Praha – 23. června
Sluníčko na obloze se snažilo ze všech svých hřejivých sil, aby vynahradilo předchozí deštivé dny a konečně zaplašilo jakékoliv pochybnosti, jestli se bude vůbec závodit na ploché dráze. Pražské úterý třech kubatur odstartovali kolibříci úvodním dílem svého mistrovství republiky na krátkých tratích. Hned v úvodním výjezdu první jízdy se k zemi poroučel Jaroslav Vaníček. Obhájce všech možných stopětadvacítkových titulů byl sice diskvalifikován, nakonec však v prestižním finále A nescházel. Musel se ovšem v rozjezdu vypořádat s Adamem Nejezchlebem, jehož ambice rovněž ochladil let vzduchem. Jenže dnes malá Markéta patřila Adamu Bednářovi. Domácí závodník konečně prolomil svou letošní smůlu a na své čtyři triumfy v základní části navázal bezchybným triumfem v áčku. Jaroslav Vaníček v něm uhlídal za svými zády Matěje Frýzu, jenž i na prahu léta potvrzuje velkou formu.
Adam Bednář neztratil ani jeden bod
Problémy šampióna
Štěpán Ševčík vede před Josefem Černým a Dominikem Hrbkem
Něco takového rozhodně nečekal vůbec nikdo! Jaroslav Vaníček na ouverturu šampionátu českých stopětadvacítek na krátké dráze netrénoval. Když však páska vůbec poprvé vystřelila vstříc prosluněnému pražskému nebi, vyrazil dopředu jako šipka. Dobře tušil nebezpečí v osobě Matěje Frýzy. Že se ale bude zvedat ze země již v úvodním výjezdu, bylo asi tak pravděpodobné jako, že na malé Markétě přistane létající talíř zelenkavých mimozemšťanů.
A přece! „Vůbec nevím, fakt nevím,“ krčil rameny nad všemi otázkami, co vlastně vyváděl, že za obhajobou titulu vyrazil pádem. Pochopitelně byl diskvalifikován a první trojka dnešního dne přistála na kontě Matěje Frýzy. Stejnou číslicí se v rychlém sledu mohli chlubit také Adam Nejezchleba, Adam Bednář a Štěpán Ševčík.
Josef Novotný (modrá) a Petr Marek (červená) si nedarovali ani centimetr zadarmo
Upřímně řečeno, velkou námahu je to nestálo. Boj o vítězství nabídla až rozjížďka s číslem pět. V ní se vedení ujal Petr Marek. Ale stejně ambiciózní plány živil rovněž Josef Novotný. Dostal se dopředu v první zatáčce a udržel se na něm drobné krizovce navzdory.
Jaroslav Vaníček dorazil do cíle jako vítěz až v šesté jízdě. Nezbylo mu nic jiného, než neustále vítězit, přičemž mu bylo jasné, že devět bodů na finále A stačit nemusí. Navíc jeho nejbližší soupeři nehodlávali vyznávat kompromis. Matěj Frýza triumfoval v sedmé jízdě stylem start – cíl. Adam Bednář hned vzápětí objel Petra Marka, jenž se opět mohl pochlubit skvělým postřehem na let pásky, již v první zatáčce.
Jaroslav Vaníček musel dohánět velké zpoždění
Adam Nejezchleba si nenechal na vítězství sáhnout ani v deváté jízdě. A aby těch neporažených nebylo málo, v rozjížďce s číslem deset si svou druhou trojku přivezl také Štěpán Ševčík. V půli základní části tak hořkost porážky nepoznali rovnou čtyři závodníci.
Expres Vaníček dohání zpoždění
Plzeňský gang v akci: Matěj Frýza má za sebou Olivera Schmida a Josefa Černého
Jenže rozpis začal jejich ambice drtit. Kvůli pádu Josefa Novotného se musela opakovat jedenáctá jízda. Jaroslav Vaníček byl v obou případech vpředu. Sebral bod Štěpánu Ševčíkovi a zvýšil naději, že jeho rychlík navzdory zpoždění přece jen dojede na konečnou áčka.
Matěj Frýza se udržel na čele výhrou ve dvanácté jízdě, v níž nadchnul Oliver Schmid svým soubojem s Josefem Černým. Další dva neporažení na sebe narazili ve čtrnácté jízdě. Adam Bednář vystřihl dokonalý start, avšak svého jmenovce Nejezchlebu měl stále za sebou.
Létající Adam Bednář
Do jejich duelu se však nerozpakoval promluvit Petr Marek. A když se Adam Nejezchleba pokoušel zlepšit své třetí místo, na začátku druhého okruhu spadl a dočkal se vyloučení. Během repete Adam Bednář odvedl Petra Marka. A když vzápětí nenašel sobě rovného v šestnácté jízdě, stal se prvním účastníkem finále A.
Druhým byl Matěj Frýza. Devatenácté jízda se opakovala pro pád Olivera Schmida a on byl pokaždé vpředu. Ani drobné zakolísání v poslední zatáčce jej nemohlo připravit o dvanáctibodové maximum. Zato s třetím borcem na startovním roštu o pořadí na stupních vítězů to nebylo jednoduchá.
Jaroslav Vaníček vede v rozjezdu s Adamem Nejezchlebou
Adam Nejezchleba s dokonalou rutinou dojel první do cíle sedmnácté jízdy. A když šachovnicová vlajka v rozjížďce s číslem dvacet jako první pozdravila Jaroslava Vaníčka, neměli si oba co vyčítat. Devět bodů, tři trojky, jedna diskvalifikace, ve společné jízdě se neutkali.
Jediné východisko z patové situace proto přinesl rozjezd. A tady už Jaroslav Vaníček nezaváhal a Adama Nejezchlebu odvedl. Být barokním šlechticem, do velkolepého chrámu pro anděle strážné by se musel pořádně vysypat.
Adam Bednář nepíše laciné slaďáky
Karel Průša (7) se ujímá vedení ve finále C před Josefem Novotným (14) a Josefem Černým (11)
Ve finále A Štěpánka Nyklová prokázala, že má velké srdce, když si po vylétnutí pásky nekompromisně vyšlápla na Olivera Schmida. Inu, rok zkušeností navíc je znát. A plzeňský nováček se dnes podruhé ocitnul na zemi.
Petr Marek mohl zase plným právem litovat dvacáté jízdy, kde trčel nejen za létajícím Jaroslavem Vaníčkem, nýbrž i za druhým Dominikem Hrbkem. Mít bod navíc, jel by céčko. Za daných okolností však musel vzít zavděk triumfem ve finále D. Marián Jirout v něm profitoval z trablů Antonína Ptáka a na sklonku druhého kola mu sebral druhou příčku.
Adam Nejezchleba (červená) jezdí první ve finále B před Dominikem Hrbkem (bílá) a Štěpánem Ševčíkem (modrá)
Karel Průša se výtečně prezentoval v céčku, kde nedal ani náznak šance Josefu Novotnému a Josefu Černému. Adam Bednář vzápětí projel čtyři kola na čele finále B. V jeho úvodním výjezdu Dominik Hrbek objel Štěpána Ševčíka. Mohl přitom hovořit o štěstí, že mu matka napínáku řetězu upadla až po průjezdu cílem.
Být dnes na malé Markétě hollywoodský filmový štáb, smůla Jaroslava Vaníčka by skončila vítězstvím. Jenže Adam Bednář není scénáristou laciných příběhů a vzal všechno do svých rukou. Hned po startu se usadil ve vedení. Jaroslav Vaníček skončil druhý před Matějem Frýzou, který má však na něho v aktuální klasifikaci náskok jednoho bodu.
Pád Jaroslava Vaníčka v rozjížďce s číslem jedna byl jedním z klíčových momentů dnešního závodu
E
D
C
B
A
TOT
1. Adam Bednář, Praha
3 3 3 3
6
18
2. Jaroslav Vaníček, Praha
X 3 3 3
4
13
3. Matěj Frýza, Praha
3 3 3 3
2
14
4. Adam Nejezchleba, Ch.
3 3 X 3
3
12
5. Dominik Hrbek, Pardubice
2 2 3 2
2
11
6. Štěpán Ševčík, Plzeň
3 3 2 1
1
10
7. Karel Průša, Slaný
2 1 3 2
3
11
8. Josef Novotný, Pardubice
3 2 X 2
2
9
9. Josef Černý, Plzeň
1 2 1 3
1
8
10. Petr Marek, Chabařovice
2 2 2 1
3
10
11. Marián Jirout, Pardubice
2 1 2 2
2
9
12. Antonín Pták, Plzeň
F 1 2 2
1
6
13. Štěpánka Nyklová, Slaný
1 2 1 1
3
8
14. Oliver Schmid, Plzeň
2 E 2 X
F
4
Poznámka: při bodové rovnosti rozhodl o finále A rozjezd s pořadím Jaroslav Vaníček, Adam Nejezchleba
Adam Bednář vede finále A před Jaroslavem Vaníčkem a Matějem Frýzou
Je Neděle 10. května. Na kilometrovém pískovém oválu v Mariánských Lázních se v dopoledním slunku prohání traktor a pečlivými obloučky připravuje dráhu v nájezdu do druhé zatáčky. Dnes se zde měl konat závod mezinárodního mistrovství ČR na dlouhé dráze. Ale nekoná. Ačkoliv by ještě před několika měsíci málokdo našel souvislost mezi pořádáním závodů na ploché dráze v Čechách a konzumací netopýrů ve městě Wu-chan v čínské provincii Chu-pej…, je tomu tak. Epidemiologická opatření sice odsunula český mistrák na náhradní červencový termín, ale Mariánské Lázně nabízejí daleko víc než jen plochou dráhu, tak proč rušit plánovaný víkend. Když Vás kroky přeci jen zavedou na Úšovický stadión, máte velkou šanci narazit v depu na vysokého prošedivělého muže s brýlemi, který tam má pronajatou jednu z garáží jako dílnu. Je to Václav Maxim. Čerstvý šedesátník s úsměvem zvedne hlavu od práce a možná vás i provede po svém království. Tam, kde teď parkuje motorové rogalo, stával kdysi plochodrážní motocykl na dlouhou dráhu s blatníky od mistra světa Simona Wigga. Posadil jsem se na židli před garáž a zaposlouchal se do vyprávění o ploché dráze i létání.
Václav Maxim je jednou z ikon ploché dráhy v Mariánských Lázních
Krádež motocyklu udělala z motokrosaře plochodrážníka
„Jako dítě jsem chtěl hrozně lítat, ale to bylo bez šance,‟ vrací se Václav Maxim do doby před téměř padesáti lety. „Stavěl jsem aspoň modely letadel. S plochou jsem začínal kolem roku 1983. Jako kluk jsem se na ni chodil dívat. Původně jsem začínal s motokrosem, ale ukradli mi motorku. Byl jsem bez peněz a koukal, co bych mohl dělat. Tady v klubu bylo zázemí. Měli jsme s kamarádem motorku na půl. Střídali jsme se, jeden závodil, druhý mu dělal mechanika. Motorka byla kraťas, jezdili jsme na oválu tady kousek od stadionu v Úšovicích. Zkoušel jsem tu krátkou motorku i na dlouhém ovále. Viděl mě Ladislav Emler a povídá: ‚ten je jasnej na dlouhou.‛ Jenže já pak ve čtyřiaosmdesátým roce odešel. Nelíbily se mi ty poměry tady v klubu. Vrátil jsem se až v roce 1987, ale pořád jsem jezdil krátkou, jezdili jsme do Plzně. Dlouhou jsem zkusil až o rok později, ale nedostal jsem se přes jarní kvalifikaci do mistráku. V půlce sezóny tady měli Pražáci soustředění a Milan Špinka se mě ptá, proč nejezdíme taky. Povídám, že jsme se jim tam nechtěli plést. Ale on, že ne. Ať se mezi ně zařadíme. Tohle soustředění mi hodně pomohlo. Poslední závod mistráku se jel až v září. Den před závodem jsem na něčem pracoval v depu, když za mnou přišli, jestli mám připravenou motorku. Já na to: proč jako, když stejně nepojedu. Ale jeden jezdec prej vypad na zranění, tak jsem se dostal do mistráku. Honem jsem všechno zahodil a přes noc dal motorku do kupy. Druhej den strašně chcalo, ale nakonec se závody odjely. Už nevím, kolikátej jsem skončil, ale poslední určitě ne. Mohlo to bejt kolem dvanáctýho místa. Další rok skončil Míra Musil a já dostal motorku po něm. My jsme se s Mírou vlastně tak střídali. Když on v třiaosmdesátým začínal, já končil a pak se to o pět let později zase obrátilo. V mistráku jsem se už udržel a asi jsem nějakej dojem musel udělat, protože mě chtěli do Prahy do vrcholu. Jenže přišla revoluce a všechno bylo jinak. Možná to ale pro mě bylo dobře, že jsem zůstal v Mariánkách.‟
Začátky na dlouhé dráze
S reprezentační vestou
„Myslím, že poprvé jsem na sebe výrazněji upozornil v devadesátým roce. Po mistráku se vždycky jezdil memoriál Zdeňka Kudrny. Jenže tehdy se jezdil svět i republika v osmi jezdcích a ten memoriál byl dokonce v deseti. Na startu jsme byli řidítkama u sebe, do první zatáčky jsem se nevešel a odjížděl jako poslední. Jel jsem u prken a předjížděl jednoho za druhým. V průběhu těch čtyř kol jsem se z desátýho dostal na patý místo. V jedné zatáčce jsem předjel dokonce dva jezdce na jednou.
Tehdy už mi motorka jela. Vyjel jsem si účast v semifinále MS v Mariánských Lázních. Dostal jsem od klubu peníze na motor a jel si pro něj do Divišova. Nabízeli mi novou osmdevětosmičku, ale já chtěl šestku. Věděl jsem, že ty nový osmičkou mají problém s mazáním a zadírají se. Dořešili to až pak časem, ale tehdy to byl problémovej motor.‟ Při své reprezantační premiéře vybojoval Václav Maxim tři body, když ve třetí jízdě nestartoval. V reprezentaci se udržel i v následujících letech.
Na startu semifinále MS 1990
„V jednadevadesátým jsem jel semifinále v Scheeselu‟, pokračuje Václav ve svém vyprávění. „Všichni mě strašili, jak je to hrozná a hluboká dráha, že budu mít písek až v prdeli. Když jsem tam přijel, tak si povidám, kecali, je to nádherná dráha. Ale když jsem vlez na dráhu, a projel botou hlubokou stopu v tom mořským písku, tak jsem musel uznat, že nekecali. Když jsem pak po jedný z jízd přijel z dráhy, tak mě vlastní mechanici nepoznali. Ale mně se ta dráha moc líbila. Jak se v ní dělaly ty hluboký koleje, tak to drželo, že člověk moh klidně projet celou rovinkou po zadním.‟ Vzpomíná Václav Maxim na závod, v němž triumfoval Aleš Dryml a zajistil si tak cestu do světového finále v Mariánských Lázních. To byl nesplněný sen Václava Maxima, který tak koncem července mohl na domácí dráze pouze přihlížet souboji Aleše Drymla s Gerdem Rissem o titul mistra světa, který nakonec vyzněl pro německého jezdce.
Příležitost k odvetě na stejné dráze dostali Dryml s Rissem o rok později 22. Srpna 1992, kdy se v Mariánských Lázních jelo třetí semifinále Mistrovství světa. Tentokrát se s nimi na start mohl postavit i Maxim. Aleš Dryml oplatit svému příteli Rissovi loňskou porážku, ale oba se museli na stupních vítězů sklonit před triumfujícím Marcelem Gerhardem. Cesta do světového finále zůstala zavřená pro Petra Vandírka i pro Václava Maxima, který skončil patnáctý.
V hvězdné společnosti na startu semifinále MS 1992
Hrdina našeho vyprávění nechyběl na startu světového semifinále ani o rok později, kdy zaznamenal svůj nejlepší výsledek v reprezentaci – čtrnáctou příčku, když za jeho jménem ve výsledkové listině figurují i zvučná jména exmistra Evropy Claytona Williamse nebo světových finalistů Maria Trubkovice či Uwe Gessnera. V závodě triumfoval Aleš Dryml, který se do světového finále v Mühldorfu probojoval jako jediný z českých jezdců.
Václav Maxim se pomalu zlepšoval i v domácím šampionátu. Po dvojici devátých míst v letech 1990 a 1991 a osmém o rok později se v roce 1993 prosadil na sedmou příčku, když o bod předčil Jaroslava Ptáka. Sezónu však zakončil bolestivým zraněním, když si při volném závodě na travnaté dráze v Bavorském Willingu po startu zlomil klíční kost.
„Motorky jsem si různě vylepšoval. Byl jsem třeba první, kdo na plochý dráze použil centrální tlumič zadního kola. Pak ho po mě v Jawě kopírovali, ale já pak přišel ještě s jiným systémem. Taky jsem udělal vlastní karburátor, v dílně prakticky na koleně. Mělo to svý mouchy, občas mi taky upadnul, ale když jsme vylepšili zavěšení, pak to chodilo. ‟
Motocykl Václava Maxima s blatníky od Simona Wigga
Vítězem na domácí dráze
„Ve čtyřiadevadesátým jsem cejtil, že mám konečně motorku, která má tu potřebnou rychlost. Tehdy se rozhodli uspořádat v Mariánkách národní kvalifikaci o účast v MS, protože mistrák byl v plánu až na konci května a nominace by se pak nestíhala. Byl to takovej neoficiální mistrák, ale protože šlo o hodně, tak se bojovalo o každej metr, o každej bod. Kromě Drymla tady byli všichni. Zkrátka, kdo chtěl startovat v mistrovství světa, musel tady zajet. Já byl před závodem nervózní. Nechtěl jsem, aby na mě někdo mluvil. Ale jak jsem sjel z depa na dráhu, všechno ze mě spadlo. První jízdu jsem jel od prken a po startu byl třetí, v zatáčce už jsem byl na druhým místě a ve výjezdu jsem se posunul venkem na první místo. Pamatuju si, jak mě překvapila ta rychlost, jakou jsem měl. Dodnes to vidím, jak jsem se po tom jezdci na čele jen ohlídnul, když jsem ho míjel. Až mě to překvapilo. Nebyl jsem moc zvyklej jezdit na prvním místě. Když jsem po čtyřech kolech projel cílem, tak jsem se ohlídnul a ten druhej teprve vyjížděl z poslední zatáčky. Pak jsem vyhrál i svou druhou a třetí jízdu, v semifinále byl druhej a ve finále třetí. Když jsem pak dojel do depa, stál tam Milan Špinka a já mu povídám: kolikátej jsem skončil. A on že první. Já na to, že si dělá srandu, ale že já bych opravdu chtěl vědět, kolikátej jsem zajel. A on mi ukázal program, že podle bodů jsem vyhrál. Měl jsem ohromnou radost. V garáži jsem měl schovanou flašku. Říkal jsem předtím našim klukům, že ji otevřu, až někdo z nás udělá bednu. Nakonec jsem to byl já. Byl to můj největší úspěch, ale radost z něj netrvala dlouho.
Rozjetý vlak se zastavil o mantinel
Pár týdnů na to jsem tady trénoval, nějaká baba se psem nám přišla vynadat, že děláme bordel a že lítá písek. Tak jsem byl nasranej a sed na to. Pořádně jsem naložil a pak se to stalo. Vlastně ani vlastně pořádně nevím, co se stalo. Kluci říkali, že jsem to na konci rovinky postavil na zadní, pokračoval rovně a v plný rychlosti vlít do mantinelu. Já si z toho nepamatuju nic. Měl jsem patnáct zlomenin a krevní výron do mozku. Mámě v nemocnici řekli, že jestli přežiju prvních pět dní, tak to možná zvládnu. Když jsem se probral, tak koukám – ruce mám, nohy taky, tak asi dobrý. Ale tedy v Mariánkách všichni mysleli, že jsem mrtvej. Takže když jel kolem nemocnice kamarád ze stadiónu s kropičkou a já na něj mával z okna, tak se lek, že to málem někam napálil. Když jsem se po čase přišel podívat na stadion, kamarád mi přinesl ukázat moji plechovou botu. Ta byla nejspíš příčinou toho pádu. Byla totiž prasklá, a jak se ohnula, udělal se z ní hák, kterej mi v nájezdu natáhl nohu.‟
Václav Maxim v půli devadesátých let
„Ve čtyřiadevadesátým jezdil v Plzni ligu Simon Wigg. Protože se jelo světové finále u nás, prosili mě, jestli bych nezařídil pro něj trénink v Mariánkách. Řekl jsem, že to nebude problém. Když tady Simon trénoval, ptal se mě na převody. Když jsem mu to řekl, nechtěl mi to věřit. Ptal se mě, proč nejedu, tak jsem mu vysvětlil, že jsem celej sešroubovanej a že na to nemůžu sednout. Tak chtěl vyzkoušet moji motorku. Půjčil jsem mu ji, on s ní odjel půl rovinky a vrátil se do depa. Řek, že má nevyvážený přední kolo a ať mu tam mechanici dají jeho. Kolo vyměnili a Simon zajel na mý motorce s mým karburátorem lepší čas než na svejch továrních jawách. Když přijel do depa, řekl mi, že nikdy něco tak rychlýho pod zadkem neměl. Nechtěl věřit, že jsem si ten karburátor dělal sám. Tak jsem mu ho dal na památku. Simon byl Pan závodník a neuvěřitelně skromnej člověk.‟
Invalidní důchodce se nechce vzdát svých snů
Smůla však provázela Václava Maxima i následující rok. „Měl jsem pád v tréninku a natrh jsem si prdel,‟ vzpomíná Václav s úsměvem na bolestivé zranění. „Doktor to chtěl vidět, mně se moc nechtělo, ale nakonec jsem na něj ten zadek v depu vystrčil. Skončil jsem zase v nemocnici a vyřešilo to šestnáct stehů. Doktoři mě tam už znali a dostal jsem vynadáno, že mě zachránili hrobníkovi z lopaty a já si nedám pokoj. Od toho karambolu mi dávali preventivně léky na epilepsii, to kvůli tomu krvácení do mozku. Vlastně mi měli vzít řidičák, ale nevzali. Jenže já měl před sebou čtvrtfinále MS na domácí dráze. Myslím, že jsem byl první jezdec s plným invalidním důchodem, který dostal licenci na mistrovství světa.‟
Kvalifikačnímu závodu MS ale předcházel domácí šampionát a v něm si měl Maxim vybrat další dávku smůly. „Po startu se mi dostala noha do zadního kola Pavla Ondrašíka. Měl jsem v ní čtyři zlomený kosti. V depu jsme na to kouknul a říkám si a jéje, honem zpátky do boty než to oteče a taky jo. Závody jsem nějak dokončil a pak mi v nemocnici nemohli sundat botu. Pak mi to dali do sádry. Do toho světovýho čtvrtfinále mě ale nakonec nepustili. Sundal jsem si před závodem sádru a motorky měl připravený, ale dostal jsem stop. Nakonec se svezl Míra Musil.‟ vzpomíná Václav na závod, kde právě juniorský mistr Pavel Ondrašík třetím místem odstartoval svou dlouhodrážní reprezentační kariéru.
O rok později se domácí šampionát nekonal a pro Václava Maxima místo v reprezentaci na dlouhé dráze nezbylo. Jedno se však našlo v kvalifikaci mistrovství Evropy na travnaté dráze v nizozemském Stadskanaalu. „Díru do světa jsem tam ale neudělal. Vlastně od toho velkého úrazu už jsem věděl, že to není ono. Dostal jsem strach. Nehledal jsem důvody, proč mi to nejde v motorkách ani v dráze. Věděl jsem, že je to ve mně. Naposledy jsem se svezl při mistráku v devadesátým sedmým, ale to už jsem věděl, že definitivně končím. Už v tom nebyla ta radost z jízdy ani ta potřebná drzost vůči soupeřům.‟
Domácí šampionát na dlouhé dráze 1997 byl posledním závodem Vaška Maxima a prvním na dlouhé pro Antonína Švába
Vzhůru do nebe
Ale nebyl by to Václav Maxim, aby po skončení závodní kariéry seděl doma v bačkorách u televize. V závodním depu mariánskolázeňského stadiónu teď parkuje úplně jiný speciál – motorové rogalo. Několikrát své letecké umění předvedl i divákům o přestávkách při ploché dráze.
„Létaní byl vždycky můj sen,‟ vysvětluje Václav, jak se z písku ploché dráhy dostal až do oblak. „ Když jsem ležel v nemocnici po tom úrazu v roce devadesát čtyři, vzpomněl jsem si, že jsem kdysi viděl dokument, jak chlapi na rogalech lítají nad Grand kaňonem a ta vzpomínka se mi tehdy vybavila. Tak jsem se rozhodl, že budu taky létat.‟ Ale jak se říká – kdo vysoko létá, nízko padá… v nejhorším případě až na zem. A zranění se nevyhýbala Václavovi ani poté, co seknul s plochou dráhou. Po nehodě při paraglidingu skončil opět v péči lékařů, kteří mu museli stabilizovat kompresivní zlomeninu prvního bederního obratle. Přesto považuje vzduchoplachtění za bezpečný sport, když druhou větou pokračuje ve vyprávění, jak jej jednou sundavali z třicetimetrového smrku. Ale láska je láska a Václav, který v říjnu oslavil šedesátku jen tak létat nepřestane. O pohled z nebe se teď dělí i se svou manželkou Aničkou. A nekrouží jen nad Čechami, letos navštívili i Monte Carlo, kde mohl plně využít francouzštinu získanou díky svým zahraničním pracovním zkušenostem.
Létající plochodrážník Vašek Maxim
Až osmnáctého července přijedete do Mariánských Lázní zatleskat novému mistru České republiky na dlouhé ploché dráze, pořádně se rozhlédněte. Václav Maxim možná bude stát s červeným praporkem uvnitř oválu nebo se bude po depu projíždět na kole. Nikdy se sice nestal mistrem republiky, ale mnoho let byl nedílnou součástí naší dlouhodrážní reprezentace a ti, kdo jej pamatují na dráze, tak si vzpomenou, že do jízdy vždy dával celé srdce.
Slaný – 18. června
Nad středočeským královským městem visely olověné mraky již od pravého poledne. Ale pokud se ploché dráhy týká, dešťové kapky rozprášily pouze naši autogramiádu se čtveřicí slavných závodíků z minulosti. Knížky na stolečku se schovaly pod pláštěnkou a začal trénink. S ním déšť slábnul, až nakonec ustal a ovál si projela také kropící sedmsetšestka. Na základě výsledků předchozích přeborů by člověk mohl favorizovat Eduarda Krčmáře. On však nikdy nedává prognózy, ale dnes předpoklady potvrdil a dalším patnáctibodovým maximem upevnil své postavení leadera. Josef Franc prohrál pouze s ním, Jan Kvěch, který společnost nejlepších tří při dekorování v depu uzavřel, litoval zejména čtrnácté jízdy. Doprovodné klání mistrovských dvěstěpadesátek přineslo triumf Jaroslavu Vaníčkovi, přestože jej z osmé jízdy vyřadila svíce na startu. Leč co se nestalo?! Při repete ve třetím okruhu upadl i vedoucí Adam Bednář. Jaroslav Vaníček jej prve porazil a bod navíc jej poslal do rozjezdu o vítězství proti Janu Hlačinovi. Jeho otec si na motocyklu dal záležet, ale tentokrát kraloval Pražan.
Josef Franc, Eduard Krčmář a Jan Kvěch při vyhlašování
Místo jednoho suveréna rovnou dva
Stále žijeme v době pandemie
Ve tři čtvrtě na pět již nemohlo být o dešti ani řeči. Skončil trénink a chystala se kvalifikace. Sice se z ní omluvil Michal Baštecký, který se chce prozatím soustředit na trénování, avšak se sedmi účastníky už postupový rébus nešlo řešit jednou jedinou rozjížďkou jako v Plzni. Základní šestnáctka nabízela tři volná místa a systém byl elegantně a jednoduše účinný. Dál půjdou jen vítězové.
Prvním se stal Martin Gavenda, druhým Jan Kvěch, jehož po návratu z Polska čekal první závod sezóny. Poslední šanci v rozjížďce s číslem tři zužitkoval beze zbytku Patrik Linhart, který se dnes opět vrátil k závodění. Po bleskovém startu rychle zmizel z dohledu Rastislava Ciferského, Františka Kliera a Jakuba Exlera. Posledně jmenovaný se přidružil k Vojtěchovi Zamazalovi, který vypadl hned na úvod. Oba se setkali alespoň v jedné jízdě útěchy.
Doprovodné mistrovské dvěstěpadesátky se dostaly do poloviny svého programu, když Ondřej Smetana vyhrál první rozjížďku přeboru ve stylu start – cíl. Za sebou měl Zdeňka Holuba, jehož Hynek Štichauer připravil o druhou příčku jen na chvilku. Raketovým startem vzápětí slynul i Eduard Krčmář.
Netradiční pohled na Jana Kvěcha bojujícího v kvalifikaci
Josef Franc jej nedokázal předčit vnějškem první zatáčky. Navíc otevřel prostor pro Daniela Klímu, který se protáhnul na druhé místo. Ve druhém okruhu byl pražský rutinér nazpět druhý. Svého mladšího kolegu podjel v úvodním oblouku, ovšem na stíhání Eduarda Krčmáře již mohl zapomenout.
Třetí jízda se stala kořistí Jana Kvěcha, aby poté kalil vodu Patrik Linhart. Ve skrumáži čtvrté jízdy se však nejlépe orientoval Martin Gavenda, který vystřelil za vítězstvím. Filip Hájek byl druhý, zatímco slánský navrátilec se nerozpakoval spodem první zatáčky tvrdě předčit Petra Chlupáče!
Patrik Linhart komentuje rozjížďku s číslem čtyři:
„Dobrá jízda, hezky jsme si zabojovali, ale jim to jede rychlejc‘. Musím pomalu, zejtra odvádím dítě do školy. Ale tu nohu jsem tam strčit musel (smích).“
Zleva Josef Franc, Daniel Klíma, Eduard Krčmář a Pavel Kuchař
Petr Chlupáč najížděl do druhého kola opět jako třetí, aby se pak ve svém boxu jal se svým otcem řešit technické problémy, které jej trápily. Blíže je nechtěl specifikovat, avšak evidentně se vydal správnou cestou. Rozjížďce s číslem sedm kraloval, když Daniel Klíma stačil v úvodním oblouku podjet pouze Filipa Hájka.
Dráha již prášila, když předtím v páté jízdě Eduard Krčmář zatížil své konto již druhou trojkou. Podruhé dokázal triumfovat také Jan Kvěch. Ten se však na rozdíl od slánského esa nadřel o poznání víc. Vedení rozjížďky s číslem sedm se totiž ujal Daniel Klíma a upaloval jako vystřelený z praku. Jan Kvěch stáhnul jeho náskok během dvou kol.
V první zatáčce toho následujícího udeřil spodní stranou první zatáčky. Neuspěl ani venkem té následující. Až v závěrečném okruhu naznačil útok zvenku, ale zlomil svůj motocykl dovnitř. Teprve poté bylo vítězství jeho.
Martin Gavenda (žlutá) vede před Patrikem Linhartem (bílá), Petrem Chlupáčem (modrá) a Filipem Hájkem (červená)
Než na ovál vyjela kropička, Josef Franc vyhrál osmou jízdu před Zdeňkem Holubem. Po přestávce neporažené duo dál ovládalo dnešní závod. Jan Kvěch v první zatáčce deváté jízdy objel Ondřeje Smetanu. Hned nato Eduard Krčmář ujel všem pronásledovatelům, kteří rozpoutali melu jako hejno hladových piraň. Hynek Štichauer se před Filipa Hájka dostal až zleva úvodní zatáčky třetího okruhu.
Nevídané mely
Jan Kvěch vede před Ondřejem Smetanou a Pavlem Kuchařem
Na čele pronásledovatelů vedoucí dvojice se neusadil nikdo menší než Josef Franc. V jedenácté jízdě nešlo jeho startu vytknout vůbec nic. Navíc se Petr Chlupáč vnějškem první zatáčky stačil přenést jen před Václava Klímu. Vidina pódia se mu ovšem vzdalovala. O tom by mohl vyprávět rovněž Zdeněk Holub. Kraloval rozjížďce s číslem dvanáct, v níž Daniel Klíma až v poslední zatáčce udolal Martina Málka, nicméně předchozí body mu chyběly.
Další vodítko k řešení rébusu přinesla rozjížďka s číslem třináct. Daniel Klíma v ní zahrál sólo, jenže Ondřej Smetana stihnul v prvním oblouku pouze Jaroslava Petráka. Udeřil na druhého Pera Chlupáče, docela drze jej ve druhé zatáčce druhého kola podjel. Dle jeho slov postrádal rychlost a vmžiku byl zase nazpět třetí.
Daniel Klíma má za sebou Petra Chlupáče, Jaroslava Petráka a Ondřeje Smetanu
Skvělým momentům ještě ani zdaleka neměl být dnes konec. Po startu čtrnácté jízdy se Josef Franc pustil do křížku s Janem Kvěchem, zatímco dopředu pádil Hynek Štichauer. Josef Franc je ve druhé zatáčce vzal oba z jedné vody načisto. Hynek Štichauer držel druhou příčku zuby nehty a byť se Janu Kvěchovi ani náhodou nedala upřít iniciativa, po třech trojkách knihoval jen jedinou jedničku.
Václav Kvěch popisuje své vítězství nad Zdeňkem Holubem v rozjížďce s číslem šestnáct:
„Mám dobrýho mechanika. Víc ladič než pijan (smích).“
Václav Kvěch vede před Danielem Klímou a Hynkem Štichauerem
A pak šok šestnácté jízdy! Václav Kvěch odstartoval jako plochodrážní pánbůh a Zdeněk Holub si na něm celá čtyři kola vylamoval jeden zub za druhým. Jedinou konstantou závodu zůstal fakt, že Eduard Krčmář neprohrává. Slánský závodník jej potvrdil, když Martina Málka v šestnácté jízdě objel už v první zatáčce.
Partii závěrečné série nejlépe rozehrál Josef Franc svým velkým sólem sedmnácté jízdy. Václavu Kvěchovi se zalíbilo vítězit natolik, že se ujal vedení i v rozjížďce s číslem osmnáct. Daniel Klíma se ve druhé zatáčce vypořádal s Hynkem Štichauerem. Na Václava Kvěcha však udeřit již nestačil. Na začátku druhého okruhu totiž upadl a vyhodil si operované rameno.
Pavel Kuchař v ošemetné situaci
V repete Daniel Klíma nezaváhal. Ať však počítal, jak počítal, na stupně vítězů mu jeden bod chyběl. Na samotný závěr Eduard Krčmář nezaváhal a již třetí přebor vyhrál s patnácti body. Jan Kvěch jezdil druhý. Poodjel Petru Chlupáčovi a Zdeňku Holubovi, aby jej neohrozili. Druhé místo bylo přesně to, co potřeboval, aby skončil třetí bez nutnosti jít do rozjezdu s Danielem Klímou.
Favorité se válejí
Deštníky za chvilku sklapnou a Jan Hlačina, Jan Jeníček a Jaroslav Vaníček vyjedou na ovál
Zatímco část účastníků kvalifikace měla jasno a zbývající se chystala na klíčovou třetí jízdu, odstartoval druhý díl mistrovství republiky dvěstěpadesátek. V první jízdě vystřelil dopředu Jan Jeníček, avšak v úvodním oblouku jej vnějškem vystřídal Jaroslav Vaníček. V druhé jízdě triumfoval Adam Bednář. Vojtěch Šachl dokázal podjet druhého Bruna Belana, avšak vedoucího Pražana nedohonil.
Ve třetí jízdě se podobný příběh opakoval v bleděmodrém. S tím rozdílem, že kraloval Jan Hlačina, jehož otec se pustil do experimentů s většími setrvačníky. Vojtěch Šachl se opět musel probíjet ze zadních pozic. A stejně jako prve ve druhém kole v první zatáčce předčil Bruna Belana.
Adam Bednář vede před Brunem Belanem, Vojtěchem Šachlem a Josefem Novotným
Jaroslav Vaníček vzápětí v klidu vyhrál čtvrtou jízdu, v níž nepustil Adama Bednáře ke slovu. Hned na to odstartoval přebor a dvěstěpadesátky vyjely na ovál až po kropičce před třetí sérií hlavního závodu. Rozhodl opět start. A ten měl lepší Adam Bednář, zatímco Vojtěch Šachl zůstal tím druhým vzadu.
Jenže v šesté jízdě ani rychlá startovní reakce nebyla Janu Hlačinovi pranic platná. Mít za sebou střelce kvalit Jaroslava Vaníčka neznamená dojít do cíle po cestě vystlanou růžemi. Pražan se dostal dopředu v nájezdu do druhého okruhu. Jan Hlačina sice okamžitě kontroval, jenže Pražan využil rychlosti a po vnějšku dalšího výjezdu přece jen šel do vedení.
Svíce Jaroslava Vaníčka dala závodu nový smysl
Zdálo se být rozhodnuto. Jaroslav Vaníček měl devět bodů, Jan Hlačina a Adam Bednář o bod a Vojtěch Šachl dokonce o tři méně. Na ploché dráze se však hop říká až na stupních vítězů. V sedmé jízdě měl se dostal dopředu Vojtěch Šachl, avšak Jan Hlačina jej v první zatáčce objel.
Josef Novotný musel kvůli najetí do pásky na trestnou čáru, přesto v nájezdu do třetího kola předčil Juraje Šušku. Nicméně musíme uvážit, že slovenský mladík teprve poznává jiné ovály. A sbírá zkušenosti, a že ve Slaném se před patnácti lety bohulibě usmívali i nad nějakým Martinem Vaculíkem.
Pád sebral Adamu Bednářovi vítězství
Ale pojďme k rozjížďce s číslem osm! Místo aby Jaroslav Vaníček exceloval, převrátil se na startu ve svíci, jež by mohl sloužit jako učebnicový příklad. Nyní bylo na Adamu Bednářovi, aby využil nabídnuté šance. On se nebránil, vedl až do třetího kola. V jeho první zatáčce upadl.
A všechno bylo vzhůru nohama. Copak o to, Bruno Belan dostal tři technické body, ale Jaroslav Vaníček a Jan Hlačina měli po devíti a Vojtěch Šachl s Adamem Bednářem po osmi bodech. Mítink musel být tudíž rozhodnutý dvěma rozjezdy.
Juraj Šuška jezdí do Čech sbírat cenné závodní zkušenosti
V tom o třetí místo byl zprvu lepší Vojtěch Šachl. Nicméně Adam Bednář šel pod něj v první zatáčce, jakoby jej přitahoval silný magnet. Poté Jaroslav Vaníček nekompromisně vyhrál klíčový duel o vítězství. Janu Hlačinovi dal jasně najevo, že dvacet tabulkových bodů bude jeho, už prakticky s vylétnutím pásky.
Hlasy z depa
Slánský stadión slaví triumf Eduarda Krčmáře
„Jsem rád, že se to takhle daří,“ zářil Eduard Krčmář. „Zkouším něco novýho, ať jsem připravenej‘ a pak i na Polsko. Pepu pořád porážím, snad to takhle půjde dál, víš, že nikdy nepředbíhám.“
„Super závod,“ bilancoval Josef Franc. „Mě už jen nebaví, že nevyhrávám starty. Baví mě závodit a možná na starý kolenu budu i předjíždět. Ale ten Eda je ten, co mě sere nejvíc (smích).“
Jan Kvěch litoval jedné jízdy
„Super závod,“ nechal se slyšet Jan Kvěch. „První závod letošní sezóny, jsem spokojenej‘. Motorka fungovala, jak jsem si představoval. Až na tu jednu jízdu, Hynek odfrk‘, Pepa ho podjel, já je z tý čtyřky neobjel. Super jízda, závodivá, aspoň se bylo, na co koukat. Chtělo by to tak i v Polsku.“
„Dneska to byl boj,“ konstatoval Daniel Klíma. „Ale jsem docela spokojenej‘. S nikým to nebylo jednoduchý. Nevím, na Pepu ještě nemám. Možná v úterý v Praze… Ale je pořád dost rychlej‘…“
„Začal jsem dobře, ale pak se posral motor,“ svěřoval se Ondřej Smetana. Hodně z něj teče olej. Škoda bedny, pomalej‘ jsem nebyl. Až teď s Chlupem a Klímou. Co se dá dělat? Příště bude líp.“
Petr Chlupáč (modrá) v duelu s Filipem Hájkem (červená)
„Nic se nedělo, závodilo se,“ trošku vrčel Petr Chlupáč. „V první jízdě technický problémy. Ale hezký závody, bojovalo se. Jen pro mě byl nějakej‘ divnej‘ den.“
„Dneska slabší,“ kroutil hlavou Martin Málek. „Asi jsem se blbě vyspal. Nevím, na co to mám svést. Budu se muset příště víc snažit. Nevím, jestli budu v Praze, nevím, uvidím.“
Před Eduardem Krčmářem (červená) se musel sklánět také Jan Kvěch (bílá)
Kvalifikace:
1.j
2.j
3.j
1. Martin Gavenda, Březolupy
1.
2. Jan Kvěch, Praha
1.
3. Patrik Linhart, Slaný
2.
1.
4. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica
3.
2.
5. František Klier, Divišov
E
3.
4. Jakub Exler, Praha
2.
4.
5. Vojtěch Zamazal, Slaný
4.
Poznámka: z původně přihlášených nestartoval Michal Baštecký; nekvalifikovaní závodníci absolvovali během hlavního závodu jízdu útěchy s pořadím: 1. Vojtěch Zamazal (Slaný), 2. Jakub Exler (Praha)
Patrik Linhart (vpředu) se k závodění vrátil po třinácti letech, Rastislav Ciferský jel svůj první závod
Hlavní závod:
1. Eduard Krčmář, Slaný
3 3 3 3 3
15
2. Josef Franc, Praha
2 3 3 3 3
14
3. Jan Kvěch, Praha
3 3 3 1 2
12
4. Daniel Klíma, Praha
1 2 2 3 3
11
5. Ondřej Smetana, Praha
3 2 2 1 2
10
6. Zdeněk Holub, Praha
2 2 3 2 0
9
7. Petr Chlupáč, Praha
1 3 2 2 1
9
8. Hynek Štichauer, Pardubice
1 2 2 2 2
9
9. Martin Málek, Březolupy
2 1 1 2 1
7
10. Martin Gavenda, Březolupy
3 1 0 0 2
6
11. Václav Kvěch, Plzeň
1 0 1 3 X
5
12. Filip Hájek, Praha
2 1 1 1 0
5
13. Jaroslav Petrák, Pardubice
0 1 0 0 3
4
14. Daniel Šilhán, Pardubice
0 0 0 1 1
2
15. Pavel Kuchař, Praha
0 0 1 0 X
1
16. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica (res)
R 1
1
17. Patrik Linhart, Slaný
0 0 – – –
0
18. František Klier, Divišov
0
0
Průběžné pořadí seriálu:
PCE
PLZ
SLA
TOT
3.6.
14.6
18.6.
1. Eduard Krčmář, Slaný
15
15
15
45
2. Josef Franc, Praha
12
14
14
40
3. Ondřej Smetana, Praha
12
10
10
32
4. Petr Chlupáč, Praha
11
12
9
32
5. Zdeněk Holub, Praha
9
12
9
30
6. Daniel Klíma, Praha
8
9
11
28
7. Hynek Štichauer, Pardubice
10
9
9
28
8. Martin Málek, Březolupy
11
10
7
28
9. Filip Hájek, Praha
8
6
5
19
10. Václav Kvěch, Plzeň
5
4
5
14
11. Jaroslav Petrák, Pardubice
5
4
4
13
12. Jan Kvěch, Praha
–
–
12*
12
13. Daniel Šilhán, Pardubice
5
3
2
10
14. Martin Gavenda, Březolupy
3
–
6*
9
15. Pavel Kuchař, Praha
4*
0
1
5
16. Jan Macek, Kopřivnice
–
5*
–
5
17. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
–
5*
–
5
18. Jakub Exler, Praha
1*
1*
NQ
2
19. Michal Baštecký, Praha
1*
1
o-Q
2
20. Rastislav Ciferský, SK – Žarnovica
–
–
1*
1
21. Patrik Linhart, Slaný
–
–
0*
0
22. František Klier, Divišov
–
–
0*
0
23. Vojtěch Zamazal, Slaný
–
0*
NQ
0
24. Milan Dobiáš, Slaný
INJ
–
–
0
Poznámka: prvních dvanáct má zajištěnou účast v dalším závodě bez kvalifikace; * účastník kvalifikace; INJ zraněn v tréninku; o = přihlášen, ale omluven, o-Q = dtto v kvalifikaci; NQ = nekvalifikoval se
Adam Bednář, Jaroslav Vaníček a Jan Hlačina na stupních vítězů dvěstěpadesátek
MR 250 ccm:
1. Jaroslav Vaníček, Praha
3 3 3 X
9+3
2. Jan Hlačina, Pardubice
1 3 2 3
9+2
3. Adam Bednář, Praha
3 2 3 X
8+3
4. Vojtěch Šachl, Chabařovice
2 2 2 2
8+2
5. Bruno Belan, Slaný
1 1 1 3
6
6. Jan Jeníček, Pardubice
2 0 1 2
5
7. Josef Novotný, Pardubice
0 1 0 1
2
8. Juraj Šuška, SK – Žarnovica
0 0 0 0
0
Foto: Pavel Fišer, Petr Makušev a Kiril Ianatchkov
Slaný – 16. června
Pokusy o organizaci nižších soutěží jednotlivců v plochodrážním sportu lze vysledovat již zkraje šedesátých let. Nicméně až letos se přebor dostal na skutečné výsluní. Důvod je nasnadě, nic jiného se na oficiální bázi u nás v pětistovkách nekoná. Počet diváků, kteří mohou od streamů do ochozů zase vzrostl, a již nelze konstatovat, že z užší špičky chybí jen dva představitelé. Pozítří ve Slaném pojede i Jan Kvěch. Pravidla platí bez pardonu pro všechny, bude tedy začínat v kvalifikaci, kterou již nešlo zredukovat. Petr Moravec totiž napočítal jednadvacet přihlášek. Oproti Pardubicím přibylo i dvěstěpadesátek, které budou velké hochy doprovázet.
Tipujte:
Loading ...
Eduard Krčmář – na snímku před Danielem Šilhánem a Jaroslavem Petrákem – zatím neprohrál jedinou rozjížďku
Sportovní komise vycházela při tvorbě kvalifikačního modelu z opačné strany. A tak se do hlavního závodu rovnou dostal i Pavel Kuchař, ačkoliv v aktuální klasifikaci figuruje až na patnáctém místě. Jan Macek a Jakub Valkovič, kteří jsou před ním, totiž ve Slaném startovat nebudou.
Pustit do závodu třináct nejlépe umístěných borců má svou logiku. Zbývajících osm totiž krásně pasuje do dvou kvalifikačních rozjížděk. Odstartují místo nástupu po skončení tréninku úderem sedmnácté hodiny. Jejich vítězové postoupí, na další dva čeká oprava, zatímco čtvrtí v cíli jsou vyřazeni.
Jaroslav Vaníček je leaderem dvěstěpadesátek
Obdobná filozofie provází také poslední kvalifikační rozjížďku s číslem tři. Její vítěz zamíří do hlavní šestnáctky, dva za ním se stanou náhradníky a pro posledního závod končí. Sportovní komise však apeluje na pořadatele, aby neúspěšné trojici vypsal jízdu útěchy před druhou sérií.
Více vložených rozjížděk časový harmonogram nedovolí. Vedle dvacet přeborových jízd se totiž musí uspořádat ještě dalších deset v mistrovství republiky dvěstěpadesátek. Tady nastoupí i Bruno Belan, jenž konečně po trénincích získal potřebnou rutinu v sedle silnějšího motocyklu. Ostrý závodní debut čeká i Juraje Šušku. Prvně bude závodit i jeho klubový kolega Rastislav Ciferský, pakliže ovšem uspěje v kvalifikaci do přeboru.
Slaný – 15. června
Oficiální česká plochodrážní sezóna anno domini 2020 odstartovala dvojicí přeborů s doprovodnými kláními nižších kubatur. Třetí je na pořadu ve čtvrtek, kdy se úderem sedmnácté hodiny začne odvíjet třetí dějství seriálu ve Slaném. Tentokrát jej doprovodí šampionát českých dvěstěpadesátek a sportovní komise očekává všechny přihlášky do deseti hodin zítřejšího dopoledne.
Právo přímé účasti má jen dvanáctka nejlepšího pořadí přeboru, který se letos jede o pohár AČR. Spěch v souvislosti s přihláškami je v tomto směru velice dobrý rádce. Koronavirová opatření se sice rozvolňují, do ochozů sportovišť již může půl třetí tisícovky diváků, nicméně úplné volnosti pohybu stále brání zákazy.
Přitom je nutné určit podobu kvalifikace, která by měla být co nejúspornější. Právě ve Slaném by se měl odehrát další z comebacků Patrika Linharta. Do závodního kolotoče plánuje po zranění ruky z plzeňského tréninku naskočit také František Klier. Je tu otazník na Janem Kvěchem určitě nepojede Jakub Valkovič, kterého nepustí zaměstnavatel, ačkoliv se ředitel jmenuje rovněž Valkovič. Ostrým debutem by ale mohl projít další Slovák Rastislav Ciferský.
Přebor nabízí to nejlepší, co v daný okamžik mohou české ovály nabídnout – na snímku z Plzně vede Petr Chlupáč před Danielem Šilhánem, Pavlem Kuchařem a Václavem Kvěchem
Plzeň – 14. června
Jaroslav Hrubý toho pro plzeňský klub vykonal hodně. Speciální konexe musel evidentně získat i v nebíčku. Zatímco bouřky a neurvalé slejváky pustošily takřka celou zemi, druhému přeboru o memoriál zesnulého funkcionáře se až do večera deště vyhýbaly. Své pardubické vítězství zopakoval Eduard Krčmář, který se je před čtvrtečním pokračováním série na jeho domácím stadiónu na hrotu aktuální klasifikace bez ztráty květinky. Josef Franc skončil druhý a litoval pádu Václava Kvěcha v šesté jízdě. Červené vlajky v rukou traťových maršálů mu mávaly v ústrety, zrovna když vedl před slánským esem, jež vzápětí v repete vystřelilo dopředu jako raketa. V rozjezdu odstartoval Petr Chlupáč na Zdeňka Holuba, který v úvodní zatáčce druhého okruhu upadl. Sice se vrátil do sedla, avšak na dostižení svého klubového kolegy již pomýšlet nemohl. Doprovodné mistrovské stopětadvacítky se staly kořistí Vojtěcha Šachla, který se v závěru vyhnul rozjezdu s Matějem Frýzou.
Nejlepší trojice z přeboru: Josef Franc, Eduard Krčmář a Petr Chlupáč
Eduard Krčmář neříká ne druhé šanci
Vzhledem ke koronavirovým opatřením se všichni bdo borských boxů nevešli
Pršelo, pršelo, jen se lilo. Rádia na všech vlnových frekvencích přinášela informace o škodách napáchaných dešťovým náletem. Auta se po dálnici musela chvílemi plížit stejnou rychlostí jako v uzavřených obcích. A Karel Kadlec byl nervózní jako panna v máji. Neustále mu zvonil telefon a on donekonečna znovu a znovu opakoval, že v Plzni neprší.
A vskutku. Déšť byl sice permanentně na spadnutí, ale trať zůstávala stále suchá. Nebyl tedy sebemenší důvod, proč se začátkem závodu otálet. Než se dostaly ke slovu stopětadvacítky, bylo nutno vyřešit kvalifikační tajenku. Vedle Pavla Kuchaře byl dodatečně přímo nasazen Michal Baštecký, aby se konala jen jedna jediná jízda o dvě volná místa.
„Trošku to tahá za ruce, je to něco jiného než Kopřivnice a Březolupy,“ nechal se slyšet Jan Macek, sotva se vrátil do depa jako suverénní vítěz jediné kvalifikační rozjížďky. Spolu s Jakubem Valkovičem si zajistil postup. Vojtěch Zamazal a Jakub Exler, kteří dorazili na metu za ním, se podělili o dvojici míst náhradníků.
Jan Macek (bílá) vede v kvalifikaci před Vojtěchem Zamazalem (červená) a Jakubem Valkovičem (žlutá)
Hlavní závod posléze otevřel Petr Chlupáč, když rozjížďku s číslem jedna opanoval stylem start – cíl. Ondřej Smetana sice v tréninku zadřel svůj nejlepší motor, avšak ve druhé jízdě odstartoval na Eduarda Krčmáře. Slánský borec však nepřipustil porážku a již v prvním výjezdu kraloval. Na seznam vítězů v rychlém sledu posléze přibyli Josef Franc a Daniel Klíma.
Ani jeden z nich přitom před sebe nepustil nikoho byť na sebekratší okamžik. V rozjížďce s číslem pět se zdálo, že se v tomto ohledu bude historie opakovat. Daniel Klíma se ujal vedení a Petr Chlupáč ne a ne, aby jej překonal. Ve druhém kole se zdálo, že svého klubového kolegu ve druhém oblouku vskutku podjede. Přání ovšem stále zůstávalo otcem myšlenky.
Petr Chlupáč ale nezahodil flintu do žita a spodní stranou úvodního oblouku závěrečného okruhu Danielu Klímovi vskutku sebral vedoucí příčku. „V předposledním vinglu jsem se nechal vyvézt,“ posteskl si poražený z pražské dvojice. Petr Chlupáč se však se šesti body mohl hřát na absolutním hrotu aktuální klasifikace. Jeho výkon záhy vyrovnal Eduard Krčmář. Přitom druhým neporaženým se mohl stát Josef Franc.
Josef Franc (modrá) vede před Eduardem Krčmářem (žlutá)
Pražan, jemuž již sluší přídomek legendární, odstartoval do rozjížďky s číslem šest jako plochodrážní pánbůh. Eduard Krčmář udeřil vnějškem první zatáčky, vzápětí byl neméně ostrý z vnitřní strany výjezdu. Leč marnost nad marnost. Josef Franc neohroženě vedl až do třetího kola.
Václav Kvěch láteří nad svým pádem v šesté jízdě:
„Z toho pádu bych se posral. Myslel jsem, že tam dám těžší převod. Nebyl jsem rychlejší, jen jsem rychlejc‘ šel do nafukovaček.“
V repete šesté jízdy už vede Eduard Krčmář před Josefem Francem a Janem Mackem
V jeho první zatáčce upadl Václav Kvěch, který doposud držel poslední volný bod mimo náruč Václava Kvěcha. Rozsvítila se červená světla, praporkáři mávali vlajkami stejné barvy. Eduard Krčmář vytušil druhou šanci a díky raketovému startu opanoval repete se samozřejmostí absolutistického cara. V deváté jízdě stejným způsobem odvedl Petra Chlupáče a na konci třetí série neměl sobě rovného.
Když suverén, tak suverén
Martin Málek jezdí před Hynkem Štichauerem
Zbývající patnáctce nezbylo, než sbírat bod po bodu a doufat ve škobrtnutí slánského suveréna. Po dvanácti rozjížďkách měl těsně za sebou nejen Petra Chlupáče, nýbrž také Josefa France. Ten se ve dvanácté jízdě dostal do křížku s Danielem Klímou, který jej vyhnal v prvním výjezdu. Z jejich potyčky profitoval Ondřej Smetana, který po úvodní prohře s Eduardem Krčmářem nestačil dvakrát na Martina Málka.
Muselo se totiž opakovat vinou pádu Daniela Šilhána, který si při incidentu roztrhnul tvář, a březolupský rutinér měl pokaždé vrch nad Ondřejem Smetanou. Ale nyní, když se Josef Franc a Daniel Klíma prali, rozhodl se mít vrch. Zprvu se zdálo, že mu všechno vychází. Jenže Josef Franc není rozhodně zvyklý dívat se na soupeře zezadu.
Na zemi se ocitnul také Daniel Šilhán
Již ve druhé zatáčce podjel Daniela Klímu, aby v následujícím okruhu přišel skoro na stejném místě jen o pár metrů dál na řadu také vedoucí Ondřej Smetana. Druhý oblouk borské dráhy řekl své pádné slovo do vývoje závodu také ve třetím kole díky pádu Daniela Klímy. To byl Josef Franc ovšem již v posledním okruhu, takže Pavel Kubeš mohl přidělit technické body.
Daniel Klíma v odpovědi na otázku, zda si sanitku nespletl s taxíkem:
„Jo, chtěl jsem zkusit zavolat taxík, jestli mě někam nehoděj‘.“
Padlému Pražanovi se nic nestalo, avšak na pódium mohl zapomenout. Stejný osud potkal rovněž Zdeňka Holuba, jehož mrzel ztracený bod z desáté jízdy. Přitom v ní zprvu vedl. Ovšem v první zatáčce zezadu přilétl Hynek Štichauer a vítězství bylo jeho. Ke své škodě dnes již triumf neměl zopakovat.
Pavel Kuchař bohužel skončil v osmé jízdě
Osmá jízda byla konečnou stanicí pro Pavla Kuchaře. „Motor, urval se píst,“ odtušil komentář na téma, proč zastavil již v prvním kole. Ke slovu se dostali také oba náhradníci. Počet jejich příležitostí zvýšil ještě Michal Baštecký svým najetím do pásky jedenácté jízdy. Vojtěch Zamazal, jenž jej při restartu nahradil, však upadl v prvním výjezdu třetího okruhu. Nic zlého se mu naštěstí nestalo, ale až do konce závodu na ovál nevyjel.
Každý bod hraje klíčovou roli
Na startu rozjížďky s číslem třináct: zleva Petr Chlupáč, Jan Macek, Zdeněk Holub a Ondřej Smetana
Zdeněk Holub v bitvě o stupně vítězů nekapituloval. Skvělý start jej v rozjížďce s číslem třináct katapultoval do čela. Po něm se sápal také Petr Chlupáč. Dral se vpřed po vnější straně úvodní zatáčky, ovšem jeho starší klubový kolega jej ve výjezdu nesmiřitelně vyvezl na mantinel.
Petr Chlupáč jej proháněl až na cílovou metu, avšak musel zaknihovat svou druhou porážku dnešního odpoledne. Jak on, tak Zdeněk Holub prozatím disponovali deseti body. Ve čtrnáct jízdě se nejlepším startem prezentoval Václav Kvěch. Ovšem nejprve jej v první zatáčce objel Martin Málek. A prakticky současně Daniel Klíma, jenž v prvním výjezdu druhého okruhu podjel vedoucího březolupského závodníka.
Nikdo z nich však nemohl na poháry pro nejlepší tři pomýšlet ani náhodou. Z nebe padaly kapky, jako by byly zvědavé, kterak si Josef Franc dá do pořádku svůj nepovedený start v rozjížďce s číslem patnáct. Jejich favorit je evidentně uspokojil, protože déšť rychle ustal ještě ve svém zárodku.
Jakub Valkovič (červená) právě odstartoval na Filipa Hájka (žlutá) a Josefa France (bílá)
Stejně dlouhé trvání mělo vedení v podání Jakuba Valkoviče, jehož v prvním výjezdu předčil Filip Hájek. Josef Franc byl v patách svému pražskému parťákovi, ale s druhořadou rolí se nespokojil a sám se v nájezdu do třetího kola posunul do čela.
U svého jména měl jedenáct bodů, ovšem Eduard Krčmář opanoval šestnáctou jízdu a zůstal na čele aktuální klasifikace bez ztráty květinky i nadále. Po poslední přestávce Josef Franc odpověděl, jak nejlépe mohl. Přitom po vylétnutí pásky měl před sebou Petra Chlupáče.
Neváhal ani okamžik a velkorysým obloukem v první zatáčce prolítnul do čela. Se čtrnácti body mu nezbylo, než čekat, jak odpoví Eduard Krčmář. Ještě stačil roztlačit na ovál Jakuba Exlera, který v osmnácté jízdě narychlo spěchal na startovní rošt nahradit Michala Bašteckého. Ten pykal na najetí do pásky, ale svůj tým pořádně vyděsil Ondřej Smetana. Byl to právě on, kdo se po rozsvícení červených světel otočil na obrtlíku jako první a mířil k depu.
Eduard Krčmář se za soupeři jen ohlížel
Čekání Josefa France ukončila rozjížďka s číslem devatenáct. Nejlepší start v ní vystřihnul Zdeněk Holub, ovšem od první zatáčky se na leadera proměnil Eduard Krčmář. Sotva jej Petr Vaic pozdravil šachovnicovou vlajkou, stal se celkovým vítězem. Josef Franc se mohl těšit druhé příčce, Zdeněk Holub zase se chystat na rozjezd s Petrem Chlupáčem.
Petr Chlupáč prozrazuje svůj recept na úspěch v rozjezdu:
„Dal jsem všechno, co šlo, do startu. A ten jsem dal!“
Dodatkovou jízdu o bronz pojal Petr Chlupáč stylem suveréna. Rychle se ujal vedení a Zdeněk Holub jej spodní stranou první zatáčky nestihnul. Navíc ještě na začátku druhého kola upadl a do cíle dorazil jen pro cenný pocit jistoty, kdyby strýček příhoda něco nastrojil do vítězné cesty Petra Chlupáče.
Letošní přebory mají doprovod v podobě mistrovských závodů nižších kubatur. Minulý týden v Pardubicích odstartovaly dvěstěpadesátky, dnes přišla řada na stopětadvacítky. Jezdecké množiny obou soutěží se prolínají jen v postavách Vojtěcha Šachla a Adama Bednáře. Jaroslav Vaníček pojede s kolibříkem pouze na malých oválech. A tak volné místo ve startovní listině místo něho obsadil domácí nováček Antonín Pták.
Závod rozehrál nejlépe Vojtěch Šachl. Vpředu první jízdy sice původně byl Matěj Frýza. Jenže chabařovický závodník si nedopřál klidu, dokud se v nájezdu do druhého kola neprotáhnul úzkou skulinkou kolem mantinelu do čela. Adam Bednář odpověděl velkým sólem v rozjížďce s číslem dvě.
Adam Bednář vysvětluje svůj pád v rozjížďce s číslem třináct:
„Vynechala mi motorka. Jak jsem to nečekal, přetočil jsem se.“
Štěpán Ševčík (bílá) vede před Josefem Černým (červená) a Dominikem Hrbkem (žlutá)
V rozjížďce s číslem tři se smál ten třetí vzadu. Matěj Frýza se ujal vedení, když Vojtěch Šachl v první zatáčce stačil objet pouze Adama Bednáře. Pražský závodník neuspěl s odvetou spodní strany druhého oblouku, navíc ve druhém kole upadl. Vojtěch Šachl převzal vedení jen na chvíli. Matěj Frýza kontroval a vítězství si už nenechal vzít.
Čtvrtá jízda přinesla čtvrtého vítěze. Štěpán Ševčík měl však v závěru sekundovat boji velkých hráčů a premiérové stupně vítězů jej těsně minuly. Matěj Frýza stylem start cíl vykročil k vítězství v rozjížďce s číslem pět. Avšak hned vzápětí Vojtěch Šachl odvedl Adama Bednáře a v otázce skóre srovnal s Plzeňanem krok.
Vojtěch Šachl má za sebou Adama Bednáře a Štěpána Ševčíka
Jako střela pádil Vojtěch Šachl za triumfem rovněž v sedmé jízdě. A závěr byl jednoduchý. Buď vyhraje Matěj Frýza a pojede se rozjezd o vítězství. Nebo se prosadí Adam Bednář a pak závod skončí pořadí Vojtěch Šachl, Matěj Frýza a Adam Bednář.
Varianta B se ukázala jako správná. Matěj Frýza se sice usadil na špici rozjížďky s číslem osm. Nicméně Adam Bednář jej dokázal objet v první zatáčce druhého kola. Sám nemohl doskočit výše než na třetí stupínek, ale Plzeňana svým manévrem definitivně sestřelil z toho nejvyššího.
Hlasy z depa
Eduard Krčmář neztratil jediný bod
„Čekali jsme, že bude pršet,“ připustil Eduard Krčmář. „Odjelo se to celý. A paráda. Jsem rád, že se všechno osvědčuje, jak má. Měl jsem štěstí, že s Pepíkem byla opakovačka. Těžko říct, jestli pojedu všechny přebory. Záleží, jak se sezóna rozběhne.“
„Pěkný to bylo,“ nezastíral Josef Franc. „Těší mě, že je občas porazím. S Edou mě to mrzí, stává se to pro mě typický. Fílu jsem předjel, mám radost, trošku vzrůšo pro diváky. Chyběl tam jeden bod, byl jsem první, bylo to závodní. Ale přerušení jízdy, pro mě typický, jak říkám.“
Josef Franc (žlutá) v souboji s Petrem Chlupáčem (červená)
„Závody hezký,“ nechal se slyšet Petr Chlupáč. „Začalo to dobře, ale pak to šlo dolů. Bylo to těžší a těžší. Dráha byla proti mně. Musím žít s tím, co mám.“
„Spadnul jsem, nedá se nic dělat,“ rozhodil Zdeněk Holub rukama při připomínce na rozjezd o třetí místo. „Jo, škoda pár jízda, pár bodů. Nedá se nic dělat, jsou to závody.“
„Dobré, akorát mám hlavu jako střep z toho tlaku,“ připomínal Martin Málek předbouřkové počasí. „Škoda pár jízd, ale dobré. Naposledy jsem na tom seděl v Pardubicích, od té doby jsem se na motorku nedostal. Ještě jsem po zimě ztuhlý, ale má to zlepšující se tendenci. Chce to víc jezdit.“
Ondřej Smetana (bílá) v souboji s Jakubem Valkovičem
„Žádná sláva,“ nechal se slyšet Ondřej Smetana. „Já mám celý závody problém. Něco je špatně s motorkou, nejsem spokojenej‘. Nejezdí jako vždycky. Člověk je nervózní, co to udělá. Můj nejlepší motor se o tréninku zadřel.“
„Rozsek‘ jsem si tvář,“ komentoval Daniel Šilhán náplast na své tváři. „Je to dost rovný, nepůjde tam steh. A když bude, bude další jizva na holky. První jízdu se mi jelo dobře, pak jsem spadnul. Další jízdy byly o tisíc procent lepší, spravil jsem si chuť. Ve druhý jízdě jsem chytil kolej, bolí mě noha, vzal jsem to jako trénink, abych se rozjel a byl fit na Slaný.“
„Začátek skvělej,“ bilancoval Daniel Klíma. „Druhý jízdy je škoda, ale byla to pěkná jízda. Pak jsem zkoušel volat taxík, jestli mě někam nehoděj‘. (smích).“
Josef Franc viděl v šesté jízdě červenou vlajku, když vedl před Eduardem Krčmářem
Kvalifikace:
1. Jan Macek (Praha), 2. Jakub Valkovič (SK – Žarnovica), 3. Vojtěch Zamazal (Slaný), 4. Jakub Exler (Praha)
Poznámka: vzhledem k opatřením v boji s nákazou Covid 19 byl kvalifikační program zredukován na jednu jízdu a do hlavního závodu byli přímo dosazeni také Pavel Kuchař a Michal Baštecký, ačkoliv nebyli v první dvanáctce aktuálního pořadí
Ačkoliv se Zdeněk Holub po pádu v rozjezdu zvedl, Petra Chlupáče již nedohonil
Hlavní závod:
Memoriál Jaroslava Hrubého:
1. Eduard Krčmář, Slaný
3 3 3 3 3
15
2. Josef Franc, Praha
3 2 3 3 3
14
3. Petr Chlupáč, Praha
3 3 2 2 2
12+3
4. Zdeněk Holub, Praha
2 3 2 3 2
12+2
5. Martin Málek, Březolupy
1 3 1 2 3
10
6. Ondřej Smetana, Praha
2 2 2 1 3
10
7. Daniel Klíma, Praha
3 2 X 3 1
9
8. Hynek Štichauer, Pardubice
2 1 3 2 1
9
9. Filip Hájek, Praha
1 1 0 2 2
6
10. Jan Macek, Praha
E 1 3 0 1
5
11. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
1 1 0 1 2
5
12. Jaroslav Petrák, Pardubice
0 2 2 0 0
4
13. Václav Kvěch, Plzeň
1 X 1 1 1
4
14. Daniel Šilhán, Pardubice
2 X 1 0 0
3
15. Jakub Exler, Praha (res)
1 0 0 0
1
16. Michal Baštecký, Praha
0 0 T 1 T
1
17. Pavel Kuchař, Praha
0 E – – –
0
18. Vojtěch Zamazal, Slaný (res)
X
0
Petr Chlupáč míří za třetím místem
Průběžné pořadí seriálu:
PCE
PLZ
TOT
3.6.
14.6
.
1. Eduard Krčmář, Slaný
15
15
30
2. Josef Franc, Praha
12
14
26
3. Petr Chlupáč, Praha
11
12
23
4. Ondřej Smetana, Praha
12
10
22
5. Zdeněk Holub, Praha
9
12
21
6. Martin Málek, Březolupy
11
10
21
7. Hynek Štichauer, Pardubice
10
9
19
8. Daniel Klíma, Praha
8
9
17
9. Filip Hájek, Praha
8
6
14
10. Jaroslav Petrák, Pardubice
5
4
9
11. Václav Kvěch, Plzeň
5
4
9
12. Daniel Šilhán, Pardubice
5
3
8
13. Jan Macek, Praha
–
5*
5
14. Jakub Valkovič, SK – Žarnovica
–
5*
5
15. Pavel Kuchař, Praha
4*
0
4
16. Martin Gavenda, Březolupy
3
–
3
17. Jakub Exler, Praha
1*
1*
2
18. Michal Baštecký, Praha
1*
1
2
19. Vojtěch Zamazal, Slaný
–
0*
0
20. Milan Dobiáš, Slaný
INJ
–
0
Poznámka: prvních dvanáct má zajištěnou účast v dalším závodě bez kvalifikace; * účastník kvalifikace; INJ zraněn v tréninku
Nejlepší trojice stopětadvacítek: zleva Adam Bednář, Vojtěch Šachl a Matěj Frýza
MR 125 ccm:
1. Vojtěch Šachl, Divišov
3 2 3 3
11
2. Matěj Frýza, Plzeň
2 3 3 2
10
3. Adam Bednář, Praha
3 1 2 3
9
4. Štěpán Ševčík, Plzeň
2 3 1 1
7
5. Josef Černý, Plzeň
1 2 2 2
7
6. Domínik Hrbek, Pardubice
1 1 1 1
4
7. Antonín Pták, Plzeň
0 – 0 0
0 (los)
8. Oliver Schmid, Plzeň
0 0 0 E
0 (los)
Vojtěch Šachl jede před Adamem Bednářem a Štěpánem Ševčíkem
Loading ...
