stavu dráhy, které předcházely finále evropského šampionátu dvojice v lotyšské Rize, se bohužel naplnily. Závod byl zrušen po rozjížďce s číslem osmnáct, avšak pro bernou minci vyhlášení výsledků se jury musela vrátit ke stavu po čtrnácté jízdě, kdy měly všechny týmy stejný počet výjezdů na ovál. Při bodové rovnosti první trojice přišla ke slovu pomocná kritéria, která na trůn posadila Italy před Dány a Lotyši. U vědomí důležitosti podniku ranku mistrovství Evropy se okamžitě vynořily hlasy o blamáži, speciálně z Polska. Kacper Gomolski se Szymonem Wozniakem totiž šmahem přišli o deset bodů za vítězství 5:1 nad Němci a Lotyši, což by je za normálního stavu věci korunovalo za šampióny, protože Italové v šestnácté jízdě jen remizovali s Rusy. Český trojlístek se vrací domů s pátým místem.
