Archiv pro rubriku: MČR

MČR tříčlenných družstev

Bitva tříčlenných družstev pokračuje svým třetím dílem

Slaný – 29. května
Třetí závod čeká dnes šampionát tříčlenných družstev. Na slánském ovále jsou mírnými favority opět březolupští závodníci, by v minulém kole v Liberci podlehli domácím. Liberec prozatím mlží se sestavou, kterou jako jediný doposud nezveřejnil. Magazín speedwayA-Z však s využitím klubového zdroje, jenž si nepřál být jmenován, jeho složení zjistil. Slaný staví opět stejné trio a také Pražané opět dávají prostor juniorům. V pardubickém družstvu bude debutovat Hynek Štichauer, jemuž klub dává šanci na rozjetí před sobotní extraligou.

Jak zítra nastoupí:

Slaný 1 Michal Dudek, 2 Roman Čejka, 11 Krzysztof Nowacki (PL – ACCR)
Liberec Jan Jaroš, Pavel Ondrašík, Jan Holub – oficiálně nepotvrzeno
Pardubice Tomáš Suchánek, Hynek Štichauer, Jaromír Otruba
Březolupy Martin Málek, Martin Gavenda, Michael Hádek
Praha Pavel Pučko, Jakub Fencl, Jaroslav Hladký, Ondřej Veverka

Poznámka: v soutěži není povinné hlásit startovní čísla a sestavy, dokud neproběhne první zasedání jury. By všechny kluby své sestavy zveřejnily, Liberec zřejmě ve snaze taktizovat proti Březolupům ponechaly složení svého týmu pro dnešní závod v tajnosti.

Aktuální pořadí šampionátu:

  malé body velké body
1. Březolupy 67 9
2. Liberec 64 8
3. Praha 45 5
4. Pardubice 34 4
5. Slaný 30 4

Foto: Vladimír Šíma

MČR Juniorů

Martin Vaculík neujel pouze bouřce s blesky a lijákem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Praha – 26. května
Martin Vaculík vyhrál včera podvečer také druhé kolo českého juniorského šampionátu. Porazil všechny konkurenty včetně žhavých favoritů Matěje Kůse a Filipa Šitery. Se živly to ovšem bylo horší. Meteorologická zpráva z letiště uváděla, že okolo dvacáté hodiny zasáhne pražskou šestku bouřka s pořádným slejvákem. A tentokrát se nemýlili. By organizátoři hnali mítink, seč mohli, po rozjížďce s číslem šestnáct se otevřela obloha. Na dráhu se spustily husté proudy deště a se závodem byl amen. I když triumf nad českou špičkou uspokojil ego slovenského závodníka, vzhledem ke škrtání jednoho nejhoršího výsledku v konečném účtování, zřejmě v otázce titulu nic nevyřeší. Na pódium se vydali rovněž Matěj Kůs a Martin Gavenda. Při absenci vzájemné jízdy a rovnosti bodů rozhodl o jejich pořadí los.

Kvalifikační expres
Krátce před osmnáctou hodinou nebylo uspěchanějších mužů než Jiří Brummer a Jaroslav Hladký. Oba svedli skvělou bitvu ve druhém dějství šampionátu. Závod se pod vedením činovníků AČR neskutečně vlekl a Zdeněk Schneiderwind citelně postrádal svou pravou ruku Františka Kalinu.

Oba pražští závodníci se probili až do finále A. Rozhodčí oslyšela jejich prosbu, aby se o vítězství střetli na začátku finálové série. Museli tedy čekat na samotný konec závodu. Sotva projeli cílem, honem pospíchali na velký ovál. Tam se už pilně trénovalo a oni měli být u toho.

Jiří Brummer měl o poznání lepší pozici. VV SPD notně slevil ze svých pevných zásad o nepřenositelnosti míst v hlavním závodě ve prospěch borců, jimž je souzen kvalifikační proces. A protože Jiří Vonásek maturoval, Jiří Brummer zdědil jeho pozici a kvalifikaci se vyhnul.

Jaroslav Hladký ovšem při svém debutu v juniorce takové štěstí neměl. Půl hodiny po svém triumfu na malé dráze chystal svého půllitra do kvalifikační jízdy. Před tím, než se sám dostal na start, byl svědkem triumfu Denise Wienkeho v první rozjížďce. Za jeho záda se dostal Jiří Lang. Miroslav Horák odstoupil s defektem motoru a to byl konec jeho dnešního účinkování.

Pak už se dostal na řadu Jaroslav Hladký. Rychle odstartoval, aby o chvilku později triumfoval s náskokem půlkola. Lukáš Hromádka bojoval s Václavem Lacinou, nicméně po lehké kolizi mířil do nafukovací bariéry. Situaci naštěstí ustál a tak si mohl dopřát repete v poslední jízdě.

V ní se prosadil Jiří Lang, když si dvakrát prohodil vedení s Václavem Lacinou. Na něho si vyšlápli Lukáš Hromádka, nicméně jejich duel skončil předčasně vinou poruchy plzeňského závodníka.

Nepřítel na obzoru
Hlavním tématem dnešního závodu se stal návrat Filipa Šitery a Matěje Kůse do českého juniorského šampionátu. Oba museli vynechat úvodní kolo ve Slaném kvůli tréninku na kvalifikační kolo o SGP 2010 v bavorském Pockingu. VV SPD jim vyšel vstříc a dodatečně upravil pravidla. Původně se měly všem započítávat všechny výsledky, nicméně nyní se jeden nejhorší výsledek škrtá.

Pakliže by se uskutečnila všechna kola šampionátu v plném rozsahu, šlo by o šlechetnou nabídku. Jenže předčasné ukončení kteréhokoliv mítinku by ze změny pravidel učinilo dar doslova danajský. Mistrovský podnik je regulérní, má-li uskutečněných dvanáct rozjížděk. Nicméně vinou absence zbývajících jízd mají závodníci rázem nejhorší výsledek, by by třeba všechno vyhráli. A pokud by se někomu škrtal mítink kvůli neúčasti, v průběžné klasifikaci by mu to přineslo takřka nepřekonatelnou ztrátu.

Krizový scénář se naplnil bohužel už dnes v české metropoli. Na obzoru se zjevil nový nepřítel. Dusno nevěstilo nic dobrého už od dopoledne a před šestou hodinou se Markéta ocitla v obklíčení olověných bouřkových mraků. Předpověď z letiště zněla nemilosrdně. Nejpozději úderem dvacáté se nebesa pod tíhou dešové vody otevřou naplno.

Tato hrozba provázela každého z pořadatelského týmu a jízdy ubíhaly jako na drátku. Na úvod Martin Gavenda odstartoval na Jana Holuba. Vzápětí se Martin Vaculík podobně vypořádal s Filipem Šiterou. Na rošt musel dvakrát, nebo první start vyhodnotil rozhodčí jako letmý.

Zato Matěj Kůs vzápětí nezaváhal a ozdobil své konto první trojkou. Michal Dudek zůstal trčet za Denisem Wienkem. Rozjížďka s číslem čtrnáct přinesla skvělý start Pavla Pučka. Nicméně pretendent místa v juniorském nároďáku podlehl v první zatáčce Michaelu Hádkovi.

Letiště má vždycky pravdu
Druhá série začala rozmnožováním bodových zisků hlavních favoritů. Martin Vaculík odvedl v rozjížďce s číslem pět Martina Gavendu. Na začátku třetího kola upadl Lukáš Hromádka a rozhodčí Pavel Váňa rozblikal červená světla. Na kopci stála připravená šestá jízda a Milan Špinka přišel s návrhem, aby jela ihned a opakovačka páté až později.

Nicméně ani silný vítr nesoucí bouřku a tma nepřiměla Pavla Váňu ke kroku urychlit mítink. Repete páté jízdy přineslo Martinu Vaculíkovi konečně kýžený triumf. A Martinu Gavendovi porážku, jenž se měla stát jeho jedinou dnešní ztrátou. V rychlém tempu závod pokračoval.

Filip Šitera se vzápětí dočkal další prohry. Po vylétnutí pásky letěl dopředu. V první zatáčce přehradil Matěji Kůsovi cestu a udržel vedení. Avšak Pražan si počkal do druhé zatáčky a ve výjezdu ho překonal. „Udělal jsem chybu jako sviňa,“ připouštěl mšenský závodník.

Popel si na hlavu sypal i Jan Holub. Do sedmé jízdy se vůbec nerozjel. „Ani se neptej,“ přivítal reportéra magazínu speedwayA-Z. „Vytáh‘ jsem si chcípák.“ Zato jeho kolega Michael Hádek si mohl pískat. Osmá jízda viděla jeho další triumf, tentokrát před Denisem Wienkem.

Kraoučká pauza však přinesla konec neporazitelnosti plzeňského juniora. Start mu nevyšel a rošt opouštěl jako třetí. Vpředu byl Filip Šitera, ale na protilehlou rovinku vyjel jako první Martin Gavenda. Filip Šitera neměl příliš šancí osnovat odvetu, protože po jeho skalpu zatoužil i Michael Hádek.

Obzvl᚝ ve druhé polovině rozjížďky byl hodně důrazný a Filip Šitera ho musel v cílové rovince drsně vytlačit k mantinelu. V průběžné klasifikaci zbývali už jen dva neporažení. A jak Martin Vaculík, tak Matěj Kůs s přehledem získali trojky i ve třetí sérii.

Vše směřovalo k vyvrcholení jejich duelu, jenž rozpis závodu nachytal na patnáctou jízdu. Ještě předtím se však diváci kromě deštníků museli vyzbrojit i trpělivostí. Arbitr nezastavil čtrnáctou jízdu navzdory svíci Jiřího Langa. Kvůli defektu zastavil ve druhé zatáčce Jiří Brummer.

Ani další nebezpečná situaci, ani evidentně zmatení Jakub Fencl a Lukáš Hromádka nepohnuli sudího k akci. Červená světla začala blikat až ve chvíli, kdy oba začali závodit. Na podobné kousky a absenci kvalitního sudího v Čechách si ale všichni zvykli a ucho poháru se naštěstí prozatím zase neutrhlo.

Patnáctou jízdu už doprovodila průtrž mračen. Martin Vaculík rychle odstartoval a Matěj Kůs se chtě nechtě musel smiřovat s pozicí za slovenským borcem. Vzápětí Filip Šitera konečně triumfoval ve velkém stylu před Michalem Dudkem a pořadatelům nezbylo než hodit ručník do promáčeného ringu.

„Na letišti maj‘ vždycky pravdu,“ filozofoval Pavel Pučko. Martin Gavenda měl zase šastnou ruku. Prve vyhrál třináctou jízdu a rázem měl stejný počet bodů jako Matěj Kůs. O rozjezdu nemohlo být ani řeči a tak přišel ke slovu hod mincí. A v něm stálo štěstí při Martinu Gavendovi, který si s deštníkem mohl přijít na stupně vítězů pro pomyslný stříbrný věnec.

Hlasy z depa
„Jsem rád, že jsem vyhrál,“ svěřoval se Martin Vaculík. „I když jsem nejel tu poslední jízdu. Jsem rád, že jsem porazil Matěje a Filipa. Matěj je startér, Filip také. Těším se z toho, že mi to vyšlo. Nedá se nic podceňovat, chci se starat, aby to bylo čím dál lepší. Velké díky patří otcovi, že se mnou jezdí a dává mi rady. Bez něho by se to nedalo.“

„Dneska to bylo super,“ liboval si Martin Gavenda, který dosáhl svůj nejlepší výsledek v české juniorce. „Oprášil jsem JRMko a spokojenost. Ztratil jsem jen bod s Matějem. Dobře odstartoval. A pak se to opakovalo a zase odstartoval podruhý. A nešlo ho předjet.“

„Dráha dobrá, ale Martin byl lepší,“ hodnotil Matěj Kůs. „Příští závody budu bojovat. Šampionát je ale nefér vůči mně a Filipovi. Pravidla se nemění během hry. Chtěl jsem, aby se ten závod ve Slaným přeložil. Ale pár závodů ještě bude!“

„Odešla psychika,“ nehledal Filip Šitera žádné výmluvy. „Jsem nevyspalej‘. Zkurvil jsem start s Vaculíkem. Na Matěje jsem odstartoval, ale udělal jsem velikánskou chybu.“

„Dvě jízdy pohoda,“ popisoval Michael Hádek. „A pak se to zesralo. A zesralo! První dva starty dobrý, při třetím jsem tam byl stejně s nima. Přetočil jsem se a už je nepředjel. V poslední jízdě jsem si šmrdlal lajnu a nedostal se dopředu.“

„Co bych řek‘?,“ hledal Pavel Pučko marně slova. „Zase to bylo jako na houpačce. Dobrá jízda byla ta vítězná. Chtěl bych ale jet ještě jednou. Nedokončený závody nemám rád.“

„Počasí na hovno a motorky v prdeli,“ láteřil Michal Dudek. „Zrovna ta druhá jízda. Asi jsem pana Špinku nepřesvědčil, aby mě dal do nároďáku. Docela mě to štve, co se dá dělat?!“

Kvalifikace:

  01 02 03
1. Denis Wienke, D – Chabařovice 1.    
2. Jaroslav Hladký, Praha   1.  
3. Jiří Lang, Plzeň 2.   1.
4. Lukáš Hromádka, Březolupy   3. 2.
5. Václav Lacina, Plzeň   2. E
6. Miroslav Horák, Mšeno E   –

Hlavní závod:

1. Martin Vaculík, SK (ACCR) – Slaný 3 3 3 3 12
2. Martin Gavenda, Praha 3 2 3 3 11 (los)
3. Matěj Kůs, Praha 3 3 3 2 11 (los)
4. Filip Šitera, Mšeno 2 2 2 3 9
5. Denis Wienke, D – Chabařovice 2 2 2 2 8
6. Michael Hádek, Plzeň 3 3 1 0 7
7. Pavel Pučko, Praha 2 1 3 1 7
8. Michal Dudek, Slaný 1 1 2 2 6
9. Roman Čejka, Slaný T 3 2 0 5
10. Jakub Fencl, Praha 1 1 0 3 5
11. Ondřej Veverka, Praha 1 2 0 1 4
12. Jan Holub, Plzeň 2 E 1 1 4
13. Lukáš Hromádka, Březolupy 0 X 0 2 2
14. Jaroslav Hladký, Praha 1 0 1 0 2
15. Jiří Brummer, Praha 0 T 1 E 1
16. Jiří Lang, Plzeň 0 F 0 X 0
17. Václav Lacina, Plzeň (res) F 0

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA PHA TOT
  11.4. 26.5.  
1. Martin Vaculík 15 (12) 15(27)
2. Michael Hádek 13 (7) 13(20)
3. Pavel Pučko 12 (7) 12(19)
4. Martin Gavenda (10) 11 11(21)
5. Matěj Kůs NS 11 11
6. Jan Holub 11 (4) 11(15)
7. Michal Dudek 10 (6) 10(16)
8. Filip Šitera NS 9 9
9. Denis Wienke (7) 8 8(15)
10. Roman Čejka 8 (5) 8(13)
11. Pavel Fuksa 8 NS 8
12. Václav Milík 7 NS 7
13. René Vidner 6 NS 6
14. Jakub Fencl 5 (5) 5(10)
15. Ondřej Veverka (3) 4 4(7)
16. Lukáš Hromádka NS 2 2
17. Jaroslav Hladký NS 2 2
18. Jiří Vonásek 2 NS 2
19. Jiří Brummer (0) 1 1
20. Jiří Lang NS 0 0
21. Václav Lacina 0 (0) 0
22. Miroslav Horák 0 Q-NS 0

Poznámka: jeden nejhorší výsledek se každému jezdci škrtá.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR Juniorů

Esa vstupují do hry

Praha – 26. května
Úvodní kolo českého juniorského šampionátu ve Slaném vidělo v předvečer Velikonoc hladký triumf Martina Vaculíka, jehož na stupně vítězů doprovodili Michael Hádek a Pavel Pučko. Dva z horkých favoritů se však v těch chvílích v bavorském Pockingu chystali na kvalifikační kolo o SGP 2010. VV SPD kvůli nim změnil pravidla a nyní se do celkového pořadí nezapočítává jeden nejhorší výsledek. Nicméně dnes na pražské Markétě budou Matěj Kůs a Filip Šitera dozajista chtít zvrátit běh událostí ve svůj prospěch. Pretendentů pódia je ovšem více a olej do ohně přilévá skutečnost, že Milan Špinka hodlá uzavřít nominaci pro český juniorský nároďák. Stejně jako ve Slaném se i nyní pojede kvalifikace. Odpoledne se na mini oválku za první zatáčkou uskuteční druhé kolo mistrovství republiky stopětadvacítek na malé dráze.

Startovní listina:

1 Martin Gavenda, Praha
2 Jiří Brummer, Praha
3 Jan Holub, Plzeň
4 vítěz kvalifikační jízdy 2
5 Martin Vaculík, Slaný (SK – ACCR)
6 Filip Šitera, Mšeno
7 Roman Čejka, Slaný
8 Jakub Fencl, Praha
9 Michal Dudek, Slaný
10 Matěj Kůs, Praha
11 vítěz kvalifikační jízdy 3
12 vítěz kvalifikační jízdy 1
13 druhý z kvalifikační jízdy 3
14 Pavel Pučko, Praha
15 Ondřej Veverka, Praha
16 Michael Hádek, Plzeň
17 třetí z kvalifikační jízdy 3
18 čtvrtý z kvalifikační jízdy 3

Kvalifikace:

1.jízda Denis Wienke (Chabařovice – D), Miroslav Horák (Mšeno), Jiří Lang (Plzeň)
2.jízda Jaroslav Hladký (Praha), Václav Lacina (Plzeň), Lukáš Hromádka (Březolupy)
3.jízda 2.-3. z 1. a 2. jízdy

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

MČR tříčlenných družstev

Liberec odolal březolupskému náporu

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 23. května 2009
Druhé kolo šampionátu tříčlenných družstev v Liberci se dnes nesl ve znamení duelu domácích s Březolupy. Liberečtí vyhrávali jednu jízdu za druhou a až teprve rozjížďka s číslem jedenáct jim přinesla prohru s Martinem Málkem a Michaelem Hádkem ve vestách moravského týmu. Březolupy však inkasovaly další ztráty. Nejcitelnější stihla Martina Málka, když se v předposlední jízdě jeho motor proměnil v hromádku šrotu. Třetí místo pro sebe urval Slaný, by se mu nevyhnuly technické trable. Michal Dudek v jednom případě nenastartoval ani jeden ze svých dvou motocyklů a pro Krzysztofa Nowackeho skončil mítink po explozi jeho GM. Nadstavbový šestý ročník Memoriálu Josefa Leifra skončil triumfem Jana Jaroše, který ve finále odrazil nápor Martina Málka. Filip Šitera po slibném startu skončil už v prvním oblouku s prasklým primárním řetězem.

Liberecká vendeta
V krátké historii tříčlenných družstev nepatřil Liberec nikdy k outsiderům. V prvním ročníku soutěže, která přivedla liberecký tým na start po čtrnáctileté pauze, triumfoval. Loni mu titul unikl jen o vlásek. Avšak okolnosti předchozí sezóny bývají zapomenuty nejpozději přes zimu. Třetí místo ze Svitav však pod Ještědem nenadchlo, takže na domácím kolbišti bylo co napravovat.

Při tréninku měl Filip Šitera, jenž se dopoledne vrátil přes kanál La Manche z utkání svých Včel, problémy. Spadl mu řetěz a úplně zničil spojkový koš. Avšak vstup do dnešního klání však nemohl být z libereckého úhlu pohledu lepší. Jan Jaroš se svým jmenovcem Holubem v rozjížďce s číslem jedna uletěli dvojici slánských juniorů už po vylétnutí pásky. Atak Michala Dudka vnější stranou druhé zatáčky vypadal sice nesmírně nadějně, ale žádné ovoce nepřinesl. Ob jednu jízdu se mezi Jana Jaroše a Jana Holuba vklínil Pavel Pučko. Nicméně jak rychle se v prvním oblouku na druhou příčku dostal, tak rychle spadl ve druhé zatáčce zase zpátky.

Slaný a Praha dnes stavěly především na juniorech, Pardubice zase na závodnících, jimž se příliš příležitostí ke svezení nenaskýtá. Za těchto okolností mohly libereckým závodníkům konkurovat pouze Březolupy, které nezměnily svou vítěznou sestavu ze Svitav. V bitvě o zlatý věnec mohl rozhodnou každičký bod a moravský tým o jeden přišel už ve druhé jízdě.

Martin Gavenda se na začátku netrefil do správného nastavení. A tak zatímco Martin Málek dokázal objet v první zatáčce vedoucího Tomáše Suchánka, on byl příliš pomalý. Liberec si však luxus obdobné ztráty nehodlal dopřát. V sedmé jízdě se sice Tomáš Suchánek držel Filipa Šitery, avšak nakonec neudržel Dariusze Lowickeho.

Oba závodníci domácího klubu posléze vytvořili nepřekonatelnou hráz, na níž si pardubický borec vylámal zuby. S třemi pětkami na kontě se tak Liberec směle díval vstříc úvodní jízdě pravdy. V rozjížďce s číslem devět se totiž měl poprvé střetnout s Březolupy. Moravané však nešli na rošt jako tupé ovce na porážku. A to tím spíše, mohli-li s výjimkou počátečního zaváhání směle konkurovat domácím v jejich bodovém kořistnictví.

V rozjížďce s číslem šest Martin Málek s Martinem Gavendou rychle vyřadili oba slánské mladíky. Ob jednu jízdu šel poprvé do akce Michael Hádek a v kombinaci s Martinem Málkem rychle zmizeli Pavlu Pučkovi s Ondřejem Veverkou. „Kurňa to tahá za ruce,“ líčil Michael Hádek, jemuž musel mechanik Adam Vandírek narychlo na dráze vracet zpátky na místo filtr svou první zkušenost s děravým oválem.

V klíčové rozjížďce s číslem devět se partnerem Michaela Hádka stal Martin Gavenda. Tomu vyšel nejlépe startovní manévr,jenže už v prvním výjezdu říkalo vedení pane Filipu Šiterovi. Venkem se cpal dopředu i Jan Holub. Březolupského závodníka ovšem překonal až ve druhém kole. Jak se posléze ukázalo, právě výsledek deváté jízdy se stal klíčovým pro celé další utkání. Liberecká vendeta za Svitavy vyšla dokonale.

Bronz defektům navzdory
Zatímco domácí válčili s Březolupy o vítězství, zbylé celky si to rozdávaly o třetí příčku. V půlce mítinku měl vrch překvapivě Slaný. By středočeské trio prohrávalo s oběma leadery, ve své soukromé válce o pódium si dokázalo sjednat respekt. Jako první o tom přesvědčili Michal Dudek s Krzystofem Nowackim ve čtvrté jízdě, kdy odvedli pardubické Jiřího Brummera a Jaromíra Otrubu.

Jako nesmírně důležitá se pro další vývoj událostí stala i rozjížďka s číslem deset, v níž Slaný změřil své síly s Prahou. Pražany nezastihl závod v optimálním rozpoložení. Pravidelnými bodovými dávkami je zásoboval prakticky jen Jakub Fencl, jenž se netajil svým apetitem na rozbité dráhy.

Rovněž v desáté jízdě vypálil rychle do čela. Jenže za jeho zády se Krzystof Nowacki řítil vpřed jako raketa. V první zatáčce upadl, ale dostal šanci na reparát v opakované jízdě. A dokonale jí využil. Nyní to byl on, kdo se v první zatáčce prohnal okolo Jakuba Fencla a udával tempo.

Ve druhé zatáčce se mírně přetočil, čímž vyděsil své pronásledovatele a získal od nich mírný odstup. Slánskou pozici ještě vylepšoval Roman Čejka, když hlídal třetí místo před Pavlem Pučkem. Konec dobrým časům však přinesla předposlední zatáčka. Z vypiplaného GM vedoucího Poláka se zakouřilo a zadřený pohonný agregát vystřelil Krzysztofa Nowackeho ze sedla. A to byl konec, protože děravý motor nešlo na místě opravit.

Při repete se však s oběma Pražany vypořádal Roman Čejka. Po vylétnutí pásky proplul mezi svými soky z hlavního města jako dravá štika. Jakub Fencl prahnul po triumfu stejně jako on. Ale po na poslední chvíli odvrácené kolizi se zadním kolem slánského závodníka dostal ve druhé zatáčce rozum.

Remíza s Prahou konsolidovala slánské třetí místo. Nicméně zbývající cesta Slaného na nejnižší stupínek pódia nebyla prosta problémů. Michal Dudek se ve dvanácté jízdě musel vracet do depa pro náhradní motocykl, protože ten první se mu po vjezdu na dráhu odmlčel. Nicméně ani rezervní stroj se mu nepodařilo rozburácet. A tak jen mohl rezignovaně sledovat, jak Jan Jaroš s Janem Holubem měří Romanu Čejkovi.

„Předtím jsem přijel z jízdy a všechno kontroloval,“ nevěřícně kroutil hlavou. „Pak koukám, vypadlej´ karburátor. Pásky byly utáhlý, ale karbec venku, jestli to někdo vytáh‘?! Pak jsme udělali chybu. Jak mám Blixta, musí se tam při startování vytáhnout sytič. A to jsme neudělali.“

Naštěstí se toto extempore přihodilo v duelu se silným Libercem a po přestávce se slánští junioři vypořádali s Pražany 4:2. Definitivně se Slaný na třetí příčku mohli postavit po remíze s Pardubicemi v rozjížĎce s číslem osmnáct. Tomáš Suchánek už našel recept na startovní manévry, což se projevilo na bodovém přídělu.

Avšak Jaromír Otruba skončil do pásky a musel zpátky na trestnou čáru. „Prasklo nové lanko,“ vysvětloval. „Mimo něj odešla i celá spojková ložisková skříň. Ségrovka vytrhla drážku, vyběhlo ložisko a…“ A tak zatímco Tomáš Suchánek mizel v prachu, Michalu Dudkovi s Romanem Čejkou stačilo v klidu dojet na remízu.

Událostmi nabitý závěr
Poté, co Liberec rozdrtil Březolupy, zdálo se být rozhodnuto. Ke všemu Slaný navzdory různým trablům kráčel vcelku pevně za bronzem. Nicméně závěre dnešního závodu měl k poklidné nudě hodně daleko. Jan Jaroš a Jan Holub sice dovezli další pětku z dvanácté jízdy nad osamoceným Romanem Čejkou, jehož parák Michal Dudek nenastartoval ani jeden ze svých dvou motocyklů.

Šestého triumfu v řadě se však Liberec nedočkal. V rozjížďce s číslem dvanáct letěl dopředu Jan Jaroš. Martin Málek ho objížděl venkem. Liberecký závodník ho zkoušel vyvézt ven. Leč Moravan chytře změnil směr útoku. A zatímco se sunul do čela vnitřní stopou, Jan Jaroš zahradil cestu svému kolegovi Filipu Šiterovi.

„Trošku jsme si nerozuměli v první zatáčce,“ popisoval incident Filip Šitera. Ve třetím kole se nakonec propadl na poslední příčku za Michaela Hádka a posléze ani neprojel cílem. „Jsme domluvený na příští závody, že si pořídíme zrcátka,“ žertoval Jan Jaroš, jenž už Martina Málka nestačil dohnat. „Tobě tam ale dáme provázek na lajnu jako maj´ chrti v Anglii, abys nevyjížděl ven,“ kontroval Filip Šitera.

V březolupském táboře však bylo mnohem více důvodů k veselí. Výhru 4:2 umocnili Michael Hádek s Martinem Gavendou zničujícím 5:1 nad slánskými juniory v šestnácté jízdě. Leč ani liberečtí borci nezaháleli. Sedmnáctá jízda se musela opakovat kvůli pádu Ondřeje Veverky, avšak Dariusz Lowicki s Janem Holubem se nenechali vyvést z klidu.

Možné vítězství Březolup se už sunulo do teoretické roviny. Březolupy se však činily, seč mohly. Martin Málek s Martinem Gavendou už měli na lopatě jednoznačnou porážku Jakuba Fencla a Jaroslava Hladkého v rozjížďce s číslem devatenáct. Leč poslední kolo rozmetalo motor vedoucího závodníka na kousky. Vzápětí Dariusz Lowicki s Janem Holubem porazili Tomáše Suchánka a Jiřího Brummera. Liberecké vítězství nemohlo mít lepší aranžmá.

Tím však podívaná neskončila. HBC fans totiž připravili další ročník Memoriálu Josefa Leifra. Úvodní semifinále začalo vcelku vlažně. Filip Šitera s Janem Jarošem až příliš brzy odsoudili Martina Gavendu s Tomášem Suchánkem do role účastníků malého finále.

Zato druhé semifinále přineslo bitvu jako řemen. Po vylétnutí pásky vystřelil do čela Michael Hádek. Vzápětí ho vystřídal od mantinelu startující Jan Holub, nicméně starší klubový kolega ho záhy odkázal za svá záda. Dopředu se dral i Martin Málek. A ve třetím kole se v zatáčce u depa spodní stranou protáhl na první místo.

Z malého finále rezignoval Tomáš Suchánek s omluvou na zničenou spojku. Martin Gavenda neměl konkurenci, zatímco Pavel Pučko v prvním oblouku podjel Jana Holuba. Ten sice nerad, ale upřímně přiznával vyčerpanost. Útěchou mu byl největší pohár, který nejlepšímu jezdci libereckého týmu věnovala reprezentace handicapovaných hráčů ping pongu.

Velké finále poslalo do čela Filipa Šiteru. Leč přetržený řetěz ho donutil zastavit ještě v prvním oblouku. Vedení dědil Jan Jaroš, který posléze až do cíle chytře krmil cejchami útočícího Martina Málka.

Hlasy z depa
„Dráha mi sedla,“ vysvětloval Jan Holub důvody, díky nimž ani jednou neprohrál se závodníkem konkurenčního týmu. „Nevadilo mi, že byla rozbitá. Jede to a mydlí. Spokojenost, že jsme vyhráli. V tabulce máme bod ztráty, ale je ještě hodně závodů a tak to doženeme. V Memoriálu odešla spíš síla, nerad to přiznávám. Ale vyhrál jsem největší pohár! Jestli mi někde nalejou, tak ho naplním.“

„Nevyhrál jsem jednu jízdu,“ hodnotil Jan Jaroš své dnešní účinkování pohledem do vypsaného programu. „S mechanikem Tondou a klukama ze Stuhy jsme zapracovali na zlepšováku. A vypadá to velice nadějně. Člověk se snaží jít dopředu a když se nedaří, vezme si ponaučení. S Bohoušem jsme pracovali i na motoru, takže doufám, že forma půjde nahoru. Výsledek není jen moje práce, stojí za ním víc lidí. Finále jsem si užil. Třetí dráha nebyla absolutně to nejlepší. Dokázal jsem využít, že Filipovi prasknul řetěz. Za to mu díky (smích)! Ale škoda, ve třech by to byla hodně hezká jízda.“

„Viděl’s to sám,“ opáčil Filip Šitera na obvyklý dotaz magazínu speedwayA-Z, jaké to dnes bylo. „Trošku se to občas zastavovalo. Dávám na tyhle závody starší řetězy. Nebo starší, takový, co maj‘ tři, čtyři závody. Nevím, proč to praskalo. V Leifrovi jsem odstartoval první a možná bych to udržel. Ale kdyby, kdyby… Jsem utahanej‘, nespal jsem, dobrý závody, protože se potřebuju rozjezdit.“

„Dneska dobrý,“ říkal Martin Málek. „Ale dělalo mi velké problémy najít správnou stopu na dráze. Byla to hodně rozbitá a děravá, možná k tomu přispěl d隝, ale ke konci se dráha už zlepšila. Jelo to dobře, ale trošku jsem zklamaný. Další pokus o maximum se mi nepodařil, zradil mě motor. Zarachotilo tam docela škaredě a když jsem se díval do sání, chybí tam ventil, takže to nevěští nic dobrého. Minulý týden jsem zadřel taky jeden motor, tak mi teď zůstal jen jeden. Snad to do příštího týdne nějak opravím. Jinak co se týká memoriálu, tak to první místo vyjde třeba příště. Udělal jsem ve finále pár chyb, ale i tak jsem spokojený, hlavně že jedu ve zdraví domů.“

„Adam (Vandírek – pozn. redakce) je super mechanik,“ pochvaloval si Michael Hádek. „Děkuju mu a všem, co mi pomáhali. Motorka je připravená, spojka už funguje a měl jsem stoprocentní starty. Mohli jsme bejt první, ale jsou to závody, každej‘ závod se nedaří, příště budeme první zase my. Musíme!“

„Trápil jsem se,“ připouštěl Martin Gavenda. „Bylo to v nastavení. Pak jsme udělali změnu. Prohrál jsem, ale další jízdy byly pak dobrý.“

„Očekával jsem, že to bude horší,“ připustil Michal Dudek. „Na takový dráze neumím zatočit. Mám rád tvrdý dráhy, maximálně sem tam dírka. Nakonec to bylo dobrý, za třetí místo jsem rád, nepočítal jsem s ním.“

„Byl jsem s nervama v prdeli,“ netajil se Tomáš Suchánek. „Moje starty mě vytočily, že jsem rozkopal helmu. Pak to bylo dobrý. To nasrání mi pomohlo, jinak to stálo za hovno. Opět čtvrtý místo! Leifr zase blbej‘ start, odešla mi spojka a neměl jsem motorky v kupě, abych jel malý finále.“

„Sednou mi rozbitý dráhy,“ vysvětloval Jakub Fencl svůj jedenáctibodový zisk. „Měl jsem taky dobrej‘ motor. Je škoda, že nejsme na bedně. Snažím se tahat. Snaží se každej‘, někomu to sedne, někomu ne. Jedenáct bodů jsem ale nečekal, je to můj nejlepší výsledek.“

1. GRS Liberec   37
Jan Jaroš 3 3 – 3 2 – 11
Jan Holub 2 2 2 2 2 2 12(6)
Dariusz Lowicki, PL (ACCR) 3 – – 3 3 9
Filip Šitera 2 3 R 5(1)
 
2. AK Mitas Březolupy   32
Martin Málek 3 3 2 3 3 E 14(1)
Martin Gavenda 1 2 0 – 2 3 8(2)
Michael Hádek 3 1 2 1 3 10(1)
 
3. AK Slaný   19
Michal Dudek 1 3 1 – 3 1 2 11
Roman Čejka 0 0 3 1 1 0 1 6(1)
Krzysztof Nowacki, PL (ACCR) 2 X 2(1)
 
4. ZP Pardubice   16
Tomáš Suchánek 2 3 1 1 3 3 1 14
Luboš Velinský E – E 0 – – 0
Jaromír Otruba 0 0 – 0 0
Jiří Brummer 1 1 0 2
 
5. AK Markéta Praha   16
Pavel Pučko R 1 1 1 – – – 3(2)
Jakub Fencl 1 2 2 2 2 2 11
Ondřej Veverka 0 – 0 X 0
Jaroslav Hladký 0 1 1 2(1)

Aktuální pořadí šampionátu:

  malé body velké body
1. Březolupy 67 9
2. Liberec 64 8
3. Praha 45 5
4. Pardubice 34 4
5. Slaný 30 4

6. Memoriál Josefa Leifra:

  SF1 SF2 MF FIN
1. Jan Jaroš, Mšeno 2.     1.
2. Martin Málek, Březolupy   2.   2.
3. Michael Hádek, Plzeň   1.   3.
4. Filip Šitera, Mšeno 1.     E
5. Martin Gavenda, Praha 3.   1.  
6. Pavel Pučko, Praha   4. 2.  
7. Jan Holub, Plzeň   3. 3.  
8. Tomáš Suchánek, Pardubice 4.   –  

Foto: Vladimír Šíma

MČR tříčlenných družstev

Březolupy posílají vítěznou sestavu i do Liberce

Liberec – 22. května
Tříčlenná družstva se už nyní na počátku sezóny mohou pyšnit nejkomplikovanějším názvem. Oficiálně se jedná o přebor Česká republiky družstev – šampionát družstev. O dovětek usiloval především Liberec, zatímco ostatní kluby měly zájem o ekonomicky zajímavější jméno přebor. Dlouhé jméno je proto výsledkem dohody soutěžících. Avšak zítra v libereckých Pavlovicích při druhém kole nebude dozajista pro žádné domluvy prostor. A už nyní je také jasné, že závody neskončí dvacátou jízdou. HBC fans totiž připravili už šestý ročník Memoriálu Josefa Leifra.

Před čtrnácti dny ve Svitavách triumfovali březolupští závodníci. Trio Martin Málek, Martin Gavenda a Michael Hádek představovalo optimální kombajn na body. Jejich sestava zůstává nezměněna a dlužno podotknouti, že v otázce ambicí jim mohou konkurovat snad jen domácí.

Liberec staví Jana Jaroše, Jana Holuba, Dariusze Lowickeho a Filipa Šiteru na post náhradníka. Toho čeká pořádná porce kilometrů, protože dnes večer startuje v Coventry ve výběru domácích Včel proti Eastbourne. Nad ránem nasedne na londýnském letišti Stanstead na letadlo, které ho na Ruzyni vysadí krátce po deváté.

Pražané pojedou bez Matěje Kůse a sází především na mladé závodníky. Věří, že se minimálně zapojí do bitky s Pardubicemi a Slaným o podium. Pavel Pučko s Jakubem Fenclem si získali renomé už ve Svitavách. Ondřej Veverka tam byl také, avšak ani jednou se nesvezl. A Jaroslav Hladký bude mít v sedle pětistovky ostrou premiéru.

Kromě toho Praha půjčila Jiřího Brummera pardubické Zlaté přilbě, která sice disponuje dvanácti vlastními jmény na soupisce, leč skutečnost je skromnější. „Myslel jsem, že letos bude přetlak na to dostat se do sestavy,“ říká František Kalina. „Ale vzhledem k tomu, že Véna a Redna jsou mimo hru, je to úplně obráceně.“

Jedničkou v týmu bude Tomáš Suchánek. Doplní ho Luboš Velinský a Jaromír Otruba, který má za sebou moře práce v posilovně i při středečním tréninku v Pardubicích. Slaňáci nemění sestavu Michal Dudek, Roman Čejka a Krzysztof Nowacki.

Jak zítra nastoupí:

Liberec 1 Jan Jaroš, 2 Jan Holub, 11 Dariusz Lowicki (PL – ACCR), 16 Filip Šitera
Pardubice 3 Tomáš Suchánek, 4 Luboš Velinský, 12 Jaromír Otruba, 17 Jiří Brummer
Březolupy 5 Martin Málek, 6 Martin Gavenda, 13 Michael Hádek
Praha 7 Pavel Pučko, 8 Jakub Fencl, 14 Ondřej Veverka, 19 Jaroslav Hladký
Slaný 9 Michal Dudek, 10 Roman Čejka, 15 Krzysztof Nowacki (PL – ACCR)

Aktuální pořadí šampionátu:

  malé body velké body
1. Březolupy 35 5
2. Praha 29 4
3. Liberec 27 3
4. Pardubice 18 2
5. Slaný 11 1

Foto: Wojta Zavřel

MČR Na dlouhé dráze

Dlouhodrážní mistr se zřítil z trůnu až v poslední zatáčce před cílem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mariánské Lázně – 17. května
Zdeněk Schneiderwind nemá ve zvyku hovořit o svých ambicích příliš konkrétně. Nicméně už úvodní rozjížďky včerejšího českého šampionátu na dlouhé dráze naznačily, že král české dlouhodrážní scény nebude mít v Mariánských Lázních sobě rovného konkurenta ani letos. V rozjížďkách základního rozpisu exceloval brilantními starty a prohrál pouze s defektní svíčkou, díky níž si musel doběhnout do cíle pro bod po svých. Ve finále A se pak stal aktérem nervy drásající bitvy, která na našich dlouhých oválech nebyla dlouho k vidění. Postupně se zbavil dotírajícího Andy Appletona, aby posléze připravil o vedení Pavla Ondrašíka. S mírným náskokem se řítil vstříc dalšímu titulu. Zbývala už jen poslední zatáčka. Jenže v ní upadl a mohl jen sledovat, jak se soupeři řítí okolo něj. Zvítězil Andy Appleton a na stupně se postavili ještě Pavel Ondrašík a Jörg Tebbe. Richard Wolff doplatil na úvodní zadřený motor. Vítězství ve finále B neuspokojilo jeho závodnický apetit a to tím spíše, byl-li výsledek závodu určujícím faktorem pro divokou kartu pro první Grand Prix. Příjemným překvapením byl výkon Marka Čejky, který ve finále B porazil i Karla Kadlece bojujícího rovněž s vynechávajícím motorem a píchlou pneumatikou. Roman Tomany, při neúčasti omluveného Antonína Klatovského poslední Čech ve startovní listině, byl čtvrtý ve finále C.

Hvězda mezi hvězdami
Takové hvězdné obsazení dlouhodrážní mistrovství republiky za celou svou existenci nepamatuje. Sirg Schützbach, triumfátor závodu finále mistrovství světa a exmistr Evropy na trávě, se už lázeňský kilometr pokoušel dvakrát marně dobít. Stejně tak známou tváří byla Nynke de Jong vracející se do sedla po ošklivém podzimním zranění. Nicméně vůbec poprvé se v národním šampionátu objevili čtyři finalisté mistrovství světa.

Andy Appleton, Paul Cooper, který z pražského letiště dorazil na poslední chvíli, a Jörg Tebbe využili příležitost otestovat ovál, na němž příští měsíc vypukne boj o titul letošní mistra světa. Čtvrtým byl Zdeněk Schneiderwind, perfektní znalec lázeňské dráhy, na níž od roku 2003 netriumfoval jen jednou, protože byl zraněný.

A hned na úvod ukázal všem malověrným, že ani letos se jeho apetit na zlato nezmenšil. Andy Appleton vedl rozjížďku s číslem jedna pouze cirka do první zatáčky. Z ní už vyjel na čele pražský obhájce čtyř předchozích titulů. Prvních pět bodů se záhy mělo zdvojnásobit už v páté jízdě.

Kvůli trucujícímu startovacímu zařízení se startovní manévr povedl až napodruhé. Dopředu letěl opět Zdeněk Schneiderwind. Na konci úvodního kola měl už náskok bratru osmdesát metrů. Jenže v posledním kole zůstal pražský závodník stát s oněmělým motorem. Protože Roman Tomany opustil šestou příčku už ve třetím kole, zůstával poslední bod stále k mání.

Pražský závodník neváhal ani na okamžik. S motocyklem po boku sprintoval do cíle u vědomí, že i jeden bod může v loterii postupu do finále A hrát důležitou roli. „Asi svíčka,“ odtušil nad příčinou svého zastavení, aby se záhy pustil do příprav na další rozjížďky.

V rozjížďce s číslem sedm předvedl opět famózní start. Dvojice jeho soupeřů z Grand Prix, Jörg Tebbe a Andy Appleton, byla odsouzena sledovat sólo mistra Schneiderwinda z uctivé vzdálenosti. A stejně se vedlo Sirgu Schützbachovi, jemuž český fenomén uletěl už po vylétnutí pásky dvanácté jízdy.

Problémům navzdory
Ani ostatním českým želízkům v mariánskolázeňském ohni se nevyhýbaly problémy. Všechno odstartoval Antonín Klatovský, jenž se ve čtvrtek omluvil kvůli střevním obtížím.

Pavel Ondrašík v tréninku objel tři kola a musel zůstat stát vinou prasklého řemenu. V závodě laboroval s nastavením spojky a po dvou sériích měl u svého jména pouze pět bodů. Mohlo to být o chloupek lepší, kdyby jej Jörg Tebbe ve druhém kole v zatáčce u depa nepřipravil o druhou příčku.

Nicméně rozjížďka s číslem devět znamenala renesanci Pražanových nadějí. Pořádně prohnal vítězného Sirga Schützbacha a zejména v prvním okruhu neměl k předjetí daleko. Pojistkou k umístění mezi nejlepší šestkou se ovšem stala jeho one-man-show v rozjížďce s číslem dvanáct.

Pavel Ondrašík zůstal vedle Zdeňka Schneiderwinda jediným naším závodníkem ve finále A. Otázka české divoké karty pro červnovou Grand Prix tak došla předčasného rozuzlení. Starší Pražan je stálým účastníkem a tak měl Pavel Ondrašík v tomto ohledu jasno ještě dříve, než dnešní mítink skončil.

Richardu Wolffovi se tak nabídla pouze pozice prvního náhradníka. Přitom by mohl posloužit jako školní příklad, jak ošidné bývají nominace na základě jednoho závodu. Do rozjížďky s číslem tři odstartoval jako namydlený blesk. Po průjezdu úvodním obloukem klesl za Sjoerda Rozenberga a vítězného Jörga Tebbe. Třetí místo mu však už nemělo uniknout.

Leč ve druhém kole mu nezbylo než bezmocně mávnout rukou, když kovové srdce jeho oře umlklo. „Zadřel jsem motorku, která vypadala dobře,“ líčil později v depu. Nezbylo než odložit invalidní stroj a pustit se do příprav rezervního. Přes přestávku neměl moc času a nastavení na čtvrtou jízdu nebylo zrovna tip op.

Dva body toho byly více než pádným důkazem. V rozjížďce s číslem sedm jsme však viděli Richarda Wolffa v obvyklé kondici. Po vylétnutí pásky byl před ním jen Karel Kadlec. Plzeňský nezmar se však ve druhém oblouku stal bezprostředním svědkem, jak se Pražan sune po jeho levici do čela.

Richarda Wolffa sice předčil ještě David Speight, jenž se před Karla Kadlece posunul současně s ním. Britovo vedení ovšem trvalo pouze pár metrů, než se závodník pražského Olympu vrátil zpět. Nicméně hladký triumf mu nebyl souzen kvůli pádu Nynke de Jong ve druhém kole. Repete mělo obdobný průběh jako původní jízda. Karel Kadlec ztratil vedení v první zatáčce, David Speight ve druhé a Richard Wolff projel triumfálně cílem.

Avšak a později ve svém depu kalkuloval, jak chtěl, výsledek umožňující účast ve finále A mu stále nevycházel. V rozjížďce s číslem dvanáct sledoval triumf svého kolegy Pavla Ondrašíka. A udržel na uzdě Paula Coopera, jenž po dvou defektech a dvou třetích místech putoval jen do finále C. Pro světového finalistu dozajista nelichotivý výsledek.

Osud poslední zatáčky
Z českých závodníků mu dělal společnost pouze Roman Tomany. Domácí navrátilec nezískal v základní části ani pět. Finále C probíhalo v pěti, protože Klaus Peter Gerdemann musel odstavit svůj motocykl už v opakované čtvrté jízdě. A protože si pořadatelé přáli uplatnit pravidlo o trestné čáře, znamenalo to stáhnout ze závodu oba náhradníka. Účast Michaela Hádka byla nepravděpodobná. Plzeňský junior toužil především po svezení na dlouhodrážním speciálu, jehož se mu dostalo při tréninku. Ovšem britský čahoun John Hartley odhodláním závodit jen překypoval.

Finále C opanoval John Cooper. Vnějškem úvodního oblouku pronikl do čela. Roman Tomany jezdil čtvrtý před Andreasem Büschkem, který nakonec neprojel přes cílovou čáru. Zato v béčku panoval český přetlak. Vedle nešastného Richarda Wolffa se tu objevili ještě Karel Kadlec a Roman Čejka.

Plzeňský závodník prožil během včerejších veteránských závodů vskutku pekelné martýrium. Defekt motocyklu a start se stojatým motorem, který Jaroslav Pták starší připravil bezmála před pěti lety. A ke všemu ošklivý pád a těsná ztráta pódia čtyřventilů. Dnes naladil motocykl na hutnější dráhu, jenž však po dopoledním tréninku v palbě slunečních paprsků vyschla.

Po úvodním druhém místě opět exceloval na startech, aby základní část skončil jako české číslo čtyři. O bod méně měl Marek Čejka. Ten rozjásal diváky v rozjížďce s číslem deset. Dva okruhy držel v šachu Nynke de Jong. Holandská blondýna se přes něho dostala až v první zatáčce třetího kola, avšak domácí borec se dvakrát takřka dostal zpátky.

Nynke de Jong kalila vodu i ve finále B. Laškování s páskou odskákala posunutím zpátky na trestnou čáru. Richard Wolff neměl na sobě rovného konkurenta. „Měl jsem dobrej‘ start a šlo to,“ svěřil se. „K sedmýmu místu ale není co říct.“ Za jeho zády se ostatní seřadili do pořadí Manfred Knappe, Karel Kadlec, Marek Čejka a David Speight. A nakonec Nynke de Jong.

Už na začátku druhého kola měla Holanďanka Britův skalp. Někdy v těch chvílích začal kuckat motor Karla Kadlece. Nejrychlejší český zásobovač postupně klesl na poslední příčku, aby byl v cíli na prázdné pneumatice. Nebylo divu, že se stal obětí Nynke de Jong, urputně dohánějící úvodní ztrátu. Za její záda klesl i Roman Čejka.

Finále A zastínilo všechno, co se v Mariánských Lázních v posledních letech dělo. Pavel Ondrašík si liboval svůj bílý povlak na přilbě. „Musím poděkovat Sjoerdu Rozenbergovi, že mě ve finále nechal postavit na jeho místo,“ svěří se později v cíli. Po vylétnutí pásky se rychle ujal vedení.

Zdeněk Schneiderwind si na roštu zvolil jedničku a záhy se zařadil za záda svého klubového kolegy. Díky úžasnému zrychlení za nimi z první zatáčky vyjel Andy Appleton. Angličan ovšem narazil na Zdeňka Schneiderwinda, který jej před sebe nepustil. Sám se však pustil do boje s Pavlem Ondrašíkem. A Andy Appleton mu zdatně sekundoval.

Po chybě ve druhém kole klesl Pavel Ondrašík na třetí místo. Andy Appleton pronikl do čela, avšak Zdeněk Schneiderwind ho v první zatáčce třetího okruhu objel zvnějšku. Konsolidoval své vedení a už se zdálo, že ho o pátý triumf v řadě nemůže nic připravit.

Avšak poslední zatáčka byla pro Pražana zakletá. Stadión jen zašuměl překvapením, když v ní upadl. Pronásledovatelé se kolem něj mihli na čele s Andy Appletonem, který se stal prvním cizincem vůbec, který vyhrál titulu českého plochodrážního mistra.

Hlasy z depa
„Dráha byla dobrá,“ říkal Andy Appleton. „Testoval jsem věci na mistrovství světa, které se tady pojede v červnu. Budu mít stejné nastavení jako dnes.“

„Finále nemělo chybu, to se muselo líbit,“ liboval si Pavel Ondrašík. „Chvíli jsem to viděl zepředu, chvíli zezadu. Mrzí mě, že jsem neuhlídal první místo. Udělal jsem chybu a vyškolili mě tam úplně. Zdenda nám to nechtěl dát. V tréninku jsem objel tři kola a prasknul mi řemen. Koupil jsem novej‘ fundament a byl spokojenej‘. Během závodu se pořád měnila vůle na spojce a tak jsme na poslední dvě jízdy museli dát nový lamely. A puntíčkařením jsme brnkali na nervy ostatním. A musím poděkovat Sjoerdu Rozenbergovi, že mě ve finále nechal postavit na jeho místo. Mrzí mě, že nevyhrál Zdenda. Klidně bych si pod něj stoupnul na třetí místo. To finále stálo za to!“

„Upad‘ jsem,“ konstatoval Zdeněk Schneiderwind lakonicky. „To se stane, nic neříkám. Závody byly hezký, ve finále mi to mohlo vydržet ještě půl kola. Držel jsem se motorky a pak se neudržel.“

„Nebe je modrý, voda je mokrá a ženský maj‘ svý tajemství,“ filozofoval Richard Wolff nad svým sedmým místem, které zůstalo za jeho očekáváním. „To je převzatá hláška od Pepeho. Závod dobrý, teď jsem se podíval na pěkný finále. Sport je o štěstí, musí se to sejít. Zadřel jsem motorku, která vypadala dobře. Jednička zklamala, pak jsme to pasovali. Díky Pepovi, včera mi v Natschbachu půjčil Bulhara a dnes mi přišel pomoc‘.“

„Po včerejším pádu jsem se celý závody hledal,“ připustil Karel Kadlec. „Na tréninku jsem nastavil motorku na hlubší dráhu. Nakonec stála v zatáčkách, tak jsem udělali předstih a jízdu od jízdy jsem se začal zlepšovat. V béčku jsem chtěl jsem potvrdit svý čtvrtý místo mezi Čechy. Ala najedu do druhýho kola a začalo to prskat. V zatáčkách to nešlo do smyku, jak to vynechávalo. Plus jsem ještě píchnul. Doufám, že to trenéři viděli.“

      C B A
1. Andy Appleton, GB 4 5 3 5 17     1.
2. Pavel Ondrašík, Praha 2 3 4 5 14     2.
3. Jörg Tebbe, D 5 4 4 3 16     3.
4. Sirg Schützbach, D (FMS) 3 5 5 4 17     4.
5. Sjoerd Rozenberg, NL 4 5 3 2 14     5.
6. Zdeněk Schneiderwind, Praha 5 1 5 5 16     F
7. Richard Wolff, Praha E 2 5 4 11   1.  
8. Manfred Knappe, D 5 4 2 1 12   2.  
9. Nynke de Jong, NL (DMSB) 3 4 X 4 11   3.  
10. Marek Čejka, Mariánské Lázně 3 2 1 3 9   4.  
11. David Speight, GB 4 1 4 2 11   5.  
12. Karel Kadlec, Plzeň 2 3 3 2 10   6.  
13. Paul Cooper, GB E 3 E 3 6 1.    
14. Anthony Queripel, GB 1 2 2 1 6 2.    
15. Francesco Barbetta, I (ACCR) 2 1 2 1 6 3.    
16. Roman Tomany, Mariánské Lázně 0 E 0 0 0 4.    
17. Andreas Büschke, D 1 0 1 0 2 R    
18. Klaus-Peter Gerdemann, D E – – – 0 –    

Poznámka: náhradníci Michael Hádek a John Hartley byli staženi ze závodu. Důvodem se stal požadavek ředitele závodu Miroslava Musila, který chtěl uplatnit pravidlo o handicapu v případě najetí závodníka do pásky. To lze uplatnit v případě, že se počet účastníků rovná počtu závodníků v rozpise závodu, protože v opačném případě by byl náhradník poškozen.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)