Abensberg – 16. května
Premiérový závod nově vzniklého šampionátu juniorských družstev, semifinále 1, se konalo za účasti Švédska, Anglie, domácího Německa a kombinovaného týmu Slovinska a Maďarska v bavorském Abensbergu. Vzhledem k tomu, že vítězné družstvo postupovalo do říjnového finále v Pardubicích, nebylo jistě nezajímavé sledovat jednoho ze soupeřů našich mladíků. Rovnou lze konstatovat, že je na svítkovském oválu nečeká vůbec nic jednoduchého.
Hvězdný švédský kvintet v čele s pravidelným účastníkem Grand Prix Antonio Lindbäckem, předvedl famózní výkon, divákům připravil nádhernou podívanou a soupeřům dal jasně najevo, kdo, že na dráze panuje. O suverenitě mladých Skandinávců asi nejlépe svědčí fakt, že za celý závod ztratili jen čtyři body a nikdo ze sestavy nedojel hůře než na druhém místě.

O jakési vyrovnanosti se ještě dalo uvažovat po první sérii, kdy díky výhrám Smolinskeho a Schultze ztráceli domácí na Švédy jediný bod. Ve té druhé je ale hlavně zásluhou dvou výher Daniel Kinga, který startoval jako rezervista, dotáhli Angličané a pozdější vítězové odskočili na šest bodů. Tento rozdíl pak v dalším průběhu už jen pravidelně narůstal, protože v posledních třech sériích odmávl startér pokaždé jako vítěze pouze borce ve žlutomodré švédské vestě.

Zajímavost byla k vidění ve třetí sérii, kdy jízdy končily jak přes kopírák: za vítězným Švédem dojel německý závodník, pak Angličan a poté někdo z družstva Slovinsko/Maďarsko, obvykle se značnou ztrátou. Kombinovaný celek nahradil původně přihlášené Američany a říct, že jejich účast nebyla velkým přínosem je ještě mimořádně shovívavé. Za vše nejlépe mluví fakt, že nikdo z družstva neporazil jediného soupeře, tři získané body padají na vrub defektům a vyloučení ostatních.

V druhé polovině závodu už jen Švédové vesele zvyšovali náskok a domácí navzdory pádu Schultze a vyloučení Smolinskiho za najetí do pásky poměrně brzy získali navrch před Angličany, od kterých se určitě čekalo víc. O vyvrcholení závodu se potom v předposlední jízdě postarali Eric Andersson a Martin Smolinski. Dravý Němec, kterého si můžeme pamatovat z loňského finále Zlaté přilby, byl asi jediný, kdo dokázal na jednokolejné dráze útočit i vnějškem. Se svým severským soupeřem se několikrát vystřídali na čele, aby Andersson přece jen o malý kousek uhájil svoji neporazitelnost. Oba se vzápětí dočkali zasloužených ovací slušně zaplněných tribun.

Už první závod nově vzniklého šampionátu ukázal jeho životaschopnost, ale i kvalitu. Umění mladých jezdců, umocněné jejich dravostí a elánem jsou určitě dobrým předpokladem toho, abychom 1. října viděli v Pardubicích další skvělý plochodrážní zážitek. Ten by si rozhodně žádný správný fanoušek sportu levých zatáček neměl nechat ujít. A určitě i proto, že nemá příliš moc šancí pomoci svými hlasivkami českým závodníkům v boji o světovou medaili.