Manchester – 29. července
Epické drama o vítězství v race-off a tím i postup do dnešního finále světového poháru vrcholilo před dvacátou jízdou. Vedli Australané s dvoubodovým náskokem před Dány. Rusové již byli ze hry stejně jako Američané, jejichž výkon bez Grega Hancocka byl vskutku tristní a mezi českými fandy mohl vyprovokovat myšlenky, kam by se tým Milana Špinky dostal, kdyby jel s nimi ve Västerviku. Nicméně zpátky do Manchesteru. Jason Doyle se s tlakem vyrovnal výtečně. Dojel do cíle před Emilem Sajfutdinovem, Nielsem Kristianem Iversenem a Luke Beckerem, takže se Austrálie postaví na start večerního finále.

Vítěz pražské velké ceny byl celý večer nepolapitelný, dokázal skvěle startovat i předjíždět. Sám se však netajil, že tlak před poslední rozjížďkou, v níž musel porazit Nielse Kristiana Iversena byl skutečnou zkouškou jeho nervů.

„Dosáhnout maximum ve světovém poháru je neskutečný pocit,“ vyprávěl na tiskové konferenci. „Ale jízda s číslem dvacet nebyla taková, kterou bych musel automaticky vyhrát. Proto ten tlak byl intenzivní. Když jsem šel na start, nevěděl jsem, co si myslet. Darcy Ward a kluci byli se mnou a já jsem najednou chtěl pro ně skutečně vyhrát. Na pocit, když se mi to povedlo a my postoupili do finále, nikdy nezapomenu.“

Jason Doyle si v rozjížďce s číslem dvacet počínal se stejnou rutinou jako při svých předchozích čtyřech vítězstvích. „Věděl jsem, že musím ze své jedničky opravdu dobře odstartovat,“ vysvětloval později. „Emil byl na dvojce a Niels na trojce. Už na roštu jsem věděl, že to bude jízda mého života. V Grand Prix si musíte dělat starosti jen sami se sebou. Jestli se vám nepovede jízda, porazíte akorát sami sebe. Ale tady jsem měl pět australských kluků. Opravdu jsem chtěl vyhrát. A když jsem projel cílem a dostal nás do finále, byl to úžasný pocit!“

Přitom mítink nezačal pro Australany dobře. V rozjížďce s číslem čtyři kolidoval Max Fricke s Grigorijem Lagutou. Rus byl diskvalifikován, Australan sice odešel po svých, ale s poraněným loktem. Vůbec poprvé ve světovém poháru proto musel na scénu juniorský náhradník, jenž v duchu letos nových reglementů může na ovál jen v případě zranění některého ze svých kolegů.

„Tlak na tyto mláďata je intenzivní,“ komentoval Jason Doyle. „To je jeden z momentů, kdy my starší je musíme tlačit dál a ne je zahrabat. Musíme jim pomáhat, jsou budoucnost australské ploché dráhy. Max je velká naděje a Brady také. A klobouk dolů i přes Samem Mastersem za jeho dvanáct bodů!“

Dnes večer se však v Manchesteru pojede nový závod a jeho vítěze čeká trofej Ove Fundina a titul mistra světa. „Když jsem se bavil s jedním reportérem, prohlásil, že Velká Británie je slabý tým,“ přemýšlel Jason Doyle. „Ale ve finále není ani jeden slabý tým a ani v britském týmu není žádný slabý jezdec. Máme proti sobě tři týmy, s nimiž musíme závodit, a které musíme porazit. Bude to velmi těžké, navíc v ochozech bude hodně fanoušků podporovat Brity. A každý jede, jak nejlíp umí, když má tolik podpory.“

Foto: tiskový servis IMG