Březolupy – 7. října
Nervozita před rozhodujícím finálovým podnikem šampionátu republiky byla o poznání větší než při jiných mítincích. Dokonce i Zdeněk Simota dorazil s dostatečným předstihem. A Patrik Mikel se zase pohroužil v boxu do svých myšlenek, až málem zmeškal vláček, který závodníky odvážel před hlavní tribunu. Při absenci Václava Milíka začal boj o titul lépe Josef Franc, který po dvou sériích vedl se šesti body, jimiž se mohl chlubit již jen Matěj Kůs. Motocykl Eduarda Krčmáře totiž v rozjížďce s číslem dvě ztratil kompresi a dovezl svého majitele do cíle až za Zdeňkem Simotou a jeho vítězným jmenovcem Holubem. Slánský závodník se však ale nevzdal. Už si nenechal sebrat jediný bod a neomylně zamířil do čela také v klíčové deváté jízdě. Jenže Josef Franc se v její předposlední zatáčce náhle ocitnul před Matějem Kůsem. Upravil svůj náskok v pořadí šampionátu před Eduardem Krčmářem na dva body, což zbytek závodu zakonzervoval, jelikož žádný z obou pretendentů trůnu již neprohrál. Josef Franc tím pádem slaví první titul, nebudeme-li počítat jeho vítězství v konkurenčním šampionátu ČSMS před pěti lety. Eduard Krčmář, jenž se shodou okolností narodil v roce, kdy Pražan začal závodit, je vicemistrem, když bronz potvrdil Zdeněk Simota. Ten přitom ve vyrovnaném a dramatickém klání skončil až šestý. Z nejnižšího stupínku pódia mával nakonec Matěj Kůs, který ovšem musel předtím porazit nevídaně jedoucího Michala Škurlu v rozjezdu.

Sen Matěje Kůse se plní

Pozvánka Václava Milíka na velkou cenu do polské Toruně dala mistrovství republiky zcela nový rozměr. Pardubický kapitán přišel o titul a ryze teoreticky jej mohlo předstihnout celých šest jeho pronásledovatelů v průběžné klasifikaci, na jejímž čele se vzhledem ke svému pětibodovému náskoku na Josefa France mohl hřát ještě v půlce druhé série dnešního závodu.

Avšak přistaňme raději na pevné zemi. Jako faktický leader vystupoval ze silničního vláčku, který šestnáctku závodníků dovezl na slavnostní nástup, vystoupil Josef Franc. Za normálních okolností jej mohl ohrozit jedině Eduard Krčmář ztrácející pouhopouhý bod. Zdeněk Simota hovořil, že se bude soustředit zejména na uhlídání bronzové pozice. Vedle odstupu čtyř bodů od leadera jej k mírně sklíčenému postoji vedl i lepší motocykl vystrčený po tréninku z boxu a bezmocně stojící u plotu depa.

Zdeněk Simota vysvětluje svůj smutek po tréninku:

„Neujel jsem ani dvě kola. Novej‘ válec, novej‘ píst, nová ojnice. A teď šly ven špony.“

Každopádně nás neměl čekat nudný závod. Už jen proto, že vedle aspirantů na medaile v celkovém pořadí se dnes chtěl blýsknout každý z přítomných. Prim pochopitelně hrál Matěj Kůs, který už na druhé finále dostal od VV SPD divokou kartu. Od roku 2008 chyběl mezi nejlepší trojicí jen před čtyřmi lety, kdy jej při test matchi na Markétě sestřelil Adrian Miedzinski. Letošní rok ale psal podobný příběh a Pražan věděl, že i kdyby nakrásně inkasoval patnáct bodů, teoreticky by mohl přeskočit kohokoliv vyjma Václava Milíka.

Přesto však neskrýval své přání dnes vyhrát. A ono se mu to začalo dařit. Rozjížďku s číslem jedna sice zastavil jeho letmý start. Repete jej však zastihlo již od prvních metrů opět v postavení leadera, které pevně hájil před Hynkem Štichauerem. Rovněž pro své druhé vítězství musel Matěj Kůs startovat dvakrát.

Zdeněk Simota sice o zub zrychlil svůj převod, přesto se ale už od vylétnutí pásky musel dívat na Pražanova záda. Jenže ve výjezdu z druhé zatáčky zavadil Filip Hájek o zadní kolo Jaroslava Petráka a poroučel se k zemi. Než bys řekl švec, opět blikala červená světla a mávalo se vlajkami téže barvy.

Zdeňka Simotu čekala v depu horečná práce. Z odstaveného motocyklu přehazoval zadní kolo. S rozetou mu pomáhal i Jiří Georgiev a z boxu Josefa France přišel na pomoc i Jakub Fencl, který plzeňskému Jihočechovi alespoň otřel materiál z předního kola.

Avšak marnost nad marnost. Matěj Kůs se i v opakované páté jízdě znovu usadil pevně ve vedení a po průjezdu pod šachovnicovou vlajkou byl se šesti body na nejlepší cestě za splněním dnešního snu. Naproti tomu Zdeněk Simota za sebou nechal jen Jaroslava Petráka a se čtyřmi body u svého jména měl pro zbytek závodu, o čem přemýšlet.

 

Eduard Krčmář se činí seč může

Se šesti body se Matěji Kůsovi po dvou sériích mohl rovnat pouze Josef Franc. Ten do závodu vstoupil v rozjížďce s číslem tři, do jejíhož čela proniknul Michal Škurla. Jeho starší klubový kolega však v první zatáčce nasadil vnitřní stopu. Dostal se na úroveň protivníkova žlutého motocyklu a na konci protilehlé rovinky převzal vedení.

Takřka současně s ním se však před Michala Škurlu dostal také Jaroslav Petrák. Zatímco Josef Franc jim naměřil půl rovinky, za jeho zády se rozhořel urputný souboj o druhé místo. Michal Škurla v něm uspěl až ve třetím kole. „Mermomocí jsem ty dva body chtěl,“ říkal mu Jaroslav Petrák s teatrálními gesty o chvilku později v boxech.

Druhý triumf přidal Josef Franc v sedmé jízdě. V ní ujel všem již po startu, navíc Patrik Mikel musel odrážet vytrvalého Zdeňka Holuba, který se s třetím místem smiřoval o tom hůře, když prve projížděl cílem rozjížďky s číslem dvě jako vítěz. A dokonce se skalpem Eduarda Krčmáře!

Slánský pretendent mistrovského titulu neodstartoval nejlépe.Před ním upaloval Zdeněk Simota, který to ovšem neměl nikterak jednoduché se Zdeňkem Holubem. Pražský borec permanentně útočil, až byl v první zatáčce čtvrtého okruhu rychlejší než Zdeněk Simota. Eduard Krčmář sice zaknihoval jediný bod, avšak snu o zlaté medaili se nepustil. A co víc, usilovně se snažil, aby se stal realitou.

Eduard Krčmář vysvětluje své patálie v rozjížďce s číslem dvě:

„Měl jsem problémy s motorkou, ztratila kompresi.“

Přitom jeho start nebyl ukázkový ani v šesté jízdě. Nicméně v prvním výjezdu podjel Hynka Štichauera, aby hned v dalším oblouku uhodil na vedoucího Michala Škurlu. Neuspěl zvenčí, ani když za zlomem zatáčky zlomil motocykl dovnitř. Avšak i nadále četl v Pražanovi jako v otevřené knize.

Ve třetím okruhu jej podjel ve druhé zatáčce. Sotva vjížděl do depa, měl na kontě čtyři body stejně jako Zdeněk Simota, Zdeněk Holub a Michal Škurla. Mezi nimi a dvojkou vedoucích Pražanů byl ještě Patrik Mikel. A po porážce Martina Málka v rozjížďce s číslem osm také Ondřej Smetana. Jenže boj o titul ještě nebyl u konce. Pádné slovo v něm měla říct devátá jízda se soubojem dvojice neporažených Pražanů s Eduardem Krčmářem.

Josef Franc, stojící na čtvrté dráze, si opřel zadní kolo o mantinel, což bedlivému oku Pavla Kubeše uniklo. Avšak dopředu vypálil Eduard Krčmář s červeným povlakem na přilbě. Josef Franc byl až třetí a nemohl se dostat ani před Matěje Kůse, i když jeho útok ve druhé zatáčce byl vskutku grandiózní.

Užuž se zdálo, že výsledek deváté jízdy pošle stav šampionátu na úroveň, v níž byl ještě po skončení nástupu. Ale vtom se ve třetím kole Josef Franc spodní stranou první zatáčky přece jen zničehonic objevil před Matějem Kůsem. Eduarda Krčmáře nedohonil, ale svůj náskok na čele klasifikace šampionátu zvýšil na dva body. Dvě série před koncem mistrovství neměl ještě stoprocentní jistotu, ale hodnota jeho akcií se přece jen markantně zvýšila.

K bronzové medaili vystřelil Zdeněk Simota. „Teď to bylo lepší,“ komentoval svůj triumf v rozjížďce s číslem deset. Dosáhl jej stylem start – cíl, když s vylétnutím pásky odvedl Patrika Mikela. Hynek Štichauer zůstal za nimi, Martin Málek ještě dále, aby nakonec neviděl cíl, protože jej začalo zlobit koleno načaté při svitavském přeboru.

 

Josef Franc neuznává kompromisy

Hynek Štichauer však měl šampionát ještě zkomplikovat. V rozjížďce s číslem čtrnáct odstartoval na Josefa France. Vodil jej za sebou celý okruh, dokud Pražan v úvodním oblouku toho dalšího nebyl zvenčí přece jen rychlejší. Eduard Krčmář se v šestnácté jízdě vypořádal s neustále útočícím Zdeňkem Simotou.

Nůž, jímž by z náskoku Josefa France ukrojil další kus, už neměl ve svých rukou. A tak se početné publikum v závěru mohlo soustředit na dramatické vyvrcholení závodu. Zatleskalo Martinu Gavendovi, jenž se blýsknul alespoň velkým sólem v rozjížďce s číslem jedenáct. Triumf domácího borce však už nemohl ovlivnit pořadí třech nejlepších.

O něco podobného ovšem usiloval Michal Škurla. Ve dvanácté jízdě nejlépe odstartoval, a když jej v úvodním výjezdu podjel Zdeněk Holub, reagoval silnou ofenzívou. Po několika marných pokusech se vrátil do čela na sklonku druhého kola. Jako vítěz se přiřítil k šachovnicové vlajce také v rozjížďce s číslem patnáct, kde nedal sebemenší náznak šance Zdeňku Simotovi, který přitom bojovností doslova překypoval.

Do poslední série vstupoval Michal Škurla s deseti body stejně jako Eduard Krčmář. O bod před nimi byl jen Josef Franc. O bod za nimi Zdeněk Simota, Patrik Mikel, Zdeněk Holub a také Matěj Kůs. Kapitán pražské Markéty se totiž ve třinácté jízdě dočkal své druhé dnešní prohry. Uštědřil mu ji Zdeněk Holub, jenž byl rychlejší už v prvních metrech.

Martin Málek popisuje trable se svým kolenem:

„Načal jsem to ve Svitavách. V Praze jsem zakopnul, spadnul přes koleno a nějako to zlobí. Včera jsem byl u doktora, řekl, že to mám nějaké pohmožděné.“

Nicméně Matěj Kůs vzal osud pevně do svých rukou. Ze sedmnácté jízdy byl nejprve diskvalifikován Martin Gavenda za najetí do pásky a bez přítomnosti náhradníka se musel opakovat jen ve třech. Při repete úřadoval Matěj Kůs naplno a dotáhl Michala Škurlu a Patrika Mikela za sebou do cíle jako husa na provázku.

Tím pádem se Patrik Mikel nemohl dostat na pódium, zatímco Michal Škurla se mohl chystat na rozjezd. Podobné ambice živil také Zdeněk Holub, jenže v osmnácté jízdě mu zatrhnul tipec Hynek Štichauer. Pardubičan se s letošním šampionátem rozloučil vítězstvím, ale na stupně vítězů měl daleko. A nyní nenechal Zdeňka Holuba, aby se zapojil do rozjezdu. A Ondřej Smetana si tady třetím místem vypil do dna svůj kalich hořkosti, který pro něho byl o to odpornější, že se po druhé pětině závodu počítal mezi adepty na pódium.

Závěrečné dvě rozjížďky vyřešily otázku prvních dvou v dnešním finále a stejně tak v závěrečné klasifikaci celého šampionátu. V obou případech šlo pochopitelně o dvě stejná jména. Eduard Krčmář nemohl pro svůj úspěch udělat víc. Po bleskovém startu se usadil v čele a vyhrál počtvrté v řadě. A o tom, jak za jeho zády Martin Málek v cíli druhého okruhu předjel Davida Pacalaje, si mohl nechat jen vyprávět.

V depu mu potom nezbylo než čekat, kterak si Josef Franc povede v rozjížďce s číslem dvacet. Aby se vyhnul rozjezdu se slánským bojovníkem o vítězství v závodě, potřeboval vyhrát. Pro to samé v případě mistrovského titulu mu stačilo skončit druhý. Jenže Pražan se nespokojil s vůbec žádným kompromisem.

Na pohyb pásky reagoval nejrychleji Zdeněk Simota. Jenže Josef Franc jel hned za ním, aby se už vnějškem první zatáčky prosadil do čela. Od té doby jen zvyšoval svůj náskok. A první ze svých mistrovských titulů, nepočítáme-li ovšem vítězství v konkurenčním podniku pod jurisdikcí ČSMS, dosáhl s plnou patnáctibodovou parádou.

 

Hlasy z depa

„Tohle se zapíše do historie jako můj první a možná i poslední titul,“ svěřoval se Josef Franc. „Teď můžu odejít do důchodu, dvaadvacet let jsem plochou dráhu nesnášel. Chtěl jsem aspoň jednou bejt‘ mistr. Podařilo se, mám radost. Kluci mechanici si to zasloužej‘, rodina taky, v mým věku to už se mnou není jednoduchý.“

„Měl jsem problém v první jízdě s motorkou,“ komentoval Eduard Krčmář své jediné dnešní ztracené body. „Ztratila kompresi. Pak jsem už neprohrál. Jsou to závody, kluci pražský si trošku pomohli… Škoda, že není titul, jedu dál. Příští rok…“

„V dnešním závodu mně o moc nešlo vzhledem k absenci v prvním kole,“ vyprávěl Matěj Kůs. „Poslední závody sezóny, jsem rád, že byly ve zdraví. Tajně jsem si přál dnes vyhrát, když Venca dostal další šanci v Grand Prix. Nepodařilo se, ale ostudu jsem snad neudělal.“

„Dneska super,“ radoval se Michal Škurla. „Startovalo to, předjíždělo to, jelo to. Fakt mám radost. Škoda rozjezdu, Matěj tam byl rychlejc, dopadlo to tak.“

„Šlo mi o bronz, chtěl jsem dneska hlavně sbírat body a udržet to,“ popisoval Zdeněk Simota svůj dnešní cíl. „Kdybych v závodě skončil na bedně, byl by to jen takovej‘ bonus navíc. Při tréninku mi nejezdila motorka, vypustili jsme olej, byly v něm špony. Tu motorku jsem támhle postavil a radši na ní nejel. Na tu dnešní bídu jsem spokojenej‘ a třetí místo v mistráku je pěkný.“

„Čtyři z pěti startů byly peckové,“ pochvaloval si Patrik Mikel. „Akorát ten poslední jsem promydlil. Závody suprové, věčně jsem tady byl na tlamě nebo v sanitce. Letos se mi dařilo, jsem o bod za Hynkem v mistráku su spokojený.“

„Dneska dobrý,“ bilancoval Zdeněk Holub. „Nedá se svítit, nejel jsem první závod, hodně se ztratilo. Dneska ale byly hezký závody, všechno vyšlo, paráda.“

„Špatný,“ protáhnul Ondřej Smetana obličej. „Od začátku závodu jsem se trápil se sebou i motorkou. Holt každej‘ den není posvícení. Letos jsem se někam závodnicky posunul, ale v mistráku jsem pořád sedmej‘. Chtěl jsem bejt‘ pátej‘, uteklo to o dva, tři body.“

1. Josef Franc, Praha	3 3 2 3 3	14
2. Eduard Krčmář, Slaný	1 3 3 3 3	13
3. Matěj Kůs, Praha	3 3 1 2 3	12+3
4. Michal Škurla, Praha	2 2 3 3 2	12+2
5. Zdeněk Holub, Praha	3 1 2 3 2	11
6. Zdeněk Simota, Plzeň	2 2 3 2 2	11
7. Patrik Mikel, Pardubice	3 2 2 2 1	10
8. Hynek Štichauer, Pardubice	2 1 1 2 3	9
9. Ondřej Smetana, Praha	2 3 0 1 1	7
10. Martin Gavenda, Březolupy	0 1 3 E T	4
11. Martin Málek, Březolupy	0 2 F 0 2	4
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	1 1 1 1 0	4
13. Davd Pacalaj, SK – Žarnovica	0 0 2 0 1	3
14. Filip Hájek, Praha	1 X 1 1 0	3
15. Petr Chlupáč, Praha	0 0 0 1 1	2
16. Josef Novák, Pardubice	1 0 0 0 0	1

Konečné pořadí šampionátu:

	PHA	DIV	BŘE	TOT
	25.4.	23.9.	7.10.
1. Josef Franc, Praha	13	12	14	39
2. Eduard Krčmář, Slaný	11	13	13	37
3. Zdeněk Simota, Plzeň	9	12	11	32
4. Václav Milík, Pardubice	15	15	NS	30
5. Hynek Štichauer, Pardubice	12	6	9	27
6. Patrik Mikel, Březolupy	7	9	10	26
7. Matěj Kůs, Praha	NS	12	12	24
8. Ondřej Smetana, Praha	9	8	7	24
9. Michal Škurla, Praha	NS	7	12	19
10. Zdeněk Holub, Praha	NS	7	11	18
11. Filip Hájek, Praha	7	6	3	16
12. Jaroslav Petrák, Pardubice	3	4	4	11
13. Martin Mejtský, Pardubice	5	4	NS	9
14. Tomáš Suchánek, Pardubice	9	NS	NS	9
15. Martin Gavenda, Březolupy	4	NS	4	8
16. Martin Málek, Březolupy	4	NS	4	8
17. Michal Dudek, Slaný	7	NS	NS	7
18. Petr Chlupáč, Praha	NS	3	2	5
19. David Pacalaj, SK – Žarnovica	NS	NS	3	3
20. Josef Novák, Pardubice	1	1	1	3
21. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica	3	NS	NS	3
22. Jan Kvěch, Praha	1	NS	NS	1
23. Václav Kvěch, Praha	NS	0	NS	0

Foto: Karel Herman a Mirek Horáček

Březolupy – 6. října
V posledních třech ročnících mistrovství republiky jednotlivců se stalo zvykem, že Václav Milík nechával svým soupeřům prakticky jen drobky ze svých opulentních bodových hostin. Nicméně v souvislosti se svým odvoláním na velkou cenu do Toruně nechal pro zítřejší rozhodující finále ring volný. A tak v podvečer odjede z Březolup jako šampión republiky závodník, které této mety ve své kariéry doposud nedosáhl. Jediným individuálním exmistrem naší země ve startovní listině je totiž Matěj Kůs. Pražan ale nestartoval v prvním finále na Markétě vzhledem ke svému zranění. Takže byť by zítra nakrásně vyhrál všech pět svých rozjížděk a ostatní favorité jen paběrkovali, nepřekoná třicet bodů Václava Milíka, který by potom vyhrál svůj pátý titul v nepřítomnosti. Nicméně pravděpodobnost takového vývoje je přece jenom stejná jako, že zítra v březolupském zámeckém parku přistane létající talíř se zelenými Marťany.

 

Tipujte:

Na čele o bod

Coby faktický leader průběžné klasifikace dorazí na Moravu Josef Franc. Jeho postavení však nebude nikterak pevné. O pouhý bod za ním totiž číhá Eduard Krčmář, jehož začátek podzimu zastihnul v excelentní formě. V Divišově zlepšil druhým místem své doposud nejlepší umístění v šampionátu a vedle Václava Milíka byl největším hrdinou.

Nicméně Josef Franc, který shodou okolností začal závodit ve stejném roce, kdy se Eduard Krčmář narodil, rozhodně není snadno k poražení. Šanci na zlato má rovněž Zdeněk Simota, nicméně on již ztrácí na pražského leadera hned čtyři body. Přitom bude muset hájit i případný bronz, jelikož s odstupem třech, resp. čtyř bodů na jeho zaváhání budou číhat Hynek Štichauer a Ondřej Smetana.

Muziku budou chtít dozajista kalit také ostatní na čele s Matějem Kůsem. Závod, jenž se koná zároveň jako čtrnáctý ročník Slováckého oválu, tím pádem slibuje úžasnou a vyrovnanou podívanou.

 

Mistr republiky se nejčastěji vrací z Březolup

Mistrovství republiky jednotlivců s letopočtem vzniku 1949 je nejstarší motoristický šampionát naší země vůbec. Během let jeho podoba oscilovala mezi seriálem od dvou do osmi závodů a jedním finálovým podnikem. Za tu dobu vrcholil na čtyřiadvaceti různých stadiónech, přičemž dvanáct z nich již z české a slovenské ploché dráhy zmizelo nadobro. Nejčastěji se tak stalo právě u nás v Březolupech, odkud dnes odjede novopečený šampión již posedmnácté. V průběhu let se však mnohdy pořadí zamotalo, jak nám připomene několik příkladů.

2. srpna 1970

Necelé čtyři měsíce před oslavou svých jednadvacátých narozenin se Jiří Štancl stal v Březolupech doposud nejmladším mistrem republiky vůbec. Šampionát zakončil stylově. Na dráze, kde byl stále ještě asfaltový povrch, neprohrál jedinou rozjížďku. Dle vlastních vzpomínek mu větší problémy nastaly po vyhlášení vítězů. Slavnostní udílení cen doprovázela taneční zábava a on, ačkoliv na parketu nikdy příliš nevynikal, musel do kola hned s celou řadou místních dívek. Nejúspěšnější československý plochodrážník všech dob se z březolupského stadiónu vracel jako šampión ještě sedmkrát. A právě tady jej roku 1982 po deseti zlatých medailích v řadě dokázal z trůnu sesadit Aleš Dryml.

11. srpna 1974

A ještě jednou Jiří Štancl, který coby nejúspěšnější československý plochodrážník všech dob zanechal za sebou v historii pochopitelně hlubokou stopu. Ze svých dvanácti individuálních titulů se nejvíce nadřel na ten v sezóně 1974. Zprvu měl vrch Milan Špinka. Tehdy se do průběžné klasifikace nepočítaly body z jízd, nýbrž mistrovské body jako kupříkladu v silničních závodech či v motokrosu.

Tři nejhorší výsledky se škrtaly. A novopečený ledařský mistr světa ve čtyřech posledních závodech osmidílného seriálu potřeboval k titulu už pouze skončit aspoň jednou na pódiu. Naproti tomu Jiří Štancl musel pokaždé vyhrát. Tento scénář se stal záhy realitou.

Jiří Štancl postupně během jednoho týdne mával z nejvyššího stupínku pódia v Čakovicích, Kopřivnici a nakonec i v závěrečném klání v Březolupech.

Milan Špinka přitom končil bez vavřínového věnce. Na zdejší dráze jakoby se proti němu spikli také soupeři, nicméně on si vydřel možnost bojovat o bronz v rozjezdu s Janem Vernerem. Dostal se do čela, dlouho vedl, ale nakonec jej jeho klubový kolega dokázal předjet. Osud tomu chtěl, že se Milan Špinka nikdy československým šampiónem nestal.

17. července 1988

Zdeněk Schneiderwind byl v osmaosmdesátém na nejlepší cestě stát se mistrem republiky jednotlivců. Den před březolupským závěrem stál na stupních vítězů v Kopřivnici, když v rozjezdu o třetí místo porazil Stanislava Urbana.

Na místní stadión Zdeněk Schneiderwind dorazil jako leader aktuální klasifikace. Jenže stovky diváků v ochozech a další tisícovky u přímého televizního přenosu spatřily jeho nehoráznou smůlu, kdy jej třikrát nechal na holičkách motocykl. Zatímco Roman Matoušek slavil zlato jízdou v sedle historického vysokého velocipedu, Zdeněk Schneiderwind měl jen bronz, který nikdy už nevylepšil.

8. září 1991

Razantní společenské změny zkraje devadesátých let se nevyhnuly ani ploché dráze. A v šampionátu jednotlivců se místo dlouhodobého seriálu o mistru rozhodovalo v jediném finále. Druhé v pořadí bylo přiděleno právě do Březolup.

Václav Milík se nemohl počítat mezi nejžhavější favority, nicméně výtah jeho kariéry se právě v jednadevadesátém sunul do stále vyšších pater. V Březolupech vyhrál všech pět svých rozjížděk a svůj jediný titul v životě ozdobil patnáctibodovým maximem.

28. září 2006

O mistru republiky jednotlivců se na březolupském stadiónu rozhodovalo patnáct let po triumfu Václava Milíka. Šampionát sice dva roky koketoval se seriálovou podobou, aby se roku 2002 vrátil ke stylu jediného finále. O výsledcích čtveřice nejlepších pak nakonec rozhodovala jen jedna jediná finálová jízda.

Do jejího čela vystřelil Josef Franc. Nicméně Adrian Rymel, jehož prve v základní části nikdo neporazil, prahnul po odvetě stejnou měrou. Na konci druhého okruhu se vskutku dostal do čela, aby poprvé a naposledy usednul na mistrovský trůn. A Josef Franc nemohl tušit, že jeho stříbro je druhé z celkem šesti, jež ve své prozatím marné snaze o zlato získal.

11. října 2014

Václav Milík mladší získal svůj první titul, když ve Mšeně v říjnu 2012 porazil Lukáše Drymla v dodatkové jízdě. Napřesrok v Plzni ve stejné situaci podlehl jeho staršímu bratru Alešovi. Ke druhému finálovému kolu šampionátu, který se v sezóně 2008 opět skládal z více závodů, dorazil s tříbodovým náskokem z prvního dílu v Praze.

Většina z vás má ještě v živé paměti, kterak chtěl svoji třetí vítěznou jízdu oslavit triumfální jízdou po zadním kole. Ocitnul se však na zemi, aby v další sérii pykal za sražení Martina Gavendy. Nicméně jeho anděl strážný jej nenechal ve štychu, ačkoliv si při vybírání bodové vývrtky svého chráněnce pořádně odřel křídla.

Václav Milík se psychicky srovnal. Okolnosti tomu chtěly, že o zlato musel být vypsán rozjezd s Josefem Francem a Matějem Kůsem. Dvakrát sice svítila červená světla, aby se nakonec vítězně cílem prohnal pardubický závodník, jehož tím pádem dnes vidíme jako čtyřnásobného šampióna republiky.

 

Přehled stadiónů dle počtu uspořádaných závěrečných závodů mistrovství republiky jednotlivců:

počet:	stadión:
17	Březolupy
10	Mšeno
5	Plzeň (Bory)
4	Kopřivnice, Polepy a Slaný
3	Praha (Markéta)
2	Žatec a Žarnovica
1	Bratislava, Plzeň (Pod Výstavištěm), Chrudim, Kyjov, Banská Bystrica, Krupka, Partizánske, Olomouc, Zohor, Čakovice, Chabařovice, Divišov, Pardubice, Liberec a Svitavy

Poznámka: pořadatelem finále roku 1990 byla Žarnovica, avšak kvůli počasí byl závod přeložen na pražskou Markétu; roku 2015 mělo finále vrcholit v Plzni, jenže mítink byl zrušen vinou deště

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, archív Jiřího Štancla a archív autora

Pardubice – 5. října
Dnes odpoledne bylo oficiálně potvrzeno, že Václav Milík nemůže nastoupit k sobotnímu třetímu podniku šampionátu republiky jednotlivců v Březolupech, jelikož byl coby stálý náhradník povolán pro velkou cenu v Toruni. Na startovním čísle tři jej zastoupí David Pacalaj a pakliže nezasáhne vyšší moc, na mistrovském trůnu jej po třech po sobě jdoucích triumfech vystřídá někdo jiný.

 

Jelikož se v Toruni jedná o podnik ranku mistrovství světa, VV SPD Václava Milíka z březolupského závodu pochopitelně omluvil. To je však asi jediné, co v této záležitostí může řídící orgán české ploché dráhy dělat.

„VV SPD musí akceptovat nominaci vyššího orgánu, nemá de facto právo změnit soutěžní řád šampionátu, který je rozjetý,“ utíná Petr Moravec rázně všechny spekulace operující s dodatečnou implementací reglementu škrtající jeden nejhorší výsledek, díky němuž by Václav Milík letošní šampionát již vyhrál.

Dva dny před závodem není možné březolupský závod odložit už jen proto, že pořadatelé odvedli kus práce na poli jeho propagace. Jedinou nadějí, že by se Václav Milík stal českým šampiónem i letos, přinesl déšť. Jenže takový scénář by si rozhodně nepřál vůbec nikdo.

Přitom loni se Václav Milík ocitnul ve stejné situaci a raději upřednostnil český šampionát. Jenže po roce je fenomenální Pardubičan o notný kus dále ve své kariéře. Na pražské Markétě zamával divákům z pódia. A jeho zájmem je vyjít BSI ve všem možném vstříc, aby na něho britský promotér myslel, až bude rozhodovat o stálých divokých kartách.

Podobná situace, kdy žhavý kandidát na titul mistra republiky přišel kvůli světovému finále o vyvrcholení domácího mistrovství. Jenže v roce 1964 by se Jaroslav Volf mladší po pátečním večeru ve švédském Göteborgu do srdce Hané dostal, kdyby se vedoucímu výpravy nechtělo zůstat za železnou oponou až do pondělí, kdy měly otevřeny všechny obchody se zbožím, jež bylo v Československu nedostatkové.

Ostatně o tom jste si již mohli přečíst v článku v historické rubrice magazínu speedwayA-Z. Každopádně příští bude VV SPD muset zohlednit při sestavování českého kalendáře rovněž termíny velkých cen, aby zachoval nejstaršímu motoristickému šampionátu země duch fair play.

Zatím však musel řešit prozaickou otázku, kdo vlastně Václava Milíka pozítří v Březolupech nahradí. Východiskem je pochopitelně konečné pořadí přeboru. Jenže Radek Podhadský nechce po svém libereckém pádu startovat. Nepřijedou ani Sindy Weber, ani bratři Kvěchovi, takže přišla řada na Davida Pacalaje.

Foto: Mirek Horáček a Karel Herman

Březolupy – 4. října
Páteční zranění Fredrika Lindgrena v semifinále play off britské ligy v Manchesteru zvýšilo naději Václava Milíka, že by se v sobotu přestavil ve velké ceně v Toruni. Nicméně BSI jeho start nepotvrdila, byť upozornila, ať zůstává ve střehu. Český šampión tím pádem zůstává ve startovní listině finále mistrovství republiky, které vyvrcholí svým třetím dílem v sobotu v Březolupech, a pro něhož včera večer byla vylosována startovní čísla.

Tipujte:

Videozáznam z losování startovních čísel

 

Z kvalifikovaných účastníků už teď chybí Martin Mejtský, který upadl při nedělní Zlaté přilbě města Pardubice. Jeho absence otevírá dvířka do závodu pro Martina Gavendu, jenž se nakonec ve svitavském přeboru nedal do kupy tolik bodů, aby se kvalifikoval přímo.

Možná absence Václava Milíka zvyšuje naději i pro další závodníky v pořadí přeboru. Na pozici náhradníka figuruje prozatím Radek Podhadský, který se však šeredně potloukl při sobotní rozlučce v Liberci.

Startovní listina a způsob kvalifikace do březolupského závodu:

1 Matěj Kůs, Praha	divoká karta VV SPD
2 Hynek Štichauer, Pardubice	5. v průběžné klasifikaci MR
3 Václav Milík, Pardubice	1. v průběžné klasifikaci MR
4 Josef Novák, Pardubice	10. v přeboru
5 Zdeněk Simota, Plzeň	4. v průběžné klasifikaci MR
6 Eduard Krčmář, Slaný	3. v průběžné klasifikaci MR
7 Zdeněk Holub, Praha	vítěz přeboru
8 Martin Gavenda, Březolupy	11. v přeboru
9 Jaroslav Petrák, Pardubice	8. v přeboru
10 Michal Škurla, Praha	9. v přeboru
11 Josef Franc, Praha	2. v průběžné klasifikaci MR
12 Martin Málek, Březolupy	6. v přeboru
13 Filip Hájek, Praha	8. v průběžné klasifikaci MR
14 Petr Chlupáč, Praha	7. v přeboru
15 Patrik Mikel, Pardubice	7. v průběžné klasifikaci MR
16 Ondřej Smetana, Praha	6. v průběžné klasifikaci MR
17 Radek Podhadský, Plzeň	12. v přeboru

Poznámka: z kvalifikovaných účastníků nestartuje Martin Mejtský kvůli pádu během Zlaté přilby města Pardubice

Foto: Karel Herman