Praha – 15. února
Hlasování odborné pětatřicetičlenné poroty, v níž je zastoupen rovněž magazín speedwayA-Z, v anketě Zlatá řidítka bylo ukončeno k poslednímu lednovému dni. Nový pořadatel, agentura Pozitif, oproti zvyklostem poněkud poodhalil roušku tajemství o vítězi. Zveřejnil totiž trojici finalistů, mezi nimiž nechybí ani Václav Milík. Každopádně je jisté, že si hlavní trofej určitě odveze Mick Doohan.

Pětinásobný mistr světa v silničních závodech v kubatuře 500 ccm totiž bude dekorován coby Osobnost světového motorsportu. Stane se tak na galavečeru v kongresovém sále PVA EXPO v Letňanech příští čtvrtek.

Sošku Zlatých řidítek si odnese také někdo z trojice Karel Abraham, Václav Milík a Libor Podmol, která od poroty získala nejvíce hlasů. Připomeňme, že mezi trojici nejlepších se zástupci ploché dráhy dostali jen třikrát, ale nikdy nezvítězili.

Ve všech případech skončili třetí. Roku 2007 to byl Lukáš Dryml, o tři roky později jej napodobil jeho starší bratr Aleš. Sport levých zatáček čekal až do loňského roku na další třetí příčku, kterou mu zajistil Václav Milík. Pardubický kapitán je tím pádem jediným plochodrážníkem, který v anketě Zlatá řidítka své pódiové umístění obhájí.

Trofej Zlatá řidítka

Podstavec unikátní trofeje je vyroben z mosazného plechu. Jezdec je zhotoven z mosazné tyčoviny ohýbané v ohni, až je konečný tvar shodný s modelem tak, aby byly ceny ve všech třech velikostech totožné. Konečná část stočené tyče, která tvoří řídítka, je posléze odříznuta. Všechna letování jsou provedena natvrdo stříbrem. Sokl je pískovaný a poniklovaný. Víko, které tvoří podklad pro stylizovaného jezdce, je vyleštěno do zrcadlového lesku a pochromováno. Soška jezdce je vyleštěna a poniklována, zakončení tvořící řídítka je pozlaceno na dukátovou barvu. Písmena jsou rovněž zlacena. Autorem trofeje je Milan Vinš, vystudovaný zlatník, který pracoval ve studiu Jiřího Trnky na animovaných loutkových filmech.

Foto: Karel Herman, Ing. Rudolf Mladý a agentura Pozitif

Praha – 2. února
Zlatý volant je nejstarší motoristickou anketou u nás. O jeho držitelích poprvé hlasovali čtenáři měsíčníku Motor roku 1976 a stejná forma zůstala až do zániku časopisu na prahu jednadevadesátého. Později Zlatý volant obnovila agentura Sport Press, která jej loni dovedla k jubilejnímu čtyřicátému ročníku, a v roce 2006 zajistila debut obdobných cen pro motocyklové závodníky Zlatá řidítka. Letos se anket ujala agentura POZITIF a magazín speedwayA-Z byl opět nominován do odborné poroty.

Švec se má držet svého kopyta. Přestože členové odborné poroty mohou hlasovat ve všech kategoriích a závodní automobily mi jsou blízké už od dětství, moje žurnalistická činnost se týká z obrovské části pouze ploché dráhy.

Jakkoliv bylo lákavé zapojit se do Zlatého volantu, jehož jsem se v rámci čtenářské ankety Motoru účastnil již v dětství a dvakrát se dokonce dostal mezi pár šťastlivců odměněných knihou s podpisem šéfredaktora Miloše Kováříka, přece jen jsem se rozhodl své hlasovací právo uplatnit pouze v anketě Zlatá řidítka.

Tady objektivní hlasování nebylo nikdy snadné. Zatímco automobiloví závodníci mají ve Zlatém volantu oddělené klasifikace dle svých disciplín, jejich motocykloví kolegové jsou, jak se říká, strčeni do jednoho pytle. V minulosti hlasující novinář nominoval šestici borců, jimž dle někdejšího bodového klíče z formule jedna přidělil body od deseti do jednoho.

Letos se však počet volených závodníků snížil na tři v každé kategorii a již jen nominační listina dodaná pořadatelskou agenturou nabízela stovku jmen. Jak tedy spravedlivě vybrat pouhá tři jména?

V mém rozhodování pomohla i skutečnost, že ostatní motocyklové disciplíny přece jen neměly tak oslnivé výsledky jako v předchozích letech. Na rozdíl od ploché dráhy, kterou záplava mezinárodních úspěchů opět neminula.

Není třeba si dělat přehnaně vysoké iluze o úrovni současné domácí motoristické žurnalistiky. Přestože byste marně hledali kupříkladu strhující reportáže s detailními výsledky z motokrosu či šampionátu automobilů na okruzích ve většině tištěných médií, sport levých zatáček zůstává popelkou navzdory všem úspěchům. Paradoxně ve chvílích, kdy na vrcholné plochodrážní akce stojí zájemci o akreditaci ve trojstupu a ne všichni z nich pokládají novinářskou visačku za formu bezplatné vstupenky, aniž by se obtěžovali alespoň náznakem pokusu o nějaký článek.

Ale zpátky k mému hlasování. Václav Milík, absolutní jednička, která není zpochybnitelná ani v kontextu souboje se závodníky v jiných odvětvích. Nabízí se paralela se Zlatou přilbou. Tvrdilo se, že má-li někdo pardubický závod všech závodů vyhrát, jedině on. Pakliže může někdo z plochodrážníků získat Zlatá řidítka, není to nikdo jiný.

Josef Franc, dvojka mého výběru. Soupeři z jeho juniorských časů již dávno pověsili kombinézy na hřebík, ale on je stále v absolutní špičce. Jeho bronz z dlouhé dráhy je nejlepším výsledkem českého motocyklového závodníka v mistrovství světa, nepočítáme-li pochopitelně veteránského mistra světa Martina Žeravu, a freestyle. Třetí ve světovém juniorském superenduru byl i David Cyprián, trojka mého výběru.

Pravda, zápolil jsem s myšlenkou na trojku nominovat nějakého plochodrážního kolibříka, jak jsem činil v minulosti už jen kvůli zviditelnění jejich jmen v širším kontextu. I když jsem se rozhodl jinak, každopádně se mohu dívat komukoliv rovnou do očí i po svém středečním hlasování.

Nyní již nezbývá, než počkat na čtvrtek 22. února, kdy se v kongresovém sále PVA Expo v pražských Letňanech bude konat slavnostní vyhlášení. V duchu nového konceptu soutěže bude přístupné i veřejnosti. Vstupenky jsou již v prodeji a pořadatelé slibují účast Davida Coultharda, Micka Doohana či Hanse Joachima Stucka.

Silvestr 2017
Divácká návštěvnost je problém, který trápí každého pořadatele ploché dráhy u nás. Na Markétě se jej už před lety snažili řešit koncerty a během závodů se zde objevila kupříkladu Petra Janů, Olympic či Pražský výběr. Dle absolutně nedůvěryhodného zdroje na hony vzdálenému redakci bude na pražském stadiónu koncertovat přímo Tomáš Topinka. Projekt je pochopitelně prozatím přísně tajný. Nicméně Pavel Fišer dokázal proniknout se svým Canonem do zákulisí pěvecké zkoušky kouče extraligových šampiónů. Byl také svědkem neveřejné generálky přímo na pražském ovále. Během ní náhodní kolemjdoucí, sotva uslyšeli první tóny, spontánně vylomili vstupní bránu, aby mohli Tomáši Topinkovi aplaudovat rovnou z hlavní tribuny.

Foto: Pavel Fišer

Silvestr 2017
Stát co nejblíže závodní dráhy nemusí být vždycky vítězství. Při evropském šampionátu v Güstrowě se o tom na vlastní kůži přesvědčil jistý kameraman. V nouzi však poznal přítele, a aby vypadal zase k světu, mu pomohl štěteček.

Foto: Karel Herman

Silvestr 2017
Při úvodní Speedway Grand Prix právě končícího roku v Kršku prošel vstupní branou, aniž by zaplatil jediný centík za vstupné. Z vlastního závodu neviděl vůbec nic. Ostatně ani nemohl, protože zrak měl jako jiní jemu podobní jedinci jen málo vyvinutý. Avšak čich a zrak mu sloužil více než znamenitě. A tak si vedle vůně metylu dozajista vychutnal i tóny slovenské hymny, které se nad stadiónem rozezněly na počest vítězného Martina Vaculíka. Zatímco se slovenské eso topilo v záblescích blesků mnoha fotoaparátů, Karel Herman přece jen zamířil svůj Nikon stranou a netradičního diváka pro čtenáře magazínu speedwayA-Z zvěčnil.

Foto: Karel Herman

Silvestr 2017
Nevděk světem vládne. Tak by se dala okomentovat fotografie Zdeňka Schneiderwinda, který po sezóně 2017 přehazuje písek. Nicméně dnes máme svátek Silvestrů a spousta věcí může být naopak. Úspěšný trenér rozhodně nehledá nové zaměstnání, byť skutečně skončil s lopatou na dlažbě.

Foto: Karel Herman