AKTUALIZOVÁNO – FOTO

Drážďany – 6. března
O tom, že to Ronny Weis nebude mít na třistatřicetimetrové rychlobruslařské dráze v Drážďanech jednoduché, přesvědčila už úvodní rozjížďka. Pořádající saský závodník se musel sklánět před Vladimírem Višváderem a Romanem Čejkou. Vladimír Višváder ho navíc porazil i v deváté jízdě. Před finále A si Rony Weis vypůjčil rozetu od Zdeňka Holuba, ale nestačil na Romana Čejku. Slánský junior triumfoval přesvědčivým stylem start – cíl a po Niederau a Geisingu sebral Ronymu Weisovi šroubkařský hattrick. Vladimír Višváder po nepovedeném startu dojel třetí. Michal Dudek skončil čtvrtý, Zdeněk Holub šestý, Miroslav Vondráček devátý a Matyáš Hlaváček nenastoupil kvůli pádu v tréninku.

Slunečné nedělní odpoledne v Drážďanech
Obrovský kvádr drážďanské Energieverbund arény nelze už na dálku přehlédnout. Dnes okolo patnácté hodiny kypělo okolí živým ruchem. Uvnitř probíhal trénink mladých hokejistů a také ostatní sportoviště v okolí byla přeplněná. Najít volné místo na parkování byl kumšt. Parkovací lístečky za okny měly všechny automobily a stání jedním kolem na trávníku se v tomto místě saské metropole evidentně toleruje. A nebo tu nemají natolik přihlouplé strážníky městské policie, aby na pachatele podobných hříšků pořádali masové hony jako v některých českých městech.

Že by se tady jely šroubky, natož pak snad vůbec první na velké dráze v celé plochodrážní historii, však na první pohled nebylo evidentní. Ronny Weis v sedle svého speciálu na barevném plakátu byl neomylným vodítkem, jak závodní tra najít. A vskutku, za chvilku bylo možné spatřit míšeňského závodníka, dobře známého i z českých oválů, přímo tváří v tvář. Na víc než „ahoj“ a rychlé potřesení rukou neměl čas.

Na třistatřicetimetrovém okruhu se zatím proháněli bruslaři. Rony Weis ovšem měl vedle touhy získat po prvních místech z požární nádrže v Niederau a zimního stadiónu v krušnohorském Geisingu další zlato i odsud také pořadatelské povinnosti. A nasměrovat diváky na správná místa ke kasám je prvořadou starostí správného organizátora.

Nezastřešená Freiberger Arena je především rychlobruslařská dráha. V prosinci 1992 na ní ledaři závodili o titul německého šampióna ve dvoudenním klání. Motocykly se sem vrátily až loni, kdy právě Rony Weis organizoval exhibiční trénink. A dnes se tu jelo naostro, sluníčko podmalovávalo kulisy města a diváci se na břehu nad oválem řadili do dvou až trojstupů.

Neštěstí nechodí po horách
V poli jedenácti závodníků se kromě němčiny ozývala už jen čeština, pomineme-li ovšem občasné záhorácké termíny z úst Vladimíra Višvádera. Naši závodníci tvořili skutečně nepřehlédnutelný kontingent. A to ještě Vladimíra Višvádera prezentovali jako reprezentanta Slovenska. On však národnostní otázku příliš neřešil. Představování závodníků proběhlo v duchu kroužení bez přilby po ovále a mávání divákům. A on měl dráhu sám pro sebe, takže mohl popustit uzdu svému temperamentu a rozehřát diváky jízdou po zadním kole.

V té chvíli už ale česká výprava přišla o jednoho svého člena. Matyáš Hlaváček se včera nalodil společně s Vladimírem Višváderem do velké dodávky Iveco mechanika Jiřího Němce alias Fifa. Přespali v Janově Dole poblíž Hamru na Jezeře a Matyáš Hlaváček si mohl právem postesknout nad osudem, který mu minulý týden nastražil do cesty celou řadu osobních peripetií.

Aby toho nebylo málo, v drážďanském depu se zoufale skláněl nad svým motocyklem, který nemohl nastartovat. Problémy se zapalováním nešly na místě vyřešit, takže na trénink vyjel v sedle motocyklu Vladimíra Višvádera. Pakliže si ovšem myslel, že řada průšvihů musí být zákonitě ohraničena číslovkou tři, hodně se mýlil. V zatáčce u depa upadl, zůstal ležet na ledě, zatímco vypůjčený stroj přeskočil molitanové mantinely a skončil na betonu za nimi.

„Bolí mě rameno, to zdravý,“ svěřoval se Matyáš Hlaváček v depu po ošetření od lékaře. Na závody nemohlo být ani pomyšlení a tak se šel ohřát do dodávky. Vladimír Višváder obhlížel škody na svém motocyklu. Odstoupení svého kamaráda využil, aby si od něho vypůjčil zadní kolo, s nímž Hynek Štichauer startoval v britském Telfordu. A rozhodně nelitoval.

České hody v Sasku
Ronny Weis nerad doma prohrává, ale hned v rozjížďce s číslem jedna se musel smiřovat hned s dvojnásobnou prohrou. Roman Čejka se v depu mohl spolehnout pouze na svého otce, protože mechanický bůh jejich týmu Antonín Polák se s manželkou rekreoval v teplých krajích. Slánský junior přiznával, že převody na takovou velkou dráhu tipovali, ale mít takovou šastnou ruku při hazardních hrách a loteriích, nemusí ani jeden z nich do konce života už sáhnout na práci.

Po vylétnutí pásky se vedení ujal Vladimír Višváder. Za ním vrčel Roman Čejka, zatímco Rony Weis ze třetího místa nevymyslel nic. „Jede se nádherně, pohodička“ rozplýval se Vladimír Višváder. „Na čtvrt plynu, roztočím to, přetočím to do nájezdu.“ Ani v dalších rozjížďkách nic nenasvědčovalo, že by české hody měly skončit.

Michal Dudek ve druhé jízdě srdnatě podjel Maika Pilze už v první zatáčce. Hned vzápětí se na výfuk slánského juniora musel dívat i Ronny Weis. Němec si však nenechal takové věci líbit na ve druhém oblouku byl v čele on. Navedl svůj motocykl na spodní stopu, a by se Michal Dudek bránil, nezbylo mu než kapitulovat. „Měl to rychlejší na rovinkách,“ uvedl na adresu svého německého přemožitele. „Já jedu šroubky dneska poprvý, loni jsem na tom seděl snad jen hodinu. Ani jsem si tady moc nezatrénoval, kluci padali a já viděl jen červený praporky.“

Vláda jeho věcí se českému táboru vrátila hned v rozjížďce s číslem čtyři. Start zastihl nejvíce připraveného Fritze Wallnera. Ovšem Vladimír Višváder byl ve střehu. Ve druhém kole si načasoval rozhodující úder do výjezdu ze druhé zatáčky. „Věděl jsem, že je vyblázněnej‘ a nechtěl to dávat pod něj,“ popisoval Vladimír Višváder svůj úspěšný předjížděcí manévr. „Šli bychom oba. Když jsme spolu jezdili v Rakousku, vždycky jsem ho porazil. Jak jsme jeli proti sobě v Natsbachu, vždycky houkaly sanitky (smích).“

Směr finále A
Roman Čejka triumfoval v rozjížďce s číslem pět stylem start – cíl, když v ryze české rozjížďce za sebou vodil jako na provázku Michala Dudka, Zdeňka Holuba a Miroslava Vondráčka. V půlce základní části mířili do finále A oba slánští junioři i neporažený Vladimír Višváder. Také Ronny Weis v šesté jízdě posílil své šance, když hladce porazil veterány Heiko Rauma a Maika Pilze. „To je mistrovství Míšně,“ glosoval výsledek Zdeněk Holub starší. „Ale před dvaceti lety (smích).“

V rozjížďce s číslem sedm přestřihl Roman Čejka vítěznou šňůru Vladimíra Višvádera. Za jeho zrychlení, když okolo letěla startovací guma, by se nemusela stydět ani měsíční raketa amerického programu Apollo. „Prostě se to povedlo, nikdy se to nedá vychytat, ale tady to vyšlo,“ filozofoval později v depu, aby připomněl situaci na hrotu průběžné klasifikace. „Teď jsme s Vladem jedna jedna.“

Michal Dudek řešil starosti úplně jiného charakteru. „Mrzne mi noha, dostal se mi sníh z dráhy do boty,“ smál se. Jeho základní program se uzavřel osmou jízdou. Sice ho odvedl Fritz Wallner. Avšak by měl Rakušan ještě jednu rozjížďku k dobru, Michal Dudek se mohl chlubit převahou čtyř bodů. Fritz Wallner by ho nemohl překonat, by by se nechal rozkrájet na kousky. Navíc ho v deváté jízdě čekali Vladimír Višváder a Ronny Weis.

Zpočátku vedl domácí borec, avšak Vladimír Višváder vyčkával v jeho stínu. Správná chvíle nastala ve druhém kole, kdy se čtyřicetiletý inventář plochodrážních oválů dostal dopředu. Ronny Weis kul pikle na odvetu. Zaskočil k Holubům a odnášel si od nich rozetu. „Na svý jsem jel pomalu,“ vysvětloval. Na ovále mezitím Roman Čejka uzavřel čtveřici finalistů, když hladce ovládl poslední jízdu základního rozpisu.

Pětikolové překvapení
Mezi osmičku finalistů nepronikli pouze Jens Winkler, který dvakrát zůstal stát s defektem motocyklu, a Miroslav Vondráček. „Musel bych pracovat na životosprávě,“ s žertem odmítal návrhy reportéra magazínu speedwayA-Z, aby pokračoval ve své kariéře i na škvárových oválech.

Zdeněk Holub se při svých prvních šroubkách v sedle pětistovky probil do finále B. Zpočátku se na drážďanský ovál díval rozpačitě. A to tím spíše, skončil-li trénink pádem jen chvilku před Matyášem Hlaváčkem. V základní části však konzistentně bodoval, aby obsadil šestou příčku. Stejné umístění mu patřilo rovněž v celkové klasifikaci. Fritz Wallner musel před startem přivést svůj motocykl k poslušnosti, což se mu povedlo. A pak už mohl strávit ve vedení celá tři kola, zatímco český junior ohlídal dvojici Němců.

Všechno však směřovalo vyvrcholení v podobě finále A. Roman Čejka si vybral modrou dráhu, Vladimír Višváder červenou. Ronny Weis se postavil po pravici slánského závodníka, zatímco Michal Dudek stanul u ohrazení. Roman Čejka si mohl svůj startovní manévr dát klidně za rámeček. Neotřesitelně se usadil ve vedení, které proměnil ve vítězství. „Poved‘ se mi start a vyšlo to,“ popisoval vzápětí.

Ronny Weis jel druhý, ale místo útočení si hlídal Vladimíra Višvádera. „Když jsem neodfrk‘, nechtěl jsem Ronnyho předjíždět, abych nehodil tlamu,“ líčil. Na české borce však čekalo ještě jedno překvapení. Na konci třetího kola tentokrát nečekala šachovnicová vlajka, ale ani ta žlutá s černým křížem. Startmaršál odmával závodníky až po pěti okruzích. „To nám neřekli, počítal jsem se třema,“ divil se Roman Čejka. Jeho údivu však nebyl konec. „Ronny byl druhej‘, myslel jsem, že jseš tam ty,“ otočil se na Vladimíra Višvádera. Pak už však dával jen průchod nelíčené radosti.

Hlasy z depa
„Dneska to nemělo chybu,“ zářil Roman Čejka. „Máme nově udělaný kolo a na týhle dráze jsme tipovali převody. Doufám, že ty vítězství takhle půjdou dál v celý sezóně. Ve finále se mi poved‘ start a vyšlo to. Neřekli nám, že pojedeme pět kol, počítal jsem se třema. Ale jsem spokojenej‘. Nemělo to chybu, je to lepší než na rybníku. Tam si můžeme taky udělat takovou velkou dráhu, ale tam je měkkej‘ led. Tohle bylo podobný normální plochý dráze a je to lepší. Chtěl bych poděkovat MC Meissen, takovi a fanouškům. A taky panu Polákovi.“

„Neodfrk‘ jsem,“ vysvětloval Vladimír Višváder, proč ve finále A zůstal vzadu. „Už čtvrtej‘ start za sebou. Byl jsem rychlejší než Ronny. Ale nechtěl jsem ho předjet, abych nehodil tlamu. Něco mi tam zvonilo, ale motor to asi nebyl, spíš mi šroubky drhly o kryt. Ale jsem spokojenej‘.“

„Úplná paráda,“ nešetřil superlativy ani Michal Dudek. „Ale zezačátku jsem měl vítr. O tréninku jsem si moc nezajezdil. Ale jsem spokojenej‘, bavilo mě to, prdel jako sviňa. Povedlo se to. Měl jsem ulítlý převody, točilo se mi to, ale jsem spokojenej‘.“

„Byl to můj první závod na pětistovce na šroubcích,“ vyprávěl Zdeněk Holub. „Trénoval jsem u nás. Dráha mi přišla moc za roh, ale těšil jsem se. Šestý místo je dobrej‘ výsledek. Chtěl bych vejš‘, ale nevedlo se to. Jsem spokojenej‘, až na ten pád v tréninku, ale jsem celej‘.“

		TOT	FIN B	FIN A
1. Roman Čejka, CZ	2 3 3 3	11		1.
2. Ronny Weis, D	1 3 3 2	9		2.
3. Vladimír Višváder, CZ	3 3 2 3	11		3.
4. Michal Dudek, CZ	3 2 2 2	9		4.
5. Fritz Wallner, A	0 2 3 1	6	1.
6. Zdeněk Holub, CZ	1 1 1 2	5	2.
7. Heiko Raum, D	0 2 1 1	4	3.
8. Maik Pilz, D	2 1 1 0	4	4.
9. Miroslav Vondráček, CZ	1 0 0 0	1
10. Jens Winkler, D	0 E 0 E	0
NC Matyáš Hlaváček, CZ

Foto: Eva Palánová