Živanice – 14. ledna
Jeho vztah k ploché dráze mohou ilustrovat jeho slova, když přirovnává sport levých zatáček k návykové droze. Mnohem více však jeho dlouholetá přítomnost v plochodrážních depech a pověstné nasazení, jímž se snaží kompenzovat skromnější zázemí. Respekt soupeřů si získal také svými výsledky na dráze, i když letos oslaví své pětatřicáté narozeniny. S Vladimírem Višváderem, kmenovým závodníkem Březolup, jenž hostuje v extraligové Plzni, se v exkluzivním rozhovoru ohlížíme za loňskou sezónou. Nahlédneme však také pod pokličku jeho příprav na letošní rok, zabrousíme na technická témata a porovnáme plochou dráhu s motokrosem. Odpovědí na své otázky se dočkali také naši čtenáři, jimž se stane odměnou podepsaná fotografie do jejich sbírky.


speedwayA-Z: „Uprostřed ledna máme tu správnou zimu. Co kromě tréninku na šroubcích právě děláš? Nechybí ti motorka?“
Vladimír Višváder: „Celkově se víc věnuju dětem a víc si s nima hraju. Užívám si rodinu. A stejně utíkám za plochou dráhou, když jezdím šroubky. A pořád chodím do práce od šesti od rána do půl čtvrtý odpoledne. V listopadu jsem byl za Lukášem Drymlem. Je to hodnej kluk a nechal mě, abych si u něho nabral nějaký věcičky na motorku. Vážím si toho a děkuju mu za to, že mi takhle pomůže. Sám si je na soustruhu vylepším a vyladím. Už si něco pomalinku šolichám na motorkám. Jsem rád, že na šroubkách nám motorky nechtějí chytat a já za nima musím utíkat. Naběhám spousta kiláků a tak si vylepšuju fyzičku. Protože jezdíme ty šroubky, motorka mi ani nechybí. Pořídil jsem si i starší endurko Kawasaki 250 a občas ho vytáhnu. Ale je zima, takže jsem víc s těma dětma.“

speedwayA-Z: „Hodně se vozíš na šroubcích na ledě a dokonce jsi plánoval zorganizovat ledařskou show v Zohoru. Neláká tě uspořádat také oficiální závod?“
Vladimír Višváder: „Stejně si pozávodíme i na trénincích. A to víš, každej chce jezdit, ale se závodem je i další práce. A na šroubky si musíš připravit kola. Na ledě je to spíš sranda match a takový vožení se. Ale kdyby kluci měli zájem, a se mi ozvou. Číslo na mě maj‘. Není potom problém něco zorganizovat. Guláš a grog se uvaří vždycky. Organizátorem bejt nechci. Pořád jsem závodník a tím chci ještě zůstat.“

speedwayA-Z: „Plzeň se v roce 2005 znovu představila v extralize. Ty jsi se pravidelně objevoval v její sestavě, nicméně jako náhradník. Jak na extraligové závody vzpomínáš?“
Vladimír Višváder: „Člověk pořád doufá, že se sveze a vono pořád ne a ne a ne. Co k tomu říct jinýho? Děláš to, aby sis zajezdil. Musel jsem jít dřív z práce, přišel o peníze, ale šéf mi to naštěstí toleroval. Když tě tam šoupnou ke konci závodu, nevíš převody, nejseš rozjetej jako ostatní a neuděláš nic světobornýho. I v Grand Prix byla jednou debata, kdy ti lepší nastupovali až v průběhu závodu. Probírali jsme spolu i dřív, že junioři mají trénink a seniory tam nepustí. Každej je rád, když si může omáknout řidítka. V extralize nám jako klubu hodně závodů nevyšlo. Byly ale i světlý okamžiky. V Pardubicích jsem měl svý fandy a chtěl se předvýst. A ukázalo se tam, že moje heslo, když se chce, jde všechno, platí. Přitom Pardubice nemám rád, protože jsou hodně o motorce. Ještě jsem jim tam ukázal, Vlado je tu a musí se s ním počítat. A o tom to je. Ve finále jsem ale nejel ani jeden závod celej. Jenom ten poslední
v Plzni, ale tam jsem měl svý důvody, abych nebláznil. Už před sezónou jsem tušil, že tam budu jen jako náhradník. Už na schůzi před sezónou jsem jim říkal, že by měli udělat nominační tréninky. A jestli tam mám všechny sundat, abych jel já (smích). Pořád jsem ochotnej jet na druhej konec zeměkoule, abych měl řidítka v ruce.“

speedwayA-Z: „První liga ti přinesla mnohem více akčních příležitostí k závodění. Březolupy však po slabším úvodu nestihly dohonit pardubický náskok. Jak se ti v první lize jezdí?“
Vladimír Višváder: „V první lize jsem se cejtil velice dobře. Pan Vozár je manažer, pod kterým bych jezdil vždycky. Před ním klobouk dolů. Z mých vnitřních pocitů byla atmosféra na závodech výborná. Také na dráze bylo vidět, že jsem ze sebe vydal spoustu energie. Pardubáci měli občas Mariána a Tomáš Suchánek měl super sezónu. V první lize to mládí vystrkuje růžky a my s Karlem Průšou se to snažíme utlumit. Když jsem byl junior, taky jsem bral za soupeře ty zkušenější závodníky. A svým způsobem je první liga extraligou bez cizinců. Dá se říct, že je to špička u nás. Ti kluci, co se neživěj‘ za hranicema, tam jezdí.“

speedwayA-Z: „Plzeň v extralize a Březolupy v 1. lize. Až začne ligová kampaň 2006, bude to opět stejné nebo se na tvém ligovém angažmá něco změní?“
Vladimír Višváder: „Zatím jsou zprávy takový, že to zůstává při starým. Soupisky se ještě nedělají. Sám cejtím, že na extraligu už pro ně nejsem zajímavej a ta výkonnost už taková není. Ale už se těším na sezónu. Plzeň a Březolupy by byla optimální kombinace. Jen kdyby mi jednou dali v extralize důvěru na celej závod! Potom by člověk ze sebe vyždímal to maximum, co si myslím, že ve mně ještě je. Tajný přání mám jen to, abychom byli v klubu super parta a rozdali si to už o tréninku. A na závody by nastoupil ten nejlepší, kdo má momentální formu.“

speedwayA-Z: „Po letech své účasti v finále mistrovství republiky jednotlivců jsi loni ve Mšeně chyběl. Bral jsi své vyřazení z elitní šestnáctky této země za zklamání?“
Vladimír Višváder: „Pořád jsem se snažil ze svýho vozovýho parku vybrat to nejlepší na semifinále. Rozhodl jsem se pro zapůjčenou Jawu z Plzně. Prohrál jsem to tím, že sem neměl jasno v motorce a prokoučoval to. Malinko mě to vnitřně mrzelo. Finále by byl závod navíc a
navíc je vždycky moc krásný. V semifinále v Praze jsem projel jednu jízdu už od startu. V uvozovkách slabší rozjížďku jsem dojel poslední za Kubou Hejralem. A nakonec jsem nepostoupil ani já, ani on. Když jsem to pak napřevodoval, letělo to a jel jsem druhej za Lukášem Drymlem. Letos jsem už koukal do zpráv na speedwayA-Z a viděl, že semifinále jsou na drahách, kde bych měl mít šanci na postup. Ale může to bejt jinak. Život je taky pokaždý jinej. Ale věřím, že by to mohlo vyjít. O finále v Březolupech ještě nebudeme předbíhat, nejprve tam musím postoupit. Ale určitě si to na finále víc umeju (smích)!“

speedwayA-Z: „Mohl jsi jet šampionát dvojic, ovšem dal jsi přednost volnému závodu v Liberci. Proč? A jak se ti pod Ještědem líbilo?“
Vladimír Višváder: „Jsem Sašův (Alexandra Kopeckého z Českého Dubu, tvůrce motorů BM – pozn. redakce). Kdyby jeho nebylo, nezávodím. A ze závodu v jeho kraji, kde to má za bukem nebo vlastně za Dubem (smích), jsem nemohl vycouvat. V šampionátu dvojic byly problémy s nasazením, měl jsem původně jet s Martinem Málkem za Březolupy. Ale nakonec
jsme měl nastoupit s Honzou Markvartem za Plzeň. A Liberec byl vytrženej trn z paty. Tam to byly super závody. A show. Hodně šouchaček a bojů. Jasně, že mě ten Divišov mrzí. Tajně jsem si přál, aby ho třeba kvůli dešti přeložili, ale co se dalo dělat?! Liberecká dráha je takový malý vajíčko. Hodně se rozhoduje od startů. Je to tvrdý, moc se nepředjíždí. Závodí se ale v kontaktu, je to taková anglická dráha, pořád jseš v chumlu. Věroušův táta je navíc super spíkr. Letos na dvojice zatím nabídku nemám. Stejně se to mění poslední hodiny před startem. Třeba to letos vyjde a já budu mít dobrýho paráka, abych mohl bejt třeba zase na bedně.“

speedwayA-Z: „Stále závodíš s licencí Slovenské motocyklové federace. Co tě k tomu vede? Chceš být v reprezentaci nebo je tam přítomný i pocit národní hrdosti?“
Vladimír Višváder: „Určitě se cejtím jako Čechoslovák. Škoda, že nás s mladým Vaculíkem rozděluje dálka. Jinak bychom spolu spolupracovali, ale já jsem v Pardubicích a on
v Žarnovici. Ale držím mu palce, a se mu daří. Velký závody, kde jsou diváci, mají vždycky svý kouzlo. Je to moje možnost se prezentovat a reprezentovat. A to budu vždycky všema deseti. Loni jsem jel v Maďarsku mistrovství Evropy jednotlivců. Odjel jsem v Debrecenu už hodně závodů, teď mi akorát nešly starty. Asi jsem byl odpočatej a nebyl tak agresivní, což mě pak chybělo. Letos jsem už volal panu Repiskému ze Žarnovice a přál mu šastnej novej rok. Mám zájem o kvalifikaci o Grand Prix v Žarnovici i o mistrovství Evropy. Slovenskou licenci si beru, i když nominace zatím nejsou rozhodnutý. Třeba se tam někdo strčí a moje národnost se hodí za hlavu. Určitě bych ale rád jel a rád si to o nominaci rozdám s každým na dráze v rozstřelu!“

speedwayA-Z: „Po mnoha sezónách s motory BM z dílny Alexandra Kopeckého jsi opět jezdil častěji s Jawou. Co tě k této změně vedlo? A jak jsi spokojený?“
Vladimír Višváder: „Jawu jsem měl vlastně jako materiál od Plzně, za což jsem jim vděčnej. Byla to další motivace zjistit, co se aktuálně jezdí v technice. Hodně jsem laboroval a nakonec
jsme přišli na to, že tam byly špatný setrváky. Byl tam typ, co se na ležatejch motorech nejezdí. Já nekoukám moc do motoru, co tam mám, ale snažím se maximálně závodit na dráze. Jawa strašně točila. Až na extralize v Pardubicích jsem dal velkou trysku a strašně těžkej převod a jelo to dobře. Ležáky jsou celkově víc ošidný na seštelování. Šíleně se točej, jsou tam jiný přední řetězy a tím pádem vydržej strašně málo. Stále vzpomínám na stojáky. Na nich to bylo víc o stylu. Dnes se víc vráží do motorů, což je škoda. A stejně se na hodně drahách stále drží rekordy z devadesátejch let a časy se skoro nezměnily. A to všichni jezdili na stojákách. Je taky smutný, že Jawa nás v lize nestačí všechny pokrejt a hodně lidí přesedlo na GM. Na první lize jsem jezdil BM. Jawu jsem se pořád snažil naučit jezdit. I v Debrecenu jsem jel na BM. Musí to sednout, člověk musí bejt agresivní, mít den, všechno hodit za hlavu a závodit.“

speedwayA-Z: „Jsi příkladem závodníka, na němž je vidět, že ho plochá dráha vskutku baví. Je tomu skutečně tak? Nelákala by tě také třeba trenérská nebo manažerská práce?“
Vladimír Višváder: „Jestli mě to baví, nechám na tobě, odpověz si sám. Myslím, že všem lidem, co mně fanděj‘ a podporujou je jasný, že je to droga se vším všudy. I s vedlejšími účinky jako otřesy a zlomeniny. Zatím nechci míchat dvě věci do kupy. I Fanda Liebezeit udělal ve Mšeně spoustu věcí, ale po závodění se mu stejská. Je na něm vidět, že chce pořád bejt závodníkem. Moje nasazení je něco, co ode mě mladí kluci můžou odkoukat. Mám takovou mentalitu, že si to s nimi vždycky rád rozdám. A to je to, co pro ně můžu udělat nejvíc.“

speedwayA-Z: „A co tvé motokrosové dobrodružství? Na ploché dráze máš problém sehnat závody, v motokrosu bys mohl jezdit prakticky každý víkend…“
Vladimír Višváder: „Ten den nebyly závody na plochý dráze. Jeli jsem v Liberci a bez
náhrad, takže přijel jen ten, kdo se chtěl pobavit. A tak jsem vzal ten motokros. Jsem Kubovi Hejralovi vděčnej, že mě půjčil motorku a já se svezl. Vletěl jsem do závodu a musel udržovat tempo, aby mně někdo neskočil na záda. Ale před těma motokrosařema klobouk dolů. Plochá dráha je sprint. Odpočneš si v depu a jedeš zase na sto procent. Tady je to dvacet minut naplno. A oni si přitom s tou jízdou hrajou. To samý je v plochý dráze. Musíš jet lehce, když se s motorkou pereš, v prvním vinglu ti vypadne z ruky. Zůstávám samozřejmě u plochý, ale když se s Kubou budeme nudit, nějakou akci zase vymyslíme.“

Otázky čtenářů magazínu speedwayA-Z:

Horác: „Vlado, zdravím s novým rokem a jsem rád, že o Tobě i letos určitě uslyšíme. Můžeš srovnat plošinu z Tvých začátků, po příchodu do Pardubic, změnu po listopadu 89, až k nynějším poměrům?“
Vladimír Višváder: „Změny moc rozvinout nemůžu, tehdy jsem se jen okoukával. Strašně moc mi dala vojančina ve VTJ Racek. Od pana Vozára jsem měl velkou podporu. Měl ji
každej, kdo se do toho obul na sto procent a chtěl něco dokázat. Bylo tam moc tréninků a ježdění na pásku ve Svitavách. V Racku se musel naučit jezdit každej. I cikán z ulice, kdyby chtěl. Pak jsem odešel z kasáren. Z pojistek za zlomené nohy jsem si musel koupit svý motorky a poznat spoustu věcí. Tak to táhnu dodnes. Kdybych se nespřátelil s panem Kopeckým, z toho, co vydělávám, by to nešlo zvládnout.

Horác: „Jak se Ti jezdí na motoru BM? Můžeš srovnat s jinými motory?“
Vladimír Višváder: „Saša je fanatik a nadšenec. Pořád něco koumá s cigaretou pod nosem. Není to jednoduchý všechno časově skloubit. BM je takovej držák motor, kterej mám už osmým, devátým rokem. Jen ho pořád generálkujeme. Porovnat ho nějak moc nemůžu. Pořád vzpomínám na stojáky motory. S ležákama laborovali i jiný profíci. Třeba Ríša Wolff měl šílený problémy s motorama. S těma ležákama je v tom zakopanej pes. Je to hodně o nasazení. Hezký bylo, že na závodě v Liberci byly na stupních vítězů byly Jawa, BM a GM.“

Horác: „Jak to máš s reprezentací? Budeš startovat se slovenskou licencí?“
Vladimír Višváder: „Teď si zařizuju prohlídku u doktorky. A po domluvě s panem Repiským to budu posílat na Slovensko.“

Horác: „A co Tvoje motokrosová anabáze, doufám, že nám nezdrhneš. Přeju Ti hodně úspěchů jak sportovních, a se Ti vyhýbají defekty a zranění, tak i v osobním životě.“
Vladimír Višváder: „Je to super trénink na kondičku. Jde o to hlavně si nerozbít hubu. Pak by mě mrzelo, kdybych nemohl jet závody na plochý dráze. Takže s motokrosem zatím hodně opatrně. A děkuju za přání. Pro takový lidi jako jste vy, co mi fandí, se vždycky na dráze rozdám. A odvedu maximum. Vždy potěší, když se na nás chodíte koukat.“

Wojta: „Jaký byl váš největší úspěch v kariéře? Děkuji.“
Vladimír Višváder: „Tabulkově asi start v malým finále ve Zlaté přilbě. Jináč je hezký, když je na tribuně plnej kotel a závodníci si to rozdávají naplno v každý jízdě. Úspěch je už v tom se na tyhle závody dostat. A jestli bys měl cestu do Živanic, doma nějaký poháry mám, tak se můžeš přijít podívat.“

Pavol Pučko: „Nazdar Vlado, prezraď mi recept na udržanie si dlhej mladosti, ktorá sa prejavuje hlavne tvojou dravosou pri závodoch. Do ďalšej sezony Ti prajeme vela úspechov.“
Vladimír Višváder: „Kup si akúkolvek motorku a nikdy nězostárneš. Tiež a pozdravujem a prajem vela úspechov a dojazdov na závody. Pozerám na tvoje stránky, co máš fotky.“

HBC fans: „Ahoj chlape! Skláníme obrovský obdiv jakým způsobem a nadšením přistupuješ k ploché draze! Zvl᚝ když nemáš takovou materiální a finanční podporu jako některý jezdci. Bez takových lidí jako ty by závody neměly smysl. Přejeme ti, a ti vydrží energie, nějaký ten větší výsledek a hlavně zdraví, pevný zdraví. Doufáme, že letos pojedeš opět po loňské odmlce memoriál Josefa Leifra v Divišově. Budeme se těšit.“
Vladimír Višváder: „Chlapi, díky za lichotky. I vám přeju hodně zdraví a štěstí. A to víte, že se rád svezu na Leifrově memoriálu. Jsem rád za každej závod.“

Tereza Vopatová: „Zdravím Vás, chci Vám složit poklonu a připojit se k těm, kteří obdivují Vaše výsledky a hlavně chu do závodění, a vám co nejdéle ve zdraví vydrží.
Chtěla bych se zeptat jaké vztahy máte s nastupující generací, jestli je tam nějaká úcta k věku, protože ze závodů je jasné, že jim zadarmo nic nedáte. Díky.“
Vladimír Višváder: „Určitě kluci úctu asi maj‘. Není to věkem, ale musí se tam udělat místo jako všude. Ve fotbale, kdo pohne nožkou, má balón. Taky mě potěšilo, že mě takhle vidíš. Zadarmo jim fakt nic nedám. A myslím si, že mě kluci pořád rádi vidí v depu. A já je taky.“

Michal Jirka: „Jaké máš cíle pro další sezónu? A kolik přibližně pojedeš závodů?“
Vladimír Višváder: „Každý rok to vychází kolem dvaceti závodů. Cíle jsou takový, abych se vždy ve zdraví vrátil domů. A všechny povodit (smích). Aspoň to jedno kolo.“

Lukášek: „Kolik máte přileb?“
Vladimír Višváder: „Přilbu mám jednu, kterou sem dostal v Holandsku na závodech. Je značky Arai. Teď si zrovna chci koupit přilbu AGV, protože u tý předchozí mi skončila homologace.“

Vladimír Višváder děkuje:
„Děkuju celý svý rodině za podporování toho mýho hobby a blbnutí na motorkách. A všem, co se mnou vydrželi a drží mi palce. Za materiální pomoc bych chtěl poděkovat panu Alexandru Kopeckému. Kus svýho života mi taky věnuj mechanik Jiří Galeta alias Ďábel. Díky patří také mým přátelům z Pardubic za materiální pomoc.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon D Mark II), Antonín Škach (na materiálu Fujifilm dodaném redakci firmou Ultralab a syn Praha www.ultralab.cz) a Pavol Pučko