Pardubice – 19. listopadu
Třiasedmdesátá Zlatá přilba města Pardubice byl jeden z prvních závodů, který na příští rok dostal svůj datum. Stejně jako loni mu bude vyhrazena první říjnová neděle. Samozřejmostí je i Zlatá stuha v sobotu. Kalendář FIM zveřejněný o minulém víkendu program pardubického super víkendu orámoval k tradiční dokonalosti. V pátek Svítkov opět rozhodne o juniorském mistru světa, zatímco v sobotu se po loňské premiéře vrátí světový šampionát ve flat tracku.
Pardubice také příští rok přivítají světový flat track
Letošní Zlatá přilba mohla být vzhledem k vládním opatřením přístupná pouze dvěma tisícovkám divákům. O jejich žaludky a hrdla se tradičně starala řada stánků. V tom s Birellem sice točili jedenáctku Kozla k velké radosti všech žíznivých prahnoucích po alkoholickém pivu. Nealkoholické točené nevedli, ale pípa byla krásná.
Pardubice – 5. listopadu
V září se sezóna točila v otáčkách vrtačky pracovitého zubaře. Bylo stále jasnější, že na říjen už spoléhat příliš nepůjde. A vskutku, po Zlaté přilbě byl kvůli hygienickým opatřením vlády s plochou dráhou utrum. Předčasně končil i Hynek Štichauer. Pardubický borec však se svou poslední dvojicí závodů v super krátké sezóně byl náramně spokojený. Vybojoval si postup do finálové série dlouhodrážního mistrovství světa a ve Zlaté přilbě zaznamenal postupem do malého finále svůj prozatím nejlepší výsledek. I když ve druhém případě si to musel matematicky ověřit.
Závodní výlet na pohodu
Hynek Štichauer prožil skvělý konec sezóny
„Konec sezóny byl fajnovej‘,“ souhlasí Hynek Štichauer. „Na moje dlouhodobý výkonnostní kvality to docela šlo. Challenge v Rodenu super. Od začátku povedenej vejlet. S Romanem Andrusivem jsme vyjeli o dva dny dřív. Stavili jsme se u známých a všechno bylo na pohodu.“
I když loni stres s návratem ze služební cesty stál za jeho titulem šampióna české dlouhé dráhy… „Nebylo to takový, že na poslední chvíli děláš motorky,“ vypráví pardubický závodník. „Pak dlouho jedeš, ráno vypadneš z auta celej zelenej a jdeš rovnou do závodu. Luboš Vrtáček onemocněl, jeli jsme nakonec s Romanem jen ve dvou.“
Psychická pohoda evidentně zafungovala. „Krásná dráha,“ zamýšlí se. „Nakonec mi to dalo na sedmý místo. Mělo by to bejt na finále, oficiálně to ještě není známo. Změnit se může úplně všechno. Až šestýho listopadu by to mělo být oficiální.“
Ve jménu fair play
Josef Franc v Rodenu nešetřil vděkem Hynku Štichauerovi
Na definitivní potvrzení postupu Hynka Štichauera si tak budeme muset počkat do zítřka. Jasné je, že díky němu se ale do finále na příští rok dostal druhý Čech. Josef Franc v sedle jeho motocyklu skončil v repete své poslední jízdě na druhé příčce a mohl se jít radovat na nejvyšší stupínek pódia.
„Ten druhej Čech by byl ve finále bylo tak jako tak,“ nechce Hynek Štichauer svůj přínos přeceňovat. „Pravděpodobně by nebyl vítěz challenge, ale určitě by postoupil. Pepe by se na mým místě zachoval stejně. Není to tak dlouho, co jsem měl problémy ve Swingfieldu a on vytáhnul svý brko.“
Nicméně v klíčový okamžik se Hynek Štichauer sám chystal na své poslední vystoupení v challenge a o finále 2021 šlo i jemu samotnému. „Já už měl helmu,“ usmívá se. „Kvůli Kvidu bylo depo roztahaný po louce a na dráhu jsi musel vyrazit o pět minut dřív. Já už tam byl zaparkovanej, přiběh‘ Roman, jestli mu půjčím motorku.“
Tečkou za Rodenem byl až Rzeszow
Hynek Štichauer se při Zlaté přilbě města Pardubice probil až do malého finále
Příběh byl rozepsán ke šťastnému konci. „Pepe dojel druhej na mojí rezervní motorce,“ říká pardubický závodník. „Já pak jel na svý a vyhrál jsem. Čtyři body mě posunuly na sedmý místo.“
Přímý postup do challenge měli zajištěný první čtyři. Jenže mezi nimi byli závodníci, kteří o další týden později cílili na lepší umístění ve druhém finále v polském Rzeszowě. Potom se logiky právo postupu pohybuje dolů výsledkovou listinou challenge.
„Už v Rodenu jsem se díval na tabuli s výsledky a začal pomalu počítat,“ svěřuje se Hynek Štichauer. „Už když jsme se vraceli domů, věděl jsem, že by to s postupem mohlo dopadnout. Pak jsem sledoval online přenos z Rzeszowa a viděl jsem, že to klapne.“
24 – 10 je více než 36 – 13
Semifinálová mela: Hynek Štichauer (ČB), Jakub Jamrog (červená) a Matic Ivačič (bílá)
Za další týden přišla na řadu Zlatá přilba. „Pro mě to byl životní výsledek,“ bilancuje Hynek Štichauer své čtvrté místo v malém finále. „I když jsem z tý skupiny jsem to neměl s postupem tak jednoznačný. Dostal jsem se tam až z poslední jízdy. Byly to super závody a já si tu Zlatou přilbu užil.“
Cesta do malého finále však vedla i přes povrch svítkovské trati. „V semifinále jsem docela dobře odstartoval,“ popisuje. „Venca byl pode mnou. Já to chtěl zatočit pod něj. Měl jsem ale rychlost a na lajně nebylo místo. Tuším, že Jamrog se přetočil. Já si o něj líznul a urazil mu levou rukou blatník. Upad‘ jsem, že jsem neměl rychlost. Ta ruku jsem cejtil ještě tři dny.“
A bolela i v malém finále. „Byla to už sedmá jízda a závodů nebylo tolik,“ přemítá Hynek Štichauer. „Musím přiznat, že mi došla síla. Byl jsem třetí, pak jsem se propad‘. Odstoupil Ivačič, byl jsem čtvrtej, moh‘ jsem bejt třetí.“
Takhle daleko se Hynek Štichauer v závodě všech závodů ještě nikdy nedostal. „Co se týče pozice, bylo to nejlepší umístění,“ souhlasí. „Ale je to trošku sporný, v roce 2016 jsem byl třináctej z šestatřiceti a teď desátej z čtyřiadvaceti. Historie se neptá, ale kdo o tom něco ví, spočítá si to. Ale nejlepší výsledek to je.“
Hynek Štichauer dal sezóně 2020 skvělou tečku
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Jiří Georgiev
Pardubice – 4. října
Okolo desáté nedělního dopoledne zívají pardubické bulváry prázdnotou. Od svítání je pošmourno, byť ranní déšť již zmizel v propadlišti meteorologických statistik. Ticho Palackého třídy prořízne zvuk dvojice motorkářů mířících do centra na strojích legendární značky Indian. Ačkoliv plakátovací plochy přetékají portréty politiků, kteří tentokrát své sliby určitě již myslí doopravdy, v jejich konkurenci se prosadí i stylizovaný obrázek Jasona Doyla pronásledovaného Václavem Milíkem. Zlatá přilba města Pardubice má kvůli redukovanému programu rozjížděk posunutý začátek o hodinu později a hlavní trofej se zatím může vystavovat na odiv ve výkladní skříní Lejhancova klenotnictví. Avšak jen do jedenácté!
Nedělní ráno na pardubické třídě Míru bylo pošmourné
Šedivé dopoledne
Zlatá přilba se vystavuje na odiv ve výkladní skříni Lejhancova klenotnictví
Již před válkou se Čeněk Lejhanec pravidelně chlubil svou zlatou přilbou kolemjdoucím při jejich korze Wilsonovou ulicí. Jeho vnuk Pavel, jenž krásnou trofej pro závod všech závodů, dodává opět od dvaadevadesátého, pokračuje v rodinné tradici. Jen ta ulice se v současnosti jmenuje třída Míru.
Převoz zlaté krasavice z klenotnictví na svítkovský stadión je malou slavností. Vedle motocyklů Indian členů IMRG Pardubice přitahují pozornost rovněž automobiloví veteráni. S bílou třicítkou aerovkou je tady Tomáš Jůza. Svého času vodil plochodrážní motocykly po oválech, dnes je známý spíše mezi veteránisty.
Tomáš Jůza se svým Aero 30
„Padesátka má už čtyřválec, je tedy delší,“ vysvětluje laikům rozdíl mezi svým vozem a modrým kabrioletem svého kamaráda. Přihlížejících není tolik. Na flamendry je již pozdě, obzvlášť uzavírají-li vládní opatření veškeré restaurace, hospody a bary již ve dvaadvacet hodin. Chybí zahraniční návštěvníci, Česká republika je v řadě zemí na červeném seznamu a ne každý si může po návštěvě pardubického plochodrážního svátku dovolit zůstat dva týdny v karanténě.
Zlatá přilba je nazpět ve výloze a Pavel Lejhanec zkouší motocykl Indian
Díky tomu se však na převoz zlaté přilby může přijít podívat malá plochodrážnice Štěpánka Nyklová se svými rodiči. Chtěli odjet již po Zlaté stuze, avšak přes improvizovanou burzu na internetových stránkách pardubického klubu sehnali vstupenky i na dnešek. Když pak na recepci Zlaté štiky poprosili o prodloužení pobytu na další noc, setkali se s vstřícným nadšením. Přitom jindy bývá šestačtyřicet pokojů tříhvězdičkového hotelu při pardubickém super víkendu dávno beznadějně vyprodaných.
Sluníčko přebírá vládu
Zlatá přilba města Pardubice 2020 ve své podstatě začíná právě teď
Malá ručička velkých hodin na Zelené bráně se však už tulí k jedenáctce. A ta velká je již na konci okruhu ke dvanáctce. Fádní záclonu šedivých mraků rozhrnuje sluníčko. Lidí na třídě Míru je stále více a více. Jsou ohleduplní, dávají si přednost při fotografování zlaté přilby, která si stále hoví na svém místě ve výkladní skříni. Pavel Lejhanec ji vyndává pouze jednou, aby se s ní potěšili pardubičtí indiáni.
Pavel Lejhanec pomáhá do vozu krásné blondýnce i své krásné trofeji
Ostatně Zdeněk Pohl v devětadvacátém dojel do cíle první Zlaté přilby za řidítky sedmsetpadesátky stejné značky. Mistr klenotnický ví o tradici své a sám usedne do sedla novodobého Indianu Scout. Jeho 1920 gramů krasavice vyrobená z ryzího stříbra se mezitím vrací nazpět do výlohy. Obdivuje ji i Matěj Kůs, který historii pardubických super závodů, ještě donedávna psal osobně. Dnes bude ve Svítkově jako divák na výletě, na nějž vzal i svou maminku Ivanu.
Sotva na hodinách naskočí jedenáctá, ve dveřích klenotnictví stane blonďatá slečna se zlatou přilbou na polštářku. Pavel Lejhanec ji doprovází k červené bugatce. Galantně jí pomáhá na místo vedle copaté řidičky. Ještě jednou vezme do rukou svůj klenot. A pak jej opatrně vrací do péče své společnice.
Za Australanem a dvěma sestřičkami
Nejledovanější posádka v nedělních Pardubicích
Obrázky jedinečné události tancují na displejích mobilů a tabletů, ukládají se na paměťové karty digitálních fotoaparátů i na kinofilmy těch starších kousků. Bugatti se svou dámskou posádkou je středem pozornosti. Ale to už se červený vůz dává do pohybu k Zelené bráně za indiánskou kavalérií. Za ní i ostatní automobily. Sám Pavel Lejhanec otevírá zlaté dveře Rolls-Royce a usedá vedle jeho šoféra.
Tvůrce zlaté trofeje usedá do zlaté limuzíny
Před Zelenou bránou kolona vykrouží půl kolečko o sto osmdesát stupňů doleva nazpět na třídu míru. Policejní motocykly ji modře vyblikávají nerušenou cestu až na svítkovský stadión. Sluníčko slibuje, že Zlatá přilba bude mít rovněž dnes svou pověstnou kliku na počasí. Vzduch na třídě Míru voní podzimem, ale i báječnou kávou, lívanci s javorovým sirupem a vídeňskými párečky, za což ovšem může blízká kavárna.
Zlatá přilba naposledy zamává Lejhancovu klenotnictví. A pak už ani nedutá, drží se rukou blonďaté slečny a opírá se o sklopené čelní sklo bugatky. Rozhlíží se po městě, určitě ji uchvátí funkcionalistická nádražní budova od Karla Řepy.
Zlatá přilba se loučí s Pardubicemi
Za chvilku pojede kolem dostihového závodiště, kde její prababičky celou tu slávu začaly. Ji samotnou budou ve Svítkově obdivovat dvě tisícovky šťastlivců, kteří schrastili lístky. Zatím netuší, že ji její tvůrce posadí na hlavu Jasona Doyla. A že se tak jednoho dne setká se svými dvěma staršími sestřičkami, aby jim vyprávěla, co je v Pardubicích nového.
Se Zlatou přilbou města Pardubic to však vezme zkrátka. Všechno je při starém. Jezdí se. A plochodrážní závod všech závodů má pořád zvuk.
Praha – 8. října
Šedesát, sedmdesát mítinků během sezóny není nic v porovnání se Zlatou přilbou města Pardubic. Alespoň z úhlu pohledu běžného Čecha. Můžete vyhrávat jako na běžícím pásu, sbírat zlaté medaile kombajnem, ale bez úspěchu během závodu všech závodů jste vlastně no name. Ale pak to přijde. Stojíte na pódiu, a byť klenotnický mistr Pavel Lejhanec nasazuje svůj šperk na hlavu někoho jiného, jste národní celebritou. Hned o vás vědí i babičky a okamžitě se vynoří otázky. Kdo je ten klučina, co se svými vousy připomíná pohádkového čerta? Kvěch? Kvěch! Jo, toho znám, ale ten jezdil enduro. Jasně tohle je někdo jiný, vždyť před nějakými pětatřiceti lety, kdy Československo platilo ještě za favorita Šestidenní, nebyl ani na světě.
Po Žarnovici také Güstrow
Daniel Klíma, Jan Kvěch a Petr Chlupáč stojí na nejvyšším stupni vítězů v Güstrowě
Plochodrážním fandů není příběh Jana Kvěcha třeba připomínat. Nicméně nelze žasnout nad náhodou, která jej před šesti lety spolu s otcem a bratry zavála na malou Markétu na závod stopětadvacítek. A byť by Jaroslav Šůs už nenakreslil jediný výkres, za tenhle počin má nesmazatelný zápis v historii.
Letošní sezóna v podání pražského juniora měla svůj vrchol v Žarnovici, kdy v půli srpna obhájil postavení nejlepšího devatenáctiletého plochodrážníka starého kontinentu. Předminulý víkend spolu s Petrem Chlupáčem a Danielem Klímou na třetí pokus vyhrál rovněž evropský pohár dvojic do devatenácti let.
V Žarnovici v půli srpna Jan Kvěch obhájil svůj loňský primát v evropském poháru do devatenácti let
„Super, že se to podařilo,“ netají se Jan Kvěch. „Jedu v devatenáctkách poslední rok a mám double. Jsem rád, že se to povedlo. V Güstrowě trošku pršelo, ale měli zakrytou dráhu. Pak ji odkryli a ještě se kropilo.“
Triumf českého trojlístku byl o to dokonalejší, že nepodlehl žádnému ze svých rivalů vyjma Güstrowa, který ovšem závodil mimo oficiální klasifikaci. „Akorát s Němci jsme prohráli,“ doplňuje král evropské scény do devatenácti let. „Odstartovali na nás, znali to tam, jeli ideální stopu, nepodařilo se nám je předjet.“
Osmý s třinácti body
Minulé pondělí se Jan Kvěch po boku Josefa France měl postavit na start českého šampionátu dvojic. Jenže déšť byl rychlejší než plukovník Prymula, avšak jeho následky byly prakticky stejně zničující jako vládní opatření.
„Slaný se zrušil,“ povzdechne si Jan Kvěch nad vyhlídkou, kterou plochá dráha u nás letos ještě má. „Uvidíme, jestli se to odjede. Určitě by to byly pěkný závody. Uvidíme, jak říkám.“
Symbolické setkání v pátek večer – jak Marián Jirout a Jan Kvěch stáli na stupních vítězů Zlaté přilby
Pardubický super víkend však loterii vyhrál. Ekonom východočeského klubu si možná připadá jako Pyrrhos I. Épirejský po bitvě u Auscula. Ovšem tradice byla zachována a pořadatelé si zaslouží respekt. Jan Kvěch odjel všechny závody, pochopitelně kromě světového flat tracku.
„V pátek se dařilo celej‘ závod kromě semifinále,“ připomíná juniorské mistrovství světa, v němž po loňských výsledcích platil za favorita. „Tam jsem si vzal špatnou startovní pozici. Teď bych to udělal jinak. Ale ani z červený, ani z modrý bych taky nemusel odjet.“
Český reprezentant ovšem nehodil flintu do žita a proháněl Olega Michajlovse v naději, že mu sebere finálovou jízdu. „Když jsem se dostal na tvrdý, zjistil jsem, že kolej zakopali,“ vypráví. „Ještě v poslední zatáčce jsem to zkusil, ale spadnul jsem. Škoda, mrzelo mě to, až na semifinále dobrý.“
Mads Hansen, Jakub Miskowiak a Jan Kvěch stojí na stupních vítězů Zlaté stuhy
Závody s nadstavbovou části takové paradoxy přinášejí. Ačkoliv Jan Kvěch v základní části ztratil jen dva body, figuruje až na osmé příčce závěrečné klasifikace. Sedmý měl devět, devátý šest! Nicméně kromě medaile Jan Kvěch přišel i o lepší ranking stálých náhradníků Speedway Grand Prix 2021.
„Jsem sedmej‘ náhradník,“ zůstává skromný. „Ale jsem vůbec rád, že si na mě vzpomněli. Moh‘ jsem bejt vejš. Ale to je to kdyby, co nemá cenu řešit, co bude příští rok.“
Když nelze přelstít exmistra světa
Jan Kvěch na pódiu Zlaté přilby
Jakmile flat trackeři vyklidili závodní pole, ale především depo závodních motocyklů, začala Zlatá stuha. „Sobota byla trošku lepší,“ ujímá se Jan Kvěch opět role vypravěče. „Skončil jsem třetí. Nemohli jsme motorku dopasovat od startu. Ale na to, že jsem ani jednu jízdu neodjel, dobrý. Přemejšlel jsem a na nedli jsme překopali nastavení. A to mi sedlo suprově.“
Za poslední větu Jana Kvěcha by mohlo dát ruku do ohně nejen dva tisíce povolených lidí v ochozech, ale i zástup dalších u televizních obrazovek. Jak ve čtvrtfinále, tak v semifinále skončil třetí a stanul na startovním roštu se šesti nejlepšími.
„Z čtvrtfinále jsem postoupil, v semifinále se mi jedna jízda nepovedla,“ vrací se k neděli, během níž sluníčko poslalo šedivé mraky do defenzívy. „Trošku jsme změnili nastavení na motorce. Na druhou semifinálovou jízdu jsme dali menší rozetu, šli jsme o zub dolů. Ve finále jsme hejbli s předstihem, stáhli jsme ho dolů.“
Pardubický úspěch Jana Kvěcha si užili také fandové
A pak už konečně letěla páska vzhůru. „Finále bylo hlavně o startu,“ přemítá borec, který se o necelé dvě minuty později měl stát vůbec nejmladším závodníkem na pódiu Zlaté přilby vůbec. „Já se z třetího místa dostal na druhý. Ale Jason odstartoval a jel ideální stopu. Nedalo se na něj nic vymyslet.“
Další výzvy na obzoru
Uběhlo přesně 103,46 sekundy od startu, když se Jason Doyle prohnal cílem pro třetí blyštivou trofej v řadě za sebou. Stejně jako on vystřelil Jan Kvěch svou levačku vstříc publiku, které jej adorovalo minimálně úplně stejně jako vítězného Australana.
„Radoval jsem se,“ nezastírá Jan Kvěch. „Jel jsem první finále Zlatý přilby a byl jsem druhej‘. Byl jsem spokojenej‘. A konečně se mi povedlo překonat dědečka. Bylo to pěkný vyvrcholení víkendu.“
Jan Kvěch slaví pódium při Zlaté přilbě
Václav Kvěch starší totiž absolvoval Zlatou přilbu Československa v dvaašedesátém. Tehdy jako motokrosař postoupil do malého finále. Ačkoliv podmínky z před padesáti let nesnesou kritické srovnání se současností, vnuk Jan překonal rodinný rekord až minulou neděli.
Nicméně v zahraničí se plochodrážní kola točí i v koronavirové krizi. V Gdaňsku se koná juniorské mistrovství Evropy v Gdaňsku a na konci příštího týdne Jan Kvěch pojede buď Speedway of Nations či mistrovství Evropy dvojic.
„V pondělí je Evropa,“ uzavírá Jan Kvěch. „Další víkend bude taky nabitej’, nominace se pořeší. V Gdaňsku jsem jednou jel. Bylo to dobrý. Hlavně, aby to jelo i teďka v pondělí.“
Jan Kvěch má jeden víkend lepší než druhý
Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a Filip Šitera
Mladá Boleslav – 6. října
Jednou jsi dole, podruhé nahoře. Po takové sinusovce se pohybuje juniorský nároďák, který po slabších sezónách opět zažívá boom. Filip Šitera pochopitelně nemůže být nespokojený obzvlášť, když po triumfu z žarnovického evropského poháru jeho svěřenci přivezli zlaté medaile ze stejné soutěže i ve dvojicích. Příští týden bude mít napilno. V pondělí se v Gdaňsku koná odložené finále mistrovství Evropy juniorů a v závěru mistrovství Evropy dvojic v Terenzanu společně se Speedway of Nations v Lublinu. A klíčová otázka zní, jak rozložit nominační síly.
Zlato z Německa
Daniel Klíma, Jan Kvěch a Petr Chlupáč stojí na nejvyšším stupni vítězů
„Závody byly dramatický,“ vrací se Filip ŠItera k evropskému poháru dvojic do devatenácti let v německém Güstrowě. „Pršelo, proto dráhu přikryli plachtama. Naštěstí přestalo pršet a závody se jely. Trénink se zrušil, každej‘ se sklouznul jen dvě kola.“
Český trojlístek zahájil remízou s Poláky, aby posléze vyřídil Dány 5:1. Lotyše porazil 4:2, Švédy posléze 5:1. Maximum od našich schytali rovněž Britové. V závěrečné rozjížďce nás očekával výběr Güstrowa. Protože Německo oficiálně neobsazuje plochodrážní soutěže svým výběrem, startoval mimo soutěž.
Pořadatelé v Güstrowě museli chránit svou trať před deštěm
„Bojovali jsme,“ netají se Filip ŠItera. „Rozhodla poslední jízda. Nevěděli jsme, že Němci nemůžou bejt klasifikovaný. Sice jsme s nimi prohráli, ale je dobrý, že jinak jsme porazili všechny ostatní. A nakonec jsme byli i před Güstrowem.“
Se zlatými medailemi se muselo domů vracet báječně. „Kluci jeli dobře,“ vysekne český reprezentační kouč poklonu svým svěřencům. „Poradili si s dráhou, neprohráli s nikým, to je důležitý. Je to dobrej‘ úspěch, bylo by dobrý, kdyby se dostal do médií a podvědomí veřejnosti.“
Systém je systém
Petr Chlupáč se v Pardubicích dokázal vyrovnat s divokým pádem
Světový šampionát juniorů se letos smrsknul na jediný závod v Pardubicích. Šlo svým způsobem o velkou symboliku, vždyť právě ve Svítkově se v půli srpna konal vůbec první podnik ranku plochodrážního mistrovství světa, samozřejmě nepočítáme-li ledy. Mezi patnáct přímo nasazených se na základě loňských výsledků dostal Jan Kvěch, divokou kartu obdržel Petr Chlupáč, náhradnické posty Daniel Klíma a Pavel Kuchař.
Jan Kvěch se stal hrdinou pardubického super víkendu
„Bylo dobrý, že se Chlup oklepal z toho pádu,“ říká Filip ŠItera. „Poznamenalo ho to, ale stejně je jeho šestý místo úspěch. Ovšem nechápu, když jde o jednodenní závod, systém semifinále a finále. Honza šel po medaili. Měl třináct bodů a skončil osmej‘. Ale jo, jsou to závody, nedá se nic dělat.“
Každopádně čeští junioři nám letos dělají samou radost. Jan Kvěch vyhrál evropský pohár do devatenácti let, v němž Daniel Klíma skončil třetí. Oba společně s Petrem Chlupáčem triumfovali v poháru starého kontinentu dvojic do devatenácti let.
„Máme tři placky,“ netají se manažer české reprezentace. „Juniorům se daří, je důležitý doplnit kádr, ať se stane základem do dalších let.“
Nešťastná termínová kolize
Český nároďák obhajuje evropské stříbro z Balakova
Není vyloučeno, že další cenný kov do české pokladnice zacinká již v pondělí. Trojlístek Jan Kvěch, Petr Chlupáč a Daniel Klíma postoupil ze srpnového Divišova původně do Nagyhalaszu. Zavřené maďarské hranice však stály za přesunutím v čase i v prostoru, přičemž původním místem měl být polský Rawicz.
„Nakonec je to v Gdaňsku,“ potvrzuje Filip Šitera. „P5eložili to z Rawicze. V Gdaňsku jako jedinej‘ jel Honza Kvěch, ale je to běžná dráha. Čenda Klíma je po pádu v Pardubicích v pohodě, tak budeme mít tři želízka v ohni. Bylo by dobrý zopakovat medailový umístění.“
Speedway of Nations bohužel koliduje s evropskými soutěžemi
Na konci příštího týdne přijdou Speedway of Nations a mistrovství Evropy dvojic, v němž obhajujeme loňské stříbro. „Nominaci ještě nemáme,“ svěřuje se Filip Šitera. „Termínová kolize je problém. Ale ve čtvrtek budu všechno vědět, protože to musíme nahlásit.“
Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Filip Šitera
