Pardubice – 2. června
Sestava České republiky pro letošní světový pohár byla překvapením i pro něho, i když jisté signály o svém vyřazení z národního týmu vnímal. Dlouholetý reprezentační kapitán a poslední stále aktivní vicemistr světa z památného roku 1999 neočekával žádné pocty na rozloučenou. V jednom má však navýsost jasno. A sice, že v české reprezentaci nenastoupí už nikdy. Aleš Dryml se magazínu speedwayA-Z svěřil, že jej nejvíce štvou hlasy, že nechtěl jet sám, protože v Gniezně nevidí šanci na postup ani do race-off.

„Štve mě, že jsem se dozvěděl, že lidi říkaj‘, že jsem se na to vykašlal já,“ neskrývá Aleš Dryml své rozhořčení. „Že jsem dal sbohem národnímu týmu, což není pravda. Sám jsem se to dozvěděl v neděli večer z mailu od Petra Moravce.“

S Alešem Drymlem odchází z českého týmu výrazná osobnost, která debutovala v neuvěřitelném světovém finále v Pardubicích roku 1999. Tehdy byla podobná situace jako dnes a český kvintet vedený ještě Josefem Laštovkou čekalo měření sil s Australany, Američany a Brity. Jak už to chodí, skeptiků bylo více než optimistů, nicméně nakonec jsme skončili se stříbrnými medailemi.

První ročník světového poháru družstev v roce 2001 však Aleše Drymla v národním týmu nezastihnul, takže debutoval až napřesrok ve Velké Británii. „Vyhráli jsme poslední šanci,“ vybaví si okamžitě. „Porazili jsme i Dány, kteří nakonec skončili druzí.“

Od té doby vynechal jen ročník 2006, kdy se těsně před začátkem světového poháru vážně zranil. Napřesrok se český tým do hlavní části turnaje nekvalifikoval z italského Loniga, avšak od roku 2008 v ní nechybí. To již druhým rokem převzal manažerskou taktovku Milan Špinka a Aleš Dryml se stal kapitánem.

„Jak skončil Tonda Kasper, byl jsem po něm kapitán hned já,“ říká, přičemž znovu uvádí na pravou míru drby, že se letos k národnímu týmu otočil zády u vědomí silné konkurence, která nás v sobotu v Gniezně očekává.

„Doslech‘ jsem se, že jsem se otočil zády k národnímu týmu,“ nevěřícně kroutí hlavou. „K tomu bych se nikdy neodhodlal, nikdy bych to neudělal. Mrzí mě, jak jsem se o své neúčasti dozvěděl. Mrzí mě, že znám zákulisní informace, jak to bylo.“

Že nebude letos povolán, jisté náznaky ukazovaly. „Dřív byla komunikace s Milanem o podobě týmu,“ svěřuje se. „Letos nebyla žádná, tušil jsem to. Fanfáry bych neočekával, jen mě mrzí, jak jsem se to dozvěděl. Jako kapitán bych nesouhlasil s týmem, který Milan postavil. Myslím, že moje argumenty by převážily ty jeho. Vím, odkud vítr fouká. Byly tu i jiný tlaky a zákulisní politika v ploché dráze a machinace, proti kterým jsme se s bráchou vymezovali, tady vždycky byly.“

I když Aleš Dryml nehovoří, že pověsí definitivně kombinézu na hřebík, v jednom má jasno. „Tímhletím je moje kapitola v národní reprezentaci uzavřená,“ tvrdí na rovinu. „A tohle je definitivní. Mrzí mě to, ale bohužel to tak bylo ukončený, světovej‘ pohár pro mě byl vždycky motivace, proto mám letošní sezónu zredukovanou.  Zredukoval jsem kvantitu, aby zůstala kvalita. Fanoušek, co plochou dráhu sleduje globálně, dle výsledků všech závodů si úsudek udělá sám.“

Foto: Petr Makušev, Pavel Fišer, Mirek Horáček a archív Aleše Drymla

Bernardov – 27. května
Byl kapitánem juniorského národního týmu, kde si vychutnával pocit, jaké to je stisknout mezi zuby medaile ze světových a evropských soutěží. Nyní rázem převzal stejnou roli i ve světovém poháru družstev, když Aleš Dryml již nebyl pro Gniezno nominován. Václav Milík se magazínu speedwayA-Z svěřil, že juniorské medaile jsou pro něho velkou inspirací, byť svými myšlenkami už dlí u sobotního evropského challenge v Lendavě.

„Dobře, velmi dobře, určitě je to dobrý,“ reaguje Václav Milík na připomínku svého progresu v rámci národního týmu, když se v rozpětí třech let stal z pohotovostního náhradníka kapitánem. Rozhodně však nezapomíná na svého předchůdce, který se postupem let stal jediným aktivním závodníkem, jenž se mohl chlubit stříbrnou medailí z nezapomenutelného finále v Pardubicích před šestnácti lety.

„Aleš bude chybět, má zkušeností víc a hodně se tam najezdil,“ říká Václav Milík, aby se vzápětí vytáhl se svou vlastní vizí. „Můj názor je, že bychom měli budovat tým, co bude jezdit dalších patnáct let. Musíme se koukat dopředu, abychom se mohli prát o placky.“

Když se však budeme držet aktuální přítomnosti, český nároďák budou příští sobotu v Gniezně očekávat Poláci, Švédové a Dánové. „Skupina je hrozně těžká,“ přemítá Václav Milík. „Budu se snažit udělat výsledek. Je to ale elita, tam nebude žádná jízda jednoduchá.“

Dráha v Gniezně pro něho nebude absolutní neznámá. „Jel jsem tam dvakrát a moc se mi tam nelíbí,“ říká na rovinu. „Ale pro každýho to bude stejný, budu se snažit to poladit. Určitě budu chtít lepší výsledek než v těch dvou závodech.“

Ještě před tím však Václava Milíka čeká nejen první finále domácího šampionátu jednotlivců a slánská extraliga, nýbrž také challenge mistrovství Evropy jednotlivců v Lendavě. „Vypadá to jako malá Grand Prix,“ konstatuje pardubický závodník při pohledu do startovní listiny. „Nebude to snadný, ale jdu do toho. Budu se snažit.“

Hovoříme-li o závodě ranku velké ceny, v sobotu Václav Milík absolvoval již druhou coby divoká karta. „Bylo to krásný, ale pro mě ne moc dobrý,“ bilancuje. „Byl jsem tam druhej‘ rok a čekal jsem lepší výsledek. Budu se snažit dostat se do celýho seriálu. Je to lepší než tam jen spadnout na ten jeden závod, to je hodně o stresu.“

Foto: Pavel Fišer (digitální aparát Canon EOS D Mark IV)