AKTUALIZOVÁNO – FOTO
Slaný – 12. dubna
První podnik letošního juniorského mistrovství republiky se dnes stal kořistí Romana Čejky. Slánský závodník přitom nemohl své premiérové vítězství v šampionátu na prahu své poslední sezóny mezi juniory zařídit lépe, jelikož vyhrál všech pět rozjížděk. Základní kámen svému úspěchu položil v rozjížďce s číslem osm, v níž nechal za sebou Eduarda Krčmáře. Devátá jízda koncipovaná jako střetnutí čtyř nejlepších mužů aktuální klasifikace byla dvakrát přerušená máváním červenými praporky, avšak Roman Čejka z ní nakonec vyšel vítězně. Václav Milík právě tady zaznamenal jedinou prohru celého odpoledne, a když v šestnácté jízdě porazil Eduarda Krčmáře, mohl se chystat na cestu na druhý stupínek pódia. Třetí skončil Eduard Krčmář, když ve dvacáté jízdě vyhrál před Michalem Škurlou.
Slunce se prosazuje na nebeské báni, Václav Milík a Roman Čejka pod ním
Meteorologové varovali, že se Slaný okolo čtrnácté hodiny může dostat do centra pozornosti dešových mraků. A vskutku kolem oběda se zatáhlo. Intenzita, s jakou se vodní kapky snášely k zemi by na vyprahlé Sahaře dozajista vzbudila senzaci, nicméně ve středočeském královském městě si jich všiml jen málokdo. Navíc se v souboji živlů o nadvládu na nebeské báni rychle prosadilo opět sluníčko.
V depu si své motocykly vykládalo patnáct závodníků. Z přihlášených scházel Steven Mauer, jenž si svůj příjezd na podnik ranku českého šampionátu rozmyslel na poslední chvíli již poněkolikáté. Přesný počet jeho absencí by museli spočítat statistici, nicméně není vyloučeno, že dnes se pověstné ucho od džbánu utrhlo a německý závodník si u našich pořadatelů zabouchl dveře definitivně.
Na čas si dával také Václav Milík, avšak v jeho případě by o absenci nemohl pochybovat ani ten největší fantasta. „Budu testovat jawky, jak jsme je ještě nejeli,“ odmítal se úřadující šampión stylizovat do role buldozeru trojbodových zisků. „Nevím, jak to pojede, v Praze to bude frčet, ale tady nevím…“
Nicméně František Moulis mladší si v roli startmaršála u startovací pásky ještě příliš 
neprotáhl ramenní klouby a na Pardubičanově kontě se skvělo šest bodů. Jedním dechem je ovšem dlužno podotknout, že první dvě série mohl Václav Milík při vší úctě k jeho protivníkům na startovním roštu pokládat za rozcvičku ve stylu bodovaného tréninku.
V rozjížďky s číslem dvě a šest vyhrál stylem start – cíl. Nejbližší poražení za jeho zády začali osnovat překvapení, díky němuž se do svých domovů vraceli navýsost spokojeni. V prvním případě to byl René Vidner. Pardubičan si sám svépomocí sundal sádru zpevňující jeho záprstní kost, kterou si zlomil při tréninku v Pardubicích a nyní se natáhl ke druhému místu před Josefem Novákem a Jannickem Kleinem. Patrik Búri sice v nebodoval v nabité úvodní jízdě, avšak za výfukem Václava Milíka si hladce poradil s Filipem Hájkem.
Po dvou sériích se neporazitelnému Václavu Milíkovi mohl rovnat pouze Roman Čejka. K prvnímu triumfu ve čtvrté jízdě musel vyrazit hned dvakrát. Adam Čarada, druhý ze slovenských borců v dnešním startovním poli, totiž ve druhém okruhu upadl v zatáčce u depa. Při ošetření v sanitce si stěžoval na koleno a na ovále jsme ho už neviděli.
Při repete Roman Čejka podruhé ujel Ondřeji Smetanovi, jenž lkal nad nastavením motoru, opět hned po vylétnutí pásky. V rozjížďce s číslem osm však Slaňáka čekal mnohem složitější rébus na rozlousknutí, jímž byl Eduard Krčmář. Ten si v úplně první jízdě dne až překvapivě lehce poradil se Zdeňkem Holubem a Žigou Kovačičem.
„Všechny důležitý jízdy startuju zvenku,“ stěžoval si Eduard Krčmář na los. Přitom však úvodní triumf zaznamenal se žlutým povlakem své přilby, který pro duel se svým klubovým kolegou vyměnil za červený. Jenže Roman Čejka tahal za delší konec provazu. Eduard Krčmář mu nedopřál pokoje ani vteřinku. Když mu Roman Čejka nechal poněkud otevřený venek v první zatáčce třetího okruhu, ožil ještě více, avšak musel se smiřovat s první prohrou dnešního odpoledne.
Rozjížďka, jež vydala za celý závod
Podoba startovní listiny každého podniku ranku juniorského mistrovství republiky je dána aktuálním stavem průběžné klasifikace. Dnes samozřejmě za bernou minci posloužilo celkové pořadí loňského roku, avšak filozofie střetu čtyř nejlepších mužů v rozjížďce s číslem devět zůstala zachována. Jak již bylo řečeno výše, Václav Milík a Roman Čejka na její startovní rošt dorazili s čistým štítem. Zdeněk Holub a Michal Škurla, jež kromě stupňů vítězů prahli stejnou měrou i po reprezentační vestě, se však už pár bodíků museli odepsat.
Z pražské dvojice na tom byl přece jen lépe Zdeněk Holub. Po zmiňované úvodní prohře s Eduardem Krčmářem ponořil Ondřeje Smetanu do studnice úvah, jak vylepšit nastavení svého 
motocyklu. S ním zápasil i Michal Škurla. Cílem rozjížďky s číslem tři projížděl jako vítěz, avšak mladší Patrik Mikel a Filip Hájek na počátku sezóny přece jen nemají ještě potenciál prověřit jeho kvality.
Do startu rozjížďky s číslem sedm zbývalo něco okolo půlminuty, když se Michal Škurla po ovále pohyboval pouze silou, jíž dokázal vyvinout tlačící Josef Franc. Motor naštěstí zabafal včas, ale před Pražanem se v cíli chechtali nejen Slovinec Žiga Radkovič, ale také René Vidner. „Skočili jsme na druhou motorku a to bylo špatný,“ sypal si Pražan popel na svou hlavu. Druhá přestávka však uběhla rychle a siréna zavolala nejlepší čtveřici loňského roku k jízdě dne.
Současně s letem pásky vzhůru vypálili kupředu Zdeněk Holub a Václav Milík. Roman Čejka byl beznadějně vzadu, ale zemětřesení v průběžné klasifikaci se nekonalo. Slaňák totiž ještě v úvodním nájezdu roztočil piruetu, za níž by se nemusela stydět ani primabalerína kterékoliv světové scény. Než se poroučel k zemi, pohotoví fotografové stačili pořídit snímky, kde se Roman Čejka pohybuje po ovále v protisměru.
„Milda mě sestřelil, ale zved‘ jsem se,“ bude vyprávět o necelou hodinku později. Nyní však měl se svým mechanikem Antonínem Polákem plné ruce práce, aby se stačil včas připravit na repete. Tady se hnal dopředu stejně vehementně jako ostatní tři. Vyvážel Michala Škurlu, až Pražan vrazil do mantinelu a upadl. Ještě dříve se však v pozici závodního sáňkaře ocitl Zdeněk Holub a červená světla blikala podruhé.
„Byl bych sprostej‘,“ odmítal Zdeněk Holub jakékoliv vyjádření na téma svého pádu. Michal Škurla byl o poznání hovornější, by by jeho vyjádření ve veřejnoprávních médiích nápadně připomínala morseovku. „Zkurvili mi start, vystrkali mě ven,“ láteřil.
„Jel jsem rovně, nikomu tam nevjel a Holubín byl najednou na zemi,“ odmítal Roman Čejka jakýkoliv díl viny. Dech se tajil nejen očekáváním, ale upřímně řečeno také obavami, když se celá čtveřice jasně demonstrující své odhodlání neslevit ze svých ambicí ani o tisícinu milimetru seřadila na startovním roštu potřetí.
Roman Čejka opět vystřelil dopředu, aby svým pronásledovatelům již v první zatáčce posílal gejzíry materiálu z dráhy. Na protilehlé rovince byl za ním Zdeněk Holub, avšak Václav Milík se v nájezdu do druhého kola dostal zleva před něho. Roman Čejka však mířil do cíle stejně neomylně jako sociálně nepřizpůsobivý občan na úřad za svými dávkami.
První triumf v juniorce v jednadvaceti
By v průběžné klasifikaci Roman Čejka osaměl, jeho cesta na stupně vítězů dospěla teprve do své poloviny. Navíc Žiga Kovačič slavil v jedenácté jízdě další triumf stylem start – cíl. Ve dvanácté jízdě sice vítěznou dráhu Eduarda Krčmáře zkřížil René Vidner, avšak Slaňák se řídil pořekadlem, kdo si 
počká, ten se většinou dočká. Ve třetím okruhu objel Pardubičana vnějškem prvního oblouku a vyrovnal osmibodový zisk Václava Milíka.
V rozjížďce s číslem třináct však už René Vidner neměl dost sil, aby stejný husarský kousek provedl i Zdeňku Holubovi. Navíc Pražan věděl, že další chybu by mohl platit absencí v letošním mistrovství světa. A by jej čekal papírově slabší závěr závodu, rozhodně nenechával žádný prostor zlomyslné náhodě.
Roman Čejka v patnácté jízdě upevnil své vedení, když odvedl Žigu Kovačiče. Na závěr čtvrté série přesně to samé v bleděmodrém provedl Václav Milík Eduardu Krčmářovi. „Dráha ztvrdla, nestartuje to,“ nechal se slyšet slánský závodník ve svém depu.
Závěrečnou pětinu otevřel Zdeněk Holub hladkým triumfem před Zdeňkem Růžičkou a Filipem Hájkem. Jannik Klein živil asi stejné ambice na vítězství jako zbylí dva poražení, avšak zůstal stát na startovním roštu. Pražský závodník však s dvanácti body musel vyčkávat na výsledky ostatních favoritů, jež se mu díky rozpisu v závěrečných fázích závodů vyhýbali jako čert kříži.
Roman Čejka rozjásal sám sebe i své příznivce v rozjížďce s číslem osmnáct, kterou opanoval již při vylétnutí pásky. Důvod radosti byl nasnadě, jelikož domácí borec musel absolvovat 
sedmadvacet podniků juniorského šampionátu plus jeden pod gescí ČSMS, než se postavil na nejvyšší stupínek vítězů v tom osmadvacátém.
Radoval se také Patrik Búri, z druhé pozice bezprostřední svědek triumfu Romana Čejky. René Vidner na dně svých sil po absenci tréninku díky oné zlomenině, v závěru podlehl Patriku Mikelovi. Slovák se tak dostal na osm bodů stejně jako on. Ovšem vítězná jedenáctá jízda v podání Patrika Búriho byl argument, na níž Pardubičan neměl dostatečný argument. Sedmé místo Žarnovičan rozhodně po úvodní nule dozajista nečekal. A že skončí i před Ondřejem Smetanou už vůbec ne!
Pohár hořkosti Ondřeje Smetany se naplnil do dna v rozjížďce s číslem devatenáct, kdy jen sledoval, kterak se Žiga Kovačič marně pokouší probít před Václava Milíka. Tím pádem se Pardubičan mohl dnes chystat pro stříbro, avšak Zdeněk Holub musel stále dlít v nejistotě. Jiskřičku jeho naděje ještě vykřesal Michal Škurla, když ve dvacáté jízdě odstartoval na Eduarda Krčmáře. Jenže Slaňák se vnějškem první zatáčky prosadil do čela jízdy. Zároveň i na třetí stupínek pódia a o krůček blíže 
reprezentační vesty. Platnost posledně zmiňovaného benefitu je ovšem prozatím časově ohraničena úterním večerem, než druhé dějství letošní české juniorky začne psát pražská Markéta.
Hlasy z depa
„Šlo to,“ zpočátku Roman Čejka pouze odtušil, aby vzápětí komentáře ke svému premiérovému triumfu v české juniorce osladil obvyklými superlativy. „Dneska suprový, paráda, vyšlo to, všechno jsem vyhrál. Ve třetí jízdě nejdřív sestřelil Milda mě, ale zved‘ jsem se. Pak byl fofr, v opakovačce jsem jel rovně, nikomu tam nevjel a Holubín byl najednou na zemi. Naštěstí se nic nestalo a potom jsem jim ujel od startu. Nakonec jsem to dotáh‘ až do konce a celýmu týmu udělal radost. A hlavně jsem udělal radost sobě, že jsem vyhrál na motoru, co jsem si udělal sám, samozřejmě pod dohledem pana kolegy Poláka. Jen tak dál, uvidíme v úterý v Praze.“
„Bylo to dobrý,“ svěřoval se Václav Milík. „Jelo se mi pěkně, akorát dráha byla moc tvrdá. Hlavně starty byly tvrdý, ale dařily se. Až na ten z jedničky, tam odstartoval Roman. Odjel tam ze všech těch třech startů. Byl dneska nejlepší, gratulace jemu, jeden výsledek se ale stejně škrtá.“
„Chtěl jsem vyhrát,“ nezastíral Eduard Krčmář. „Nevyšlo to, snad příště. Šlo mi to, byl jsem rychlej‘, ale nevyšlo to podle plánu. Nestartovalo to, dráha ztvrdla, zejtra to v Polsku bude snad lepší. Nejhorší výsledek se v junioráku škrtá, tak to bude tenhle.“
„Byl bych sprostej‘,“ vysvětloval Zdeněk Holub, proč z něho dnes nikdo nevypáčí komentář ani letištním navijákem. „Šlo to až na tu třetí jízdu a tak to musím v úterý v Praze napravit. Ne, fakt ti dnes radši nic neřeknu, aby mi Slaňáci nic nevyčítali.“
„Byl problém v nastavení motorky,“ vysvětloval Michal Škurla. „Druhou jízdu jsme skočili na druhou motorku a to bylo špatný. Hlavně mi v tý třetí jízdě zkurvili start, vystrkali mě ven. Jednou se jízda zastavila, podruhý jsem spadnul, to je škoda, tím mi to zkurvili, třetí start se mi už nepoved‘. Je to škoda, v úterý v Praze musí bejt‘ líp, musí se to nastavit.“
„Dneska dobrý,“ bilancoval René Vidner. „Na první jízdy, pak už tu čtvrtou a pátou jsem neměl sílu. Měli mi sundávat sádru z ruky, v Pardubicích jsem si naštíp‘ kost. Teď osmýho mi to měli sundávat, tak jsem si to sundal sám, ale nemám moc síly. Byl jsem dvakrát v bazénu a do úterka si musím zacvičit s činkama. Štve mě, že jsem to teď s Patrikem Mikelem zabalil, ale lepší než spadnout. Na první závod dobrý.“
„První dvě jízdy jsem jel na motorce, co vůbec nejela,“ povzdechl si Ondřej Smetana. „Bylo to udušený a špatný. Pak jsem si vzal druhou, ale udělal jsem chyby a ty chyby mě stály body. A poslední jízdu jsem posral úplně nejvíc. Chtěl jsem moc, ale druhým nájezdu jsem udělal chybu, jel jsem úplně k mantinelu. Je to špatný, hodně špatný, mám velkou ztrátu na místo v reprezentaci. Nesmím dělat chyby.“
| 1. Roman Čejka, Slaný |
3 3 3 3 3 |
15 |
| 2. Václav Milík, Pardubice |
3 3 2 3 3 |
14 |
| 3. Eduard Krčmář, Slaný |
3 2 3 2 3 |
13 |
| 4. Zdeněk Holub, Praha |
2 3 1 3 3 |
12 |
| 5. Žiga Kovačič, SLO |
1 3 3 2 2 |
11 |
| 6. Michal Škurla, Praha |
3 1 0 3 2 |
9 |
| 7. Patrik Búri, SK |
0 2 3 1 2 |
8 |
| 8. René Vidner, Pardubice |
2 2 2 2 0 |
8 |
| 9. Ondřej Smetana, Praha |
2 2 1 2 1 |
8 |
| 10. Patrik Mikel, Březolupy |
2 1 2 1 1 |
7 |
| 11. Josef Novák, Pardubice |
1 0 2 1 1 |
5 |
| 12. Zdeněk Růžička, Mšeno |
1 0 1 0 2 |
4 |
| 13. Filip Hájek, Praha |
1 1 0 0 1 |
3 |
| 14. Jannik Klein, A |
0 1 1 0 E |
2 |
| 15. Adam Čarada, SK |
X – – – – |
0 |
Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV) a Wojta Zavřel
„Jak bych to viděl?“ opáčil Michal Škurla otázkou na dotaz po prognózách na dnešní večer. „Pojedu! Musím bojovat, mám ztrátu čtyři body. Budu muset dělat, co půjde. Nebude to jednoduchý, ale snad to půjde.“
