Chabařovice – 26. března
Když zhruba před týdnem začal prostřednictvím sociální sítě Facebook nabízet k prodeji svou kombinézu, přilbu, chrániče a další závodnické propriety, mohlo to mít v zásadě dvě vysvětlení. Optimista by se přiklonil k tomu dobrému, že se mu podařilo najít sponzora, s jehož pomocí by si garderobu vylepšil. Nicméně sám Adam Fencl se přidal k táboru pesimistů a potvrdil, že letos závodit nebude.
„Bohužel ne,“ odpovídá Adam Fencl na přímou otázku, zda bude závodit také v letošní sezóně. Podobná odpověď nemůže uspokojit nejen zvědavého žurnalistu, ale především fanoušky, které si chabařovický odchovanec ve slánské vestě musel získat. A to tím spíše, vyvolá-li spoustu otazníků.
„Za tři měsíce končím školu a musím jít někam pracovat,“ odpovídá Adam Fencl, co jej vedlo k rozhodnutí pověsit svou kombinézu na hřebík.
Hluboká brázda v české plochodrážní historii:
Svátek všech Václavů v září roku 2011 lákal české fanoušky především na extraligové finále, v němž Mšeno na svém stadiónu změřilo své síly s Pardubicemi. Jenže ještě dopoledne předtím pokračoval Speedway Mini Cup svým devátým dílem v Divišově.
Chabařovice se v něm prezentovaly nejen s Jakubem Ondrouškem a Filipem Šifaldou, jenž se v pohárovém seriálu kolibříků snažili šlapat na paty Michalu Škurlovi, Zdeňku Holubovi a Michaele Krupičkové. Vůbec poprvé se širší plochodrážní veřejnosti prezentovala také trojice Václav Verner, Milan Dobiáš a právě Adam Fencl.
Jeho debut tehdy skončil ve finále C, kde dojel mezi Václavem Vernerem a dalším Chabařovičanem Zdeňkem Halaszem. Napřesrok byl v celkové klasifikaci Speedway Mini Cupu na třetí příčce a křivka jeho výkonnosti si zachovávala stále vzestupný trend. Pod svá křídla si jej vzal Roman Gaksch, jenž s chabařovickou vestou závodil v devadesátých letech.
Roku 2013 se Adam Fencl stal vicemistrem českých stopětadvacítek, když za vítězným Romanem Mádym nakonec zaostal o pouhopouhý bod. V následující sezóně se ozdobil především druhým místem ve světovém poháru stopětadvacítek v deštivém Bad Hersfeldu, čímž si také vysloužil rytířský meč AČR.
V září stál na pódiu Jawa Cupu dvěstěpadesátek, avšak to už se o slovo hlásily pětistovky, i když jej potíže s technickým parkem roku 2016 čas od času donutily postavit se na startovní rošt s motorem s o polovinu menším zdvihovým objemem. Po boku Filipa Hájka mu o chlup unikla bronzová medaile v divišovském šampionátu republiky juniorských družstev, pro niž se však loni v Pardubicích natáhli.
Foto: Mirek Horáček a Antonín Škach
To je velká škoda, jezdil dobře a myslím že měl vloni i dostatek závodů ligu, přebor, juniory.
Třeba dokončí školu a příští rok se k ploché dráze vrátí, protože mu to bude scházet.
Líbí se mě ty rozhovory s jezdci co dělá pan Škach. Každý z těch kluků je jiný , mají odlišné podmínky, jiné nasazení dělat plochou dráhu a překonávat s tím spojené obtíže. Můj obdiv mají všichni co to alespoň zkusili nějakou sezonu.