Holice v Čechách – 24. ledna
S osmi ledaři, kteří se objevili na zalesněném břehu rybníku Hluboký v kempu poblíž Holic v Čechách, nezbylo Petru Moravcovi nic jiného než poskládat čtyři dvojice a sestavit zvláštní systém na dvanáct jízd. V něm se každý potkal s každým dvakrát ve třech sériích. Mítink gradoval až v té třetí, kdy do té doby neporažení mazáci Radek Hutla a Jan Pecina narazili na Lukáše Volejníka s Vladimírem Višváderem. V rozjížďce s číslem deset ale upadl Radek Hutla, avšak Lukáš Volejník udržel punc neporazitelnosti, byť Jan Pecina kousal jako žralok. Pro odvetu do dvanácté jízdy měli mazáci již dvoubodovou ztrátu, navíc Jan Pecina ve druhém ostrém souboji s Vladimírem Višváderem opět upadl. Při repete tak Lukáši Volejníkovi s Vladimírem Višváderem stačila k triumfu jen remíza, která se posléze stala realitou. Radek Hutla jako jediný přitom získal skalp Lukáš Volejníka, jenž však v závěrečné ceně AMK Holice vzal vládu věcí znovu do svých rukou.

 

Osm závodníků může zaplnit startovní listinu čtyřmi páry

V novodobé historii českých ledů se snad nenašlo jediné místo, kde by lidské oko nemohlo zálibně spočinout na krásném okolí, aby si alespoň na chvilku odpočalo od závodního dění na zamrzlém zrcadle závodního oválu. Včera nás o tom přesvědčila Chrastná, která však své nádhery nechala cudně skryté za mlžným závodem. A dnes bychom mohli dštít superlativy nad autokempem Hluboký poblíž Holic v Čechách.

Jeho zázemí leží položené prakticky v lese, který zasahuje až na břehy rybníka, kde vyrostl plochodrážní ovál. Nicméně Petr Moravec, předseda VV SPD, neměl času nazbyt, aby se kochal nádherou prostředí. Z jedenácti ledařů, kteří včera zasáhli do individuálního šampionátu v Chrastné, zbyla osmička.

Miroslaw Daniszewskim který včera odstoupil po jediné jízdy, byl sice přítomen, jenže s ohledem na zdravotní hledisko se nechtěl do závodního dobrodružství vůbec pouštět. Jeho krajan Kamil Janura neměl licenci, Andrej Diviš byl na cestě do rakouského Weissenbachu a Jan Klauz skončil včera na vyšetření poraněných žeber v liberecké nemocnici.

Z osmi závodníků vytvořit startovní listinu, aby závod ranku mistrovství republiky dvojic měl důstojný rámec, nebylo snadné. Přitom nechybělo mnoho a mohlo být hůř. Radek Hutla až do půlnoci skládal motocykl ze dvou strojů poničených včerejšími boji, přičemž se snažil ignorovat bolest v malíčku. Ani Vladimíru Višváderovi nebylo zrovna hej.

„Ráno jsem se probudil a bolelo mě rameno,“ vyprávěl. „Chtěl jsem zavolat panu Moravcovi, že nejedu. Ale jak jsem se natáh‘ pro telefon, zjistil jsem, že ruku zvednu, takže můžu jet.“ Rozhodně neměl svého rozhodnutí litovat, jelikož odpoledne mu všechno mnohonásobně vynahradilo.

Radek Hutla vypráví o večerní šichtě ve své dílně:

„Dával jsem dohromady jednu motorku ze dvou. Zamotalo mi to hlavu, chce to mít dvě stejný motorky. Navíc jsem si včera asi zlomil malíček…“

Osm závodníků děleno dvěma dává dohromady čtyři dvojice. Martina Běhala s Robertem Růžičkou spojovalo logo RYKONAD, společnosti Josefa Rybáře. Za protipól jim český plochodrážní šéf vytvořil tandem Patryk Daniszewski – David Lízák. S divišovským nováčkem měl původně startovat právě Vladimír Višváder. Nyní však po boku Lukáše Volejníka mohl pomýšlet, jaké to je stát se hrází vody na mlýn mistrovských ambicí Radka Hutly a Jana Peciny.

 

Osm jízd končí poměrem 5:1

Pakliže by se každá ze čtyř dvojic střetla s trojicí svých protivníků pouze jednou, závod by se skládal z pouhopouhých šesti jízd. Něco takového by se rovnalo blamáži. A to tím spíš, rozpustilo-li sluníčko dopolední mlhu. V jeho hřejivých paprscích se hřál nejen ledový ovál, ale především neuvěřitelná záplava diváků. Pořadatelé odhadovali, že na první holické ledy po padesáti letech a jednom dni jich dorazila celá tisícovka.

Petr Moravec proto vytvořil rozpis, v němž se jednotlivé páry střetávaly navzájem vždy dvakrát, přičemž ob jízdu si vyměňovaly pozice na startovním roštu. A aby drama správně gradovalo, silné dvojice se nejprve utkali s těmi papírově slabšími, takže o majiteli zlatých věnců se rozhodovalo až v samotném závěru.

Zlatavé sluníčko limitovalo životnost oválu, takže trénink se stejně jako v Chrastné odbýval v podobě dvou kol před prvními dvojicemi jízd. Rozjížďka s číslem jedna viděla nejen hladký triumf Jana Peciny a Radka Hutly, ale také odstoupení Davida Lízáka ve třetím okruhu. Oprava spojky se ukázala jako náročnější, než se původně zdálo, takže Patryk Daniszewski vyjížděl na holický led již jen sám.

V rozjížďce s číslem tři si Radek Hutla s Janem Pecinou opět poměrně snadno připsali na účet osamoceného Poláka dalších pět bodů. Zbývající dvě jízdy úvodní série skončily pro Lukáše Volejníka a Vladimíra Višvádera triumfy stejné hodnoty, nicméně Robert Růžička kalil vodu svými povedenými starty.

Po startu druhé jízdy byl Robert Růžička druhý, avšak Vladimír Višváder jej předčil vnějškem první zatáčky. V rozjížďce s číslem čtyři se už nenechal až tolik zaskočit a po bok svého kolegy Lukáše Volejníka se zařadil ještě před prvním nájezdem. Avšak Robert Růžička se nevzdal a ve druhém kole se na chvilku mihnul před Vladimírem Višváderem.

První přestávka přinesla vzruch spíše v depu, když Jan Pecina se svým věrným mechanikem Lubošem Pytlounem čistili karburátor. V rozjížďce s číslem pět spolu s Radkem Hutlou poměrně snadno vyřídili tým RYKONAD.

Jan Pecina komentuje své třetí vítězství v sedmé jízdě:

„Dobrý, už to jede, měli jsme zacpanej‘ karburátor.“

Ob jízdu později si Robert Růžička stoupnul na vnitřní dráhu místo Martina Běhala. Také jejich soupeři si měnili postavení na startovním roštu a Jan Pecina z dvojky vypálil dopředu. Robert Růžička však byl hned za ním a Radek Hutla jej předčil až ve druhém oblouku. Ve druhém okruhu to již v prvním výjezdu neplatilo, jelikož se Robert Růžička rychle spodní stranou vrátil na druhou příčku. Radek Hutla však nyní kontroval rychlostí blesku.

Patryk Daniszewski nepředstavoval pro Lukáše Volejníka a Vladimíra Višvádera výraznou hrozbu. Šestou a osmou jízdu ovládli již od startu. „Teď půjde to tuhýho,“ uvědomoval si Radek Hutla situaci před závěrečnou sérií. Zatím obě vedoucí dvojice měly po dvaceti bodech a druhé dvě po čtyřech, jelikož osm úvodních jízd neznalo jiné skóre než 5:1

 

Lukáš Volejník obětuje vnitřní čáře

Bitvu o bronz zahájil lépe RYKONAD. Robert Růžička opanoval rozjížďku s číslem devět před Patrykem Daniszewskim. Martin Běhal neskrýval, že jej neděle nezastihla v dokonalé pohodě. Nicméně jeho bod se stal rozhodujícím jazýčkem na misce vah. Aby se totiž Patryk Daniszewski se svým nešťastným parťákem Davidem Lízákem postavili na nejnižší stupínek vítězů, nesměli by jejich soupeři v jedenácté jízdě vůbec dojet do cíle.

Něco takového by se ovšem nemohlo odehrát ani v přiblblém americkém sitcomu. Robert Růžička si opět stoupnul na vnitřní pole startovního roštu. A po odpálení gumičky jej nezastavilo už vůbec nic. Ve střehu však zůstával i Martin Běhal, jemuž poslední výjezd na ovál měl výrazně spravit zasmušilou náladu.

Ve třetím okruhu se Polák dostal v první zatáčce daleko ven. Muž v bílé kombinéze za řidítky zeleného motocyklu neváhal ani na okamžik. Spodem se dostal dopředu, takže RYKONAD korunoval svůj bronz triumfálním 5:1. „Congratulations,“ ocenil manévr sám Patryk Daniszewski, který za Martinem Běhalem přispěchal s gratulací v angličtině.

Duel o zlato přinesl mnohem větší dávku emocí. Ani jeden tandem si neprohodil svá místa u startovací gumičky. Dopředu vypálil Lukáš Volejník. Jan Pecina se pokoušel prosadit se před něho vnitřkem první zatáčky, avšak vedoucí závodník se držel vnitřní čáry jako klíště. „Všechno jsem obětoval lajně a šlo to,“ nechal se slyšet později.

Jenže v prvních metrech úvodního kola neměl ani zdaleka vyhráno. Jan Pecina totiž kousal jako žralok, jemuž právě přestaly týdenní bolesti čelistí. Zpočátku musel za sebou hlídat Vladimíra Višvádera, jenž však někdy ve třetím okruhu mírně ztrácel. Osečenského vousáče však ze sedla sesadila až vlastní chyba.

„Blbec jsem v předposledním vinglu najel do sněhu,“ vysvětloval Jan Pecina. „To mě zbrzdilo a tím jsem to posral. Měl jsem Mazňu na lopatě, ale to je život.“ Jeho kolega Radek Hutla však skončil ještě hůře. Jeho vyhlídky na předjetí Vladimíra Višvádera vzaly za své ve výjezdu z první zatáčky posledního kola, kdy upadl.

„Ta druhá stopa není vidět, jestli je to tříšť nebo ten oblouk,“ upozorňoval Radek Hutla na úskalí dráhy na konci závodu. „Vjel jsem do nevyhrnutýho a hřebíky to neudržely.“ Před odvetou dvanácté jízdy vedli Lukáš Volejník a Vladimír Višváder již o dva body. Rozum by možná velel strategii jízdy na remízu, avšak závodnická srdce nikoliv.

Lukáš Volejník byl vpředu a Vladimír Višváder se promptně zařadil za jeho záda. Jenže do cíle bylo ještě stále pořád daleko. Radek Hutla se po cílové rovince druhého kola prohnal na druhou příčku. A dopředu se tlačil také Jan Pecina. Ve třetím okruhu se hnal vnitřkem druhého oblouku na Vladimíra Višvádera. Jenže jeho útok skončil kolizí, pádem a červenými vlajkami.

Vladimír Višváder žertuje na téma své druhé srážky s Janem Pecinou během dvou dnů:

„S Peckou se máme rádi! Přitahujeme se jako magnet!“

Jan Pecina se do depa dostal po svých, avšak diskvalifikace jej neminula. „Já za to nemoh‘, to mi udělal Vlado,“ hájil se, aby jedním dechem vylíčil průběh dvanácté jízdy ze svého pohledu. „Pohrabal jsem na startu. Když jsem se dotahoval na Vlada, sťukli jsme se. Repete za včera, ale to vyloučili taky mě (smích)!“

Repete bylo vypsáno prakticky jen pro formu, jelikož by osamocený Radek Hutla mohl smazat dvoubodový náskok svého týmu prakticky jen s pomocí všech svatých. Přesto předvedl uštval vedoucího Lukáše Volejníka, když spolu předvedli nejkrásnější duel dne, který trval celá čtyři kola.

Lukáš Volejník mu vše vrátil i s úroky ve zvláštní jízdě o Cenu AMK Holice, kdy Radka Hutlu pustil maximálně o pár centimetrů za sebe. Vladimír Višváder si třetí příčku vybojoval ve druhém kole na úkor Roberta Růžičky, který zastoupil Jana Pecinu, jehož po předchozím pádu bolela ruka.

 

Hlasy z depa

„Tak to mělo bejt‘ včera!“ svěřoval se Lukáš Volejník. „Super! Včera jsem se cejtil dobře, ale potřeboval jsem se rozjet. Dneska jsem se zkoncentroval. Super, nevím, jak jinak to nazvat. Cejtil jsem se super. Čtyři jízdy na rozjezd a to nejlepší na konec. Šlo to víc a víc, snažil jsem se připravit na ty dvě poslední jízdy. Držel jsem si lajnu, s ní mám problém to udržet. Všechno jsem obětoval lajně a šlo to. Udělal jsem chyby, Radek mi to tam dal, ale titul jsme udrželi.“

„O hodně lepší,“ porovnával Vladimír Višváder dnešní závod se včerejší Chrastnou. „Nebyl tříštivej‘ led, zazávodil jsem, bylo to kontaktní. S Peckou se máme rádi, přitahujeme se jako magnet (smích). Oba umíme podržet plyn, tím to je. Jsem rád, že konečně zamrzlo, a že jsme si to užili.“

„Závod super,“ bilancoval Jan Pecina. „Super led. Teď ale když jedeš zezadu, lítá tříšť, ale to je normální. Radka chválím, škubnul pěkně. Škoda, že jsme tam více nezatáhli.“

„Závody dobrý, jinak se mi smůla lepí na paty,“ povzdechl si Radek Hutla, že mistrovský titul nezískal ani včera, ani dnes. „Se dvěma pádama se blbě vyhrává. Tu druhou jízdu jsem tam byl, ale dvě rozjížďky po sobě mně už bolel zraněnej‘ loket ze včerejška.“

„Dneska dobrý,“ pochvaloval si Robert Růžička. „Měkčí led, favoriti byli jiný, ale já jsem spokojenej‘. Pěkný jízdy byly, dobře udělaná trať a parťák mně kryl záda.“

„Trápení celej‘ den,“ povzdechl si Martin Běhal. „Nebyl jsem to já, oproti včerejšku o sto procent horší. Nedokázal jsem se najít až v tý poslední jízdě jsem musel zatáhnout. Mechanik mi poradil střed a máme parádní výsledek. Ještě bych se moh‘ někde sklouznout, budu se modlit. A jako tým děkujeme Pepovi Rybářovi za podporu. A já děkuju Miroslavu Pytlounovi z Transcamion za finanční podporu při cestě na soustředění do Švédska.“

1.	Lukáš Volejník, Osečná	3 3 3 3 3 2	17	27
	Vladimír Višváder, Pardubice	2 2 2 2 1 1	10(5)
2.	Radek Hutla, Pardubice	2 2 2 2 F 3	11(4)	25
	Jan Pecina, Osečná	3 3 3 3 2 X	14
3.	RYKONAD Liberec			13
	Martin Běhal, RYKONAD	0 0 0 0 1 2	3(1)
	Robert Růžička, RYKONAD	1 1 1 1 3 3	11
4.	David Lízák, Divišov	E – – – – –	0	7
	Patryk Daniszewski, PL	1 1 1 1 2 1	7

 

Finálová jízda o Cenu AMK Holice:

1. Lukáš Volejník, 2. Radek Hutla, 3. Vladimír Višváder, 4. Robert Růžička

Foto: Mirek Horáček