Archiv pro rubriku: Rozhovory

Martin Málek: „Výsledky určitě nepřijdou samy!“

Divišov – 22. prosince
Milan Mach nebyl sám, kdo vraštil čelo nad jeho plány věnovat se dlouhým a travnatým oválům, ale on se nenechal z vlny svého zájmu o tyto disciplíny plochodrážního sportu sestřelit. Začátky byly náročné a občas i bolely. Jenže zkušeností přibývalo a přicházely také výsledky. V tomto ohledu zatím zvedla laťku nevýše letošní sezóna s šestým místem v mistrovství Evropy na travnaté dráze a druhou příčkou v challenge, jenž mu otevřela vrátka do finálové série světového šampionátu na příští rok. Nicméně Martin Málek se v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z svěřil, že rozhodně svět klasického speedway neopouští.

 

speedwayA-Z: „Jet na klíčový závod roku už v půlce dubna notabene na trávu do Anglie není mezi plochodrážníky příliš populární. Jenže ty ses letos ze Swingfieldu vracel s postupem do finále mistrovství Evropy na travnaté dráze, ale také s poznáním, že se na trávě dá závodit, když jedeš vpředu, že?“

Martin Málek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Málek: „Před Swingfieldem jsem absolvoval dvě trávy v Holandsku, abych se trošku rozjezdil. Jet první závod na trávě v Anglii, to by byl trochu blázinec. Nebo docela risk. Hned na začátek sezóny jsem hned 2. dubna vyrazil do Balkbrugu bez tréninku a bez vyzkoušené techniky. Potom ještě týden před Swingfieldem jsem jel ve Vriesu. Hlavně ale ta zima nějak rychle utekla. Byl jsem po operaci kýly, takže jsem nebyl úplně plný síly na jaro. A ještě jsem několikrát přecházel chřipku, takže jsem byl spíše vysláblý. Tím, že mě čekal Swingfield, jsem si vybíral závody, kde se to úplně nevyplatilo, ale pokud chce závodník postoupit do finále, musí si to někde vyzkoušet a někde si to najet. A protože jsem jezdil loni hodně trav, myslím, že postup takové překvapení nebyl. Samozřejmě to ale nebylo zase tak jednoduché postoupit. Jestli chce někdo dělat výsledky, určitě to nepřijde samo, když bude sedět doma u televize a počítat si, jestli se mu někam vyplatí nebo nevyplatí jet. Ve Swingfieldu jsem byl s výsledkem spokojený. Bylo to tam o hubu, ale náročný závod na začátku sezóny jsem to spíš bral opatrnějším stylem. Šlo mi hlavně o to postoupit. To se povedlo. Měl jsem tam v jedné jízdě i pád, kdy jsem se vyhýbal jednomu závodníkovi. Někdy je to jednoduché, když závodník odstartuje. Jak neodstartuje, stačí malá chybička a může být i po sezóně. Z toho Swingfieldu jsem měl ale velkou radost a těšil se do Tayacu. Tam jsem byl už potřetí a věděl, co mě tam čeká.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj travnatý příběh měl parádní pokračování v evropském finále v Tayacu. Výhrou ve finále B ses kvalifikoval do áčka a nakonec ses vracel domů s šestým místem. Jaký to byl pocit?“

Martin Málek v akci

Martin Málek: „Zatím nejlepší výsledek, co se týká trávy! Tayac je specifický stadión, není to klasická tráva, ale spíš taková tvrdá speedway na dlouhých motorkách. Je to specifická, krátká dráha, na závod tvrdá a na těch dlouhodrážních motorkách to hodně klouže. Nejhorší je, že se tam taky dráha dost měnila. Začíná se tréninkama už dopoledne a závody končí až kolem půlnoci nebo druhý den ráno. A celý den se na dráze jezdí. Když si to tak vezmu, přijet tam na trénink je úplně zbytečné, protože v závodě to vypadá úplně jinak. Vyhrávalo se vždy z černobílé dráhy úplně od mantinelu. Kdo startoval od prken, většinou doje první.  I když Pepovi se tam z vnitřní dráhy taky podařilo dobře odstartovat. Když jsi stál uprostřed, bylo to spíš, komu se to rychlejc rozjede. Ale na ten závod vzpomínám moc rád, s taťkou a Gabčou jsme si to moc užili, aj s Ríšou Dufkem a Ivanem Kolúchem z Kopřivnice. Když se závodník dostane do finálové rozjížďky, stát se může cokoliv. Všechno se nuluje a i ten poslední, co se tam dostal, může vyhrát. Asi hodinu, hodinu a půl se debatovalo, kdo do áčka postoupí. Byl tam sporný moment, že v poslední jízdě byl pád. Bylo rozhodnuto jinak, ale podle mě to zavinil Mathieu Tresarrieu. Srazil Paula Hurryho, ale vyloučený byl poslední Henry van der Steen. Takže kdyby vyloučili Tresarrieho, rovnou postoupím do áčka. Ale protože jsme měli s Pepou stejně bodů, ale on měl lepší vítěznou bilanci, musel jsem do béčka. Naštěstí jsem si vybíral jako první startovní pole, jasně jsem si vybral venek. Nebylo ani pochyb, že bych nevyhrál. Ale na finále A jsem si už moc nevěřil. Jak jsem řekl, odstartovat z prostředku to bylo o štěstí, ani nevím, která dráha na mě zbyla. Myslím si ale, že to nebyl tak špatný výsledek, když se přede mnou plácal Mathieu Tresarrieu. Ten taky nevěděl, jak se dostat dopředu. Ale ve Francii je vždycky těžké dobře zajet, tam je tráva jiná než ve zbytku Evropy.“

 

speedwayA-Z: „Mezitím se ti dařilo také v mistrovství světa na dlouhé dráze. Loňská smůla v kvalifikaci v Mariánských Lázních se neopakovala, ba právě naopak. Byl jsi osmý s jasným postupem do challenge v Bielefeldu.“

Mariánské Lázně se staly východiskem jeho postupu do finále mistrovství světa příští rok

Martin Málek: „Mariánky se povedly. Byl jsem hodně spokojený s technikou, co jsem nachystal. Byl tam nějaký výpadek, někde jsem ztratil body, ten systém je takový divný. Je to rozdělený na určité skupiny, hodně záleží, ve které jedeš. Nechci říct, že je to nespravedlivé, ale tam jde spíš o to postoupit. To se mi povedlo. Challenge bylo v Bielefeldu. A tam jsem se hodně těšil. To je klasická tráva, kde jsem si věřil, ale z který byl špatný jak Hynek, tak i Pepa. Bez zkušeností je tráva hodně těžká. Ale Mariánky pro mě nebyly jednoduché, dva dny nazpátek jsem si rozbil držku v Altripu. Teda spíše rozbil mě pan Härtel. Pro mě fakt bylo důležité postoupit, a abych to vydržel do konce závodů, to umístění mně bylo jedno. Hlavně abych měl postup, challenge je už zase o něčem jiném.“

 

speedwayA-Z: „V mistrovství republiky na dlouhé dráze jsi před třemi lety debutoval čtvrtým místem, které jsi napřesrok zopakoval. Loni v Kopřivnici jsi byl třetí, letos po návratu šampionátu do Mariánských Lázní už druhý. Žertoval jsi, že bude-li tento algoritmus pokračovat, příští rok tě čeká titul. Vskutku si myslíš, že můžeš Josefa France sesadit z trůnu?“

Letos skončil v šampionátu republiky druhý

Martin Málek: „Ten mistrák byla taková sladká tečka na dortu. Jak jsem řekl, byl jsem hodně spokojený s technikou a myslím, že mi to jelo dobře. Ale jak jsem známý už od začátku kariéry, mou slabou stránkou jsou starty.  A odstartovat na dlouhý, najít optimální jedničku, není nic jednoduchého. A porazit Pepu? Jak postupně získávám zkušenosti, není to asi nereálné, ale určitě to nebude nic jednoduchého. Je to o zkušenostech a taky o technice. Jsou to ozubená kolečka o spoustě zubů, která musí zapadnout do sebe. Takže když všechno bude fungovat, aby to člověk vychytal, myslím, že by to třeba mohlo vyjít. Ale letos jsem ten mistrák nevnímal, už to byla jen jedna jízda. Uvidíme v roce 2019, zase to nebude lehké, bude to celý závod. Hlavně bych chtěl zůstat zdravý, zbytek může přijít sám. Nebo sám asi ne, ale i za bednu budu rád.“

 

speedwayA-Z: „Ať tak či onak v challenge v Bielefeldu jsi před Josefem Francem byl, protože jsi s ním stál na pódiu. On byl třetí, ty druhý. Jak na ten závod vzpomínáš?“

Z Bielefeldu se vracelo hezky

Martin Málek: „To byla pecka! Hodně jsem se na to těšil. Celou sezónu musím říct, že jsem jezdil opatrněji než sezóny předchozí, abych se hlavně nezranil před tímhle závodem. Den předtím jsem si na roztrénování vymyslel závod v Opende, což se ukázalo, že nebyl úplně ideální nápad. Závody skončily až v noci a do Bielefeldu jsme se dostali až ve tři ráno, takže spánku moc nebylo. Nejdůležitější bylo, aby vyšlo počasí. Zažil jsem tam dva extrémy. Jednou bylo horko a prášilo se, že i první závodník po dvou kolech neviděl, kam jede. Druhý extrém byl, že dvě hodiny před závodem se spustil hodinový liják, že jsme nejezdili na trávě, ale spíš ve vodě. Na challenge to ale vyšlo úplně perfektně. Všechno bylo ideální, sice tam byl škaredý pád s příletem vrtulníku pro Mustonena. Začala panovat nálada, že dráha je nebezpečná a na některé závodníky dopadl strach, že začali šířit poplašné zprávy. Ale pro mě to byly ideální podmínky na závodění na trávě. Nepřijel jsem vyhrát, ale hlavně postoupit. A nakonec z toho bylo krásné druhé místo. Mám v Německu hodně fanoušků, byl to moc příjemný závod i s tou celkovou atmosférou. Takže uvidíme, co příští rok ve finálovém seriálu, jak to bude.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa družstev na dlouhé dráze v Morizes vrátilo české sestavě stejnou podobu, jakou mělo předloni v Mariánských Lázních. Avšak pak se zranil Hynek Štichauer při pardubickém přeboru a místo další medaile jste skončili pátí. Jak bys tento výsledek komentoval?“

Na dlouhé dráze jej bude vídat i nadále

Martin Málek: „Nejradši bych tuto otázku vynechal. Tam to bylo fiasko. Fiasko je ale slabé slovo. Jedna věc, jak jsem už trošku řekl, Francie je velice těžká na závodění. Musím přiznat, že jsem tam přijel trošku nepřipravený. Týden před Francií jsem odletěl pracovně do Rigy, takže přípravy byla takové na poslední chvíli. A tak to budu brát v bodech. Nefungovala mi tam technika. Atypická dráha. Já jsem ještě do toho byl nachlazený. Teď i psychický tlak na nás, že v ostatních týmech nejelo hodně hvězd a od nás se čekal velký výsledek. Prostě blbý den, žádná týmová spolupráce. Byl jsem z toho hodně rozhozený na dlouhou dobu, což bylo vidět i na dalších závodech. Mistrovství světa mi vzalo hodně. Chyběl nám Hynek. I on říkal, že v tom Morizes je to těžké, že se nediví, že to tak dopadlo. Prostě dráha tvrdá, každá zatáčka jiná, jezdilo se z kopce do kopce. Taková speedway na dlouhých motorkách, což mi většinou nejde. V tréninku mi nejely motorky a v závodě byla úplně jiná dráha, takže jsem se vůbec nechytal. Bylo to fiasko, velké fiasko.“

 

speedwayA-Z: „Finále českého šampionátu jednotlivců jsi rozehrál docela nečekaně. Na pražské Markétě jsi měl čtyři body a skončil třináctý. Nakonec jsi šestým mužem závěrečné klasifikace. Jak tento svůj skok vnímáš?“

V šampionátu jednotlivců skončil nakonec šestý

Martin Málek: „Tak hlavně, přijel jsem do Prahy na poslední chvíli. I když byl státní svátek, musel jsem být ještě v práci. Můj původní plán byl takový, že mistrovství republiky vůbec nepojedu. Přemýšlel jsem spíš o dlouhé v Dingolfingu, a že mistrák oželím. Na ten den v Praze bych nejraději zapomenul stejně jako na Morizes. Vůbec nevím, co se dělo, bylo všechno špatně. Asi kdybych šel do hospody na pivo nebo do prvomájového průvodu, udělal bych líp. Kvůli Swingfieldu jsem se nemohl zúčastnit přeboru v Březolupech, ale v Pardubicích jsem byl pátý a mohl jsem se zúčastnit i druhého finále. V Kopřivnici jsem si to vyloženě užíval, tam mě to baví, jezdím tam hrozně rád. Byl jsem čtvrtý. V Plzni na mě ležela ještě deprese z Francie, z mistrovství světa družstev na dlouhé dráze. Přišly Březolupy, domácí závod. Už mi o titul nešlo, ale myslím, že jsme si to s taťkou na konec sezóny užili. Spíš jsem si tam hezky zajezdil, než zazávodil, spíš jsem si to chtěl užít a udělat slušný výsledek před domácím publikem. Myslím, že se to povedlo a měl jsem radost z pozitivních ohlasů po závodech. Šesté místo není špatné, jsem velice spokojený. Kdybych udělal nějaký bod navíc v Praze, mohlo to být taky někde jinde. Asi jsem tu krátkou ještě nezapomněl. Je fakt, kdybych se jí víc věnoval, mohly být lepší výsledky. Ale ty nejlepší sezóny jsem už předvedl a rád bych se tam ještě bavil. Prioritou pro mě ale zůstane dlouhá.“

 

speedwayA-Z: „V přeboru jsi jel jen dvakrát v Pardubicích, protože ses už do osmičky českých finalistů vrátil již ve druhém závodě v Kopřivnici. Sporadicky jsi účinkoval také v extralize, ale naproti tomu jsi doslova vymetal pouťáky na dlouhých a travnatých drahách. Znamená to, že dáváš vale klasické speedway, jak možná trošičku vyplývá také z tvé předchozí odpovědi?“

Martin Málek z krátké dráhy rozhodně neodchází

Martin Málek: „To úplně ne. Je dobré si občas zajet taky krátkou i kvůli startům, postřehu a technice jízdy. Spousta dlouhodrážních drah se rozměrově blíží těm krátkým, takže ono je dobré si zazávodit i na speedway. Je spoustu stadiónu, na které jezdím rád, ať už Březolupy, Kopřivnice nebo Žarnovica i Svitavy. To by mi asi přišlo líto, že bych se tam nesvezl. Mám podepsanou smlouvu zase ve Slaném. Uvidíme, jak se mi v kalendáři uvolní místo. Prioritou bude dlouhá dráha kvůli finále mistrovství světa a z toho se bude odvíjet všechno ostatní.“

 

speedwayA-Z: „Od vzniku střediska talentované mládeže dvěstěpadesátek v Divišově ses angažoval i na tomto poli, byť sis stěžoval, že ti ubírá už tak nedostatkového volného času. Jak jsi na tom v tomto ohledu byl letos a jak vypadá budoucnost tohoto projektu?“

V roli koordinátora Jawa Cupu

Martin Málek: „Jak jsem řekl v předchozí odpovědi, podle mistrovství světa se bude odvíjet i SCM, to je přesně řečeno. Bylo to vidět na letošní sezóně, která se odvíjela hlavně z finanční stránky centra. Sezónu dva sedmnáct jsme neukončili úplně úspěšně, co se týká financí. Proto jsem letošní sezónu musel brát uvolněně. Bylo to vidět i na výsledcích, co se týká závodění. Už jsem to tak nějak oznámil, že práci v SCM nejsem schopný vykonávat na sto procent, jak to bylo loni. Pak jsem z toho byl spíš zklamaný. Ne, že by ta až abnormální snaha nebyla doceněná, ale spíš jsem si uvědomil, že jsem ty některé kluky až moc rozmazlil, že si toho pak nevážili. Už jsem i předsedovi Vaškovi Hromasovi oznámil, že není v mých silách, nechci říct pokračovat, ale zvládat to nejde. Sedět na čtyřech židlích bez nějaké finanční podpory nejde. Pak člověk nemůže nic dělat pořádně.“

 

speedwayA-Z: „Na nový letopočet budeme čekat jen pár hodin. Nebude trvat dlouho a devatenáctka na konci letopočtu se začne objevovat rovněž v datech plochodrážních závodů. Jak se na novou sezónu chystáš a jak by měla v tvém podání vypadat?“

Nová sezóna se kvapem blíží

Martin Málek: „Podzim hrozně rychle uletěl, takže mě čeká ještě hlavně fyzická příprava. Plány mám veliké. Ještě vylepšit motorky na dlouhou. Nějaké nápady byly, postupně se na tom pracuje, ale je toho hodně, tak budu muset víc kopnout do vrtule, aby se to všechno stihlo. Chci vyzkoušet motory od jiných ladičů, ale z finančních důvodů jsem to musel trošku proškrtat a zúžit výběr. Předvedl jsem letos i několik podií, tak by to chtělo zopakovat a navýšit bilanci. Priorita je hlavně finále mistrovství světa na dlouhé dráze, kde bych se rád umísťoval minimálně v semifinále. No, a nejdůležitější bude dojet sezónu ve zdraví, jak se to povedlo letos. Ale bude to hodně náročné. Uvidíme, jak to půjde na té dlouhé, na krátké si velké cíle nedávám. A co se týká dlouhé dráhy, doufám, že to vylepšíme v mistrovství světa družstev, zhoršit to už snad ani nejde. No, ono by to ještě šlo, ale to se snad nestane… Hlavně se těším na mistrovství Evropy na trávě. Semifinále je v Bielefeldu a finále v Bad Hersfeldu. Bielefeld si myslím, že mi jde, Bad Hersfeld je typická tráva, kde si věřím spíš než na nějaké speedway dráze.“

 

 


Martin Málek děkuje:

„Sezóna byla dlouhá a asi bude delší i seznam, ale asi to trochu zestručním. Děkuju, tatínku, děkuju Gábinko, letos jste mi moc pomáhali, ještě víc než léta předchozí! Asi to bude příští rok tvrdší, tak se Vám už předem omlouvám, jestli na Vás budu někdy protivnější než letos. Panu Grossewachterovi za technickou pomoc. Káčovi Kadlecovi, Jardovi Solnařovi, Mirovi Ševčíkovi, Ládovi Šímovi za doprovod a pomoc při závodech. Strejdovi Petrovi za technickou pomoc, mechaniku Matějovi Čermákovi, panu Janouškovi za Metaltec, firmě Maliniak Rafalovi a Darkovi. Velký dík patří taky panu Diatkovi a JRM Speedway Factory s.r.o. a panu řediteli Rezlerovi. Nesmím zapomenout na maminku, taky na Ríšu Dufka a Ivana Kolúcha, Vaška Hromase, Karola Karáska, Rudyho Baniariho, Roderika Bónu, Karla Matušku, Jirku Floriána, Danyho Šilhána a spousta dalších, které občas otravuju s prací! Taky děkuju fanouškům a dalším, na které jsem si hned momentálně nevzpomněl…“


Martin Málek v akci

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Martina Málka

Filip Hájek: „Titul jsem už fakt jako chtěl!“

Praha – 16. prosince
Letos nebo nikdy! Toto pochopil již zkraje sezóny s přechodem favoritů udávajících tón předchozím ročníkům mistrovství republiky juniorů mezi seniory. A rozhodl se, že udělá všechno, aby ve svých jednadvaceti letech konečně zapsal svoje jméno na seznam šampiónů. Musel ovšem bojovat nejen se svými protivníky, ale svádět těžký duel sám se sebou. Divokou kartu pro finále světového šampionátu totiž proměnil hned v prvním klání v Daugavpilsu na frakturu klíční kosti a v době vyvrcholení domácí soutěže v Divišově byl všechno jen ne rozjetý plochodrážník v dokonalém zdravotním stavu. Že svému příběhu napsal happy end, již víme, nicméně Filip Hájek v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z nehovoří jen o mládežnických závodech.

 

speedwayA-Z:  „Sezónu 2017 jsi ukončil nejen s titulem v extralize, ale i vavříny z juniorského šampionátu jednotlivců a družstev. Letos tě v juniorech čekala poslední sezóna. Co to pro tebe znamenalo, změnilo se něco v tvé přípravě či ambicích?“

Filip Hájek poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Filip Hájek: „Změnilo se toho hodně. Musel jsem víc makat a víc se připravit. Byla to moje poslední juniorská sezóna a chtěl jsem už něco dokázat. Z juniorky odešel Eda, Zdenda Holuba a Michal Škurla, kteří byli takoví suverénní, tam už nebyli taky. Byla možnost to chytit za ten správnej‘ konec a udělat titul. Zkraje sezóny byly hodně velký plány, ale nebylo dobré o nich mluvit nahlas. Aby se to nezakřiklo. Ale naštěstí všechno vyšlo…“

 

speedwayA-Z:  „V Praze a hlavně v Plzni jsi šel za titulem juniorského mistra republiky pořádně tvrdě. Doopravdy jsi po zlatu tolik toužil?“

O juniorském titulu se rozhodovalo již v Plzni, aneb Filip Hájek (červená) vs. Jan Kvěch (bílá)

Filip Hájek: „Už jsem to fakt jako chtěl. Po Praze jsem měl k titulu nakročeno hodně dobře. Sice jsem tam Patrika Mikela spráskal, ale on a Honza Kvěch byli pořád moji největší konkurenti. Ale na Markétě to všechno vyšlo. Jak nastavení motorky, tak dobrej‘ den a první moje vítězství v juniorce. Pak přišla Plzeň. Tam šlo o to hlavně dobře startovat. A poslední rozjížďka byla vůbec nejtěžší (po odstoupení Patrika Mikela v ní Filipa Hájka očekávali Jan Kvěch a Petr Chlupáč – pozn. redakce) a vůbec se mi do ní nechtělo. Patrik se předtím v zatáčce vzadu trošku pochroumal, což jsem od něj nečekal. A pak už tam byl jen Honza. A přibyl Chlup. Start byl důležitej‘, a pak pelášit pryč. Hlava nehlava, ale nevěděl jsem, že Honza po mě takhle půjde. Bylo to ode mě trochu tvrdší, co se stalo, stalo se. honza se tam asi trošku nevešel. Nevím, já si jel svoje a dozadu se nekoukal. Měl jsem obavy, jak rozhodne rozhodčí. Zajel jsem do depa a přišla zpráva, že mě nevyloučil, a že jsem vyhrál. Byla druhá bedna, náskok se zvětšil a udělala se trošku rezerva.“

 

speedwayA-Z:  „Juniorská pohádka v tvém podání se přelila i do červnového semifinále mistrovství světa juniorů v Liberci. V dramatickém boji o čtyři místa ve finálovém seriálu ses zvednul v pravý čas, abys zaútočil na postup. Nakonec ti ho ale v rozjezdu sebral Nick Škorja.“

Filip Hájek vodí Sandro Wassermanna

Filip Hájek: „Závod to byl těžkej‘. Postupovali jen čtyři a byli tam samí dobří, Drabik, Kaczmarek… Začalo to dobře, přišla nějaká výhra. Body se sbíraly, ale sbíraly se těžce. Přišla jízda s Drabikem, tam to bylo hodně těžký, ale naštěstí najel do pásky. Poslední jízda se opakovala několikrát, asi třikrát, a tam se mělo rozhodnout, kolik budu mít bodů. Jednou se o mě opřel Argentinec, takže jsem si musel vzít druhou motorku. A jelo se znovu. Pak to muselo bejt‘ jo nebo ne. A ono to vyšlo třema bodama. Hnali mě do parc ferme, ale museli jsme si vzít motorky zase zpátky. Mechanici, můj táta s Milánkem Mihulem pomohli připravit obě dvě, protože jsem jel rozjezd. Startoval jsem od prken a zase to buď jo nebo ne. Snažil jsem se je objet, ale najednou se tam objevil Škorja. A už bylo těžký ho předjet. Tím jsem skončil těsně za postupovejma místama. Ale v Liberci to bylo dobrý, je to doma, přišlo hodně fanoušků, měl jsem od nich velkou podporu. Dobrej‘ výsledek, pěkný to bylo i v tom, že to bylo doma v republice.“

 

speedwayA-Z: „Tvůj liberecký výkon ti přesto garantoval stálou divokou kartu pro finále. Z Daugavpilsu ses měl vracet letadlem přes Frankfurt  nad Mohanem a Lyon, aby posílil juniorský nároďák v evropském semifinále v Maconu. Jenže všechno dopadlo jinak a propadlá letenka bylo asi to poslední, co tě štvalo, že?“

Štěstí v Liberci vystřídal pech v Daugavpilsu

Filip Hájek: „Když mi pan Moravec po Liberci volal někdy v pondělí, v úterý, že jsem dostal divokou kartu, byl jsem šťastnej‘. Ale jak to udělat, když jsem měl bejt‘ v sobotu v Daugavpilsu a v neděli v Maconu? Řešili jsme to hned. Topas mi půjčil ze skladu motorku, na druhý jsem se zkusil domluvit s Ondrou Smetanou, jestli mi ji půjčí jako rezervní. Připravil jsem čtyři motorky, abych dvě měl do Daugavpilsu a dvě do Maconu. Pak jsme řešili, jak poletím. S Ondrou a tátou jsem jel do Daugavpilsu. Měli jsme odzávodit, pak se sebral a jet na letiště to Vilniusu. Odtud mi ráno v šest mělo letět letadlo, kolem půl osmý, v osm jsem měl bejt‘ ve Frankfurtu, přestoupit do Lyonu, kde mě měl nabrat Milan Špinka. Ale to se nepovedlo, protože jsem si v Daugavpilsu bohužel zlomil klíční kost. Prostě jsem ho trefil, jestli jsem se blbě koukal? Motorka byla ještě v pohybu, když jsem se mu vyhejbal. Místo cesty za klukama do Francie jsem strávil cestu domů autem do nemocnice. Co se stalo, stalo se. V Praze nastalo těžký rozhodování, jestli operace nebo to nechat zhojit přírodně. Na Bulovce mi to srovnali a dali mi takový krásný kšandy. V pondělí jsem se dopravil na Markétu, kde jsem s Topasem a Pavlem Ondrašíkem řešil co s tím. Zavolali jsme nakonec do Pardubic, kde mi doktor Brož domluvil operaci a nechal jsem si to tam sešroubovat. A nastala rekonvalescence a velká pauza od závodů. Myslel jsem, že se vrátím v Leszně na další díl finále mistrovství světa juniorů. Nešlo to, protože jsem dlouho neseděl na motorce. Byl to i trochu risk a musel jsem si to nakonec bohužel odříct. Nebylo to ještě ono, abych se do toho vrátil naplno. Další tejden jsem si zkusil zatrénovat, abych věděl, jestli to půjde v Divišově nebo ne. Tam jsem se chtěl vrátit určitě.“

 

speedwayA-Z: „Po svůj comeback jsi v červenci dělal úplně všechno. Blížil se totiž Divišov se závěrečným podnikem domácí juniorky. Titul jsi vskutku těsným způsobem získal, ale o procházku růžovým sadem rozhodně nešlo. Jak na to vzpomínáš?“

Filip Hájek v Divišově překonal i sám sebe

Filip Hájek: „Vzpomínám na to jako na nejtěžší závod asi vůbec. Bylo to tři tejdny po operaci a Honza Kvěch, Chlup a Patrik Mikel byli suprově rozjetý. Patrik mi tam pomoh‘ asi úplně nejvíc. Jel v Divišově pěkně, ta dráha mu sedla. Mně rameno bolelo hodně. Dvě, tři kola dobrý, pak se bolest vracela. Do tý čtvrtý jízdy to šlo, šlo to i v tý pátý, ale tu jsme opakovali. Honza tam měl suprově nakročený, aby on měl ten titul, mohli jsme jet spolu rozjezd. Ale Patrik měl fakt dobrej‘ den, porazil všechny a tím mi hodně pomoh‘. Porazil všechny, ale hlavně Honzu Kvěcha. Já moh‘ titul slavit už po čtvrtý jízdě, ale to jsem nechtěl, protože se ještě pořád závodilo. Slavit jsem začal až, jak skončily závody. Když juniorka skončila, šel jsem v pondělí do Stromovky, kam jsem ty tři tejdny chodil na rehabilitace. A nebyli ze mě nadšeni. Ale na druhou stranu byli rádi, že jsem i s takovým rizikem vyhrál titul. Nakonec se to takhle povedlo a všechno dobře dopadlo. Titul jsem měl a stačilo se jen zase vrátit do závodění. A to šlo taky, sice pomalu, ale šlo.“

 

speedwayA-Z: „Svou juniorskou kariéru jsi uzavřel v říjnu v Pardubicích. V pátek ses vrátil do finále juniorského mistrovství světa, na druhý den tě čekala Zlatá stuha. Jaké to pro tebe byly závody?“

Zlatá stuha byla posledním juniorským závodem Filipa Hájka

Filip Hájek: „Celá sezóna v juniorce byla dobrá, vyšel titul, byl postup do mistrovství světa. Sice nevyšel postup v Evropě, ale aspoň tam byl ten světovej‘. Poslední část mojí juniorský kariéry byla v Pardubicích. Odstartovalo to v pátek mistrovstvím světa, kde to nebylo dobrý. Začali jsme s nulou a už to pak nějak nešlo. Nebylo to nic moc. Závody nebyly takový, jaký by měly bejt‘. V pátek nic nevycházelo, jak mělo. A v sobotu byla Zlatá stuha, kde jsem očekával postup, ale to taky nevyšlo. Na dvě jízdy jsem špatně nastavil motorku. A ta poslední byla zkusit něco anebo nic. Topas mi poradil normální nastavení a tak jsem to zkusil, když už o nic nešlo. To byl dlouhej‘ víkend, ale v neděli jsem byl na Zlatý přilbě, kde se krásně koukalo a fandilo Vencovi a našim klukům. Juniorská kariéra mi skončila a teď už jen seniorská. To bude mnohem těžší než v juniorech.“

 

speedwayA-Z: „V extralize se dlouho zdálo, že jde zase všechno na pražskou ruku. Jenže Pardubice byly ve střehu a už v srpnu byl titul zase jejich. Čím to?“

V extralize střídal Prahu a Slaný

Filip Hájek: „S Chlupem jsem se jako junior střídal ve Slaným. Markétě měla dobře nakročeno na titul v extralize. Na bedně se to často měnilo. V Kopřivnici nám to vyšlo, Markéta vyhrála i kvůli počasí, já jel za Slaný. Rozhodla naše smůla v Žarnovici. Tam pršelo, body se těžko sbíraly, nevycházely jízdy, kde to bylo nejdůležitější. Všechno se pokazilo a vyhrály Pardubice. A tak jsme skončili aspoň druhý. Celou dobu jsme jezdili jen se sestavou Čechů, nepoužili jsme žádnýho cizince.“

 

speedwayA-Z: „V průběhu sezóny jsi v extralize také hostoval za Slaný, jemuž chyběl vlastní junior. Jaké to bylo a jak to s tebou bude příští rok, kdy se prý o tvé služby uchází čtvrtý celek, jejž skládá dohromady Vladimír Vopat?“

V extraligovém duelu s Petrem Chlupáčem

Filip Hájek: „Jo, hostoval jsem za Slaný a střídal se s Chlupem, buď já nebo on. Jak to v extralize bude příští rok, vůbec nevím. Slyšel jsem, že pan Vopat má něco v plánu, ale nevím co. Ještě se nepochlubil, neseděl jsem s ním a nemluvil o tom. Dočet‘ jsem se, že má v plánu čtvrtej‘ tým, že by se mnou rád počítal, a že se prostě uvidí, co bude. Sám jsem zvědavej‘, jak to bude vypadat a jakým způsobem ten čtvrtej‘ tým bude fungovat. Sezóna to ukáže.“

 

speedwayA-Z: „Loni pražská Markéta vystřídala Pardubice v poháru přátelství. A z vašeho úhlu pohledu šlo o úspěšnou alternaci, protože jste celý seriál vyhráli a získali na zimu putovní pohár. Jaké to byly závody?“

Pražská parta po triumfu v poháru přátelství

Filip Hájek: „V Nagyhalaszu jsme všichni tahali za stejnej‘ provaz, všechno vyšlo a vyhráli jsme s velkým náskokem. Pak jsme jeli na Ukrajinu do Rovna, kde jsme měli jet v sestavě já, Chlup, Honza a Holubín. Ale po přeboru v Pardubicích Zdenda nejel a tím jsme závodili jen ve třech. Všichni jeli v pěti, my jenom ve třech. Rovno nám půjčilo jednoho jezdce, kterej‘ ale spíš do programu vyplňoval abecedu místo, aby dělal body. Nějak mu to nevyšlo a buď nedojel nebo byl na zemi. Bohužel. Snažili jsme se nasbírat co nejvíc bodů, abychom zůstali na čele. Všichni nás ale dohnali. V Kopřivnici jsme jeli v pěti, zase klasicky já a Chlup. Honza byl ve Stralsundu na evropským finále, doplnil náš Dan Klíma a Škurlič se Smetákem. Závody byly pěkný, jeli jsme doma a měli jsme hodně velkou podporu Kopřivnickejch‘. Jeli jsme pěkně, snažili se a zase tahali za jeden provaz. V posledních jízdách nás ale Maďaři předjeli. Druhej‘ den jsme přejeli do Žarnovice. Vystřídali jsme se s Ondrou a já byl náhradník. V Žarnovici jsme vyhráli, nejlíp jeli Smeták se Škurličem. Vyhráli jsme i celkově a odvezli jsme si putovní pohár. Byla to fakt pěkná soutěž, závody se nám všem líbily. I Topasovi. Určitě bychom chtěli jet příští rok zase. Uvidí se, kam zase pojedeme.“

 

speedwayA-Z: „Kam zase vyrazíš v roce 2019 budeme vědět již na nějakého čtvrt roku. Nicméně jak se na novou sezónu připravuješ a jak to v ní bude vypadat?“

V duelu s Davidem Pacalajem

Filip Hájek: „Zatím se chystám tak, že třikrát tejdně chodím cvičit. V lednu jedeme na hory zaběžkovat si na soustředění. Pomalu začnu dělat motorky, sezóna se blíží. Začátkem března budeme odjíždět na soustředění, možná do Goričanu, ať jsme rozježděný a nevlítneme rovnou do sezóny. Když půjde jezdit tady na Markétě a bude dobrý počasí, budeme trénovat asi i tam.“

 


Filip Hájek děkuje:

V pražských boxech s tatínkem Lubošem

„Především tátovi, který se mnou jezdí po všech závodech a moc mi pomáhá, a mámě. Milánkovi Mihule za velkou pomoc a Ondrovi Smetanovi. I trenérovi Topasovi za pomoc a rady. Dále Olympu za velkou pomoc  a podporu.  AK Markéta. Firmě Apoklem,firmě MS-SPORT a firmě Bellis, panu Vopatovi za podporu. A také všem, co mi v sezóně hodně pomohli.“


Filip Hájek v akci

Foto: Mirek Horáček, Karel Herman a Pavel Fišer

Tomáš Suchánek: „Definitivně se rozhodnu po zimě!“

Pardubice – 2. prosince
Od začátku své kariéry slynul skvělými starty. V britské lize se později naučil předjíždět, ale nikdy příliš nepadal. Dva pády, které spolu bohužel úzce souvisí navzdory časovému rozdílu více než patnáct let, však svými důsledky ohrožují jeho ambice prohánět se po plochodrážních oválech až do čtyřicítky. Tomáš Suchánek rozhodně není žádný astrolog, přesto tvrdí, že odpověď o dalším směřování své kariéry najde na jaře ve hvězdách.

 

speedwayA-Z:  „Loňská sezóna běžela již skoro půl roku. V šampionátu jednotlivců ti nevyšlo první finále v Praze, kde jsi jednou zůstal stát, v extralize vás válcovala Praha. Nicméně dozajista by ještě dnes stálo za to vypíchnout tvůj titul, který jsi získal s Václavem Milíkem v šampionátu dvojic. Jak na závod v Plzni vzpomínáš?“

Tomáš Suchánek poskytl exkluzivní rozhovor pro magazín speedwayA-Z

Tomáš Suchánek: „Na ten určitě dobře. Je to jedinej‘, první a asi i poslední titul, kterej‘ budu mít ve dvojicích. Vždycky tam bylo druhý, třetí nebo pátý místo. Co si budeme povídat, je to o parťákovi. Byl ten nejlepší, co jsem si moh‘ přát. První jízdu jsme měli štěstí, jezdil jsem poslední, ale Zdeněk spadnul. Jinak každá jízda vyšla. A finálovka asi nejvíc. Odlítnutl jsem, šudlal si lajničku, abych nechal Vencovi venek. Kouknu a on je za mnou. A nakonec i přede mnou (smích). On byl mistr tradičně, já jako nováček.“

 

speedwayA-Z: „S Václavem Milíkem jste spolu v mistrovství republiky dvojic startovali již roku 2012. Tehdy jste ale ve Mšeně skončili už ve skupině a do nadstavbové části nepostoupili. Co se od té doby změnilo, že jste po pěti letech slavili titul?“

Tomáš Suchánek (žlutá) a Václav Milík (bílá) v květnu 2017 míří v Plzni za titulem v mistrovství republiky dvojic

Tomáš Suchánek: „On to jezdil s Hynkem nebo nějakým Polákem. Klub nechal na něm, koho si vybrat. Domluvili jsme se a jeli spolu. Taky říkal, že by to chtěl vyhrát s českým jezdcem. Já jsem nebyl proti jet s ním a Vencovi se to taky vyplatilo. A tenkrát ve Mšeně byl ještě mladej‘, bylo mu teprve devatenáct.“

 

speedwayA-Z: „Novinkou v tvém podání, k níž bohužel zatím ještě nedošlo, byl tvůj start na dlouhých drahách. Čím tě toto plochodrážní odvětví zlákalo?“

Tomáš Suchánek v akci

Tomáš Suchánek: „Neměl jsem tolik závodů, neměl jsem angažmá v cizině, jezdil jsem spíš tady v Čechách a volňásky, co jsem si sehnal po Evropě. Jezdil jsem Hynkovi pomáhat na dlouhý. A tak jsem si sehnal sponzora, co mně koupil motorku… Chtěl jsem si to zkusit, trávy by asi pro mě byly horší, ale já bych si s tím poradil. Kdyžby se jelo na anglickým trávníčku, šlo by to určitě. Teď už to přijde asi jen těžko. Ale kdybych začal zase jezdit, asi bych to zkusil.“

 

speedwayA-Z: „Jenže v srpnu jsi neodmítnul pozvánku na Zlatou přilbu SNP do Žarnovice. Věřil sis, že bys opět mohl skončit s hlavní trofejí na hlavě. Mířil jsi do semifinále, jenže přišla poslední rozjížďka základní části…“

Nešťastná kolize zmařila Tomáši Suchánkovi spoustu letošních plánů

Tomáš Suchánek: „A smůla… Nejhůř, jak mohlo bejt‘. Zas úplně dobře rozjetý to nebylo, to bych neřek‘. Nějaký rozjížďky to nejelo dle představ, pořád se ale zkoušelo, ladilo a připravovalo se na finále, kterýho jsem se samozřejmě nedočkal. Přišla ta jízda… Přede mnou byl Polák. Nevím, v kolikátým kole jsem ho zkoušel předjíždět, ale dostal jsem cejchu, jak to bylo nakropený a těžký. A v tom mě předjel i Patrik Búri. V dalším výjezdu se mu to čaplo a zahodil to. Myslel jsem, že se vyhnu. On se dokutálel k mantinelu, kudy jsem chtěl jet já. Nechtěl jsem ho trefit na žebra, tak jsem jel mezi ním a motorkou. Vypadalo to, že to vyjde, ale ta jeho motorka se čapla a já ji trefil na jediný mítečko, který zůstalo nechráněný. V blbej‘ čas na blbým místě, nenaděláš nic.“

 

speedwayA-Z: „Po pádu jsi skončil v nemocnici v Žiaru nad Hronom. Podepsal jsi však revers a nechal se převézt do Pardubic. Co za takovým rozhodnutím stálo?“

Tomáš Suchánek během loňské extraligy ve Slaném

Tomáš Suchánek: „Maťo Vaculík by mi zařídil specialistu, kterýho zná, ale já už jsem byl domluvenej‘ s doktorem Brožem tady v Pardubicích. Čekali na mě. Když jsem viděl ty doktory v Žiaru, možná jsem lepší doktor já. Za prvý nic neměli, nafukovací dlahu museli vrátit, protože ji měli půjčenou, za druhý nevěděli, co dělat. Jenže v Pardubicích si mysleli, že má zlomeninu u kotníku, ale já ji měl pod kolenem. To by mi prej‘ přejezd autem ani nedovolili. Když pak pan Brož čet‘ tu zprávu, zhrozil se, že by mě s takovým zraněním nenechal přijet. V Žiaru jsem se ptal co a jak, říkali, že mě odvezou to Banský Bystrice, ale operovat mě budou za dva, spíš tři dny. To jsem nechtěl, tak jsme začali shánět ty Pardubice. A šli do reversu, skočili do dodávky a jelo se. Byla to asi nejdelší cesta ze Žarnovice, co jsem kdy jel. Měl jsem ještě rozbitou dodávku, jela bez turba. Udělal mi takovou dlahu ze sádry, že už v Hrozenkově jsem si chtěl uříznout nohu, jak natekla a bolela. Když jsme přijeli do Pardubic a tam mi sundali dlahu hned, jak viděli černou barvu nohy, moc nadějí, že mi zůstane, nedávali. Rozřízli sádru a během třiceti vteřin noha natekla jak malej‘ fotbalovej‘ balón.“

 

speedwayA-Z: „Léčba nebyla rozhodně snadná a provázely ji komplikace. Již na podzim jsi proto věděl, že letos závodit nebudeš.“

V extraligové sestavě Pardubice

Tomáš Suchánek: „To jsem věděl určitě, už jenom kdybych měl jen tu zlomenou holenní kost pod kolenem. Lidi říkali, že na to je minimálně rok léčba. Jenže k tomu byla ještě plastika. V pardubický nemocnici jsem chytil infekci zlatýho stafilokoka. Měli mi dělat převaz dvakrát denně, protože jsem přišel ze sálu a během půl hodiny jsem to měl úplně prodojený. Pak mě asi po tejdnu celej‘ víkend nechali bez převazu. Už v sobotu, jak jsem se na posteli pohnul, cejtil jsem zkažený maso. Po měsíci to odstranili, bylo to čistý, blížila se Zlatá přilba, chtěl jsem se jít podívat. Ptal jsem se, jestli mě pustěj‘. Oni, že jo, jestli se cejtím. Propustili mě ve středu, ale v sobotu jsem ani neslez‘ z gauče, na Zlatou přilbu jsem ani nešel, koukal se jen v televizi a ještě se zpožděním, protože jsem myslel, že zase budou dávat sestřihy. Ve tři hodiny jsem to zapnul a oni už dávali čtvrtfinále. Jel jsem pak na kontrolu, kde mi řekli, že má nastoupit až druhej‘ den v devět. V jednom místě se plastika nechytla a zánět byl tak hluboko, že byl až u kosti. A všechno začalo zase od začátku. Měsíc trvalo, než to vyčistili. Nakonec byl zánět tak rozlezlej‘, že mně přemísťovali svaly, což v Pardubicích nedělaj’, tak mě převezli do Hradce. A tam jsem byl další měsíc, ale konečně to udělali dobře. Vypadalo to jinak než předtím, žádný problémy nejsou. Jen když přituhne a je zima, ale v Hradci jsem se málem odnaučil i kouřit, nesměl jsem nikam. Ale tuhle ztrátu jsem hned dohnal (smích). Kost byla rozdrcená na hodně malejch kousků, to dali do kupy, mám tam desky a šrouby. Řekli mi, že vyndávat to budou jen, kdybych chtěl já, ale já bych to nejradši neřezal. Lepší když to tam bude, je to stabilnější, ale někdy to lupe a hrká jako vysypanej‘ kloub u auta a chtělo by to vé-déčko. Mám už zraněnej kotník a achilovku z těch šroubků, když mi bylo sedmnáct, nefunkční cévy, naštěstí na patě, tak to tomu taky moc nepomohlo. Tři měsíce jsem byl bez pohybu, pak domácí léčení, když jsem šlápnul na nohu, byl to další měsíc. Půl roku jsem byl bez zátěže, achilovka se zkroutila, že se už snad ani nikdy nenatáhne zpátky, jak se scvrkla. Takový blbý nešťastný náhody, při závodění jsem nikdy neměl moc pádů, ale ty šroubky a ta Žarnovica, to byly blbý náhody.“

 

speedwayA-Z: „Místo, aby ses v depech převlékal do závodní kombinézy, trávil jsi sezónu v roli mechanika Patrika Mikela. Jak jsi takovou proměnu prožíval?“

Letošní sezónu strávil v boxech s Patrikem Mikelem

Tomáš Suchánek: „Nejhorší pro mě bylo, když jsem viděl první trénink. Blbě se mi na to koukalo, málem jsem se rozbrečel. Nějaká slza ukápla. Věděl jsem, že tu sezónu nebudu jezdit, možná už vůbec. Dělám plochou dráhu odmalička celej‘ život, tak ní mám velkou lásku. Patrik neměl mechanika, tak jsem mu pomáhal. Je teď i pardubickej‘, domluvili jsme se. Příští rok končí juniora, chci mu pomoct, do tý doby jsem pomáhal Hynkovi, pak už jen výjimečně podle volnýho času, protože jsem na plnej‘ úvazek dělal u Patrika.“

 

speedwayA-Z: „Právě na motorce Patrika Mikela ses na podzim vrátil do sedla. Před Zlatou přilbou jsi na ní vyjel nahoru do kopce depa, při rozlučce jsi ji vodil po ovále. Jaký to byl pocit?“

Tomáš Suchánek se během pardubické rozlučky svezl s motocyklem Patrika Mikela

Tomáš Suchánek: „Bylo to pěkný, těšil jsem se na to a nemoh‘ se toho dne ani dočkat. Akorát jsem se musel podřídit tej‘ noze, což bylo vidět i na stylu. Musel jsem jezdit obráceně, než co jsem zvyklej‘. A Patrikova motorka je o sedm cenťáků vyšší než moje, ne-li ještě víc. Svezení bylo docela dobrý, byl jsem tam dvakrát, pomaličku jsem se začínal rozjíždět. Ale krom startíků jsem moc nedržel.“

 

speedwayA-Z: „Letos jsi vzhledem ke svému zdravotnímu stavu závodit nemohl. Nicméně z tvých odpovědí nevyplývá, že bys svou plochodrážní kariéru jednoznačně považoval za uzavřenou. Nemohu se tedy zeptat jinak než přímo, jak to s tebou bude napřesrok?“

Tomáš Suchánek se o své další závodnické budoucnosti rozhodne zjara

Tomáš Suchánek: „Budu u Patrika, připravuju mu všechno u sebe v dílně. Jinak, co se týká mě, uvidím po zimě. Posledních čtrnáct dnů se noha zlepšuje, jsem na 110, 115 stupních ohybu, už můžu jít ze schodů rovně. Uvidím po tý zimě, to už se asi definitivně rozhodnu. I když to vidím bledě, ale… To víš, že bych chtěl jezdit. Měl jsem v plánu závodit do čtyřiceti, chtěl jsem přeskočit Jardu Petráka ve Zlaté přilbě. Jsem tady v republice asi jedinej‘, co ho může překonat. Všechno je teď ve hvězdách, noha je už hrozně moc rozkuchaná. A přece jen zdraví je zdraví. Jsem rád, že chodím, a že tu nohu vůbec mám. A to už podruhý, nejdřív ty šroubky, teď Žarnovica. Ale co vím, určitě u plochý dráhy neskončím.“

 


Tomáš Suchánek děkuje:

„Určitě rodině, Jimmymu – Vrakoviště Mnětice a všem, co mně fandili a fanděj‘!“


Tomáš Suchánek během loňské extraligy ve Slaném

Foto: Karel Herman, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Tomáše Suchánka

Hynek Štichauer: „Všechno se určitě děje z nějakýho důvodu, tomu věřím!“

Pardubice – 10. března
Bylo by příliš jednoduché napsat, že jeho sezóna byla jako dva letopočty oddělená na dvě půlky tlustou čárou, jíž namaloval pád při světovém dlouhodrážním finále v La Reole v červnu. Závodní kariéra totiž není nikdy černobílá jako šachovnicová vlajka na konci čtvrtého okruhu. A on předtím i potom dosahoval skvělých výsledků, ale i takových, kdy se mu vůbec nechtělo pouštět si pusu na špacír. V březnu však myšlenky každého závodníka dlí zejména u startu nové závodní kampaně. Hynek Štichauer nebyl zrovna zdrženlivý, když pánbůh rozdával plochodrážní talent, avšak přitom se nerozpakoval si ještě párkrát vystát frontu na zdravý rozum a tak se z loňska poučil, aby opět po výkonnostním žebříčku stoupal nahoru.

 

speedwayA-Z: „Loňská sezóna v tvém podání začínala excelentně. Stál jsi na pódiu Prague Open, takže se o tobě mohlo spekulovat jako o kandidátu na divokou kartu velké ceny, a třetí jsi byl také v úvodním finále mistrovství republiky jednotlivců. Něco takového nemělo chybu, že?“

Hynek Štichauer poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Hynek Štichauer: „Ten začátek byl hodně povedenej‘. V Prague Open jsem si o divokou kartu řek‘, v mistrovství republiky to pouze potvrdil. Pak druhýho náhradníka dostal Matěj jako pomoc od svého mateřského klubu, když se vracel po zranění. Beru to, Prague Open se jelo o prvního náhradníka, pražský rozhodnutí respektuju, ale trochu líto mi to bylo, to nezapírám. Ty dva závody mi vyšly, ze začátku sezóny jsem v Praze měl hodně natrénováno. A nejel jsem sem s vidinou, že pojedu Grand Prix, chtěl jsem jen zajet dobrý závody. Stejně jako jakýkoliv jiný závody. A na to, že ještě v půlce února jsem byl na berličkách, byl začátek sezóny super. Šly mi starty a motorky fungovaly výborně.“

 

speedwayA-Z:  „Jaro přineslo také debut tvého týmu Speedway Pro v mistrovství republiky družstev. Skončilo to stříbrem, z něhož se radoval nejen Zdeněk Holub vracející se na ovály po zranění oka, ale pochopitelně také ty. Nicméně nebylo by působivější angažovat Václava Milíka a vyhrát?“

V souboji s Václavem Milíkem při šampionátu dvojic v Plzni

Hynek Štichauer: „Václav mě po prvním mistráku oslovil, jestli s ním nechci jet za Zlatou přilbu. Já mu na to odpověděl, jestli nechce jet on se mnou za Speedway Pro. Nemohl bych mu dát to co Pardubice a za druhé jsem byl domluvenej‘ se Zdendou. My jsme to se Zdendou jeli s minimálním rozpočtem, jedinej‘ sponzor byl HT Kovo, co mi pomáhá už třináct let. V zimě jsme se Zdendou bydleli na Stromovce a trávili spolu hodně času. Bylo to logický řešení jet spolu. Nepopírám, že jsme měli kliku jako svině. Ale na to se historie neptá. Jeli jsme dvojice poprvý a jako privátní tým bez manažera a bez zázemí, proto si myslím, že máme bejt na co pyšný. Tomek ve velkým finále krásně odstartoval z lajny, já měl Vaška za sebou asi kolo a půl. Pak mě předjel, kvalita prvního týmu byla někde jinde, ale já si myslím, že z toho hovna, s kterým jsme začali, jsme uvařili hodně dobrej‘ výsledek. Prozatím jsme přihlášený i letos, ale v současnosti zvažuju, zda pojedu za Zlatou přilbu nebo budu dělat tým Speedway Pro. Byl to loni pro mě dobrej‘ výsledek, ale na jaře jsem si toho ukous‘ moc. Kombinace krátká a dlouhá, starat se ještě o dvojice. Do toho chodím ještě do práce když je potřeba, a staral jsem se o mládež v Pardubicích. Proto je otázka, jestli Speedway Pro pojede nebo ne.“

 

speedwayA-Z: „Ve světovém šampionátu na dlouhé dráze jsi figuroval původně jako náhradník, ale nakonec jsi byl ve startovní listině už při prvním finále v Herxheimu. Jenže pak přišlo La Reole a osud šlápnul na brzdu tvé slibně rozjeté sezóny…“

Hynek Štichauer v akci

Hynek Štichauer: „K finále jsem přišel jako slepej‘ k houslím. Challenge v roce 2016 se jelo taky v La Reole a já nepostoupil. Investice byly neskutečný. Šestý místo v Herxheimu bylo úžasné, ale postupem času jsem nějak ztrácel chuť. Vyčerpávala mě práce na dlouhodrážních motorkách, musel jsem se hodně učit, jak se co dělá. S tím mi dost pomohl pan Dryml. Do toho přišly osobní problémy, netěšil jsem se na závody a dopadlo to, jak to dopadlo. Lidi, co ten pád v La Reole viděli, můžou potvrdit, že byl jeden z těch těžších. Zezačátku nevypadalo, že je to něco hroznýho, ale spálenina se projeví až později. Po La Reole jsem si prošel asi nejtěžším obdobím ve svým životě. Všechno se určitě děje z nějakýho důvodu, tomu věřím.“

 

speedwayA-Z: „Vrátil ses poměrně rychle. Při prvoligovém mítinku v Pardubicích jsi měl za úkol přesvědčit Milana Špinku, aby tě neškrtal ze sestavy nároďáku. To se ti povedlo a tak jsi debutoval ve světovém poháru družstev. Jaké to bylo?“

Při první lize v Pardubicích přesvědčil Milana Špinku, aby jej neškrtal ze sestavy národního týmu

Hynek Štichauer: „Byl to můj první World Cup v kariéře. Mrzí mě, že jsem nemoh‘ přijet připravenej‘ na sto dvacet procent. A dopadlo to, jak to dopadlo, slízli jsme za to kritiku, všichni závodníci. Spíš bychom se ale měli zamyslet, proč se to tak stalo. To nebyl žádnej‘ black out pro náš nároďák, ale celkovej‘ obraz český plochý dráhy. Je to i takový varování. V současný době je Venca střelec a všichni si berou ty jeho úspěchy za svoje. Ale je vidět, že česká plochá dráha není jenom Václav Milík. King’s Lynn možná některejm‘ lidem otevřel oči. Možná by to chtělo začít dělat něco rukama a dělat to pro mladý. Školení a porady jsou fajn, ale podle mě by mělo jít vždy v první řadě o sport. Jo, je to těžký, já si to vyzkoušel  na vlastní kůži v Speedway Pro. Ale zkoušet se to musí. U nás je Praha jediná, kdo dlouhodobě a profesionálně pracuje s mládeží. Pak není nic. V Divišově se snažej’, v Chabařovicích asi taky, ale to nestačí. Jedinou spásou pro celé Česko by mohla být Kopřivnice, protože tam jdou dopředu mílovými kroky, zatímco ostatní stojí a bojí se, aby nebylo hůř.  Plochá dráha už dávno není nejlevnější motocyklový sport, pokud děti nemají zázemí jak v klubu, tak v rodině, je prakticky nemožné, aby se někam dostaly. Buďto má klub na to, aby podporoval svoje závodníky, a když nemá, měl by dělat všechno proto, aby na stadion přivedl takové lidi, co na to mají prostředky.“

 

speedwayA-Z:  „Po příjezdu z King’s Lynn se po tobě jakoby slehla zem. Nezávodil jsi a jen párkrát ses mihnul plochodrážními kuloáry. Tato letní dovolenka ti evidentně pomohla, soudě dle tvých podzimních výsledků. Anebo ne?“

Poprvé v sestavě pro světový pohár družstev

Hynek Štichauer: „Dovolená snad ani ne, chodil jsem do práce. Ruku jsem měl zlomenou jen jednu (smích). Ještě jsem nepotkal sportovce, kterému by pomohlo zranění. S tou spáleninou jsem se nemohl jezdit koupat, ani sportovat ani nic. Jen snad chodit do té práce. Bylo o takový celý na prd. S panem doktorem Holekou jsme ale zvolili správný postup, a já mohl za pět tejdnů opět sedět na motorce. Padly návrhy na plastické operace a titanové destičky do prstu, ale já se tentokrát rozhodl správně. Ve svým věku už do sebe nenechám řezat, když to není nezbytně nutné. Bylo to dobrý, že jsem se rozhod‘ takhle. Kdybych šel na operaci, asi bych se loni už nevrátil.“

 

speedwayA-Z: „Každopádně jsi při evropském finále na trávě byl ve skvělé fazóně a dokonce i Josef Franc se přiznal, že v Hertingenu věřil, že můžeš být šampiónem starého kontinentu. Divokou kartu v challenge v Berghauptenu jsi přetavil v náhradnický post pro letošní sezónu. V Eenrumu a Morizes jsi uzavřel loňské finále, v němž jsi byl celkově dvanáctý. Jak tohle všechno hodnotíš?“

Hynek Štichauer v dlouhodrážní akci

Hynek Štichauer: „Hertingen byl takovej‘ závod ‚když to jde, jde to samo‘. Jel jsem tam a ještě si musel přelepovat podpaždí. Díra už zarostla, ale nechtěl se tam udělat strup. Na motorce jsem měl jeden trénink v Praze, druhej‘ se v Pardubicích netrénovalo kvůli kropičce, jo a párkrát jsem se svezl na krosce. Sedlo mi to ten den, ztratil jsem snad jen dva body a postoupil jsem rovnou do finále z druhýho místa‘. Tam jsem hrozně chtěl, ale docházely mi kapánek síly. Odstartoval jsem dobře, z prvního výjezdu jsem byl třetí, ale to už nebylo, odkud brát. Během kola a půl jsem se propad na šestý místo a v cíli mě museli sundávat z motorky. Zdeněk Schneiderwind sice říkal, že je to v hlavě, ale není, tady už nebylo, z čeho brát síly. Je to škoda, pro mě to byl nejlepší výsledek v sezóně. Šestý místo nezní moc vábně, ale kdo tam byl, viděl, jak mi to jelo. Je to příjemný, že mě chválí Pepek, on je pořád u nás dlouhodrážní ikona. I když já doufám, že třeba za pár let už nebude… (smích). Berghaupten, další super závod pro mě, i když neskončil postupem. Věděli jsme, kdo má šanci se udržet v osmičce, a že by šestý místo mělo na postup stačit. První jízda špatný, chtěl jsem po tréninku měnit převod, s klukama jsme se shodli, že to nechám. Pak jsme dali zub dolů a byla z toho raketa, vodil jsem i Pepu. Jenže jsem píchnul gumu a na konci měl problém s fyzičkou. Je to velká tráva a tu závodní nálož na dlouhý bych srovnal se třema krátkejma. Trénink, základní rozpis a pak semifinále a finále a ta jízda tam netrvá minutu. Na fyzičce jsem přes zimu zapracoval v rámci možností a uvidí se. Na Eenrum hrozně zachcalo. Byl jsem z toho nervní, byla tam kosa, myslel jsem, že se nepojede. Nechal jsem tam blbou jedničku a hned první jízdu si to hodil za ucho. Morizes už byl konec sezóny. To byly dráhy, kde jsem byl poprvý v životě. To není výmluva, Berghaupten a Hertingen jsem byl taky poprvý a šlo to, ale na těch vyprášenejch‘ francouzskejch‘ travách jsem se nesrovnal. Asi je to tím, že když se zapráší tak prostě nejedu.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa dlouhodrážních družstev následovalo prakticky rovnou po druhém finále českého šampionátu jednotlivců v Divišově. Oproti předloňským Mariánským Lázním necinkla medaile, protože brambory necinkají. Jak vnímáš čtvrté místo?“

V divišovském finále šampionátu republiky zatím tahá za delší konec v souboji s Matějem Kůsem

Hynek Štichauer: „Zklamání. Pepovi to šlo výborně a já byl jako tradičně tou dobou v prdeli. Jel jsem se jen zúčastnit, o tréninku jsem ještě závodil a pak jsem se moh‘ rovnou svlíknout. Z Divišova do Pardubic, tam to nekonečný sraní s motorkama a přehazování beden z krátký na dlouhou. Začátek od sedmi od rána a do sedmi do večera. Hotovej‘, vyřízenej‘, řek‘ bych, že taky bez motivace. Mohli jsme určitě bejt‘ třetí, ale po třech jízdách jsem říkal Milanovi, jestli tam nechce místo mě dát Michala Dudka, protože já jsem ten den nechtěl závodit. Dát ho tam asi měl, alespoň by pak starej‘ Dudek v depu nepíčoval.“

 

speedwayA-Z: „Ani v Divišově, ani v Březolupech jsi nenavázal na svůj výkon z dubnové Prahy a v celkovém pořadí šampionátu republiky ti patří pátá příčka. Vyrovnal jsi svůj výkon z roku 2016, ale nyní nebylo bodově daleko k první trojce.“

Společný sníkem v Březolupech

Hynek Štichauer: „Nebylo, ale to byl odraz, jak jsem ve v druhý půlce sezóny cejtil. Byl jsem nesoustředěnej‘, unavenej‘, bez motivace. Vrtal jsem se před závody v motorkách, ale nebylo to už ono. Můžu bejt‘ vůbec rád, že jsem byl pátej‘, protože ta momentální forma prostě nebyla. Měl jsem pár světlejch‘ chvilek, ale rozhodně jsem na ty závody nejezdil vyhrávat.“

 

speedwayA-Z: „Po dvou letech extraligové dominance se z titulu radovala pražská Markéta, zatímco vy jste skončili druzí. Jak je možné, že jste odložili své první housle a nedokázali celku z hlavního města čelit?“

V extraligovém duelu se Stanislawem Burzou a Filipem Hájkem za zády

Hynek Štichauer: „Protože byla Markéta lepší. Neříká se mi to dobře, jsem Pardubák, jsem rád, když vyhráváme. Ale nedá se svítit. Praha začala se třema zraněnejma závodníkama, jenže my se v průběhu zranili taky všichni tři.  Nejdřív Vacek, pak já a nakonec Tomek. V průběhu celý sezóny nám někdo chyběl. A v každý fázi sezóny byl u nás někdo, komu to nešlo. Já měl na hovno extraligu v Pardubicích, Suchoš zajel blbě ve Slaným, Vašek taky na to, že jel šest jízd s žolíkem, to taky nebyla žádná hitparáda. Pražáci holt loni vyhráli, co na to říct? Musíme doufat, že to zase bylo na nějakou delší dobu naposled.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství republiky na dlouhé dráze se v říjnu vůbec poprvé konalo jinde než v Mariánských Lázních. V jeho základní části jsi předčil Josefa France, jenže ten měl ve finálové jízdě zase pré. Jak je možné, že profesor dlouhodrážních startů nenašel na Pražana podruhé nějaký fígl?“

V základní části kopřivnického šampionátu na dlouhé dráze Josefa France porazil

Hynek Štichauer: „Pan profesor byl trošku nervózní, pan profesor si to pokazil sám. Pepa to zvládnul líp. Já si ve finále vybíral první. V základu jsem nic neřešil, ale teď jsem si říkal, že s maximem bych měl vyhrát. Nefungovalo tam zelený světlo a zvyk je železná košile. Podíval jsem se na něj a najednou se divím, že všichni maj‘ naloženo a jedou. Pepa to chytil za pačesy a je dvojnásobnej‘ mistr. Ke konci sezóny mi to už bylo jedno, ani mi to není líto. Pepovi to přeju.“

 

speedwayA-Z: „Mrazy se z území České republiky již vytratily a vzaly s sebou i ledové tréninkové ovály na Pohránovském rybníku a Mělickém písníku. Jaké jsou tvé nejbližší tréninkové plány a jak probíhala zimní příprava?“

Start nové sezóny komplikuje špatné počasí

Hynek Štichauer: „Na Mělkách jsem se sklouznul dvakrát. V pátek jsem se dozvěděl, že se jede Martin Mejtský svýzt. Jezdil jsem s ním na jeho motorce, ale roztrhla se nám guma. Udělal jsem si svou motorku, ale první jízdu hned zadřel. Spěchal jsem do dílny, na pláži jsme to s Jirkou Havlíčkem vyměnili a jezdili až do večera. Už mě ti i bavilo, namohl a otlačil jsem si ty správná místa, co si musí každé jaro zvyknout. Teď je Goričan odloženej‘ na devatenáctýho. Opatrně zkouším krosku. Letos jsem neabsolvoval přípravu s Olympem, ale opět v ISST, hodně času jsem strávil s motokrosařem Michalem Votroubkem. Sedlo nám to, stali se z nás dobrý kámoši a uvidíme, jak to zúročíme v našich disciplínách.“

 


Hynek Štichauer děkuje:

„Tuffbuilt Products EU, to je firma, díky který jsem mohl jet finále mistrovství světa na dlouhý, koupili mi celý vybavení. HT Kovo, to je, když se řekne Hynek Štichauer Racing, každému fandovi se musí vybavit HT Kovo jako Lauda a Ferrari. Další díky patří Broker Team a.s., VPS, Realitní kancelář JORK a Olympu CSMV. Chci také poděkovat všem mechanikům, co se u mě vloni protočili, ale v první řadě Jirkovi Havlíčkovi a Láďovi Kaldovi.“


Hynek Štichauer v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Jiří Georgiev

Se Zdeňkem Holubem po úspěchu v plzeňských dvojicích

Martin Mejtský: „Čím víc závodů, tím líp!“

Pardubice – 3. března
Soupeřit s Václavem Milíkem během loňské Zlaté přilby města Pardubice pochopitelně nemohl, i když i jemu se dostalo výrazné fanouškovské pozornosti. Bohužel kvůli faktu, že jeho debut v závodě všech závodů skončil záhy pádem. Jeho následky mu sebraly celý závěr české sezóny. Zimní přestávku mu zase zkomplikoval mnohem horší protivník, jehož však pokořil a již minulý víkend šroubky v jeho kolech trhaly led Pohránovského rybníku a Mělického písníku. A tak se pochopitelně exkluzivní rozhovor magazínu speedwayA-Z s Martinem Mejtským netočil pouze kolem loňské sezóny, kde stejně jako v předchozích dvou letech opět poskočil vzhůru.

 

speedwayA-Z: „Zima přišla pozdě, ale přece a s o to větší silou, která pokryla vodní plochy slušnou vrstvou ledu. Ty jsi vyznavačem šroubků, využil jsi nabídnuté šance? A co ještě tvá zimní příprava zahrnovala?“

Martin Mejtský poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Martin Mejtský: „Moc jsem toho nestíhal, z nemocnice do nemocnice. Zjistili mně rakovinu štítný žlázy. Už jsem s ní byl nemocnej‘ delší dobu. Šel jsem s ní na kontrolu, brali mně tekutinu. Pak mi doktorka volala, že tam je nález a mezi svátkama jsem byl na operaci. Chtěl jsem co nejdřív, aby mně to nezasahovalo do sezóny. Teďka v únoru jsem ležel tejden v nemocnici, že mi dávali jódovou tabletu. Štítnou žlázu mi vzali celou, ještě tam byly dvě rakovinotvorný ložiska, co se musely zničit, ale snad by to už mělo bejt‘ v pohodě. Teď už musím brát jen pravidelně prášky. Když mě pustili z nemocnice, bylo to v pátek, hned v sobotu jsem šel běhat. Jak jsem nic nedělal, začal jsem od začátku. Když mě nabírali do nemocnice, měl jsem osmdesát dva kolo, teď jen sedmdesát šest. V pátek jsem se vrátil z práce, dneska byly šroubky na Pohraňáku, byli jsme jezdit. Zejtra jdeme do Mělic, to budeme jezdit naposledy, přes tejden odjíždím do Prahy. Motorky mám připravený, ještě čekám na nějaký drobnosti, abych je dodělal. A uvidím, kdy bude trénink, třeba to půjde rychle, příští tejden hlásí plus deset.“

 

speedwayA-Z: „Do extraligy jsi nakouknul prakticky jen velice letmo, když tě v sezóně 2015 pro hostování využilo Mšeno. Startu v pardubické vestě ses dočkal až loni v půlce května v Žarnovici. A hned ses vracel do depa jako vítěz. Jaký to byl pocit?“

Martin Mejtský v akci

Martin Mejtský: „To bylo dobrý! Udělal jsem i nějaký další body a hlavně jsme v tý Žarnovici vyhráli, což bylo dobrý. Vendys šel na kasu a jel jsem za něj já. Byla to lehčí jízda, ale stejně jsem s tím nepočítal. Pepíček měl defekt, to mi pomohlo. Nebylo to zas tak složitý. Nakonec jsem měl asi čtyři body, Žarnovica je velká dráha, je podobná jako Pardubice. Povedlo se mi to tam.“

 

speedwayA-Z: „Další a poslední příležitost v extralize ti Lubomír Vozár dal až koncem srpna ve Slaném. Jak jsi vnímal, že jsi ve vyšší lize startoval tak málo? A sledoval jsi výkony svých týmových kolegů?“

S pardubickým týmem před slánskou extraligou

Martin Mejtský: „Nevím, to jsem ani vnímat nemoh‘. Byl jsem rád, že jsem jel závody. Na Slaný mi Hynek půjčoval motor, já měl oba svoje na servisu. A bylo to za čtyři body. Loni jsem měl štěstí na Martina Málka, asi dvakrát jsem ho porazil. Asi mě neměl moc rád (smích). Skončili jsme druhý. Já ty závody hodně sleduju, nejen tady, ale i ty venkovní. Pořád nemůže bejt‘ štěstí, stane se. Jsou to závody, byla škoda, že nebyl titul. Letos nevím, jak to s extraligou bude, pojedeme bez Suchoše, tak jestli budeme mít pořád zahraničního hosta?!“

 

speedwayA-Z: „V první lize si Pardubice rozdělily síly do dvou družstev a tys byl zařazen do toho druhého. Jak hodnotíš vaše účinkování v soutěži?“

Martin Mejtský a Marián Šebian sledují prvoligové dění na pražské Markétě

Martin Mejtský: „Byl to tým složenej‘ z těch horších, ale to mi nevadilo. Byly závody, člověk je chce jezdit a ne koukat, jestli je v horším týmu nebo v lepším. Divišov potěšil, tam zajel pěkně Péťa Chlupáčů a Pepovi Novákovi se to taky povedlo, takže bylo pěkný udělat bednu. A čím víc závodů, tím líp. Já jich loni měl hodně, nemůžu si stěžovat.“

 

speedwayA-Z: „Pardubice nechyběly u premiéry Poháru přátelství, tradičně obsadily i MACEC Cup, jehož závěr ti ovšem vinou zranění unikl. Byly pro tebe tyto závody přínosné?“

Martin Mejtský v akci

Martin Mejtský: „Určitě, jenom líp pro mě, když má závody. Byl jsem rád, že jsem to moh‘ jezdit. Jedu všechno, co jde. Pohár přátelství byl výbornej‘, bylo to přes víkend, sobota a neděla. Dělalo se posezení se všema. I ta Ukrajina nebyla špatná, jen na MACECu jsme si postáli na hranicích, ale při Poháru přátelství byl přejezd hranice suprově zorganizovanej‘. Ve Swietochlowicích jsem udělal nejvíc bodů, většinou se mi dařilo ve družstvech, v jednotlivcích to pak bylo horší. Nevím proč, první den mi to šlo dobře, ale druhej‘ den se mi už tolik nedařilo. MACEC Cup jsem jel jen jednou na Ukrajině a ještě jsme přijeli pozdě. Po dešti to bylo hluboký a to bylo docela dobrý, to mi šlo. Na Ukrajině chodí i dost diváků, to je docela dobrý.“

 

speedwayA-Z: „Na druhou stranu ti kvůli aktivitám na jiných kolbištích unikly úvodní přeborové závody. Počínaje první Plzní jsi však v soutěži už nechyběl. Jak hodnotíš svoje závěrečné páté místo a neuzrál už čas na stupně vítězů?“

Start k přeborovému duelu s Martinem Málkem

Martin Mejtský: „Přebor je fajn. Záleží na rozpisu, někdy je to dobrý, jindy to stojí za hovno. Když je šestnáct jezdců, jedeš stylem každej‘ s každým. Jindy je to, že jsou vyrovnanější jízdy a lehčí, ale závody to jsou dobrý. S bednou to bylo těžký, když jezdil Smetyš se Simoťákem a ještě tam většinou ještě někdo další skočil. Třeba to vyjde letos. Plánuju, že chci jet všechno, co půjde. Čím víc, tím líp, uvidíme, jak to bude.“

 

speedwayA-Z: „Loni plnil přebor poprvé také roli pružné kvalifikace pro finále mistrovství republiky jednotlivců. Je do dle tvého soudu dobrá myšlenka? A jak bys popsal svoje účinkování ve finálových závodech, z nichž si ten poslední březolupský musel oželet?“

Při divišovském finále jede před Petrem Chlupáčem a Josefem Novákem

Martin Mejtský: „Určitě je to dobrý. Prvních osm to má jistejch‘, zbytek si to musí vyjet. Semifinále je jeden závod, nepovede se ti a nedostaneš se do finále. Takhle si to můžeš vyjet, musíš jet přebor, když chceš jet republiku. V Březolupech jsem chyběl a Divišov jsem pokazil. Od třech čtvrtin se sezóna zkazila, začalo to tím Divišovem, bylo to peklo. Od tý doby se nedařilo. V Divišově jsem druhou jízdu vyhrál, ale pak jsem dělal tři zera. Hrozně mi ujeli, nevím, čím to bylo. Technikou určitě ne, moc defektů jsem loni neměl.“

 

speedwayA-Z: „Kromě jednotlivců jsi z elitních domácích šampionátů absolvoval také mistrovství dvojic v Plzni. Jak se stalo, že ses objevil v barvách Plzně po boku Radka Podhadského?“

Při plzeňských dvojících mezi Martinem Gavendou a Patrikem Mikelem

Martin Mejtský: „No, volal mi Míša Hádků, jestli nechci jet za něj, tak jsem to vzal. Dobrý závody, sice jsme skončili poslední, ale aspoň jsme se svezli. Jasona Doyleho jsem neměl ve skupině, ale je to dobrý se potkat s takovým jezdcem. Aspoň se vidět na startu, to je asi tak jediný (smích)…“

 

speedwayA-Z: „Zatímco debut v pardubické vestě v extraligové rozjížďce skončil vítězstvím, premiéra při Zlaté přilbě dopadla o poznání hůře. Asi jsi neplánoval, že ze Svítkova budeš odjíždět tak brzy, co?“

Nešťastný debut při Zlaté přilbě města Pardubice

Martin Mejtský: „To ne… Hlavně jsem nejel ani svojí dodávkou, ale sanitou. To se nepovedlo, ta Zlatá přilba. Jak říkám, od toho Divišova se do pokazilo a Přilba to dodělala. Mrzelo mě to, chtěl jsem aspoň dojet. Ne, že v druhý zatáčce takhle spadnu. Mrzí mě to ještě dodneška. Záda už jsou ale v pořádku, můžeme lítat dál. Letos uvidíme, jestli se tam vůbec dostanu, uvidíme, jak ta sezóna vůbec bude. Václava na bedně jsem nestih‘ ani v televizi, ale chodily mi zprávy. Aspoň že se to čekání na českýho vítěze prolomilo.“

 

speedwayA-Z: „Led už nemá vydržet dlouho a ještě před koncem měsíce se dozajista začne jezdit i na klasických oválech. Jaké plány chováš na začátek sezóny?“

Martin Mejtský stojí na prahu své čtvrté sezóny

Martin Mejtský: „Ani zatím nevím. Uvidíme, kde se bude dát trénovat. Příprava byla dle možností skrz tu nemoc. Chci postavit dva motorky a uvidíme, co bude dál. Potřebuju se zahojit i finančně, teď jsem byl pořád v nemocnici. Když je člověk víc doma než v práci, ty peníze nevydělá.“

 


Martin Mejtský děkuje:

„Hlavně tátovi, bez něj bych plochou dráhu nejezdil. Jezdil se mnou na závody a dělá mi mechanika. Marku Courtneymu, připravuje mi motory, pomoh‘ mi s technikou, bez něj bych asi nejel. Pak děkuju Pavlovi Fuksovi, Hynkovi Štichauerovi a sponzorům: Auto Pneuservis Málek, květinářství Levandule, Autolakovna Řečany nad Labem, Nářadí Škaloud, HT KOVO. Karlovi Karáskovi za grafiku, Symposion Coffee, rodině a fanouškům.“


Martin Mejtský v akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček, Pavel Fišer a Antonín Škach

S Josefem Novákem a Petrem Chlupáček na divišovském pódiu

Josef Franc: „Na sezónu se výjimečně chystám tradičně jako vždycky za posledních dvacet let!”

Kolín – 24. února
Dvě desítky let čekal, aby se zapsal do seznamu mistrů republiky. Jeho loňská sezóna byla o to excelentnější, že se vrátil na mistrovský trůn naší dlouhé dráhy, a ačkoliv papírové předpoklady byly proti, do portfolia svých úspěchů přidal ještě extraligové zlato s pražskou Markétou. Nadto jej babí léto zastihlo v excelentní formě i v mistrovství světa na dlouhé dráze, na níž získal svou již třetí bronzovou medaili. Josef Franc však nespí na vavřínech a má za sebou usilovnou zimní přípravu. Ke spokojenosti mu ale chybí jen dvě stě padesát metrů, což je jen jedno z témat, o němž český šampión hovoří v exkluzivním rozhovoru pro magazín speedwayA-Z.

 

speedwayA-Z: „Loni jsi absolvoval svůj jubilejní, dvacátý ročník mistrovství republiky jednotlivců a podevatenácté jsi jel finále. Po závodech v Praze a v Divišově ale všechno nasvědčovalo, že k titulu míří opět Václav Milík a ty budeš již posedmé vicemistrem. Jak jsi to prožíval?“
Josef Franc poskytl magazínu speedwayA-Z exkluzivní rozhovor

Josef Franc: „Jak to tak cejtím, když nebudu brát ohled, jak sezóna probíhala, můj výsledek v závodech v Divišově mě zklamal. Nedokázal jsem tomu Vencovi konkurovat a spíš naopak jsem ani nezískal žádný bodový odstup od toho třetího závodníka. To bylo velký zklamání. I přes velký úsilí, který jsme podstoupili tomu závodu a výsledku v mistrovství republiky. V Divišově mi to nešlo, nesedělo mi to vůbec. Za sebe bych řek‘, že je to nastavením, i když Zdeněk Schneiderwind tvrdí, že to bylo někde jinde, ale mně to tak prostě nepřišlo. To období Divišov až Tomíček bylo takový nejtemnější v sezóně 2017. Rozjezd s Matějem byl na krev, ale byl čistej‘. To bylo teprve už trošku závodní, i když významnou důležitost to nemělo. Puzzle v Divišově bylo špatně složený.“

 

speedwayA-Z: „Jenže londýnská BSI povolala Václava Milíka do seriálu SGP a on místo třetího finále v Březolupech jel velkou cenu v Toruni. Rázem ses ocitnul v postavení leadera s náskokem jediného bodu na Eduarda Krčmáře. Jak jsi svůj souboj s ním prožíval? Vždyť on se narodil roku, kdy tys začal závodit na ploché dráze.“
Josef Franc v akci

Josef Franc: „Tohle mě vůbec nenapadlo. Nechci to a ani nemůžu řešit, když chci závodit. Hlavně velký podkování patří Vencovi, že zbytku plochodrážníků v Český republice umožnil bojovat o titul mistra. Co jsem v březolupským depu sledoval, situace byla hodně vypjatá. Neformálně, když řeknu od chování v depu před závodem, až po poslední jízdu všem decentně brnkalo na nervy a šlo jen o to, kdo to ustojí líp. Finále bylo vyhrocený od začátku až do konce, nebyla tam žádná extra vyčnívající hvězda, bylo to vyrovnaný. Už jak jsme dávali věci do depa, cejtil jsi ten závodní náboj. Jiskřilo to, bylo to strašný. Hlavně já jsem se vrátil zpátky do normálních výsledků, kde jsem chtěl bejt‘ už v Divišově. Z čeho jsem měl největší obavy, bylo, jestli něco nepokazím, což se nestalo. A hlavně před poslední jízdou, aby nenastaly technický potíže. A poděkování patří rozhodčímu, že žádný nekalosti ani nevznikly, ani neproběhly. Jedna nebo dvě situace v mým podání byly krizovější, ale otočil jsem to. Důležitý bylo lacině neprohrávat, když někdo něco chce, pokazí se to. A důležitý je naučit se vyhrávat i prohrávat. Po psychický stránce, ať je někdo hvězda veliká, jak chce, musí se naučit prohrávat, ať chce nebo nechce. Titul byla velká radost nejen pro mě, ale i kluky, co mi pomáhaj‘, a rodinu i fanoušky. Všichni si zaslouží poděkování. První věc, co jsem udělal v Březolupech, bylo, že jsem s radostí napsal Vencovi, že jsem vyhrál i pro něj.“

 

speedwayA-Z: „Po dlouhém čekání ses stal mistrem republiky, pochopitelně nepočítáme-li tvé vítězství v šampionátu ČSMS v sezóně 2012. Vzpomněl sis při vyhlašování v Březolupech na všechna léta, kdy jsi užuž třímal zlato ve svých rukou a na poslední chvíli ti ho někdo sebral?“
Josef Franc konečně usedl na mistrovský trůn

Josef Franc: „Bylo to splnění snu. Hodně z těch neúspěchů v mistrovství republiky jsem si zavinil sám a v rozhodujících chvílích jsem to nedokázal přeměnit na zlato. Byla to vždycky škoda a velký zklamání ještě i pro mýho tátu. Nepovedlo se to. Ne, že bych přestával věřit, ale nebyl jsem schopnej‘ jít tak tvrdě za svým cílem a snem. V roce 2012 ten závod byl nápad Markéty, po rozhádání s AČR chtěli jít s vidinou lepší cesty. Vypadalo to nadějně a ty závody byly stejně náročný jako šampionát AČR. Nebyli jsme v situaci, kdy jsme mohli říkat, co následující sezónu bude nebo nebude. Nadšení pana Ondrašíka s panem Abrahámem starším vyšumělo do ztracena, to je věc jiná a za to závodníci nemůžou. A od Markéty zní rozkaz vždy jasně.“

 

speedwayA-Z: „První říjnový víkend byl pro tebe o to nezapomenutelnější, protože jsi druhý den po Březolupech vyhrál mistrovství republiky na dlouhé dráze v Kopřivnici. Jak na tento závod vzpomínáš?“
Josef Franc míří za titulem dlouhodrážního mistra republiky

Josef Franc: „Bylo to hezký. A co se za týhle situace mohlo dělat?! Nabídnul se organizátor závodu mistrovství republiky na dlouhý, myslím si, že se to chytilo za správnej‘ konec. Spousta lidí měla z toho obavy, ale co jsem slyšel, hodně divákům se závod moc líbil. Byla to taky velká brnkačka na nervy. Když se dávala startovka dohromady, ten Němčour tam přišel za hodně peněz. A pak předved‘, co předved‘, to jediný bylo vůči českejm‘ závodníkům nefér. To byla jediná věc, která byla zklamáním. Byl to nádhernej‘ závod, potřeboval jsi pevný nervy a velký koule. Nervozita samozřejmě byla. Všichni si jsou vědomí, že Hynek je velice schopnej‘ závodník a jeden z nejlepších startérů, takže šlo o to odstartovat a snažit se ho porazit. Já měl z dráhy dobrej‘ pocit, je to tím, že v podobných podmínkách mám najeto. Musím se přiznat, že na tý dráze to byl velkej‘ šmrnc. Na jedno kolo jede motorka na dlouhou o tři vteřiny rychlejc‘. Kopřivnice je technická a na fyzičku náročná dráha. Pupek (přezdívka Richarda Dufka, místopředsedy klubu – pozn. redakce) to pěkně zvoral (smích).“

 

speedwayA-Z: „Ani v Kopřivnici jsi to ovšem neměl jednoduché. Musel ses ve finálové jízdě vypořádat s Hynkem Štichauerem. Na užší dráze se nedalo tolik předjíždět, hodně záleželo na startu. A ty sám jsi Pardubičana označil na profesora dlouhodrážních startů…“
Ve finále v Kopřivnici se Josef Franc soustředil na skvělý start

Josef Franc: „To je pravda. Je to tak, Hynek bych řek‘, že na krátký není tak suverénní a není si tak jistej‘ jak na dlouhý. A co v sezóně sedmnáct na dlouhodrážní scéně předved‘, asi ukázal hodně lidem, že je možný všechno navzdory jedný slabší chvilce v Rodenu. Existujou i temný stránky, co dokážou zavařit v hlavě. Hynkovi to dalo zabrat a možná ho to poznamenalo a v Kopřivnici nahrávalo v můj prospěch. Fandím mu, ale bylo by dobrý, aby svůj potenciál využil. Třeba v mistrovství Evropy na trávě jsem viděl, že měl na to bejt‘ mistr Evropy. Je to škoda, ale takový věci se stávaj‘, závodění není jednobarevný, překvapil nás všechny. V základní části jsem v Kopřivnici Hynka neporazil, ale měl jsem v záloze něco, co jsem nechtěl z bezpečnostních důvodů před finále předvádět. Kdybych neodstartoval, měl jsem možnost zabojovat a dát tomu závodu top ovoce. Hynek byl pro mě v mistráku jedinej‘ možnej‘ konkurent, kterej‘ moh‘ vyhrát jako já. Jediná šance, kdyby na něj člověk ve finále neodstartoval, byla tvrdě nasadit a jít do toho na sto deset procent. Finále má čtyři kola a já si věřil, že po fyzický stránce bych měl nad ním mít navrch. Musel bych toho využít. Chtěl bych vyhrát závod i z toho druhýho místa.“

 

speedwayA-Z: „K překvapení loňské sezóny je nutno bezesporu počítat také pražský extraligový titul. Hlavně zkraje sezóny jste totiž nebyli v optimální personální konstelaci, a přesto jste změřili pardubické papírové favority. Čím to?“
Na startu extraligové rozjížďky ve Slaném

Josef Franc: „Bylo to tím, že jsme fungovali jako tým. Za největší hvězdu, i když nebyl z českejch‘ řad, byl Seba Ulamek. Konkrétně každej‘ závodník měl svou roli, kterou splnil na devadesát devět procent, co jsem viděl v závodech, kde jsem se zúčastnil. Na začátku sezóny nám při neúčasti soustružníka Zdeňka, kapitána Matěje a Škurliče chybělo půl soupisky. Tím jsme měli sestavu, jaká byla možná. Základ byl Seba, který si odjel svoje. Já se mu snažil sekundovat a jako tým jsme dokázali ty závody vyhrávat. Hodnocení výsledků v extralize ale musím nechat na kapitánovi mužstva. Pro mě to bylo nádherný, jeli jsme, jak jsme měli jet. Čekal jsem na to, s čím vyrukuje konkurence. Čekal jsem zákulisní boje, ale zaplaťpánbůh se nic nestalo. Mně se nepovedla jen jedna extraliga ve Slaným, kde jsem neměl moc bodů, ale jinak to byla skvělá týmová práce.“

 

speedwayA-Z: „Do koncepce tvé mistrovské zlaté sezóny by se náramně hodil také titul z plzeňských dvojic. Jenže tady se smáli Václav Milík s Tomášem Suchánkem a ty jsi spolu s Ondřejem Smetanou protahoval obličej.“
V šampionátu dvojic se radovali Pardubičané

Josef Franc: „Sestavování dvojic do mistrovství republiky je v plný kompetence vedení klubu. Bez jakékoliv možnosti rozhodování byli nominováni Franc a Smetana. Kromě jednoho zaváhání jsme odjeli solidní závod, za kterej‘ se já osobně nemusím stydět. Tak to je, závody se jedou na sto procent až do cílový pásky a to rozhodlo, že jsme nevyužili možnosti bejt‘ aspoň třetí.“

 

speedwayA-Z: „Mistrovství světa na dlouhé dráze pro tebe začalo neslaně, nemastně. V Herxheimu ti lepší výsledek zkazil defekt v semifinále. Pak přišlo La Reole a kdyby Zdeněk Schneiderwind byl stále kudrnáčem, tady by asi přišel o všechny své vlasy. Věřil jsi v obrat k lepšímu?“
Josef Franc v dlouhodrážní akci

Josef Franc: „Když o tom zpětně přemítám, jedinej‘ opravdu pokaženej‘ závod byl La Reole ve Francii, kdy jsem nebyl schopnej‘ udělat body. Je to velká škoda, je to jedna z mejch‘ nejoblíbenějších drah. A byl to jedinej‘ výsledek v sezóně s hodně velkým otazníkem. Byla to veliká shoda náhod v jednom závodě, kdy se mi nedařilo dobře startovat a nebyl jsem schopnej‘ úvod dobře rozjet. Po dvou neúspěšnejch‘ jízdách jsem ztratil naději na dobře odjetej‘ závod. Je to spousta negativních věcí a výsledek tomu odpovídá. To jsou závody, člověk nemůže předvídat, co se může stát. V Herxheimu jsem závodil jako za mlada, ale v semifinále mně z druhýho místa ve druhým kole přestala jet motorka. To bylo jediný zklamání, jinak se závodilo tělo na tělo, třeba s Härtelem jsme si nedali nic zadarmo, ale tečkou nebyla bedna. Co si vzpomínám, úvod finálový série se mi nikdy nepoved‘. Chtěl jsem věřit, aby se to v dobrý obrátilo a povedlo se to.“

 

speedwayA-Z: „Obrat skutečně přišel. V Mühldorfu jsi ťukal na pódium, v Eenrumu a v Morizes jsi skončil druhý a celkově bronzový. Bylo to loni těžší než o pět let dříve?“
Z medaile se pochopitelně radoval celý tým

Josef Franc: „Mühldorf byl třetí závod a to už šňůra úspěšnejch‘ závodů navazovala, body se sbíraly. Bod zlomu přišel v Eenrumu. Suverénně jsem prošel základní částí závodu. Snažil jsem se dělat maximum bodů. A dá se říct, že v hodně náročnejch‘ podmínkách jsem je nasbíral. Eenrum byl tradičně na hranici pořádání závodu. Byl to ale zlom a možnost zase bojovat o suprový umístění. Podpořil mě v tom i challenge v Berghauptenu a nádherná tečička přišla v Morizes. Dokázal jsem to otočit z nějakýho sedmýho místa jsem se vmáčknul na čtvrtý, pátý. Společně s Jamesem jsem nastupoval v Morizes a do poslední jízdy bojoval o maximum bodů. Já se zbytečně nestresoval, naopak jsem předvedl konkurenci, že se mnou musej‘ počítat i v následující sezóně. Reálný šance jsou, předved‘ jsem to bronzovou medailí a budeme se snažit dál. Před pěti lety se jelo poslední finále ve Vechtě a to bylo podobný. Nedělal jsem ale chyby, jenže ztráta byla veliká. Díky pokaženýmu La Reole ty první dva byli daleko, že nebylo reálný je dotáhnout. V Morizes byla suprová atmosféra, co předvěděli kluci ve stopětadvacítkách před námi, klobouk dolů. Banda nadšenců z Český republiky udělá takovej‘ výsledek! Na vlastní oči jsem viděl, že až do poslední zatáčky u cíle byl mistrem světa Pavlík Kuchařů. Česká výprava ten víkend vybojovala skvělý výsledky, byla to hodně velká euforie.“

 

speedwayA-Z: „S národním týmem se ale obhajoba bronzu z Mariánských Lázní nevydařila. Do Rodenu jsi odjížděl rovnou z Divišova. Bylo to na knop nebo to zapadalo to tvé někdejší filozofie uspěchaného závodního stylu?“
Český nároďák v Rodenu

Josef Franc: „Asi je nejlepší, že v takovejch‘ situacích se nemá cenu tím zabejvat‘ a trápit si tím hlavu, když už to někdo takhle špičkově vymyslí. My jsme na to připravený a zvyklý, někdy to není ani na škodu, ale musíme se s tím poprat. Mně to nijak neublížilo, jsem na to zvyklej‘, možná to mám i rád, když nemám moc času o tom přemejšlet. Spíš jsem měl čas během cesty do Rodenu vstřebat ten neúspěch z Divišova. Závod byl hodně vyrovnanej‘ kromě Němců, co tam předvedli, bylo neskutečný. Ale před koncem byla spousta reálnejch‘ kombinací, ale zase suverénně jít do závodu s tím, že obhájíme bronz, nebylo na místě. Po závodní stránce jsme se všichni rvali na maximum, co bylo možný předvést. Neřeším, jestli moh‘ někdo mít o pět bodů víc nebo míň, až na konci se koukám na výsledek. Je škoda, že jsme z potenciálních možností nevybojovali maximum. Mohli jsme třeba bejt‘ třetí, ale v tý naší kategorii jsme jen banda nadšenců, co to dělá z lásky ke sportu. A dostat to do vyššího levelu taky není jen na nás závodnících. Mně z Rodenu může mrzet jen jízda s Němcema, že jsem jim nezavařil víc.“

 

speedwayA-Z: „Za sezónou se sedmnáctkou na konci letopočtu se ti ohlíží pěkně, nicméně na světlo světa se klube její o rok mladší sestřička. Jak se chystáš a jak letošní plochodrážní kampaň v tvém podání bude vypadat?“
Josef Franc v akci

Josef Franc: „Dá se říct, že jako za posledních dvacet let se chystám vyjímečně tradičně jako vždycky (smích). Jediný, co bylo jako bonus, přibylo velký odmítání sponzorů, jejich loga už není, kam dávat. Olymp mi na sezónu 2017 pořídil jednu z nejlepších motorek, která se může na dlouhou dráhu vůbec sehnat. Toho si hodně vážím a po motorový stránce se o to stará ladič BVE z Holandska, co pro mě dělá maximum. Sezóna 2018 se ponese ve stejným duchu jako sezóna 2017. Jediným zbývajícím cílem letošní přípravy je pokusit se ve dvanácti minutách uběhnout tři kilometry. Už se to blíží, protože mi chybí jen asi dvě stě padesát metrů.“

 


Josef Franc děkuje:

„Poděkujeme hezky česky. Poděkování od amatérskýho nadšence náleží především rodině za její stoprocentní podporu v neúspěšných i úspěšných obdobích. A jedno z nejdůležitějších poděkování patří Zdeňkovi Schneiderwindovi, srdcaři a plodiči budoucího plochodrážního potěru, který se mně snaží na základě vlastních zkušeností vést a navádět tou nejpřímější a pro mě důležitou cestou k úspěchu. Po podzimním slibu, že mu ten titul mistra světa zkusím vybojovat, se o to chci opravdu pokusit. Dále děkuji významným partnerům v loňské sezóně: Bulhar a Rozruch, Olymp, AČR, AK Markéta Praha, Zdeněk Schneiderwind, pan Matuna, Michal Stárek, Alan Zubr, pan Beránek, Jiří Krejčí, Jitka Kern, Polymer a P+P.“


Josef Franc v dlouhodrážní akci

Foto: Karel Herman, Mirek Horáček a Jiří Georgiev

Po dvaceti letech mohl Josef Franc konečně slavit titul individuálního mistra republiky