Praha – 22. září
V kvalifikaci mistrovství světa na dlouhé dráze ve francouzském Tayacu mohl plným právem želet předčasného konce kvůli bouřce se silným deštěm. A tak se místo zlepšení po povedených změnách v nastavení motocyklu musel smiřovat s postavením prvního vyřazeného. Jenže nakonec se v dnešním challenge v Mariánských Lázních přece jen objeví v hlavní části startovní listiny. Po omluvě Angličana Andy Appletona převezme jeho číslo osmnáct.
„Je to důležitej‘ závod, ale připravuju se pořád stejně,“ svěřoval se magazínu speedwayA-Z, který ho ve čtvrtek před vyvrcholením šampionátu stopětadvacítek ČSMS zastihnul v plné práci ve své dílně na pražské Markétě. Tok rozhovoru se samozřejmě musel stočit na sobotní finále ve Vechtě, v němž předvedl skvělý souboj s Joonasem Kyllmäkorpim, jenž ten den potvrdil svůj třetí titul světového šampióna.
„Ráno jsem se probudil a bylo mi zle,“ vypráví, že jeho pozice nebyla zrovna optimální. „Chřipajzna mě sestřelila. Tvrdím, že když člověk odstartuje, měl by jet, aby ho už nepředjeli. Ve Vechtě to bylo hodně o startovních pozicích. Joonas mě předjel, mrzelo mě to. Dráha byla abnormálně tvrdá až klouzavá. Předjíždění bylo, ale zase ne tolik. Normálně se tam předjíždí, bohužel teď to nešlo. V první jízdě jsem předjížděl Mustonena, ale šlo maximálně se posunout o jednu příčku. Byl to vyrovnanej‘ závod, všichni byli připravení dobře, jedině Kyllmäkorpi moh‘ bejt‘ po dvou jízdách v klidu, jinak všichni byli nervózní. Theo Pijperovi se podařilo spadnout z druhýho místa na čtvrtý. Jsem rád, že Pepe to proměnil a dovez‘ placičku. Škoda, že na tréninku byla dráha hluboká a ladění tak bylo k ničemu. Na závodech nebylo po materiálu ani vidu, ani slechu.“
Bezprostřední závodní kontakt se světovou špičkou by Richardu Wolffovi mohl dnes v Mariánských Lázních být jedině ku prospěchu. „Každej‘ závod je dobrej‘,“ přemítá. „Z mýho pohledu je určitě dobře, že jsem jel ve Vechtě. Měl jsem nabídku už i do Morizes, ale přišla až ve čtvrtek. To se už muselo odjíždět. Neměl jsem připravený motorky, což by se stihlo, ale nedostal jsem z práce volno. A navíc sehnat mechanika, když za šest, osm hodin odjíždíš, je problém. Abych FIM nenaštval, odvolal jsem Macon a začal se cíleně připravovat na challenge.“
V něm ovšem zpočátku figuroval jen jako náhradník. „Měl jsem nějaký zpráv ohledně Andyho,“ odhaluje Richard Wolff, že jeho skok z náhradnické devatenáctky o jedno startovní číslo dopředu pro něho nebylo zase až takové překvapení. „Mrzí mě ten deštivej‘ Tayac, co zrušili. Chybělo mi jen pár bodů a posun vpřed byl reálnej‘. Ale jak říkám já, plochá dráha je hektická, sezóna dlouhá a úmrtnost lidí velká. Žádná šance se nedá nevyloučit, viz ta pozvánka do Morizes.“
A tak je možnost vrátit se opět do prestižního dlouhodrážního šampionátu zase reálnější. „Loni jsem v challenge chytil syndrom vyhasnutí,“ připomíná. „Připadal jsem si, že na motorce sedím obráceně. A tak si letos udělám samolepky, abych věděl, jak si sednout (smích). Mrzí mě ta chřipka, ale pořád lepší než Appletonova zlomená noha. V pátek mám ještě šichtu, snažím se dodělat všechny úkoly, snad nebude komplikace, abych musel bejt‘ v práci dýl. A ráno směr Mariánky.“
Lázeňský kilometr patří mezi oblíbené dráhy Richarda Wolffa. „Každopádně,“ souhlasí. „O tom jsme už psali. Když za to bereš a jedeš tam první, je to šmytec. Uvidíme, necháme to vlkovi nebo osudu. Připravuju se co nejlíp a jdeme do toho. A bilancovat budeme až po patnácti jízdách.“
Foto: Antonín Škach a Jiří Bayer
