Mariánské Lázně – 26. května
Nové zaměstnání mu bere čas i na klasickou dráhu a služební cesty jej často vodí do zahraničí. A tak mu čas na přípravu motocyklů pro šampionát na dlouhé dráze zbyl až někdy v úterý. Na dnešek nespal ani tři hodiny a nebylo divu, že si na pódium vzal i své mechaniky Jaroslava Petráka a Jiřího Havlíčka. Hynek Štichauer se totiž v Mariánských Lázních stal českým mistrem a po plzeňských devatenáctkách ze září 2005 slavil své druhé individuální zlato. Cestu k němu však neměl rozhodně snadnou. V základní části prohrál s Martinem Málkem, který však v sedmé jízdě přišel o body kvůli vypadlému karburátoru. A když mu posléze ve finále svítala další šance, přišel o vzduch v zadní pneumatice. K prvenství mířil Josef Franc, když objel Pardubičana v prvním výjezdu, jenže v půli posledního okruhu se jeho motor zastavil. Hynek Štichauer se tak z třetí příčky vrátil nazpět do čela a v celkové klasifikace oba smolaře předčil o pouhý bod.

Nevyspalý Hynek Štichauer srovnává krok se smolařem Martinem Málkem

Letošní dlouhodrážní šampionát provázelo počasí jako vymalované šmolkově modrou a zářivě žlutou pastelkou. Bohužel startovní listina nebyla plná, závodníky odvedly nejen včerejší pouťáky v Rodenu a dnešní v Osnabrücku, nýbrž i finský mistrák. Titul šampióna země tisíce jezer vybojoval Jörg Tebbe, takže nebylo ani pomyšlení, že by dnes obsadil volnou desítku.

Mistrovství republiky na dlouhé dráze však již zažilo chmurnější epochy než s jedenácti muži rozdílných věků, výkonnosti a ambicí jako dnes. Sotva skončila základní část dopoledního pohárového klání kolibříků, všichni závodníci vyrazili na nástup. A pak již dostala prostor rozjížďka s číslem jedna.

Josef Franc v ní rozdílem celé rovinky změřil Michala Škurlu. Vzápětí jej napodobil Martin Málek, zatímco Hynek Štichauer v nájezdu do druhé zatáčky podjel Michala Dudka. Slaňák se nehodlal jen tak smířit se ztrátou druhé příčky, jenže Pardubičan ve druhém kole nasadil k ohromnému trháku a zmizel z perimetru Michala Dudka.

Po třetí jízdě se Martin Málek ujal vedení v průběžné klasifikaci. Po jeho skvělém startu na něho byli krátcí nejen Michal Dudek, ale i Josef Franc, jenž se musel vyrovnávat s první dnešní prohrou. Triumf březolupského závodníka však nebyl bezproblémový.

„Pokazil se mi motor, asi praskl napínák rozvodového řetězu,“ vyřkl Martin Málek ve své garáži slova, která jeho doprovod nastartovala k horečné přípravě druhého motocyklu. Mezitím na kilometrovém ovále Hynek Štichauer stylem start – cíl vyhrál rozjížďku s číslem čtyři.

Větší pozornost diváků ovšem na sebe poutal Michal Škurla. Startovní manévr mu nevyšel, avšak pustil se do stíhací jízdy. Až v první zatáčce posledního okruhu sebral čtvrté místo Zdeňku Holubovi, jenž dnes na dlouhých oválech debutoval.

Finálová série dopoledního kolibřího Speedway Mini Cupu dala velkým závodníkům delší čas na přípravu. S porážkou Josefa France byl tentokrát na řadě Hynek Štichauer. Pardubičan kvůli návratu ze služební cesty příliš nespal. O motocykly se mu pečlivě starali Jiří Havlíček a Jaroslav Petrák. On se ve své garáži soustředil na jízdu, což se mu evidentně vyplácelo.

V rozjížďce s číslem pět se před Josefem Francem usadil již po letu pásky k lázeňskému sluníčku. Pražan ale nesložil zbraně. Když se Hynek Štichauer ve druhém kole dostal poněkud ven, měl úřadující šampióna za zadním kolem. Pardubický závodník však jeho tlak dokázal ustát. Zdeněk Holub třetím místem získal zatím svůj nejlepší výsledek. Porazil reprezentanty Stevena Goreta a Michala Dudka a hřál se v přízni Štěstěny, když mu řemen prasknul až po průjezdu cílem.

Podobnou kliku však neměl Michal Škurla. Jemu totiž řemene prasknul v cíli třetího okruhu šesté jízdy, takže jeho tři body nakonec šly ve prospěch Dennise Helfera. Na čele řádil Jarno de Vries, zatímco Martin Málek v sedle druhého stroje trčel za Michalem Škurlou, jehož překonal až v nájezdu do druhého kola.

Zdeněk Holub komentuje své odstoupení po startu sedmé jízdy:

„Hlava. Hlava na krku, ne v motoru. Bylo to tam těžký v prvním vinglu, vyšťouchlo mě to. Ještě pár koleček musím na dlouhý odjezdit…“

O vedení se v té době dělil Hynek Štichauer s Martinem Málkem, zatímco Josef Franc byl za nimi pozadu o bod. V systému, kdy semifinále a finále neznamenalo anulaci zisku základní části, ale body se neustále přičítaly, šlo o naprosto marginální sumu. Navíc věci měly záhy nabrat naprosto nečekaný obrat.

Josef Franc v posledním kole spadl z trůnu až na třetí příčku

Po startu rozjížďky s číslem sedm vypálil do čela Hynek Štichauer, ale Martin Málek jel za ním druhý jen do druhého kola. „Přestávalo to jet,“ posteskl si. Při expresním dolaďování nastavení druhého motocyklu, zapomněl dotáhnout karburátor, který nyní vypadl. Březolupský závodník si ovšem ke svému štěstí promptně uvědomil, kolik uhodilo.

Držel karburátor rukou a pomalu se ploužil vstříc šachovnicové vlajce. Stefan Drofa již hodil ručník do ringu, v prvním oblouku odstoupil Zdeněk Holub. A tak Martin Málek navzdory poruše inkasoval dva body. Hynek Štichauer se mu pochopitelně vzdáli. Navíc jej předčil i Josef Franc, když v osmé jízdě změřil oba Michaly, Škurlu a Dudka.

Dnešní mítink se však dostal do své semifinálové fáze. V ní nejprve Hynek Štichauer prodloužil svou vítěznou sérii. Po raketovém startu měl již na protilehlé rovince náskok bratru dvaceti metrů. Zatímco Pardubičan ujížděl na čele, Jarno de Vries atakoval druhého Zdeňka Holuba. Ve druhé zatáčce třetího kola se mu jej podařilo předjet. Nicméně faktem zůstává, že ani čtyři body by Zdeňku Holubovi na finále nestačily.

Z druhého semifinále se mezi nejlepší šestku neprobil Michal Dudek. „Myslím, že ještě jedno kolo a měl bych ho,“ glosoval svou stíhací jízdu za Michalem Škurlou. Pakliže by jej vskutku překonal, šel by do finále on, ale za těchto okolností postupoval Pražan. Před nimi Josef Franc změřil Martina Málka.

Úřadující šampión ztrácel v průběžné klasifikaci na Hynka Štichauera jediný bod. Martin Málek byl za leaderem pozadu o čtyři body. Další z finalistů, a sice Jarno de Vries, Michal Škurla a Steven Goret již díky svému skóre již byli prakticky mimo pódiovou hru.

Martin Málek vypráví o finále:

„Dal jsem staré ojeté kolo. O titul mi už stejně nešlo. Myslel jsem, že budu víc psychicky v pohodě. Že se nemá co zkazit…“

Ve finále nejlépe odstartoval Hynek Štichauer, jenže v prvním výjezdu jej na čele střídal Josef Franc. Pakliže by v tomto pořadí dojeli do cíle, měli by stejně bodů, avšak v Pražanův prospěch by rozhodl lepší výsledek z finálové jízdy. Na tom by se nic nezměnilo, byť se ve třetím kole na druhém místě objevil Martin Málek.

Jenže místo dalšího progresu se Martin Málek musel potýkat se vzduchem unikajícím z jeho zadního kola. Závodníci projeli do čtvrtého kola, v němž boj o šampióna dostal nový rozměr. Na konci protilehlé rovinky odešel Josefu Francovi motor.

„Nemáme s sebou rentgen, takže nevíme, co se stalo,“ smutnil později v depu. Hynek Štichauer projel pod šachovnicovou vlajkou jako vítěz a zároveň i mistr republiky. Druhé příčky se zmocnil Jarno de Vries, ale bodově nepřekonal ani Josefa France, ani Martina Málka. Březolupský závodník totiž dokázal udržet alespoň třetí místo. Holanďan zůstal o bod pozadu, zatímco při bodové rovnosti s Josefem Francem rozhodl o druhém místě pro Martina Málka právě onen lepší finálový výsledek.

Na celou trojku čekalo emotivní vyhlášení v depu. Miroslav Musil nechal přinést obrovské stupně vítězů, z jejichž nejvyššího stupně řečnil k divákům. Záhy dostali prostor závodníci, přičemž Hynek Štichauer si s sebou vzal i své mechaniky, Jiřího Havlíčka a Jaroslava Petráka. A pak si všichni pod vedením spíkra Miloslava Čmejly zazpívali českou hymnu.

Hlasy z depa

„Jsem nadšenej‘!“ radoval se Hynek Štichauer. „Nevím, co bych k tomu řek‘. Samozřejmě jsem nadšenej‘, před závodem jsem se cejtil mizerně. Spal jsem dvě hodiny v autě, vrátil sem se ze srazu americkejch‘ aut a motorek, mám to jako práci. Moc jsem nenaspal, kluci ještě ráno nemohli natočit auto. Nakonec je z toho titul, čím hůř to vypadá, tím líp to skončí. Bylo to se štěstím, ale to k tomu patří. Mám s sebou dva kluky, co to odmakali a já se mohl soustředit. Díky! Syrový motorky jsme poskládali v úterý. Zkusil jsem, jestli řaděj‘ převodovky. Nevěřil jsem, z jakýho hovna se dá udělat titul.“

„Co bych ti řekl?“ zamyslel se Martin Málek. „Pokazil se mi už po druhé jízdě motor, asi praskl napínák rozvodového řetězu. Skočil jsem na druhou motorku, co nebyla doladěná. Aspoň čtyři body. Pak jsem jel za Hynkem a přestávalo to jet. Jak jsme pospíchali, ve fofru jsem málo dotáhnul karburátor a vyskočil. Uvědomil jsem si to, díky aspoň za dva body. V semifinále byla dráha suchá, na finále jsme šli o zub míň. A teď na závěr ve finále jsem dal staré ojeté kolo, protože o titul mi už nešlo. Na tu hrůzu můžu být maximálně spokojený. Líp to dopadnout nemohlo. Jsem hrozně rád, že mi to může jet i líp.“

„Odešel motor,“ posteskl si Josef Franc. „Zdechlo to a nejelo. Je to škoda, ale sám pro sebe jsem si dokázal, že na ty nadržený mlaďáky mám. Hezký závody, pomalej‘ rozjezd, ale pak jsme to dopásli. Myslel jsem, že Martin Málek bude kontrovat, měl ale defekt a tomu asi psychiky nepomohlo. Hynek tím proplouval a nakonec je mistr! Já jsem třetí, z toho hovna jsem aspoň třetí!“

„Pěkný závody,“ svěřoval se Michal Škurla. „Škoda toho řemene, vyčerpalo mě to, musel jsem dělat celou spojku, jak ji to zasekalo. Ale závody se mi líbily, byly krásný. Jsem spokojenej‘, dráha suprová.“

„Super, závody pěkný, škoda jedná jízdy, ale to se nedá nic dělat,“ vychrlil Michal Dudek komentář ze svých úst. „Nedokážu si to vysvětlit, že nejde dávat lajna. Chtěl jsem to dát jako na klasice, ale tady se to musí dělat obráceně. Pan Dryml mi pomohl, škoda, že jsem vypadnul z finále. Myslím, že ještě jedno kolo a měl bych ho. Poslední jsem ale neskončil, tak co?!“

„Dobrý,“ odtušil Zdeněk Holub komentář nad svou dlouhodrážní premiérou.  „Jednou mi prasknul řemen, podruhý to byla hlava. Hlava na krku, ne na motoru. Bylo to tam těžký v prvním vinglu, vyšťouchlo mě to. Závody se mi líbily, v semifinále jsem si spravil chuť. Je to těžký, dlouhá bolí, musím nakroužit ještě pár koleček.“

Poznámka: při rovnosti bodů rozhodovalo pořadí finálové rozjížďky

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer a Mirek Horáček

Mariánské Lázně – 24. května
Holanďanům se nechce hnát přes noc tisíc kilometrů z Rodenu do Mariánských Lázní. A v neděli je pouťák na trávě v německém Osnabrücku, který potřebuje také mít zaplněnou startovní listinu odshora až dolů. Jenže právě kvůli oněm dvěma závodům se nedaří obsadit všech dvanáct míst v mezinárodním šampionátu republiky na dlouhé dráze, které se po třech letech pozítří vrací na legendární lázeňský kilometr.

Tipujte:

 Loading ...

Rozpis nedělního podniku začíná osmi základními jízdami, v nichž se každý z dvanácti závodníků představí v akci čtyřikrát. Pak všichni postoupí do dvou semifinále, odkud se nejlepší šestka kvalifikuje do finále. Důležité je přitom, že body se neustále budou sčítat a pořadí ve finálové rozjížďce se stane bernou mincí až v případě bodové rovnosti.

Z českých závodníků nechybí nikdo, kdo se v současné době longtracku věnuje. Ve startovním poli figuruje i nováček Zdeněk Holub. Závodník pražské Markéty bude chtít dozajista uchvátit jedno z míst náhradníků červnové lázeňské kvalifikace pro finálový seriál 2020, v níž už mají svá místa Josef Franc, Martin Málek a Hynek Štichauer.

Bohužel startovní listinu od kompletnosti dělí startovní číslo deset, které zůstává neobsazeno, byť Karel Kadlec rozžhavil svůj mobil doruda. Oba Dánové se k němu obrátili zády jako lehké děvy, když jejich kunčoftům došla škvára.

Klaus – Peter Gerdemann, který u nás mnohokrát startoval a v řadě případů vypomohl zápůjčkou svých motocyklů, je po těžké operaci. To kříží plány Bena Barkera, který by přiletěl, ale bez závodních strojů. Nicméně Karel Kadlec ještě ani zdaleka nemává bílou vlajkou.

Alternativa s comebackem Romana Tomanyho padla, nicméně ve hře je i Manfred Knappe, který sice preferuje motokros, ale dlouhými či travnatými ovály čas od času nepohrdne. Je možné, že volnou desítku bude mít Wolfgang Barth nebo někdo jiný z německých veteránů

Startovní listina nedělního šampionátu republiky na dlouhé dráze:

Foto: Karel Herman

Mariánské Lázně – 22. května
Předloni musel český šampionát na dlouhé dráze najít dočasný azyl v Kopřivnici. Loni se vrátil do Mariánských Lázní, avšak ve stylu konce devadesátých let coby nadstavba podniku ranku světového šampionátu. V neděli bude na lázeňském kilometru korunován domácí šampión v samostatném závodě poprvé po třech letech. Jenže sotva dal Karel Kadlec dohromady startovní listinu, musí se znovu pustit do práce. Jeden z Dánů dal přednost německému pouťáku, druhý si hraje na mrtvého brouka.

„Kenneth Krusse Hansen mi slíbil účast,“ vysvětluje Karel Kadlec, proč jej dánský závodník, jenž svého času absolvoval i Zlatou stuhu, nadzvedl ze židle. „Ale nakonec podepsal do Osnabrücku. A Vestedovi se nejde dovolat.“

Problémem mariánskolázeňského závodu je nejen termínová kolize s travnatým pouťákem v Osnabrücku, ale i sobotní mítink v Rodenu. „Po sobotě se Holanďanům nechce jet tisíc kiláků tuto do Mariánek,“ povzdechne si Karel Kadlec, jenž však odmítá žert, aby si sám vyřídil závodní licenci. „Zblázním Josefa Hukelmanna, aby sehnal třeba Bernda Dienera nebo Jörga Tebbeho.“

Definitivní potvrzení startovní listiny můžeme očekávat během zítřka.

Původní verze startovní listiny:

Foto: Karel Herman