Jan Kvěch si v pondělí večer pořádnou oslavu zasloužil

Praha – 22. září
Ťuk. Ťukají. Jako dětské ruce na akvárium s korálovými rybičkami. Ťuky, ťuk. Tohle jsou ale okna. Okna. Okna do tiskového střediska na pražské Markétě. Ťuk, ťuk, buch. Uvnitř neplave žádný bodlok, ani plata, natož pak perutýn či mořský koník. Buch, bum, bum. Jan Kvěch se zatím zpovídá dvojici z Radiožurnálu. Bum, bum, bum, bum. Vítěz Tomíčkova memoriálu si další rozhovory domlouvá na zítřek po telefonu. Jo, lidi moji drazí nejen z Prkošína a dokonce Čestic. Už jdu, chviličku a jsem u vás. Triumf v pražském mítinku si užiju s vámi u stánku. Co na tom, že si kombinézu sundám až kolem půlnoci. A kulich taky. To byla ale tečka za náročnými dny s postelí na čtyřech kolečkách. A pryč s otazníky, co bude v SGP, SEC či polské lize. Třeba budu napřesrok šroubovat na motocyklech perspektivního pardubického mladíka.


Jaký je váš názor?

Zasloužil by si Jan Kvěch divokou kartu na SGP i na příští rok?

View Results

Loading ... Loading ...

Když se technice nechce závodit

Jan Kvěch se raduje z výhry při Tomíčkově memoriálu | foto Pavel Fišer

Josef Franc. Filip Šitera. Jakub Fencl. Někdejší plochodrážníci, jejichž zkušenosti na oválech by dokázaly strhnout lavinu, na níž by byli krátcí i alpští bernardýni se svými soudky silného strohu. Technický tým Jana Kvěcha. Na přelomu týdne toho spolu zažili hodně.

„Z pěti nocí jsme čtyři spali v autě, bylo to náročný a únavný,“ povzdechne si Jan Kvěch. „Začalo to ve čtvrtek. Měli jsme v Toruni trénink, potřeboval jsem něco vyzkoušet. Pak pátek Pardubice, zase Polsko a hned nazpět do Prahy.“

Pohoda v pardubickém depu po boku Josefa France | foto Pavel Fišer

Jejda, to je ale kolovrátek, trošku zpomalme a vezměme to postupně od Pardubic, kde Jan Kvěch dostal divokou kartu pro závěrečné kolo mistrovství Evropy jednotlivců. „Jiní závodili, já moc ne,“ nebere si servítky ohledně svého čtrnáctého místa. „Mně se chtělo, ale technice se nechtělo.“

Český šampión proto hned dvakrát zůstal stát. „Jednu jízdu odešlo něco v elektrice,“ krčí rameny. „Jednou mi uletěl šteft na spojce. Spálil jsem ji a skákal z jedné motorky na druhou.“

 

Hledání, hledání

Mistrovství Evropy by mohlo být východiskem pro Jana Kvěcha na plochodrážní rok 2026. Ve Speedway Grand Prix se neudržel, neprobil se nazpět ani v challenge. O divoké kartě, kterou dostal na letošní rok nic neví, na druhou stranu Markéta je klasikem v seriálu, což dává silný diplomatický potenciál.

Minulý týden se Jan Kvěch hodně nacestoval | foto Pavel Fišer

„O divoké kartě na velké ceny nic nevím, ale příští rok můžu startovat v kvalifikačních kolech mistrovství Evropy,“ říká. Jistotu nemá ani v polské lize, byť jeho Toruň vykročila ve finále lépe. A porazila Lublin 54:36.

„Finále se nám povedlo,“ konstatuje. „Ale v Toruni už pro mě není místo. Budu si muset najít jinej klub. Už to řešíme, zatím není nic. Nebo budu dělat mechanika (smích). Třeba u Jardy Petráka. Je mladej, nadějnej a perspektivní.“

 

Problém vyřešený naprosto geniálně

Jakub Fencl a Filip Šitera roztlačí Jana Kvěch v Pardubicích | foto Pavel Fišer

V pondělí nemohl chybět v Praze obhajovat loňský triumf v Memoriálu Luboše Tomíčka. Od západu se hnala fronta černých mraků. Rovnou do Čech a rovnou na jejich hlavní město. Připravovaná mokrá alternativa se stala realitou. Jenže déšť nestál za to, aby se vytahovaly pláštěnky. Pražský ovál prášil a prášil.

„Na dráze se udělalo pár kolejí, nebyla konzistentní úplně všude,“ uvádí Jan Kvěch na adresu trati. „Někdo říká, že si závodníci vždycky mají poradit. My si poradíme, ale nechceme se zranit. Ano, poradili bychom si. Ale to už bychom nezávodili.“

Jan Kvěch (modrá) porazil Adama Elllise (červená) a Kacpera Worynu (bílá) už v základní části | foto Karel Herman

Přehlídka obslužné techniky, jimiž pražská Markéta disponuje, se po všech stránkách vyplatila. „Dráha se každou další úpravou zlepšovala,“ postavil se český závodník na stranu pořadatelů. „Byla lepší a lepší. Chtěli jsme mít dráhu, aby byla bezpečná. Dlouhou úpravu to chtělo. Na finále už trať byla výborná.“

 

Mezi svými

Publikum bylo v pondělí naprosto úžasné | foto Karel Herman

Finále. Byl kumšt se sem vůbec dostat. Pětici jeho účastníků dělil jediný bod. A kdyby Norick Blödorn v rozjížďce s číslem dvacet porazil Kacpera Worynu, bylo by adeptů šest. Pod tlakem televizního času se startovní pozice vybíraly v anonymitě depa. Jan Kvěch měl na výběr už jen mezi bílou a zelenou.

„Jak se to šouplo pro pět závodníků, na bílý dráze vznikla nová pozice, z který nikdo ještě nestartoval,“ usmívá se na důkaz, že úspěšný plochodrážník musí mít hodně i pod přilbou. „Nastavili jsme motorku na start, abych jim odjel. Neotáčel jsem se za sebe, ale Kacpera Worynu jsem za sebou slyšel. Dráha už byla výborná.“

Jan Kvěch dal letošnímu Memoriálu Luboše Tomíčka skvělou tečku | foto Karel Herman

A bylo vymalováno, Jan Kvěch obhájil loňské vítězství a publikum by pořadatelům odpustilo, i kdyby je Pražané násilím po osmé jízdě nahnali k lopatám na ovál. „Fanoušci byli skvělí,“ vysekne poklonu. „Já šel z tiskovku rovnou za kamarády. Přijeli od nás, z Prkošína, z Čestic, dal jsem si s nimi pivko. Z kombinézy jsem se převlíkal asi o půlnoci. Tenhle tejden mám trénink v Polsku, přípravu na finálovou odvetu. A pak bude Speedway of Nations.“

Ryze prokvěchovské publikum | foto Pavel Fišer