Lublaň – 9. července
Ve slovinské Lublani byl v sobotu korunován nový mistr Evropy v kategorii do 19 let. Pokud se potvrdí zvěsti o změnách chystaných pro tento šampionát evropskou organizací UEM, šlo možná o poslední ročník daného modelu. Od příští sezóny se totiž uvažuje o posunutí věkové kategorie na 23 let a navíc by nový šampión starého kontinentu měl vzejít ze seriálu více finálových závodů podobně, jako je tomu v případě juniorského mistrovství světa.
Českou republiku měl dle startovní listiny původně zastupovat jen pardubický Václav Milík. Tomu vestu evropského finalisty zajistilo druhé místo ze semifinále v Rovně na Ukrajině. V Lublani se nakonec objevil i Roman Čejka, který skončil v semifinále v Güstrowě na šesté pozici. Zranění Poláka Kacpera Gomolskeho však posunulo na start jeho krajana Szymona Wozniaka, který byl původně náhradníkem a slánský mladík zaujal jeho místo. O změně programu se Roman se svým týmem dozvěděli až v pátek večer, následovalo okamžité naložení techniky, noční přesun a ráno už trénoval ve slovinské metropoli. Bohužel u toho nakonec zůstalo, naděje, že se sveze v závodě se ukázala marná. Na start náhradníka nedošlo, takže si mohl jen povzdechnout: „Tak jsem si přijel do Slovinska pěkně zatrénovat.“
Václav Milík se mezi mladou evropskou elitou neztratil, ale určitě měl na víc. Vybojoval šest bodů a jeho jízdy byly vesměs jak přes kopírák. Po ne zcela optimálním startu následovala urputná snaha o posun vpřed, ale tvrdá, téměř betonová dráha a kvalitní soupeři nedovolili víc, jak postup o jednu příčku. V prvních čtyřech sériích přivezl náš reprezentant vždy po bodu, v poslední páté po úspěšném tvrdém souboji s Němcem Maaßenem, dva. Tento výsledek znamenal celkové jedenácté místo.
„Úplně na hovno,“ neskrýval své zklamání. „Měl jsem starou spojku a ani jeden start se mi nepoved‘. Taky tam byla konkurence a já nejezdím takovou dobu. Ale hlavně ty starty! Mohlo to bejt‘ lepší.“
Titul mistra Evropy se stal kořistí Poláka Piotra Pawlickeho. Ten navázal na úspěch svého bratra Przemyslawa, který slavil úspěch ve stejném závodě před dvěma lety v Tarnowě. Oba dva dnes jezdí v druholigové Pile, protože se nedohodli (nebo spíš jejich otec v roli manažera) na podmínkách v rodném Leszně.
Piotr Pawlicki patřil určitě k okruhu největších favoritů a za titulem kráčel důsledně od první jízdy, po čtyřech sériích nepoznal přemožitele a jediný, kdo ho před závěrečným vystoupením mohl ohrozit, byl do té doby o pouhý bod horší Dán Michael Jepsen Jensen. Jejich vzájemná jízda měla být vyvrcholením horkého odpoledne, oběma ale bleskovým startem vypálil rybník další Polák Tobiasz Musielak, jenž byl ale dík jednomu vyloučení už mimo medailových šancí.
Pawlickemu tak ke zlaté medaili stačilo druhé místo před svým dánským sokem, který pak s dvanácti body musel absolvovat rozjezd o druhé až čtvrté místo. Soupeři mu byli Polák Szymon Wozniak a Rus Vitalij Bjelousov. Michael Jepsen Jensen měl nejlepší start a s jistotou si dojel pro druhé místo, bronz získal Bjelousov, kterému sice už hodně docházely síly, ale medailovou pozici nakonec uhájil.
Na místech těsně pod bednou skončili Poláci Tobiasz Musielak a Bartosz Zmarzlik, oběma zhatili medailové ambice pády a vyloučení. Musielak výrazně ztratil po kontaktu s Chorvatem Dino Kovačičem v sedmé jízdě, pro druhého byla zlomová čtvrtá série, v níž se přímo rozhodovalo o medailových šancích. Po tvrdém souboji se Zmarzlik ocitnul na zemi spolu s Rusem Bjelousovem. Francouzskému arbitrovi Bouinovi asi málokdo rozhodování záviděl, ten nakonec poslal do boxu Zmarzlika, zatímco pro Rusa bylo následné vítězství důležitým odpíchnutím k cestě za bronzem. Velmi slušný výkon podal i Němec Kai Huckenbeck, kterého dvakrát zradila technika, v prvním případě si zasloužil uznání hlediště, když pro bod tlačil svůj stroj celé kolo.
Lepší výsledek naopak určitě očekávali Chorvat Dino Kovačič, který vloni skončil hned pod stupni vítězů, Dán Mikkel B. Jensen, jenž už má za sebou vystoupení v Grand Prix ve Vojensu na divokou kartu, či Lotyšský talent Andrzej Lebeděv, jemuž v boxech radí a pomáhá známý krajan Andrej Korolev.
Foto: Zdeněk Flajšhanz a Saša Ključarič
