Archiv pro rubriku: MČR

Filip Hájek zítra půjde z nemocnice domů

Praha – 19. září
Když se lékař sobotního závodu ve Mšeně rozhodl odeslat Filipa Hájka, který upadl v páté jízdě mistrovských stopětadvacítek, místo rychlou sanitou do Mělníka záchranným vrtulníkem rovnou do Prahy, všem přítomným běhal mráz po zádech. Naštěstí se ukázalo, že premiéra vzdušného záchranného prostředku v české ploché dráze byla skutečně preventivním opatřením a pražský závodník by měl jít zítra do domácího ošetřování.

„Vypadá to dobře,“ svěřil se závodníkův otec magazínu speedwayA-Z dnes odpoledne. „Nemá zlomeniny ani vnitřní zranění. Má zhmožděnej‘ bok, naražený levý zápěstí, který mu ledujou, a je potlučenej.“

Nemocniční pobyt borce, který v Divišově ochutnal mistrovské pódium během první nekompletní sezóny své kariéry, se chýlí ke konci. „Včera už byl v pohodě,“ říká jeho otec. „Normálně chodí. Dnes ráno jsem mu volal a zítra ho už pustí. Už ve čtvrtek nebo příští týden bychom se mohli jít kouknout na trénink. A díky za pomoc Láďovi Štěrovskýmu a dalším chlapům z depa!“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Plzeňané v mšenských vestách zpečetili titul domácím triumfem

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Mšeno – 17. září
Vítězstvím zpečetili Jan Holub a bratři Michael a Daniel Hádkovi své tažení letošním šampionátem juniorských družstev. Největšími soupeři jim byli Pražané, kteří nakonec skončili před Slaným jako druzí. Slaný však v konečném součtu připravil vyšším počtem pomocných bodů Pardubice. Podobná situace nastala i ve stopětadvacítkách. Už jistý mistr Michal Škurla se s šampionátem rozloučil maximálním triumfem. Stínem se stal pád Filipa Hájka, pro něhož přímo na plochu stadiónu přiletěl vrtulník a odletěl s ním s podezřením na vnitřní zranění.

První pár Mšena úřaduje
Stejně jako loni přišel Slaný o vidinu atakovat titul v pardubickém Svítkově. Avšak středočeský tým si stále uchovával naději na celkové stříbro. V průběžné tabulce ztrácel na Pardubice jediný bod a vidinu na cennější medaili středočeského klubu posilovala absence Václava Milíka, který dostal narychlo reprezentační pozvánku na finále evropských dvojic v Pile. Na základě meziklubové dohody s Markétou místo něho v pardubické sestavě figuroval Michal Škurla, jenž dnes do Mšeně dorazil jako jistý šampión stopětadvacítek. Přesto však pendloval mezi oběma motocykly, jelikož chtěl dát kolibříkům vale z pozice vítěze.

Hned v první jízdě vykročil Slaný rázně za splněním svých aspirací. Roman Čejka vystřelil dopředu současně s letem pásky, zatímco Michal Dudek se za jeho záda zařadil po průjezdu úvodní zatáčkou. Stanislav Pouznar nechtěl dávat druhé místo z rukou jen tak a jeho útoky zchladil až kontakt s nafukovacími bariérami na sklonku druhého kola.

Slaňákům šlo štěstí na ruku i nadále. Ondřej Veverka s Pavlem Pučkem v rozjížďce s číslem dvě porazili Pardubice, i když ve druhém výjezdu měl Michal Škurla skalp Pavla Pučka takřka na dohled. Pražané však úvodní maximum neproměnili ve vedení dlouhodobějšího charakteru. Ve čtvrté jízdě jim totiž Eduard Krčmář a Roman Čejka zmizeli z dohledu ještě v prvním nájezdu.

Desetibodový Slaný ovšem zaváhal v šesté jízdě, kdy měl za soupeře leadery průběžné klasifikace. První pár Mšena měl poměrně hektický vstup do závodu. Ve třetí jízdě měl Jan Holub technické patálie, sotva vyjel vraty z depa na ovál. Děda Jan ho marně roztláčel, neuspěl ani ochotný praporkář, který rychle přispěchal na pomoc.

Jan Holub už rezignovaně sundal brýle. Michael Hádek, jehož na dráze tentokrát zastupoval mladší bratr Daniel, mu přivezl svůj motocykl. V jeho sedle slavil Jan Holub triumf stylem start – cíl. Avšak před Daniela Hádka se dostal Michal Klein. Na něm je dobře vidět bezmála rok sbírání zkušeností. Nyní se nájezdům plzeňského odchovance statečně bránil až k šachovnicové vlajce.

Proti Slanému však už nastoupil ostřílený tandem Michael Hádek – Jan Holub. Po perfektním startu se usadil v čele a Slaňáci neměli šanci. Navíc Eduard Krčmář neprojel cílem vinou ucházející zadní pneumatiky.

Titul s plnou parádou
Do osmé jízdy naskočil opět Daniel Hádek místo svého bratra. Společně s Janem Holubem opanovali čelo, jenže ve druhém okruhu upadl David Štěrovský. Repete bez diskvalifikovaného Pardubičana opět vidělo let Jana Holuba na první místo, avšak před Danielem Hádkem se usadil Michal Škurla. Pražan v pardubických službách prve dojel k šachovnicové vlajce jako první před Michalem Kleinem a o chloupek uhájil druhou příčku.

Hodně vysoko mířila Praha. V sedmé jízdě Pavlu Pučkovi s Ondřejem Veverkou nevadila zastavení ani kvůli letmému startu, ani po pádu Stanislava Pouznara. A v rozjížďce s číslem deset si směle vyšlápli i na první pár Mšena. Michael Hádek a Jan Holub briskně reagovali na pohyb pásky vzhůru. Avšak v první zatáčce se před ně dostal Pavol Pučko.

Michael Hádek se s porážkou nehodlal smířit. Ve druhé zatáčce sice jeho pokus o předjetí skončil málem kolizí, avšak v předposledním oblouku byl přece jen úspěšný. „Dvě kola jsem si myslel, že ho trefím,“ popisoval dramatickou jízdu. „Jezdil kurevskej‘ venek a já ještě dál!“ Slaný sice předtím vyhrál už třetí jízdu absolutistickým poměrem 5:1, avšak k vítězství v základní části mu jediný bod chyběl.

Vítězní Mšeňáci, coby vítězové, dostali v semifinále za soupeře patnáctileté mladíky v pardubických vestách. Jaký div, že si s nimi hravě poradili už po startu a hladce zamířili do finále? Mnohem větší překvapení však bylo, když stejným stylem zacvičili Ondřej Veverka a Pavol Pučko se Slaným. Poněkud překvapivě zůstal v depu nejlepší závodník dnešního dne Roman Čejka. Eduard Krčmář sice odstartoval, avšak Pražané jeli záhy před ním a o jediný bod vyřadili Slaný z finále.

V těchto fázích však už bylo jasné, že Slaný v závěrečné tabulce vyrovnal bodový zisk Pardubic. Ale vzhledem k vyššímu počtu malých bodů se stal vicemistrem. Jan Holub a bratři Hádkové byli šampióny už dávno. Michael Hádek nenechal nikoho na pochybách, že titul je ve správných rukou. By Jan Holub na startu zaváhal a stal se kořistí Pavla Pučka a Ondřeje Veverky, on neztratil vedení ani na okamžik. A svou poslední jízdu v podniku ranku juniorského mistrovství republiky zakončil vítězně.

Verdikt poslední zatáčky
Stejně jako se Michael Hádek loučil s věkem juniora, Michal Škurla jel poslední mistrovský podnik stopětadvacítek na klasické dráze. Jeho vytrvalí pronásledovatelé však dnes jeho skalp nezískali. Z boje o pódium jako první vypadl Patrik Mikel. Při opakování rozjížďky s číslem jedna po pádu Daniela Halamky mu vypověděl službu motocykl.

Nízké číslice na digitální časomíře se postavily proti jinému řešení, než bezmocně odstavit motocykl. V duchu litery obtížně pochopitelného reglementu musela Michaela Krupičková obkroužit tři kola úplně sama.

Patrik Mikel měl technické problémy i vzápětí. Před třetí jízdou už dokonce zkoušel zelený motocykl Michaely Krupičkové, ale nakonec mohl jet na svém vlastním a liberecká závodnice ho alespoň roztlačila. „Nakonec jsem rozhodil svazek kabelů u jednotky a jeden byl povytažený,“ popisoval závadu závodníkův otec František.

Patrik Mikel na dráze suverénně vyhrál, ale šlo o jeho dnes první, ale také poslední vítězství. V rozjížďce s číslem pět se v nájezdu do druhého kola dostal před Jakuba Ondrouška, ale to už Michaela Krupičková nezadržitelně směřovala vstříc druhému triumfu.

V posledním kole upadl Filip Hájek. Miroslav Topinka nechal závodníky nejprve dokončit jízdu a teprve pro průjezdu vítězné Michaely Krupičkové rozsvítil červená světla, aby nemusel rozjížďku opakovat. Pražský závodník mezitím ležel s naraženým bokem na dráze. Kvůli podezření na vnitřní zranění přivolal lékař rychlou ambulanci ze Slaného. Po pár minutách se ovšem rozhodl raději povolat vrtulník.

Létající stroj zasahoval na české ploché dráze vůbec poprvé. Když zvuk jeho rotoru prořízl vzduch nad mšenským stadiónem, stěží by se našel někdo, kdy by nesouhlasil s Miloslavem Čmejlou. „Co bych za to dal, kdyby tím vrtulníkem přiletěl radši nějakej‘ papaláš,“ pronesl na mikrofon spíkr, který předtím potlučenému závodníkovi nechal od diváků zatleskat.

V rozjížďce s číslem šest inkasoval Michal Škurla svůj druhý triumf. A bylo jasné, že se o vítězství rozhodne mezi ním a Michaelou Krupičkovou. Ta v rozjížďce s číslem sedm odvedla Jakuba Ondrouška, který se už mohl těšit na zelený věnec. Michal Škurla vzápětí kontroval dalším velkým sólem v osmé jízdě.

O vítězství se mělo rozhodnout v rozjížďce s číslem devět. Michaela Krupičková jela v čele až do nájezdu do poslední zatáčky. V ní Michal Škurla tvrdě zaútočil spodem a dostal se dopředu. „Doufal jsem, že vyhraju a rozloučím se vítězstvím,“ uvedl po návratu ze stupňů vítězů.

Hlasy z depa
„Nestartoval jsem a musel to dohánět zezadu,“ připouštěl Michael Hádek. „S Pučkinem jsem dvě kola myslel, že ho trefím. Jezdil kurevskej‘ venek a já ještě dál. Paráda, tenhle titul byla povinnost, když jsme měli náskok. To by byla škoda to zahodit. Brácha je mladej‘, a se taky sveze. Kdyby jeli příští rok s Jéňou, může mě zastoupit. Jéňa by ho něco naučil a na ten titul by měli.“

„Konečně aspoň nějakej‘ titul,“ komentoval Jan Holub svůj hattrick v juniorských družstvech. „Je to trošku náplast za juniorák, jednotlivci jsou jednotlivci. Nebyly to špatný závody až na poslední jízdu. To jsem trošku přestavoval.“

„Nebejt‘ opakovačky, měl jsem Škurliče,“ popisoval Daniel Hádek. „Jsou to závody, bojoval jsem a jsem šastnej‘. Titul se počítá, už jsme v rodině mistří všichni, jen máma chybí (smích)! Je to dobrý, aspoň jsem si srovnal náladu po tý nule při extralize v Praze.“

„Na startu přidáš, pak se tam snažíš vejít,“ zněl recept na druhé místo z úst Pavla Pučka. „S Edou to sice nevyšlo, ale konečně jsme jeli s Vevem dvojici. Zezačátku jsem měl pocit, že jsem pomalej‘, ale pak se to chytlo.“

„Začátek byl divnej‘, ke konci ale dobrý,“ svěřoval se Ondřej Veverka. „Konečně jsme se dokázali s Pučkinem domluvit. Konečně bedna, dobrý. Ale nikdy nejsem spokojenej‘.“

„Pro svůj tým jsem udělal všechno,“ dušoval se Roman Čejka. „Lepší to bejt‘ nemohlo. Záleželo na zbytku týmu, jim to nesedlo. Mně to sedlo, jede se mi krásně. Mšeno moc nemusím, ale dnes si nemůžu stěžovat. Mám tam dvanáct let starej‘ motor. Jinej‘ nemám, ale jede pěkně.“

„Snad se to otočí,“ nebylo Eduardu Krčmářovi vůbec do řeči. „Škoda gumy, ale hlavně se trápím a to je na hovno!“

„Šlo to,ale skákat ze stopětadvacítky na pětistovku je složitý,“ připouštěl Michal Škurla. „Jsem rád, že to bylo naposled. Titul je, to mám radost, ještě musím zabojovat na malý dráze.“

    SF1 SF2 FIN TOT
1. Grepl PDK Mšeno I.         25
Michael Hádek – 3 – 3 3   3 12
Jan Holub 3 2 3 1 2   0 11(2)
Daniel Hádek 1 – 1 –   2
 
2. AK Markéta Praha         21
Pavol Pučko 2 1 2 2   2 2 11(3)
Ondřej Veverka 3 0 3 0   3 1 10(1)
 
3. AK Slaný       &nbsp 17
Roman Čejka 3 2 – 3     8(1)
Michal Dudek 2 – 1 2   1   6(2)
Eduard Krčmář – 3 E –   0   3
 
4. ZP Pardubice         9
Michal Škurla 1 3 2 1 1     8
David Štěrovský 0 1 X 0 0     1
 
5. Grepl PDK Mšeno II.         6
Stanislav Pouznar 0 – F X       0
Michal Klein 1 2 2 –       5
Zdeněk Růžička – 0 – 1       1

Konečná tabulka:

  malé body velké body
1. Mšeno I. 113 22
2. Slaný 89 17
3. Pardubice 82 17
4. Praha 74 14
5. Mšeno II. 30 5

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Michal Škurla, Praha 3 3 3 3 12
2. Michaela Krupičková, Liberec 3 3 3 2 11
3. Jakub Ondroušek, Chabařovice 3 2 1 2 8
4. Patrik Mikel, Praha M 3 2 2 7
5. Igor Kopiec, PL (Slaný – ACCR) 1 2 1 3 7
6. Roman Mády, Plzeň 2 2 1 1 6
7. Daniel Halamka, Slaný X 1 1 2 4
8. Filip Hájek, Praha 1 F – – 1

Konečné pořadí seriálu:

  SLA PLZ SLA PHA PCE BŘE LIB LIB LIB MŠE TOT
  24.4. 4.5. 21.5. 14.6. 13.7. 23.7. 6.8. 14.8. 10.9. 17.9.  
1. Škurla 12 (8) 11 12 11 10 12 10 8 12 98 (106)
2. Krupičková 10 9 9 9 (6) 12 8 8 8 11 83 (89)
3. Mikel 10 3 NS 7 11 10 12 12 3 7 75
4. Geyer NS 12 9 11 9 NS NS NS 9 NS 50
5. Ondroušek 2 4 5 5 NS 6 5 8 3 8 46
6. Mády 1 NS 0 2 3 4 6 4 5 6 31
7. Kovařík 7 (0) 2 2 4 3 2 1 4 NS 25
8. Hájek NS NS NS NS 1 3 2 4 4 1 15
9. Kopiec NS NS NS NS NS NS NS NS 6 7 13
10. Wittiber 5 NS NS NS 3 NS 1 NS NS NS 9
11. Halamka NS NS NS NS NS NS NS NS 2 4 6
12. Dvořák NS NS NS NS NS NS NS NS 1 NS 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Mšeno začíná plnit úlohu korunovační katedrály české plochodrážní scény

Mšeno – 16. září
Hned čtyři české šampionáty vyvrcholí během nadcházejících čtyř týdnů na mšenské dráze, přičemž dva hned zítra. Michal Škurla sem přijede už jako jistý mistr stopětadvacítek. Bude mít napilno, jelikož zastoupí Václava Milíka v sestavě pardubického juniorského družstva. Pardubičan si totiž svými výkony řekl o reprezentační vestu pro finále evropských dvojic místo potlučeného Matěje Kůse.

I šampionát juniorských družstev je už de facto rozhodnutou záležitostí v otázce vítěze. Osvědčený párový tandem Michael Hádek – Jan Holub, doplněný opět o Daniela Hádka, stojí už jen krůček od svého čtvrtého titulu vůbec a třetího v řadě.

Zatímco až do loňského roku vozili na vestách stylizovanou hlavu plzeňského plochodrážníka, letos nastupují v barvách Mšena. Středočeský klub se radoval z vítězství jednou, když ho před pěti lety reprezentovala nenapodobitelná sestava Filip Šitera – Věroslav Kollert.

Mšenští závodníci mají nyní v tabulce dvoubodovou převahu před Pardubicemi, takže jim neúčast Václava Milíka hraje do karet. I když upřímně řečeno, i s ním v sestavě by se Východočeši spíše soustředili na udržení druhého místa. Na ně mají zálusk Slaňáci, jež favorizuje kompaktní sestava. Roman Čejka, Michal Dudek a Eduard Krčmář přišli o vidinu titulu ve Svítkově, avšak prozatím ztrácí jediný bod na Pardubice.

Startovní listina:

Grepl PDK Mšeno II: 1 Stanislav Pouznar, 2 Michal Klein, 11 Zdeněk Růžička
AK Slaný: 3 Roman Čejka, 4 Michal Dudek, 12 Eduard Krčmář
AK Markéta Praha: 5 Pavol Pučko, 6 Ondřej Veverka
ZP Pardubice: 7 Michal Škurla, 8 David Štěrovský
Grepl PDK Mšeno I: 9 Michael Hádek, 10 Jan Holub, 15 Daniel Hádek

Mistrovství republiky 125 ccm:

1 Michaela Krupičková, Liberec
2 Daniel Halamka, Slaný
3 Patrik Mikel, Praha
4 neobsazeno
5 Richard Geyer, D
6 Jakub Ondroušek, Chabařovice
7 Roman Mády, Plzeň
8 Filip Hájek, Praha
9 Igor Kopiec, PL (ACCR – Slaný)
10 Michal Škurla, Praha

Foto: Wojta Zavřel

Michal Dvořák stráví týden na lůžku

Slaný – 13. září
Michal Dvořák odstartoval svou závodní kariéru sobotním mistrovským podnikem stopětadvacítek v Liberci. Bohužel byl po pádu v rozjížďce s číslem deset odvezen do nemocnice. Avšak naštěstí je už v domácím ošetřování.

„Už jsem v pořádku doma,“ svěřuje se slánský závodník. „V neděli večer nás pustili z liberecké nemocnice domů. Mám napsáno týden klidu na lůžku, takže se dalšího závodu ve Mšeně nezúčastním. Všem se omlouvám za komplikace a děkuju všem, kteří mi pomohli: bráchovi Kubovi, Krčmářovům, panu Křikavovi, Michalu Dudkovi, Michalu a Karlovi Průchovým, Halamkovým, Martinu Brožovi a všem, kdo se na mě ptali a vyjádřili mi podporu.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení.

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)

Dominik Hinner se ocitnul znovu na marodce

Praha – 12. září
Po pádu během tréninku v Chabařovicích musel Dominik Hinner ze svých závodních plánů škrtnout prakticky celý srpen. Do sedla se vrátil během sobotní juniorky v Liberci. Co čert nechtěl, znovu se ocitnul na marodce. A vzhledem k podzimu za dveřmi s největší pravděpodobností do konce sezóny.

„Zlomená kost v pravém zápěstí,“ hlásil po svém návratu do potemnělého pavlovického depa, zatímco se opodál nafukoval horkovzdušný balón, dychtivě sledovaný aspiranty vzduchoplavby. „Hned mi to srovnali.“

Pražský junior si své zranění přivodil během pádu v rozjížďce s číslem pět, když jako první upadl jeho klubový kolega Ondřej Veverka. „Lek‘ jsem se Benka, jak se přetočil,“ vyprávěl Dominik Hinner. „Chtěl jsem ho objet. Veve se klouzal po zemi, kouknul sem se před sebe a viděl před sebou nafukovačky. Měl jsem to hned položit, ale v nejdůležitějším okamžiku jsem se rozhod‘ blbě.“

A jaká je prognóza rekonvalescence? „Říkali, že šest tejdnů,“ pokrčil Dominik Hinner rameny. „Myslím, že jsem teď ten návrat uspěchal. Nebyl jsem ještě otrkanej‘, starty se dařily, ale nedal jsem to mezi ně.“

Za všechny čtenáře magazínu speedwayA-Z přejeme rychlé uzdravení!

Ilustrační foto: Wojta Zavřel

Michael Hádek šanci na titul nepustil

AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Liberec – 10. září
Michael Hádek v dnešním posledním závodě české juniorky sice prohrál s Rolandem Benkö, avšak jinak šel od vítězství k vítězství. Naproti tomu Václav Milík sice třikrát vyhrál opakovanou pátou jízdu, ale nakonec projel cílem druhý kvůli defektu pneumatiky. Když ho v patnácté jízdě odvedl ještě Michal Škurla, bylo o titulu Michaela Hádka definitivně rozhodnuto. Stopětadvacítky, jež byly přerušeny kvůli tmě po pádu Michala Dvořáka, se staly kořistí Richarda Geyera, ovšem Michal Škurla už nemůže být předstižen. Bohužel byly v permanenci sanitky a do nemocnice kromě slánského stopětadvacítkáře odvezly ještě Ondřeje Veverku, Dominika Hinnera a Patrika Mikela. Nejhůře dopadl Dominik Hinner, který si zlomil kost v předloktí.

Nešastná rozjížďka s číslem pět
Pětatřicet rozjížděk celkem čekalo dnes na libereckou pořadatelskou partu. Začátek v šestnáct hodin vzbuzoval trošku obavy s ohledem na padající soumrak, ale kvalifikace pro juniorku startovala za plné sluneční palby. Její první dvě rozjížďky ovládli Maďaři. Patrik Nagy triumfoval v té první, Roland Benkö ve druhé, přičemž vedení neztratili ani na vteřinu.

Zbývající česká čtyřka zamířila do rozjížďky s číslem tři. Stanislav Pouznar si zapomněl brýle a závadu na své výstroji si uvědomil, když z časového limitu zbývala jediná minuta. Stihnul se vrátit včas, aby odstartoval jako pánbůh. Už v úvodním výjezdu měl na své pronásledovatele k dobru bezmála deset metrů.

Poslední místo v hlavní šestnáctce si na poslední chvíli zajistili Michal Klein. V závěrečné zatáčce navedl svůj motocykl pod Davida Štěrovského a projel pod ním jako nůž máslem. Pardubičan stejně jako třetí Mšeňák Zdeněk Růžička museli plnit úlohu náhradníků.

Počátek hlavního klání byl prost jakýchkoliv překvapení. „Chtěl by dneska vyhrát,“ řekl mechanik Antonín Polák, když se přišel podívat, jak se Romanu Čejkovi povede v rozjížďce s číslem jedna. Se žlutým povlakem na své přilbě perfektně odstartoval a ve druhé zatáčce nepustil před sebe Eduarda Krčmáře. Ten se cpal razantně dopředu, avšak Roman Čejka byl neméně důrazný. Eduard Krčmář navíc s prasklým jazýčkem sedla neuhlídal ani druhé místo, o něž ho ve druhém okruhu připravil Roland Benkö.

Václav Milík se vydal za snížením své dvoubodové ztráty na pozici leadera šampionátu skvělým startem ve druhé jízdě. Nepustil před sebe Patrika Nagyho, útočícího vnějškem první zatáčky. A záhy zmizel svým pronásledovatelům, kteří rozpoutali melu. Z ní nejvíc profitoval Pavol Pučko. Michael Hádek však ve čtvrté jízdě odrazil Pardubičanův dálkový útok vítězstvím stylem start – cíl. Mezi neporažené se mezitím ve třetí jízdě zařadil i Jan Holub.

Rozjížďku s číslem pět nejlépe rozehrál Ondřej Veverka, jenže Václav Milík se dral dopředu vnějškem, aby si už v úvodní výjezdu mohl říkat vedoucí jezdce. Ve druhém kole se však Ondřeji Veverkovi vzepjal motocykl, Pražan se smekl a upadl. Dominik Hinner se ve snaze vyhnout se kolegovi vletěl rovnou do nafukovacích mantinelů.

Akce posádky sanitky, dnes první, avšak bohužel ne poslední, byla dílem okamžiku. Dominik Hinner si stěžoval na naražené zápěstí a vyšetření v nemocnici později odhalilo frakturu jedné z kostí. „Milda na venku, já na lajně,“ vyprávěl o incidentu Ondřej Veverka. „Najednou svíce. Říkám si, je to dobrý, kluci jedou. Najednou slyším sténání, otočím se a tam Domíno. To mě na tom sere. Já mám jen naraženou pánev, ten Domíno je horší.“

Lek‘ jsem se Benka, jak se přetočil,“ líčil Dominik Hinner. „Chtěl jsem ho objet. Veve se klouzal po zemi, kouknul sem se před sebe a viděl před sebou nafukovačky. Měl jsem to hned položit, ale v nejdůležitějším okamžiku jsem se rozhod‘ blbě.“ Do nemocnice zamířil i Ondřej Veverka, jemuž zničehonic vyskočil otok nad pánví ve velikost sevřené pěsti.

Pátá jízda jakoby se nemohl zbavit svého prokletí ani nadále. Červená světla blikala i při repete, naštěstí jen kvůli upadlému deflektoru Davida Štěrovského. Pardubický náhradník, jenž zastoupil Dominika Hinnera, byl vyloučen a mohlo se startovat potřetí. Dopředu se opět dostal Václav Milík, který vodil Rolanda Benkö až do třetího kola. V něm Maďar využil měknoucí pneumatiky vedoucího závodníka a zmocnil se třech bodů, které Václav Milík vybojoval de facto už potřetí v řadě. A pak, že je nešastné číslo třináct!

Jediná prohra pana mistra
Hodinky ukazovaly už půl šesté a přitom prakticky většina dnešního programu byla teprve před námi. Zpoždění nechtěně zvýšil i samotný rozhodčí. Jaroslav Líbal poslal závodníky pryč od roštu šesté jízdy, jelikož si myslel, že odjíždí sanitka. Nedorozumění se naštěstí vysvětlilo, protože odjíždějící modře blikající vůz byla jiná ambulance, která dorazila pro zraněné Pražany.

V rozjížďce s číslem šest prodloužil sérii své neporazitelnosti Michale Hádek, když záhy odkázal útočícího Pavla Pučka do patřičných mezí. Stejně si vzápětí počínal Jan Holub, by ho na sklonku druhého kola předčil Eduard Krčmář. Na metě byl však dřív Jan Holub, když také jemu sebral tři body unikající tlak ze zadní pneumatiky. Oba borci ve mšenských vestách osaměli na čele průběžné klasifikace.

Do osmé jízdy odstartoval nejlépe Roman Čejka. Avšak Michal Dudek za sebou nejprve nechal Michala Škurlu, aby posléze atakoval svého mladšího klubového kolegu. A ve druhé zatáčce druhého kola mu definitivně sebral první místo. Třetí série startovala o více než půlhodiny později, jelikož se lékař musel věnovat Patriku Mikelovi, který upadl v šesté jízdě stopětadvacítek. Protože blížící se tmu nešlo zadržet, jury rozhodla, že pětistovky pojedou teď až do konce, zatímco pomalejší stopětadvacítky počkají.

V rozjížďce s číslem devět inkasoval Jan Holub už třetí triumf, jehož úhelným kamenem se opět stal perfektní start. „Nejspíš nějaká náhoda,“ komentoval se smíchem, že se zbavil své letité bolesti. Vzápětí Václav Milík přistřihnul křidélka Michalu Dudkovi. Slaňák se navíc v první zatáčce propadl až za Ondřeje Smetanu. A aby se vrátil na druhou příčku, musel se ve výjezdu ze druhé zatáčky sakramentsky snažit. Ani Michael Hádek, ani Roman Čejka ve svých jízdách nezaváhali a ozdobili své skóre dalšími trojkami.

Překvapení nachystala až třináctá jízda. Zdeněk Holub před ní litoval, že má na svém účtu jen dvě body, které získal porážkou Davida Štěrovského a Michala Kleina. Nyní však zaskočil trio favorizovanějších závodníků perfektním startem. Roland Benkö a Michael Hádek však před něho šli již v první zatáčce. „Nasral mě, že mě odved‘,“ uvedl Michael Hádek později na adresu maďarského závodníka. By se snažil, musel se smiřovat s prohrou, jelikož jediné předjetí, které jsme viděli, zajistil Michal Dudek. Na poslední chvíli sebral bod Zdeňku Holubovi, nicméně šance na poslední mistrovské pódium v životě se mu už vzdálila.

Ztráta Michaela Hádka ovšem neměla žádný dopad na stav šampionátu, jelikož Václav Milík přišel v patnácté jízdě o další bod. Pardubičanovi nevyšel start. V první zatáčce objel všechny jenom ne Michala Škurlu. „Byl jsem rychlejší, jel dobrou stopu a občas o něm i věděl,“ líčil Pražan, který opět skákal z pětistovky na stopětadvacítku, své vítězství.

Jan Holub mezitím vyhrál čtrnáctou jízdu, Roman Čejka zase nepoznal přemožitele v té šestnácté. Šampionát byl víceméně rozhodnut, závod vedl neporažený Jan Holub. Michael Hádek a Roman Čejka měli o bod méně, zatímco Roland Benkö a Václav Milík měli po deseti. Roland Benkö však vykročil směle k pódiu, když triumfoval ve slabší sedmnácté jízdě.

Potom se mezi vítěze zapsali Michal Škurla a Eduard Krčmář. První se radoval, druhý o poznání méně. „Chtěl jsem bednu,“ přiznával otevřeně své zklamání. Za nastávajícího šera tu však byla prestižní rozjížďka s číslem dvacet. Václav Milík skvěle odstartoval. Michael Hádek vyřešil mezitím zbývající dva a v nájezdu do druhé zatáčky proklouzl pod Václava Milíka.

„Když jsem viděl Milíčka pod sebou, nevěřil jsem tomu,“ komentoval Michael Hádek vítězství nad svým celoročním soupeřem, které korunovalo jeho dnešní vítězství i mistrovský titul. „Ale když jsem viděl, jak to dává na prkna, dal jsem mu to tam!“ Roman Čejka protnul metu před Janem Holubem a Maďaři se v depu začali radovat. Roland Benkö totiž skončil jako druhý, zatímco závod vyvrcholil tříčlenným rozjezdem o třetí místo.

Rozjezd opanoval Václav Milík. Roman Čejka chtěl mermomocí opět na stupně vítězů, když už na ně čekal tak dlouho. V první zatáčce Pardubičana objel, avšak Václav Milík byl znovu pánem situace už v následujícím nájezdu. „Venda tam proplul jako myška,“ vysekl mu pochvalu poražený Roman Čejka.

Pohled na nádherný balón jedinou odměnou
Stopětadvacítky jely v Liberci už potřetí v řadě. Jejich předposlednímu mistrovskému klání vévodilo neuvěřitelných jedenáct jme ve startovní listině. Mítink však poznamenalo mnoho pádů. Ten se nevyhnul ani suverénu pavlovického oválu Patriku Mikelovi. Po úvodním triumfu nad Jakubem Ondrouškem si při útoku na Michaelu Krupičkovu brnknul o její zadní kolo. Skončil v nemocnici, necítil se dobře a motala se mu hlava, ale naštěstí z kolize vyvázl bez vážnějších následků.

Pád přibrzdil také Jakub Ondrouška, takže dvojici pozůstalých favoritů Michala Škurlu proháněl jedině Richard Geyer. Němec v rozjížďce s číslem čtyři, která se opakovala kvůli pádu Michala Dvořáka, dvakrát odvedl Michala Škurlu. Ten však předtím v rozjížďce s číslem dvě dokázal korunovat své útoky na Michaelu Krupičkovou předjetím na protilehlé rovince posledního okruhu.

Už se pořádně setmělo, když měly stopětadvacítky vyvrcholit svou poslední sérií. Michaela Krupičková prolétla cílem jako blesk, ale slánský debutant Michal Dvořák upadl těsně před šachovnicovou vlajkou. Byl v bezvědomí a sanitka ho odvezla do nemocnice, naštěstí už jako posledního svého nedobrovolného pasažéra.

Tam už byla prakticky neproniknutelná a s mítinkem byl amen. Pětistovkáři si na pódiu rozebrali své ceny a vedle startovního roštu se pyšně nafukoval nádherný balón. Plameny plnící jeho útroby osvětlovaly scénu a lákaly diváky s platnou vstupenkou k letu do dvacetimetrové výše nad pavlovický stadión. Richard Geyer, Michaela Krupičková i Michal Škurla ho mohli také obdivovat. Čekali totiž na vyhlášení své kubatury. Ale marně, takže pohled na nebeský stroj jim byl jedinou odměnou.

Hlasy z depa
„Jsem spokojenej‘, jen mě nasral ten Maďar, že mě odved‘,“ svěřoval se Michael Hádek. „Odjeli jsme stejně, ale on to ze čtyřky protáh‘ v materiálu. Teď jsem s Vencou nevěděl, co vymyslet, prdnul jsem to pod něj a vyšlo to. Na starý kolena mám titul. Ani si neuvědomuju, že jsem mistr, to mi dojde až po pátým pivu (smích). Měl jsem víc štěstí než rozumu. Kdybych byl připravenej‘, neměl bych defekt ve Mšeně a bylo to jasný. Na začátku sezóny jsme se vsadili o sud piva, jeden bude u Holoubka, druhej‘ u Milíčků. Platí oni, paráda, ale musí to bejt‘plzeňská dvanáctka!“

„Smíšený pocity, to tam napiš,“ nebylo Václavu Milíkovi vůbec do řeči. „Snažil jsem se, až mě z toho porazil Michal Škurla. Snad příští rok, až odejde Haďas! Ale i kdyby tam byl, tak bych vyhrál já! Neposral bych ani jeden závod!“

„je to škoda, moh‘ jsem bejt‘ zase na bedně,“ krčil rameny Roman Čejka. „V rozjezdu jsem tam byl, ale Venda tam proplul jako myška. Hezky jsem si zajezdil. Největší chybu jsem udělal ve svý druhý jízdě. Nechal jsem se předjet od Michala Dudka. Ten bod mi mně píchnul.“

„Mohlo bejt‘ maximum,“ připomínal Jan Holub své čtyři vítězné jízdy zakončené závěrečnou nulou. „Ale stejně by mi to bylo prd platný v celkovým pořadí. Takže mám bronz. Uvidíme, jak to vyjde příští rok. Dneska mi to sedlo, dobře se jelo. Měl jsem pěkný starty, to byla nejspíš nějaká náhoda (smích).“

„Praskly dva jazýčky pod sedlem,“ nebyl Eduard Krčmář zrovna ve výřečné náladě. „Mohlo to bejt‘ lepší, chtěl jsem bednu, ale nevyšlo to. Měl jsem smůlu, druhou jízdu jsem jel na prázdný gumě. Byl jsem před Jéňou, najednou jsem se přetočil a nakonec mě málem předjel i Pouznar.“

„Normální pocity,“ odpovídal Michal Dudek na dotaz, jak se cítí po poslední juniorce své kariéry. „Každej‘ den není posvícení. Závody nevyšly. Jednou se dařilo, jednou se nedařilo. Takovej‘ je život, jednou budeš mít smůlu, jednou štěstí.“

„Začátek závodu nic moc,“ bilancoval Michal Škurla. „Na konci jsem to ale zmák‘. Šlo to pěkně od startu. S Vencou jsem byl rychlejší, měl dobrou stopu a občas o něm věděl.“

Kvalifikace:

  I. II. III.
1. Patrik Nagy, H 1.    
2. Roland Benkö, H   1.  
3. Stanislav Pouznar, Mšeno   E 1.
4. Michal Klein, Mšeno 2.   2.
5. David Štěrovský, Pardubice   2. 3.
6. Zdeněk Růžička, Mšeno 3.   4.

Hlavní závod:

1. Michael Hádek, Mšeno 3 3 3 2 3 14
2. Roland Benkö, H 2 3 2 3 3 13
3. Václav Milík, Pardubice 3 2 3 2 2 12+3
4. Roman Čejka, Slaný 3 2 3 3 1 12+2
5. Jan Holub, Mšeno 3 3 3 3 0 12+1
6. Eduard Krčmář, Slaný 1 2 2 1 3 9
7. Michal Dudek, Slaný 2 3 2 1 1 9
8. Pavol Pučko, Praha 2 2 1 2 2 9
9. Michal Škurla, Praha 1 1 0 3 3 8
10. Ondřej Smetana, Praha 0 1 1 2 2 6
11. Stanislav Pouznar, Mšeno 0 1 0 1 2 4
12. Patrik Nagy, H 1 0 1 1 1 4
13. Zdeněk Holub, Praha 0 0 2 0 1 3
14. Ondřej Veverka, Praha 2 X – – – 2
15. David Štěrovský, Pardubice (res) ex 1 0 R 1
16. Dominik Hinner, Praha 1 F/R – – – 1
17. Michal Klein, Mšeno 0 0 0 F 0 0
18. Zdeněk Růžička, Mšeno (res) R 0 0 0

Poznámka: v rozjížďce s číslem pět byl David Štěrovský vyloučen za ztrátu deflektoru

Konečné pořadí seriálu:

  SLA PLZ DIV MŠE PHA PCE LIB TOT
  23.4. 25.5. 16.7. 20.8. 23.8. 29.8. 10.9.  
1. Michael Hádek 14 13 14 (12) 13 15 14 83(95)
2. Václav Milík 13 15 14 (8) 13 12 12 79(87)
3. Jan Holub 13 12 12 14 12 (10) 12 75(85)
4. Roman Čejka (8) 11 12 13 12 12 12 72(80)
5. Michal Dudek 10 11 13 8 (5) 9 9 60(65)
6. Eduard Krčmář 10 9 (6) 9 9 10 9 56(62)
7. Pavol Pučko 13 8 8 9 8 9 55
8. Ondřej Veverka 8 9 9 10 10 6 (2) 52(54)
9. Ondřej Smetana 4 (1) 4 8 9 8 6 39(40)
10. Michal Škurla 5 9 5 6 8 33
11. Daniel Hádek 7 9 8 9 33
12. Zdeněk Holub 6 5 (2) 5 6 5 3 30(32)
13. Roland Benkö 4 1 8 13 26
14. Patrik Nagy 7 2 6 4 19
15. Stanislav Pouznar 3 3 2 (0) 3 4 15
16. Dominik Hinner 2 6 5 1 14
17. Michal Klein (0) 3 1 3 1 1 0 9
18. Jaroslav Hladký 3 DNR 4 7
19. Zdeněk Vrba 7 7
20. Zdeněk Růžička 2 0 2 2 0 0 6
21. David Štěrovský 2 0 2 1 5
22. René Vidner 2 2

Mistrovství republiky 125 ccm:

1. Richard Geyer, D 3 3 3 9
2. Michal Škurla, Praha 3 2 3 8
3. Michaela Krupičková, Liberec 2 3 3 (3) 8
4. Igor Kopiec, PL (ACCR) 1 3 2 (2) 6
5. Roman Mády, Plzeň 2 1 2 5
6. Lukáš Kovařík, Praha 1 1 2 4
7. Filip Hájek, Praha 1 2 1 (1) 4
8. Patrik Mikel, Praha 3 X – 3
9. Jakub Ondroušek, Chabařovice 2 X 1 3
10. Daniel Halamka, Slaný X 2 0 2
11. Michal Dvořák, Slaný X X 1 (F) 1

Poznámka: závod byl ukončen po pádu Michala Dvořáka v desáté jízdě s ohledem na tmu a do celkového pořadí byly započteny výsledky devíti rozjížděk.

Průběžné pořadí seriálu:

  SLA PLZ SLA PHA PCE BŘE LIB LIB LIB TOT
  24.4. 4.5. 21.5. 14.6. 13.7. 23.7. 6.8. 14.8. 10.9.  
1. Michal Škurla 12 (8) 11 12 11 10 12 10 8 86 (94)
2. Michaela Krupičková 10 9 9 9 (6) 12 8 8 8 72 (78)
3. Patrik Mikel 10 3 NS 7 11 10 12 12 3 68
4. Richard Geyer NS 12 9 11 9 NS NS NS 9 50
5. Jakub Ondroušek 2 4 5 5 NS 6 5 8 3 38
6. Roman Mády 1 NS 0 2 3 4 6 4 5 25
7. Lukáš Kovařík 7 (0) 2 2 4 3 2 1 4 25
8. Filip Hájek NS NS NS NS 1 3 2 4 4 14
9. Felix Wittiber 5 NS NS NS 3 NS 1 NS NS 9
10. Igor Kopiec NS NS NS NS NS NS NS NS 6 6
11. Daniel Halamka NS NS NS NS NS NS NS NS 2 2
12. Michal Dvořák NS NS NS NS NS NS NS NS 1 1

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark II)