Örnsköldsvik – 31. ledna
Finsko uzavřelo hranice, čímž se postaralo o překážku pro cestu českých ledařů na světový šampionát v ruském Togliatti. Ani Lukáš Hutla, ani Andrej Diviš proto na trénink do Örnsköldsviku nevyjeli. Jiří Wildt je ovšem jiný příklad. Omezují jej pouze pracovní povinnosti, takže si švédský led bude užívat ještě v nadcházejícím týdnu.

Celá akce se domlouvala už v Chocenicích den poté, kdy Andrej Diviš musel po prolomení ledu před studenou vodou uniknout střešním oknem svého džípu. „Domlouval se, že pojede s Hutlama a Tondou Klatovským do Švédska,“ říká Jiří Wildt. „Chtěli jsme jet s ním, vzali bychom mu auto do Čech. On by jel do Ruska s Hutlovcema a pak letěl zpátky letadlem.“

Pražského ledaře se však uzavření finských hranic nedotklo. „Pro nás se nic nezměnilo,“ souhlasí. „A Tonda musel stejně někde otestovat motory. Vyrazili jsme ve středu, jednu noc jsme spali u mladýho Tondy ve Švédsku. V sobotu a v neděli jsme jezdili na stadiónu v Örnsköldsviku.“

Na ledě se objevili Stefan Svensson a Jasper Iwema, ovšem Češi měli převahu. Vedle Jiřího Wildta se za řidítky ohybovaného speciálu objevili také Antonín Klatovský a nový adept zimního odvětví ploché dráhy Jakub Tikovský. Pokračovat mají rovněž v následujících dnech.

„Snad nám Stefan půjčí klíče od stadiónu a nechá nás ještě jezdit,“ doufá Jiří Wildt. „Ke konci tejdne ale musím do práce, ale to můžu klidně v sobotu a v neděli. Záleží, jak nás tady nechají. Nevím, jak to plánuje Tonda, ale ve čtvrtek musím domů.“

V neděli k nám vrátily mrazy, avšak vláda se staví proti rozvolňování a utahuje šrouby, ačkoliv její PES indikuje opak. „Ve Švédsku je to jiný než u nás,“ líčí Jiří Wildt. „V obchodě jsme nebyli, ale roušky jsou jen doporučené. Lidé jsou daleko od sebe a v obchodech je teď večer rozsvíceno skoro všude. Do hospody nechodíme, jsem utahanej, nejradši bych si dal pauzu, ale když se bude jezdit, trénovat budu.“

Traduje se, že za starých časů bylo všechno lepší. I ty zimy. Prý mrzlo, jen praštělo. Jenže nic není nikdy ideální, ani černobílé a to rovněž v otázce ledové ploché dráhy. Vždyť i pražský Jawa klub, když vyhrál svůj boj s úředním šimlem, musel v šestatřicátém odvolat ledy v Jevanech nejen v řádném lednovém, nýbrž i náhradním únorovém termínu kvůli oblevě. Ostatně ani Suzuki Samurai Andreje Diviše nebylo prvním vozidlem, pod nímž se prolomil led při stavě ledového oválu.

Rybníky v okolí Záhlinic si v půli osmdesátých let vyhlédli březolupští plochodrážníci Jan Jaša, Miroslav Škubal a Pavel Mále. Na trénink se přišli podívat rovněž kluboví funkcionáři. Při vyhrnování sněhu všem přišla pomoc ze strany místního družstevníka, který si na svůj Zetor připevnil shrnovací radlici.

Jenže akce nedopadla dobře a traktor skončil v ledové vodě. Její hloubka naštěstí nebyla velká, nicméně vysušení a odbahnění stroje si nějakou tisícovku přece jen vyžádalo. Andrej Diviš o tom musí ostatně vědět svoje. Svůj džíp musel předminulý víkend vylovit, odbahnit a vyměnit náplně. Navíc u vozu odešly řídící jednotka a rozdělovač a vyměnit bylo potřeba i boční okna.

Foto: archív AMK Březolupy a Andrej Diviš