Chrastná – 23. ledna
Po třech triumfech v sobotním mistrovském závodě na ledové dráze v Chrastné nikdo nepochyboval, že Radek Hutla je na nejlepší cestě do finálové jízdy. Zbývala prakticky formalita, dva body, jak se později ukázalo. Jenže v jedenácté jízdě musel předčasně do depa s poruchou přední vidlice. V závěrečné jízdě se proto srdnatě pustil do křížku s Andrejem Divišem a Vladimírem Višváderem. Právě s ním se duel změnil v existenční, protože za dané konstelace mohl do klíčové jízdy o pódium jen jeden z nich. Přeloučský ledař se v závěrečné zatáčce dostal do čela, ale následoval pád, který zachytil čočkou svého aparátu Pavel Pospíšil. A Radek Hutla odjížděl bez poháru nejen ze severu Čech, ale s největší pravděpodobností i v celém šampionátu, jelikož současný ráz počasí nedává velké naději na další závod.

Foto: Pavel Pospíšil

Chrastná – 23. ledna
Zapadající sluníčko včera večer převléklo stříbřitý Ještěd do celé škály červených odstínů. Dnes jsme ovšem v Chrastné neviděli ani naši životodárnou hvězdu, ani světoznámé architektonické dílo Karla Hubáčka, protože obloha se oděla do stejných tónů šedobílé jako severočeské pláně. Navíc větší část mistrovského závodu na ledové dráze provázelo sněžení, které později vystřídaly mrznoucí kapky, které vykouzlily ledové zrcadlo na programech v rukou prokřehlých diváků. Roli favoritů se v základní části zhostili Jan Pecina a Radek Hutla, v jehož podání se ovšem dnešní sobota proměnila na dokonalý den blbec. Přeloučský ledař o jízdu o stupně vítězů přišel, když po úspěšném ataku na Vladimíra Višvádera upadl v závěrečném oblouku rozjížďky s číslem třináct. Nakonec se prosadila mladá krev. Andrej Diviš pochopil, že ve finále musí rychle zmizet, sotva se okolo hledí jeho přilby mihne startovní gumička. Jeho záměr o vítězství ve stylu start – cíl vyšel dokonale, avšak za jeho tlumičem se rozpoutala mela. Lukáš Volejník si rozhodně nevzal k srdci upřímné rady své starostlivé maminky, aby jel pomalu. Nicméně po dvou vyjetích ze závodní tratě, kterou se svým otcem Jaroslavem zkraje týdne stavěl pro tréninkové účely, skončil diskvalifikací. Druhou příčku hájil Jan Pecina, avšak Vladimír Višváder rovněž snil o stříbru. A také jej nakonec získal, byť jeho souboj s osečenským ledařem skončil jejich vzájemnou kolizí.

 

 

Sněží dramatická podívaná

Uspořádat závod na ledové ploché dráze v éře současných mírných zim vyžaduje obrovskou dávku improvizace. A také nutí pořadatele, aby rychle uchopili příležitost za pačesy. Ještě zkraje minulého týdne se myšlenka na ledařské závody zdála naprostou utopií, avšak sotva se mrazy usmály svým ledovým úsměvem, muselo se začít jednat. Luboš Pytloun nestačil ani oslovit sponzory. A tak na plakát umístil všechny své bývalé reklamní partnery s úmyslem, že se vyrovnají později.

Jenže na souvislou homogenní plochu Hamerského jezera byla málo i rekordní zima ze středy na čtvrtek. Dvojitý led hrozil zrušením závodu, kdyby se ovšem nenašlo řešení. V nedaleké Chrastné stál od víkendu ovál, na němž se mělo trénovat. Problém ledařů s rybáři došel dohody, takže když se nemohl závodit v Hamru na Jezeře, náhradní lokalita byla pro českou ledařskou scénu doslova darem z nebes.

„Dohodli jsme se s rybářema, že jim pomůžeme,“ říkal Jaroslav Volejník, otec Lukáše. „Spolupráce je suprová.“ Aby led v Chrastné stačil ještě zesílit, byl středeční trénink přeložen ve čtvrtek, kdy už ovšem bylo jasné, že se v Hamru jet nemůže. Vzácný ledový klenot bylo třeba strážit jako oko v hlavě pro dnešní závod, takže Radek Hutla narychlo svolal ledaře na Pohránovský rybník poblíž Pardubic, kde o den dříve testoval Vladimír Višváder.

Lukáš Volejník vysvětluje operativní přesun závodu z Hamru do Chrastné:

„Na Hamru jsme se propadli až po pás. Táta tam spad‘, já ho chtěl vyfotit a prohučel jsem tam taky! Bahno u břehu asi topí, jediná šance byla jet tady.“

S výjimkou účastníků prosincového soustředění ve Švédsku šli závodníci do bojů o mistrovské body prakticky naostro. „Dvakrát jsem si to zkusil, ale jsem free,“ popisoval Vladimír Višváder. Lukáš Volejník na tom nebyl o mnoho lépe, navíc si z Pohránovského rybníka přivezl odřený nos.

Přesto si ovšem v rozjížďce s číslem jedna neváhal vyšlápnout rovnou na Jana Pecinu. Jeho někdejší učitel se mohl chlubit lepším startem, nicméně z prvního oblouku vyjel jako první právě Lukáš Volejník. Jan Pecina se však nevzdal, držel si spodní stranu oválu a ve druhém okruhu se tudy ve druhé zatáčce vrátil zpátky do čela.

„Trošku jsme se poprali,“ konstatoval domácí vousáč o chvilku později v depu. „Kdo si počká ten se dočká. Jak to Mazňa dal přede mě, řek‘ jsem si, že musím zrychlit.“ Asi tři stovky platících diváků v mírné chumelenici rozehřály také další jízdy úvodní série.

Radek Hutla v rozjížďce s číslem dvě vyhrál ještě stylem start – cíl před Martinem Běhalem, který si před závodem přivezl motor po repasi, jelikož ve Švédsku konzumoval olej s gustem nevyléčitelného alkoholika, zatímco David Lízák poněkud na startovním roštu zaspal. Hned vzápětí jsme zažili překvapení. Robert Růžička se na švédském soustředění skvěle rozjezdil a během úvodního kola třetí jízdy vystřídal na čele Andreje Diviše.

Jenže ve druhé zatáčce druhého kola Robertu Růžičkovi ujelo přední kolo a on se ocitl na ovál. Andrej Diviš reagoval bleskurychle. Položil svůj motocykl, takže nejhorším důsledkem extempore se pro Roberta Růžička stala diskvalifikace. Andrej Diviš v repete odvedl Vladimíra Višvádera a rozšířil seznam vítězů.

 

Startovní rošt finálové jízdy se zdá příliš úzký

Dramata se odehrávala rovněž v depu. Miroslaw Daniszewski, který v opakované rozjížďce s číslem tři skončil třetí, hodil ručník do ringu. „Zdraví zklamalo, ale příště bude určitě lépe,“ svěřoval se polský závodník, který během deseti let vystřídal v lize své země Gorzow, Poznaň, Rzeszow, Pilu a Krakov. Hned vedle se v přístřešku, který Jan Pecina sdílel s Radkem Hutlou, usilovně pracovala, protože triumf přeloučského ledaře ve druhé jízdě nebyl zas až tak ideální, jak by se z vnějšího pohledu mohlo zdát.

Radek Hutla popisuje zvýšené pracovní úsilí okolo svého motocyklu:

„Prdnul šroub, co drží sedadlo. Držel jsem ho nohama, abych ho během jízdy neztratil. Teď jsme ho omotali izolačkou. Ven to nejde, je tam závit.“

Přesto to měl být právě Radek Hutla, který se ve třech pětinách závodu mohl těšit postavení leadera průběžného pořadí, přičemž neměl ztratit jediný bod. V rozjížďce s číslem čtyři zahrál sólo Janu Klauzovi, Robertu Růžičkovi a Martinu Běhalovi, kteří museli tancovat dle jeho rytmu. Přesto nebyl Radek Hutla absolutně spokojen. „Divnej‘ led, nedrží,“ přemítal. „Chtělo by to dopředu patnáctku kolečko, ale ty praskaj‘!“

V rozjížďce s číslem devět však slavil další suverénní triumf, když okamžitě po startu úřadoval před Robertem Růžičkou a Patrykem Daniszewskim. Jeho nejbližším pronásledovatelem byl shodou okolností jeho parťák ze stanu v depu. Jan Pecina však na rozdíl od přeloučského borce musel již zaknihovat ztrátu jednoho bodu. V porovnání s triumfy stylem start – cíl v podání Radka Hutly se však Jan Pecina o svých osm bodů po třech sériích musel tvrdě poprat.

V deváté jízdě totiž do čela vypálil Andrej Diviš, zatímco Jan Pecina měl před sebou ještě Lukáše Volejnika. Ten prahnul po postupu do vedení, avšak záhy se stal obětí Jana Peciny, který do druhého okruhu najížděl jako první. Lukáš Volejník nakonec vyšel bodově naprázdno, když ve druhém kole vyjel ven z dráhy.

Druhý duel Andreje Diviše a Jana Peciny nabídla rozjížďka s číslem osm. Osečenský borec v ní zaostal již na startu. Ve druhé zatáčce sice za sebou nechal Martina Běhala, avšak Andrej Diviš už byl v této fázi příliš daleko. „Tyčka u spojky se rozdrtila,“ vysvětloval Jan Pecina příčiny svého zoufalého vstupu do jízdy. „Kulička se zadřela i s hřídelkou. Andrej jel sice pomalu, ale na co jet za ním, finále stejně pojedu.“

Podobnou jistotu však ani náhodou neživila trojice dalších borců, která rovněž chtěla stanout na startovním roštu rozhodující jízdy. „Motorka se vlní jako koza,“ nechal se Vladimír Višváder slyšet, sotva se vrátil do depa se dvěma body z rozjížďky s číslem tři. „Je to rozbitý, ale já to pochopím a přijdu na to!“

Své předsevzetí splnil velice rychle. V šesté jízdě nedal Patryku Daniszewskemu ani náznak šance, v sedmé ovšem narazil na Lukáše Volejníka, jemuž po předchozím výpadku nezbylo než role hráče vabank. Cestu ke třem bodů mu ovšem zkřížil Jan Klauz, jenž dneska jel excelentně. Kopanec od dráhy jej však na začátku druhého kola definitivně sestřelil z vedení, po němž se natáhl Lukáš Volejník.

Nakonec mu nebyly souzeny ani dva body. Protože cestou k šachovnicové vlajce vyjel z dráhy, byl diskvalifikován. Dvojku tím pádem připisoval Vladimír Višváder, který svůj zisk navýšil na sedm bodů. O jeden více měli Andrej Diviš a Jan Pecina, o dva Radek Hutla, naopak Lukáš Volejník byl o dva pozadu.

 

Andrej Diviš tahá za nejdelší konec

Pět bodů po třech startech měl v kolonce u svého jména rovněž Jan Klauz. V rozjížďce s číslem deset vypálil dopředu před Roberta Růžičku s vidinou, že svá aktiva ještě rozšíří. Avšak ve druhém kole trefil díru v úvodním výjezdu a výsledkem se stal spektakulární highsider. Gesta pořadatelů byla výmluvná, závodník potřeboval zdravotní asistenci. Nakonec skončil na palubě sanitky, která jej vezla do liberecké nemocnice k vyšetření žeber, která si poranil již před dvěma týdny při motokrosovém tréninku.

Zápletka závodu se však zamotávala ještě více. Vladimír Višváder odstartoval nejrychleji do rozjížďky s číslem jedenáct. Ve výjezdu z úvodní zatáčky jej objel Jan Pecina, avšak Radek Hutla zůstával vzadu. Přeloučský ledař ke všemu zmizel do depa už rovnou z cílového oblouku druhého okruhu.

„Vidlice,“ rozhodil rukama nad otázkou, co se mu přihodilo. „Běž se podívat, má to zdvih jako kroska.“ Tím pádem zůstal na devíti bodech, na které se vyhoupl i Vladimír Višváder. Pozici muže číslo jedna převzal jedenáctibodový Jan Pecina.

Souboj osmibodového Andreje Diviše s Lukášem Volejníkem, jenž měl pět bodů, v rozjížďce s číslem dvanáct rázem dostal zbrusu nový rozměr. „Kdybych měl odjeto půl sezóny, budu nasranej‘,“ byl smířený s osudem a vyřazením z finále před třetí sérií. „Ale trénoval jsem jen v úterý tady a ve čtvrtek na Pohraňáku, takže jsem spokojenej‘.“

Jenže po odstoupení Radka Hutly v jedenácté jízdě by osečenského ledaře mohlo vítězství dostat zpátky do hry o stupně vítězů. Nabídnutou šanci popadl Lukáš Volejník za pačesy oběma rukama. Po výtečném startu vodil Andreje Diviše za sebou až k šachovnicové vlajce.

Na pódium si dělal čáku i Vladimír Višváder. „Dráha je rozbitá,“ uvažoval během pauzy před závěrečnou sérií. „Musím jezdit venek, musím teď vyhrát jízdu. Budu se snažit, ať jedu finále!“ A jak řekl, také udělal. A po startu rozjížďky s číslem třináct vypálil do čela.

Za sebou měl ovšem Radka Hutlu, který dokázal setřást Andreje Diviše. A hned začal útočit a ve druhé zatáčce Vladimíra Višvádera podjel. Ten však kontroval hned ve druhém okruhu a přeloučský závodník vsadil vše na poslední zatáčku. Posunul se do čela, ale rovnou inkasoval kopanec od dráhy a skončil pádem. Vladimír Višváder se mohl chystat na finále, jenže fenomén prvních tří pětin zbývala jediná naděje, že Lukáš Volejník v patnácté jízdě vyjde bez bodu.

Jan Pecina vzápětí vyhrál rozjížďku s číslem čtrnáct a tím i základní část. Vodu kalil Martin Běhal svým soubojem s Robertem Růžičkou, jenž nakonec zvládl ve svůj prospěch. „Není důležitý vyhrát, ale porazit Růžana,“ nechal se slyšet. Rozjížďka s číslem patnáct definitivně vyřadila Radka Hutlu, protože Lukáš Volejník v ní úřadoval bezchybně. A David Lízák vyšperkoval svůj závodní debut parádním podjetím druhého Patryka Daniszewskeho v závěrečném oblouku.

Maminka Volejníková radí synovi Lukášovi před odjezdem na finálový rošt:

„Lukáši, hlavně jeď pomalu!“

Jako první si volil dráhu pro finále Jan Pecina a sáhl po červené. Při bodové rovnosti a vyrovnané bilanci vzájemných střetů si Andrej Diviš a Vladimír Višváder museli pořadí volby vylosovat. Zohorský rodák měl štěstí, plácnul na ruku, kde měl Petr Moravec tužku, a mohl sáhnout po bílé. Andrej Diviš se rozhodl stoupnout si mezi něj a Jana Pecina, takže na Lukáše Volejníka zbyl absolutní venek.

Start se nejlépe povedl Andreji Divišovi. Rychle se dostal na vnitřní stopu, projel melou první zatáčky a mizel z dohledu zbývající trojici. Za jeho zády zuřila bitka až do konce. Lukáš Volejník se však dostal ven z dráhy a tušil, že jej v cíli sice čeká šachovnicová vlajka, avšak také diskvalifikace.

Jan Pecina statečně bránil druhé místo před dvojicí nájezdníků. Vladimír Višváder byl stále dotěrnější a v poslední zatáčce se jej osečenský borec již nemohl zbavit. Jenže ve výjezdu do sebe oba kohouti vrazili a šli k zemi.

Andrej Diviš věděl, že si přijde vychutnat šampaňské a potlesk diváků za triumf v závodě na počest Alexandra Kopeckého. A že se stal mistrem, pakliže se meteorologové nespletli ve svých prognózách o příchodu oblevy. Na další verdikt se chvilku čekalo, ale pak to přišlo. Vladimír Višváder byl vyhlášen jako druhý, Jan Pecina vyloučen za zavinění pádu a Lukáš Volejnik za vyjetí z oválu. Radek Hutla si mnul naražený loket a přemýšlel o zítřejší odvetě v Holicích.

 

Hlasy z depa

„Na poslední titul si už ani nepamatuju,“ reagoval Andrej Diviš na poznámku, že je možná, že se právě dnes stal opět mistrem republiky. „Začátek byl divnej‘, dávali jsme náhradní motor s těžkou klikou. Pak to šlo, změnili jsme převod, aby to tahalo, možná jsme měli jít na ještě lehčí. Ale to už bychom zkracovali řetízek. Ve finále jsem chtěl start – cíl. Zavíral jsem to na lajnu, aby mě nepodjeli. Venek už byl rozbitej‘, tam by mě nikdo neobjel.“

„Snažil jsem se, co to šlo,“ netajil se Vladimír Višváder svým nasazením ve finálové jízdě. „Pecka vadnul, já zrychloval a šel jsem do toho. Pád byl v zápalu boje. Já byl nachystanej‘ a štěstí přeje připravenej‘. V tomto sportu rozhoduje srdíčko a já ho měl.“

„Viděl jsem to dobře, akorát to blbě dopadlo,“ glosoval Jan Pecina s úsměvem svůj dnešní výsledek. „Škoda toho kluzáka, snad mi nic nebude. Ve finále jsem neodstartoval, Andrej odjel. Vlado se tam cuknul, uchcalo to, brnkli jsme o sebe a už jsme šli.“

„Co jsem měl dělat?“ rozhodil Lukáš Volejník rukama nad svou diskvalifikací z finálové jízdy. „Rozbil bych si držku. Přece se nezmrzačím, rvali se tam jako koně. Zklamání, radost z finále, ale nejelo to, jak by mělo. Je to první závod, tak jsem spokojenej‘, nerozbil jsem si hubu.“

„To se stává, jsou to závody,“ komentoval Radek Hutla svůj pech. „Hlavně zdraví, ty vole, hlavně, že mě nikdo nepřejel, to je důležitý. Na zejtra musím dát dohromady jednu motorku ze dvou.“

		TOT	FIN
1. Andrej Diviš	3 2 3 2 2	12	1.
2. Vladimír Višváder, Pardubice	2 3 2 2 3	12	2.
3. Jan Pecina, Osečná	3 3 2 3 3	14	X
4. Lukáš Volejník, Osečná	2 ex 3 3 3	11	ex
5. Radek Hutla, Pardubice	3 3 3 E F	9
6. Robert Růžička, RYKONAD	X 1 2 3 1	7
7. Martin Běhal, RYKONAD	2 0 1 0 2	5
8. Patryk Daniszewski, PL	0 2 1 1 1	5
9. David Lízák, Divišov	1 1 1 T 2	5
10. Jan Klauz	1 2 ex X –	3
11. Miroslaw Daniszewski, PL	1 – – – –	1

Poznámka: Lukáš Volejník v páté jízdě a ve finále a Jan Klauz v rozjížďce s číslem sedm byli vyloučeni za vyjetí z dráhy

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)

Pohránovský rybník – 21. ledna
Situace na bojišti se mění každým okamžikem. Snad nikdy neplatil jeden ze Švejkových citátů víc než v letošní zimě v souvislosti se závody na ledové ploché dráze. Poslední informace ze středečního večera zněla ‚zejtra v poledne sraz na Chrastný‘.

 

 

Motorky i ostatní materiál naložený, těšíme se na výlet. Před devátou ráno zvoní telefon a na displeji Mazňovo (přezdívka Lukáše Volejníka – pozn. redakce) číslo. Nikam nejezděte, je to v řiti, na Chrastný se musí jet v sobotu závody místo Hamru.

Co teď? Motocykly nevyzkoušený, někteří kluci na tom rok neseděli… Bleskové rozhodnutí, s Radkem skáčeme do auta. Akuvrtačku s sebou a vyrážíme na Pohránovský rybník, kde testoval Vlado Višváder už včera.

Sonda na víc místech ukázala sílu ledu kolem deseti centimetrů. Na závody málo, na trénink stačí. Další kolo telefonování mezi kluky závodníky. Sraz po poledni v dílně v Lohenicích a odjezd na Pohránov.

Lehká vrstva prašanu na ledě nevadí. Několika kužely vytyčíme dráhu poněkud menších rozměrů, podobná čeká kuky v sobotu na Chrastné. Na trénink dorazili všichni čeští aktéři sobotního závodu. Radek Hutla, Robert Růžička, Jan Klauz, Lukáš Volejník, Vlado Višváder a nový kůň David Lízák, který se ovšem vůbec nejeví špatně. Chyběli jen Andrej Diviš a Jan Pecina.

Zjistili, že vejít se do menšího poloměru zatáček nebude až taková sranda. A tak se pilují starty a první kolo. Nastává laborování v nastavení motorů, převodů, spojek… Dráha bude pro všechny stejná.

A tak se zdá, že sobotní závody nemají favorita. Na jezdcích je znát skoro roční pauza a tak se dnes místo závodění opravdu spíše testovalo. Radek Hutla sice absolvoval soustředění ve Švédsku, ale dnešek věnoval nastavení motoru po kompletní repasi, který na posledním tréninku ve Švédsku nejel a nejel.

Při kontrole na dílně se žádná nepravost neobjevila, až při připojování kablíků zapalování nepatrná ďubka na kabelu ke svíčce…  Nový kabel a motorka prej‘ letí. Uvidíme.

 

---

Pohránovský rybník:

Součást někdejší pernštejnské rybniční soustavy poblíž Srchu severně od Pardubic je celý obklopený podmáčenými loukami a rákosím přitahuje nejen botaniky či ornitology. Pardubičtí závodníci tady trénují od nepaměti ať už v sedlech ledařských speciálů nebo na šroubcích.

Na závodech se tady sešly tři tisíce diváků v neděli 11. ledna 1953. Ve finálové jízdě byl na bezmála půlkilometrovém ovále nejrychlejší Rudolf Havelka před Miloslavem Špinkou.

---

 

Foto: Radek Hutla a archív Antonína Škacha